Skor, okřídlený hřebec - Beast Quest (14) - Adam Blade

11
PROLOG
Hallam mžoural do šera. Sotva se
odvážil udělat další krok. Klenbou
vysokých stromů pronikaly sloupce
světla. Tancovaly v pralesním
podrostu podle toho, jak se větve
pohupovaly ve větru. Kdo ví, jaká
stvoření tady žijí? Co když na něj
číhají někde za stromem? Nebo jsou
ukrytí pod houštinou kapradí?
Muž pomalu našlapoval ve vlhkém
mechu. Ze všech stran se ozývaly
pronikavé skřeky ptáků a vrzání
hmyzu. Tohle místo bylo na hony





12
vzdálené lesům, kde se on a další
gorgonští rebelové obvykle ukrývali.
To nejhorší, co tam mohlo člověka
potkat, byl divočák.
Ale od té doby, co Malvel
rozprostřel své sítě po celé Gorgonii,
jejich les už nebyl bezpečný.
Malvelovi vojáci hledali rebely,
pročesávali krajinu a vypalovali
domy nevinných vesničanů.
Čarodějovi Malvelovi sloužili
i netvoři. Hallam se otřásl při
vzpomínce na smrt svých dvou
kamarádů. Dostihl je Torgor,
minotaurus, a utrhal jim ruce i nohy.
Muž se prodíral dál a otáčel se
za každým zvukem. Propocená
košile se mu lepila na tělo.
Po zátylku mu přejel šlahoun. Sáhl si
rukou za krk a prut se mu najednou
zkroutil v prstech!





13
„Proboha! Had!“ Hallam vyjekl
a svalil se na záda.
Had vedle jeho hlavy zasyčel
a svinul se, pak se zase vztyčil
a hypnotizoval ho krvavě rudýma
očima. Kůže se mu nažloutle
blyštěla. Muž se ani nepohnul,
ochromen hrůzou. Had vystřeloval
rozeklaný jazyk a kolébal hlavou.
Najedou se rozvinul v celé délce
a odplazil se pryč.
Hallam se vyhrabal na nohy





14
a smetl z haleny nalepené listí. Když
se po chvilce vzpamatoval, vydal se
pralesem dál. „Musíš si dávat větší
pozor!“ mumlal si potichu.
Teď už se nedíval pod nohy, ale
po stromech a v každé pokroucené
větvi viděl hada. Vtom šlápl
do prázdna a už klouzal dolů
z prudkého svahu. Jak letěl, zeleň
po obou stranách rokle se měnila
v rozmazanou šmouhu. S hrůzou
uviděl, co ho čeká dole.
Na dně propasti bylo hnízdo
svíjejících se zmijí!





15
Snažil se zachytávat šlahounů, ale
jen je vytrhával ze země, a nohy mu
v blátě ujížděly dál. Zaryl se patami
do země a jen těsně zůstal viset nad
klubkem jedovatých hadů.
Krev mu tepala v hlavě tak hlasitě,
až přehlušovala řev ptáků kolem.
Hallam se třásl, ale snažil se šplhat
vzhůru.
„Ty skopová hlavo,“ nadával si.
„Malvelovi vojáci tě tady najdou
chyceného v pasti, když nebudeš
dávat pozor, kam šlapeš.“
Nedokázal se na hady nedívat.
Musí nahoru, tak rychle, jak jen to
půjde, a pak pryč z pralesa!
Po čtyřech se vyškrabal nahoru
a zachytil se stromu. S úlevou se
o něj opřel zády. Nahmatal rukama
kůru, ale prsty se dotkl něčeho
měkkého... Co to může být... peří?





16
Vtom ho ovanul horký dech a nad
hlavou se mu změnil v bílou páru.
Hallam se vmžiku obrátil.
Mezi větvemi se vynořila hlava
mohutného hřebce. Když se nad
Hallamem obrovské tělo vztyčilo,
uviděl, že to není obyčejný kůň. Ale
netvor! Hallam zalapal po dechu
a žaludek se mu sevřel strachem.
Hřebec zařehtal a odkryl žluté zuby.
Z otevřené tlamy mu stékaly sliny.
Hallam klesl na kolena. Netvor se
vzepjal, zahrabal ve vzduchu zlatými
kopyty, nad ním se rozepjala
obrovská křídla a okřídlený hřebec
se odlepil od země. Znovu zaržál
a Hallam se v hrůze přikrčil, zatímco
mu kopyta tancovala nad hlavou.
Hřebec zakoulel očima, až z nich
vyšlehl jiskrný plamen a ozářil listy
v džungli. Muž ani nedýchal, viděl,





17
jak se k němu strašlivé zuby
přibližují...