načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Školní kázeň v teorii a praxi -- Učebnice pro studenty učitelství – doc. PaeDr. Stanislav Bendl Ph. D.

Školní kázeň v teorii a praxi -- Učebnice pro studenty učitelství

Elektronická kniha: Školní kázeň v teorii a praxi
Autor: doc. PaeDr. Stanislav Bendl Ph. D.
Podnázev: Učebnice pro studenty učitelství

Text představuje kázeň jako nástroj ochrany žáků a učitelů ve školách: přehled technik, pomocí kterých lze diagnostikovat projevy školní (ne)kázně. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 202
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Organizace výuky a vzdělávání
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Triton, 2011
ISBN: 978-80-738-7432-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Text představuje kázeň jako nástroj ochrany žáků a učitelů ve školách: přehled technik, pomocí kterých lze diagnostikovat projevy školní (ne)kázně.

Popis nakladatele

Téma chování a kázně žáků ve školách je v současné době velice aktuální. Zkušenosti ze školní praxe i výzkumy, které byly v této oblasti realizovány, ukazují, že řada učitelů, a to nejen začínajících, má problémy s udržováním kázně. Nekázeň žáků ve škole představuje jeden z hlavních stresorů učitelského povolání. Fakulty vzdělávající učitele by měly na tuto situaci reagovat jak v oblasti pregraduální přípravy učitelů, tak v rámci kurzů dalšího vzdělávání učitelů.

Publikace představuje kázeň, respektive nekázeň jako komplexní jev. O kázni pojednává nejen z hlediska teoretického, ale vychází i ze zkušeností učitelů v rámci každodenní školní praxe. Teoretické poznatky jsou doprovázeny řadou příkladů a modelových situací ze školního prostředí.

Publikace prezentuje kázeň jako nástroj ochrany žáků a učitelů ve školách. Studenti v ní najdou mj. přehled technik, pomocí kterých lze diagnostikovat projevy školní (ne)kázně. Velká pozornost je věnována faktorům, jež způsobují nekázeň žáků ve škole. Publikace obsahuje popis některých teorií příčin neukázněného chování. V rámci praktické části jsou představeny vybrané techniky modifikace chování. Publikace obsahuje autorův vlastní návrh řešení (ne)kázně ve škole.

(učebnice pro studenty učitelství)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON

Praha / Kroměříž


STANISLAV BENDL

ŠKOLNÍ KÁZEŇ

V TEORII A PRAXI

Učebnice pro studenty učitelství


KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Bendl, Stanislav

Školní kázeň v teorii a praxi: učebnice pro studenty učitelství /

Stanislav Bendl. – 1. vyd. – Praha: Triton, 2011. – 208 s.

ISBN 978-80-7387-432-2 (váz.)

371.5

– školní kázeň

– učebnice vysokých škol

371 – Školství (organizace) [22]

37.016 – Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice [22]



Stanislav Bendl

Školní kázeň v teorii a praxi

Učebnice pro studenty učitelství

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena bez

písemného souhlasu vydavatele.

Autor:

doc. PaedDr. Stanislav Bendl, Ph.D.

Katedra školní a sociální pedagogiky

Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta

Recenzovali:

doc. PhDr. Tomáš Kasper, Ph.D.

doc. PhDr. Julius Sekera, CSc.

doc. PhDr. Stanislav Střelec, CSc.

© Stanislav Bendl, 2011

© Stanislav Juhaňák – Triton, 2011

Cover © Renata Brtnická, 2011

Vydal Stanislav Juhaňák – Triton,

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10,

www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7387-432-2


Obsah

Předmluva ......................................................................................................................................... 11

1 Úvod ................................................................................................................................................. 15

Otázky kázně v dětské literatuře ................................................................................................. 16

Společenská a dobová podmíněnost kázně .......................................................................... 21

Učitelství a „žákovství“ jako riziková povolání ........................................................................ 23

Kázeň jako cíl výchovy .................................................................................................................... 26

2 Kázeň jako ochrana žáků a učitelů .................................................................................... 28

Kázeň jako ochrana dítěte ve škole ............................................................................................ 28

Kázeň jako ochrana učitele ve škole .......................................................................................... 31

3 Vymezení a reinterpretace kázně ....................................................................................... 35

Defi nice kázně a školní kázně ...................................................................................................... 35

Soudobá interpretace kázně ........................................................................................................ 36

4 Projevy školní nekázně ........................................................................................................... 40

5 Diagnostika (ne)kázně ............................................................................................................. 42

Pozorování .......................................................................................................................................... 43

Příklady a náměty pro pozorování (ne)kázně ve škole ................................................. 44

Škálování ............................................................................................................................................. 47

Dotazník ............................................................................................................................................... 49

Analýza školní dokumentace ...................................................................................................... 53

Projektivní techniky ......................................................................................................................... 54

Rozhovor (interview) ....................................................................................................................... 58

Akční výzkum ..................................................................................................................................... 62

Prvky a cíle akčního výzkumu ................................................................................................ 63


Druhy akčního výzkumu .......................................................................................................... 64

Možnosti aplikace akčního výzkumu .................................................................................. 65

6 Příčiny (faktory) nekázně ....................................................................................................... 74

Není žák jako žák aneb Princip svobodné vůle ..................................................................... 75

Kombinované faktory ..................................................................................................................... 76

Metoda pokusu a omylu ............................................................................................................... 76

Schéma kázeňských faktorů ......................................................................................................... 77

Teorie „příčin“ neukázněného chování ..................................................................................... 78

Obecná teorie nekázně ............................................................................................................ 78

Dreikursova teorie rušivého chování .................................................................................. 80

Které faktory má učitel ve své moci? ......................................................................................... 91

Vývojový moment (ne)kázně – přehled věkových zvláštností dětí a mládeže .......... 92

Učitel jako řidič .................................................................................................................................. 99

7 Modifi kace chování (techniky založené na operantním podmiňování) ..... 101 Principy operantního učení (behaviorální techniky) pro výchovu ve škole ............ 102

Techniky modifi kace chování ve škole .................................................................................. 102

Pravidlo vyhasínání a jeho aplikace .................................................................................. 104

Pravidlo tvarování (formování) a jeho aplikace ............................................................ 107

Programy zpevňování (posilování) a jejich aplikace .................................................. 112

Pravidlo generalizace a jeho aplikace .............................................................................. 116

Pravidlo rozlišení (diskriminace) a jeho aplikace ......................................................... 117

Pravidlo modelování (napodobování) a jeho aplikace ............................................. 118

Pravidlo přesycení (nasycení) a jeho aplikace ............................................................... 120

Systematické posilování a jeho aplikace ........................................................................ 122

Počáteční obecný postup v oblasti modifi kace chování ve škole ............................... 125

Shrnutí k technikám modifi kace chování ............................................................................. 132

8 Východiska školní kázně ...................................................................................................... 134

Portrét ukázněného žáka ............................................................................................................ 134

Respektování potřeb dítěte a jejich harmonizace s potřebami spolužáků,

požadavky školy a společnosti ................................................................................................. 135

Prospěšnost kázně ........................................................................................................................ 135

Naplňování práv dítěte ................................................................................................................ 136


Dosažitelnost kázně ..................................................................................................................... 136

Přirozenost nekázně .................................................................................................................... 137

9 Opatření na podporu kázně ve škole ............................................................................ 139

Co udělat předtím, než se rozhodneme přistoupit ke kázeňskému zásahu ............ 141

Specifi cké kázeňské programy ................................................................................................. 142

Program na zlepšení kázně ve třídě ........................................................................................ 144

Vlastní návrh řešení kázně ve škole ........................................................................................ 147

Platforma „škola“ ...................................................................................................................... 150

Platforma „vedení školy“ ....................................................................................................... 160

Platforma „učitelé“ .................................................................................................................. 162

Platforma „žáci“ ........................................................................................................................ 169

Postup učitele ve věcech nekázně aneb Učitel jako lékař .............................................. 174

Učitel jako lékař ........................................................................................................................ 175

Postupy zaměřené na řešení konkrétních projevů školní nekázně ....................... 176

Obecný postup zaměřený na řešení školní nekázně .................................................. 182

Řešení konfl iktu se žákem .................................................................................................... 185

10 Závěr ........................................................................................................................................... 190

Literatura ........................................................................................................................................ 192

Summary ......................................................................................................................................... 198

Rejstřík ............................................................................................................................................. 200



[ 11 ]

Předmluva

Kázeň je úhelným kamenem výchovy, momentem mravní výchovy, pevnou osou a  základní kostrou školního života, zárukou bezpečnosti žáků i  učitelů, podmínkou efektivního učení.

Přes tyto své nesporné klady je kázeň (disciplína) často vnímána negativně. Jednak proto, že znamená či předpokládá určité omezování člověka, jednak kvůli jejímu častému ztotožňování s tresty. Sousloví typu „disciplinární řízení“ či „disciplinární komise“ již předem vyvolávají u lidí asociace s trestáním, nikoli s odměňováním.

Tak jako lze hovořit o  různých druzích kázně (školní, dopravní, církevní, stranická, nemocniční, pracovní, otrokářská), můžeme uvažovat o jejích odstínech, neboť i když budeme uvažovat o kázni školní, jistě připustíme, že její podoba se školu od školy poněkud liší. Při hodnocení kázně vždy záleží na tom, v jaké situaci či v jakých podmínkách se objevuje a čemu napomáhá, čemu slouží, tj. jaký má účel. S hodnocením kázně je to v mnohém podobné jako s hodnocením nože či skalpelu, který se v  rukou vraha stává vražedným nástrojem, kdežto v rukou chirurga nástrojem uzdravení pacienta.

Jelikož je kázeň situační kategorií, záleží její hodnocení na situaci, ve které se uplatňuje, a na kontextu, ve kterém působí. Pokud budeme chtít pojem kázeň „odstřelit“, poukážeme pravděpodobně na sešikovaná a  zfanatizovaná vojska nacistického Německa, tuhý režim v  sektách či částečně zprofanovaný termín uvědomělá kázeň. Když budeme chtít kázeň naopak obhájit nebo dokonce „vynášet do nebes“, připomeneme, že s kázní roste výkon, upozorníme na věc tolik známou ze sportu, že „papírově“ slabší mužstvo porazí favorita díky kázni (dodržování stanovené taktiky, organizaci hry), a  neopomeneme dodat, že kázeň funguje jako nástroj ochrany dětí ve škole (například před šikanou, drogami).

K důvodům, proč je možné aplikovat na kázeň situační momenty, patří nepochybně fakt, že se úzce váže k mravní výchově, a v mnohém se s ní dokonce překrývá. Znamená to, že za určitých okolností může být porušení kázně považováno za správný, potřebný a chvályhodný čin, stejně tak jako za jiných okol


[ 12 ]

Stanislav Bendl / Školní kázeň v teorii a praxi

ností lze striktní dodržování kázně, respektive norem chování, hodnotit jako chybný a odsouzeníhodný akt.

U kázně je nejdůležitější a zároveň nejobtížnější rozhodnout, v jakých věcech se podřizovat, do jaké míry se podřizovat, kdy se ještě podřizovat a kdy už nikoli, neboť to odporuje zdravému rozumu, humánnosti či mravnosti. Odpověď na výše uvedené otázky se navíc komplikuje tím, že kázeň je situační kategorie, což znamená, že pro jinou situaci, pro jiný kontext se hodí jiný typ kázně. Něco jiného je, když budeme uvažovat o kázni v armádě, něco jiného pak, když budeme mít na mysli kázeň v nemocnici, ve škole, v rodině, v zaměstnání, v politické straně, v  zájmové organizaci či ve sportovním klubu. Abychom naznačili, jak komplikovaného problému se vlastně dotýkáme, připomeneme, že například u již zmiňované armády můžeme (či lépe: musíme) ještě činit rozdíl mezi tím, zda máme na mysli fungování armády v  době míru nebo její činnost během válečného konfl iktu.

S průlomovými myšlenkami, které se dotýkají vztahu kázně a zdravého rozumu, respektive kritického myšlení, se můžeme setkat v  díle Mistra Jana Husa, představitele a vůdce českého reformního hnutí, usilujícího o nápravu křesťanské církve a  společnosti důsledným respektováním novozákonních ideálů. Husův názor na právo člověka (jakéhokoli věku, tedy i  dítěte) odmítnout nesmyslný příkaz, respektive vytknout výše postavenému člověku (formální autoritě) provinění proti mravnosti (mravnost tenkrát splývala s křesťanským učením), je vysoce aktuální i v současné době. Za života Jana Husa, kdy lidé slepě poslouchali představitele církve a rodičovská autorita byla něčím nezpochybnitelným, se však jednalo o názor neuvěřitelně pokrokový, až kacířský (z hlediska tehdejšího způsobu života a uspořádání společnosti).

Lidé, kteří navštěvovali Betlémskou kapli (vešlo se jich tam na tři tisíce), aby si poslechli Husovo kázání, mohli mimo jiné slyšet: „Když představený rozkazuje svému podřízenému, aby dal almužnu, a tím ožebračil svoje děti – v takových případech nemáme poslouchat, ani papeže. Když přece otec je spíše povinen živit své děti než dávat almužnu jiným.“ I nám jsou tato slova dodnes srozumitelná. „Je proradné tvrdit, že člověk vyšší svým stavem nemůže být kárán od poddaného, který jej mravně převyšuje. Může tedy v tomto případě právem – podle pravidla lásky – kárat syn otce, dcera matku, podřízený představeného a žák svého učitele.“ Vybízet lidi, aby se sami nad věcmi zamýšleli a nedbali příkazů těch, kteří jim vládnou, bylo v tehdejší době velice odváž


[ 13 ]

Předmluva

né. Není divu, že se Hus díky svým veřejně hlásaným názorům dostává do sporu nejen s pražským arcibiskupem, ale i s papežem.

Zdá se, že ústředním vodítkem, jak se rozhodnout v  situaci, kdy se máme někomu podřizovat, je užívání kritického myšlení (selského rozumu), které vztahujeme k  dané situaci, k  danému kontextu. Zde je ovšem třeba dodat, že současně (a to celou věc opět komplikuje) musíme brát v úvahu vývojový moment, tj. musíme přihlížet k věku jedince, který se má podřizovat. Námi uvedené „ústřední vodítko“ musí proto být částečně „korigováno“ věkem. Jinak bychom mohli snadno dospět k závěru, že si malé dítě může dělat, co chce, pokud je jeho chování výrazem jeho „kritického myšlení“ či spíše kritického (nesouhlasného, odmítavého) vztahu k příslušné normě chování.

Ve vztahu ke kritickému posuzování norem chování v zásadě platí, že normy jsme povinni dodržovat – bez ohledu na míru naší kritičnosti – pokud se jedná o  situaci, kdy norma představuje zákon v  právním slova smyslu nebo pokud jsme se dobrovolně stali členy nějaké instituce, organizace či pokud vykonáváme povinnou službu, popřípadě činnost uloženou státem (základní vojenská služba, povinná školní docházka).

V  oblasti školní kázně se tedy otázka kritického myšlení může maximálně vztahovat na slušné a  kultivované vyjádření nesouhlasu s  nějakým pravidlem školního řádu či nepsanou normou, kterou prosazují pedagogičtí pracovníci, a to zejména v případech, kdy splnění příkazu, tj. podřízení se ukládané normě, by ohrožovalo zdraví dítěte (žáka), popřípadě v situacích, kdy sami učitelé nedodržují normy chování, které jim ukládá školní řád nebo Pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení.

Případ pozitivní deviace, tedy situace, kdy porušování normy hodnotíme z hlediska vyššího principu mravního či s odstupem času kladně, se váže spíše k životu v nedemokratických režimech, kdy disidenti sice porušují ofi ciální právní normy příslušného státu, ovšem normy totalitní a  nehumánní, přičemž jakýkoli – byť kultivovaný – projev nesouhlasu s danou normou je tvrdě perzekvován. Vysokoškolská učebnice, kterou držíte v rukou, se zaměřuje na oblast základního školství. Jejím jádrem je návrh opatření k podpoře kázně ve školách, tj. jak k prevenci nekázně, tak k její nápravě a k vedení žáků ke kázni. Jejím vnitřním poselstvím je rehabilitace kázně (zdravé, uvědomělé kázně) a prezentování kázně jako nástroje ochrany žáků a učitelů ve školách.


[ 14 ]

Stanislav Bendl / Školní kázeň v teorii a praxi

Rady a návody v ní obsažené je třeba chápat jako doporučení či jako „zásobník nápadů“, kam mohou studenti v  rámci pedagogických praxí nebo později jako začínající učitelé či vychovatelé v případě potřeby sáhnout. V žádném případě se nechceme tvářit, že máme patent na kázeň nebo že jsme právě objevili „kázeňský svatý grál“. Výchova a školní život přináší tolik rozmanitých, nečekaných, komplikovaných, absurdních a  překvapivých situací, že není možné všechny předpokládat a připravit se na ně teoreticky. Zároveň, a v tom spočívá obtíž i romantika výchovy, si nemůžeme být nikdy stoprocentně jistí, že při dodržení všech výchovných zásad, principů a doporučovaných postupů dosáhneme kýženého cíle. V tomto smyslu musí být dobrý učitel velice pohotový, tvořivý, fl exibilní a hlavně trpělivý. Můžeme ukázat směr, naznačit cestu, nabídnout zásady a metody práce s žáky, můžeme upozornit na četná úskalí vychovatelské práce, můžeme upozornit na hrubé chyby, kterých by se ve své práci s  dětmi měli učitelé vyvarovat, v  žádném případě však nemůžeme zaručit, že se naše doporučení vždy a za všech okolností setkají s úspěchem. Ostatně, kdyby tomu tak bylo, nebylo by učitelské povolání příliš zajímavé, nepodobalo by se leckdy detektivní práci (například ve smyslu pátrání po příčinách neukázněného chování) a žáci by už asi nebyli žáky, nýbrž naprogramovanými roboty. Učebnice je adresována především studentům učitelství pedagogických fakult a  dalších vysokých škol, vyšších odborných či středních škol, které vzdělávají budoucí učitele nebo vychovatele.

Na začátku každé kapitoly studenti najdou klíčová slova, respektive slovní spojení, která jim „napoví“, s čím se v dané kapitole seznámí. Na konci kapitol jsou formulovány úkoly, které mohou sloužit jednak k tomu, aby si ověřili porozumění textu a orientaci ve zkoumané problematice, jednak schopnost aplikovat získané informace v praxi.

Učebnice může sloužit jako inspirace i učitelům v praxi. Nepřímo je věnována také dětem, které potřebují ochranu před zvůlí spolužáků, jakož i dětem, které potřebují ochranu samy před sebou, neboť – jak vyplývá z četných výzkumů – závažná nekázeň ve škole koreluje s budoucí kriminální dráhou jedince.


[ 15 ]

1

Úvod

KLÍČOVÁ SLOVA:

classroom management, paradox dobře ukázněné školy, kázeň v dětské literatuře, historická a  společenská podmíněnost kázně, nejisté rodičovství, dětská konzumní kultura, rodičovská terapeutická kultura, učitelství a „žákovství“ jako rizikové povolání, ideál sebekázně Problematika kázně, autority, svobody, odpovědnosti, práv a  povinností, hodnot a morálky patří v současné době k velmi ožehavým otázkám nejen v odborných kruzích (pedagogové, psychologové, sociologové, fi lozofové), ale také v  okruhu široké laické veřejnosti. Řadu otázek řeší ve svých důsledcích nejen teoretici, ale i praktici, a to v prostředí rodiny i školy. U dnešních dětí a mládeže se stále více objevují projevy citové plochosti, agresivity, bezohlednosti a morálního relativismu, což nachází svůj negativní odraz v podobě kázně ve školách.

Nekázeň žáků ve školách představuje jeden z hlavních stresorů jak dětí, které plní roli školáků, tak učitelského povolání. Projevy školní nekázně jsou častým důvodem obav a strachu žáků ze školní docházky, jakož i jedním z hlavních důvodů, proč učitelé opouštějí své povolání a proč absolventi pedagogických fakult nenastupují učitelskou dráhu.

V řadě západních zemí, zejména anglosaských, vedla neúnosná míra kázeňských problémů ve školách a složitost fenoménu kázně ke konstituování pedagogické subdisciplíny zvané „Classroom Management“. Některé práce z  této oblasti byly přeloženy do češtiny (Cangelosi, 1994; Petty, 1996; Pasch, Gardner, Langerová, 1998).

Naším cílem je přispět k vytvoření školy, ve které panuje zdravá kázeň, chcete-li, dobrá kázeň. Jak vypadá taková škola, která se pyšní zdravou kázní, vyjád


[ 16 ]

Stanislav Bendl / Školní kázeň v teorii a praxi

řil z obecného hlediska velice výstižně americký pedagog W. Ch. Bagley v knize „School discipline“ (1915) prostřednictvím tzv. paradoxu dobře ukázněné školy. Podle autora je paradoxem dobře ukázněné školy, že „kázeň“ je zde nápadná svou nepřítomností. Jinými slovy, ideálem kázně ve škole či ve třídě je stav, kdy o kázni není třeba vůbec hovořit, není třeba se o ni starat čili pokládá-li se za věc zcela samozřejmou: „Jestliže inteligentní pozorovatel ve své zprávě o třídě nemusí se o kázni ani zmíniti, je to důkazem, že třída byla vskutku dobře disciplinována.“ (Bagley, 1915, s. 1 – použit Kádnerův volný překlad: Kádner, 1926, s. 1145)

Otázky kázně v dětské literatuře

Kázeň a  otázky s  ní související tvoří běžnou součást lidského života. Dospělá společnost, kmenová společenství, skupiny, komunity a rodiny se vždy snažily nějakým způsobem působit na děti a mládež, aby se chovaly v souladu se zavedenými normami chování, tj. ukázněně podle potřeb a tradic daného uskupení. Kromě celé řady forem působení na děti a mládež a jejich ovlivňování směrem ke kázni se postupem času stala kázeň také předmětem literárního zpracování, a to jak v rámci beletristické literatury, tak poezie. Mnozí autoři knih (říkanek, básniček, povídek, románů) pro děti a mládež zdůrazňovali důležitost kázně pro život člověka.

Veršované apely na kázeň dětí se objevovaly například v tvorbě českého básníka, katolického kněze a spisovatele knih pro mládež Františka Douchy (1810– 1884). Autor vydával každým rokem útlé knížečky určené k „probuzení a pěstění ctností, které se hodí pro věk dětský a mladický“.

V Douchově tvorbě hrálo výraznou roli náboženství, které si klade bezpodmínečné nároky na mravnost a morálku. Podle autora má být dítě vychováváno k poslušnosti, a to hned k několika autoritám: k Bohu, k rodičům, k učiteli. Také proto se v jeho verších nejzřetelněji prosazuje apel na pořádnost, pilnost, pracovitost, bohabojnost, vlastenectví, ale také například na otužilost. Autor současně poukazuje na absolutní a nedotknutelnou autoritu rodičů, jakož i povinnost dítěte splatit v dospělosti svůj „dluh“ rodičům.

Doucha apeluje na to, že pravidla je nutné člověku vštěpovat již v raném mládí, aby se jimi mohl řídit a nesešel ze správné cesty. Z tohoto pohledu plní urči


[ 17 ]

Úvod

tou orientační a ochrannou funkci v životě dítěte a mladého člověka. Autor sám se zhošťuje tohoto úkolu následujícími verši z  oddílu „Mravné průpovědi“ (Doucha, 1863, s. 8–10, 13, 16).

Cokoli zlým skutkem

býti poznáváme,

toho s bedlivostí

varovat se máme.

Boha ústy jen vyznávat

ještě dosti není;

slušno věrně zachovávat

jeho naučení.

Nábožným a bohabojným

ten jen v pravdě sluje,

kdo vždy dobrým skutkům hojným

život zasvěcuje.

Otce, matku – milé dítky!

celým srdcem vždy milujte!

Ve všem, kde vám síla stačí,

upřímně jim posluhujte!

Dítkám, jež pro otce, matku

mají čest a dobré přání,

dává Pán Bůh za tu vděčnost

hojné štěstí, požehnání.

Buď k lidem vždycky zdvořilý,

každému slušnou dávej čest;

kdo drží na mrav spanilý,

od hodných lidí vážen jest:

dbání dobrého spůsobu

překrásnou dává ozdobu.


[ 18 ]

Stanislav Bendl / Školní kázeň v teorii a praxi

Kdo svou práci s jasnou tváří

bez reptání vykonává,

tomu se za jeho vlídnost

všechna čest i chvála dává.

Dítě, které nikdy neposedí,

ať na smutný toho konec hledí!

Kázni se u některých autorů přikládala taková vážnost, že se její nerespektování spojovalo s motivem smrti. To je i případ Františka Douchy, který apeloval na kázeň dětí za pomoci tohoto motivu. Zejména v  básních určených starším dětem apeluje na to, aby děti časně vstávaly, nelenošily a nelelkovaly, protože čas je nesmírně drahý. Tak je tomu i v jedné sloce jeho básně „Ranní doba“ (Doucha, 1885, s. 40).

Čas je drahý, nenabytný

kdo ho moudře neužívá,

v životě nic nepořídí,

„na prázdné se ruce dívá“.

A právě smrt je nejpádnějším argumentem k tomu, aby člověk využil vyměřený čas co nejsmysluplněji (tj. prací, učením či modlitbou) a  nezameškal ani chvilku. Neposlušné děti potom nechává Doucha ve svém díle za trest zemřít, přičemž se nezdrží ani výčitek rodičům. Těm vytýká nedůslednost a rozmazlování, které vede ke zkáze, a důrazně upozorňuje na to, k čemu by nebylo vůbec došlo, KDYBY...

Podobným směrem jako František Doucha se ubíral i jeho současník Karel Alois Vinařický (1803–1869), rovněž básník a autor literatury pro děti a mládež. Jeho verše mívají často naučný charakter a jsou určeny zejména malým dětem. V souvislosti s problematikou kázně se nabízí připomenout jeho báseň „Nedbalý žák“, jejíž úvodní verše znají snad všechny děti a jež představuje výzvu k vzornému školáctví: Ivánku náš, copak děláš...? Báseň končí optimisticky, což je – vzhledem k věku dětí, kterým je určena – jejím pedagogickým kladem. Ivánek se nakonec polepší a stane se z něho pilný, bystrý a hodný školák.


[ 19 ]

Úvod

Pokud se jedná o prózu, nelze v souvislosti s tématem kázně nevzpomenout knihu Jana Karafi áta „Broučci“. Tato kniha byla – zejména v době svého vzniku – svým způsobem „školou kázně“ pro děti. Poprvé vyšla v roce 1876 a nesetkala se s příliš velkým ohlasem. V roce 1893 na ni však upozornil svou recenzí v časopise „Čas“ J. Herben a dal tak podnět k tomu, aby se rozšířila mezi čtenáře a později i proslavila. Druhého vydání se „Broučci“ dočkali až v roce 1912.

Knihou se nese spisovatelovo přesvědčení (z  dnešního pohledu poněkud problematické), že člověku je uloženo žít v  poslušnosti a  odevzdat se do vůle Boží. Kázeň je v Karafi átově knize představována jako něco, bez čeho se člověk neobejde, bez čeho není možné žít. Každý člověk musí být ukázněný, aby ho měl Bůh rád, aby netrápil (nezarmucoval) ostatní, aby se jemu samému nic nestalo.

Hned v  úvodu je mladým čtenářům představen malý hrdina – Brouček – jako neposlušný rošťák. Maminka i tatínek s ním mají velké trápení, ale doufají, že se naučí poslušnosti a že z něho nakonec bude dobrý brouček. Ale Brouček přece foukal, a už by to byl málem zhasil, kdyby byla maminka honem nepřiložila trochu suchého chvojí. Plamen vyšlehl, za ním se valil kouř, a Brouček počne křičet a křičí a křičí a leze ze stříšky dolů. „Ach maminko, maminko, ach, ach maminko!“ – „A  copak zas, Broučku?“ – „Ach maminko, když mně ten kouř vlezl do očí!“ – „Vidíš, ty škaredý Broučku! Dobře tak, když nechceš poslouchat! Nevíš, co ti tatínek přikazoval a zač se ráno modlíme? Počkej, počkej, já to všecko povím.“ (Karafi át, 1989, s. 8)

O  tom, že otázka kázně (poslušnosti) a nekázně (neposlušnosti) může být někdy dokonce otázkou života a smrti, se snažila maminka přesvědčit Broučka pohádkou, kterou mu vypravovala před spaním. „Tak byl jednou jeden kocourek a jedna kočička. Už je tomu dávno. Kocourek byl všecek krásný černý jako uhel a kočička všecka krásná bílá jako mléko. A měli se rádi. Tu se jim jednou narodila koťátka. Tři, dva kocourci a jedna kočička.

...

A tak se začali hádat, a hádali se a hádali, a pak se začali strkat, a strkali se a  strkali, až strčili do kamen. Kamna se zbořila, oheň se vysypal, ve světnici to začalo hořet, police, postel, almara, stůl, všecko hořelo – a koťátka chtěla utéci, ale dveře byly zavřeny. A tak křičela a křičela, ale oheň je přece sežral. A když přišel


[ 20 ]

Stanislav Bendl / Školní kázeň v teorii a praxi

tatínek a maminka, už byli kocourci a kočička spáleni a chaloupka byla spálena, a všecko bylo spáleno, protože byla koťátka neposlušná.

A tatínek a maminka plakali. A tam nedaleko byl kopec, oni na něm pověsili zvonec a zvonili a zvonili a zvonili, a už je té pohádce konec. Bim bam, bim bam, bim bam –“ (Karafi át, 1989, s. 21–22)

Trest za zlobení, respektive za neposlušnost, je zde velmi vysoký, vlastně absolutní. Pohádka do značné míry připomíná známé pohádky „O  kůzlátkách“ nebo „O  Smolíčkovi“, které rovněž dětem ukazují, jaké nebezpečí jim hrozí, když nebudou poslouchat své rodiče. I v nich se platí za neposlušnost. Tyto pohádky, na rozdíl od té, kterou vyprávěla maminka Broučkovi, však mají šťastný konec a z tohoto pohledu jsou možná přiměřenější dětskému posluchači.

Pokud se týká dalších souvislostí, které se tak či onak dotýkají kázně, objevují se v Karafi átově knížce apely v podobě jednoduchých sdělení dětem, aby nezabíjeli broučky, aby se pěkně chovali ke zvířatům. V  knížce je dále vylíčena solidarita a obětavost broučků, kteří se snaží dopravit zraněného Broučka domů (poté, co byl zasažen kloboukem chlapce, který se po Broučkovi ohnal) a zachránit ho. Je zde pěkně vystižen výchovný moment, který míří na rozvoj sociálního cítění dětí. Broučci vůči sobě nejsou lhostejní, pomáhají si. A tak by tomu mělo být i  v  lidském životě. Poslušnost, která je v  knížce často vztahována k  Bohu, nabývá dokonce významu ve smyslu sousloví „poslušně zemřít“. Karafi át nechává broučky poslušně zemřít, přičemž vysvětluje dětem, že nemají být smutné, jelikož se jedná o přirozený řád světa, který řídí Bůh. A protože hodní broučci Boha poslouchají, je všechno v pořádku. Přestože se kázeň či poslušnost spojovaná s Bohem jeví pro dnešní děti jako velmi vzdálený motiv, má – jak je patrno z následující ukázky – velmi zjemňující funkci. „Broučci, copak vy nechcete poslouchat?“ – „Ach, my chceme poslouchat, ach, my budeme poslouchat, jenom nám neumírejte!“ – „Tak když vy chcete poslouchat, chcete, abych já byla neposlušná? Pán Bůh mně všecky hříchy odpustil, a když si mě nyní chce vzít, měla bych nechtít? Nic neplačte, jenom pěkně poslouchejte!“ (Karafi át, 1989, s. 89) Literatura pro děti a mládež, jak je patrné z Douchovy a Karafi átovy tvorby, byla dříve orientována především výchovně, přičemž důležitou roli v  ní hrál Bůh.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.