Sexuální život slavných - Radim MUDr. Uzel

S
exuální život

slavných





S
exuální život

slavných
Radim Uzel
NAKLADATELSTVÍ EPOCHA





Copygright © Radim Uzel, 2016
Photo on Cover © Martin Michalec, 2016
Cover © Lukáš Tuma, 2016
Czech Edition © Nakladatelství Epocha, 2016
ISBN (pdf ) 978-80-7557-276-9





5
L idské sexuáLní chování je nesmírně různorodé
a  jen s  velikými obtížemi se čas od  času někdo pokusí vypracovat
nějaké sexuální normy. V průběhu dlouhých dějin lidstva můžeme
být svědky toho, že prakticky neexistuje téměř žádná forma tohoto
chování, o kterou by se v některé kultuře neusilovalo a která by nebyla
současně jinými kulturami zatracována a prokleta.
Sexuální život slavných lidí bývá většinou jejich životopisců
překrýván rouškou tajemství a mlčenlivosti, přesto však se nám při
pečlivém studiu historických dokumentů odhalí, že většina z nich byli
lidé z masa a krve. Většinou trpěli stejnými sexuálními problémy jako
mnohý náš současník a  navíc se ještě často dostávali do  konfliktu
s  tehdejší společenskou morálkou, která se nám dnes zdá mnohdy
nepochopitelná, často i směšná.
Přestože nejsem profesionálním historikem, zabývám se již několik
let intimním životem slavných osobností. Odkrývají se mi tak četné
zajímavosti, proti nimž jsou dnešní příhody bulvárního tisku jenom
slabým čajovým odvarem. Pokud se o tyto události nyní podělím se
čtenáři těchto stránek, nečiním tak z touhy po jakési laciné senzaci,
ale v hlubokém přesvědčení, že i v těchto příhodách může platit
staré přísloví o tom, že historie je učitelkou života. Přinejmenším by se
mohly tyto dosud často utajované osudy pokusit o to, aby nám nic
lidského nezůstalo cizí.
Radim Uzel
5





Král Karel II.
29. květen 1630 – 6. únor 1685





R adim uzeL: sexuáLní život sLavných
8
Tento anglický král by snad v naší historii slavných mužů ani nestál
za zmínku. Pokud se však zabýváme sexuálním životem korunova -
ných hlav, neměl by tento Stuartovec v naší knize chybět. Už více než
tři století se totiž honosí titulem majitele největšího pánského
přirození ze všech králů. V historii slavných mužů s nadměrně velikými
rozměry penisu se to jen hemží korunovanými hlavami. A královský
rod Stuartovců nezůstal této pověsti nic dlužen. Charles II. je vskutku
osobností, jejíž sexuální výkonnost byla dokonale historicky doložena
a velikost jeho penisu dokonce básníky opěvována.
Už v  roce 1646 – to mu bylo 16 let, uposlechl v  důsledku
občanské války rady svého otce – anglického krále Karla I. a  opustil
Anglii. Když mu bylo 19 let, nechal mu Oliver Cromwell tatínka
popravit a pro mladíka zůstalo jedinou možností vyhnanství. Spory
mezi Cromwellovými následníky pak vedly k restauraci Stuartovců
a milý Karel byl ve svých 30 letech na anglický trůn povolán zpět.
Slavnostně korunován pojal za  choť Kateřinu z  Braganzy – dceru
portugalského krále. Kateřina mu nebyla schopna porodit dědice
a následovníka. Snaha byla sice veliká, příroda však byla mocnější
a  dvakrát došlo k  samovolnému potratu. Karel II. se zde zachoval
jako gentleman, s manželkou se přes vytrvalé nabádání svých rádců
nerozvedl a choval se k ní vždy slušně a ohleduplně. Totéž platí o jeho
toleranci k náboženským odpůrcům.
Zdaleka to však neplatí o jeho mimomanželských avantýrách. Král
sice proslul jako vášnivý milovník koní, rybolovu a mořeplavectví,
největším celoživotním koníčkem pro něj však zůstal sex. Někteří
dějepisci popisují jeho dvůr jako semeniště zvrhlosti a rozmařilosti,
puritáni ho líčí jako sexuální zrůdu, pravdivější obraz však ukazuje
veselého, statného, energického a pro ženy jistě přitažlivého
panovníka, který nepohrdl žádným milostným dobrodružstvím. Nemožnost
legitimního dědice kompenzoval desítkami, podle některých pramenů
snad dokonce stovkami levobočků. Nikdy se na žádné ženě nedopustil
násilí, všechny milenky s ním souložily dobrovolně a většina z nich
na toto královské dobrodružství vděčně vzpomínala.





9
k RáL kaReL ii .
Charles miloval ženy rajtující na koni v obtažených kalhotách, přál
si, aby se jim při jízdě dobře rýsovaly jejich hýždě, což byl v 17. sto-
letí jistě požadavek více než revoluční. Liboval si také v  ženských
kontrastech – současně obdivoval sexuálně nenasytnou, mírně
zhýralou dámu volnějších mravů a na druhé straně panenskou,
stydlivou a plachou dívku hrající si s panenkami. Když se pak dostatečně
nasytil těchto rozdílných milenek, zařídil mu jeho privátní důvěrník
Will Chiffinch návštěvu nevěstince, kde se král povyrazil s děvkami
poslední cenové skupiny.
Již v  15 letech byl sexuálně sveden svou vychovatelkou paní
Wyndhamovou, tato zkušenost u něj pak vždy čas od času
vyvolávala touhu po starších milenkách. Když mu pak léta přibývala, zbavil
se častého střídání milenek a více než promiskuitu připomínal jeho
život sérii monogamních vztahů. Londýňané ho nazývali přezdívkou
„starý kurevník“. Když jednou procházel halami svého paláce, slyšel,
že za jedněmi dveřmi zpívá mladá dáma satirickou lidovou baladu
„Ten starý kurevník – náš král“. Okamžitě zaklepal na dveře, a když
se žena zeptala, kdo je tam, odpověděl: „Sám starý kurevník osobně,
madam!“
Množství různých písní a popěvků, oslavujících královy sexuální
schopnosti, byl bezpočet. Za všechny snad jen verše básníka
Rochestera, které jsem poněkud neuměle přeložil:
Ty choutky a moc jeho jsou velké tak
jako je žezlo a předlouhý pták.
Milenka zvyklá si s penisem pohrávat,
může pak též snadno jeho žezlem mávat.
Přímo románový příběh připomíná historie královy milenky Nell
Gwynneové. Její tatínek byl nepolepšitelný budižkničemu a dlouhodobě
pobýval ve vězení pro dlužníky (škoda, že u nás nemáme dnes
podobnou instituci). Matka byla prostitutka propadlá alkoholismu. Nell se
vypracovala na divadelní herečku – byla vlastně první představitelkou





R adim uzeL: sexuáLní život sLavných
10
ženských rolí v Anglii (do té doby tyto role hráli dospívající chlapci).
Králi potom v  divadle předváděla cosi jako předobraz o  tři století
mladšího striptýzu, padla mu do oka a sama potom už jako oficiální
milenka nazývala krále Charlesem III. bez ohledu na  dynastickou
posloupnost. Vysvětlila to tak, že už předtím měla za  milence dva
Karly. Krále fascinovala její vulgární sprostota a sexuální nenasytnost
zahalená do jakési falešné stydlivosti.
Dějepisci tradují jednu historku, kdy Nell, cestující v královském
kočáru, byla londýnskou chátrou omylem považována za jinou královu
milenku, honosnou a elegantní Louise de Kéroualle. Tato byla Fran -
couzka a katolička a byla proto považována za špiónku francouzského
krále Ludvíka a dav na ulici uspořádal proti ní jakousi manifestaci.
Nell vystrčila hlavu z kočáru a silným hlasem zvolala: „Lidi, modlete
se a buďte uctiví! Já jsem protestantská děvka.“ V protikladu honosné
aristokratické Louise a dravé a smyslné Nell naplňoval Charles svůj
dávný ideál dvou protikladných milenek. Další z řady těch dvojic byla
ostýchavá a upejpavá Františka Stuartovna a sexuálně nenasytná
vášnivka Barbara Palmerová, která o sobě rozhlašovala, že je královou
sexuální poradkyní. Historik Samuel Pepys však připomíná italské
přísloví, že „muž s erekcí nepotřebuje žádné rady“.
Pokud se týče všech Karlových nemanželských dětí, budiž
řečeno, že ať je zplodil s honosnými šlechtičnami, nebo s anonymními
děvkami, vždycky se o  jejich budoucnost ekonomicky dostatečně
postaral. Celkem správně konstatuje vévoda z Buckinghamu, že král
je přirozeně otcem svého lidu, Charles II. však je skutečným otcem
z toho lidu nejlepších jedinců.





Kateřina II., Veliká
2. květen 1729 – 17. listopad 1796





R adim uzeL: sexuáLní život sLavných
12
Ruská carevna vlastním jménem Žofie Bedřiška Augusta
z AnhaltZerbstu byla sestřenicí a od roku 1745 pak manželkou cara Petra III.
Tento ruský car vstoupil na trůn jako nástupce své babičky carevny
Alžběty. Kateřina měla při vstupu do manželství tak trochu smůlu.
Historici se shodují v  názoru, že car Petr byl nejenom blázen, ale
kromě toho byl také impotentní a neplodný. Není divu, že Kateřina
jednu dobu už pomýšlela i na sebevraždu. Naštěstí se z chmurných
myšlenek začala pozvolna rozptylovat hojnou četbou a  intenzivní
každodenní jízdou na koni.
Carevna nakonec dokázala, že šikovná žena dokáže otěhotnět
i  s  impotentním a  neplodným manželem. V  případě Kateřiny II.
se o tento reprodukční úspěch postaral mladý ruský šlechtic Sergej
Saltykov. Po  téměř desetiletém manželství se tedy konečně narodil
mužský potomek. A jak už to bývá u psychiatrických případů zvy -
kem, manžel Petr III. bláznil stále více. Kateřina tak málem přišla
o dědictví trůnu. Dotyčný šílenec se totiž jednou v jakémsi záchvatu
náhle rozhodl k rozvodu.
Šikovná Kateřina okamžitě zvětřila nebezpečí a proti svému manželovi
zosnovala vojenský puč. Měla na to lidi v řadách politiků a důstojníků
a za pomoci armády a senátu byl nakonec Petr III. 9. července 1762
svržen z trůnu. Vězení asi nestačilo, protože na ruském carském dvoře
odjakživa platí, že dobrý manžel je mrtvý manžel. Petr byl tedy nejen
zajat, ale posléze za nevyjasněných okolností 18. července zavražděn
na zámku Ropša u Petrohradu. A kdo byl asi šéfem celého podniku
ve  službách Kateřiny? Inu, kdo jiný, než Kateřinin milenec hrabě
Grigorij Orlov. Pomohli mu jeho dva bratři. Všichni byli příslušníky
carské jízdní gardy. Cesta k trůnu byla volná.
V  průběhu své dlouhé vlády Kateřina II. zlomila přílišnou moc
církve, potlačila několik povstání, zreorganizovala civilní službu,
upevnila nevolnictví zejména přitažením uzdy ukrajinským nevolníkům.
Připojením Ukrajiny a  Krymu rozšířila pak Ruskou říši o  200  000
čtverečních mil. To následným vládcům Ruska se takovéto činy daří
už mnohem obtížněji.





13
k ateřina ii ., veLiká
Před sňatkem byla Kateřina sexuálně citlivou dívkou. Několik
komorných na ni prásklo, že v noci onanovala většinou prostřednictvím
polštáře mezi nohama. A také není překvapením, že i v manželství
si pak do postele brávala různé sexuální hračky a masturbační
pomůcky. Taky se nemůžeme divit tomu, že vzhledem k  impotenci
carského manžela byla ještě ve 23 letech pannou. Za jedné bouřlivé
noci na jednom ostrůvku v Baltickém moři pak požádala komornou,
aby ji nechala samotnou s hrabětem Saltykovem a prožila s ním svou
první noc lásky. Po tolika letech koitální abstinence milostná aféra se
Saltykovem náhle rozpoutala Kateřininu vášnivou sexualitu.
Po  dvou samovolných potratech Kateřina porodila syna Pavla.
Další syn – oficiálně manželský, zemřel ještě dříve, než jeho skutečný
biologický otec musel s  ostudou opustit carský dvůr. Pak porodila
další tři syny. Původní milenec byl pryč a tak otcem všech tří synů byl
s největší pravděpodobností kníže Orlov. Petra III. pak slyšeli často
pro sebe mumlat něco o tom, že ani neví, jak je to možné, že je jeho
manželka těhotná. Kateřina ovšem skrývala svá těhotenství pod
širokými sukněmi a rodila tajně v obydlí svého věrného sluhy. Grigorije
Orlova si ovšem nemohla vzít za muže, protože by to znamenalo konec
dynastie Romanovců. Udržovala s ním však styky dlouhých čtrnáct
let a zapudila ho teprve, když se dozvěděla, že svedl svou třináctiletou
neteř. To byla i pro Kateřinu přece jenom trochu silná káva.
Všichni pamětníci potvrdili, že ve svých 43 letech Kateřina
rozkvetla do krásy. Měla krásné hnědé vlasy, výrazně modré oči, nádherně
tvarovaná smyslná ústa a nepochybně větší sexuální přitažlivost než
za mlada. V té době se do její přízně vetřel mazaný důstojník Grigorij
Alexandrovič Potěmkin, o deset let mladší než carevna. Zajímavé je, že
tento výtečník původně studoval na pravoslavného popa.
Po dvouletém vášnivém dobrodružství pak Potěmkin nebyl zapuzen, ale zůstal
v Kateřininých službách jako pomocník a rádce.
Potěmkin byl břichatý, pokrytecký jednooký neotesanec, který si
oblíbil laškovat s carevnou v parní lázni, při tom prý nechutně hltal
různé lahůdky a  dobroty a  chlemtal vzácné nápoje. Jeho podvody





R adim uzeL: sexuáLní život sLavných
14
páchané na carevně s předváděním neexistujících vesnic, místo kterých
nechal postavit jen papírové kulisy, vešly do historie jako pověstné
Potěmkinovy vesnice. Je zajímavé, že to byl právě on, kdo Kateřinu II.
přivedl na myšlenku, že je stejně snadné střídat milence jako ostatní
služebnictvo. Sám pak Kateřině II. tyto milence dohazoval a schvaloval.
Je zajímavé, že tento systém střídajících se milenců fungoval až
do  carevniných šedesátin. Každý potenciální milenec byl nejprve
testován carevniným osobním lékařem na možné známky pohlavní
nemoci. Když byl shledán zdravým, byl podroben tak zvanému testu
mužnosti – musel vykonat pohlavní styk se zvlášť k tomu účelu naja -
tou dvorní dámou a teprve když i v tomto testu obstál, byl ubytován
ve speciálním apartmá, které mělo soukromé schodiště vedoucí
přímo do carevniny ložnice. Za své sexuální služby pobíral výtečný plat.
V této funkci obecního placeného milence se tak vystřídalo celkem
třináct mužů, jména všech jsou historicky doložena.
Když bylo Kateřině šedesát let, vybrala si sama pro tuto službu
dvaadvacetiletého Platona Zubova, kterého rádce Potěmkin původně
zamítl pro nadměrnou ctižádostivost. Tento mladík však nicméně
setrval v carevniných sexuálních službách až do její smrti v 67 letech.
Různé pověsti pravily, že Kateřina II. zemřela na  následky soulože
s koněm, tato historka však nebyla potvrzena. Příčinou její smrti byla
pravděpodobně mozková mrtvice.





Johann Wolfgang von Goethe
28. srpen 1749 – 22. březen 1832





R adim uzeL: sexuáLní život sLavných
16
Prvorozený a jediný syn císařského rady z Frankfurtu nad Mohanem
vyrůstal ve  vysoce kulturním rodinném prostředí. Když odcházel
ve svých šestnácti letech studovat práva do Lipska, ovládal již kromě
hudby a umění také šest jazyků. Atraktivní mladý muž se zobákovitým
nosem a velikýma tmavýma očima brzy zapadl do vysokoškolského
bohémského života. V tomto životním stylu pak ještě pokračoval již
jako praktikant říšského komorního soudu ve  Wetzlaru. Nešťastná
láska k Charlottě Buffové a některé soudní materiály ho inspirovaly
k napsání slavné novely Utrpení mladého Werthera. Sebevražda hrdiny
se stala v té době téměř kultovní záležitostí, do roku 1800 bylo toto dílo
přeloženo do 15 jazyků a z Goetha učinilo rázem slavného spisovatele.
V roce 1775 přijal Goethe pozvání sasko-výmarského vévody a pro -
žil několik měsíců u jeho dvora ve společnosti zhýralého vévodova
syna. Po  několika společenských excesech a  bujných večírcích, při
nichž vytlučení zámeckých oken bylo ještě nejmenším přestupkem,
šel Wolfgang do sebe, vstoupil opět do státních služeb, usadil se, stal
se tajným radou, vzdal se dokonce i pití kávy a nošení paruky. Zbytek
života pak prožil ve Výmaru s výjimkou několika pobytů v českých
lázních a dvou studijních cest do Itálie. Organizoval divadlo, věnoval
se studiu přírodních věd, morfologii rostlin a živočichů. V roce 1784
objevil u  člověka mezičelistní kost. Za  svého opakovaného pobytu
v  Karlových Varech, Mariánských a  Františkových Lázních se také
stýkal s českými vědci (Josef Dobrovský a J. E. Purkyně).
Všechna tato studia zpestřená spisovatelskou činností mu ovšem
nezabránila čas od času uspořádat soukromé sexuální orgie, při nichž
si liboval v  organizaci bizarních erotických trojúhelníků se dvěma
různými, protichůdnými ženami (například jedna nezkušená panna
a  druhá prohnaná prostitutka). Jeden Goethův životopisec
prohlašuje, že spisovatel trpěl celý život předčasnou ejakulací a  že první
skutečnou soulož realizoval až ve svých 39 letech. Zatím se nikomu
nepodařilo tuto pravděpodobnou domněnku vyvrátit. Sám popisoval,
že často i minimální tělesný kontakt, například polibek, ho dokáže
uvést do naprosté extáze.





17
J ohann WoLfgang von goethe
Goethe si ve vyhledávání svých známostí potrpěl na ženy obtížně
dostupné, často zadané nebo i provdané, většinou za nějakého přítele.
Zmíněná Charlotta Buffová – inspirace Utrpení mladého Werthera,
byla manželkou Goethova velmi dobrého kamaráda Johanna
Christiana Kestnera. Přes své dobré vztahy se šlechtickými kruhy
vyhledával občas milenky i mezi prostými, zemitými, často i dosti hrubými
měšťanskými ženami. Jejich typickou představitelkou je jeho první
skutečná milenka, boubelatá Kätchen Schönkopfová, dcera
hostinského. O této své milence psal vášnivá vyznání, kde se to jenom
hemží barvitými básnickými obraty. Podobná vyznání „kouzelných
zahrad“ a „ztracených rájů“ si vysloužila další veliká láska – farářova
dcera Friederike Brionová, kterou Goethe později zanechal nejen se
zlomeným srdcem, ale prý i s nemanželským dítětem.
Ve  frankfurtském období jeho života můžeme k  básníkovým
milenkám počítat ještě jistou Lili Schönemannovou, dceru
bankéře. Tato známost se vyznačovala neustálými rozchody a 
opětným smiřováním a skončila až odchodem do Výmaru v roce 1775.
Životopisci však pochybují, zda s  touto ženou Goethe opravdu
souložil. Do svého deníku si o této známosti totiž poznačil pouze
několik slov: „ Episoda s Lili. Předehra. Pokušení. Offenbach“. Také
ve Výmaru měl pak zřejmě platonickou známost s Charlotte von
Steinovou, o  sedm let starší matrónou, matkou osmi dětí. Nic to
neměnilo na tom, že dotyčné za deset let trvající známosti napsal
více než 1500 dopisů.
Po léčení v Karlových Varech v roce 1786 odjel Goethe do Itálie.
Tam vnímal krásu přírody a studoval antické památky. Brzy
po návratu se seznámil s  Christiane von Vulpiusovou, dělnicí v  továrně
na  umělé květiny. Christiane byla zavalitější postavy, uhrančivých
tmavých očí. Milovala divadlo, ráda se pěkně strojila. S  Goethem
setrvala až do sklonku svého života, v roce 1806 se za něj provdala
brzy po válečném konfliktu s Francií, kdy mu údajně zachránila život
před zastřelením dvěma nepřátelskými vojáky. Korespondence mezi
nimi se občas zmiňuje i o jejich nenarozeném dítěti, které v dopisech





R adim uzeL: sexuáLní život sLavných
18
nazývají „odporným čertíkem“ a  Goethův penis je titulován „pan
Krásná Noha“ (Herr Schönfuss).
Manželství ovšem Goetha nezbavilo touhy po jiných ženách. Byla
mezi nimi Minna Herzliebová – inspirace vášnivých sonetů, provdaná,
jak jinak, za Goethova přítele. Manželka Christiane zemřela v roce
1816 a starý vdovec se pak ještě vášnivě ve svých 72 letech zamiloval.
Milovaná dívka se jmenovala Ulrika von Levetzow a dějištěm této
pozdní lásky byly Mariánské Lázně. Goethe si toto lázeňské město
oblíbil už dávno a Ulriku tam poznal už jako malé batole. V roce 1821
ho však v těchto lázních postihla vášnivá pozdní láska a do této dívky,
v té době sedmnáctileté, se vášnivě zamiloval. Věkový rozdíl tohoto
nesourodého páru, 55 let, působil na tehdejší lázeňskou společnost
spíše jako setkání vnučky a dědečka, nicméně Goethova poezie v Ma -
riánskolázeňských elegiích svědčí o tom, že to byla láska jako trám.
Mnozí životopisci sice na čistou platonickou lásku v tomto případě
moc nevěří, Ulrika však krátce před svou smrtí poskytla novinářům
otevřený rozhovor, kde svou romantickou a nenaplněnou lásku
obhajovala. Prý sama Goetha jako nápadníka odmítla.
Asi se tomu dá věřit, protože byla v  době rozhovoru už téměř
devadesátiletá. Nikdy se neprovdala, snad celoživotně vzpomínala
na  nenaplněnou lásku ke  slavnému básníkovi. Od  roku 1824 žila
v Třebívlicích, dožila se úctyhodných 95 let a je pohřbena na tamním
hřbitově. Je jistě potěšitelné, že v roce 1999 byl v této obci u příležitosti
stého výročí její smrti vybudován památník.





Napoleon Bonaparte
15. srpen 1769 – 5. květen 1821





R adim uzeL: sexuáLní život sLavných
20
Rozený Korsičan, druhý syn advokáta Charlese Bonaparta z Ajaccia
a absolvent vojenských škol v Brienne a v Paříži se stal v říjnu 1785
poručíkem dělostřelectva. Jako korsický nacionalista a bojovník za ne -
závislost, musel se svou matkou a sourozenci utéci z Korsiky do Francie.
Napoleon se zprvu pramálo zúčastnil revolučních bojů, jeho prvním
větším činem bylo v r. 1793 dobytí pevnosti Toulon, obsazené
roajalisty. Posléze byl jmenován velitelem francouzské armády v Itálii,
kde dobyl četných vítězství a se svými 38 000 muži vtáhl 15. května
1796 slavnostně do Milána. 9. listopadu 1799 pak svrhl francouzské
direktorium a ve funkci prvního konzula spojil výkonnou
i legislativní moc. Již 2. srpna 1802 se stal doživotním konzulem. 2. prosince
1804 v katedrále Notre-Dame pak sám sebe korunoval za císaře všech
Francouzů a svou manželku Joséphine za císařovnu.
Napoleonův civilní občanský zákoník zavedl povinný civilní
sňatek a  umožnil rozvody – opatření vpravdě revoluční a  pokrokové.
Po  ohromujícím vítězství u  Slavkova 2. prosince.1805 nadiktoval
císař Napoleon I. Prusku mírné podmínky dalšího mírového
soužití. Po vítězství u Jeny 14. října 1806 se mu otevřela cesta k tažení
do Ruska, k němuž se odhodlal o pět let později. Ruské tažení skončilo
prvním debaklem. Známá je bitva u Borodina, požár Moskvy a tisíce
Francouzů utopených v řece Berezině. Vážnější porážku utrpěl pak
ve slavné bitvě národů u Lipska 19. října 1813 a po známé stodenní
vládě v roce 1815 pak přišla už jenom definitivní prohra u Waterloo
18. června 1815.
Pokud se týče intimní sexuologické anamnézy, bývá tento slavný
vojevůdce většinou jmenován mezi lidmi s malým pohlavním údem.
Na  první pohled se toto zařazení zdá jako nesmyslné. Vždyť tento
věhlasný muž přece proslul četnými milostnými dobrodružstvími.
Nicméně pitevní nález doktora Antommarchiho potvrzený ještě
svědectvím několika anglických lékařů hovoří jasnou řečí: tělesná
výška 5 stop a dva palce (158 cm) a délka penisu jeden palec (2,54
cm). I když lékařská zpráva připouští, že různé nemoci sužující
císaře na sklonku života mohly mít vliv na konečné zmenšení genitálu,





21
n apoLeon BonapaRte
musí být naprosto zřejmé, že ani v nejlepších letech to nebyl žádný
zázrak. Ejhle, jaké povzbuzení pro mnohé zamindrákované jedince.
Kam až to v životě mohou dotáhnout s podměrečnou výškou, která
se v naší armádě hodí tak leda pro tankisty a s penisem, za který by
se styděl málem i eunuch.
Během svých dvou oficiálních manželství Napoleon udržoval
milostný poměr s  desítkami různých milenek. Podle svého vlastního
vyznání ztratil panictví v 18 letech s jednou prostitutkou z pařížského
bulváru. Tato zkušenost ho však nezbavila v budoucích letech určité
ostýchavosti k ženám. V roce 1795, celý žhavý do ženění, se dvořil své
švagrové Eugénii Desirée Clary a doufal, že jeho bratr Josef, který byl
ženat se starší sestrou Eugénie, mu nějak v milostném úsilí pomůže.
Tato aktivita však náhle ztroskotala, když si Napoleon přestal věřit
a začal mít obavy z impotence. Své namlouvací tendence pak přesunul
na nejméně pět podstatně starších žen, z nichž jedna mohla být věkem
i jeho matkou (Madame Permon – 40 let) a jedna snad i babičkou
(Mademoiselle de Montansier – 60 let). Obě byly šokovány vážností
a pílí, s jakou Bonaparte přistupoval k sexuálnímu učení.
Zběsilé pátrání po vhodné manželce přivedlo nakonec hraběte Paula
Barrase na myšlenku nabídnout Napoleonovi svou velice náročnou,
drahou a pozvolna stárnoucí milenku Joséphine de Beauharnais. Slovo
dalo slovo a brzo se slavila svatba. Aby věkový rozdíl mezi 26letým
Bonapartem a mnohem starší Josefinou nebyl tak nápadný, přidal si
Napoleon na svatební smlouvě dva roky věku a Josefina si zase čtyři
roky ubrala. O svatební noci se z ložnice novomanželů ozval mohutný
mužský řev. Vášnivou soulož pozoroval totiž zpovzdálí Josefínin
oblíbený mopslík Fortuné, který náhle usoudil, že je paničce ubližováno,
vskočil do postele a zahryzl se generálovi do lýtka. O dva dny později
již musel zraněný válečník přerušit líbánky a odtáhnout na italskou
frontu. V posteli sexuálně nenasytné novomanželky se záhy vystřídala
pěkná řádka milenců.
Avšak ani malý generál milostně nezahálel. Při tažení do Egypta
v roce 1798 se zamiloval do dvacetileté blondýny Pauline Fourésové,





R adim uzeL: sexuáLní život sLavných
22
manželky jednoho svého důstojníka. Parohatý poručík byl spěšně
odeslán zpět do Francie s jakýmsi vzkazem a krásná Pauline ubyto -
vána v Káhiře hned vedle Napoleonovy rezidence. Pikantní na celé
historce bylo, že loď s Fourésem byla zadržena Angličany a důstojník
pak odeslán zpět do  Egypta, kde jako potupený manžel byl nucen
asistovat milostným pletkám své ženy a svého velitele.
Pro Napoleonovy zálety byl zcela nepostradatelným pomocníkem
jeho pobočník Duroc. Tento důstojník mu patnáct let sloužil jako
dohazovač a kuplíř. Duroc přiváděl dívky tajně do příruční ložnice vedle
císařovy pracovny v Tuileriích. Tam musela už předem svlečená dívka
čekat, až Napoleon ukončí denní práci a bude se jí moci věnovat.
Některé tyto známosti měly i delší trvání. Zejména v tom vynikly dvorní
dámy Eléonore Denuellová a  Marie Antoinette Duchatelová, které
dokonce tajně spolupracovaly s Bonapartovou rodinou v úsilí dokázat,
že manželka Josefina je neplodná. Eleonoře se to nakonec podařilo
a v roce 1806 porodila Napoleonovi syna Leona, kterého císař uznal
za vlastního. Většinu milostných dobrodružství Napoleon chtěl
uchovat v tajnosti. Ne zcela se to podařilo s jistou Mademoiselle Georges,
která měla přezdívku „Velryba“, protože byla tak veliká a tlustá. Její
karikatura byla také vděčným námětem tehdejšího bulvárního tisku.
Nejoblíbenější milenkou byla Marie Walewská – nevyžádaný dárek
od polských přátel. Seznámení bylo kuriózní: v Napoleonově
varšavském apartmá Marie při milostných hrátkách omdlela a Bonaparte ji
doslova znásilnil. Všechno mu posléze odpustila a byla prý to jediná
žena, kterou císař doopravdy miloval. V roce 1810 mu porodila jeho
druhého syna Alexandra, což znovu dokázalo, že není impotentní.
Jelikož manželství s Josefinou bylo bezdětné, volil císař rozvod a záhy
se oženil s 18tiletou pannou Marií Luisou Rakouskou, která na tom
byla s plodností také docela dobře, jelikož mu již v roce 1811 porodila
kýženého dědice.
Na svou dobu měl císař Napoleon velmi pokrokový vztah
k homosexuálům. Nejenže docela toleroval homosexuální chování ve svém
okolí, ale dokonce odstranil z  trestního práva i  některé paragrafy





23
n apoLeon BonapaRte
homosexualitu postihující. Po své druhé abdikaci žil Napoleon
ve vyhnanství na britském ostrově Svatá Helena, kde zemřel ve věku 51 let
pravděpodobně na rakovinu žaludku. Toto onemocnění bylo
komplikováno zhroucením žláz s vnitřní sekrecí, ucpáváním močové roury
a mnoha jinými neduhy, takže se dokonce vyskytly domněnky, že šlo
o chronickou otravu jedem. Rapidní zmenšení penisu je však značně
nevysvětlitelné. Napoleon byl pochován v naprosté tichosti. V letech
svého vyhnanství žil zdrženlivě a zabýval se psaním vzpomínek.
Velmi trpěl tím, že nedostával zprávy od své manželky Marie Luisy ani
od svého syna Napoleona, narozeného v roce 1811.





Honoré de Balzac
20. květen 1799 – 18. srpen 1850





R adim uzeL: sexuáLní život sLavných
26
Jeden z nejslavnějších francouzských romanopisců prožil velice ubo -
hé dětství v  Tours, vychováván lhostejnou a  netečnou matkou. Ta
otevřeně protežovala mladší sourozence a  tak musel malý Čestmír
velice záhy mimo dům do internátní školy. Po dokončení právnických
studií na Sorbonně pracoval tři roky jako soudní úředník, v roce 1819
se pak rozhodl žít na volné noze, pronajal si podkrovní byt a začal
se spisovatelstvím. Skutečného uznání se však dožil až po  prvních
deseti letech nájemného psaní, které mu vyneslo pouze četné dluhy.
Už tehdy však byl patrný jeho ztřeštěný poměr k penězům, které pak
celý zbytek života dokázal dosti nerozumně rozhazovat.
Pracovní den začínal Balzac o půlnoci, psal oděn do bílé
klášterní kutny, k psaní používal husího brka a hned vedle desky psacího
stolu měl stát mramorovou bustu Napoleona Bonaparta. Dokázal
psát nepřetržitě třeba šestnáct hodin pouze s krátkými přestávkami,
během nichž byl schopen zkonzumovat nepředstavitelné množství
černé kávy. Kromě toho čas od  času trpěl enormní žravostí, takže
psaní, káva, spousta jídla a milostné aféry tvořily rámec spisovatelova
bohémského života.
Jako slavný spisovatel nepostrádal houfy ctitelek, přestože vzhledem
nebyl žádný krasavec. Měřil pouze 160 cm, a když k tomu připočítáme
ještě pořádnou nadváhu, neupravený oděv a špinavé nehty, můžeme
směle konstatovat, že ženský vkus je opravdu nevyzpytatelný. Balzac
byl ovšem znamenitým společníkem, hýřil vtipem a dobrou náladou,
takže tyto vlastnosti pravděpodobně jeho pochybný zevnějšek zcela
zastínily. Proslul také jako sběratel kuriozit a starožitností. Vlastnil
sbírku holí se zlatými, stříbrnými a tyrkysovými rukojeťmi, v jedné
z nich prý byl vždy uschován portrét jeho poslední milenky –
pochopitelně nahé. Jeho konec se od ostatních bohémských kolegů
spisovatelů lišil. Zatímco většina z nich umírala na následky nestřídmého
pití alkoholu, osudným Balzacovým nápojem se stala černá káva
konzumovaná každodenně po litrech.
„Žena je jako dobře prostřený stůl,“ tvrdil Balzac, „člověk se na to
jinak dívá před jídlem a jinak po jídle.“ Skutečně se pak choval k ženám





27
h onoRé de BaLzac
a k jídlu stejně nenasytně. Mladé dívky ho nevzrušovaly. Dával vždy
přednost vyzrálým, zkušeným milenkám. Tuto jeho náklonnost snad
vysvětluje přiznání, že nikdy nepoznal mateřskou lásku. Byl virtuosem
ve svádění, laškování, milostném žonglérství a flirtu. Shromáždil více
než 12 000 milostných dopisů od různých žen, ve většině z nich jsou
obsaženy všelijaké milostné návrhy, mnohé byly skutečně realizovány.
Není divu, že tyto milostné situace pak často používal ve své literární
tvorbě. Jelikož dovedl vždy udeřit na citlivou strunu každé ženy, není
divu, že mu šmahem podléhaly příslušnice bohaté aristokracie,
manželky počestných měšťanů, také však mnohé pařížské děvky a coury.
Oslnivá rozmanitost a mnohotvárnost jeho milostných afér sloužila
pak jako umělecká inspirace klasické „Lidské komedie“.
Přes všechna pomíjivá dobrodružství některé vztahy trvaly déle. Již
ve svých 23 letech se Balzac vášnivě zamiloval do 45leté Laure de
Berny, která byla v té době již babičkou. Jen o pár let později, v roce 1825,
zase vzplanul láskou ke čtyřicetileté blondýně Duchesse d ́Abrantes
a velice si cenil toho, že tato dáma byla dříve milenkou knížete
Metternicha. Nezůstalo však jen u sexuálních radovánek. Tato dáma byla
ochotna za Balzaca také zaplatit jeho nesčetné dluhy. I v budoucnu
tak umělec dokázal spojit ekonomické potřeby s uměleckou inspirací
a mistrně tak vést dvojí život – milence a spisovatele.
Nicméně v roce 1832 taky jednou dostal košem. Zapudila ho
Markýza de Castries, jedna z nejkrásnějších francouzských šlechtičen té
doby. Tato dáma přiznala, že ke slavnému spisovateli pocítila přímo
fyzický odpor. Balzac to nesl těžce a trpěl přechodnými depresemi,
které se znásobily ještě momentálními dluhy. Tyto dluhy pak naštěstí
zaplatila osvědčená paní de Berny.
Záhy pak Balzac obdržel obdivný dopis z Ukrajiny, který měl podpis
„Cizinka“. Brzy po výměně dopisů byla jako pisatelka odhalena jistá
Evelina Hanska, provdaná v té době za staršího barona. Brzy z toho
byla láska jako trám a Balzac se s Evelinou opakovaně tajně scházel
ve Švýcarsku a v různých evropských městech. Baronka Hanska mu
také slíbila, že se za něj provdá, jen co se její starý manžel odebere





R adim uzeL: sexuáLní život sLavných
28
na věčnost. To všechno ovšem nezabránilo slavnému spisovateli v tom,
aby mezitím laškoval s jinými ženami. Mezi nimi pak vynikla 24letá
Marie Louise du Fresnay, která mu dokonce porodila syna, toto dítě
ovšem podvrhla svému manželovi. Balzac měl dále dvouměsíční
divokou známost s  božsky krásnou a  notoricky promiskuitní Lady
Ellenborough. Další dobrodružství s Frances Sarah Lovell trvalo do -
konce pět let. Také tato dáma zaplatila za spisovatele dluhy a porodila
mu dítě. V průběhu jejího těhotenství si Balzac užíval s prostitutkami,
často se dvěma najednou.
V roce 1841 konečně zemřel manžel Eveliny Hanské a Balzac v té
době již krutě pronásledovaný kávou postiženým žaludkem se chtěl
konečně usadit. Evelina v té době již byla s Balzacem těhotná
a překvapivě sňatek odmítla. Dítě se narodilo mrtvé. Balzac se odstěhoval
k jiné milence, Louise Breugnolové, tam se jeho zdravotní stav
nadále zhoršoval. Teprve když byl již blízek smrti, slitovala se Evelina
a po sedmnáctileté známosti se za něj provdala. Za pět měsíců potom
Balzac zemřel, ve chvíli, když jeho manželka spala ve vedlejším pokoji.
Honoré de Balzac proslul mimo jiné výrokem, že je daleko
jednodušší být milencem než manželem ze stejného důvodu jako je
obtížnější být od rána do večera zábavný a duchaplný, než říci občas
jeden dobrý vtip.





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné
verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.