načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Skutečný úspěch -- Nová definice podle zakladatelky Huffington Post - Arianna Huffingtonová

Skutečný úspěch -- Nová definice podle zakladatelky Huffington Post

Elektronická kniha: Skutečný úspěch -- Nová definice podle zakladatelky Huffington Post
Autor:

Ariannin poplašný signál měl podobu zlomené lícní kosti a ošklivého šrámu nad okem v důsledku náhlého zhroucení. Zážitek vedl k prozření a k otázce: jsou moc a peníze opravdovým ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PASEKA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 286
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Thrive
Spolupracovali: přeložila Hana Antonínová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-743-2608-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autorka, řecko-americká novinářka, zakladatelka a šéfredaktorka internetového média The Huffington Post, se zamýšlí nad pojetím úspěchu v dnešním světě. Huffingtonová vychází ze svého vlastního příběhu, kdy se uprostřed závratné kariéry zhroutila z přepracování. Vybízí proto ke změně současného pojetí úspěchu, které je spjato s vyděláváním peněz, získáváním moci a nedostatkem času na soukromý život. Pokud nepřehodnotíme současný přístup, budeme podle autorky platit později vyšší cenu v podobě poškozeného zdraví a ztráty dušení pohody. Právě duševní pohoda, úžas, moudrost a ochota dávat něco ze sebe druhým - to jsou oblasti, jimiž se v jednotlivých kapitolách autorka zabývá. Cesta k duševní pohodě a životnímu štěstí vede přes meditaci, bdělou pozornost, empatii a schopnost odpoutat se od všudypřítomných digitálních technologií.

Popis nakladatele

Ariannin poplašný signál měl podobu zlomené lícní kosti a ošklivého šrámu nad okem v důsledku náhlého zhroucení. Zážitek vedl k prozření a k otázce: jsou moc a peníze opravdovým úspěchem? Honba za nimi nás vede k vyhoření a k epidemii chorob souvisejících se stresem. Trpí tím naše vztahy, rodinný život a paradoxně také naše pracovní kariéra. Ztrácíme spojení s tím, na čem opravdu záleží. Naše současná definice úspěchu nás doslova zabíjí, a proto je třeba ji změnit.
Autorka, proslulá mediální podnikatelka a zakladatelka vlivných internetových novin Huffington Post, líčí vlastní zážitky a zkušenosti a radí, jak se vyhnout potížím, k nimž současný životní styl vede. Čerpá konkrétní podněty z nejnovějších výzkumů a vědeckých zjištění v oboru psychologie, sportu, spánku a fyziologie a dokazuje, že cesta vede přes meditaci, bdělou pozornost, nesobecké dávání a schopnost odpoutat se od všudypřítomných technických vymožeností. Ukazuje nám cestu k revolučním změnám našeho myšlení, naší práce i života.  "Arianna vytyčuje stezku, po níž se každý z nás může vydat do vlastního nitra; píše o důležitosti spánku a nutnosti naslouchat vlastnímu vnitřnímu hlasu, který nám může poradit, jak se vyrovnat s každodenní časovou tísní, abychom dokázali žít opravdovějším a plnějším životem."
- Sheryl Sandbergová, provozní ředitelka sociální sítě Facebook a autorka knihy Lean In.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Arianna Huffingtonová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Arianna Huffingtonová

Skutečný úspěch


Arianna

Huffingtonová

Skutečný úspěch

nová definice podle

zakladatelky huffington post

NAklAdAtelStví PASekA

PrAHA – litomyšl


PŘeloŽilA HANA ANtoNíNová

tHrive: tHe tHird metriC to redeFiNiNG SUCCeSS

ANd CreAtiNG A liFe oF Well-BeiNG, WiSdom, ANd WoNder

Copyright © 2014 by Christabella, llC

All rights reserved

translation © Hana Antonínová, 2015

Photograph © Art Steriber, 2015

ISBN 978­80­7432­623­3


Mé matce Elli, která ztělesňovala moudrost, úžas a nesobeckost,

a díky níž bylo psaní této knihy jako návrat domů.



obsah

úvod / 9

duševní pohoda / 27

moudrost / 105

úžas / 155

dávat / 197

doslov / 228

dodatky / 231

poděkování / 244

poznámky / 248

rejstřík / 277



9

úvod

ráno 6. dubna 2007 jsem ležela na podlaze své domácípra

covny v kaluži krve. Při pádu jsem narazila hlavou do hra ny

stolu, poranila jsem si oko a zlomila si lícní kost. Zhroutila

jsem se vyčerpáním a nedostatkem spánku. krátce poté jsem

se rozhodla zjistit, zda se za mým vyčerpáním neskrývá nějaký

zásadní zdravotní problém. Chodila jsem od jednoho lékaře ke

druhému, absolvovala vyšetření magnetickou rezonancíi tomo

grafem, podstoupila jsem také ekG. Žádný zdravotní problém

se nenašel, ale ukázalo se, že čekárny lékařských ordinací jsou

pro mě výborným místem, kde si mohu klást spousty otázek

o tom, jaký život vlastně vedu.

v roce 2005 jsme založili Huffington Post a o dva roky později

jsme se rozšiřovali neuvěřitelnou rychlostí. moje fotografie se

objevovaly na obálkách časopisů, časopis Time mě zařadil mezi

stovku nejvlivnějších lidí na světě. Po svém pádu jsem si ale

musela položit otázku: tak takhle tedy vypadá úspěch?oprav

du chci vést takový život? Pracovala jsem osmnáct hodin denně

sedm dní v týdnu. Snažila jsem se vybudovat podnik, rozšířit

naše zpravodajství, přilákat investory. Ale uvědomila jsem si, že

život se mi vymkl z rukou. Podle tradičních měřítek úspěchu,

jež se soustředí na peníze a moc, jsem byla velmi úspěšná. Ale

podle jakékoli rozumné definice úspěchu jsem rozhodněneved

la úspěšný život. věděla jsem, že se něco musí zásadně změnit.

takhle už to dál nešlo.


10

můj úraz byl klasickým poplašným signálem. ohlédnu-li se zpět, podobných varování už jsem zažila několik, ale nikdy jsem jim nevěnovala pozornost. tentokrát ale ano. v mnoha ohledech jsem změnila způsob života a zařadila jsemkaždodenní činnosti, které mě měly udržet na správné cestě – a mimo čekárny lékařských ordinací. výsledkem mého úsilí jeuspokojivější život, který mi dává prostor se nadechnout a důkladněji

pohlédnout na všechny souvislosti.

Nápad napsat tuto knihu se zrodil v oněch několikatýdnech, v nichž jsem se snažila dát dohromady všechny postřehy o své práci a životě, abych je mohla použít ve svém projevu, který jsem měla přednést při promoční slavnosti absolventek Smith College v roce 2013. Jako matka dvou vysokoškolaček beru promoční projevy nesmírně vážně. Pro absolventy je to velmi důležitý okamžik – chvíle zastavení, něco jako krátká přestávka po čtyřech (nebo pěti či šesti) letech soustavného studia a rozvoje, těsně před začátkem dospělého života, v němž absolventi začnou používat všechny získané znalosti. Je tojedinečný životní milník – a pro mě to znamenalo, že pro sebe budu mít patnáct minut soustředěné pozornosti absolventek. Člověk by měl říci něco, co odpovídá významu příležitosti, co bude užitečné v napjaté době nových začátků.

„od řečníků na promocích se očekává,“ pronesla jsemk absolventkám, „že svým posluchačům řeknou, jak stoupat požebříčku úspěchu. Ale já vás chci požádat, abyste nově definovaly

úspěch. Protože svět, do něhož míříte, to zoufale potřebuje.

A protože vy na to máte. Jako absolventky této školy máte právo

zaujmout ve světě takové místo, jaké budete chtít. můžetepracovat v kterémkoli oboru a v každém z nich se můžete dostat na

vrchol. Já vás ale nabádám k něčemu jinému: neměly byste jen

zaujmout své místo na vrcholu světa, vy byste měly svět změnit.“

díky dojemné reakci na tento proslov jsem si uvědomila, jak je mezi lidmi rozšířená touha po nové definici úspěchu a co to znamená žít „dobrý život“.


11

„Co je to dobrý život?“ ptají se filosofové již od dob starého

Řecka. Ale my jsme tu otázku ztratili někde cestou a zaměřili

jsme pozornost na to, kolik peněz dokážeme vydělat, jak velký dům si můžeme koupit a jak vysoko dokážeme vystoupat po profesním žebříčku. Jsou to naprosto oprávněné otázky zejména v době, kdy se ženy ještě pořád snaží prorazit skleněný strop. Ale jak jsem na vlastní kůži bolestně zjistila, podobné úvahy jsou velmi vzdálené otázkám, které jsou při usilování o úspěšný život opravdu důležité.

Představa naší společnosti o úspěchu se postupem časuzúžila na peníze a moc. vlastně je pravda, že pojmy úspěch, pe níze

a moc jsou pro mnoho dnešních lidí synonyma.

taková představa o úspěchu může fungovat – přinejmenším

zdánlivě – z krátkodobého pohledu. Ale z dlouhodobéhohlediska jsou peníze a moc samy o sobě jako židle o dvou nohách –

můžete na ní chvíli balancovat, ale nakonec se stejně skácíte.

A kácí se stále více a více lidí, i velmi úspěšných.

Absolventky Smith College jsem tedy upozornila na to, že

náš způsob definování úspěchu je nedostačující. A není už ani

udržitelný: není udržitelný ani pro lidské bytosti, ani prospolečnost. máme-li vést takový život, jaký chceme a jaký sizasloužíme, a ne jen takový, s jakým se spokojíme, potřebujeme

najít třetí měřítko úspěchu, jež peníze a moc přesahuje. toto

měřítko stojí na čtyřech pilířích: podpírají je duševní pohoda,

moudrost, úžas a schopnost dávat. o každém z nich pojednává

jedna část této knihy.

v první řadě chci přemýšlet o duševní pohodě: pokudnepřehodnotíme dosavadní pojetí úspěchu, budeme za něj platit stále

vyšší cenu v podobě zdraví a duševní pohody, jak jsem zjistila

na vlastní kůži. Jakmile jsem otevřela oči, uvědomila jsem si,

že tato nová fáze v mém životě je do značné míry v souladu

s zeitgeist, duchem naší doby. Zdálo se mi, že všechnyrozhovory, které jsem vedla, se nakonec stočily k problémům, s nimiž

se potýkáme všichni: jsme příliš zaneprázdnění, přepracovaní,


12

zbytečně často komunikujeme prostřednictvím sociálních sítí

a málokdy komunikujeme sami se sebou a bezprostředně se

svým okolím. Z mého života a ze života mnoha mých známých

se skoro vytratily mezery, odmlky, prázdná místa, ticho – tedy

věci, které nám umožní spočinout a načerpat novou sílu.

Zdálo se mi, že lidé, jimž se v životě skutečně dařilo, sidokázali vytvořit prostor pro duševní pohodu, moudrost, úžasa nesobeckost. tady někde se zrodila představa o „třetím měřítku“ – o třetí noze stoličky, kterou bychom mohli nazvat úspěšným životem. Úvahy o novém pojetí své životní cestya o přeskuení priorit mě přiměly všimnout si nového pocitu, který se šíří celým světem. vstupujeme do nové epochy. mění se naše měřítka úspěchu.

Změna přichází právě včas – zejména pro ženy. máme totiž

stále více důkazů o tom, že ženy platí za falešný příslib úspě chu

vyšší cenu než muži. Ženám ve stresujících povoláníchhrozí téměř o 40 procent vyšší riziko srdečních chorob

1

a téměř

o 60 procent vyšší riziko cukrovky.

2

v uplynulých třiceti letech

za čaly ženy zastávat významnější pracovní pozice, ale mírastresu podle jejich vlastních slov vzrostla o 18 procent.

3

Účinky pociťují ti, kteří právě začali pracovat, ale i ti, kteří ještě ani nezačali. Podle průzkumu Americké psychologické společnosti zaujímá generace y

4

první místo v žebříčku míry

stresu.

5

Přeskočila tak generaci narozenou v poválečných letech

a „zralou“ generaci, jak autoři studie nazvali ty, kteří překročili

věk 67 let.

Hnacími momenty západní pracovní kultury – jež se šíří i do mnoha dalších částí světa – jsou stres, nedostatek spánkua vyhoření. S tímto problémem jsem se setkala tváří v tvář – přesněji řečeno tváří v podlahu –, když jsem se zhroutila. Strespodrývá naše zdraví. Nedostatek spánku (který pociťuje mnoho lidí usilujících o pracovní úspěchy) zásadně a negativně ovlivňuje naši tvořivost, výkonnost a rozhodovací schopnosti.Ztroskotání lodi Exxon Valdez,

6

exploze raketoplánu Challenger a havárie


13

v jaderných elektrárnách v Černobylu a Three mile island byly

přinejmenším částečně způsobeny nedostatkem spánku.

v zimě roku 2013 vykolejil v New yorku vlak příměstské železnice metro-North, když jeho strojvedoucí Williamrockefeller usnul při řízení.

7

tato katastrofa obrátila pozornost

veřejnosti k nebezpečí spánkové deprivace v oblasti dopravy.

Jak říká John Paul Wright, technik jedné z nejvýznamnějších

nákladních železničních přepravních společností: „Největším

problémem zaměstnanců železnic nejsou mzdy, ale únava. Jsme

placeni velmi dobře. Ale abychom si vydělali, musíme pracovat

dlouhé hodiny a obětujeme tomu tělo i rozum, a to už vůbec

nemluvím o vysoké rozvodovosti, polykání prášků a stresu.“

8

více než 30 procent lidí ve Spojených státech

9

a velkéBritánii

10

nemá dostatek spánku. Netrpí tím jenom rozhodovací

schopnosti a kognitivní funkce. Nedostatek spánku ovlivňuje

dokonce i vlastnosti, jež spojujeme s osobností a hodnotami.

Badatelé z Armádního výzkumného zdravotního ústavu Waltera

reeda zjistili, že spánková deprivace snižuje naši emočníinteligenci, sebeúctu, asertivitu, smysl pro nezávislost, empatii vůči

druhým lidem a kvalitu mezilidských vztahů, omezuje pozitivní

myšlení a ovládání impulzů.

11

Studie prokázala, že přinedostatku spánku se zlepší jen jedna věc: „magické myšlení“ a spoléhání

na pověry. Chcete-li se tedy zabývat předpovídá nímbudoucnosti, začněte ponocovat. my ostatní se musíme zno vu zamyslet nad

tím, čeho si ceníme, a musíme změnit pra covní kulturu tak, aby

práce dlouho do noci, pracovní vyčerpání a kru hy pod očimapřestaly být předmětem obdivu a začaly být dů vodem k pohrdání.

Podle nové definice úspěchu nestačí hromadit finančníkapitál a starat se o něj. musíme dělat všechno, co je v našich silách, abychom chránili a podporovali svůj lidský kapitál. výborně to uměla moje matka. vzpomínám si, že když mi bylo asidvanáct, přišel k nám domů na večeři jeden velmi úspěšný řecký obchodník. vypadal sešle a vyčerpaně. když jsme ale usedli ke stolu, vyprávěl nám, jak skvěle se mu daří. Byl nadšený, že se


14

mu podařilo získat smlouvu na výstavbu nového muzea. Na

matku to neudělalo žádný dojem. „Nezajímá mě, jak skvěle se

daří vašemu podnikání,“ řekla mu bez obalu. „Nepečujeteo sebe. váš podnik má možná skvělé výsledky, ale nejdůležitějším

kapitálem jste vy. Z účtu ve svojí pomyslné zdravotní bance

nemůžete čerpat donekonečna, ale vy pořád vybíráte. když tam

brzy něco nevložíte, můžete skončit na mizině.“ A skutečně,

zanedlouho potom odvezli toho muže do nemocnice, protože

potřeboval akutní angioplastickou operaci.

Pokud do definice úspěchu zahrneme svou vlastní duševní

pohodu, změní se i náš vztah k času. Pro nervózní pocit, že

nikdy nemáme dost času na všechno, co chceme udělat, dokonce

existuje speciální výraz „časové hladovění“.

12

Zdá se, žepokaždé, když se podíváme na hodinky, je více hodin, než jsme si

mysleli. Já sama jsem měla vždycky velmi napjatý vztah k času.

krásně to vyjádřil dr. Seuss: „Jak to, že je najednou tak pozdě?

Je večer, a ještě ani nebylo odpoledne. Je prosinec, a ještě ani

nebyl červen. Propánakrále, jak ten čas letí. Jak to, že senajednou udělalo tak pozdě?“

13

Je vám to povědomé?

Žijeme-li v trvalém časovém hladovění, okrádáme seo schopnost prožívat další klíčový prvek třetího měřítka úspěchu:přestáváme žasnout, ztrácíme schopnost radovat se z tajemstvívesmíru i z každodenních malých zázraků, jež vyplňují náš život.

moje matka měla ještě jeden dar: neustále žasla nad okolním světem. Ať už myla nádobí, krmila racky na pláži nebopeskovala přepracované obchodníky, udržovala si schopnost žasnout nad životem. kdykoli jsem si na něco stěžovala nebo mě něco rozčilovalo, vždycky mi poradila totéž: „miláčku, přepni na jiný program. ovladač máš v rukou. Nepřehrávej dokola ten špatný a děsivý film.“

duševní pohoda, úžas. to jsou klíče k vytvoření třetíhoměřítka. A existuje ještě jeden nezbytný klíč k novému definování

úspěchu: moudrost.


15

kdykoli se rozhlédneme po světě, uvidíme chytré vůdce – v politice, podnikání i v médiích –, kteří přijímají hloupározhodnutí. Nechybí jim inteligence, ale moudrost. Není to vlastně nijak překvapivé: ještě nikdy nebylo obtížnější čerpat ze své vnitřní moudrosti, protože kdybychom to měli udělat, museli bychom se odpoutat od svých všudypřítomných hračiček,vynálezů, přístrojů, displejů a sociálních sítí – a znovu se spojit se svým vnitřním já.

Abych byla upřímná, v tomto ohledu se mi nijak zvlášťnedaří. moje matka se na mě naposledy před svou smrtírozzlobila, když mě viděla, jak čtu e-maily a současně mluvím s dětmi.

„Hnusí se mi, když někdo dělá moc věcí najednou,“ řeklas řeckým přízvukem, proti němuž je ten můj lehký jako vánek. Jinak

řečeno, jsme-li povrchně spojeni s celým světem, nemůžeme být

hluboce a opravdově spojeni s těmi, kteří jsou nám nejblíže –

ani sami se sebou. A právě zde nacházíme moudrost.

Jsem přesvědčena, že v souvislosti s lidskými bytostmi platí

dvě základní pravdy. První z nich je ta, že v každém z nás má své

místo moudrost, harmonie a síla. tuto pravdu v té či oné formě

uznávají všechna světová náboženství, ať už je to křesťanství,

islám, judaismus nebo buddhismus: „království Boží je ve vás

samotných.“

14

Nebo, jak řekl Archimédes: „dejte mi pevný bod,

a pohnu zeměkoulí.“

15

druhá pravda je, že každý z nás se od tohoto důležitého místa bude znovu a znovu odchylovat. Je to přirozené. veskutečnosti jsme častěji na špatné cestě než na té správné.

otázka je, jak rychle se dokážeme vrátit na ono ústřednímísto moudrosti, harmonie a síly. Právě na tomto posvátném mís tě přestává být život zápasem a stává se výsadou a člověk jenajednou navzdory překážkám, obtížným úkolům a zklamánínalněn důvěrou. Jak řekl Steve Jobs ve svém dnes již le gendárním promočním projevu na Stanfordově univerzitě: „Nikdy ne víte předem, které tečky se spojí v čáru, to vidíte, jen když seohlédnete. musíte tedy věřit, že se vám jednou v budoucnu nějak


16

pospojují. musíte se na něco spolehnout – na svou kuráž, na

osud, život, karmu, na cokoli. Jedině tak budete mít dostsebedůvěry k tomu, abyste šli za svým srdcem. tenhle přístup mne

v životě nikdy nezklamal a dokázal mi změnit život.“

16

Náš život má smysl, dokonce i když ten smysl někdyzůstává skrytý; dokonce i ty nejdůležitější a rozhodující okamžiky a nejhlubší žal začnou dávat smysl, teprve když se ohlédneme. Je tedy možné, že v našem životě – jak napsal básník rúmí – je všechno zařízeno tak, aby to bylo k našemu prospěchu.

17

Naše schopnost vracet se pravidelně na ono místo – stejně jako tolik jiných schopností – závisí na tom, jak ji procvičujeme a jaký význam jí v našem životě přiřkneme. Pokud vyhoříme, je mnohem těžší začít čerpat z vnitřní moudrosti. Bývalá finanční ředitelka banky lehman Brothers erin Callanová, která z firmy odešla několik měsíců před jejím bankrotem, psala v New York Times o tom, jak se poučila z vlastního vyhoření: „Práce byla vždycky na prvním místě, před rodinou, přáteli a manželstvím – které se rozpadlo jenom o pár let později.“

Při zpětném pohledu si uvědomila, jak bylo pracovnípřetížení kontraproduktivní: „teď jsem přesvědčena, že jsem mohla dosáhnout podobných cílů, i kdybych kladla větší důraz na svůj soukromý život,“ napsala.

18

Práce až za hranici vyhoření

neškodila jen jí osobně. teď už víme, že byla nepříznivá i pro

banku lehman Brothers, která dnes už neexistuje. Úkolemvedení je koneckonců zpozorovat ledovec dříve, než do něj Ti­

tanic narazí. Jste-li vyčerpaní a vyhořelí, je mnohem obtížnější

zřetelně rozeznat nebezpečí – nebo příležitost –, které je před

vámi. A právě toto spojení potřebujeme začít vytvářet, chceme-li

urychlit změny ve své práci a ve svém životě.

duševní pohoda, moudrost a úžas. Poslední složkou třetího měřítka úspěchu je ochota dávat něco ze sebe. tato ochotavychází ze soucitu a schopnosti vcítit se.

otcové zakladatelé Spojených států byli natolikpřesvědčeni o myšlence hledání štěstí, že ji zakotvili do Prohlášení


17

nezávislosti. Ale jejich představa „nezcizitelného práva“neznamenala, že bychom měli usilovat o více možností, jak se nechat

bavit. otcové zakladatelé měli na mysli štěstí, které vyvěráz toho, že člověk je přínosem pro společnost a přispívá k jejímu

blahu.

mnoho vědeckých výzkumů jednoznačně prokazuje, žeematie a služba bližním zvyšují pocit duševní pohody. díkytomu se všechny složky třetího měřítka úspěchu stávají součástí řádného koloběhu.

máte-li štěstí, narazíte na příslovečnou „poslední kapku“ ještě dříve, než je pozdě. Pro mě to bylo zhroucení z vyčerpání v roce 2007. Pro marka Bittmana, který psal do New York Times

o jídle, to byl okamžik, kdy při zaoceánském letu nutkavěkontroloval svou e-mailovou schránku ve sluchátku vestavěném

do sedadla. Přimělo ho to k přiznání: „Jmenuji se mark a jsem

závislý na komunikační technice.“

19

Pro Carla Honorého, autora

knihy Chvála pomalosti, to byla situace, kdy uvažoval o tom, že

svému dvouletému synkovi bude před spaním číst „minutové

pohádky“, aby ušetřil čas.

20

Pro výkonného ředitelespolečnosti Aetna marka Bertoliniho to byl úraz na lyžích, při němž si

zlomil krční páteř, a poúrazová rehabilitace jej přivedlak józe a meditacím.

21

Pro prezidentku společnosti Hopelab Pat

Christenovou to bylo znepokojivé zjištění, že kvůli závislosti na

technologiích se „přestala dívat do očí svým dětem“.

22

Pro Annu

Holmesovou, zakladatelku oblíbených internetových stránek

Jezebel, to bylo poznání, že dohoda, kterou uzavřela sama se

sebou, ji přišla hodně draho: „Uvědomila jsem si: ‚dobrá, když

pracuji na 110 procent, mám dobré výsledky. když budupracovat o kousek usilovněji, vymáčknu z toho ještě o něco víc.‘

Stinnou stránkou toho úspěchu ale bylo, že jsem se nikdyneuvolnila. (...) Byla jsem čím dál více ve stresu. (...) Nejenomže

jsem dvanáct hodin v kuse uveřejňovala nové příspěvky každých

deset minut, ale pracovala jsem už dvě a půl hodiny předtím

a taky dlouho do noci, abych připravila příští vydání.“ Nakonec


18

se rozhodla, že Jezebel opustí. „trvalo rok, než jsem upustila

páru (...) rok, než jsem se dokázala soustředit spíš na sebe než

na to, co se dělo na internetu.“

23

od chvíle, kdy do mého poháru dopadla poslední kapka, jsem začala hlásat potřebu odpoutat se od našich neustáleproojených životů a znovu navázat spojení se svým já. Z tohoto přesvědčení se zrodila také redakční filosofie rubriky o životním stylu v našem internetovém periodiku HuffPost ve Spojenýchstátech. Zastáváme názor, že člověk se může postarat sám o sebe, vést vyvážený a vyrovnaný život a současně kladně ovlivňo vat okolí. vzhledem k tomu, že se HuffPost šíří do celého světa, sna žíme se začlenit tento názor do všech našich zahraničních vy dání – v kanadě, velké Británii, Francii, itálii, španělsku, Ně mecku, Japonsku, Brazílii a Jižní koreji.

Pamatuji se na to, jako by to bylo včera. Bylo mi třiadvacet

a byla jsem na propagačním turné své první knihy, The Female

Woman (Ženská žena), která se nečekaně stala mezinárodním

bestsellerem. Seděla jsem ve svém pokoji v nějakém neosobním

evropském hotelu. Pokoj vypadal jako nějaké krásněuspořádané zátiší. kytice žlutých růží na stole, švýcarská čokoláda

na nočním stolku, francouzské šampaňské v nádobě s ledem.

Jediným zvukem bylo praskání zvolna tajícího ledu. mnohem

hlasitěji se ozýval můj vnitřní hlas: „A to má být všechno?“otázka, kterou kdysi ve své slavné písni položila Peggy leeová (pro

ty, kteří jsou dost staří, aby si to pamatovali), mi zněla v hlavě

jako přeskakující deska a připravovala mě o všechnu radost,

kterou mi podle očekávání měl přinést můj úspěch. „A to už

je opravdu všechno?“ Jestli je tohle „žití“, kde je tedy život?

Copak cíl života skutečně spočívá jen v penězích a uznání?

Jed na část mého já – ta část, která je dcerou mé matky –hlasitě odpovídala: „Ne!“ Právě tato odpověď mě postupně, ale

ne ochvějně odkláněla od výnosných nabídek znovu a znovu

ho vořit a psát o „ženských ženách“. místo toho jsem vykročila

na dlouhou cestu.


19

moje cesta od onoho prvního poznání, že nechci žítv hranicích toho, co naše kultura vymezuje jako úspěch, rozhodně

nebyla přímočará. občas jsem kráčela po spirále dolů a někdy

jsem uvízla ve víru, o němž jsem věděla, že nevede k mémuvytouženému životu.

tak silná je přitažlivost oněch prvních dvou měřítek –dokonce i pro někoho jako já, kdo byl obdařen matkou, která žila podle třetího měřítka dávno předtím, než jsem vůbec zjistila, že něco takového existuje. Právě proto je pro mě tato kniha skoro jako návrat domů.

když jsem v 80. letech přišla do New yorku, chodívala jsem

na obědy a na večeře s lidmi, kteří byli úspěšní podle prvních

dvou měřítek – měli peníze a úspěch –, ale pořád hledaliještě něco dalšího. Nám v Americe chybí tradice šlechty a králů,

a proto jsme na královskou úroveň pozvedli ty, kteří mají nejvíce

peněz a moci. v dnešní společnosti už nezískáme korunu tím,

že se prostě narodíme do správné rodiny, ale prostřednictvím

viditelných známek úspěchu. Proto sníme o prostředcích, které

nám umožní korunovaci. možná že to souvisí také s neustálým

očekáváním, které do nás vtloukají od dětství, že každému z nás

se může splnit americký sen, bez ohledu na skromný původ.

Americký sen, který jsme mezitím vyvezli do celého světa, je

v současné době definován jako vlastnění věcí: domů, aut,člunů, tryskových letadel a dalších hraček pro dospělé.

Jsem přesvědčena o tom, že druhá dekáda tohoto století je

naprosto odlišná. Samozřejmě že pro miliony lidí jsou stále

ješ tě měřítkem úspěchu peníze a moc. Jsou odhodláni nikdy

ne vystoupit z onoho únavného kolotoče, přestože za úspěch

platí duševní pohodou, zdravím a spokojenými vztahy. miliony

lidí stále ještě zoufale touží po povýšení a po milionové výplatě,

která jim podle jejich názoru přinese lepší pocit, nebo alespoň

umlčí jejich nespokojenost. Jenže na Západě i v nověvznikajících ekonomických soustavách se každým dnem objevuje stále

více lidí, kteří si uvědomují, že to všechno jsou slepé uličky – že


20

se honí za zničeným snem. Že naše současná definice úspěchu

sama o sobě není odpovědí, protože – jak kdysi řekla Gertrude

Steinová o oaklandu – „Nic tam není.“

24

Stále více vědeckých studií a zdravotních statistik ukazuje, že náš starý způsob života – to, co klademe na první místo a čeho si ceníme – není funkční. Stále více žen – i mužů – odmítá být na seznamu obětí. místo toho přehodnocují svůj život a chtějíspíše vyniknout než pouze uspět podle běžných měřítek úspěchu.

Nejnovější vědecké studie dokazují, že vzrůstající stresa vyhoření mají zásadní důsledky pro naše zdraví i pro systémzdravotní péče. Badatelé z Carnegie mellon University zjistili, že v letech 1983 až 2009 se úroveň stresu ve všech demografických skupinách zvýšila o 10 až 30 procent.

25

vyšší hladina stresu vede

k vyššímu výskytu cukrovky,

26

srdečních chorob

27

a obezity.

28

Podle údajů Střediska pro prevenci a kontrolu nemocí se plné tři

čtvrtiny výdajů na zdravotní péči ve Spojených státechvynakládají právě na léčbu těchto chronických stavů.

29

PracovníciBenson-Henryho ústavu při všeobecné nemocnici v massachusetts

odhadují, že 60 až 90 procent návštěv u lékaře souvisí s léčbou

chorob vyvolaných stresem.

30

ve velké Británii se v posledních

letech stal stres nejčastější příčinou chorob.

31

Ředitelinformačního střediska zdravotní a sociální péče tim Straughan vysvětlil:

„mohli bychom předpokládat, že stres a úzkost jsou stavy, které

člověka přivádějí spíše do ordinace praktického lékaře než do

nemocničního pokoje. Z našich údajů však vyplývá, že v Anglii

jsou každoročně hospitalizovány tisíce pacientů trpících stresem

a úzkostí.“

32

Náš stres pociťují i naše děti. Časopis Americké pediatrické společnosti se zabýval účinky stresu na děti – dokonce i během nitroděložního vývoje.

33

Nicholas kristof v New York Times uvedl:

„Signály z nepřátelského nebo lhostejného prostředí zaplaví

nemluvně, nebo dokonce i plod stresovými hormony (na příklad kortizolem), což může narušit metabolismus či stavbu

mozku. v konečném důsledku jsou takové děti trvale narušeny.


21

dokonce i o mnoho let později a v dospělosti se u nich s větší

pravděpodobností projeví srdeční choroby, obezita, cukrovka

a další poruchy. Nejspíše budou mít také potíže ve škole, budou

popudlivé a mohou mít potíže se zákonem.“

34

Stres do našeho života vstupuje mimo jiné i proto, ženemáme čas, abychom se starali sami o sebe. Jsme přílišzaneprázdněni honbou za přízrakem úspěšného života. v každodenním

životě není vždy patrný rozdíl mezi úspěchem a tím, co nám

přináší prospěch. Zřetelněji se to vyjeví teprve při pohledu do

zpětného zrcátka. všimli jste si, že pohřební řeč hodnotí náš

život podle jiných měřítek, než podle jakých společnostdefinuje úspěch?

Proslovy na pohřbu ve skutečnosti vycházejí z třetíhoměřítka. Nutno přiznat, že není obtížné vést život, jehož součástí je třetí měřítko, ale je velmi snadné toto měřítko ze života vypustit. Je snadné nechat se pohltit vlastní prací. Je snadné nechat se zahltit pracovními povinnostmi a zapomenout na věci a lidi, kteří jsou naší oporou. Je snadné nechat se vtáhnout doztrápené a stresované existence. ve skutečnosti je snadné nevšimnout si, o co v životě vlastně jde. A potom najednou život skončí. Pohřební proslov je často prvním formálním shrnutím našeho života – základní výpovědí o tom, co jsme po sobězanechali. Pohřební proslov vypovídá o tom, jak si nás lidé pamatují a v jaké podobě žijeme v jejich mysli a srdci. velmi výmluvné je i to, co se v pohřebních proslovech neobjevuje. takřka nikdy neslyšíme věty:

„vrcholným úspěchem jeho života bylo, když se stal starším

viceprezidentem společnosti.“

Nebo:

„Během svého funkčního období několikanásobně zvýšil podíl své firmy na trhu.“

Nebo:

„Neustále pracovala. obědvala u svého pracovního stolu. dennodenně.“


22

Nebo:

„Nikdy nestihl důležitý baseballový zápas svých dětí, protože vždycky musel ještě jednou projít všechny výkazy.“

Nebo:

„Neměla sice žádné skutečné přátele, ale měla šest set přátel

na Facebooku a každý večer vyřídila všechny příchozí e-maily.“

Nebo:

„Jeho prezentace v PowerPointu byly vždycky dokonalepřiravené.“

Pohřební proslovy jsou vždy o něčem jiném: o tom, co jsme

dávali, jaké jsme měli vztahy, co jsme znamenali pro rodinu

a přátele, co nás v životě zajímalo a čemu jsme se smáli.

Proč tedy věnujeme tak velkou část svého vezdejšího času věcem, o kterých v pohřební řeči nikdy nepadne zmínka?

„Pohřební řeč není profesní životopis,“ napsal david Brooks. „Popisuje starostlivost, moudrost, pravdomluvnost a odvahu zemřelého. Popisuje nespočet malých morálních rozhodnutí, která vycházejí z vnitřní sféry člověka.“

35

A přesto vynakládáme tolik času a energie na položkyprofesního životopisu, které ztrácejí na významu v okamžiku, kdy nám přestane tlouci srdce. dokonce i pohřební proslovy těch, kteří mají úžasné životopisy na Wikipedii a jejichž život bylztělesněním úspěchu a výkonnosti, se soustředí většinou na to, co dě lali, když se nehnali za úspěchem. Pohřební proslovy ne jsou vázány naší současnou a pokřivenou definicí úspěchu. Po dívejte se na Steva Jobse, jehož život, přinejmenším v očích veřejnosti, byl spojený s vytvářením věcí – ano, ty věci byly úžas né a změnily nám život. Ale když Stevova sestra mona Simp sonovápromluvila při smutečním obřadu, soustředila se na ně co jiného.

Ano, hovořila o Stevově práci a jeho pracovní morálce. Ale

většinou se o nich zmínila v souvislosti s jeho zálibami. „Steve

pracoval na tom, co miloval,“ vzpomínala. Na lásce mu záleželo

ze všeho nejvíce. „láska pro něj byla vrcholnou ctností, jeho

nejvyšším božstvem,“ řekla mona.


23

„když se narodil reed [Stevův syn], Steve nikdynepřestal překypovat citem. Byl součástí života všech svých dětí. dělal si starosti kvůli lisiným mládencům a erinině cestování a délce sukní a kvůli evině bezpečnosti při její oblíbené jízdě na koni.“

A potom zmínila jeden dojemný okamžik: „Nikdo, kdo byl

na reedově promočním večírku, nikdy nezapomene na to, jak

spolu reed a Steve pomalu tančili.“

36

Stevova sestra dala ve svém smutečním projevu více nežzřetelně najevo, že Steve Jobs byl mnohem více než chlapík, který vynalezl iPhone. Byl bratr a manžel a otec, který znal skutečnou hodnotu toho, od čeho nás technika tak snadno odvádí. i když vymyslíte kultovní předmět, který se stane součástí našehoživota, vaši nejbližší lidé budou nejvíce vzpomínat na to, co s vámi prožili.

marguerite yourcenarová píše ve své knize Hadriánovy pamě­ ti o tom, jak římský císař uvažuje o své smrti: „ve chvíli, kdy píšu tyto zápisky, se mi zdá nepodstatné, že jsem byl římským císařem.“

37

Nápis na náhrobku Thomase Jeffersona jej popisuje

jako „autora Prohlášení nezávislosti Spojených států (...)a zakladatele University of virginia“.

38

Ani zmínka o jehoprezidentském úřadu.

Jedno staré rčení říká, že bychom každý den měli žít tak, jako by to byl náš poslední. Znamená to, že bychom neměli čekat, až bude smrt nablízku, ale začít si vážit důležitých věcí už teď. každý, kdo má chytrý telefon a plnou schránku e-mailů, ví, že je snadné mít napilno a neuvědomovat si, že vlastně žijeme.

Život v souladu s třetím měřítkem úspěchu bere ohled na případný pohřební proslov. „vždycky se mi uleví, když někdo přednáší pohřební řeč a já si uvědomím, že jej poslouchám,“ žertoval George Carlin.

39

Proslov na svém vlastním pohřbu

ne uslyšíme, ale vlastně jej celou dobu píšeme. otázka je, s čím

bude muset náš řečník pracovat a jaké podklady od násdostane.


24

v létě roku 2013 se virálně rozšířil nekrolog Jane lotterové ze

Seattlu, která v šedesáti letech zemřela na rakovinu. Autorkou

nekrologu byla ona sama.

„Umírání na endometriální karcinom třetího stupně a fáze

iiiC, který metastázuje do jater a břišní dutiny, má jednuvýhodu,“ napsala Jane. „máte čas napsat si vlastní nekrolog.“Nejrve zábavně a živě popsala svůj život a potom ukázala, že žila

podle skutečné definice úspěchu. „moji milovaní, Bobe, tesso

a riley,“ napsala. „moji milovaní přátelé a rodino. Byli jste pro mě nesmírně drahocenní. to, že jsem vás znala a měla ráda, je opravdovým úspěchem mého života.“

40

Ať už věříte v posmrtný život – jako já – nebo ne, pokud

žijete naplno a zapojíte se do života lidí, které milujete, ne píšete

si jen vlastní nekrolog, ale tvoříte také velmi skutečnou verzi

svého posmrtného života. Je to neocenitelné ponaučení, jímž

se můžeme snáze řídit v situaci, kdy se těšíme pevnému zdraví

a máme dostatek energie a volnosti, abychom vedli smyslu plný

život. dobrá zpráva je, že každý z nás má dosud čas, aby žil

v souladu s nejlepší možnou verzí vlastního pohřebníhoproslovu.

Cílem této knihy je pomoci čtenářům, aby nejen věděli, co

dělat, ale aby to skutečně dělali. Až příliš dobře vím, že to není

jednoduché. Změna hluboce zažitých návyků je hodně obtížná.

Ještě obtížnější je, pokud jsou tyto návyky výsledkem pevně

zakořeněných kulturních norem. Před tímto náročným úkolem

stojíme, chceme-li nově vymezit úspěch. Před tímto náročným

úkolem stojíme, chceme-li třetí měřítko úspěchu převést dokaždodenního života. tato kniha je o ponaučeních, která jsemzískala, a o mé snaze ztělesnit zásady třetího měřítka. mám v plá nu

zabývat se tím po celý svůj život. Shromáždila jsem nej novější

údaje, výsledky akademických výzkumů a vědecká zjištění(některá jsem uložila do poznámek na konci knihy) a doufám, že

tyto informace přesvědčí i ty nejskeptičtější čtenáře o tom, že

náš současný způsob života není funkční a že existují vědecky


25

prokázané způsoby, jak žít jinak. dokážeme-li to, bude to mít

okamžitý a měřitelný dopad na naše zdraví a spokojenost. Chci,

aby tato kniha byla co nejpraktičtější, a proto jsem do ní zařadila

mnoho cvičení, pomůcek a metod, které lze snadno začlenit do

běžného života. to všechno směřuje k jednomu společnému

cíli: znovu navázat vztah sám se sebou, se svými milovanými

nejbližšími a s lidmi z našeho společenství – stručně řečeno:

prospívat a vzkvétat.



duševní pohoda

Velice dlouho jsem měl pocit, že mám život teprve před sebou –

ten pravý život. Neustále mi stály v cestě nějaké překážky, vždy

existovalo něco, co bylo nutné vykonat ze všeho nejdřív, dokončit

nějakou práci, věnovat něčemu čas, splatit nějaký dluh. A potom

už začnu žít. Pak mi najednou svitlo, že právě ony překážky byly

vlastně mým životem.

otec alfred d

souza

41


28

Nový projekt: je čas modernizovat strukturu našeho života

Nic není lepší než nadbytek, říkají nám. Pokud je kousíčekně

čeho dobrý, větší kus musí být lepší. takže pracovat osmdesát

hodin týdně musí být lepší než pracovat čtyřicet hodin. A být

k dispozici čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu se dnes

považuje za standardní požadavek každého zaměstnání, které

stojí za to. Znamená to, že schopnost vystačit s minimem spánku

a neustálé plnění několika úkolů najednou je rychlovýtah na

vrchol současného pracovního světa. Je to tak?

Nastal čas, abychom tyto předpoklady přezkoumali.Jak

mile to uděláme, začne být jasné, že za tento způsob myšlení

a života platíme příliš vysokou a neudržitelnou cenu. Struktura

našeho života naléhavě potřebuje obnovit a opravit. to, čeho

si skutečně ceníme, není v souladu s naším způsobem života.

Naléhavě potřebujeme nové plány, podle nichž bychom tyto dva

aspekty mohli skloubit. Platón ve své Obraně Sókratově hovoří

o jeho životním poslání: Sókratés chce Athéňanům otevřít oči,

aby si uvědomili naléhavou nutnost pečovat o vlastní duši. Jeho

nadčasové upozornění, že člověk se má spojit s vlastním já, nám

připomíná, že jinak nelze skutečně prosperovat.

Příliš mnoho z nás nechává při odchodu do práce za sebou

svůj život – a vlastně i svou duši. Je to základní pravda této

kapitoly i celé knihy. vyrůstala jsem v Athénách a vzpomí nám

si, jak mě v hodinách klasických studií učili Sókratův ci tát:

„Ži vot bez zkoušek nestojí za žití.“

42

Pro Řeky nebyla filosofie

jen akademickým cvičením. Byl to způsob života – každodenní

cvičení v umění žít. moje matka nikdy nestudovala na vysoké


29

škole, ale stejně v naší malé kuchyni v Athénách předsedala

dlouhým poradám, při nichž se diskutovalo o zásadách a učení

řecké filosofie, aby mně a mé sestře Agapi pomohla při hledání

cesty a rozhodování.

Naši současnou představu o úspěchu, podle níž se řítíme k zemi, ne-li rovnou do hrobu – a podle níž je práce až dovyčerpání a vyhoření považována za symbol cti –, zavedli muži a uplatňuje se na pracovištích ovládaných muži. Jenžetento model úspěchu u žen nefunguje, a vlastně nefunguje ani u mu žů. Pokud přehodnotíme význam úspěchu, pokud do něj kromě peněz a moci začleníme také třetí měřítko, budou v čele tohoto vývoje stát ženy – a doma i v práci se k nim vděčně připojí také muži osvobození od představy, že jediná cesta k úspěchu vede po dálnici s názvem Srdeční infarkt přes město jménem Stresov.

toto je naše třetí ženská revoluce. První ženskou revoluci vedly sufražetky před více než sto lety, kdy odvážné ženy jako Susan B. Anthonyová, emmeline Pankhurstová a elizabethCady Stantonová bojovaly za volební právo žen. druhou revoluci vedly Betty Friedanová a Gloria Steinemová, které bojovaly – a Gloria v boji pokračuje – za rozšíření úlohy žen v našíspolečnosti a za to, aby ženy měly ničím neomezený přístup ke všem mocenským pozicím, v nichž se přijímají významná rozhodnutí.

druhá zmíněná revoluce dosud probíhá, a tak to má být. Ale na třetí revoluci už nemůžeme déle čekat.

Příčinou je skutečnost, že ženy platí ještě vyšší cenu nežmuži za svou účast v pracovním procesu, jehož hnacím motorem je stres, nedostatek spánku a vyhoření. Je to jeden z důvodů, proč tolik talentovaných a vzdělaných žen zastávajících důležitá pracovní místa opouští kariéru ve chvíli, kdy si to mohoudovolit. Za svou kariéru totiž platí značnou částí osobního života. Jak už jsem se zmínila v úvodu – ale je to tak důležité, že to zopakuji ještě jednou –, ženám ve zvláště stresujících profesích hrozí až o 40 procent vyšší riziko srdečních chorob a infarktu


30

než ženám pracujícím v méně stresujících podmínkách.Stresovaným ženám hrozí o 60 procent vyšší riziko, že onemocní

cukrovkou 2. typu (mimochodem, u mužů nebyla takovásouvislost vůbec prokázána). Ženy postižené srdečním infarktem

umírají do jednoho roku po infarktu dvakrát častěji než muži.

43

Ženy ve stresujícím povolání se stanou alkoholičkami s vyšší

pravděpodobností než ženy, které v práci čelí menšímu vypětí.

44

Stres a tlak spojený s náročnou a důležitou pracovní pozicímůže způsobit obnovení poruch příjmu potravy u žen ve věkové

skupině 35 až 60 let.

45

Ženy na vysokých pracovních pozicích mívají často potíže se sladěním kariéry a rodiny. Je na čase si přiznat, že za současné situace se mnoho žen ani nechce dostat na vrchol a setrvat tam, protože za to nechtějí platit svým zdravím, pohodou a štěstím. Pokud žena opustí významnou pracovní pozici, hovoří seobvykle o rozhodování mezi postavením matky na plný úvazek a nezávislé ženy plně soustředěné na budování vlastní kariéry. Jenže když se žena na vrcholu – nebo téměř na vrcholu –rozhodne vystoupit z kolotoče, není to jen kvůli dětem – i když uprázdněné místo někdy zaujmou právě děti. Souhrn všechdůvodů, proč ženy odcházejí z práce, má své důsledky i pro muže.

Jednou z oněch žen na vrcholu byla i Caroline turnerová, autorka knihy Difference Works: Improving Retention, Productivity, and Profitability Through Inclusion (rozdíly fungují: jak zlepšit retenci, produktivitu a ziskovost prostřednictvím inkluze).Jakmile úspěšně vystoupala na vrchol pracovního žebříčku,rozhodla se odejít. A nebylo to kvůli dětem, ty už byly v té době dospělé. „opustilo mě nadšení, které bylo nezbytné k tomu, abych vytrvala,“ svěřuje se turnerová. „Začala jsem siuvědomovat, jaké lidi jsem měla kolem sebe jakožto bývalá úspěšná ředitelka, začala jsem přemýšlet o tom, co mě opravdu přimělo k odchodu.“

objevila výsledky výzkumu, které potvrzovaly, že péče o děti a staré rodiče se uváděla jako nejčastější příčina odchodu žen


31

z vysokých pracovních pozic. druhou nejčastější příčinoubyla ztráta zájmu o práci a radosti z práce. Samozřejmě že žádný

z uvedených tří důvodů nepůsobí sám o sobě. „Pokud žena

nemá ráda svou práci, je méně ochotná a schopná zvládat kromě

pracovních i rodinné povinnosti,“ konstatuje turnerová. „Je-li

plně zaujatá prací, stojí jí za to hledat cestu, jak zvládnout práci

i rodinu.“

46

to, co při pohledu zvenčí tedy vypadá jako jednoduchérozhodnutí odejít z práce a věnovat se dětem, bývá ve skutečnos ti složitější. děti jsou úžasná možnost – čas s nimi strávenýmůže být smysluplný a zábavný. Jakmile přestane být pracovní kariéra smysluplná a zábavná, ženy, které mají tu možnost, se rozhodnou pro děti. Pravda je taková, že 43 procent matek v ur či tém momentu odejde z práce.

47

Asi tři čtvrtiny z nich se

do prá ce znovu vrátí, ale jen 40 procent z nich pracuje na plný

úva zek. turnerová uvádí, že pokud se ženy hodlají zapojit do

práce, potřebují mít pocit, že si jich na pracovišti váží. mnohá

pracoviště jsou ale uspořádána tak, že si cení spíšemaskulinního typu úspěchu – spojeného se stresem a pocitemvyhoření. vzpomeňte si například na Wall Street, kde pětadvacet let

pracovala roseann Palmieriová a stala se generální ředitelkou

v investiční bance merrill lynch. v roce 2010 si ale najednou

uvědomila: „mám krásnou kancelář. dokázala jsem to.vytvářela jsem sítě, drala jsem se nahoru, říkala jsem ‚ano‘, říkala jsem

‚ne‘, dala jsem do toho všechen svůj čas a úsilí, ale nechalo mě

to chladnou. to, co jsem za to všechno dostala, pro mě bylo

nepřijatelné.“

48

Nejste svůj bankovní účet, nejste svoje ctižádostivost. Nejste ta

studená hrouda s velkým břichem, která po vás zůstane, až

zemřete. Nejste sbírka chodících poruch osobnosti. Jste duše, jste

láska.

– anne lamottová

49


32

Jakmile Paulette lightová získala magisterský titul naHarvardově univerzitě a mBA na Whartonově podnikatelské fakultě,

zahájila úspěšnou kariéru v poradenství. Za deset týdnů ponarození dcery byla zpátky v práci. „Byla jsem vyčerpanáa nervózní troska,“ přiznává Paulette. Její firma zaujala vstřícný postoj,

aby si ji udržela. Říkali jí, že stačí, když „jenom odevzdá svou

práci“, ať už to udělá jakkoli. Ale „v tom byl právě ten problém“,

píše Paulette. „když člověk chtěl odevzdat práci, musel do toho

dát všechno.“

50

odešla tedy ze zaměstnání a měla další tři děti. Ale odchod ze světa podnikání ještě neznamenal, že ji opustila touhaněco dokázat a být úspěšná. Ani zdaleka. od té doby otevřela mateřskou školku, spoluzakládala synagogu a spustilainternetový projekt momstamp.com, jehož posláním je usnadnit život maminkám. Začala také zkoumat možnosti, zda by dveře do světa podnikání mohly být obousměrné a zda by bylo možné využít nadání a dovednosti těch, kteří se rozhodli jít alternativní cestou. Správně fungující ekonomika musí umět nejen efektivně rozdělovat kapitál, ale také talent. Stále více lidí – mužů i žen – zjišťuje, že se nechtějí upracovat až do naprostého vyčerpání. Proto je důležité vytvořit přijatelné stezky vedoucí zpátky do práce, aby jejich dovednosti nepřišly nazmar.

Jednou z možností je klást větší důraz na projekty – podniky by prostě kvalifikovaným pracovníkům zadaly projekt a určily termín dokončení. „Chcete-li znovu zapojit výkonné matky do pracovního procesu, nedávejte nám kancelář a pracovní týden s pevnou pracovní dobou. dejte nám pracovní úkol a řekněte nám, kdy má být hotový,“ navrhuje lightová.

51

Alternativní možnosti nehledají jenom ženy s dětmi. kate Sheehanová se po promoci rychle vypracovala v oborukomunikace a ve svých sedmadvaceti letech psala projevy provýkonného ředitele významné finanční společnosti. Ale po sedmi letech, kdy pracovala většinou dvanáct hodin denně, začala více uvažovat o tom, kam vlastně směřuje. Začala si klást nové


33

otázky. „Přestala jsem se ptát, co chci dělat, ale jakýmživotem chci žít,“ říká. Při hledání odpovědi si uvědomila, že musí

ně co změnit.

Nesnažím se tančit lépe než kdokoli jiný. Snažím se jenom tančit

lépe než dříve.

– michail baryšnikov

52

odstěhovala se tedy na Cape Cod a založila firmuspecializovanou na konzultace v oboru komunikací. „Být na Cape Cod

mělo něco do sebe – inspirovalo mě tamní krásné prostředíi lidé, díky kterým to všechno fungovalo. Začala jsem uvažovat

o nezávislejší pracovní cestě. inspirovala mě okolní příroda,

blízkost oceánu, u kterého jsem vyrůstala. měla jsemk dispozici větší prostor pro tvorbu – z emočního, psychickéhoi fyzického pohledu,“ vypráví kate.

„mnoho žen dělá to, co dělám já,“ tvrdí kate, „ale dělají to o patnáct nebo dvacet let později. Nechci mít za patnáct let hrozné zdravotní problémy a pocit, že jsem nežila smysluplný život.“

53

Podle průzkumu internetového periodika ForbesWomanneuvěřitelných 84 procent pracujících žen tvrdí, že usilujío finanční luxus zůstat doma a vychovávat děti.

54

vypovídá to stejnou

měrou o naplnění a uspokojení, jež nám přináší práce, i o lásce

k našim nepochybně roztomilým dětem.

Vyhoření: naše civilizační choroba

Belgický filosof Pascal Chabot nazývá vyhoření „civilizač ní

cho robou“. vyhoření je nepochybně příznačné pro moderní

do bu. „Není to jen individuální porucha postihující ty, kteří

ne zapadají do systému, kteří jsou příliš odhodlaní nebo kteří

ne umějí vymezit hranice své práce,“ uvádí Chabot. „Je to také

po rucha, která jako zrcadlo odráží některé nepřiměřenéhodnoty uznávané naší společností.“

55


34

marie Asbergová, profesorka stockholmské karolinskainstitutet, popisuje vyhoření jako „trychtýř vyčerpanosti“, doněhož sklouzneme, když se vzdáme toho, co nepovažujeme za

dů ležité.

56

„velmi často se nejprve vzdáme věcí, které násnejvíce podněcují, ale které vypadají jako ‚volitelné‘,“ píší mark

Williams a danny Penman ve své knize Všímavost: Jak najít klid

v uspěchaném světě. „výsledkem je, že nám stále častěji zůstává jen

práce a další stresující faktory a nemáme nic, co by nás znovu

naplnilo nebo podpořilo – a to všechno skončí vyčerpáním.“

57

Kdybych měl jen několika slovy vyjádřit podstatu všeho, co

jsem se snažil sdělit jako spisovatel a kazatel, řekl bych asi toto:

Naslouchejte svému životu. Považujte jej za neuchopitelné

tajemství, jímž ve skutečnosti je. Všímejte si nudy a bolesti stejně

jako vzrušení a radosti: dotýkejte se života, ochutnávejte život,

čichejte k životu tak dlouho, až proniknete k jeho posvátnému

a skrytému jádru, protože při posledním zamyšlení jsou všechny

okamžiky klíčové a samotný život je milost.

– frederick buechner

58

dalším důsledkem naší současné toxické definice úspěchu je

šířící se epidemie drogové závislosti. více než dvaadvacetmilionů lidí ve Spojených státech užívá ilegální drogy,

59

více neždvanáct milionů lidí užívá analgetika,

60

aniž mají bolesti, a téměř

devět milionů lidí neusne bez léků na spaní.

61

Počet dospělých

lidí užívajících antidepresiva vzrostl od roku 1988 o 400procent.

62

vyhoření, stres a deprese se staly celosvětovou epidemií. Na londýnské konferenci o třetím měřítku úspěchu v létě 2013 a na podzim téhož roku v mnichově jsme si uvědomili, že potřeba nově definovat úspěch je celosvětová. ve velké Británii vzrostlo od roku 1991 množství předepsaných antidepresiv o 495procent. v letech 1995 až 2009 se v evropě zvyšovala spotřebaanti depresiv téměř o 20 procent ročně.

63

Na celém světě se stále


35

více projevují důsledky stresu. Jedna dánská studie tvrdí, že

že nám, které popisují pracovní stres jako „poněkud vyšší“, hrozí

o 25 procent vyšší riziko srdečních chorob.

64

Zdravotní sestra

June davisonová, která pracuje v Britské nadaci pro choroby

srdce, varuje: „Pokud jsou zaměstnanci ve stresu a pod tlakem,

osvojí si někdy nezdravé zlozvyky, které zvyšují riziko výskytu

srdečních chorob.“

v Německu tvrdí 40 procent pracujících, že v posledních dvou letech se zvýšila míra stresu spojená s jejich prací. v ro ce 2011 bylo v Německu zmeškáno kvůli psychickým ne mo cem 59 milionů pracovních dní, to je o 80 procent více než před pat nácti lety.

65

Nynější německá ministryně obrany a bý va lá

mi nistryně práce a sociálních věcí Ursula von der le ye no vá

od ha duje, že syndrom vyhoření stojí Německo až deset mi liard

eur roč ně. „Nic není dražší než poslat dobré pracovní ky do

dů cho du v pětačtyřiceti letech, protože vyhořeli,“ va ru je von

der le ye no vá. „tyto případy už nejsou žádnou vý jim kou. Je to

trend, na který musíme nějak reagovat.“

66

Podle průzkumu z roku 2012 uvádí 75 procent Číňanů, že

v několika posledních letech pociťují vyšší úroveň stresu(celosvětový průměr je 48 procent).

67

Podle studie lékařské fakulty Harvardovy univerzityneuvěřitelných 96 procent vedoucích pracovníků uvádí, že pociťují příznaky vyhoření.

68

v roce 2013 dostala investiční společnost

SAC Capital rekordní pokutu ve výši 1,2 miliardy dolarů za

zneužití neveřejných informací při obchodování s akciemi.

69

Její

výkonný ředitel Steve Cohen se hájil tím, že si nevšimlupozornění na tuto skutečnost, protože denně dostává tisíc e-mailových

zpráv.

70

takový každodenní příval informací si vyžádal svou

daň. Po necelém roce ve funkci výkonného ředitele skupiny

lloyds Banking Group si António Horta-osório v roce 2011

vzal dvouměsíční dovolenou. tehdejší předseda správní rady

společnosti lloyds sir Winfried Bischoff to zdůvodnil„přepracováním a nedostatkem spánku“.

71

Horta-osório po návratu


36

řekl: „teď už vím, že jsem měl trochu zpomalit.“

72

v říjnu roku

2013 si ředitel pro dohled nad dodržováním pravidel Hector

Sants z Barclays Bank vzal dovolenou. o měsíc později z banky

odešel úplně, neboť cítil vyčerpání a stres.

73

Slovo „stres“ v jeho současném moderním významu poprvé použil lékař Hans Selye v roce 1936. Znamená to „nespecifickou reakci těla na vnější nároky“. imunoložka esther Sternbergová ve své knize Healing Spaces (léčivé prostory) píše:

Staří Římané používali slovo stringere v podobném významu:„pevně stisknout“, „odřít se“, „zasáhnout“ nebo „zranit“. když totoslovo ve 14. století proniklo do angličtiny, označovalo tělesné strádání

způsobené vnějším prostředím. v 19. století se začal tento výraz

používat pro tělesnou reakci na působení vnějšího prostředí.Fyziolog Walter B. Cannon v roce 1934 prokázal, že zvířata v reakci na

stresové faktory produkují adrenalin. to byl skutečně první důkaz,

že vnější prostředí může vyvolat tělesnou reakci. Selye dovedl tuto

představu ještě o krok dál a dokázal, že tělo v reakci na stresvyplavuje mnoho dalších hormonů, které mohou mít trvalé důsledky na

tělesné funkce.

74

Stresující faktory jsou velmi subjektivní. Jako by se stresneustále vznášel v ovzduší a vyhlížel, na co – nebo na koho – se

snese. velmi často přistane na zcela bezvýznamnýcha nedůležitých věcech. Jejich bezvýznamnost – a to, že si nezaslouží

naši pozornost, natožpak abychom se jimi nechali stresovat –

si uvědomíme teprve tehdy, když do naší každodennostivstouí něco skutečně významného: ztráta milované osoby, nemoc,

obavy o zdraví.

Nejúčinnější zbraní proti stresu je naše schopnost dát přednost

jedné myšlence před jinou.

– william james

75


37

vzpomínám si na dobu, kdy jsme se přestěhovali doWashingtonu. věnovala jsem se zařizování nového domu, vozila jsem naše

dvě malé děti do nové školy, odpovídala jsem svémuvydavateli na otázky související s rukopisem, který jsem krátce předtím

odevzdala, a organizovala jsem narozeninovou večeři. Uprostřed

toho všeho jsem jela do nemocnice v Georgetownu na běžnou

lékařskou prohlídku. Bezmyšlenkovitě jsem absol vo va lavšechna vyšetření a v duchu jsem si přitom procházela se znamy svých

povinností, zatímco mi zdravotní sestra měřila tlak. lékařka byla

chvíli v ordinaci, potom odešla a znovu se vrátila. v jednomokamžiku jsem si uvědomila, že mluví s nezvyklou vážností. moji

pozornost upoutalo slovo „bulka“. měla „být co nejdříve venku“.

mám ve zvyku vždycky očekávat to nejlepší, dokud miněkdo neřekne to nejhorší. Přesně v souladu s tímto přístupem jsem předpokládala, že bulka, které jsem si už dříve všimla, je jenom neškodná cysta. Podobnou už jsem měla dříve, nebyl to problém. Jenže lékařka nyní používala slova jako „bi opsie“ a „operace“ a říkala mi, že obsah onoho útvaru není možné„odsát“ a že jej chce ihned odstranit. měla jsem pocit, že omdlím. Požádala jsem, jestli si mohu lehnout na vyšetřovací lůžko,a lékařka mi zatím vysvětlovala, co to všechno znamená. Její hlas ke mně doléhal jakoby zdálky. mluvila o tom, jak dlouho budeme čekat „na laboratorní výsledky po operaci“ a že vždycky zve pacienty k sobě do ordinace, aby s nimi osobně prošla výsledky a probrala všechny možnosti. v tu chvíli vzaly za své všechny moje plánované termíny a okamžitě jsem přehodnotila priority.

Za týden po operaci přišly výsledky. Bulka byla nezhoubná. Byl to dlouhý týden plný úvah typu „co když“. Během onoho týdne jsem si uvědomila, s jakou lehkostí dokáže jedna velká krize smést ty menší, které se ještě před chvílí zdály taknaléhavé. všechny naše malé obavy a všední starosti se vypaří,jakmile si naj



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist