načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Síla nevědomosti - Jamie Holmes

Síla nevědomosti

Elektronická kniha: Síla nevědomosti
Autor: Jamie Holmes

- Naprostou většinu problémů, které musí lidé řešit, charakterizuje nejednoznačnost. A to, jak se s nejednoznačností vyrovnáváme, předurčuje, zda budeme v současném chaotickém a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  269
+
-
9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Management Press
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2017
Počet stran: 254
Rozměr: 24 cm
Vydání: Vydání 1.
Spolupracovali: překlad: Petr Somogyi
Skupina třídění: Vyšší duševní procesy
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-726-1512-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Naprostou většinu problémů, které musí lidé řešit, charakterizuje nejednoznačnost. A to, jak se s nejednoznačností vyrovnáváme, předurčuje, zda budeme v současném chaotickém a nepředvídatelném světě úspěšní a zda budeme schopni čelit všem zkouškám, jež na nás čekají. Zvládání nejednoznačnosti je nepostradatelnou dovedností jak v práci, podnikání, tak i ve vztazích i v každodenním životě. Jak na to, přibližuje autor na příbězích ze skutečného života - a věřte, že je to fascinující a zároveň poučné čtení. Účinné strategie, jak využít nejistotu a nejednoznačnost ve vlastní prospěch.

Popis nakladatele

Naprostou většinu problémů, které musí lidé řešit, charakterizuje nejednoznačnost. A to, jak se s nejednoznačností vyrovnáváme, předurčuje, zda budeme v současném chaotickém a nepředvídatelném světě úspěšní a zda budeme schopni čelit všem zkouškám, jež na nás čekají. Zvládání nejednoznačnosti je nepostradatelnou dovedností jak v práci, podnikání, tak i ve vztazích i v každodenním životě. Jak na to, přibližuje autor na příbězích ze skutečného života – a věřte, že je to fascinující a zároveň poučné čtení.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jamie Holmes - další tituly autora:
Síla nevědomosti Síla nevědomosti
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Síla nevědomosti

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.mgmtpress.cz

www.albatrosmedia.cz

Jamie Holmes

Síla nevědomosti – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.




Věnováno mým milovaným rodičům,

Nancy Maullové a Stephenu Holmesovi



K nejednoznačnosti nemám důvěru.

I

– John Wayne



obsah

Prolog 13

Část I: PochoPení smyslu

1. Mysl a řešení problémů: JAKÝM ZPŮSOBEM CHÁPEME 27

2. Abstrakce a afirmace: TAJEMSTVÍ POCHOPENÍ 44

Část II: Zvládání nejednoZnačnosti

3. Šoky a otřesy: PROBLÉM S URGENCÍ 63

4. Padesát dní v Texasu: PROČ SI VYKLÁDÁME ÚMYSLY CHYBNĚ 78

5. Spojené státy, ráj zbytečných vyšetření: JAK ODOLAT HYBNOSTI 99

6. Potíže s délkou sukně: STRATEGIE IGNOROVÁNÍ 114

Část III: Přijetí nejistoty

7. Jak postavit lepší Ducati: UŽITEČNÁ NEJISTOTA 137

8. Řešitel: KDE HLEDAT SKRYTÉ ODPOVĚDI 154

9. Umění protikladů: CO NABÍZÍ RŮZNORODOST 174

ePIlog 190

Poděkování 198

Poznámky 200

o autorovI 255



Síla nevědomosti



13

Prolog

v roce 1996 se na londýnské cIty and Islington College konal super-intenzivní 

kurz francouzštiny pro nováčky a podprůměrné studenty.

1

Paula, vážná mladá 

dívka v brýlích s kovovými obroučkami, neuměla ani slovo francouzsky. Dar-

minder, s bradkou a náušnicemi, byl také naprostý začátečník a navíc při ma-

turitě propadl ze španělštiny. Abdul pro změnu propadl z němčiny. Satvinder 

a Maria u maturity propadli přímo z francouzštiny. Emily zase její učitelka fran-

couzštiny doporučila, aby se o ovládnutí tohoto jazyka raději přestala pokoušet. 

Všichni tito studenti, místo aby se vzdali veškeré naděje, se ale rozhodli využít 

jedinečnou příležitost, která se před nimi otevřela. Pět dní budou vydáni na mi-

lost a nemilost výstřednímu lingvistovi Michelu Thomasovi a jeho metodologii.

Thomas měl šedé vlasy a na sobě modré sako, z celé jeho osobnosti vyzařo-

vala vyrovnanost a elegance. „Mám velkou radost, že se s vámi setkávám,“ řekl 

účastníkům kurzu, „a těším se, že vás dnes budu učit. Chtěl bych ale, aby to 

probíhalo za příjemnějších podmínek, protože mi připadá, že takhle to není zrov-

na pohodlné. Chtěl bych, abyste se cítili co nejlépe, tak to tu teď celé trochu 

upravíme.“ Venku stálo nákladní auto, v němž měl Thomas připravené poněkud 

neobvyklé doplňky standardního vybavení učebny: křesla, polštáře, stoleček na 


Síla nevědomoSti

14 servírování kávy, květiny v květináčích, koberec, větrák a dokonce i proutěné  paravány. Za nějakou dobu se třída změnila k nepoznání. Vysoká čalouněná  křesla tvořila půlkruh, modré závěsy byly zataženy, světla ztlumena a kolem kře- sel studenti rozestavěli paravány, aby byl celý prostor ještě útulnější a intimnější.

Nikde nebyly stoly, tabule, papíry, pera, tužky. Thomas nechtěl, aby studenti  něco psali nebo četli. Nežádal po nich, aby cokoliv uměli z dřívějška, na konci  dne nikoho z probrané látky nezkoušel. Pokud si na hodině něco nezapamatova- li, říkal, že to není jejich chyba. Je to problém učitele. Emily na něho jen nevě- řícně zírala. Darminder a Abdul se rošťácky usmívali. Ani jeden ze studentů ale  nedokázal skrýt zvědavost: všichni chtěli vědět, co má ten starý muž v úmyslu.  Myslí to vážně? Ani se nemají pokoušet si zapamatovat, co se budou učit?

„Chci, abyste se uvolnili.“

Přesně tato scéna byla společně s Thomasovými metodami a výsledky pětidenního kurzu představena v dokumentu BBC s názvem Vládce jazyků. Úko-lem vyhodnotit úspěšnost Thomasových metod byla pověřena Margaret Thompsonová, vedoucí francouzského oddělení na zdejší katedře jazyků. Koncem týdne  byla svědkem, jak tito studenti – většina z nich neřekla v životě francouzsky ani  slovo – překládali celé věty a používali složité gramatické konstrukce. Emily  přeložila větu, kterou by normálně studenti zvládli až po několika letech studia:  „Ráda bych věděla, zda se na to dnes se mnou chcete jít podívat.“ Paula oceňova- la, že Thomas klade velký důraz na klid a trpělivost. Studenti tvrdili, že mají  pocit, že se naučili za pět dnů tolik, kolik by normálně zvládli za pět let. Thomp- sonová byla zcela ohromena a nesměle toto jejich sebehodnocení potvrdila.

Michel Thomas ví velmi přesně, že učit se nový jazyk může být tak trochu  strašidelné. Studenti musí zvládnout jinou výslovnost hlásek, které už znají, na- učit se slova, která mají jiný význam, občas něčemu nerozumějí a musí pochopit  složité gramatické struktury. Právě proto studenti z City and Islington College,  navzdory uvolněné atmosféře, nadále vykazovali znaky zmatenosti: nervózně  se chichotali, v rozpacích se usmívali, mumlali omluvy, zakoktali se, občas za- váhali a překvapeně se dívali kolem sebe. Naučit se cizí jazyk je jako vydat se  na neprozkoumané území. Thomas popisuje cizí jazyk jako jednu „z nejméně  přirozených věcí“,

2

které se člověk může naučit. Aby mysl tyto „nepřirozené“ 

vetřelce odrazila, začne proti nim instinktivně budovat bariéry. Prvním, a často  i tím nejobtížnějším úkolem učitele je pomoci studentům tyto bariéry strhnout.  Thomas dokázal proměnit atmosféru ve třídě takovým způsobem, že v ní místo  nervózních obav zavládla klidná zvědavost. Přiměl nějakým způsobem studenty,  aby více otevřeli svoji mysl. Lidé, kteří byli zvyklí odmítnout všechno, co nechá- pou, byli najednou mnohem ochotnější vydat se do neznáma.

V roce 1997, kdy byl tento dokument BBC odvysílán, byl Thomas už legen- dou.

3

Ovládal jedenáct jazyků a provozoval školicí střediska v Los Angeles 

a New Yorku. Díky tomu, že mezi jeho klienty patřili například Grace Kellyová,  Bob Dylan, Alfred Hitchcock nebo společnosti Coca-Cola, Procter & Gamble či  American Express, se kolem jeho osoby vytvořilo něco jako kult. Nigel Levy,  producent onoho dokumentu, původně u Thomase studoval a označil jeho výu- ku za „fascinující“. Emma Thompsonová popsala Thomasův kurz jako „ten nej- více neobyčejný studijní zážitek mého života“. Bývalý izraelský vyslanec v OSN  ho pak nazval „člověkem, který dokáže zázraky“. Herbert Morris, bývalý děkan  pro společenské vědy na UCLA, se svěřil, že se za několik dní naučil španělsky  tolik jako jiní za celý rok, a všechno si devět měsíců poté ještě pamatoval.

„Nejdůležitější je,“ říká Thomas, „eliminovat všechno napětí a obavy,“ které  si lidé s učením spojují. Charakteristický je jeho důraz na náladu, který můžeme  chápat i jako radikální. Často například zahájil výuku francouzštiny tím, že stu- dentům řekl, že má s angličtinou společných tisíce slov. Jen znějí trochu jinak.  „Angličtina je vlastně francouzština, jen špatně vyslovovaná,“ vtipkoval. Vy- světlil jim, že všechna slova zakončená na -ible, například possible, a na -able,  jako třeba table, pocházejí z francouzštiny. Učinil tím z neznámého něco, co je  povědomé, a poskytl tak studentům hned na začátku robustní stavební kameny.  Mohli tak kousek po kousku naroubovat do existujících znalostí znalosti nové,  vyjadřovat své vlastní myšlenky bez mechanického opakování naučených frází.  Thomas po nich chtěl autonomní myšlení a málokdy je na místě opravoval.

V roce 2004 patřila instruktážní CD a kazety s Thomasovými kurzy fran- couzštiny, němčiny, italštiny a španělštiny (šlo o záznam, jak Thomas učí po-mocí své metody dva studenty) mezi nejprodávanější nahrávky pro výuku jazyků ve Velké Británii. Michel Thomas se ale nezabýval pouze jazyky. Byl také  válečným hrdinou. Ve stejném roce přijal v Památníku druhé světové války ve  Washingtonu vysoké americké armádní vyznamenání, Stříbrnou hvězdu. Ze- mřel v roce 2005 v New Yorku, jako občan Spojených států, ale narodil se  v Polsku, v průmyslovém městě Lodž, jako Moniek Kroskof. Za druhé světové  války přežil koncentrační tábory, byl členem bojových jednotek a pracoval pro  Spojence jako špión a vyšetřovatel. Po válce se podílel na zatčení více než dvou  tisíc německých válečných zločinců. „Michel Thomas“ byla jeho pátá falešná  identita, používal ji během války jako krycí jméno. 

Thomasovy zkušenosti s totalitní propagandou a poválečná kariéra v tajných  službách pro nás však nejsou pouhou kuriozitou v jeho životopise.

4

Na základě 

zkušeností z Německa přišel s mnoha postřehy na téma, jak se lidská mysl chová  tváří v tvář nejednoznačnosti, kdy se před ní otevře a kdy uzavře – a právě to nás 

Síla nevědomoSti

16 bude v této knize zajímat nejvíce. Zblízka pozoroval, jak ti nejoddanější stou- penci nacismu postupně zaujímali k nejednoznačnosti a morální komplexnosti  lhostejný, až pohrdlivý vztah. Celá desetiletí pak pracoval na tom, aby vytvořil  metody učení jazyků, které by u studentů vyvolaly diametrálně odlišné postoje.  Padesát let před natočením zmíněného dokumentu BBC Thomas dokonce mohl  své klíčící myšlenky otestovat v praxi, při jedné epizodě, která zvláštním způso- bem obrací jeho pedagogickou demonstraci v City and Islington College naruby. rudolf schelkmann,

5

bývalý maJor Jednotek ss, kde působil jako důstojník 

tajné služby, se v roce 1946 skrýval v německém Ulmu. Snažil se zde zorgani- zovat volnou skupinu loajálních nacistů, odhodlaných pokusit se znovu převzít  moc. V listopadu se měl Schelkmann spolu s třemi dalšími bývalými důstojníky  SS zúčastnit schůzky, na kterou je pozval velitel údajně mnohem silnější a lépe  organizované ilegální nacistické odbojové skupiny. Ve skutečnosti se ale měli  sejít s Moniekem Kroskofem, neboli Michelem Thomasem, v Polsku narozeným  Židem, nyní tajným agentem amerického kontrašpionážního sboru CIC.

Thomas byl pověřen úkolem najít válečné zločince a postavit je před soud.  Cílem této mise bylo odhalit celou Schelkmannovu síť a případně ji zničit. Hans  Meyer, další agent CIC, postupně navazoval vztahy s různými členy organizace,  ale Schelkmann mu stále unikal. Tentokrát ale bývalý esesák souhlasil s tím, že  se podělí o své operační kontakty a plány akcí, ale jedině v případě, že se může  osobně sejít s Meyerovým nadřízeným. Thomas se musel postarat o to, aby  Schelkmann a jeho muži nepojali ani stín podezření. Pečlivě kvůli tomu tedy  naplánoval  každý  krok  obtížné  procedury,  kterou  museli  nacističtí  spiklenci  před velkým setkáním podstoupit.

V podvečer určeného dne čekali esesáci na Meyerův příkaz v „bezpečném  domě“ v jihovýchodní části Ulmu. Náhle se před domem objevili muži na mo- torkách, aby je někam odvezli. Thomas si záměrně vybral chvíli, kdy začala  zuřit silná bouřka. Spiklenci museli sedět za jezdcem na motocyklu, byli celí  promočení a do tváří jim šlehal ostrý vítr. Motocyklisté zastavili na opuštěné  silnici, kde zavázali Schelkmannovým mužům oči a nacpali je do dvou připra- vených vozů. Ti jen v naprosté tmě slyšeli, jak si stráže na několika fingovaných  kontrolních stanovištích vyměňují hesla. Pak je vytáhli z aut a odvlekli je po  rozbahněné cestě, plné hlubokých zamrzlých kaluží. Museli čekat v nevytopené  chodbě, kde nesměli říct ani slovo. Stále se zavázanýma očima slyšeli jen úseč- né příkazy, kvapné kroky, neustálé bouchání dveří. Když pak byl Schelkmann  a jeho společníci konečně předvedeni do přijímací místnosti, kde jim rozvázali  oči, byla skoro půlnoc.

Thomas – neboli Frundsberg, jak se esesákům představil – seděl za velkým  psacím stolem. Měl na sobě civilní šaty, doplněné hnědou košilí ve vojenském  stylu.  Nacistickým  spiklencům  ho  popsali  jako  bývalého  vysokého  důstojníka  RSHA, Hlavního říšského bezpečnostního úřadu, který řídil sám šéf SS Himmler.  Frundsbergova lovecká chata, která představovala falešný hlavní stan ilegální spik- lenecké „Grossorganisation“, byla rafinovaně vyzdobena portréty Hitlera a dalších  nacistických veličin, všude pak ležely granáty, samopaly, pistole, plamenomety  a výbušniny. Ve zdi byl otevřený trezor, kde bylo vidět velké množství bankovek.

Thomas jen krátce pokynul, sednout. Muži se posadili. Thomas beze slova  zíral do složky papírů s neznámým obsahem. Pak krátce Schelkmannovi vysvět- lil své postavení: nebude tolerovat žádné odbojové frakce. Jakékoliv vojenské  akce provedené bez jeho rozkazů a vědomí bude jednoduše a prostě považovat za  zradu. Pomocí zdánlivě nepřipravených drobností dával Thomas neustále najevo,  že Schelkmanna a jeho skupinu považuje za zcela nicotné: často telefonoval, aby  dal najevo nezájem. Neustále za ním chodili podřízení s neodkladnými vzkazy.  Nervózní major nyní Thomasovi sdělil podrobnosti, které ho zajímaly nejvíce:  popsal své zázemí, zázemí ostatních přítomných esesáků, prozradil krycí jméno  sítě, její principy, metody a strukturu, včetně způsobu, jak získává členy.

Celá noční operace CIC ovšem neproběhla bez zádrhelů. Thomasova mysti- fikace vyžadovat součinnost zhruba třiceti lidí, kdy měl každý přesně určenou  roli. Drobné chyby a nedůslednost byly v celém divadelním představení nevy- hnutelné. Kontrašpionážní operace někdy selžou právě na detailech:

6

zaváhání 

v nevhodnou chvíli, podivná odpověď nebo mimovolný záchvěv jsou interpre- továny jako podezřelé chování nebo varovný signál. Jak popsala antropoložka  Margaret Meadová, jeden sovětský špión v podobných situacích vždy kouřil dým- ku. Pomáhalo mu to kontrolovat výrazy tváře. Maličkosti jako knoflíky na oble- čení agenta, v nichž se nitě kříží, místo aby byly paralelně, mohou prozradit  národnost dotyčného a zničit jinak perfektně připravenou operaci. V Egyptě byl  odhalen jeden agent jen díky tomu, jakým způsobem močil na veřejné toaletě.  Pro pracovníky tajných služeb je prostě důležitý i ten sebemenší detail a Thomas  věděl, že Schelkmann má v tomto oboru opravdu bohaté zkušenosti.

Německý major dostal toho večera dvě šance, kdy mohl celou šarádu odha- lit. Poprvé to bylo ve chvíli, kdy požádal, aby byl jmenován Thomasovým ná- čelníkem tajné služby. „Tohle jsem nepředpokládal,“ vyprávěl Thomas pozdě- ji svému životopisci Christopheru Robbinsovi. „Těžko jsem mohl jeho přání  splnit, aniž bych ho učinil součástí celé organizace, a to bylo pochopitelně 

Síla nevědomoSti

18 nemožné. Upozornil jsem ho tedy na slabiny jeho dosavadní konspirace, i když  jsem ji ve skutečnosti vlastně musel obdivovat.“ Thomas musel náhle nejen  předstírat existenci falešného spiknutí, ale současně i znevážit skutečnou pro- fesionálně řízenou špionážní síť. Schelkmann si ale ničeho nevšiml a neprotes- toval. Druhá šance na prozrazení celé operace – podle Thomase mnohem ne- bezpečnější – přišla ve chvíli, kdy Schelkmann nečekaně požádal o rozkazy.

„Und was befehlen Sie uns jetzt zu tun?“

A jaké pro nás máte teď rozkazy? Robbins popisuje, že se Thomas skutečně  vylekal. Bál se, že „jeho maska na zlomek vteřiny spadla a vypadl z role“. Ale  muži z SS si opět ničeho nevšimli. Thomas se vzpamatoval a rozkázal Němcům,  aby okamžitě zastavili všechny připravované operace a připravili se na inspekci.  Celé představení tedy mělo dvě slabá místa, ale Schelkmann ani jedno z nich  nevyužil. Tady se projevila dobrá příprava: zavázané oči, výměna dopravních  prostředků, vláčení v blátě, promočené oblečení a ponižující zacházení, jemuž  byli nacističtí spiklenci vystaveni. Díky tomu si nevšimli slabin a ignorovali  všechny stopy. Úspěch této akce nespočíval v jejím perfektním provedení. Na- opak. Thomasovi bylo jasné, že určitě dojde k nějakým chybám, které by mohly  všechno prozradit a vést k tomu, že by bylo nutné nacisty okamžitě zatknout.  Jeho genialita spočívala v tom, že uměl manipulovat s tím, jak se cítili, a podlo- mit jejich ostražitost. Bylo tedy méně pravděpodobné, že si nějakého chvilkové- ho zaváhání všimnou.

O několik měsíců později Thomas přestal pracovat pro CIC v Německu a odjel do USA. Jeho úkol, infiltrovat tajné organizace zatvrzelých nacistů, převzal  jiný agent. Vystupoval jako Frundsbergův zástupce a dohodl si se Schelkman- nem a jeho muži schůzku v jedné místní pivnici. Všichni si s sebou dokonce  mohli vzít manželky a přítelkyně. Tentokrát, když nastaly nepředvídané potíže  a agent znervózněl, si toho nacisté všimli a začali mít pocit, že něco není v po- řádku. Okamžitě mu začali klást nepříjemné otázky, agent CIC propadl panice  a vytáhl zbraň. Ze všech koutů pivnice vyskákali další ozbrojení agenti CIC,  jeho doprovod, a nezbývalo nic jiného, než všechny esesáky pozatýkat. Díky  tomu se ovšem podařilo odhalit mnohem méně členů jejich organizace, než CIC  původně doufala.

Schelkmann byl odsouzen k dvanácti letům vězení. Při počátečních výsle- ších on i jeho muži vehementně popírali zdánlivě nesmyslné tvrzení obžaloby,  že pro Američany pracoval i Frundsberg. Thomasovi studenti svoji mysl tedy  otevřeli, tito příslušníci SS ji naopak na základě stejného mechanismu uzavřeli. tato knIha se věnuJe tomu, jakým způsobem rozumíme světu. Je o tom, co se  stane, když jsme zmatení a není úplně zřejmé, kudy vede cesta dále. Většina  problémů, které každodenní život přináší, je pochopitelně úplně jednoduchá.  Když sněží, víme, že si musíme vzít bundu, než půjdeme ven. Když zvoní tele- fon, tak hovor přijmeme. Když na křižovatce svítí červená, musíme šlápnout na  brzdu. Na druhé straně pokud je něco příliš složité, většina z nás si s tím prostě  neporadí. Podívejte se třeba na babylonské klínové písmo nebo si poslechněte  rozhovor vědců o částicové fyzice – pokud jste na tom jako já, vaše mysl se  k tomu prostě nepostaví vůbec nijak. Nemůžeme být zmateni něčím, o čem ne- máme sebemenší tušení. Místo abychom cítili znepokojení, že něčemu rozumí- me jen částečně, jsme s naprostým klidem smíření s vlastní nevědomostí, podob- ně jako nikdy nepochybujeme o každodenních jednoduchých rituálech. Tato  kniha zkoumá mlhou zastřené území mezi těmito dvěma extrémy, kdy nám při- padá, že informace potřebné k pochopení nějaké zkušenosti prostě nejsou k dis- pozici, jsou příliš komplexní nebo si navzájem odporují.

7

Právě v těchto částečně 

srozumitelných situacích se nachází nejednoznačnost.

Stav mysli, který nejednoznačnost vyvolává, označujeme jako nejistotu. Ta  funguje jako zesilovač emocí.

8

Obavy jsou pak nesnesitelné, potěšení je mimo-

řádně příjemné. Lidé například rádi luští křížovky, protože mohou přemýšlet  o nejednoznačných úkolech a vyřešit je. Jedním z nejúspěšnějších literárních  žánrů všech dob pak jsou detektivky, protože vytvářejí napětí pomocí udržování  nejistoty, související s předkládáním různých stop a náznaků. Moderní umění,  jež si pohrává s lidskou myslí, mnohovýznamová poezie, hádanky Lewise Car- rolla, Márquezův magický realismus, Kafkova existenciální satira – toto vše jen  dokazuje, že nejednoznačnost je důležitou součástí všech forem umění a hlavně  mistrovských děl, protože její podstata je hluboce založená na emocích. Goethe  kdysi řekl: „To, s čím souhlasíme, nás činí netečnými, ale rozpory nás přimějí  k činu.“

9

 Platí to i pro nejednoznačnost.

Obliba turismu, vědeckých muzeí, hádanek a hlavolamů svědčí o neobyčej- ném potenciálu nejednoznačnosti a tajemství, jež mohou okouzlit lidskou před- stavivost. Také ale ukazuje, jak může být náš vztah k vnímání zmatku váhavý.  Máme rádi, pokud je nejistota uspořádaná podobně pečlivě jako výstava moder- ního umění.

10

Nejednoznačnost si obvykle užijeme jen v kontextu, kdy si nepři-

padáme ohrožení: jako když si hudba pohrává s disonancí nebo filmové horory  s šílenstvím. Pokud musíme čelit něčemu nejasnému mimo tyto rámce, obvykle  si už v bezpečí nepřipadáme. Nejistota má ve skutečném životě podobu nevy- světlitelných  událostí,  nečitelných  záměrů,  nejasných  finančních  nebo  lékařských zpráv. Možná váš partner nezíská práci, přestože to vypadalo, že pro ni má 

Síla nevědomoSti

20 naprosto perfektní kvalifikaci i předpoklady. Nebo se necítíte dobře, ale diagnó- za, kterou stanovil lékař, nevysvětluje všechny vaše příznaky. Případně musíte  dohodnout obchodní transakci s někým, komu úplně nevěříte. Nebo se pokouší- te sestavit podnikatelský plán pro mimořádně proměnlivý a silně konkurenční  trh. Klíčová rozhodnutí našich životů – ať si už vybíráme, co budeme studovat,  nebo se rozhodujeme, kde budeme žít – vždy vyžadují, abychom se v situaci, kdy  jde o hodně, vyrovnali s nějakými nejednoznačnými informacemi. A v součas- né době se svět zdá být ještě složitější a chaotičtější než kdy předtím.

Paradox moderního života spočívá v tom, že zrychlený vývoj technologií –  v dopravě, komunikaci i výrobě – nám měl poskytnout více volného času, přitom  však právě tyto vynálezy způsobily, že exponenciálně vzrostly naše možnosti,  jak s tímto časem naložit.

11

E-mail je mnohem rychlejší než tradiční pošta, ale 

internet kromě e-mailů přinesl i Twitter, Youtube a další věci. Jak to popsal ně- mecký sociolog Hartmut Rosa, „nezáleží na tom, nakolik zvýšíme ‚tempo živo- ta‘,“ se záplavou informací a možností prostě nelze udržet krok. Výsledkem je,  že „náš díl světa“ se zdánlivě neustále zmenšuje, navzdory tomu, že k němu  získáváme stále efektivnější přístup. Odhaduje se, že 90 procent veškerých dat,  která na světě existují, vzniklo v posledních pěti letech.

12

Doslova se topíme 

v informacích, a díky tomu se i ta nejjednodušší rozhodnutí – kde se najíst, jakou  si vybrat zdravotní pojišťovnu, který si vybrat kávovar – stávají velmi složitými.

Mezitím musíme čelit sociálním obavám

13

 plynoucím ze zvyšující se nerov

nosti a z nejisté ekonomické budoucnosti, protože se zdá, že stroje by v mnoha  odvětvích mohly nahradit člověka.

14

Zvládat nejistotu se tak velmi rychle stane 

zcela základní dovedností. Ekonomka Noreena Hertzová nedávno prohlásila, že  jedním z největších problémů současnosti je „zmatek: kombinace zániku starého  zavedeného řádu a mimořádně nepředvídatelného charakteru naší doby“.

15

Automatizace a outsourcing způsobí, že budoucí pracovníci budou muset být  ještě více inovativní a kreativní. Jak nedávno prohlásil Lawrence Katz, ekonom  z Harvardovy univerzity, úspěch či neúspěch bude záviset na zodpovězení jedi- né otázky: „Jak dobře si poradíte s nestrukturovanými problémy,

16

jak dobře se 

vyrovnáte s novými situacemi?“ Zaměstnání, která bude možné, jak říká Katz,  „přeměnit v algoritmy“, nemají budoucnost. „Ceněné bude něco jiného,“ vyprá- věl mi, „a to schopnost získat nové dovednosti [a] chápat okolní prostředí, stejně  jako kapacita objevovat kreativní řešení, jež se posunou za standardní způsob,  jak se věci obvykle řeší.“

Současní pracovníci se tedy musí naučit se přizpůsobit neznámému, ti bu- doucí na to už budou muset být připraveni předem. Miguel Escotet,

17

profesor 

společenských věd a pedagogiky, formuloval celou debatu velmi výstižně. Školy  by podle něho měly „vychovávat pro nejistotu“, už jen proto, že mnoho studentů  „prostě nemá šanci vědět, jaká bude situace, až si budou hledat své místo na  pracovním trhu.“ Podle Escoteta znamená výchova pro nejistotu to, že studen- tům je třeba pomoci, aby byli flexibilní, sebekritičtí, zvídaví a ochotní přijímat  riziko – jsou to tedy vlastnosti, o něž obvykle přicházíme, když nás začnou ovlá- dat obavy. Podnikatelé nemohou chystat inovace, pokud se nedokážou v klidu  pohybovat v prostředí mnoha neznámých. Schopnost zvládnout nejednoznačnost  a nejistotu nijak nezávisí na inteligenci. Dokonce, jak uvidíme, nemá s IQ vůbec  žádnou souvislost.

18

Jedná se totiž o otázku nastavení mysli, o emoční problém, 

který bychom se měli všichni naučit dobře zvládnout. Hádankou dneška tedy je  zjistit, co máme dělat – v práci, ve vztazích a v každodenním životě – v situaci,  kdy nemáme tušení, co by se dělat mělo.

Vědecký zájem o nejednoznačnost se v posledním desetiletí mimořádně zvýšil. Většina pozornosti se soustředila na koncept, který označujeme jako potřebu uzavření.

19

Podle jeho autora, vynikajícího psychologa Arie Kruglanského, se 

potřeba uzavření u člověka měří „touhou po definitivní odpovědi na určitou  otázku, po libovolné odpovědi, která poskytne něco jiného než zmatek a nejed- noznačnost.“ A podobně jako neortodoxní výukové metody Michela Thomase, i Kruglanského koncept (a v důsledku toho i celý moderní výzkum nejednoznačnosti) souvisí s pokusy pochopit podstatu nacismu.

V roce 1938 publikoval nacistický psycholog Erich Jaensch studii s názvem  Der Gegentypus (Protityp). V tomto ohavném textu popisoval jistotu jako cha- rakteristický  znak  mentálního  zdraví.  Podle  Jaensche  představovaly  sklony  k pochybnostem příznaky duševní nemoci. Po válce pak Else Frenkel-Brunswi- ková,

20

psycholožka z Kalifornské univerzity, představila koncept intolerance

nejednoznačnosti. Při jednom experimentu ukazovala subjektům posloupnost  obrázků, která začínala kresbou psa. Tato kresba se postupně, list po listu, zača- la měnit ve vyobrazení kočky. Osoby, jejichž tolerance nejednoznačnosti byla  nízká a jež tedy měly tendenci vnímat svět v rigidních kategoriích, zarputile tr- valy na tom, že na obrázku je stále pes. Frenkel-Brunswiková tak obratně obrá- tila Jaenschovy teorie vzhůru nohama a naznačila, že narušenou mysl naopak  charakterizuje právě nízká tolerance k nejasným informacím.

Kruglanski pak nabídl o něco skromnější, ale svým způsobem ještě znepo- kojivější vysvětlení než Frenkel-Brunswiková. Uvědomil si, že lidé mají potřebu  najít v případě nejistoty nějaké řešení a dát tak smysl tomu, co ho postrádá. Ne- bylo by právě adaptivní, tvrdil, kdyby se u lidí nevyvinul mechanismus, který nás  vede k hledání řešení rozporů a k přijímání rozhodnutí. Pokud by nás něco ne- nutilo najít řešení, nikdy bychom nic nedotáhli do konce. A právě v tom spočívá 

Síla nevědomoSti

22 potřeba uzavření. Kruglanski ale navíc předpokládal, že naše nechuť k nejedno- značnosti je proměnlivá. Co když, kladl si otázku, je příčinou extremismu stav,  kdy se naše touha po jasných odpovědích prostě jen vymkne kontrole? Co když  byl nacismus výsledkem nebezpečné kombinace ideologie založené na nenávisti  a přehnané nechuti jejích stoupenců vůči pochybnostem?

Právě v tom spočívá objev, o který se spolu s dalšími výzkumníky zasloužil  právě Kruglanski. Naše potřeba přemoci nevyjasněné otázky je, jak uvidíme,  pro naši schopnost fungovat ve světě zcela klíčová. A jako každá mentální vlast- nost, i tato může být u některých lidí nebo za určitých okolností přehnaně vyvi- nutá. Jak mi řekl Kruglanski: „Klíčem je situace, v níž se nacházíte, vaše kultu- ra, sociální prostředí – stačí změnit libovolný z těchto faktorů a změní se i něčí  potřeba uzavření.“

21

Nechuť k nejistotě může být nakažlivá, je možné ji získat 

nevědomě od lidí v našem okolí. Ve stresujících situacích věříme více lidem  z vlastní sociální skupiny a méně těm, kteří jsou mimo ni.

22

Únava zvyšuje naši 

touhu po pořádku. Stejně funguje i nedostatek času. Pokud je naše potřeba uza- vření vysoká, máme tendenci se uchylovat ke stereotypům, přejít hned k závě- rům a ignorovat rozpory. Můžeme pak zatvrzele lpět na tom, podobně jako Ru- dolf Schelkmann, že na obrázku je stále pes a ne kočka.

Michel Thomas pracoval s tím, jak dokáže kontext otevřít či zavřít něčí mysl.  Přišel na to, jak ovlivnit situační ovládací prvky, jež řídí míru našeho nepohodlí  vyvolaného nejednoznačností. Vzpomeňte si, jak představení v režii CIC v Ulmu  představovalo přesný opak Thomasovy výuky v City and Islington College.  Chtěl, aby si esesáci připadali pod časovým tlakem, neustále během schůzky  telefonoval a zajistil, aby ho jeho „pobočníci“ pravidelně vyrušovali. Chtěl spik- lence zastrašit, proto všude po chatě rozmístil zbraně a spoustu peněz. Aby byli  jeho protivníci od počátku v defenzivě, umístil je nejprve do neznámého domu.  Následně je chtěl unavit a zajistit, aby se necítili komfortně: vozil je venku v deš- ti, nechal je čekat v zimě a vláčel je skrz louže. V Londýně naopak Thomas  chtěl, aby byli studenti trpěliví. Aby se postaral o to, že budou uvolnění, řekl jim,  že jejich úkolem není si něco zapamatovat, za to je odpovědný on. Dokonce je  nechal, aby odstěhovali školní lavice a nahradili je nábytkem z obýváku a prou- těnými paravány. Studenti si sami připravili prostor, kde se budou učit. Aby  v nich vzbudil pocit, že mají situaci pod kontrolou, ujistil je, že vlastně už znají  tisíce francouzských slov.

Thomas využil nacistické nástroje pro potlačení pochybností proti nim samotným

23

a později zase aplikoval jejich logický opak k tomu, aby pomohl stu-

dentům se učit. Zastrašování, nepohodlí, nedostatek času – spolehliví spojenci  Michela Thomase, důstojníka CIC – se staly jeho nepřítelem, když byl učitelem.  Věděl, jak zvýšit pravděpodobnost, že Schelkmann a jeho muži budou potenci- ální rozpory ignorovat, a později, když se z agenta stal učitel, uměl stejně tak  dobře snížit šance, že se studenti podivného nového jazyka zaleknou. Pochopil,  že naše potřeba uzavření nemusí vždy souviset s konkrétní nejednoznačností,  s níž se potýkáme. Pohodlná křesla nemají nic společného s francouzskými zá- jmeny, zamrzlé louže nemají přímý vliv na to, jestli někomu budete věřit či ne.  Thomas věděl, že naše reakce na nejistotu je mimořádně citlivá dokonce i na  nijak nesouvisející stres.

Jak upozornil Kruglanski, obvykle si neuvědomujeme, jak konkrétní situace  naši potřebu uzavření zvyšuje či snižuje a jak silný vliv to má na naši reakci na  nejednoznačnost. Právě proto je Thomasova metoda tak účinná. Většinou neu- važujeme o někom, kdo má otevřenou mysl (nebo naopak uzavřenou), jako o člo- věku, kterého silně ovlivnily okolnosti. Jsme ochotni připustit, že se někdo vy- rovnává s nejistotou lépe či hůře než ostatní, ale většinou si to vysvětlujeme tím,  že je prostě takový a je to vrozená vlastnost. Ale ve skutečnosti nejsme tolik ve  vleku vlastních genů, jak jsme si dříve mysleli.

Hlavní myšlenkou této knihy je, že se s nejednoznačností často vyrovnáváme  nedostatečně a že bychom to mohli dělat lépe. V posledních letech se díky no- vým objevům v oblasti sociální psychologie a kognitivní vědy naše znalosti  toho, jak lidé reagují na nejednoznačnost, rozšířily v takové míře, o níž se moh- lo výzkumníkům z padesátých let jenom zdát. Průlomové objevy vědců ukazu- jí, že existují nové chytřejší způsoby, jak zvládat nejistotu doma i v zaměstnání.  Ukazují nám cestu, jak se z nejednoznačnosti můžeme naučit něco nového, jak  nám pomůže vyřešit složitý problém nebo jak nám umožní vidět svět z odlišné  perspektivy.

V části I položíme základy celé stavby. Prozkoumáme kompromisy, které  jsou  neoddělitelnou  součástí  našeho  mentálního  nastavení,  a seznámíme  se  s mladým nizozemským psychologem, který stojí v čele avantgardního hnutí,  jež usiluje o vytvoření nové všeobjímající teorie, jak chápeme svět. Část II se  zaměří na rizika plynoucí z popírání nejednoznačnosti. Podíváme se na rozdíly  mezi moudrými a ukvapenými reakcemi na destabilizující události, staneme se  svědky toho, jak si prvotřídní vyjednavač FBI poradí s rozpolceným vůdcem  sekty a dozvíme se, jak pomáhá postoj onkologických pacientů k nejednoznač- nosti změnit způsob, jak se přijímají lékařská rozhodnutí. Kromě toho uvidíme,  jak se jedna firma připravuje na budoucnost tím, že připustí marnost veškerých  pokusů ji předpovědět. Část III klade důraz na přínosy nejednoznačnosti v pro- středí, kde představuje spíše výzvu než hrozbu: řeč bude o inovacích, učení  a umění. K čemu se dá využít nejistota? Jak mohou učitelé lépe připravit studenty 

Síla nevědomoSti

24

na problémy, které není možné předpovědět? Může nám akceptování nejistoty 

pomoci něco objevit, hledat odpovědi na nových místech nebo dokonce prohlou-

bit schopnost empatie? Dozvíme se, jak jeden výrobce závodních motocyklů 

reagoval na katastrofální sezónu, a seznámíme se s vynálezcem z Massachu-

setts, který se dostal až za hranice skrytých omezení jazyka. Podíváme se na 

výhody dvojjazyčnosti a v Jeruzalémě se setkáme s jednou odvážnou filmařkou.

Hlavně ale doufám, že se mi vás během tohoto putování podaří přesvědčit 

o pravdivosti jednoduché myšlenky: v komplexnějším a stále méně předvídatel

ném světě nezáleží tolik na tom, jaké máme IQ, zda máme dostatečně pevnou 

vůli nebo zda věříme tomu, co děláme. Jde totiž o to, jak se vyrovnáme s tím, 

čemu nerozumíme.

Část I

Pochopení smyslu

kaPItola 1

Mysl a řešení problémů

jaKÝm ZPŮsoBem cháPeme

göran lundqvIst se vrátIl domů z Práce

1

a položil své ženě čistě řečnickou 

otázku: „Dnes,“ prohlásil, „jsme uzavřeli smlouvu s Damienem Hirstem a pak  ještě jednu s Johnem Irvingem. Zkus hádat, co z toho je moje práce?“ Lundqvist  byl původně profesionálním sportovcem. Dvakrát se dokonce účastnil jako sko- kan do vody olympijských her, v roce 1960 a 1964. Byl také herec a objevil se ve  čtyřech filmech Ingmara Bergmana, včetně v cenami ověnčených Lesních jahodách. Na konci devadesátých let 20. století ale stál v čele jedné významné firmy.

Právě v této době se jeho firma nacházela uprostřed snad té úplně nejproduktivnější reklamní kampaně v dějinách marketingu.

2

Tato kampaň byla spuštěna 

v listopadu 1980 a byla nejen neuvěřitelně efektivní, ale také neobyčejně dlouho- dobá. V roce 1992 byla firma uvedena do Marketingové síně slávy Americké  marketingové asociace, kde se zatím vyhřívaly na slunci pouhé dvě další společ- nosti: Coca-Cola a Nike. Této mety se jí navíc podařilo dosáhnout unikátním  způsobem: nepoužívala televizní reklamu.

Ve dnech největší slávy pro ni pracovali Andy Warhol, Kurt Vonnegut, kres- líři z časopisu New Yorker, Marc Jacobs, T. C. Boyle, Helmut Lang, Jean Paul  Gaultier a Versace. Na reklamách se objevili Salman Rushdie, Chuck Close, 

Síla nevědomoSti

28 David Bowie a Gus Van Sant. Firma si najímala malíře, sochaře, spisovatele,  hudebníky, designéry, módní návrháře i folklórní umělce. V roce 2002 ji časo- pis Forbes vybral jako „nejluxusnější značku“ světa, před takovými jmény jako  Gucci, Tiffany a BMW.

Tato firma vyráběla vodku. Jmenovala se Absolut.

2

V roce 1979 prodala společnost Absolut ve Spolených státech pět tisíc krabic  vodky. O deset let později to bylo už 2,5 milionu krabic, čímž překonala svého  hlavního rivala, vodku Stoličnaja, a dokončila přesun z posledního místa žebříč- ku prodejnosti importovaných vodek v USA na první. Prodej alkoholických ná- pojů celosvětově klesal, ale vodka Absolut rostla o 30 procent ročně. V roce  1979 se na trhu dovážené vodky podílela jedním procentem, v roce 1989 činil  její podíl 60 procent. „Vodka Absolut je kategorie sama o sobě,“ rozplýval se  jeden prominentní konzultant tohoto odvětví.

Reklamní kampaň pro vodku Absolut, která se odehrávala především v tiště- ných barevných časopisech, byla tak přitažlivá, že se stala téměř návykovou. Do- konce i lidé, kteří alkoholu neholdovali, si vystřihovali z časopisů její reklamy,  sbírali je, prodávali a vyměňovali. V roce 1995 byla založena Sběratelská společ- nost Absolut. Vydávala měsíčně vlastní časopis a na vrcholu popularity měla 2500  členů. Knihovníci na středních školách a univerzitách museli v časopisech reklamy  na vodku Absolut vždy přeškrtnout černou fixou, aby je studenti nevystřihovali.

Úspěch značky Absolut je o to pozoruhodnější, pokud vezmeme v úvahu  dlouhodobé obtíže, jimž musela při propagaci firma čelit. Především dělat rekla- mu na vodku není vůbec snadné. Nemá v podstatě žádnou chuť ani vůni. Není  jako whisky, víno nebo pivo. Nenarazíte na kurzy degustace vodky ani na mno- ho znalců tohoto nápoje. Lidé v USA si v baru obvykle neobjednají skleničku  vodky. Navíc existují různá omezení, jak se smí alkoholické nápoje propagovat.  Nemůžete jen tak chodit dům od domu a nabízet vzorky, jako u pracích prášků.  A úplně největší problém asi představovalo to, že vodka Absolut pochází ze  Švédska. Spousta Američanů nemá ani tušení, kde to je, často si pak pletou  Švédsko se Švýcarskem. Maximálně se jim vybaví Volvo, blond ženy nebo sníh.  Vodku si se Švédskem prostě nespojují. Vodku pijí Rusové. Správný původ má  láhev Stoličné. Dokonce i Smirnoff, jedna z nejprodávanějších vodek americké  výroby, má rusky znějící jméno. Bylo tedy potřeba překonat mnoho překážek.

Firma usoudila, že jako první krok bude potřebovat opravdu jedinečnou lá- hev. V reklamě platí jedno pořekadlo: pokud se ti nedaří prodat produkt, pro- dávej obal. Není na vodce nic osobitého? Vytvoř tedy osobitou láhev. Vodka  Absolut se inspirovala u parfémů a přetvořila svoji láhev v cosi mezi řemeslným  skvostem a módním doplňkem. Flakóny těch nejluxusnějších parfémů jsou něco 

mysl a řešení Problémů

29

jako umělecká díla. Vyrábějí se z mléčného nebo barevného skla a ty nejvý- raznější působí dojmem, jako by se vynořily z moře, spadly z vesmíru nebo se  zachovaly po nějaké exotické civilizaci.

Společnost Absolut se inspirovala ve starých švédských lékárnách. Zatímco  většina alkoholických nápojů se prodává v hranaté láhvi s dlouhým krkem, vod- ku Absolut si naléváte z válcovité láhve s krátkým krkem. Ostatní kořalky mají  papírovou etiketu, ale v případě vodky Absolut jsou všechny informace natiště- ny přímo na láhev. A jako závěrečné vylepšení pak návrháři už jen doplnili oz- dobný text a pečeť švédského destiléra Larse Olssona Smithe. 

Na propagaci vodky Absolut si firma najala reklamní agenturu TBWA (dnes  společnost TBWA Wolrdwide). Mark Tungate ve své knize Adland (Reklamis- tán) popisuje reakce zákazníků, když začala agentura produkt testovat. „Dopo- ručili nám tři věci,“ vysvětloval Claude Bonnange, tedy písmeno „B“ ve zkratce  TBWA. „Za první, změňte název, protože Absolut zní hrozně arogantně. Za dru- hé, vyměňte láhev, protože to vypadá jako něco, v čem se transportují vzorky  moči. A za třetí, změňte logo, protože modrá písmena jsou natištěna přímo na  sklo, a to znamená, že na regálech nebude vůbec nic vidět.“ Ale Michel Roux,  šéf amerického distributora značky, prohlásil, že se mu láhev líbí, protože je je- dinečná. A tak se nic neměnilo.

Lidé v TBWA nyní potřebovali najít nějaký výrazný způsob, jak uvést výro- bek na trh. Tradiční způsob spočíval v tom, že reklamy na alkoholické nápoje  prezentovaly láhev a sklenici, které se dají dobře zachytit, případně se zaměřily  na životní styl, kdy ukazovaly smějící se modelky na elegantních večírcích. Prv- ní nápad z dílny TBWA spočíval v tom, že si budou dělat legraci ze švédského  klimatu. Na návrhu reklamy je muž, který se koupe v ledu, a text: „Tohle Švédo- vé milují ze všeho nejvíce, když je chladno.“ V rohu pak byla vyobrazena láhev  s vodkou Absolut. Geoff Hayes a Graham Turner z TBWA věděli, že to nebude  stačit. Byl to Hayes, kdo přišel s prvním přelomovým nápadem. Povaloval se  jeden večer ve spartánsky zařízeném bytě, v němž byla, jak popsal Turner, jen  „postel a hrnek“. Hayes si kreslil různé láhve od vodky Absolut, nad jednou  udělal svatozář a napsal k ní: „Absolut je dokonalá vodka.“ Turner pak následu- jící den slogan zjednodušil na „Absolutní dokonalost“.

Tato varianta se stala vzorem pro stovky dalších reklam: dvouslovný titulek,  první slovo bylo vždy „absolutní“. V prvních letech kampaně byly láhve na re- klamách zachyceny realisticky a často reprezentovaly nějakou osobu nebo věc.  V reklamě „Absolutní dokonalost“ představovala láhev anděla (nebo nějakého  rošťáka se svatozáří). V reklamě „Absolutní elegance“ byl na láhvi uvázaný  motýlek. V reklamě „Absolutní profil“ byla zase natočená bokem.

Síla nevědomoSti

30

Všechny reklamy charakterizoval jemný humor. Mnohé z nich si pohrávaly  s parodií sebe sama. Když Hayes vytvořil koncept pro „Absolutní dokonalost“,  věděl, že pokud prezentuje vodku jako nezbedného anděla, je to něco jako Cal- vin z komiksových stripů Calvin a Hobbes. Reklama „Absolutní sen“ měla rov- něž komiksové rysy. Nad láhví byla bublina, v níž byl zachycen její nejtajnější  sen: naplnit svým obsahem dvě sklenice na martini.

Richard Lewis,

3

 který měl v TBWA na starosti kampaň pro Absolut a napsal 

o ní dvě knihy, zdůraznil, že všechny reklamy vyžadovaly, aby se nad nimi člo- věk na chvilku zamyslel. „Každý proces učení musí trvat alespoň sekundu nebo  dvě,“ vyprávěl mi. „Byli jsme vždy přesvědčeni o tom, že jeden z hlavních  aspektů této kampaně spočívá v tom, že považujeme zákazníky za chytré lidi.  Vytvoříte malou hádanku nebo hru, abyste je zatáhli do děje, a oni pak mají  lepší pocit sami ze sebe i z nás.“ Lewisovi bylo jasné, že nad reklamou je třeba  přemýšlet a že někdy může čtenáře i „trochu zmást“. Náznaky byly někdy po- měrně skryté. U láhve se svatozáří nebylo napsáno „Absolutní anděl“. V rekla- mě „Absolutní elegance“ nepoužili slogan „Absolutní motýlek“. Reklama vy- tvářela prostor, který mohl čtenář vyplnit pomocí vlastní představivosti, něco  jako malé hlavolamy, jejichž řešení bylo opepřeno troškou humoru. Proto se  vyplatí se na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, proč se tento jednoduchý pří- stup tak překvapivě osvědčil a co nám vlastně triumf značky Absolut říká o tom,  jak se lidská mysl staví k nejednoznačnosti. v roce 1949 PublIkovalI dva psychologové z Harvardovy univerzity

4

výsledky 

svého průlomového experimentu, ve kterém zkoumali, jak lidé reagují na nesou- lad. Tato studie nabízí komplementární perspektivu k případové studii o rekla- mě na vodku Absolut. Jerome Bruner a Leo Postman byli přesvědčeni o tom, že  lidské vnímání (tedy v širším smyslu to, jak chápeme svět) nepředstavuje ve své  podstatě pasivní proces. Vědci si tehdy totiž začali teoreticky představovat lid- ský mozek jako počítač, který na různé podněty vždy reaguje podle nějakého  daného vzorce. Tento názor, navzdory všemožným zjištěním psychologů, tvrdo- šíjně přežívá dodnes. Bruner a Postman s tím nesouhlasili a místo toho mysleli,  že proces chápání je spíše aktivní než reaktivní. Vymysleli způsob, jak toto po- dezření ověřit v praxi: pomohl jim při tom speciální balíček karet, v němž byly  barvy červených a černých karet zaměněny.

Bruner nejprve oslovil jednoho výrobce hracích karet, aby pro něho tyto po- změněné karty vyrobil (dal si pozor, aby s nimi komunikoval na hlavičkovém 

mysl a řešení Problémů

31

papíře Harvardovy univerzity, protože jinak by ho nepochybně považovali za  falešného hráče, který se chystá na nějaký velkolepý podvod). Přestože se snažil,  co to šlo, a jeho úmysly byly zcela počestné, firma mu odmítla vyhovět. „Byli  opravdu otřesní,“ vzpomínal na to později. Nakonec zašel ve společnosti sestře- nice básníka T. S. Eliota, která mu dávala hodiny kreslení, do obchodu s umělec- kými potřebami, kde koupili barvy, a karty si připravili sami.

Pokud se podíváte letmo na karty se zaměněnými barvami, zapůsobí na vás  rozporným dojmem. Červené piky vypadají trochu jako černé piky, ale také jako  červená srdce. Černé srdce můžete považovat za červené srdce nebo za černé  piky, a tak podobně. Bruner a Postman předpokládali, že pozměněné karty, po- kud je zahlédnete jen zběžně, ve vás vyvolají vzájemně si odporující interpreta- ce. Ve své studii požádali pokusné osoby, aby identifikovaly karty, které jim na  malou chvilku ukážou, a aby popsali, co vidí. V balíčku byly normální karty  promíchané s pozměněnými, jež by správně existovat neměly: červené piky, čer- vené kříže, černé srdce a černé káry. Karty subjektům ukázali nejdříve na setinu  sekundy, tuto dobu pak prodlužovali až na jednu sekundu, dokud se všem nepo- dařilo správně identifikovat, co mají před očima.

Na začátku označilo pozměněné karty jako normální pozoruhodných 96 pro- cent účastníků experimentu. Lidé viděli to, co předpokládali, že uvidí, a popřeli  jakékoliv možné anomálie. Jedna osoba identifikovala černou srdcovou trojku  jako červenou srdcovou trojku šestnáctkrát za sebou. Další popsal úplně stejnou  kartu jako listovou trojku čtyřiadvacetkrát. A další to udělal čtyřiačtyřicetkrát.  Psychologové zjistili, že běžné karty byly v průměru rozpoznány po dvaceti  osmi milisekundách. Lidé poznali hodnotu a barvu klasických karet v podstatě  okamžitě. U pozměněných karet jim to trvalo asi čtyřikrát déle, a dokonce i když  kartu viděli plnou jednu sekundu, tak ji špatně identifikovali v 10 procentech  případů.

Bruner a Postman zjistili, že pokud měly subjekty některé karty před očima  delší dobu, přiklonily se k jedné ze dvou variant, co na nich vlastně vidí. Napří- klad barvu karty, na níž byly červené piky nebo červené kříže, popisovaly ně- které osoby následujícím způsobem: 

Hnědá

Černá smíchaná s červenou

Černá s červenými obrysy

Černá v červeném světle

Purpurová

Černá, místy načervenalá

Síla nevědomoSti

32

Rezavá

Rezavě černá

Černá nebo načervenalá karta

Olivově hnědá

Šedočervená

Vypadá červeně, pak zčerná

Hnědočerná

Nevýrazně červená

Skoro černá, ale ne úplně

Černá ve žlutém světle

Padesát procent účastníků experimentu v určitém bodě podlehlo kognitivní  nejistotě. Dokonce i když si částečně všimli, že se pozměněné karty něčím liší,  jejich vnímání stejně nefungovalo jako fotoaparát. Realitu viděli zkresleně a dy- namicky ji upravovali, aby byla v souladu s naučenými očekáváními. Ve chvíli,  kdy uvízli na mrtvém bodě, ale přesto museli popsat, co viděli, byla pro mnohé  z nich nejednoznačnost pozměněných karet velmi nepříjemná.

5

Jeden subjekt, 

jemuž byla předložena červená piková trojka, uvedl: „Já tu barvu prostě nepo- znávám, ať je to, co je to. V tu chvíli to dokonce vůbec nevypadalo jako karta.  Nemám tušení, jakou měla barvu a ani jestli to byly piky nebo srdce. V tuhle  chvíli vlastně ani nevím, jak vypadají piky. Proboha!“

Další osoba byla podobně rozrušená: „I kdybych se zbláznil, nemám tušení,  jestli byla karta červená nebo jiná.“ Podobné pocity zaznamenalo padesát sedm  procent účastníků experimentu.

Brunner a Postman odhalili přirozenou tendenci lidské mysli skrývat anomálie. Objevili také naši nechuť k nejednoznačnosti, pokud se nacházíme pod  tlakem – v tomto případě ho vyvíjel výzkumník, když chtěl, aby subjekt po- psal kartu, kterou viděl. Mentální konflikt, způsobený pozměněnými kartami,  se tak stal díky stresu při pokusu nepříjemným. (Reklamy na vodku Absolut  nepříjemné nejsou, částečně proto, že čtenáře časopisů nikdo nepozoruje a ne- hodnotí.) Brunerovi s Postmanem se podařilo přesvědčivě ukázat, jak naše mysl  mechanicky vyplní všechny mezery a rozpustí veškerý nesoulad, a jak předem  utvořené názory aktivně zkreslují to, co zažíváme.

Předem utvořené názory jsou nezbytné k tomu, abychom dokázali věci po- chopit, plánovat a jednat.

6

 Každý den automaticky spoléháme na spoustu drob

ných domněnek týkajících se fungování světa. Představte si je jako vztahy příči- ny a následku mezi předměty, akcemi, událostmi, lidmi a myšlenkami, které řídí  naše kroky. Pokud například řídíme auto, předpokládáme, že červené světlo 

mysl a řešení Problémů

33

znamená, že se musíme zastavit. Předpokládáme, že pokud v kuchyni otočíme  kohoutkem u dřezu, nepoteče z něho pivo, ale voda. Domníváme se, že pokud  budeme pracovat přes čas, dosáhneme možná časem povýšení. A věříme tomu,  že piky budou černé, ne červené. Čím jsou tyto předpoklady silnější, tím auto- matičtěji a aktivněji nám je naše mysl vnucuje, ať máme před očima cokoliv.  Právě proto popisovali účastníci Brunerovy a Postmanovy studie červené piky  jako černé piky nebo červené srdce. Vzorce hracích karet jsou tak hluboko vryté  do lidské mysli, že je subjekty identifikovaly, aniž by se na ně skutečně podívaly.

Asi nejpodivnějším příkladem, kdy naše očekávání zkreslí to, co vnímáme, je  takzvaný McGurkův efekt,

7

 poprvé popsaný v roce 1976. Představte si, že se dí-

váte na video bez zvuku, kde vidíte ústa, která stále dokola opakují slabiku „va“.  Pokud k tomuto videu doplníte zvukovou stopu se slabikou „ba“, dojde k tomu,  že to, co vidíte, převládne na tím, co byste měli slyšet. Pokud se budete dívat na  ústa, uslyšíte „va“. Zavřete oči – a najednou uslyšíte správně „ba“. Naše očekává- ní, že pohyby rtů budou v souladu s tím, co slyšíme, je tak silné, že prostě změní  vnímání zvuku. Vyzkoušejte si to na YouTube, budete určitě překvapeni.

*

Zde je ještě jeden příklad: naše mysl si uvědomuje, že něco není v pořádku,  přestože jsme schopni tento problém podvědomě vyřešit:

Pdole vzuýkmu uvniezrtiy v Cmarbigde nneí dleůžtié, v jékám přaodí 

josu pmíensa ve selovch, zeláží pzuoe na tom, aby blyo na srvpáénm msí-

tě pvnrí a psoldení psemnío. Zeybtk mžůe být únlpě nyslesmný, peřtso 

txet bez pélobrmů pčetemře.

8

Fnastacitké, že? Akademické publikace to dnes označují jako „efekt univer- zity v Cambridge“, ale původně šlo jen o internetový žertík. Pomíchaná slova  kolovala po webu v roce 2003 a žádná studie univerzity v Cambridge nikdy ne- existovala. Ale autor tohoto žertíku velmi dobře předvedl, co předvést chtěl.

Měli bychom být vděční, že lidský mozek funguje právě tímto způsobem.  Mělo by to tak být. Každý den narazíme na tolik informací, že je prostě nemů- žeme zpracovat do sebemenšího detailu. Musíme přehnaně generalizovat. Jak to  popsal psycholog Jordan Peterson:

9

 „Základní problém života spočívá v tom, že 

bytí je neuvěřitelně komplexní.“ Abychom se v něm zorientovali, musíme neu- *

Harry McGurk a John MacDonald objevili tento efekt náhodou. Zkoumali úplně jiný problém, ale když 

MacDonald poprvé viděl toto video, připadalo mu, že technici přidali k obrazu jinou zvukovou stopu. 

Zvukoví technici si toho prý nevšimli, vyprávěl mi MacDonald, protože se při přehrávání zvuku dívali na 

své přístroje. Najděte si na YouTube video „BBC McGurk“, ve kterém je tento efekt velmi hezky předve-

den.


Síla nevědomoSti

34 stále této záplavě čelit a, jak říká Peterson, „zlikvidovat celé lány informací“,  které nejsou pro naše cíle relevantní. Peterson oceňuje tuto schopnost lidské my- sli jako „zázrak zjednodušování“. Jediný způsob, jak můžeme zvládnout tuto  přemíru podnětů, spočívá v tom, že si vytvoříme a automaticky přijmeme fun- gující teorie o tom, co nás čeká. Řeč je o našich názorech na svět.

„Přesvědčení,“ napsala kdysi Flannery O’Connorová,

10

„představuje motor, 

který pohání vnímání.“ Naše očekávání a předpoklady – jakkoliv šlechetné či  nadějné, nemilosrdné či skleslé – neustále ohýbají a dokonce překrucují svět,  který vidíme. Tímto způsobem se vyrovnáváme s tím, co William James ozna- čil

11

jako „obrovský rostoucí hlučný zmatek



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist