načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Sibern -- Příběh příběhů - Charlie Greenberg

Sibern -- Příběh příběhů

Elektronická kniha: Sibern -- Příběh příběhů
Autor:

O čem kniha je? Vesmír se rozpadá na kusy. Trhlina, která narušila přirozenou rovnováhu vesmíru, se šíří a nikdo neví, jak ji zastavit. Proto byla Tvořivost požádána, aby ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  49
+
-
1,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Greenberg
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 158
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

O čem kniha je? Vesmír se rozpadá na kusy. Trhlina, která narušila přirozenou rovnováhu vesmíru, se šíří a nikdo neví, jak ji zastavit. Proto byla Tvořivost požádána, aby dala život dvojici sourozenců, kteří mají najít původ trhliny a zastavit ji. Úkol je však náročnější než se zdá. Theya nevěří, že mohou úkol splnit a Sibern se ztratil. Aby mohl dokončit poslání, musel se ponořit hluboko do příběhů všeho živého a umožnit svobodné vůli rozhodnout o osudu všech a všeho. Proč jsem Siberna napsal? Často slýchávám modlitby, přání a žádosti o snazší život. Prosím o více peněz. Bože, dej mi lepšího partnera. Kéž bych měl pevnější zdraví. Prosím o lepší kolegy v práci. Každý z nás přicházíme s posláním, úkolem, misí na svět. K tomu jsme dostali od narození talenty a dary, abychom svého poslání mohli dosáhnout. Málo kdo však umí přijmout odpovědnost za své schopnosti, rozvíjet je a naplnit svůj potenciál skrze své silné stránky. Přitom je to největší dar, který jsme každý dostali. Sibern dostal život stejně jako vy, já a všichni ostatní. Chopil se svých talentů a vydal se na cestu naplnění obrovského úkolu. Na cestu zacelení trhliny, která ničí vše dobré v našem vesmíru.

Zařazeno v kategoriích
Charlie Greenberg - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MYŠLENKA  AUTORA  

Vesmír se rozpadá na kusy. Trhlina, která narušila

přirozenou rovnováhu vesmíru, se šíří a nikdo neví, jak ji

zastavit. Proto byla Tvořivost požádána, aby dala život

dvojici sourozenců, kteří mají najít původ trhliny

a zastavit ji. Úkol je však náročnější než se zdá. Theya

nevěří, že mohou úkol splnit a Sibern se ztratil. Aby mohl

dokončit svůj úkol, musel se ponořit hluboko do příběhů

všeho živého a umožnit svobodné vůli rozhodnout o osudu

všeho živého.

Co je základem knihy

Často slýchávám modlitby, přání a žádosti o snazší život.

Prosím o více peněz. Bože, dej mi lepšího partnera. Kéž

bych měl pevnější zdraví. Prosím o lepší kolegy v práci.

Každý z nás přicházíme s posláním, úkolem, misí na svět.

K tomu jsme dostali od narození talenty a dary, abychom

svého poslání mohli dosáhnout. Málo kdo však umí

přijmout odpovědnost za své schopnosti, rozvíjet je

a naplnit svůj potenciál skrze své silné stránky. Přitom je

to největší dar, který jsme každý dostali. Sibern dostal

život stejně jako vy, já a všichni ostatní. Chopil se svých

talentů a vydal se na cestu naplnění obrovského úkolu. Na

cestu zacelení trhliny, která ničí vše dobré v našem

vesmíru.



Vysvětlení slova Bůh v knize

Příběh Siberna místy pojednává o Bohu a popisuje

některého jeho součásti. Pod pojmem Bůh si představte

zdroj života, energii vládnoucí napříč světy. Představte si

pod slovem Bůh to, v co věříte a je podle vás zdrojem

života. Použil jsem obecné slovo Bůh pro usnadnění čtení

a abyste se mohli plně věnovat příběhu.


© Charlie Greenberg, 2015

ISBN: 978-80-88091-03-5

Vydavatelství Charlie Greenberg


Studnice 7

Křída 11

Dýka pravdy 17

Sibernův duch 20

Li za dveřmi 22

Olzanův chrám 25

Kdo jsem? 29

Pravda o Riihne 36

Dargontova nevole 42

Pomoc Nayen 46

Theya 50

Nayen obstála 54

Dvakrát pozdě 59

Theya vzpomíná 64

Prolomení Dargontovy nevole 67

Mnichova mísa 69

První matrice 72

Pečeť pašeráckého cechu 80

Replika otce mnichů 84

Správná předtucha 87

Pokračování 92

Nejistá doba 95

Chyba 98


Skutečný příběh Siberna a Theyi 102

Brány jsou zavřeny 105

Vyhnanství 108

Dargontovo odpojení 110

Tyrxova služba 113

Sledování 117

Theya nepůjde 119

Spisovatel všech příběhů 122

Uvnitř 125

Eventualita 128

Proměny a sbírání 131

Krajina padajícího sněhu 135

Rozhodnutí 138

Čtyři v chrámu 141

Hroutící se konstrukce 144

Stříbrná nádoba 146

Perly 150

Čistá láska 152

Pětiminutový záliv 155


Studnice  

„Jak jinak bys to chtěl vysvětlit, Lixi?“ zeptal se muž

sedící naproti probírajícího se mladíka.

Tázaný se podíval na kelímek v ruce. Vypadal, že ještě

před chvíli v něm byla tekutina. Položil jej na bambusový

stolek před sebou. Nedokázal si na nic vzpomenout.

„Jako co vysvětlit? Kde to jsem, co se děje? Jsem

unavený...“

„Jak jinak chceš vysvětlit svůj život?“

„Nemůžu si na nic vzpomenout, kde to jsme?“

„Konečně se někam dostáváme,“ odvětil muž sedící

naproti sám pro sebe. „Tohle je místo, kde jsi žil mnoho

let, ale necítil ses tady dobře. Tohle jsi mi sám řekl.“

„To se nedivím, je to tu nějaké...nevím, nepřirozené?“

„Co s tím chceš dělat? S tím, že sem nepatříš?“

„Je to zvláštní, jako bych to tady nikdy předtím neviděl

a přitom znám každý detail. Nevím, co s tím. Kdo vlastně

jste?“

„Jsem Olzan, pokud ti to pomůže. Odpověz mi, co

s tím?“

„Mám pocit, že mi chcete něco nabídnout?“

„Bystré. Ano, něco bych ti rád nabídl.“

„Povídejte.“

„Teď ti budu vyprávět něco důležitého, ale nespojuj to

s jakýmkoliv obyčejným světem a životem. Je tu mnoho

světů projevených, neprojevených a potenciálních.

V takových světech jsou různá stvoření, síly, bytosti

a další druhy existence. Jsou to vyslanci různých mocí.

7


Dřív, když vznikal vesmír, byly síly tvořivé. Vzniklo

množství velmi dovedných a zdatných jedinců, kteří se

zavázali střežit bezpečí veškerého bytí. Měli udržet vesmír

v přirozeném dokonalém vývoji. Vývoj byl však narušen

a mnoho těch, kdo jej střežili, se začali ztrácet.“

„Ztrácet? Jak se může někdo takový ztratit?“

„Jsi chytrý,“ poznamenal Olzan. „Ztratili se právě

proto, že byli dokonalí. Přes své nekonečné možnosti

a bez zkušeností se životem a pokušením se ztratili ve

vlastním hledání. Je nesmírně složité je najít a být s nimi

v kontaktu. Je jen málo těch, kteří mají sílu a dovednost se

k nim přiblížit.“

Lix začínal mít pocit, že se mu vrací vzpomínky.

„Jestli po mně chcete, abych to sepsal, tak,“ chtěl

pokračovat Lix, ale Olzan jej přerušil: „Ne, příteli.

Nabízím ti, aby ses s jednou z počátečních sil spojil

a skrze ni pomohl nasměrovat vesmír k přirozenému

vývoji.“

„Jak to chcete udělat?“

„Jsi připravený to vědět?“

„Ano,“ odpověděl nedůvěřivě Lix.

„Na tomto světě se necítíš dobře, jako bys sem nepatřil,

že?“

„Pravda, zdá se.“

„Představ si místo, kam patříš.“

„O tom jsem snil mnohokrát, vidím ten obraz přímo

před sebou.“

Náhle se okolní prostor roztříštil jako střepy a nastala

tma.

8


Když se Lix probral z nepříjemného spánku, uvědomil

si, že už není v malém prostoru se starým mužem za

látkovým závěsem, ale je v šedé kamenné místnosti.

„Tohle jsem si určitě nepředstavoval,“ zabručel.

Rozhlédl se okolo sebe. Byl v rozsáhlém prostoru

s nízkým stropem a mnoha sloupy. Uprostřed viděl

modrou pulzující energii.

„Ah,“ ozval se hlučně milý hlas prostorem, „kdo jsi?

Kdo tě sem poslal?“

„Pořádně nevím, kdo jsem. Poslal mě Olzan. Co je to za

místo? Chci zpět.“

„Jsem studnice.“

„No, fajn. Měl jsem si představit místo, kde chci

ideálně být.“

„To jsi tu správně,“ řekla studnice.

„Výborně,“ řekl znechuceně Lix.

„Co bys chtěl?“

„Ať už se děje cokoliv, nemám co ztratit, zkusím to.

Neumím to popsat, dáš mi chvíli?“

„Nic neříkej, stačí, když se do představy vžiješ.“

„Jo,“ hlesl Lix.

V okamžiku měl před sebou ideální představu o životě.

Když otevřel oči, zjistil, že se nic nezměnilo.

„Rozumím,“ řekla studnice. „Je tu hned několik

možností, jak bys tvou představu mohl žít.

Moje nabídka: Vytvořím pro tebe bránu do místa, kde

můžeš pouze získat. Bude to místo, kde si vybereš dva

předměty. Nebude to však vůbec snadné. Budou ti v tom

9


chtít zabránit. Jakmile by se ti stalo něco, co by znamenalo

smrt tvého těla, ocitneš se opět zde. V případě, že bys

komukoliv smrtelně ublížil, stane se totéž. Smyslem je,

abys získal to, čím skutečně jsi. Připraven?“

„Na tohle se dá připravit?“ odpověděl Lix ve chvíli, kdy

se vedle něj otevřel modrý průchod.

10


Křída  

Lix na sebou měl velmi vysoké stropy. Uvědomoval si,

že pořád neví, o co přesně jde. Rozhlédl se okolo sebe.

Jediná cesta vedla vpravo. Na konci chodby se podíval za

roh. Vedla tudy další dlouhá chodba, na jejímž konci byl

jasným světlem osvětlený podstavec.

Jen co udělal krok kupředu, začaly se v chodbě

objevovat tajemné postavy v černých maskách.

„Co to je?“ vyděsil se Lix a udělal krok zpět. „Zatím na

mě neútočí. Nemám co ztratit. Kdyby se mi něco stalo,

vrátím se ke studnici. Snad...“

Rozběhl se kupředu jako střela. Minul první dvě

postavy mátožně natahující dlouhé ruce po probíhajícím

Lixovi. Další měly víc času postavit se mu do cesty, ale

i to bylo stále málo. Jen co je minul, sklouzl se po zemi

a minul dlouhé černé pařáty třetí dvojice. K osvícenému

místu se blížil rychleji, než původně odhadoval. Minul

další dvojici dlouhým skokem. Už byl na dosah předmětu,

když se před ním ukázala poslední postava. Byla

dvojnásobně vyšší než Lix. Vysoký samuraj s dlouhým

blýskajícím se mečem mocně švihl do vzduchu. Lix ztratil

rychlost, aby se vyhnul ostré čepeli. Padl k zemi. Samuraj

napřáhl hrot katany k jeho obličeji. Dál se nehýbal. Lix se

rychlými kroky zpět vzdálil a čekal. Výpad ho zahnal do

další chodby. Další seknutí a útoky nepřicházely.

„Co budu dělat?“

Zkusil udělat rychlý krok do strany, aby přes obří

postavu viděl, co střeží. Jistě to byl meč, krásný meč

11


s vykládaným jílcem. Zalíbil se mu. Zkusil naznačit

pohyb. Vyčkával na reakci samuraje. Mocná čepel se

prohnala vzduchem rychle jako blesk.

„Nemám šanci,“ postěžoval si Lix.

Věděl, že samuraj meč pouze střeží. Nebude na něj

útočit, pokud nebude muset. Lix se ohlédl dál chodbou,

kam byl zahnán. Viděl místo ozářené světle modrou

barvou. Ve chvíli, kdy se na něj zaměřil, ukázali se před

ním stříbrolesklí vlci. Cenili na něj tesáky a vyčkávali na

svou příležitost cvaknout čelistí.

„Hm,“ povzdechl si Lix, „to mám radost.“

Chtěl zkusit stejnou taktiku jako na maskované tajemné

postavy, ale něco uvnitř ho varovalo, aby to nedělal. Jeho

pozornost však přitáhla řada praporů visících ze stropu,

který byl o poznání vyšší než u studnice. Bez váhání se

rozběhl směrem ke zdi, od které se odrazil. Slyšel několik

čelistí cvaknout těsně u jeho nohou. Odraz se mu povedl

znamenitě. Zavěsil se na prapor visící ze stropu mimo

dosah drápů a zubů stříbrolesklých vlků. Rozhoupal se

a skočil na další prapor a hned potom na další. Povedlo se

mu přeskákat nad desítkou vlků až k místu, kde byl

průchod k místu ozářenému světle modrou barvou. Zvířata

se na něj dívala a vyčkávala, jak bude reagovat.

Lix si až teď všiml, že pod vlky je koberec červený,

zatímco u samuraje byl černý. Kousek pod ním byl

koberec bílý a hned za ním začínal šedý.

„Zdá se, že bílé místo je neutrální a nikdo mě na něm

nebude ohrožovat.“

12


Rozhoupal se a skočil. Dopadl dva kroky od bezpečné

zóny, což mělo za následek, že se za jeho zády objevil

obrovský zlatý vlk.

Lix obratně skočil na bílé místo. Zlatý vlk dvakrát větší

než stříbrní se na něj díval zpříma. V jeho očích nebyla

poznat chuť po krvi. Zdálo se, že brání své místo. Lix

mezi jeho tlapami viděl, že modře je ozářený kabát ze

stříbrné kožešiny. Zdál se mu pěkný, ale nelákal ho

natolik, aby kvůli němu riskoval ztrátu šance na zisk

lepšího předmětu.

Ohlédl se za šedým kobercem. Chodba vedla ke světlu

ve výklenku ozářeným jasně bílou barvou. Vstoupil na

kraj šedého koberce. V jeho cestě za světlem se neukázalo

nic. Pokračoval velmi obezřetně připraven uskočit nebo se

rozběhnout. Bylo tu ticho a klid. Lix pomalu došel ke

světlu, kde čekal zjevení něčeho hrozivého. Nic se mu

neukázalo. Rozhlédl se okolo sebe. Začal mít tísnivý pocit,

že ho někdo sleduje. Zrychlil a natáhl se po předmětu

ležícím na stupínku ve světle. Než se však stihl dostatečně

přiblížit, zafoukal mocný vítr. Celého ho nadnesl a mrštil

na protější zeď. Náraz byl bolestivý na záda. Lix cítil, že

se mu nic nestalo. Zvedl se a rozběhl se ke světlu. Než se

stihl natáhnout po předmětu, znovu zafoukalo a byl

vyhozen zpět na šedý koberec.

Lix si v letu všiml, že světlo dopadá na bílý lesní roh.

„Roh? Kdo by chtěl roh?“

Odkutálel se na další bílý koberec. Za ním pokračoval

koberec zelený.

13


Jen co na něj udělal krok, objevily se před ním větve

šlehající jako biče zběsilou rychlostí všude kolem sebe.

Lix už měl plán. Rozběhl se k místu pod bílým světlem.

Vír mocně zadul a nadnesl ho vysoko do vzduchu. Větve

zběsile bičovaly, ale dostatečně daleko od letícího Lixe.

Jen co dopadl, zvedl se na nohy a rozběhl se za místem

ozářeným temně modře. Něco připomínající mohutnou

postavu se mu postavilo do cesty. Proběhl postavě mezi

nohama. Blížil se k odměně. Zahlédl, že je to hůl. Krásná

rovná lesklá hůl. Než se pro ni stihl natáhnout, ucítil, že ho

za nohu něco popadlo. Následovalo tažení po zemi. Nad

sebou uviděl postavu připomínající člověka porostlého

tisícem listů. Kmet se na něj podíval a chtěl ho zašlápnout.

Lix se stihl odkutálet bokem. Zvedl se na nohy a zkusil

stromomuže oběhnout. Stáhla ho však jiná jeho větev

dříve, než se stihl natáhnout po holi. Nadhodil ho, aby ho

udeřil mocnou listnatou pěstí. Lix se zachytil větve trčící

z hlavy a kmet promáchl na prázdno.

„Hůl je hezká, líbila by se mi!“

Z hlavy se odrazil přímo k ní. Uskočil větvi

natahujícího se stromomuže a vyhnul se dvěma úderům

kůrovou pěstí. Už stál blízko! Kdyby skočil, jistě by hůl

získal. Až když ji měl na dosah, zjistil, že ani ona se mu

nelíbí. Necítil, že je pro něj. To už katana obrovského

samuraje byla zajímavější. Krátké zaváhání mělo za

následek úder do boku a sražení k zemi na bílý koberec.

„Začíná přituhovat,“ pomyslel si Lix. „Co bude dál?“

14


Koberec byl chlupatý. Ve chvíli, kdy na něj vstoupil,

koberec zapraskal, jako by zlomil silné tlusté štětiny.

Ukázali se před ním pavouci s osmi ostrými nohami.

Aniž by stihl na cokoliv pomyslet, musel skočit vpřed

a pod nohama napřahujícího se metrového pavouka

popadnout za jeho záda. Zvedl se a vyskočil nad plošným

seknutím dalšího. Odrazil se od zdi, aby přechytračil

přichystaný pár.

„Cokoliv je spojeno s pavouky mě nebere,“

uvědomoval si, když měl možnost vybrat si skok na další

bílý koberec nebo snahu ucházet se o rukavice ozářené

bílým světlem.

Obrovský pavouk s šestnácti nohami nestihl jedinkrát

Lixe ohrozit.

Koberec za bílou linií byl z mlhy. Tenká clona očima

neprostupného povlaku se táhla směrem k matně bíle

ozářenému místu.

„Ani netuším, co to je, ale tohle je ono, proto jsem

přišel.“

Vstoupil na clonu dýmu. Z podlahy náhle vyvstaly

stíny. Postavy nejrůznějších bojovníků se stavěly do cesty

Lixovi rozhodnutému získat předmět na konci chodby.

Rozběhl se kupředu. V ten moment se postavy rozplynuly.

Ucítil úder do zad. Svalil se na zem. Okamžitě se postavil

na nohy a v očekávání dalšího úderu udělal neočekávaný

pohyb. Těsně kolem levého ucha mu prolétlo něco

studeného a ostrého. Hned vzápětí nadskočil dvakrát za

sebou. Pod nohama cítil závan větru. Hned po druhém

dopadu následoval kotoul vlevo a skok vodorovně

15


zamlženou zemí kupředu. Narovnal se ve chvíli, kdy

naproti němu stanula mlžná postava se čtyřmi pažemi.

Promáchla prvními dvěma nesoucími dlouhé meče

a dalšími dvěma vrhla oštěpy. Lix se jim vyhnul. Zbyla

mu vteřina k dobru. Vrhl se vpřed přímo skrz postavu.

Proskočil jejím trupem a stanul před matně ozářeným

kamenným stupínkem. Udělal roznožku ve vzduchu.

Vyhnul se seknutí, které duch provedl skrze své dýmové

tělo. Sáhl po předmětu. Až když jej sevřel, uvědomil si, co

získal. Byla to křída.

16


Dýka  pravdy  

Svět se znovu zatočil jako při vstupu. Chvíli bylo ticho.

Když otevřel oči, uvědomil si, že svírá v ruce křídu. Za

běžných okolností by byl naštvaný, že mohl mít katanu,

kožešinu, hůl a i ty pavoučí rukavice namísto obyčejné

křídy. Měl z ní však dobrý pocit, byla jeho trofejí.

„To už se dlouho nestalo,“ zazněl milý mladý hlas.

„Jako co?“ zeptal se Lix bez přemýšlení.

„Že by někdo natáhl ruku po křídě.“

„Co mám dělat?“

„Vyber si zbraň, kterou bys nosil, kdybys hledal

pravdu.“

„Jsi skutečný?“

„Samé otázky. Raději hledej!“

„Už jdu.“

Lix si prohlédl prostor okolo sebe. Dřevěný prostorný

dům s mnoha posuvnými dveřmi. Za jeho zády vedly

chodby. V prostorné místnosti s tajemným mužem bylo

mnoho zbraní. Když se ohlédl znovu, spatřil za sebou dva

muže v černém, vyzbrojené dvěma meči.

„Tohle je trochu nefér, co říkáte?“ zeptal se jich a couvl

krok dozadu.

Muži bez varování přidali do kroku. Ťali vzduch

n a b r o u še n ým i m e či n e b e z p e čn ě b l í z k o k o l e m

vyhýbajícího se Lixe. Povedlo se mu srazit jednoho z nich

ramenem a druhému utéci do chodby. Utíkal doleva.

Rychle se ztratil v jednom z pokojů. Zavřel za sebou

dveře. Muži v černém proběhli okolo, aniž by si ho všimli.

17


„To bylo těsně! Chtělo by se něčím bránit a hlavně najít

zbraň pro hledání pravdy. Co to může být?“

Ohlédl se. V pokoji, kde se ukryl, byly na zdi dva

krátké meče v pochvách. Bezmyšlenkovitě se po jednom

z nich natahoval, ale nakonec mu to nedalo. Měl pocit, že

se může dotknout až zbraně, která je určena pro hledání

pravdy.

„To mi nepomáhá,“ postěžoval si.

Vrátil se ke dveřím. Všude se zdálo být ticho a klid.

Vystoupil na chodbu a prošel do protějšího pokoje. Tady

na zdi dominovala dvě kopí.

„Kopí pro hledání pravdy? Nepraktické.“

Hledal další zbraně ukryté v dřevěném domě. Obešel

roh a zamířil na další dělení cest.

V tu chvíli měl velmi nepříjemný pocit. Bez rozmyslu

vymrštil levou nohu za sebe. Ke svému překvapení

narazila do napřahujícího se černého bojovníka. Lix se dal

okamžitě na útěk před ozbrojeným protivníkem. Dupáním

na sebe strhl pozornost dalších. Měl v patách hned tři

soupeře. V tu chvíli zahlédl uprostřed chodby u zdi

katanu, wakizashi a tantó zasunuté v pouzdře.

„Přeci jen katana!“ zaradoval se.

V tu chvíli měl těsně za svými zády nebezpečného

protivníka. Rozhodl se mu ujet skluzem a meč popadnout.

Muž v černém se rozhodl za ním skočit a seknout. Lix

ucítil v ruce jílec katany a rozpřáhl se na obranu proti

seknutí. V tu chvíli si však uvědomil, že svírá něco

mnohem kratšího, než čekal. Lesknoucí se čepel se

nebezpečně přiblížila. Lixovi se zablesklo před očima.

18


19


Sibernův  duch  

Náhle stál před mužem jako na počátku. Rozhlédl se

okolo sebe. Nikdo se ho nesnažil napadnout.

„Co se stalo?“ zeptal se Lix.

„Vybral sis správně.“

Lix se podíval na předmět svírající v ruce. Byla to

jednoduchá, ale pěkná dýka. Původně si myslel, že je to

tantó, ale mýlil se. Dýka byla delší a měla hezkou záštitu.

„Sahal jsem po kataně,“ řekl překvapeně.

„Ale vybral sis dýku pravdy,“ řekl muž, „už zbývá jen

poslední. Vyber si šaty, tentokrát už bez boje.“

Ukázal na skříně s mnohým oblečením po své levé

ruce. Lix k nim zamířil.

Nepřeberné množství šatů na něj zapůsobilo. Začal si je

prohlížet. Zaujal ho plášť přišitý na kožené nárameníky

s krátkým rukávem, tmavě hnědé kalhoty, vysoké černé

boty, černé tričko a chrániče předloktí v tmavě zelené

barvě. Tahle hra se mu líbila.

„Je-li to tvá volba, obleč se.“

Lix neváhal. Vše mu sedělo jako šité na míru. Cítil se

velmi dobře a měl pocit, že mu šaty sluší. Získal velké

charisma.

„Úkol jsi zvládl zcela spolehlivě. Podle tvého pocitu

budeš nyní žít život, který sis vždycky přál. Vrať se ke

studnici, vysvětlí ti víc.“

„Jaký to všechno má význam, povíš mi to už?“

20


„Ano, povím,“ odpověděla studnice. „Tím, že sis přál

žít život podle svého srdce a byl jsi rozhodnutý pro to

jednat bez váhání, dostal jsi možnost. Olzan ti vysvětlil, že

v bytí je velké množství strážců a ochránců rozvoje. Ty sis

však nevybral být ochráncem, ale být hledačem trhliny.

Věz, že tvé nové jméno je Sibern. Zjisti o sobě co nejvíce.

Najdi spojence a hledej, co ti bylo předurčeno.“

Svět se zatočil.

21


Li  za  dveřmi  

Probral se v čajovně. Seděl na stejném místě, jako

předtím s Olzanem. Byl však sám. Zvedl se k odchodu.

Podle obsluhy byly čaje zaplacené tím starším pánem,

který před chvílí odešel.

Na ulici dopadalo odpolední slunce. Okolo chodily

spousty lidí, město žilo jako velký organismus. Stále si

mnoho nepamatoval, ale alespoň tušil, kudy se dostane do

místa, kde bydlí. Prošel hlavní ulicí, na konci doleva,

cestou dolů, po schodech do parku a na protější straně

přešel silnici. Zalovil po klíčích, odemkl vchodové dveře

do čtyřpatrového domu a vystoupal do třetího patra.

Omlácené, podřené dveře zavrzaly. Vstoupil.

Zdálo se mu, že je na prohlídce s realitním agentem.

Nepamatoval si, kde co najde. A nebyl si ani jistý, jestli tu

bydlí sám, jestli mu něco patří nebo jestli jsou věci

půjčené.

Posadil se na židli. Uvědomil, že má v kapse křídu a za

páskem u kalhot dýku. Zjištění ho nepřekvapovalo. Tvrdě

si musel předměty vydobýt. Vzpomínal si na obecné

informace, jen na základní věci, ale pořád nevěděl, kdo

byl nebo kdo je.

Sáhl po křídě. Kousek akorát do ruky na psaní.

Okamžitě si zabělil prsty. Na dřevěné čelo postele s ní

udělal čáru. Zanechala bílou stopu. Chtěl křídu odložit na

stolek a prohlédnout si nůž. Něco v něm mu však

nedovolilo dát křídu od sebe. Schoval ji opět do dobře

dostupné kapsy na pásku, ve které byla uložena i předtím.

22


Sáhl po dýce. Byla dokonale vyvážená, lehká a velmi

ostrá. Dokonale mu padla do ruky. Měl pocit, že ji už

mnohokrát držel, když ji svíral v dlani.

„Teď by mě zajímalo, kdo skutečně byl Sibern, po

kterém mám jméno a možná nějaké dovednosti. Jak to

zjistit?“

Náhle se ozvalo zabouchání na dveře.

„Někdo, koho znám?“

Vstal a šel otevřít. Staré rozvrzané dveře odkryly

výhled na statného muže nesoucího na zádech meč. Byl

oděn v neobvyklých šatech. Lix zpozorněl.

„Ano?“ zeptal se podezíravě.

Muž, aniž by na cokoliv čekal a snažil se zdvořile

pozdravit, vstoupil. Zavřel za sebou dveře. Zpříma si

prohlížel Siberna stojícího o tři kroky dál v kuchyni.

Nakonec pokýval hlavou.

„Lix?“ zeptal se tiše hlubokým hlasem.

„Ano,“ vyčkal chvíli s odpovědí, protože jméno téměř

zapomněl.

„Posílá mě Olzan. Jsi v pořádku? Stalo se něco

neobvyklého?“

Sibern zjistil, že je velmi podezíravý, protože mu ruka

sklouzla pod plášť na dýku. Statný muž si pohybu

nevšiml.

„Jsem v pořádku. Proč se Olzan stará?“

„Dal ti příležitost. Chce vědět, jestli jsi ji proměnil.“

Když se Sibern dotýkal dýky, uvědomoval si, že vidí

souvislosti. Náhle cítil pravdu. Věděl, že statný muž nelže.

23


Chtěl ještě vědět, jestli mu bude chtít ublížit. Potřeboval

přijít, jak navést řeč, aby to muž nezpozoroval.

„Co kdyby ne, co kdybych neproměnil?“

„Zůstaneš dál tím, kým jsi byl, vzpomněl by sis.“

„Kdybych proměnil?“ ptal se opatrně Sibern.

„Měl bych pro tebe od Olzana další nabídku.“

Sibern měl pocit, že muž mluví pravdu. Byl si tím jistý.

Nechtěl mu ublížit, měl zájem o jeho dobro.

„Proměnil jsem.“

„Chceš si Olzana poslechnout?“

„Ano.“

V tu chvíli se muž natáhl po Sibernově ruce. Jen co se

ho dotkl, svět se zatočil.

24


Olzanův  chrám  

Sibern se probral v rozsáhlé, prosluněné místnosti.

Všude okolo byl hlazený kámen. Stál na měkkém koberci.

„Lixi, rád tě vidím,“ pozdravil ho Olzan. „Posaď se

prosím naproti mně, vedle Li. Proměnil jsi. Smím vědět,

kým jsi?“

„Smím nejdřív znát návrh?“

„To je dobrý nápad. Vzhledem k tomu, že jsem tě

pozval k sobě, měl bych začít,“ souhlasil Olzan. „Tohle

místo je na zcela opuštěném světě. Místo, kde žijí

a spolupracují nejrůznější síly vyslanců, ochránců

a hledačů projeveným, neprojeveným a potenciálním.

Vzájemně si pomáháme při plnění své práce. Je tu

bezpečí, pokoj a díky mým silám se sem nikdo jiný

nemůže dostat. Tady odpočívej, přebývej, jak budeš

potřebovat, a cestuj odtud do kterýchkoliv koutů

časoprostoru i mimo jeho hranice, zda to tvé jméno

umožňuje.“

„Co by se ode mě očekávalo?“

„Prakticky nic, s čím bys nesouhlasil. Vše je

dobrovolné. Není tu žádný dluh ani závazek vůči druhým.

Svobodná vůle vládne v tomto chrámu. Dej si čas na

rozmyšlenou. Zda se rozhodneš zůstat, přijď a řekni mi

své jméno. Zda si budeš přát odejít, Li tě přenese zpět.

Tvé schopnosti nejsou podmíněny tím, jestli zůstaneš či

ne. Je to tvoje svobodná volba.“

„Dobře. Smím si to tady projít?“

„Ale jistě, dělej, co uznáš za vhodné.“

25


Sibern vyšel na chodbu širokou jako ulice. Viděl, že je

tu ještě deset průchodů, než se chodba svažovala do středu

stavby, který byl obrovský. Strop se ještě dvojnásobně

zvedal a rozloha plochy byla nejméně půl kilometru na

šířku i na délku.

Někoho zahlédl, jak jde otevřeným prostorem. Z dálky

odhadoval, že to bude žena. Po chvíli se zastavila a usadila

se. Do dlaní si položila meč a propnula se v zádech. Sibern

za ní pomalu mířil. Zajímalo ho, kdo se v chrámu nachází.

„Ty jsi tu nový, že?“ zeptala se žena milým hlasem ze

vzdálenosti dvaceti kroků.

„Ano.“

„Už znají tvé jméno?“

„Ne.“


„Takže se zatím rozhoduješ.“

„Ano.“

„To už jistě znáš Olzana a Li. Jsou to nerozluční

přátelé, velmi si pomáhají. Já jsem Nayen. Pomáhám

ostatním odhalovat jejich dovednosti. Proto jsme se také

setkali, přitáhli jsme se navzájem.“

„Přitáhli?“ zeptal se Sibern, když si přisedl naproti.

„Ano. Vysílám zprávu, že ráda pomohu s neobjevenými

schopnostmi a ty bys velmi rád zjistil, co vlastně dokážeš.

Proto nás magnetismus spojil dohromady.“

„Srozumitelné. Jak zjistíme, co umím?“ zeptal se

Sibern.

„Zkusím tě zabít,“ odpověděla mile Nayen a sáhla po

rukojeti meče.

26


Sibern vyskočil na nohy. Vyhnul se rychlému seknutí.

Hned se pokusil podetnout Nayen nohy. Nadskočila.

Odrazil se od země a uhnul dalšímu švihnutí. Chtěl se

chopit dýky na obranu, ale měl pocit, že k boji vůbec

neslouží. Namísto toho se pravou rukou chopil křídy.

„Jak mi tohle pomůže?!“ ptal se sám sebe, když uskočil

dalšímu seknutí.

Zcela automaticky, aniž by pohyb dokázal ovlivnit či

vysvětlit, máchl proti seknutí křídou do vzduchu. Za

tahem ruky se objevila čára, o kterou se meč Nayen

zasekl, jako by se bránil skutečnou zbraní.

„Ha!“ pochopil Sibern.

Proti dalšímu útoku podnikl totéž. Velmi obratně se

bránil dalším výpadům.

Nayen náhle přestala.

„Jak jsi to věděla?“

„Jednoduše. Každý, kdo pracuje pro stvořitele, má svůj

osobitý způsob, jak se bránit. Nikdo není vyslaný

bezbranný. U tebe se však zdá, že nemůžeš útočit, jen se

bránit.“

„Zkouška,“ vzpomněl si Sibern, „nesměl jsem nikomu

smrtelně ublížit.“

„Mně meze nejsou kladeny, jako ochránkyně smím

i útočit. Z toho jasně vyplývá, že nejsi ochránce. Kdo ví,

co jsi...“

„Je tu ještě někdo další?“

„V chrámu je ještě mnoho jiných, se kterými se můžeš

potkat. Zrovna jsme tu však jen my dva, Olzan a Li.

Ostatní plní své úkoly.“

27


„Pamatuješ si něco z předchozího života?“ zeptal se

Sibern zvídavě.

„Jen velmi málo, záblesky, téměř nic, co by stálo za

zmínku,“ zasmála se Nayen.

„Děkuji za tvůj čas,“ řekl Sibern, „ještě se porozhlédnu.

Zatím nevím, zda zůstanu.“

„Jsi svobodný a nyní i obrany schopný.“

Až nyní si Neyen vědomě prohlédl. Měla dlouhé černé

vlasy. Byla oděná do hnědého pláště, pod kterým byly

vidět tmavě zelené lehké šaty. Ve tváři byla mladá a velmi

krásná. Zelené oči, plné rty, nádherný úsměv a upřímný

pohled. Na zádech měla pás na meč.

Slunce dopadající skrze vysoká okna naznačovalo

nadcházející večer. Stmívalo se, když Sibern prošel téměř

celý velký chrám. Zjistil, že je ve tvaru kříže, přičemž

každé křídlo má deset pokojů, jako byl ten Olzanův.

Uprostřed bylo rozsáhlé místo na cvičení a trávení

společného času.

„Bude se mi chtít zůstat v chrámu s ostatními?“

28


Kdo  jsem?  

„Přijde mi spravedlivé, abys věděl, kdo jsi, a na základě

toho se rozhodl lépe,“ řekl Olzan.

Sibern se překvapeně otočil.

„Tady je kniha o Bohu, o vzniku všeho projeveného,

neprojeveného a potenciálního. Je tu velké množství

odpovědí. Podívej se, kdo jsi, a přijď mi říct své

rozhodnutí.“

„Dobře, děkuji.“

Chopil se velké těžké knihy.

„Tady je pokoj, kde zatím nikdo nepřebývá. Použij jej,

abys měl klid a pohodlí.“

Vysoký strop, velká postel a stůl se židlí. Okno přes

celou stěnu nabízelo výhled na hory obrostlé lesy. Usedl

na postel a otevřel knihu. Začal v ní hledat své jméno.

Hned na první straně bylo oznámeno, že se čtenář nikdy

nedočte o ničem, co není. Kniha rozezná čtenářovy

dovednosti a podle toho zobrazí text pouze na straně, kde

je psáno o jeho dovednostech. Sibern prohlížel prázdné

strany, až narazil na text.

Na počátku bylo Slovo,

to Slovo bylo u Boha,

to Slovo bylo Bůh.

Slovo Bůh zahrnuje veškerou existenci, veškeré bytí, které

je i není vidět, které je projevené, neprojevené či

potenciální. Slovo Bůh tvoří život a život je složen z mnoha

29


dalších slov. A všechna jsou obsažena ve slově Bůh. Neb

z něj pocházejí, díky němu jsou, a není možné je z něj

vydělit.

Mezi tato slova patří přitažlivost, duch, láska a mnoho

dalších, stejně jako do něj patří nevědomost, strach

a bolest. Vše je projevem toho, co je možné a co je

součástí onoho vzniku všeho - Boha.

Od počátku byla tvůrčí síla nejrychlejší a nejhbitější. Do

nekonečna se rozprostírá do prostoru a vytváří nové

a doposud nepoznané. Rozpíná se od svého středu do

všech stran současně. Další síly se přidávaly pomaleji. Na

vzniklá místa se postupně dostala energie ke stvoření

života dalších forem. Život se rozprostírá za tvůrčí silou.

Tomu, co mělo strukturu a bylo zatím na architektonickém

plátně bytí, začala energie života propůjčovat schopnost

růstu a vývoje. V hmatatelné úrovni se vytvořily hvězdy,

dokonale vymyšlené, aby samy svou cirkulací dávaly

světlo a teplo přilehlým planetám. Na dalších místech

rozšiřujícího se vesmíru vznikly ideální podmínky pro

započetí projevené existence. Zapojila se přitažlivost.

Vložila do projeveného jasné pravidlo: „Stejné přitahuje

s t e j n é a p ro t i k l a d y s e p ři t a h u j í .“ Ta k v z n i k l o

rozmnožování. Od té chvíle život přitahoval život, a proto

vznikal, kde se pro něj naskytly podmínky. To všechno byl

Bůh současně. On je zdrojem všeho, a proto tvořivost,

energie života a přitažlivost jsou jím a ony v něm. Byl

všude, ve všech chvílích zároveň.

30


Život vznikal na mnoha místech v galaxiích po celém

vesmíru. Ke svému slovu však přišly i ostatní možnosti

obsažené v Bohu. Další eventuality.

Došlo však k nečekanému zvratu. Celý vesmír v jednu

a tutéž chvíli, bez rozdílu času a místa, změnil svůj průběh.

Harmonie, vyplňující veškeré bytí, nedosáhla své nejvyšší

hranice - dokonalého stavu. I přesto, že se měla stát

nezdolnou a jedinou. Zcela souběžně, rychleji než světlo,

se v každé existenci objevila trhlina. Do dokonalé čistoty

prosákl prapůvod všeho vymezující se Bohu. Myšlenka

nesoucí energii, oddělenost.

Od té chvíle se vše zpomalilo a vývoj naplánovaný

tvořivostí se nakonec zastavil. Tvorba dokonalého díla

nemohla být dokončena.

Bůh sám tomu nemohl zabránit, protože i tato eventualita

byla v něm zahrnuta. Protože však on je láska a život sám,

předal úkol Tvořivosti. Měla přivést dva, kteří najdou

vznik trhliny, prapůvod myšlenky a místo zacelí, aby mohl

vývoj pokračovat dál. Tvořivost přivedla k životu dva

sourozence. Sestru a bratra. Dala jim jména Theya

a Sibern. Náležitě jim vysvětlila úkol od Boha. Nabídla

každému z nich vlastnosti a věci, které si na cestu

požádají. Jejich volba je měla stvořit sama.

Theya si vybrala šarm, inteligenci a obratnost, jak

tělesnou, tak slovní. Tvořivost jí dala tvar. Vytvořila ji

31


dokonale souměrnou. Dostala tmavě modré oči, světlé

vlasy, plné rty a andělský hlas. Její šarm byl nesmírně

okouzlující, inteligence a obratnost, tělesná i slovní

nesmírná.

Když se Tvořivost zeptala Siberna, co by si přál on,

získala jasnou odpověď. Přál si bdělou pozornost, cítění

pravdy ve všech situacích a tvořivost. Tělesnou formu

získal neméně přitažlivou jako sestra Theya. Jeho výběr

Tvořivost ráda splnila nečekaným, přesto chytrým

způsobem.

Poslední dar, který obdrželi oba dva, bylo neomezené

cestování časem a prostorem v rámci všeho projeveného,

neprojeveného i potenciálního. Směli se neomezeně

pohybovat z místa na místo, aniž by podléhali časové

ztrátě. Jedinou nezodpovězenou otázkou obou sourozenců

zůstalo, zda jsou smrtelní. Jejich matka jim nikdy

neprozradila tohle tajemství.

Theya a Sibern se vydali plnit svůj úkol. V neměřitelném

čase se pohybovali po mnoha světech. Opuštěných,

vznikajících, hroutících se a právě probíhajících. Ať se na

místech dělo cokoliv, nesměli násilně zasahovat.

Záležitosti ostatních bytostí jim byly cizí, nevěnovali jim

pozornost, pouze když z toho mohli mít užitek při plnění

úkolu.

Vládla mezi nimi čistá láska. Vzájemně si pomáhali,

rozdělovali se a znovu se scházeli. Nepodařilo se jim však

32


za dlouhý čas najít příčinu a strůjce trhliny. Jen mnoho

stop a indicií, které nikam nevedly. Theya se jednou

rozesmutněla, že není možné úkol splnit. Její nesmírná

inteligence jí pomohla vytvořit smyčku myšlenek

s odůvodněním, že nejde řešení najít. Je totiž obsažené ve

všem, proto je to tak správně a je potřeba se s tímto

elementem vyrovnat. Sibern však nechtěl ani na vteřinu

připustit, že řešení neexistuje. Díky své bdělosti si byl jistý,

že řešení najde.

Tak se po velmi dlouhém čase Theya se Sibernem rozdělili.

Sestra se věnovala dál cestování vším stvořeným

i nestvořeným, ale již ne za účelem hledání trhliny. Protože

nemohla pomáhat ostatním, zůstala se svou dokonalou

krásou a inteligencí sama.

Sibern také zůstal sám. Rozhodl se pátrat po odpovědi

v bdělém hledání mezi tím, co bylo ve chvíli stvoření

u Boha. Věřil, že tady se nachází odpověď na jeho úkol.

Není však o něm žádných zpráv a velmi dlouho o něm

nikdo neslyšel. Od chvíle, kdy se se sestrou Theyou rozešli,

zmizel.

Sibern knihu zavřel. Byl překvapený. Vzal svazek

a vydal se za Olzanem.

„Jak je možné, že jsem někým, kdo zmizel?“

„Je to velmi možné. Mnoho pověřených hledalo

nejrůznější způsoby, jak splnit svůj úkol. Někteří se ukryli

a hledali ze stínu. K nikomu se nehlásili a změnili podobu.

33


Jiní zase rozprostřeli, naředili svou sílu do celého vesmíru.

Takových možností je mnoho.“

Sibern se dotýkal dýky. Měl tušení, že ona je tím, kdo

mu dovoluje poznat pravdu za všech situací. Věděl, že

Olzan mluví pravdu.

„Jmenuji se Sibern,“ řekl tiše.

V místnosti zavládlo ticho. Olzan zavřel oči a zhluboka

se nadechl.

„Nyní dej ty čas mně,“ požádal, „dej mi možnost do

úsvitu říci, zda můžeš zůstat. Využij pokoje, který jsem ti

nabídl.“

„Co se děje?“ zeptal se Sibern.

„Děje se tolik, že Sibern byl skutečně dlouho ztracený.

Děly se však věci, které nebyly dobré a jsou spojované

s jeho jménem. Zvláštní, že sis vybral zrovna jeho a on

tebe.“

„Co se stalo a je spojováno s jeho jménem?“

„Několik ochránců z chrámu s ním přišlo během času

do styku prostřednictvím souboje a někteří i zemřeli.“

„Křídou nesvedu zabíjet, pouze se bránit.“

„To je zatím malý zlomek toho, co umíš!“ utrhl se na

něj Olzan.

Li se na Olzana podíval nesmlouvavým pohledem.

„Ano, máš pravdu, Li. Omlouvám se ti, nemůžeš za to.

Je však zvláštní, že se duch Siberna dostal k tobě a ty

zrovna ke mně a navíc jsem tě do toho přivedl já sám.

Nyní prosím odejdi, zůstaň přes noc a ráno za úsvitu ti

sdělím své rozhodnutí.“

34


Sibern se zvedl a beze slov odešel. Procházel temným

chrámem do svého pokoje na protější straně. Nepotkal

nikoho. Měsíc osvětloval velkým oknem pokoj. Sibern

ulehl na postel a čekal, zda si ho vezme spánek. Tehdy

ještě netušil, že duch Siberna nikdy nespí.

35


Pravda  o  Riihne  

Sibern vstal z postele a vydal se za Olzanem, jak byli

domluveni. Za úsvitu vstoupil do pokoje.

„Posaď se, Siberne,“ řekl tiše.

Li v pokoji nebyl. Dvojice seděla naproti sobě.

„Abych ti osvětlil své chování a počínání a o co jde

vlastně mně. Máš právo znát příběh,“ začal Olzan. „Tohle

místo vzniklo už velmi dávno, téměř se samým počátkem

času. Byl jsem pověřen úkolem postavit tohle místo. Mou

dovedností je totiž stavět a budovat. Jen pomocí mysli

mohu vyprojektovat a vystavět jakoukoliv budovu, most,

celé město. Jednou z prvních, kdo tu byl se mnou, byla

Riihne. Měli jsme spolu mnoho času společného, neb ona

byla mým ochráncem, než se jím stal Li. Spolu jsme

mnoho cestovali a tvořili. Zamilovali jsme se do sebe

a splynuli v dokonalé vnitřní spojení. V té době se

roznesla šeptem zpráva, že se Sibern ztratil. Byl známý

jako nápaditý a velmi dovedný hledač. Theya, jeho sestra,

je uvězněná vlastními starostmi o nic, ale on si nedal

s odpovědí spát. O nějaký čas později se roznesla zpráva,

že Sibern sešel ze své cesty a někomu ublížil, aby získal,

co potřeboval. Bylo mu to tolerováno pro jeho pomoc

a závažný úkol, ale jednou, když Riihne pomáhala dalším

ochráncům chrámu, Sibern ji napadl a v souboji ji zničil.

Přišel jsem tvým jménem o nejmilovanější bytost ve

vesmíru. A nyní jsme pod jednou střechou chrámu všech

spravedlivých.“

„Sibern ji nezničil,“ řekl rozhodně na svou obhajobu.

36


„Jak to víš? Dokaž to! Ano! Už to mám! Dokaž, že ji

Sibern nezničil, a smíš zůstat a využít našich služeb!“

Olzan povstal a na rozloučenou řekl: „Do chvíle, než

přijdeš s důkazem, že duch Siberna je nevinný, přijmu tě

a poděkuji ti za klid v duši.“

Sibern si byl jistý, že jeho předchůdce, originální

Tvořivostí počatý Sibern by Riihne neublížil. Byl

rozhodnutý zjistit, kde leží pravda. Celou dobu vyprávění

se pevně držel dýky říkající pravdu.

Vyšel z pokoje Olzana. Vydal se na druhou stranu

chrámu se záměrem přijít na to, jak dokázat svou nevinu.

U jeho pokoje stála Nayen.

„Nevím, jak cestovat a ani kam přesně cestovat, poradíš

mi?“ zeptal se jí.

„Ráda pomáhám, je to moje přirozenost,“ začala Nayen.

„Vysvětlím ti, jak cestovat. Je to pro nás všechny stejné.

Představ si destinaci, svůj cíl, a přikaž tělu, aby se tam

přemístilo. Jen bych tě ráda upozornila, že je pravidlo.

Musíš pro cestování být v klidu. Nemůžeš létat bez

koncentrace. Klid tvoří spojení s boží vůlí, která to

umožňuje.“

„A co když nevím, kde to místo je, nikdy jsem tam

nebyl a stejně se tam potřebuji dostat.“

„Je to stejné, jen následuj svůj pocit,“ řekla Nayen

a chytila Siberna za ruku. „Veď nás.“

„Místo, kde zemřela Riihne,“ přikázal tělu a oba

zmizeli.

37


„Co je tohle za místo?“ ptala se znepokojená Nayen.

„Zemřela tu Riihne, osobní ochránkyně Olzana, kterou

měl originální Sibern napadnout a zničit,“ vysvětlil.

„Aha,“ řekla obezřetně Nayen.

Sibern si povšiml, že si připravila meč.

„Těším se velké nedůvěře,“ uvědomil si.

Kolem nich bylo šero. Sibern se rozhlížel, když náhle

zaslechl kroky někoho jiného než sebe samotného

a Nayen.

„Ticho,“ sykla ochránkyně.

Sibern zastavil a pozoroval, co se bude dít. Před nimi se

objevila žena. Měla zrzavé dlouhé vlasy a oděná byla do

podobného oblečení jako Nayen. Namísto meče však měla

hůl. V dlani svírala něco modře světélkujícího. Rozhlížela

se okolo. V její tváři bylo zděšení.

„Kdo jsi?“ křikla a napřáhla hůl před sebe.

„Ten, kdo ti nedovolí odejít s předmětem, který máš

v dlani,“ ozval se mužský hlas vystupující z šerého stínu.

Byl to muž stejně oblečený jako Sibern a také velmi

podobný v obličeji.

„Neumíme cestovat v čase, jak jsi to udělal?“ zeptala se

šeptem Nayen, ale Sibern jí neodpověděl.

„Tohle ti nepaří a ty to víš, Riihne, ochránkyně

Olzanova. Dej mi to a tajemství zůstane na tomto místě.“

„Chceš ho akorát sám pro sebe. Říká se, že jsi sešel

z cesty. Jsme tedy stejní a nemáš nárok to po mně chtít!“

bránila se Riihne.

38


„Nic nevíš,“ řekl tiše Sibern, „nemáš představu, do

čeho ses zapletla. Tohle je jen cetka oproti tomu, co je

v sázce.“

„Tak proč to po mně chceš?!“

„Protože ti to nepatří. Vrátím to tomu, kdo je majitelem.

Trhlina se tím zaceluje.“

„Hraješ si snad, že tvůj úkol je víc než můj?“

„Obracíš se na špatnou stranu, Riihne,“ řekl klidně

Sibern, „myslíš, jak myslet nemáš, a víš proč? Bojíš se

o něco, co není tvé, a to je zárodek trhliny. Zrodila se

i v tobě. Během času jsem pochopil, že je to živý

organismus, který působí na vše vědomé, ať je to sebe

vznešenější. Předej mi perlu alvibria a nic se nemusí stát.“

„Je o tobě známé, že nemůžeš nikoho zabít! Co mi

uděláš?“

„Nemohu nikoho zabít a ani nechci. Mou silou je říct

pravdu. A pravda lež zlomí sama. Je už jen na Bohu, co se

potom stane.“

Riihne udělala krok nazpět. Bála se. V očích se jí

zračila bolest a utrpení.

„Dej mi perlu alvibria a můžeš se vrátit očištěná,“

vyzval ji klidně Sibern.

„Ne, nedám ti ji. Víš, kolik mě stálo času a schopností

si ji obstarat?“

„Je to tvé poslední slovo?“

„Ano!“

Náhle se Riihne rozplakala. Klekla si na zem do mlhy.

Po tvářích jí tekly slzy a bolest srdce se odrazila do její

krásy.

39




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist