načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Setkání s tajemnem - Arnošt Vašíček

Setkání s tajemnem

Elektronická kniha: Setkání s tajemnem
Autor:

Důkazy ze záhrobí - Zakázané kontakty - S puncem prokletí - Proroci a jasnovidci - Paralelní světy - Zjevení lásky a nenávistí - Neviditelní vrazi - Strašidelné domy - Příliš ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Mystery Film
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 144
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-877-3012-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Důkazy ze záhrobí - Zakázané kontakty - S puncem prokletí - Proroci a jasnovidci - Paralelní světy - Zjevení lásky a nenávistí - Neviditelní vrazi - Strašidelné domy - Příliš reálné přízraky....

Nadpřirozené úkazy a z tajemné jevy zaznamenané stovkami svědků. Společné vydání obou dílů knížky, která se stala základem úspěšného televizního seriálu.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

SETKÁNÍ

S TAJEMNEM

ARNOŠT VAŠÍČEK

MYSTERY FILM

Ostrava 2010


Arnošt Vašíček: Setkání s tajemnem

Mystery Film, Ostrava 2010

Copyright © Arnošt Vašíček

Veškerá práva vyhrazena. (All rights reserved.)

Tato kniha ani jakákoliv její část nesmí být publikována, kopírována, elektronicky ani jiným

způsobem šířena bez výslovného povolení.

Vydal: Arnošt Vašíček – Mystery Film, Mánesova 20, Ostrava 2

Obálka, grafická úprava a sazba Daniel Janošec

Vytiskla Tiskárna Oldřich Harok, 739 34 Šenov

Mystery Film

Ostrava 2010

ISBN 978-80-87730-12-6


Obsah 5

Obsah

OZVĚNY ZÁHROBÍ .........................................................7

Nespokojení zemřelí – Dědictví z onoho světa –

Podivné záznamy PŘÍLIŠ REÁLNÉ PŘÍZRAKY .......................................... 15

Děsivé útoky – Návštěvníci beze stop – Dozvukydávných bolestí – Vyrovnejme dluhy – Tajemní zachránci STRAŠIDELNÉ DOMY ..................................................29

Kroky z neznáma – Příliš temné jasno TUŠENÍ SMRTI ...............................................................37

Předepsané parte – Okno do budoucnosti – Osudu

neunikneš SEZNAMTE SE, JOE BLACK .........................................43

Létající světlo VAROVNÝ HLAS SNŮ ................................................... 47

Ničivé výbuchy – Noční výstrahy – Věčná inspirace UTÍKEJ, NEBO ZEMŘEŠ ............................................... 54

Vnitřní hlas – Zachraň své děti – Záhadné výzvy NEOMYLNÉ VĚŠTBY ....................................................61

Orákulum s příchutí hrůzy – Osud na dlani

Setkání s tajemnem6

PŘEDPOVĚZENÉ VRAŽDY ..........................................68

Jasnovidci v rolích detektivů – Pátrání po zmizelých

tělech – Ojedinělý fenomén SPOJENÍ NA DÁLKU ..................................................... 76

Jsme stále spolu – Volání o pomoc – Poslové zkázy NÁVRATY Z ŘÍŠE MRTVÝCH .......................................82

Odraz minulých životů – Znovu a znovu – Jsmestrůjci svého osudu? OBKLÍČENI DUCHY .....................................................90

Tvrdé údery – Let nad propastí OZVĚNY DÁVNOVĚKU ................................................97

Děsiví strážci hradu KLETBY A PROKLETÍ .................................................. 101

Nositelé neštěstí ÚTOKY Z NEZNÁMA .................................................. 105

Pod palbou MAGICKÁ MOC MĚSÍCE............................................109

Vražedný svit – Zázračný lék FASCINUJÍCÍ ZVÍŘATA ...............................................114

Věrnost až za hrob NA RUKOU ANDĚLŮ .................................................. 117

Neuvěřitelné pády PŘÍLIŠ PODIVNÉ SHODY .......................................... 122

Panoptikum nevysvětlitelného

Ozvěny záhrobí 7

Ozvěny záhrobí

V roce 1991 byla na hřbitově v Moravském Berouněpohřbena Rozálie Bešťáková. Její život byl protkán nezlomnou vírou v Boha, ale zároveň i pevným přesvědčením o existenci duchů a tajemných sil. Narodila se slovenským osadníkůmv Rumunsku. Do svých 45 let žila na samotě v hlubokých lesích, ušetřena jakýchkoli vymožeností civilizace. Neuměla číst ani psát a také po přestěhování na Moravu nic na svých způsobech nezměnila. Když umírala, slíbila svým dětem, že jim na vlastním pohřbu podá důkaz o posmrtném životě. A své slovo dodržela.

„Onoho dne bylo krásné letní počasí. Obloha byla jasná a svítilo slunce,“ vzpomíná jeden z vnuků Martin Schon. „Sotva jsme ale vešli do kostela, rozpoutala se prudká bouře a  zuřila po celou mši. Světla sama od sebe zhasínala a znovu serozsvěcela, obrazy na stěnách se začaly hýbat, ozývalo se jakési kleání a  bouchání. Mikrofon vypověděl službu. S  ukončením obřadu náhle ustalo i řádění hromů a blesků. Očekávali jsme, že vyjdeme do deště a nepohody, ale venku bylo vše tak, jako před pohřbem. Neviděli jsme žádný mrak. Obloha zářila. Vzduch byl čistý, ale nabitý podivným napětím.“

Jak se ukázalo později, bouřka se projevila pouze v kostele.Obyvatelé Moravského Berouna ji vůbec nezaznamenali a ani dodávka elektřiny nebyla ve městě přerušena. Další překvapení přišlovzáětí. Na fotografiích z pohřbu se objevuje zvláštní světelný efekt. Vypadá to, jako kdyby kolem pozůstalých prolétával podlouhlý

Setkání s tajemnem8

jasný obláček. A na dalším záběru nad hlavou faráře září podivný

kruhový útvar. Je to aura duchovního, světelný jev vyvolanýionizací ovzduší, anebo duše zemřelé, jak se domnívají příbuzní?

Podala Rozálie Bešťáková svým blízkým skutečně důkaz o posmrtném životě, anebo to byla pouze neuvěřitelná souhra náhod?

Podobnou otázku si musíme položit i při zkoumánívýpovědi Oldřicha Klevety z Postřelmova.

„Manželčina teta byla velmi veselá žena. Při různýchrodinných oslavách nám několikrát řekla, že až zemře, dá nám v kostele pravou nohou dvakrát znamení, jestliže posmrtný život existuje. Pochopitelně jsme to všichni brali jako žert. Když jednoho dne skutečně odešla a spočívala v rakvi před oltářem, svícen, který byl umístěn u její pravé nohy, se bez jakékoli příčiny převrátil a svíce zhasla. Tetin zeť svícen zase postavil a zapálil novou svíčku. Sotva dosedl zpět do lavice, svícen se převrhl podruhé. Nikdo z přítomných ho již nešel znovu postavit. Všichni, kteří jsme tetin výrok znali, jsme zůstali jako přimražení a  o  smuteční hostině jsme svorně konstatovali, že teta svůj slib opravdu splnila.“

Událost pozorovalo několik desítek osob. O jejichvěrohodnosti nelze pochybovat. Přesto zůstává jeden nevyřešený otazník. Shodily svícen u pravé nohy zesnulé opravdu síly z onoho světa, anebo to byla psychická energie účastníků pohřbu, kteří dobře věděli o slibu své mrtvé tety a usilovně na něj mysleli?

Nespokojení zemřelí

Říká se, že po smrti nám bude všechno jedno, ale jisté indicie naznačují, že i  nebožtíci jsou někdy nespokojení s  tím, jak se s nimi zachází, a dovedou svůj protest dát najevo.

Jedné noci ze soboty na neděli roku 1951 v Oravské Veselé spala sama ve svém pokoji tehdy patnáctiletá Marie Nováková. Najednou ucítila výrazný zápach spáleniny. Probudila se a u své postele uviděla stát souseda Michala Balcarčíka, kterémuvšichOzvěny záhrobí 9

ni ve vsi přezdívali Oštoba. Byl oblečen pouze v podvlékacích

kalhotách a v bílé plátěné košili. Na pravé straně hlavy mělspálené vlasy a  obočí. Jeho tvář byla nezvykle šedá. Vylekanému

děvčeti řekl: „To tys měla být mrtvá, ne já.“

„Dostala jsem hrozný strach. Vyskočila jsem z postele,přeběhla do vedlejšího pokoje a  lehla si mezi rodiče. Maminka mě utěšovala, že se mi něco zdálo. Ráno jsem šla do kostela na mši a svěřila se svým kamarádkám, co jsem v noci viděla. Byla jsem přesvědčená, že soused Balcarčík je mrtvý. Také maminka vyprávěla lidem o mém neobvyklém prožitku. Nikdo tomu nevěřil. Balcarčík byl všeuměl, opravoval, co se dalo. Po mši na něj zákazníci bouchali, aby si vyzvedli hotové nářadí. Klepali na dveře i na okno, ale nikdo neotvíral. O kousek dál bydlely jeho dvě sestry, ty měly klíč. Přišly a chalupu odemkly. Soused ležel uvnitř na lůžku, byl oblečený přesně tak, jak jsem jej viděla v noci. A na pravé straně měl spálené vlasy a obočí.“

Proč se již nežijící muž zjevil děvčátku ze sousedství a obvinil je, že mělo být mrtvé místo něj?

Následné vyšetřování ukázalo, že do rodného domku Marie Novákové udeřil kulový blesk. Podle zřetelné stopy, lemované spáleninou a vyštípanými třískami, se jeho dráha dala naprosto přesně určit. Blesk nejprve prolétl těsně nad postelí Marušky a jako zázrakem ji nezranil. Pak přes půdu prošel do těsněpřistavěné sousední chalupy, kde se komínem dostal dolů, rozbil kamna a Michala Balcarčíka, sedícího na lůžku naproti, zabil.

Jeden evangelický kněz mi popsal příběh zaznamenanýstarším duchovním, po němž přebíral farnost. Udál se v  malém městečku poblíž Prahy. Mezi členy tamní církve patřila i jedna stará zbožná žena, která – jako někteří jiní křesťané – měla výhrady proti pohřbu žehem. A tato zbožná babička si pro sebe na místním hřbitově udržovala předplacený hrob. Svého kněze nezapomněla důsledně zavázat k tomu, aby ji, až zemře,nenechal pohřbít jinak než do země a jinam než do jejího hrobu.

Po čase babička skutečně zemřela. Nastal však problém.Zařizování pohřbu se ujala její jediná žijící příbuzná z okolí. Ta však

Setkání s tajemnem10

s předplaceným hrobem měla zcela jiné záměry, a tak rozhodla,

že babička bude navzdory poslední vůli zpopelněna a pohřbena

v urnovém háji. Kněz se jí to snažil vymluvit a připomínal přání

zesnulé i  slib, který jí dal. Ale bylo to marné. Pohřeb se měl

konat v pražském krematoriu.

„Na ten den nikdy nezapomenu. Jako by se záporná vůlezesnulé stařenky postavila mezi mne a ten obřad,“ konstatoval kněz.

Začalo to hned ráno. Vlakový spoj, který po léta jezdil vždy na čas, měl zpoždění jako nikdy. Když kněz konečně dorazil do Prahy, bylo již tak pozdě, že hromadnou dopravou neměl žádnou šanci stihnout obřad včas. Vzal si tedy taxi. Sotva však projeli několik ulic, vůz dostal defekt. Zoufalému duchovnímu se podařilo zastavit jiné auto a přesvědčit řidiče, aby jej dokrematoria dovezl. Během jízdy se převlékal do taláru, abyzpoždění obřadu bylo co nejmenší. V krematoriích se vyhrazený čas posledního rozloučení neprodlužuje, a tím méně v kremato riích pražských. Konečně dorazili na místo. Udýchaný farář vešel do smuteční síně, kde před katafalkem již seděli smuteční hosté. Když dozněla úvodní hudební skladba a kněz vystoupil nakazatelnu, stačil pouze oslovit pozůstalé. Mechanismus katafalku se náhle z nevysvětlitelných důvodů dal do pohybu. Rakev zajela, opona se zatáhla a bylo po pohřbu.

V kanceláři krematoria se strhla bouře. Nešťastní zřízenci se zapřísahali, že nevědí, co se mohlo stát. Bylo kolem toho dost zmatku a zlé krve, ale zjistit příčinu předčasného odjezdu rakve ze scény se nepodařilo. Celá série podivných okolností však naznačuje, že nebožka o zpopelnění rozhodně nestála.

Se  šokujícím příběhem přichází J. H. z  Ročova. „Před pohřbem mého strýce měla moje maminka velmi živý sen. Zesnulý k ní přišel a naříkal, že ho velice bolí kolena. Maminka nám o tom vyprávěla a od té chvíle neměla stání. Odjeli jsme na pohřeb a tam maminka s hrůzou spatřila, že rakev je velmi malá. Důrazně trvala na jejím otevření. Zřízenci se bránili, ale pak v márnici truhlu otevřeli. Naskytl se nám ne zrovna vábný pohled. Nebožtík, který měřil téměř dva metry, byl doschránOzvěny záhrobí 11

ky posledního odpočinku opravdu natěsnán. Hlavu musel mít

otočenou na stranu a pokrčená kolena. Navíc jak pohřebnízřízenci připevňovali víko, přibili mu hřebíky i do kolen.“

Jednoho letního večera seděla u  táboráku poblíž rodinné chaty Dagmar Coufalová z Olomouce. Spolu s manželema patnáctiletým synem si vyprávěli a když se ozvala únava, šli spát.

„Po určité době mě vzbudil dost hlasitý hovor dvou žen. A já se náhle ocitla mezi nimi. Byly oblečeny v historickýchkostýmech tmavé barvy a jedna z nich držela v ruce košíks proviantem. Stály před velkými dřevěnými vraty, od nichž stoupalo široké mohutné schodiště. Hovořily podivně starobylýmjazykem. Jejich rozhovor přerušil příchod další ženy. Důstojným krokem se po schodech blížila postava jeptišky. Její řeholní hábit byl nezvyklý. Místo aby převzala připravený košík, obrátila se ke mně a  podávala mi ruku. Zcela zblízka jsem viděla její velké, temné, smutné, a přitom jakoby prosící oči. Chtěla jsemuchoit nabízenou ruku, ale ona se mi náhle ztratila před očima. Byla jsem vzhůru. Podívala jsem se na hodinky, právě bila půlnoc. Hned ráno jsem svůj podivný zážitek vyprávěla manželovi. Řekl mi, že onu jeptišku mám právě nad sebou. Zprvu jsem jeho narážku nepochopila, až když zavolal syna, který spalv podkroví, aby mi ukázal svůj nález. Syn přinesl na chatu v sáčku část lebky a kus holeně. Tyto lidské kosti nalezl ve výkopuplynovodu v historické části města na území bývalého kláštera. Svůjúlovek zařadil do sbírky zvířecích a rybích ostatků a řekl o něm jen tátovi. Usoudila jsem, že podivné znamení jeptišky mi chtělo naznačit, abych kosti vrátila, což jsme také udělali.“

Iva Sedlářová z Prahy popírá možnost komunikaces mrtvými. Domnívá se, že to, co někteří nazývají kontaktem sezáhrobím, je ve skutečnosti náhodné zachycení myšlenek živých.

„Na jaře roku 1966 jsem měla sen. Viděla jsem hřbitov, který je od mého bydliště vzdálen pouze šest set metrů a  kam jsem pravidelně chodívala k  hrobům mého bratra a  otce. Zdálo se mi, že se na tomto hřbitově pracuje. Živě jsem sledovala lžíci bagru, jak hrábla do země, zdvihla zetlelou rakev vysoko nad

Setkání s tajemnem12

zem a  dolů padaly kusy shnilých prken spolu s  částmi kostry.

Sen jsem si pamatovala velmi podrobně. Ráno jsem si jakorealistka řekla, že tento nezvyklý noční výjev vyvolalo špatnésvědomí, protože jsem na hřbitově nebyla již několik dní,a slíbila jsem si, že se tam stavím hned odpoledne, až půjdu z práce.

A tak se i stalo. Vystoupila jsem na stanici U Matěje v Praze 6

a  šla směrem ke hřbitovu. Asi sto metrů před vchodem jsem

zahlédla v trávníku lidskou lebku. To je z toho bagrování, řekla

jsem si v duchu a hned jsem si uvědomila, že vybagrovaný hrob

byl sen a toto je nezvratná skutečnost. Lebka byla šedivá,nazelenalá, kolem očních důlků a na temeni ještě nesla stopy pobytu

v zemi. Běžela jsem za hrobníkem, který lebku odnesl domárnice. Na vysvětlenou mi sdělil, že v noci nějací chuligáni přelezli

hřbitovní zeď a vlámali se do jedné ze starých hrobek, snad aby

našli něco cenného. Při této příležitosti se ztratily i části koster.

Lebku buď odhodili, anebo jim cestou ze hřbitova vypadla. Nyní

bych mohla tvrdit, že mě ten chudák zneuctěný nebožtík přišel

ve snu požádat, abych se postarala o jeho ostatky. Ale myslím si,

že pravda je jinde. Pachatelé, kteří do hrobky vnikli, jistě mysleli

na to, co dělají, možná měli i strach, a jejich myšlenky a emoce

se přenesly na vzdálenost oněch šesti set metrů do méhopodvědomí a vyústily v sen o bagrování – tedy vyhlubování, otevírání

hrobů a padání koster.“

Dědictví z onoho světa

Důkazy o komunikaci s mrtvými se hledají jen velmiobtížně. Za nejprůkaznější snad lze považovat případy, kdy se zesnulí pokusili pozůstalým předat důležité informace o dědictví, které by jinak zůstalo navždy ztracené.

Jaroslav Kretnauer z Bohumína žil sám se svou matkou. Když zemřela, nalezl v jejích věcech vkladní knížku se slušnýmobnosem. Výběr byl ovšem vázán na heslo a  to Jaroslav Kretnauer neznal. Následující noc se mu jeho zesnulá maminka zjevila

Ozvěny záhrobí 13

ve snu a sdělila mu, že heslo zní Londýn. Věřit tomuto snu se

nedalo. Stará paní nikdy v Londýně nebyla, neměla tam žádné

příbuzné, ani jiným způsobem nebyla svázána s tímto městem.

Nehovořila o něm, a nebyl tedy jediný rozumný důvod, proč by

zvolila právě toto heslo. Jenže sen s naléhavou výzvou seopakoval. A tak Jaroslav Kretnauer do spořitelny přece jen šel a tam mu

pokladní bez zaváhání na heslo Londýn celý obnos vyplatila.

Podobnou zkušenost má i Daniel Zigo z Prahy. Jako chlapec jezdil často navštěvovat svého strýce, který žil sám v rodinném domku. Byli opravdovými kamarády a  strýček často sliboval, že pro Daniela něco má, ale nikdy se nezmínil, co to je. A pak přišla neobvyklá noc: „Probudila mě záře, která vystupovala ze zrcadla. Poznal jsem v něm tvář svého strýce a slyšel, jak mi říká: ‚Jdi a hledej. Je to ukryto v mé ložnici za obrázkem mé matky.‘

Ráno volali z nemocnice, že strýček zemřel. Jeli jsme pak s rodiči do jeho domku. Když jsem se šel podívat do ložnice, velice jsem se podivil, protože za zmíněným obrázkem jsem našel vkladní knížku, na níž bylo uloženo padesát tisíc korun. Pro mne, patnáctiletého kluka, to byl objev století a  celé bohatství světa.“

Zdá se, jako kdyby si mrtví nechtěli nechat to, co připravili pro jiné. Někdy ovšem přicházejí se zprávou o dědictvís pořádným zpožděním. V roce 1930 zemřel v jedné z jihomoravských vesnic zednický mistr, který slušně vydělával na preferovaných stavbách východního Slovenska a Podkarpatské Rusi. Jeho žena postupně utratila společné úspory, pobírala jen malý důchod, a tak začala trpět bídou. Její nouze se zvýšila především za druhé světové války a tehdy, jedenáct let po smrti, se jí zemřelý manžel zjevil ve snu a prozradil, že v rohu stodoly, nahoře pod nosným trámem, jsou ukryty peníze. Sen se několikrát opakoval. Žena se svěřila příbuzným a požádala je, aby zeď v daném místěprohledali. Po rozebrání několika cihel se objevila plechová krabice a v ní slušná částka peněz na dožití.

Vždy se ale nemusí jednat o obrovské bohatství, které nutí zesnulé, aby se alespoň ve snu zjevili pozůstalým.

Setkání s tajemnem14

Na Plzeňsku se při likvidaci stodoly plné slámy jeden hasič nadýchal kouře a po převozu do nemocnice zemřel. Jeho matce se onu noc zdál nesmírně živý sen. Viděla svého syna, jak jí říká: „Maminko, dnes ráno jsem si koupil boty. Jsou v garáži, tak je dej tátovi, já už je nebudu potřebovat.“ Byla z toho celávyděšená. Ráno vstala a boty v garáži opravdu našla – byly ještězabalené v krabici.

Podivné záznamy

Existence posmrtného života je snad vůbec nejstarší a nejvzrušivější záhadou, kterou se lidstvo zabývá. O její rozluštění se pokoušeli a pokoušejí nejen četní teologové, ale i mnozíšpičkoví vědci a badatelé.

„Existuje-li osobnost i  po tom, co nazýváme smrtí, pak je nasnadě učinit závěr, že ti, kteří opouštějí zemi, by rádipřicházeli do styku s těmi, které zde zanechali,“ řekl v rozhovoru pro noviny Scientific American v roce 1920 Thomas Alva Edison a zároveň přiznal, že se pokouší sestrojit přístroj prokomunikaci s mrtvými. Jemu samotnému se sice vývoj takového zařízení nezdařil, ale zato z jiných koutů světa přišly v druhé polovině minulého století zajímavé zprávy. Švédský hudebník a filmový producent Friedrich Jürgenson při natáčení ptačího zpěvu zachytil na magnetofon hlasy, které tvrdily, že patří jehozemřelým příbuzným a přátelům. Ředitel Státního ústavu proparasychologii ve Freiburgu profesor Hans Bender sestavil tým renomovaných vědců, s  nímž učinil podivný objev. Na nové pásce přicházející přímo z  továrny, kterou nechal proběhnout běžnou snímací hlavou, byla slyšet srozumitelná slova pronášená lidskými hlasy. Původ těchto hlasů se nepodařilo vysvětlit. V  jednom z  nich však Bender poznal hlas své zemřelé matky. Další lovci zvuků ze světa věčného ticha tvrdí, že úspěšnénahrávky lze docílit především tím, že před každým zaznamenáváním namluvíme na pásek datum, přesný čas a  otázky pro některý



Arnošt Vašíček

ARNOŠT VAŠÍČEK


27. 8. 1953

Arnošt Vašíček je český spisovatel, scénárista a záhadolog.

Arnošt Vašíček vystudoval Karlovu univerzitu v Praze, Fakultu žurnalistik. Patří k nejakčnějším českým záhadologům.

Arnošt Vašíček píše o záhadách knihy a scénáře. Navštívil například Jižní Ameriku za mystérii podivných mumií a hrozivého zvířete sachamamy. Právě tohoto tvora spatřilo několik domorodců na severozápadě Peru. O podobném živočichu si odjakživa vyprávějí peruánští indiáni. Říkají mu sachamama, ale v jiných částech Amazonie je známý jako minhacao. ˇUdajný netvor, dlouhý 15 - 40 metrů prý dokáže dlouhé týdny pod hladinou, odkud se občas vynoří a ničí vše, co mu přijde do cesty. O tom všem informují peruánská a světová média. Když to Vašíček zjistí, neváhá a vyráží do hlubin peruánské džungle. Je první, kdo se dostal na místo, vyfotil čerstvou stopu a vyslechl očité svědky. Své zážitky popisuje v knize - Tajemná minulost.

Vašíček se vydal i na indonéský ostrov Jáva za tajemnými trpasličími bytostmi.

Dalším Vašíčkovým velkým tématem je hledání důkazů o přítomnosti mimozemských civilizací na Zemi. Odvolává se na nálezy tisíce let starých kreseb ve skalách např. v Austráli, na nichž rozpoznáváme létající stroje a postavy astronautů.

Vzpomíná na okamžiky, na které nelze zapomenout, např. návštěva zapovězené jeskyně na souostroví Fidži, pobyt u kmene Dani na Západním Iránu, setkání s marockými mágy a kouzelníky ad.

Svou pozornost věnuje spisovatel také Česku. Vydává se do míst s templářskou minulostí, pokouší se o rozluštění tajemství Ďáblovy bible.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist