načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Škola slušného chování pro kluky a holky s Emilkem - Marie Němcová

Škola slušného chování pro kluky a holky s Emilkem

Elektronická kniha: Škola slušného chování pro kluky a holky s Emilkem
Autor:

Zázračná kniha, ve které radí Emilek ze Země slušného chování, jak pomocí slušného chování získáte kamarády a přátele, jejich obdiv a úctu. Pobaví vás řada ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  75
+
-
2,5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Marie Němcová
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 80
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-016-7996-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Zázračná kniha, ve které radí Emilek ze Země slušného chování, jak pomocí slušného chování získáte kamarády a přátele, jejich obdiv a úctu. Pobaví vás řada příběhů, ve kterých se dozvíte, jak zdravit, podávat ruku, představit se, oslovovat, vcházet do dveří, chodit po schodech.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

OBSAH KNIHY

ŠKOLA SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ PRO KLUKY A HOLKY

S EMILKEM

STR.

Jedeme k babičce a dědovi na prázdniny ........................................... 5

Pohádka o Lilianě ............................................................................... 7

Kamarád Marek ................................................................................... 9

Slepice snědly náš oběd .....................................................................10

Setkání s Emilkem...............................................................................13

Květinová škola v Zemi slušného chování ........................................16

Klobouk pro slona ...............................................................................20

Emilek měl nehodu .............................................................................26

Zápas s Harykem..................................................................................32

Medvěd zdraví brumláním..................................................................41

Slavnostní oběd ...................................................................................43

Zlobílek Edík a kouzelný prsten ........................................................46

Kde se může jezdit na kole a jak Emilek hledal Klárku.....................51

Slonice Noris........................................................................................59

Pohádka o Levoručce pro Emilka.......................................................63

V cirkuse...............................................................................................65

Emilek a Deniska..................................................................................67


3

V knize se dozvíme:

Jak upravíme stůl k obědu...................................................................10

Představování

Kdo se představuje první.................................................................... 15

Kde se představujeme..........................................................................20

Kdo mě může představit......................................................................21

Jak telefonujeme...................................................................................25

Jak chodíme po chodníku a cyklistické stezce....................................27

Jak vcházíme do dveří..........................................................................30

Jak se chováme u stolu.........................................................................35

Zdravíme

Kdo zdraví první ..................................................................................38

Jak zdravíme ........................................................................................39

Jak jíme palačinky.................................................................................44

Jak se co jí..............................................................................................50

Kdy a jak mohou jezdit děti na kole ....................................................52

Dětské zlozvyky a nevhodné chování..................................................56

Omluva ..................................................................................................57

Podávání ruky .......................................................................................62

Jak se chová chlapec k dívce ................................................................68

Základní pravidla oslovování ...............................................................71

Tykání a vykání ....................................................................................73


4


5

Jedeme k babičce a dědovi na prázdniny

Jmenuji se Klárka Potůčková. Je mně deset roků a chodím do čtvrté

třídy. Mému bratrovi Ondřejovi je osm roků a chodí do druhé třídy.

Čeká nás ještě několik prázdninových dnů, rodiče chtějí malovat celý

byt a tak nás vypravili k babičce a dědovi. Ti bydlí v malém městečku,

ale náš táta říká, že je to větší vesnice.

Doma bydlíme v paneláku, ale děda s babičkou mají domek, zahradu

a několik zvířátek. Blízko je pole, ale i louky a les. Vždycky to tam voní

prázdninami, protože škola je daleko.

Maminka nám nabalila dvě menší tašky a Ondra si vzal svůj foťák, bez

něj nikam na cesty nejede. Za hodinku jsme už stáli před domkemdě

dy a babičky.


6

Děda vyměnil u vrátek zvonek, má zvonit několik melodií, ale byl asi

pořádně nachlazený. Drnčel a navíc i koktal.

Když jsme se s babičkou a dědou přivítali, šli jsme s Ondřejem nazahradu pozdravit psa Haryka, kočku Mícu a hlavně zjistit, jestli babička

zavřela do kurníku na zámek

kohouta Bivoje.

Haryk skákal radostí o sto šest, Micka nás pozorovala ze střechy

dřevníku a Bivoj, ze kterého mám veliký strach, nikde. Když jsme byli

u babičky a dědy naposledy a hráli si na schovávanou,

vletěl mně Bivoj na hlavu a začal mně do ní klovat.

7

Křičela jsem jako o život. Babička vyběhla, vzala proutek, který měla

na Bivoje připravený. Jen ho Bivoj uviděl, vběhl do kurníku. Děda ho

tam zavřel a řekl, že bude mít domácí vězení. Babička zkontrolovala

moji hlavu, ale měla jsem tam jen červené flíčky.

Proto jsem si šla k babičce ověřit, že je Bivoj zavřený, ale ta řekla:

„Nemusíš se ho už bát! Byla z něj dobrá nudlová polévka!“

Ještě, že jsem ji nemusela jíst! Nemohla bych se na ni ani podívat.By

la bych raději hladem.

Pohádka o Lilianě

Večer jsme ulehli do pokojíčku v podkroví. Když nám přišla babička

dát dobrou noc, řekl Ondra:

„Babíí, řekni nám nějakou pohádku!“

„Scházelo ti v té větě, Ondrášku, jedno kouzelné slovíčko,“ řeklaba

bička, „a tak ti povím o něm pohádku.

Narodila se jedna holčička a dostala jméno Liliana. Brzy začala mluvit

a dokázala si o všechno říct. „Maminko, mám žízeň!“ a sestřičcepo

roučela: „Zavaž mně tkaničky u bot!“

Nejdříve jí všichni vyhověli, protože byla malá. Později ji začali učit

dvě čarovná slůvka: „DĚKUJI“ a „PROSÍM.“ Ale Liliana je nedokázala

vyslovit. Její pusinka se nezastavila, pořád něco povídala, ale ta dvě

slůvka ne a ne říct.

Rodiče byli z Liliany moc smutní.Každému poroučela, za nic nepoděkovala.

A když přišla do první třídy, tak za nic

nepoděkovala spolužačkám, ani paní

učitelce. Nikdo ji neměl rád, nikdo si

s ní nehrál, nechtěl jí nic půjčit, ani

dát.

Rodiče viděli, jak se Liliana trápí a byli

z toho moc smutní. Jednou předVánocemi napsala Liliana Ježíškovi dopis a poručila mu, co má dostat za dárky. Když si na Štědrý den večer rozbalovali pod stromečkemdárky, měla tam Liliana jen jeden dárek. Byla to pěkná růžová zástěrka, na které byla napsána dvě slůvka: „DĚKUJI“ a „PROSÍM.“ Liliana si zástěrku chtěla obléct a jak si ji dala na sebe, najednouřekla: „Maminko, PROSÍM TĚ, mohla bys mně zástěrku zavázat?“ Maminka byla moc překvapená, co se to s Lilianou stalo. „To víš, že ti zástěrku ráda zavážu,“ řekla maminka. Usmála se naLilianu, a udělala na zástěrce krásnou mašličku. „DĚKUJI ti, maminko,“ řekla Liliana. Všichni nevěřili svým uším. Od té doby dokázala poprosit i poděkovat. Najednou ji měli všichni rádi, měla plno kamarádek. Ze smutné holčičky se stala spokojená, veselá holčička. A zástěrku, tu má schovanou dodnes, protože to byl nejhezčí dárek, co kdy dostala,“ skončila babička své vyprávění. „Děkuji ti za pohádku,babičko,“ ozval se provinilýmhláskem Ondra. Určitě siuvědomil, že o pohádku babičku vůbec nepoprosil, jako taLiliana. A pak jsme babičcepořáli dobrou noc a spalo se nám moc krásně.

9

Kamarád Marek

Ráno jsme se po snídani vyhrnuli s Ondrou na zahradu. Zahrada dědy

i babičky sousedí se zahradou paní Votýpkové. Zahrada bývá prázdná,

protože paní Votýpková bydlí v domku sama, ale tentokrát prázdná

nebyla.

Byl v ní kluk, o trochu větší než Ondřej a kopal do míče. Když mu míč

vletěl k nám do zahrady, Ondřej mu míč podal a začali se spolu bavit.

Ondřej ho nakonec pozval k babičce na dvorek.

Nevěděla jsem jak mám tomu klukovi říkat a tak jsem se chtěla s ním

seznámit. „Já jsem Klárka a to je bráška Ondřej,“ řekla jsem.

„Já vím, babička mně o vás říkala,“ řekl kluk a hotovo.

„A jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se. „Jak ti máme říkat?“

„Marek,“ řekl kluk.

Vzpomněla jsem si, jak se holky ve třídě bavily o představování amě

la jsem pocit, že nevím, jak se vlastně představit.

Brzy jsme se s Markem skamarádili a pozvali ho k babičce domů.

A problém s představováním pokračoval. Mám představit Markaba

bičce nebo babičku Markovi? Nakonec jsem vyhrkla: „To je našeba

bička! A babi, to je Marek od paní Votýpkové!“ „Ale my Marka už dávno známe,“ mávla babička rukou a bylo popředstavování. Kluci začali v obýváku stavět z deky iglú. Vypadalo to sicejako spadlý stan, ale oni bylinadšeni. Nanosili dovnitř hodněvěcí, stoličku, baterku, budík adědův polámaný mobil. „To jsou nějací novodobíeskymáci,“ řekl děda. „Schází jim psí spřežení, alezase můžou posílat „esemesky.“ „Můžeme zapřáhnout Haryka!“ volal za dědou Ondra. Slepice snědly náš oběd Odpoledne jsem si četla. Když to bylo nejnapínavější, poslala měbabička vysypat zbytky slepicím. Vzala jsem misku s nevábnýmobsahem a slepicím ji vysypala. Ty se mohly nad těmi zbytky utlouct. Zasedla jsem znovu s knihou v ruce. Těšila jsem se, že budu mítkonečně klid na čtení. Ale babička byla neodbytná. „Klárko, odnes ty zbytky těm slepicím, prosím!“ přidala babička kouzelné slovíčko. To už mě dohřálo a hodně důrazně jsem řekla: „Babi, já jsem těm slepicím už zbytky odnesla!“ a ukázala jsem na

prázdnou misku, kteráležela na stole.

Babička úplně zkoprněla,

ukázala na jinou misku, kde

byly nějaké zbytky a řekla:

„A co je tohle, Klárko?“

Začala jsem tušit katastrofu.

„Proboha, Klárko, vždyť ty

jsi těm slepicím vysypala

pomleté maso, nachystané

na karbenátky. Teď budeme bez oběda!“ naříkala babička. Chuť jsem neměla ani na čtení, natož na jídlo. Babička je však kouzelnice. Bez oběda jsme nebyli. Udělala rychlekorovou omáčku. I když ji nemám moc ráda, slupla jsem ji raz dva a ani trochu neprotestovala. „Prostři aspoň stůl, prosím. Marek se s námi naobědvá,“ vydala pokyn babička. „To snad bude bez maléru, to zvládneš, ne?“ rýpla si. „Jasně babi! Doma prostírám většinou stejně jen já,“ pochlubila jsem se. „Tak mně pověz, jak to má být správně!“ vybídla mě babička. Jak upravíme stůl 1. Na pravou stranu dáme příbory pro pravou ruku (lžíci a nůž).

Na levou stranu dáme příbory pro levou ruku (vidličku).

(Nůž dáváme ostřím k talíři, vidličku hroty zubů vzhůru).

2. Když jíme více hlavních jídel, tedy chodů, příbory klademe k talíři

podle pořadí jídel. Nejblíže u talíře je příbor, se kterým jímenejpozději. 3. Skleničky dáme nad talíř vpravo, protože je bereme do pravé ruky,

když zapíjíme jídlo. Vlevo nad talíř můžeme dát misku na kompot.

12

„Měkký zákusek se jí lžičkou a tvrdší malou vidličkou. Dávají se před

talíř, držátko směřuje vpravo, protože je bereš pravou rukou. Mymá

me dnes měkký zákusek, tak tam položíš malou lžičku,“ ukončilavý

klad babička.

„Babí, mám dát na stůl papírové nebo látkové ubrousky?“ musela

jsem se znovu zeptat. A babička spustila jak paní učitelka:

„Papírový nebo látkový ubrousek?

Na běžný oběd postačí papírové. A látkové jsou pro slavnostnípříleži

tost nebo je dávají v lepší restauraci.

Látkový ubrousek se pokládá vedle vidličky a během jídla se dává na

klín, kdyby někomu něco ukáplo. Po jídle položíme použitý ubrousek

vedle talíře. V restauraci jej někdy pokládají na klubový talíř. Z toho se

nejí, ten je spíše pro okrasu. Číšník ho pak odnese a na jeho místoserví

ruje polévku nebo hlavní chod.

Papírový ubrousek se pokládá pod vidličku a během jídla se nechále

žet vlevo. Oba ubrousky slouží také k tomu, abychom si mohli otřítpu

sinku před tím, než se napijeme. Aby na skleničce nebyl kousek knedlíku

nebo otisk šlehačky. Po jídle se použitý ubrousek uloží na talíř.“

13

Při obědě si všichni dali látkové ubrousky na kolena, i náš Ondra, jen

Marek si ubrousek zastrčil za tričko jako bryndáček! Ondra se tomu

tak chichotal, že mu zaskočilo jako obyčejně a babička mu musela

bouchat do zad. „To máš z toho, že jíš rychle, jako by ti to měl někdo

vzít. Směješ se a máš plnou pusu!“ káral Ondru děda.

Odpoledne jsme byli všichni i s Markem v lese a sbírali hříbky. Byli

jsme tak uchození, že večer jsme šli hodně brzy spát.

Setkání s Emilkem

Spáváme s Ondrou v malém pokojíčku, s oknem do

dvora a zahrady.

Pozorovali jsme tmavé okno. Ve větru se za oknem

pohyboval stín stromu. Je to dědova meruňka, to vím

jistě, ale v té tmě vypadala jako velký pták s rozpřáhnutými křídly.

Ondřej tvrdil, že je to letící saň. Pak ztichl a brzy začal pravidelněod

dechovat. Asi usnul.

Dívala jsem se nejdříve do okna a chvíli se bála a pak jsem jen tak

přemýšlela. Najednou jsem slyšela nějaký šustot na nočním stolku.

„MYŠ!!! To je určitě myš!“ napadlo mě. Hrůzou jsem ztuhla.

14

Když bylo chvíli ticho, natáhla jsem opatrně ruku a rozžala lampičku

na nočním stolku. V tom jsem ho uviděla! Vedle lampičky stál malý

chlapeček!

Měl pěkný tmavý oblek, kravatu, vlásky učesané na pěšinku a ulízané.

Všechno měl na sobě čisté a nažehlené. Košile bíle zářila. A v ruce měl

krásnou červenou růži!

„Asi jsem už usnula,“ napadlo mě „a tohle je jen sen.“

Chvíli jsme se na sebe koukali bez hnutí a pak jsem začala koktat.

„Kdo-o jsi? Kde se-se ta-tady be-bereš?“

„Jsem Emilek a přicházím ze Zeměslušné

ho chování,“ řekl ten malý človíček milým

a jemným hláskem.

„A tady jsem ti přinesl květinu z našíZe

mě,“ a podal mně tu krásnou růži. Vzala

jsem ji do ruky, dívala se na ni a všimla

jsem si, že je bez trní.

„Děkuji ti, Emilku, za tu růži. Je mockrás

ná,“ řekla jsem už bez koktání a Emilek se

na mě mile usmál. Chvíli bylo ticho a pak

jsem se znovu zeptala.

„Emilek? Ze Země slušného chování?.....

A co chceš u mě v pokoji?“

„Přišel jsem ti pomoct.“

„Po..pomoc? A.. A.. s čím?“ znovu jsem

koktala.

Chvíli se odmlčel a pak pokračoval: „Pokud s tím budeš souhlasit, na

učil bych tě zásadám slušného chování.“

„A a pro-oč?“ zeptala jsem se celá vyděšená.

„Abych ti poradil, jak se má člověk správně představit, zdravit a třeba

jít po chodníku. Dnes jsi udělala chybu při představování.“

Nevycházela jsem z údivu.

Byl tak malý, že by se vešel do ruky nebo do obalu od mobilu, který

měl Ondra položený na stolku.

Bylo to tak neskutečné, že jsem tomu nemohla uvěřit. Chtěla jsem se

štípnout, abych věděla, že nespím.

„A jak má být to představování správně?“ zeptala jsem se.

15

Emilek se uklonil a začal odříkávat:

Zásady představování

Jako první se představuje:

Méně významná osoba - osobě významnější

Mladší osoba - osobě starší

Muž – ženě nebo kluk - dívce

Jednotlivec – skupině

Když přijdeš do přírodovědného kabinetu k paní učitelce, která těne

zná, musíš se nejdříve představit ty.

„Jsem Klárka Potůčková ze 4.A. Posílá mě paní učitelka Vávrová. Mám jí

donést vycpaného papouška.“

1. Dobrý den, pane

učiteli. JsemMyšpul

ka z 5.A, měla jsem

za vámi přijít.

2. Dobrý den,Myšpul

ko. Chci tě, pochválit.

Ten výkres se ti moc

povedl.

Děti se mezi sebou mohou představovat jen křestním jménem.

Stačí říct: „Já jsem Emil.“ A ty odpovíš: „Já jsem Klárka.“

Méně významná osoba se představuje osobě významnější.

16

Květinová škola v Zemi slušného chování

„A kdo tě to naučil, Emilku,“ přerušila jsem ho.

„No přece pan učitel v naší květinové škole,“ odpověděl Emilek.

„A jak ta škola vypadá?“ zajímalo mě.

„My při vyučování sedíme každý na nějaké květině. Malí žáci na malé

sedmikrásce, větší na tulipánu a největší třeba na pivoňce.

Kdo udělá chybu, musí slézt z květiny dolů a znovu tam vylézt. Tím

zrovna trénujeme a tak máme hodinu slušného chování spojenou

s tělocvikem,“ poučil mě Emilek.

„Emilku, to bych se něco našplhala ve vyučování. Ještě, že se u nás

známkuje,“ přemýšlela jsem nahlas.

„Kdybys viděla, jaké svaly má Adam!“ řekl obdivně Emilek.

„A to jen proto, že pořád leze nahoru a dolů, i když sedí jenom

na narcisce.“

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém

obchodě společnosti eReading.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist