načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Signál a šum – Nate Silver

Signál a šum

Elektronická kniha: Signál a šum
Autor: Nate Silver

Nárůst informací v informačním věku ztěžuje naši orientaci, oddělit tento šum od signálů je těžké, ale nikoli nemožné. Kniha na příkladu mnoha témat a oborů - od ekonomické ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3% 87%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: PASEKA
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2014
Počet stran: 542
Rozměr: 23 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Signal and the noise
Spolupracovali: přeložil Jan Kalandra
Skupina třídění: Kombinatorika. Teorie grafů. Matematická statistika. Operační výzkum. Matematické modelování
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha ; Litomyšl, Paseka, 2014
ISBN: 978-80-743-2440-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Nárůst informací v informačním věku ztěžuje naši orientaci, oddělit tento šum od signálů je těžké, ale nikoli nemožné. Kniha na příkladu mnoha témat a oborů - od ekonomické krize přes baseball, epidemii ptačí chřipky, meteorologii a předpověď hurikánů, poker, marketing až po 11. září 2001 - analyzuje, proč se většina předpovědí mýlila a naopak co činí jiné předpovědi úspěšnými. Jako tvůrce fungujícího modelu předpovědí úspěšnosti hráčů baseballu, autor geniální předpovědi volebních výsledků amerických prezidentských voleb a výherce 400 000 dolarů v pokeru má Nate Silver k tématu jistě co říct. Stěžejními tématy publikace jsou prognózy a strategie všeho druhu, statistika, práce s daty v době, která je informacemi zahlcená.

Popis nakladatele

Nárůst informací v informačním věku ztěžuje naši orientaci, oddělit tento šum od signálů je těžké, ale nikoli nemožné. Kniha na příkladu mnoha témat a oborů - od ekonomické krize přes baseball, epidemii ptačí chřipky, meteorologii a předpověď hurikánů, poker, marketing až po 11. září 2001 - analyzuje, proč se většina předpovědí mýlila a naopak co činí jiné předpovědi úspěšnými. Jako tvůrce fungujícího modelu předpovědí úspěšnosti hráčů baseballu, autor geniální předpovědi volebních výsledků posledních amerických prezidentských voleb a výherce 400 000 dolarů v pokeru má Nate Silver k tématu jistě co říct. Kniha byla v roce 2012 vyhodnocena na americkém amazonu jako druhá nejúspěšnější.

(mnoho předpovědí selže, některé ne)
Předmětná hesla
Prognózování
Prognostika
predikční modely
Bayesova teorie
Pravděpodobnost
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Nakladatelství Paseka


Mnoho předpovědí selže.

Některé ne.

Nakladatelství Paseka

Praha – Litomyšl

NATE SILVER


Partnerem českého vydání této knihy je

PŘELOŽIL JAN KALANDRA

THE SIGNAL AND THE NOISE:

WHY SO MANY PREDICTIONS FAIL – BUT SOME DON’T

First published in 2012 by The Penguin Press,

a member of Penguin Group (USA) Inc.

Copyright © Nate Silver, 2012

All rights reserved

Translation © Jan Kalandra, 2014

Původ obrázků

Obr. 4-2: se svolením dr. Tima Parkera, Oxfordská univerzita

Obr. 7-1: Jeffery K. Taubenberger, David M. Morens, „1918 Influenza:

The Mother of All Pandemics“, Emerging Infectious Disease Journal, roč. 12,

č. 1, leden 2006, Středisko kontroly a prevence nemocí

Obr. 9-2, 9-3a, 9-3c, 9-4, 9-5, 9-6, 9-7: Cburnett, Wikimedia Commons

Obr. 12-2: se svolením dr. J. Scotta Armstronga, Whartonova škola,

Pensylvánská univerzita

ISBN 978­80­7432­466­6 (PDF)


Mámě a tátovi



7

ÚVOD Toto je kniha o informacích, o technologii a o vědeckém pokroku. Zabývá se konkurencí, volným trhem a vývojem myšlení. Pojednává o tom, proč jsme chytřejší než jakýkoli počítač, ale i o lidském chybování. Popisuje, jak krůček po krůčku nabýváme povědomí o objektivní skutečnosti, a vysvětluje, proč někdy šlápneme vedle.

Tato kniha se celá týká předpovědí, v nichž se toto vše protíná. Je to studie důvodů, proč se některé předpovědi naplní a jiné selžou. Vkládám do ní naději, že by nám mohla pomoci o něco poučeněji plánovat vlastní budoucnost a trochu omezit pravděpodobnost opakování vlastních chyb. Více infOrmací, Více prOblémů Prapůvodní revoluce v informačních technologiích přišla nikoli s vynálezem mikročipu, nýbrž knihtisku. Díky tomuto vynálezu Johannese Gutenberga z roku 1440 se informace najednou mohly dostávat k masám a boom myšlenek, který knihtisk způsobil, měl nečekané a nepředvídatelné následky a důsledky. Stal se roznětkou průmyslové revoluce roku 1775

1

– bodu zlomu, kdy lidstvo vykročilo z éry téměř

nulového vědeckého či hospodářského pokroku, jež trvala po většinu lidské existence, do doby exponenciálního růstu a změn, jak je známe dnes. Díky němu se daly do pohybu události, z nichž povstalo evropské osvícenství a americká republika.

Ze všeho nejdřív však knihtisk přinesl cosi jiného: celá staletí náboženských válek. Jakmile lidstvo dospělo k přesvědčení, že dokáže předpovědět a zvolit si vlastní osud, vypuklo nejkrvavější období historie.

2


8 úvod

Knihy sice existovaly už před Gutenbergem, avšak autorská ani čtenářská obec nebyly nijak široké. Právě naopak – šlo o luxusní zboží určené šlechtě, které po jednotlivých kusech produkovali písaři.

3

Běžná sazba za opis jednoho rukopisu byla asi jeden florin (zlatá

mince o hodnotě přibližně 200 dnešních amerických dolarů) za pět stran,

4

takže kniha jako tato by stála asi 20 000 dolarů. Zároveň by

se v ní pravděpodobně objevil přehršel chyb v přepisu, poněvadž by šlo o kopii kopie jiné kopie a chyby by se v každé generaci násobily a mutovaly.

Hromadit vědění bylo proto mimořádně obtížné. Bylo zapotřebí hrdinského úsilí k tomu, aby objem zaznamenaného vědění naopak neklesal, protože knihy mohly chátrat rychleji, než stihly být reprodukovány. Přežilo několik verzí Bible a menší počet kanonických textů, například Platónových a Aristotelových. Čas ale nezměrné množství moudrosti pohltil

5

a jen máloco dokázalo přimět lidstvo k jejímu za

znamenání na stránkách knih.

Touha po vědění se zdála z podstaty marná a bezvýchodná. Jestliže dnes pociťujeme jakousi nestálost, protože vše se tak překotně mění, pro generace před námi byla nestálost hrozbou mnohem hmatatelnější. Nebylo „nic nového pod sluncem“, jak zní jeden z překrásných veršů z biblické knihy Kazatel – ani ne tak proto, že by už vše bylo objeveno, ale protože vše objevené bylo zapomínáno.

6

To knihtisk změnil, trvale a zásadně. Cena za vydání knihy klesla téměř přes noc přibližně třistakrát,

7

takže kniha, která v dnešních do

larech měla stát dvacet tisíc, nyní stála asi sedmdesát. Knihtisk se začal rychle šířit: do roku 1470 se z Gutenbergova Německa dostal do Říma, Sevilly, Paříže a Basileje a během dalších deseti let do téměř všech velkých evropských měst.

8

Počet vydaných knih se exponenciálně zvyšo

val – za první století od vynálezu knihtisku asi třicetkrát.

9

Pokladnice

lidského vědění se začala závratnou rychlostí plnit.

Avšak podobně jako v raných časech internetu se i tehdy značně rozcházela kvalita informací. Ačkoli se knihtisk téměř okamžitě osvědčil při výrobě kvalitnějších map,

10

na špici žebříčku bestsellerů

se brzy objevily kacířské náboženské a pseudovědecké texty.

11

A hro

madně se nyní mohly šířit i chyby, jako v takzvané „Prokleté bibli“, kde došlo k nejnešťastnější tiskové chybě v dějinách písemnictví – u jednoho přikázání Desatera vypadla záporka not a vzniklo tak „thou


9úvod

shalt commit adultery“ („požádáš manželky bližního svého“).

12

Příval

tolika nových myšlenek způsoboval hromadné zmatení. Množství in

formací narůstalo mnohem rychleji než naše povědomí, jak s nimi na

kládat a jak odlišit informace užitečné od zavádějících.

13

Výsledkem

toho, že lidstvo nyní mělo k dispozici mnohem více společných in

formací, se paradoxně stala narůstající izolace národů a náboženství.

Instinktivní reakcí na „příliš mnoho informací“ je selektivní přístup

k nim – vybrat si z nich ty příznivé a zbytek ignorovat; za spojence si

vzít ty, kdo si vybrali stejně, a ostatní mít za nepřátele.

Nejnadšenějšími klienty knihtisku byli zprvu šiřitelé slova Boží

ho. Devadesát pět tezí Martina Luthera nebylo nijak radikálních, po

dobné projevy byly předmětem debat už mnohokrát předtím. Revo

luční však bylo, jak píše Elizabeth Eisensteinová, že Lutherovy teze

„nezůstaly přibité na dveřích kostela“.

14

Místo toho je minimálně tři

statisíckrát rozmnožil Gutenbergův tiskařský stroj

15

– což je i podle

moderních měřítek megaúspěch.

Schisma, které Lutherova protestantská reformace vyvolala,

brzy uvrhlo Evropu do války. V letech 1524 až 1648 to byly konkrét

ně němec ká selská válka, šmalkaldská válka, osmdesátiletá válka,

Obr. Ú-1: Vydávání knih v Evropě



  

  

  

  

  

  

  

      

Rok

Počet knih vydaných za rok

Vynález knihtisku,




10 úvod třicetiletá válka, hugenotské války, irské povstání, skotská občanská válka a anglická občanská válka – z nichž mnohé zuřily současně. Zapomenout bychom neměli ani na španělskou inkvizici, která vznikla v roce 1480, nebo na italské války z let 1508 až 1516, byť měly tyto konflikty s šířením protestantství máloco společného. Samotné třicetileté válce padla za oběť třetina obyvatel Německa

16

a 17. století bylo

spolu s první polovinou století dvacátého asi nejkrvavější v historii.

17

Uprostřed vší té vřavy se ale díky knihtisku také začal dostavovat vědecký a literární pokrok. Galileo publikoval své (byť cenzurované) myšlenky a Shakespeare své divadelní hry.

Shakespearovy hry se často točí kolem osudu, což je ostatně v dra matu běžné. Za svou mimořádnou tragičnost ale vděčí rozporu mezi tím, čeho by jednotlivé postavy chtěly dosáhnout, a tím, co jim osud přináší. Myšlenka řízení vlastního osudu se už v Shakespearově době zřejmě stala běžnou součástí lidského uvažování, ne tak ale prostředky, které k dosažení tohoto cíle vedou. A tak ty, kdo se osudu chtěli vzepřít, obyčejně dostihla smrt.

18

Nejživěji toto téma rozehrává Julius Caesar. Během první poloviny hry dostává Caesar roztodivná zřetelná varování (kterým říká znamení

19

– „dej pozor na březnové idy“), že by se jeho korunovace

mohla proměnit v krveprolití. Caesar tato znamení samozřejmě ignoruje s arogantní jistotou, že ukazují na smrt někoho jiného – a i jiné důkazy čte tak, jak se mu to hodí. Poté je zavražděn.

„Lidé si však ty jevy vykládají / po svém a nehledí na jejich význam,“ varuje nás Shakespeare Ciceronovým hlasem – a dává dobrou radu všem, kdo se chtějí probírat nově nabytým bohatstvím informací. Caesar nedokázal rozeznat signál od šumu. Příběh, který nám data vyprávějí, je často tím, jejž chceme slyšet, a obyčejně bychom mu rádi zajistili i šťastný konec.

Jakkoli se však Julius Caesar točil kolem prastarého pojmu pre dic­ tion (a spojoval jej s fatalismem, věštěním a pověrčivostí), při cházel také zároveň s modernější a celkově radikálnější myšlen kou: že si tato znamení dokážeme vykládat tak, abychom je mohli využít ve svůj pro spěch. „Býváme strůjci svého osudu,“ říká Cassius, když se snaží přemluvit Bruta k účasti na spiknutí proti Caesarovi.

Představa člověka jako pána svého osudu začala nabývat na reálnosti. Výrazy predict a forecast jsou v dnešní angličtině obvykle volně


11úvod

zaměnitelné, ale v Shakespearově době znamenal každý z nich něco jiného. Slovo „prediction“ znamenalo spíš něco jako věštbu; to, co řekl Cassius, by se spíš označilo jako „forecast“.

Výraz forecast pochází z germánských kořenů angličtiny,

20

zatím

co slovo predict je původu latinského.

21

Pojetí předpovídání v rám

ci pojmu forecast odráželo spíše novou protestantskou světskost než kon cept „onoho světa“ platný ve Svaté říši římské. Vyjádřit forecast ty picky znamenalo plánovat v podmínkách nejistoty. Obnášelo to opa trnost, moudrost a pečlivost – což více odpovídá dnešnímu pojmu foresight.

22

*

Teologické implikace tohoto pojetí jsou komplikované.

23

Těm,

kdo dávali přednost zajištění dobré úrovně svého pozemského života, to ale tak nepřipadalo. Tyto vlastnosti byly pevně spojeny s protestantskou pracovní morálkou, která se podle Maxe Webera stala živnou půdou kapitalismu a průmyslové revoluce.

24

Koncept před

povídání (forecasting) byl pevně svázán s konceptem pokroku. Všechny ty informace ve všech těch knihách nám přece měly pomoci plánovat si život a těžit z toho, že dokážeme předpovědět směr, jakým se svět bude ubírat. Protestanti, kteří odstartovali po staletí trvající svatou válku, se začínali učit, jak vy užít svých nashromážděných znalostí ke změnám ve společnosti. Průmyslová revoluce začala převážně v protestantských zemích a v zemích se svobodným tiskem, kde mohly náboženské i vědecké myš lenky kolovat bez obav z cenzury.

25

Průmyslová revoluce je ve svém významu naprosto ojedinělá. V podstatě po celé dějiny lidského pokolení činil hospodářský růst přibližně 0,1 % ročně, což umožňovalo velice pozvolný nárůst počtu obyvatelstva, avšak nedávalo žádný prostor růstu průměrné životní úrovně.

26

A pak, zčistajasna, odstartoval dosud nebývalý pokrok.

Hospodářský růst vystřelil vzhůru tempem mnohem vyšším než * V dnešní angličtině běžně používané výrazy forecast i prediction mají v češtině v podstatě jediný obecný protějšek – předpověď. Výraz foresight lze přeložit jako prozíravost. Kromě toho čeština disponuje ještě odbornými výrazy prognóza a predikce. Rozdíly mezi těmito výrazy se týkají kontextu a oblasti použití spíše než jejich obsahu; bližší upřesnění naleznete přímo v textu některých kapitol (pozn. překl.).


12 úvod nárůst počtu obyvatel a totéž tempo panuje navzdory občasným světovým hospodářským krizím dodnes.

27

Ukázalo se, že boom informací vyvolaný knihtiskem nám přece

jen přinesl nedozírný prospěch. Trvalo to však 330 let – a život to stálo miliony vojáků na bojištích po celé Evropě – než se všechny ty výhody projevily. paraDOx prODuktiVity Vždy, když se nové informace objevují rychleji, než je zvládáme vstřebávat, čelíme nebezpečí. Posledních čtyřicet let lidské historie ukazuje, že i dnes může trvat dost dlouho, než dokážeme informace přetavit v užitečné znalosti, a nejsme-li opatrní, můžeme mezitím udělat krok zpět.

Termín „informační věk“ není nijak nový. Běžně zavedený je od

konce sedmdesátých let 20. století. Už někdy kolem roku 1970 se přitom vynořil příbuzný pojem „počítačový věk“.

28

Přibližně tou dobou

totiž nalezly počítače širší uplatnění v laboratořích a na akademické Obr. Ú-2: Globální HDP na obyvatele, 1000–2010

$

$ 

$ 

$ 

$ 

$ 

$ 

$ 

$ 

$ 

$ 

     

Rok

HDP na obyvatele (v amerických dolarech z roku )

Vynález webu, 

Vynález knihtisku,



Vynález parního stroje,

‚‚ƒ


13úvod

půdě, třebaže jejich domácí použití ještě tak obvyklé nebylo. Tentokrát jsme nemuseli čekat tři sta let, než rozvoj počítačové techniky přinesl lidské společnosti hmatatelný prospěch. Patnáct až dvacet let to ale trvalo.

Charakteristické pro sedmdesátá léta bylo, že „se ohromná kvan

ta teorie aplikovala na mimořádně malé množství dat“, jak mi v rozhovoru řekl Paul Krugman. Začali jsme používat počítače k tvorbě modelů světa, ale až později jsme si uvědomili, jak hrubé a předpojaté tyto modely jsou a že preciznost, jíž jsou počítače schopné, nedokáže nahradit přesnost lidských předpovědí. V této době se v různých oborech, od ekonomiky až po epidemiologii, často objevovaly odvážné prognózy a stejně často také selhávaly. Například v roce 1971 bylo zveřejněno tvrzení, že do deseti let dokážeme předpovědět zemětřesení;

29

nedokážeme to ani čtyřicet let poté.

Místo toho přinesl počítačový boom sedmdesátých a osmdesá

tých let přechodný pokles hospodářské a vědecké produktivity. Ekonomo vé tento jev označili jako paradox produktivity. „Počítačový věk najdete všude, jen ne ve statistikách produktivity,“ napsal ekonom Robert Solow v roce 1987.

30

Mezi lety 1969 a 1982 zažily USA čty

ři různé hospodářské recese.

31

Druhá polovina osmdesátých let byla

Obr. Ú-3: Výdaje na výzkum a vývoj jedné patentové přihlášky

$

$ 

$  

$  

$  

$  

$  

         

Výdaje na výzkum a vývoj jedné patentové přihlášky

Rok


14 úvod pro americkou ekonomiku silnějším obdobím, ale pro jiné státy světa už tolik ne.

Vědecký pokrok lze změřit obtížněji než pokrok hospo dářský.

32

Jedním měřítkem však může být počet přihlášených patentů, zejména v poměru k investicím do výzkumu a vývoje. Pokud se vývoj nového vynálezu zlevnil, znamená to, že informace vy užíváme rozumně a měníme je ve znalosti. Opačný vývoj naznačuje, že signály zaměňujeme za šum a marníme čas ve slepých uličkách.

V šedesátých letech stál USA jeden patent

33

přihlášený americ

kým vynálezcem přibližně 1,5 milionu dolarů (po odečtení inflace

34

).

Toto číslo však na úsvitu informačního věku vzrostlo, místo aby kleslo, v roce 1986 dosáhlo maximální hodnoty 3 milionů a za dvacet let tak stouplo dvojnásobně.

35

Jakmile jsme začali realističtěji chápat, čím nám nové technologie mohou přispět, začala se produktivita výzkumu v devadesátých letech opět zlepšovat. Zabloudili jsme do několika slepých uliček, ale počítače pak přece jen začaly zkvalitňovat náš každodenní život a pomáhat ekonomice. Příběhy předpovědí často vyprávějí o dlouhodobém pokroku vykoupeném krátkodobým úpadkem. Mnoho věcí, které se v dlouhodobém horizontu zdají předvídatelné, nám v tom krátkodobém často zhatí plány. lesk a bíDa „Velkých Dat“ Jeden z dnešních módních výrazů zní „Big Data“. IBM odhaduje, že každý den vytváříme 2,5 trilionu bytů dat a že 90 procent těchto dat bylo vytvořeno v posledních dvou letech.

36

Tento exponenciální růst množství informací je někdy považován za jakýsi všelék, podobně jako počítače v sedmdesátých letech. Chris Anderson, editor časopisu Wired, v roce 2008 napsal, že pouhé množství těchto dat nás zprostí potřeby vymýšlet teorii a dokonce i vědeckou metodu.

37

Tato kniha je výrazně provědecká a protechnická a myslím také velmi optimistická. Názory jako ten Andersonův však považuje za zásadně mylné. Čísla sama nemluví. Mluvíme za ně my. Přiřazujeme jim význam. A ten si stejně jako Caesar můžeme uzpůsobit vlastním potřebám, vzdáleným objektivní skutečnosti.


15úvod

Předpovědi založené na datech mohou uspět – a mohou také selhat. Začneme-li popírat vlastní úlohu v procesu předpovídání, riziko selhání vzrůstá. Než začneme vyžadovat více po našich datech, musíme toho žádat více sami od sebe.

Ty, kteří znají můj životní příběh, může tento můj názor překvapit. Určitou reputaci jsem si totiž vybudoval díky práci s daty a statistikami a díky tomu, že jsem na jejich základě publikoval úspěšné předpovědi. V roce 2003 jsem z dlouhé chvíle při práci v konzultační firmě sestavil systém jménem PECOTA, který si kladl za cíl předpovídat statistiky baseballistů z americké Major League Baseball. Byl v mnohém inovativní – například v tom, že předpovědi byly probabilistické a udávaly určitou škálu možných výsledků jednotlivých hráčů – a porovnáním s výsledky konkurence jsme zjistili, že konkurenční systémy předčí. V roce 2008 jsem založil internetovou stránku FiveThirtyEight, kde jsem se pokusil předpovědět výsledky nadcházejících amerických prezidentských voleb. Předpovědi FiveThirtyEight správně odhadly vítězného prezidentského kandidáta ve čtyřiceti devíti z padesáti států USA a dále i vítěze všech třiceti pěti senátních soubojů.

Po volbách mě kontaktovalo několik nakladatelů, kteří se chtěli svézt na vlně úspěchů knih jako Moneyball a Freakonomics, líčících příběhy „nerdů“ dobývajících svět. Tato kniha byla zamýšlena podobně – jako analýza předpovědí založených na datech v oborech sahajících od baseballu přes finančnictví až po bezpečnost státu.

Když jsem pak ale při její přípravě během čtyř let mluvil s mnohem víc než stovkou odborníků z víc než desítky oborů, pročítal stov ky časopiseckých článků a knih a cestoval všude možně od Las Vegas až po Kodaň, dospěl jsem k závěru, že předpovědi v éře velkých dat moc úspěšné nejsou. Já jsem měl v několika ohledech štěstí: za prvé v tom, že jsem dosáhl úspěchu navzdory množství chyb, které jsem udělal a které zde popíšu, a za druhé v tom, že jsem si správně vybral pole působnosti.

Třeba baseball je vcelku výjimečný případ. Je to výjimka zvláště plodná a inspirující a tato kniha si klade otázku, proč tomu tak je – proč si najednou více než deset let po Moneyballu statistici a hráčští skauti tak dobře rozumějí.

Najdete tu i některé další nadějné příklady. Jedním z nich jsou předpovědi počasí, které podobně jako baseballové analýzy vyžadují


16 úvod soulad lidského úsudku a síly počítačů. Meteorologové mají špatnou pověst, dosáhli však pozoruhodného pokroku a nyní dokážou předpovědět místo úderu hurikánu třikrát přesněji než před čtvrtstoletím. Kromě nich jsem se sešel i s hráči pokeru a sportovními sázkaři, kteří dokázali přechytračit Las Vegas, a s počítačovými programátory, kteří pro IBM sestrojili počítač Deep Blue a pokořili s ním šachového velmistra.

Tyto ukázky pokroku v předpovídání však musejí být hodnoceny společně s řadou neúspěchů.

Existuje-li jedna věc, která je pro Američany určující – jedna věc, díky níž jsme výjimeční – pak je to naše víra v Cassiovo tvrze ní, že ovládáme vlastní osud. Naši zemi na úsvitu průmyslové re voluce založili náboženští vzbouřenci, kteří si všimli, že volný tok myšlenek pomohl šířit nejen jejich náboženské přesvědčení, ale také vědu a obchod. Většina našich národních předností a slabin – naše vynalézavost a píle, naše namyšlenost a netrpělivost – pramení z našeho neotřesitelného přesvědčení, že si svou cestu vybíráme sami.

Nové tisíciletí však pro Američany začalo strašlivě. Blížilo se 11. zá ří 2001 a my o chystaných útocích nic netušili. Problém nebyl v nedostatku informací. Stejně jako u útoku na Pearl Harbor o šedesát let dříve jsme všechny signály měli. Nedali jsme si je však dohromady. Bez pořádné teorie možného chování teroristů jsme byli k datům slepí a jejich útoky pro nás byly „neznámou neznámou“.

Mnoho falešných prognóz také doprovázelo nedávnou celosvětovou finanční krizi. Naše naivní důvěra v modely a naše neschopnost uvědomit si, jak citlivě reagují na volbu předpokladů, měly katastrofální následky. V obecnější rovině jsem zjistil, že neumíme předpovídat recese víc než pár měsíců předem, třebaže se o to snažíme. Zatímco v kontrole inflace jsme dosáhli značného pokroku, v jiných oblastech si ekonomové stále nevědí rady.

Předpovědní modely politologů zveřejněné před prezidentskými volbami v roce 2000 hovořily o jasném jedenáctibodovém vítězství Ala Gora.

38

Vyhrál však George W. Bush. Tento výsledek při

tom nebyl žádnou anomálií, s podobnými neúspěchy se političtí pro gnostikové potýkají docela často. Dlouhodobá studie Philipa E. Tetlocka z Pensylvánské univerzity zjistila, že i k výsledku, který politologové považují za absolutně nemožný, přibližně v 15 %


17úvod

případů dochází. (I tak si politologové nejspíš vedou lépe než stálí televizní experti.)

V poslední době se podobně jako v sedmdesátých letech 20. sto- letí oživil zájem o předpovídání zemětřesení, většinou pomocí komplikovaných matematických technik využívajících bohatých databází. Tyto předpovědi však varovaly před zemětřeseními, která nikdy nebyla, a na ta skutečná nás připravit nedokázaly. Jaderný reaktor ve Fukušimě byl navržen tak, aby odolal zemětřesení o síle 8,6 stupně momentové škály, mimo jiné i proto, že někteří seismologové považovali jakékoli větší zemětřesení za nemožné. Japonsko pak v březnu 2011 postihlo hrozivé zemětřesení o síle 9,1 stupně.

Existují i další sféry, kde předpovědi selhávají, často k velké škodě společnosti. Vezměte si například takový biomedicínský vý zkum. V roce 2005 zveřejnil aténský profesor medicíny John P. Ioan nidis kontroverzní pojednání nazvané „Why Most Published Research Findings Are False“ („Proč je většina publikovaných vý zkumných výsledků neplatná“).

39

Článek se zabýval pozitivní mi

zjiš těními doloženými v recenzovaných časopisech – předpověďmi výsledků lékařských hypotéz, které se podařilo potvrdit pokusy v laboratorních podmínkách. Došel k závěru, že většina těchto zjiš tění nebude v reálném světě fungovat. Ioannidisovu hypotézu nedávno potvrdila firma Bayer. Když se tyto experimenty pokusila pro vést sama, dvě třetiny pozitivních zjištění z lékařských časopisů se nepotvrdily.

40

I velká data nakonec přinesou pokrok. Jak rychle k tomu dojde a jestli mezitím neuděláme nějaký ten krok zpět, bude záležet na nás. prOč nás straší buDOucnOst Biologicky se od našich předků moc nelišíme. Některé přednosti z doby kamenné se však v informačním věku staly slabinami.

Člověk nemá mnoho přirozených obranných mechanismů. Nejsme nijak zvlášť rychlí ani silní. Nemáme drápy, tesáky ani kru nýř. Ne máme mimikry. Neumíme uštknout. A neumíme ani létat. Místo toho přežíváme díky svému rozumu. Máme rychlý mozek. Jsme uzpů sobeni, abychom rozeznávali tvary a bez většího váhání reagovali na příležitosti a hrozby.


18 úvod

„Tahle potřeba vyhledávat tvary, tu má člověk víc než ostatní ži vočichové,“ řekl mi Tomaso Poggio, neurovědec z Massachusettského technického institutu (MIT), který se zabývá studiem zpracovávání informací v lidském mozku. „Rozeznávat objekty v obtížných situacích znamená zobecňovat. Novorozeně umí rozeznat zá kladní tvar obličeje. Ne samo od sebe, naučila ho to evoluce.“

Problémem podle Poggia je, že nás tyto evoluční instinkty někdy vedou k tomu, abychom viděli tvary i tam, kde žádné nejsou. „Lidi tohle dělají pořád,“ tvrdí Poggio. „Hledají tvary v náhodném šumu.“

Lidský mozek je skutečně pozoruhodný, dokáže uložit možná až tři terabyty informací.

41

I to je však jen asi jedna miliontina informací,

které podle IBM svět produkuje každý den. Informace, které si budeme chtít uložit, si tedy musíme hodně dobře vybírat.

Ve své knize Šok z budoucnosti z roku 1970 předpovídá Alvin Toffler některé důsledky jevu, který označuje jako „zahlcení informacemi“. Podle jeho názoru bude naším obranným mechanismem zjednodušování světa tak, aby vyhovoval našim předsudkům, ačkoli on sám se stává různorodější a složitější.

42

Naše biologické instinkty nejsou modernímu světu plnému informací vždy dobře uzpůsobené. Nebudeme-li se aktivně snažit uvědomovat si své předsudky, budou nám další informace jen k mi nimálnímu užitku – anebo vyloženě na škodu.

Zahlcení informacemi po zrození knihtisku přineslo prohloubení sektářství. Nejrůznější náboženské názory totiž mohly najednou být podpořeny více informacemi, prezentovány přesvědčivěji, s větším množstvím „důkazů“ – a s menší tolerancí k názorům opačným. Stejný jev se zřejmě vyskytuje i dnes. Už v době, kdy Toffler napsal Šok z budoucnosti, se v USA začaly rychle prohlubovat rozdíly mezi politickými stranami a s příchodem internetu se tento proces zřejmě ještě zrychluje.

43

Tato fanatická přesvědčení mohou narušit rovnici, podle níž nás více informací přivede blíže k pravdě. Nedávno zveřejněná studie v časopise Nature zjistila, že čím více informací měli horliví stoupenci či odpůrci teorie o globálním oteplování, tím méně s druhou stranou souhlasili.

44

Jestliže navíc každý den narůstá množství informací o 2,5 trilionu bytů, téměř určitě se to netýká užitečných informací. Většina jich je


19úvod

jen šumem a množství tohoto šumu roste rychleji než počet signálů. Je třeba ověřit tolik hypotéz, vytěžit tolik datových balíků – množství objektivní pravdy ale zůstává přibližně stejné.

Knihtisk změnil způsob našeho chybování. Rutinní chyby v přepisu se objevovaly méně. Když už ale k chybě došlo v éře tisku, byla ještě mnohokrát zreprodukována, jako v případě Prokleté bible.

Tuto vlastnost mají i komplexní systémy jako World Wide Web. Ne selhávají tak často jako ty jednodušší, ale když už selžou, stojí to za to. Kapitalismus a internet, oba neuvěřitelně efektivní v šíření informací, přenášejí dobré informace stejně účinně jako informace špatné. Ty druhé pak ovšem mohou mít nepřiměřeně silné účinky. Před vypuknutím nedávné finanční krize byl systém tak silně provázaný, že při krachu světového finančního systému sehrál ohromnou roli jediný příliš optimistický předpoklad modelů ratingových agentur.

Jednou z cest k řešení těchto problémů je regulace. Mám však podezření, že je to jen výmluva, abychom nemuseli hledat odpovědi sa mi u sebe. Měli bychom se zastavit a přiznat si: ano, máme problém s předpovídáním. Hrozně rádi předpovídáme, co se stane – a moc nám to nejde. Řešení V pŘeDpOVíDání Předpovídání je v této knize ústředním problémem a zároveň i jeho řešením.

Předpovědi jsou pro náš život nepostradatelné. Kdykoli řešíme, jak pojedeme do práce, když se rozhodujeme, jestli půjdeme i na druhé rande, nebo když si dáme stranou nějaké peníze pro strýčka Příhodu, předpovídáme, jakým směrem se naše budoucnost bude ubírat – a jak naše plány ovlivní pravděpodobnost pozitivního výsledku.

Ne všechny tyto každodenní problémy vyžadují náročné uvažování a na každé rozhodnutí máme také jen omezený čas. I tak ale každodenně sestavujeme spoustu předpovědí, ať už si to uvědomujeme nebo ne.

Z tohoto důvodu pojímá tato kniha předpovídání jako věc nám všem společnou a ne jako trik, který provádí vybraná skupinka odborníků a profesionálů. Je lehké se jim vysmát, když jejich předpovědi


20 úvod selžou. Měli bychom ale s vlastní škodolibostí zacházet opatrně. Ač to našemu sebevědomí není milé, můžeme si spíš jen nalhávat, že naše předpovědi nejsou o nic horší než předpovědi odborníků.

Ve vědě však i přesto hraje předpovídání mimořádně důležitou úlohu. Některým z vás se možná nebude líbit základní pravidlo, které jsem už naznačil a které teď přesně formuluji: nikdy nedosáhneme naprosto objektivních předpovědí. Vždy budou odrážet naše subjektivní stanoviska.

Tato kniha však rezolutně vystupuje proti nihilistickému názoru, že objektivní pravda neexistuje. Naopak tvrdí, že víra v objektivní pravdu (a odhodlání ji hledat) je prvním předpokladem ke zlepšení vlastních předpovědí. Následně je ale nutno si uvědomit, že tuto objektivní pravdu vnímáme nedokonale.

Předpovídání je důležité, protože se při něm propojuje subjektivní a objektivní realita. Tento názor zastával filozof a vědec Karl Popper.

45

Pro Poppera není hypotéza vědecká, není-li falzifikovatel

ná – což znamená, že může být v reálném světě ověřena pomocí nějaké předpovědi.

Vždy by nás mělo zarazit, pokud těch pár předpokladů, které jsme ověřili, moc nevychází, když jsme navíc mnoho dalších ani neověřili nebo ověřit nemůžeme. V ekonomii je mnohem snadnější ověřit prognózu vývoje míry nezaměstnanosti než tvrzení o účinnosti prorůstových opatření. V politologii můžeme ověřit modely předpovídající výsledky voleb, ale ověření teorie hlásající, že změnami politických institucí lze ovlivnit účinnost politických nástrojů, může trvat celá desetiletí.

Nezacházím tak daleko jako Popper a netvrdím, že proto takové teorie nejsou vědecké a nemají žádnou hodnotu. Skutečnost, že těch pár teorií, které ověřit můžeme, vedlo k dosti špatným výsledkům, však naznačuje, že i mnoho modelů, které jsme neověřili, se mýlí úplně stejně. Bezpochyby žijeme v mnoha mylných přesvědčeních a vů bec si to neuvědomujeme. Cesta vpřed ale existuje. A nejde o řešení, které by se opíralo o narychlo spíchnutá politická opatření – zvlášť když jsem dospěl k závěru, že náš politický systém je podstatnou součástí celého problému. Řešení naopak vyžaduje změnu postoje.


21úvod

Tento postoj ztělesňuje takzvaná Bayesova věta, o které blíže pohovořím v osmé kapitole. Je to de facto matematický vzorec. Avšak ve skutečnosti jde o mnohem víc. Bayesova věta nás vede ke změně uvažování o našich názorech a učí nás, jak tyto názory ověřovat. K tomu je zapotřebí smířit se s pravděpodobností a nejistotou. Musíme být zkrátka opatrnější ohledně našich předpokladů a názorů, které si s se bou k řešení problému přinášíme.

Kniha je zhruba rozdělena na dvě části. Prvních sedm kapitol dia gnostikuje problémy předpovědí, zatímco šest dalších zkoumá a uplatňuje Bayesovu větu.

Každá kapitola se dotýká určitého tématu a do jisté hloubky ho po pisuje. Nepopírám přitom, že často zacházím do podrobností – zčás ti proto, že právě v nich je často zakopán pes, a zčásti protože určitá míra ponoření do tématu přináší – jak se domnívám – nepoměrně větší porozumění než jeho obecné shrnutí.

Témata, která jsem si zvolil, skýtají množství veřejně přístupných informací. Příkladů předpovědí založených na informacích ze soukromé sféry tolik neužívám (například jak ta a ta firma využívá svou klientskou databázi k odhadu poptávky po novém výrobku). Dávám přednost oblastem, kde si výsledky budete moci zkontrolovat sami a nebudete odkázáni na mé čestné slovo. stručný průVODce knihOu Tato kniha si vybírá příklady z přírodních a společenských věd, spor - tu a her. Míří od relativně jednoznačných případů, kde jsou úspě chy a pády předpovídání odhalitelné snáze, k těm, které vyžadují o něco detailnější pohled.

První až třetí kapitola se zabývají chybnými prognózami při nedávné finanční krizi, úspěšnými předpověďmi v baseballu a sférou po litických prognóz, kde určité přístupy fungují a jiné selhávají. Tyto kapitoly by vás měly přimět k zamyšlení nad některými zásadními otázkami, které se předpovídání týkají. Jak lze na data přenést vlastní úsudek a nepodlehnout přitom předsudkům? Kdy konkurence na trhu předpovědi zlepšuje a jak je může zhoršit? Jak můžeme s vědomím, že budoucnost možná bude jiná, uspokojit svou potřebu využívat minulých zkušeností?


22 úvod

Čtvrtá až sedmá kapitola se zaměřují na dynamické systémy: chování zem ské atmosféry a změny počasí, pohyby zemských desek, které mohou vyvolat zemětřesení, složité mezilidské vztahy, které se odrážejí ve vývoji americké ekonomiky, a šíření nakažlivých nemocí. Těmto systémům se věnují někteří z našich nejlepších vědců. Dynamické systémy však předpovídání značně znesnadňují a předpovědi v těchto sférách nejsou vždy úspěšné.

Osmá až desátá kapitola míří k řešením – nejdřív tak, že vás seznámí se sportovním sázkařem, který používá Bayesovu větu mnohem odborněji než mnozí vědci a ekonomové, a poté za pomoci příkla dů ze dvou dalších her, šachů a pokeru. Sport a hry, protože se řídí jas ně stanovenými pravidly, jsou výbornými laboratořemi, kde si mů žeme úspěšnost svých předpovědí ověřovat. Pomáhají nám lépe chápat náhodnost a nejistotu a učí nás, jak můžeme informace přetavit ve znalosti.

Bayesova věta však nachází využití i u závažnějších typů problémů. Tři takové případy popisují jedenáctá až třináctá kapitola: globální oteplování, terorismus a bubliny na finančních trzích. Tyto problémy jsou pro prognostiky i pro celou společnost tvrdým oříškem. Pokud však prokážeme odhodlání ho rozlousknout, může se naše země, naše eko nomika i celá naše planeta stát zase o něco bezpečnější.

Od dob knihtisku urazil svět dlouhou cestu. Informace už nejsou nedostatkovým zbožím, máme jich víc, než jich umíme využít. Relativně málo jich však je užitečných. Vnímáme je selektivně, subjektivně a často si neuvědomujeme, v jak upravené podobě se k nám tím pádem dostávají. Myslíme si, že chceme informace, ale ve skutečnosti potřebujeme znalosti.

Pravda je signál. To, co nás od pravdy odvádí, je šum. A toto je kniha o signálu a o šumu.


23

kapitOla prVní

katastrOfální selhání

pŘeDpOVĚDí

Psal se 23. říjen 2008. Burza zažívala volný pád, při němž se za po

sledních pět týdnů propadla o více než 30 %. Bankrot musely vyhlásit

kdysi renomované firmy jako Lehman Brothers. Úvěrové trhy takřka

přestaly fungovat. Hodnota nemovitostí v Las Vegas klesla o 40 %.

1

Ra ketovým tempem narůstala nezaměstnanost. Do upadajících fi

nančních společností byly napumpovány miliardy dolarů. Důvěra ve

vládní činitele dosáhla rekordního minima.

2

Ani ne za dva týdny byly

na pořadu prezidentské volby.

V Kongresu, který tak těsně před volbami obyčejně bývá ve stavu

hibernace, se horečně pracovalo. Bylo jisté, že rozhodnutí o záchran

ných balíčcích pro firmy budou nepopulární,

3

a bylo tak nutné vše

možně vytvářet dojem, že viníci problémů budou potrestáni. Kont

rolní výbor Sněmovny reprezentantů si k vysvětlování sezval šéfy tří

hlavních ratingových agentur, Standard & Poor’s (S&P), Moody’s

a Fitch Ratings. Důvodem dotazování bylo jejich hodnocení pravdě

podobnosti, že nebudou splaceny biliony dolarů v cenných papírech

podložených hypotečními úvěry. Vypadalo to totiž, že agentury svou

práci slušně řečeno nezvládly.

nejhOrší pŘeDpOVĚď party nešťastníků

Krize z druhé poloviny prvního desetiletí nového milénia je často

po važována za selhání našich politických a peněžních institucí. Jistě,

byla to ekonomická katastrofa olbřímích rozměrů. Ještě v roce 2011,

čtyři roky po oficiálním začátku velké recese (jak se v USA této eko

nomické krizi říká), byla americká ekonomika stále téměř 800 miliard

dolarů pod svým produktivním potenciálem.

4


24 kapitola první

Jsem však přesvědčen, že nejlépe tuto ekonomickou krizi vystihuje selhání úsudku – katastrofální selhání předpovědí. Chyby v předpovídání byly všudypřítomné, děly se v podstatě ve všech fázích, během krize, před ní i po ní, a podíleli se na nich všichni, od hypotečních makléřů až po Bílý dům.

Nejkatastrofálnější selhání předpovědí mají často mnoho společného. Zaměříme se na ty signály, které nám svět vykreslují, ne jaký doopravdy je, ale jak ho sami chceme vidět. Nejobtížněji měřitelná rizika ignorujeme i tehdy, když zásadně ohrožují náš blahobyt. Naše předpoklady a závěry o světě jsou mnohem nepřesnější, než si uvědomujeme. Děsíme se nejistoty, i když představuje neoddělitelnou součást problému, který se snažíme vyřešit. Chceme-li se dostat k jádru příčin velké recese, měli bychom začít odhalením největšího selhání předpovědí vůbec, na němž se všechny tyto chyby podílely.

Ratingové agentury přidělily rating AAA, běžně vyhrazený několika málo nejsilnějším světovým ekonomikám a nejlépe řízeným podnikům, tisícům cenných papírů podložených hypotečními úvěry, finančním nástrojům, které investorům umožňovaly vsadit si na pravděpodobnost toho, že někdo jiný splatí hypotéku na svoje bydlení. Ratingy vydávané těmito firmami mají vcelku explicitně úlohu předpovědí – odhadů pravděpodobnosti, že určitý dluh nebude splacen.

5

Standard & Poor’s investorům například sdělovala, že v případě určitého poměrně složitého typu cenného papíru známého jako CDO (zajištěná dluhová obligace) s ratingem AAA hrozí pouze v 0,12 % případů (tj. asi v jednom případě z 850), že se během následujících pěti let nedostaví výnos.

6

Díky tomu se jevily stejně bezpečné jako fi

remní dluhopisy s ratingem AAA

7

a bezpečnější, než jak nyní S&P hod

notí dluhopisy amerického ministerstva financí.

8

Ratingové agentury

nepoužívají poměrné hodnocení.

Ve skutečnosti však výnos nepřineslo podle interních údajů S&P 28 % CDO s hodnocením AAA.

9

(Některé nezávislé odhady po čítají

s ještě vyššími čísly.

10

) To znamená, že skutečná míra rizika u těchto

CDO byla více než dvěstěkrát vyšší, než S&P odhadovala.

11

Horšího selhání předpovědí lze jen stěží dosáhnout – vždyť investice v řádu bilionů dolarů, hodnocené jako téměř bez výjimky bezpečné, se ukázaly jako téměř bez výjimky rizikové! Bylo to, jako kdyby meteorologové hlásili třicet stupňů a jasno a místo toho přišla vánice.


25kata S tro FÁ lní SE l HÁ ní p ŘE dpov Ě dí

Když vydáte takhle špatnou předpověď, máte několik možností, jak se ospravedlnit. Jednou z nich je svést neúspěch na vnější okolnosti, tak říkajíc na „smůlu“. Někdy je to rozumná a někdy dokonce správná linie obhajoby. Když meteorologové vydají předpověď, po dle níž bude s devadesátiprocentní pravděpodobností jasno, ale ono mís to toho prší a vám to pokazí odpoledne na golfu, nemůžete se na ně zlobit. Z historických databází měření vyplývá, že pokud Národní meteorologická služba řekne, že pravděpodobnost deště je 1 : 10, pak skutečně z dlouhodobého hlediska prší přibližně v deseti procentech případů.

*

Takové vysvětlení však nebudí moc důvěry, nemá-li autor předpovědi za sebou prokazatelné úspěchy a jsou-li jeho neúspěchy rozsáhlejší. V takových případech je mnohem pravděpodobnější, že chyba vězí v jeho modelu světa a ne ve světě samotném.

V případě CDO se ratingové agentury o žádnou historii úspěšných předpovědí opřít nemohly, tyto cenné papíry byly něčím zcela novým a moderním a míry rizika udávané S&P nebyly odvozeny z historických údajů; šlo o domněnky založené na vadném statistickém modelu. Rozsah chybovosti byl přitom obrovský – CDO s ratingem AAA * To platí pro předpovědi Národní meteorologické služby, ale nemusí to být pravda u předpovědí regionálních televizních stanic. V jejich zájmu může být kvůli lepší sledovanosti pravděpodobnost srážek zveličit. Podrobněji o tom hovořím ve čtvrté kapitole.

, %  %

Předpověď Skutečnost

Obr. 1-1: Předpovídaná a skutečná pětiletá míra rizika tranší CDO s ratingem AAA


26 kapitola první byly v praxi oproti teoretickým předpokladům ratingových agentur dvěstěkrát rizikovější.

Cesta ratingových agentur k nápravě by tedy spočívala v přiznání, že vycházely z vadných modelů a chyba byla na jejich straně. Ve skutečnosti se však před parlamentním výborem odpovědnosti zříkaly a tvrdily, že měly smůlu. Vinu svalovaly na vnější vliv – na realitní bublinu.

„Agentura S&P není sama, kterou překvapil extrémní propad rea litních a hypotečních trhů,“ řekl tehdy v říjnu Kongresu Deven Shar ma, šéf Standard & Poor’s.

12

„V podstatě nikdo, ať už majitelé

rea lit, finanční instituce, ratingové agentury, regulátoři trhu nebo investoři, nepředvídal, že se něco takového stane.“

Nikdo to nečekal. Když nemůžete prokázat svou nevinu, sveďte to na nevědomost – dopustíte-li se špatné předpovědi, je tato obhajoba často první volbou.

13

Jenže Sharmovo tvrzení byla lež, která krásně

zapadala do neslavné tradice výpovědí před Kongresem typu „Neměl jsem s tou ženou žádný sexuální vztah“ nebo „Steroidy jsem nikdy nebral“.

Na realitní bublině je pozoruhodný počet lidí, kteří ji čekali a taky před ní v dostatečném předstihu varovali. Robert Shiller, eko nom z Yaleovy univerzity, si jejích kořenů povšiml už v roce 2000 v knize Investiční horečka.

14

Dean Baker, jízlivě se vyjadřující ekonom z Centra

ekonomického a politického výzkumu, o bublině psal v srpnu 2002.

15

Běžně odměřený časopis Economist psal v červnu 2005 o „největší bublině v dějinách“.

16

V srpnu 2005 před bublinou a jejím nevyhnutelným

vyústěním varoval i držitel Nobelovy ceny ekonom Paul Krugman.

17

„Byla to pevná součást systému,“ řekl mi Krugman později. „Krach realitního trhu nebyla černá labuť. Byl to slon v obýváku.“

Obavy měli i obyčejní Američané. Google od ledna 2004 do léta roku 2005 zaznamenal zhruba desetiprocentní nárůst vyhledávání termínu „housing bubble“ (realitní bublina).

18

Největší poptávku

po něm zaznamenaly státy jako Kalifornie,

19

kde ceny realit rostly

nejrychleji – a které měl později postihnout největší propad. O bublině se zkrátka překvapivě hodně mluvilo. Slovní spojení „housing bubble“ se v roce 2001 objevilo jen v osmi novinových článcích,

20

ale do roku 2005 množství jeho výskytů narostlo na 3 447 zmínek.


27kata S tro FÁ lní SE l HÁ ní p ŘE dpov Ě dí

V respektovaných novinách a časopisech se o realitní bublině psalo asi desetkrát denně.

21

Přes to všechno ratingové agentury – které se měřením míry rizika na finančních trzích živí – říkají, že o ní nevěděly. Fakt, že tento způsob obhajoby zřejmě považují za nejlepší, o nich leccos vypovídá. Kořeny problémů jejich předpovědí sahaly hodně hluboko. „pODle mĚ nechtĚli, aby Večírek skOnčil“ Nikdo z ekonomů a investorů, s nimiž jsem při přípravě této kapitoly mluvil, nenechal na ratingových agenturách nit suchou. Neshodli se ale už na tom, jestli jejich mizerné ratingy pramenily z chamtivosti nebo z nevědomosti – opravdu to neuměly líp?

Jules Kroll má k vynesení rozsudku v této otázce jedinečné předpoklady – sám jednu ratingovou agenturu vede. Agentura Kroll Bond Ratings byla založena v roce 2009, a když jsem se s ním v roce 2011 v jeho kanceláři v New Yorku setkal, měla právě za sebou svůj první rating týkající se hypotečního úvěru developerům gigantického obchodního centra v Arlingtonu ve státě Virginia.

Kroll viní ratingové agentury především ze zanedbání „dohledu“. Zní to od něj trochu ironicky, protože než vstoupil na ratingové pole, stal se relativně známým (a takřka absolutně bohatým) díky své původní firmě Kroll Inc., která byla jakousi detektivní agenturou monitorující hospodářskou kriminalitu. Ta věděla, jak vyčenichat nekalosti, jako třeba v případě únosců, kteří zajali miliardáře vlastnícího hedgeový fond, ale prozradili se, když si objednali pizzu přes jeho kreditku.

22

Když jsem se s Krollem sešel, bylo mu šedesát devět, ale

lovecké instinkty mu stále fungovaly velice dobře – a probudily se ještě víc, když si vzal na mušku ratingové agentury.

„Dohled je v ratingovém byznyse ustálený pojem,“ řekl mi Kroll. „Obnáší průběžné informování investorů o tom, jak se podle vás věci vyvíjejí. Každý měsíc dostanete složku

*

materiálů, jako jsou platební

neschopnosti, exekuce majetku – zkrátka spoustu dat. Už tam je tře* Složka je u ratingových agentur taky pojem a označuje nová, čerstvá data o jednotlivých hypotékách.


28 kapitola první ba se zamyslet – zlepšuje se vývoj, nebo zhoršuje? A svět předpokládá, že si svůj názor nenecháte pro sebe.“

Jinými slovy měly být ratingové agentury mezi prvními, kdo problémy na realitním trhu odhalí. Měly lepší informace než kdokoli jiný: čerstvá data o tom, jestli tisíce lidí splácejí hypotéky včas. Ratingy obrovských balíků cenných papírů podložených hypotékami se však začaly snižovat až v roce 2007, kdy už byly problémy zřejmé a počet exekucí se mezitím zdvojnásobil.

23

„Nejsou to žádní hlupáci,“ tvrdí Kroll. „Věděli o tom. Podle mě nechtěli, aby večírek skončil.“

Kroll Bond Ratings je jedna z deseti registrovaných NRSRO, což jsou firmy evidované u Komise pro burzy a cenné papíry, jež mají licenci k vydávání ratingů úvěrových cenných papírů. Tři další jsou ale Moody’s, S&P a Fitch a ty disponují téměř kompletním podílem na trhu; jak S&P, tak Moody’s stanovovaly ratingy pro téměř 97 % CDO, které byly vydané před finančním kolapsem.

24

Jedním důvodem, proč se S&P a Moody’s těšily tak dominantnímu postavení, byl prostě fakt, že jsou na trhu už dlouho. Jsou součástí právního oligopolu. Vstup na tuto část trhu podléhá schválení státními orgány. Současně ale stanovy velkých veřejných penzijních fondů často vyžadují schválení investic od S&P nebo Moody’s

25

– asi

dvě třetiny

26

z nich jako nutnou podmínku k odkupu úvěrů zmiňují

jejich rating právě jmenovitě od S&P nebo Moody’s.

27

S&P a Moody’s využily svého výsostného postavení k mimořádným ziskům, ačkoli fungovaly jako jakási hospoda u druhé šance pro odpadlíky z Wall Street.

*

Obrat agentury Moody’s

28

z takzvaných ra

tingů strukturovaných produktů vzrostl mezi lety 1997 a 2007 o více než 800 % a v době realitní bubliny představoval většinu jejího ratingového byznysu.

29

Během pěti po sobě jdoucích let tehdy tyto pro

dukty pomohly Moody’s dosahovat nejvyšších zisků ze všech firem z žebříčku S&P 500.

30

(Dokonce ještě v roce 2010, kdy už bublina

praskla a vyšly najevo problémy spojené s ratingovými agenturami, dosáhla Moody’s zisku 25 %.

31

)

* V roce 2005 si průměrný zaměstnanec Moody’s vydělal 185 000 dolarů, zatímco průměrný zaměstnanec investiční banky Goldman Sachs v témže roce obdržel 520 000 dolarů.


29kata S tro FÁ lní SE l HÁ ní p ŘE dpov Ě dí

Při ziscích přitékajících tak dlouho, dokud byly vydávány nové CDO, a s vědomím, že investoři si přesnost ratingu ověří, teprve až bude pozdě, agentury nic moc netlačilo, aby soutěžily na bázi kvality. Výkonný ředitel Moody’s Raymond McDaniel před členy představenstva jasně deklaroval, že kvalita ratingů je pro tuto společnost při generování zisku nejméně důležitým faktorem.

32

Jejich logika byla prostá. Ratingová agentura od emitenta CDO dostala zaplaceno pokaždé, když nějaký ohodnotila. Tudíž: čím víc CDO, tím větší zisk. Kombinací různých typů hypoték bylo možné ge nerovat prakticky neomezené množství CDO – a když už ani to nestačilo, daly se vzájemně kombinovat různé typy CDO do komplexnějších produktů. Ratingové agentury si jen málokdy nechaly ujít příležitost nějaký cenný papír ohodnotit. Státní vyšetřování později zveřejnilo úryvek z internetové komunikace dvou vedoucích pracovníků Moody’s, v níž jeden tvrdil, že cenný papír „by mohly strukturovat krávy“ a Moody’s by mu stejně udělila rating.

33

V některých

případech zacházely ratingové agentury ještě dál a k manipulaci s ratingy podněcovaly i samotné emitenty cenných papírů. Údajně v zájmu transparentnosti

34

poskytla S&P fondům kopie svého ratingové

ho softwaru. Ty si podle něj pak mohly snadno stanovit přesný počet problematických hypoték, které ještě mohly do tranší přidat, aniž by se jim snížil rating.

35

Možnost realitní bubliny a jejího prasknutí tak pro ratingové agen tury představovala ohrožení dobrého bydla. Člověk má pozoruhodnou schopnost ignorovat rizika, která mu ohrožují živobytí, jako by tím snad mohla zmizet. Tvrzení Devena Sharmy by tudíž nemuselo být tak nevěrohodné – ratingové agentury možná skutečně realitní bublinu na rozdíl od jiných lidí nevnímaly.

Skutečnost je ale taková, že ratingové agentury eventualitu výskytu realitní bubliny poměrně otevřeně zvažovaly. Dospěly však k po zoruhodnému závěru, že to nebude žádný velký problém. Mluv čí S&P Catherine Mathisová mi poskytla interní materiál firmy podrobně popisující, jak si v roce 2005 S&P provedla simulaci dva cetiprocentního propadu cen nemovitostí v následujících dvou letech (což není moc daleko od skutečného poklesu cen mezi lety 2006 a 2008, který činil 30 %). S&P ve své simulaci došla k závěru, že stávající modely adekvátně „postihují riziko poklesu cen“ a že


30 kapitola první cenné papíry s vysokými ratingy „propad realitního trhu ustojí bez nutnosti hodnocení snižovat“.

36

To je v určitých ohledech ještě znepokojivější, než kdyby ratingové agentury realitní bublinu vůbec nečekaly. Dále se v této knize dočtete o nebezpečí „neznámých neznámých“, což jsou rizi ka, která si vůbec neuvědomujeme. Asi jedinou větší hrozbu představují rizika, o nichž se jen mylně domníváme, že jim předcházíme.

*

V tako

vých případech nejenže vodíme za nos sami sebe, ale na še klamná sebedůvěra může nakazit i ostatní. Falešné sebevědomí ratin gových agentur rozneslo nákazu po celém finančním systému. „Hlavní rozdíl mezi věcí, která se může pokazit, a věcí, která se po kazit nemůže, je v tom, že když se pokazí věc, která se nemůže pokazit, ukáže se obvykle, že se k ní nelze dostat nebo že se nemůže opravit,“ píše Douglas Adams ve Stopařově průvodci po galaxii.

37

Jak se ale mohlo stát, že modely ratingových agentur, které disponovaly veškerými prostředky umožňujícími vědeckou exaktnost, rea litu nakonec popsaly tak špatně? kDe uDĚlaly ratingOVé agentury chybu Pramen celého problému leží ještě o něco hlouběji. K pochopení CDO si musíme říct, jak jsou nástroje tohoto typu strukturované a jaký je rozdíl mezi nejistotou a rizikem.

CDO jsou soubory hypotečních úvěrů rozdělené do různých sku pin, takzvaných „tranší“, z nichž některé jsou považované za poměrně rizikové a jiné jsou hodnocené jako takřka úplně bezpečné. Po kusím se CDO lépe vysvětlit na lehce poupraveném zjednodušeném příkladě, který mi poskytl můj přítel Anil Kashyap, lektor kurzu o finanční krizi na Chicagské univerzitě.

Představte si, že máte soubor pěti hypoték a u každé z nich pětiprocentní riziko, že nebudou splaceny. Na jejich základě si můžete vytvořit několik sázek s postupně se zvyšující mírou rizika.

Nejbezpečnější z těchto sázek, označme si ji jako soubor Alfa, vám přinese zisk i tehdy, bude-li splacena jediná z oněch pěti hypoték. Nejriskantnější soubor Epsílon se vám vyplatí, jedině budou-li * Tento typ rizik bychom mohli zařadit do kategorie „neznámých známých.“


31kata S tro FÁ lní SE l HÁ ní p ŘE dpov Ě dí

splaceny všechny hypotéky. Ostatní soubory představují mezistupně mezi těmito extrémy.

Proč by mohl chtít investor vsadit raději na soubor Epsílon než na Alfu? Protože kvůli vyššímu riziku pořídí takový soubor levněji. Předpokládejme však, že jste například veřejný penzijní fond, a tudíž se jako investor budete chtít rizikům pokud možno vyhnout, protože vaše stanovy vám investice do cenných papírů s nižšími ratingy zakazují. Pokud už něco budete kupovat, tedy jistě soubor Alfa, který ponese rating AAA.

Soubor Alfa se skládá z pěti hypoték o pětiprocentním riziku nesplacení. O svoje peníze přijdete jen tehdy, když nebude splacena ani jedna. Jaké je riziko, že se tak stane?

Ta otázka ve skutečnosti není nijak snadná – a kořeny celého pro blému sahají právě sem. Předpoklady a odhady, které zvolíte, povedou k diametrálně odlišným výsledkům. Vyjdete-li ze špatných předpokladů, váš model bude nejspíš fungovat velice špatně.

Podle jednoho z předpokladů bude každá hypotéka nezávislá na ostatních. V takovém případě jsou vaše rizika diverzifikovaná – ne splatí-li hypotéku tesař z Clevelandu, nebude to mít žádný vliv na platební morálku zubaře z Denveru. Podle tohoto scénáře by vaše ri ziko neúspěchu bylo mimořádně nízké a odpovídalo by pravděpodobnosti, že v kostkách pětkrát za sebou hodíte dvě jedničky. Tato pravděpodobnost činí 5 % na pátou, čili 1 : 3 200 000. A zázračná moc diverzifikace spočívala podle ratingových agentur právě v tom, že sou bor nijak exkluzivních hypoték s průměrným ratingem jen B+

38

(který běžně znamená,

39

že riziko nesplacení bude více než 20 %

40

)

ja ko celek téměř jistě přinese zisk.

Druhým extrémem je předpoklad, že hypotéky nejsou navzájem nezávislé, ale naopak se budou chovat naprosto stejně. Buď tedy budou splaceny všechny, nebo ani jedna. Místo pěti samostatných hodů kostkami teď výsledek vaší sázky bude záviset jen na hodu jednom. Možnost, že budete mít smůlu a nebude splacena ani jedna hypotéka, je v tom případě 5 % – a vaše sázka je tedy stošedesáttisíckrát riziko­ vější, než jste si původně mysleli.

41

Který z těchto předpokladů je reálnější, bude záviset na ekonomických ukazatelích. Jsou-li ekonomika a realitní trh zdravé, jeví se jako přiměřené zobecnění situace první scénář, tj. že oněch pět


32 kapitola první hypoték nemá nic společného. Čas od času se někdo dostane do platební neschopnosti – musí si nečekaně zaplatit nákladnou operaci nebo přijde o práci. To ale nijak nezvyšuje pravděpodobnost, že svou hypotéku nebude moci splatit i někdo další.

Představme si však, že existuje nějaký společný faktor, který osu

dy těchto majitelů nemovitostí ovlivňuje stejně. Například se vytvoří realitní bublina, v níž ceny nemovitostí vzrostou o 80 %, aniž by se celý systém nějak výrazně zkvalitňoval. Tady je jádro pudla – jestliže nebude moci splácet jeden, tytéž problémy mohou mít i ostatní. A vaše riziko, že sázku prohrajete, se řádově zvyšuje.

Druhý scénář se začal odehrávat v USA počínaje rok



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist