načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Setkání s drakem – Robert Augustus Masters

Setkání s drakem
-12%
sleva

Kniha: Setkání s drakem
Autor: Robert Augustus Masters

– Bolest a utrpení nejsou totéž. Bolest je nevyhnutelná, utrpení je volitelné. Je-li bolest vědomě pociťované zranění, utrpení je dramatizace tohoto zranění, která nás staví do role zraněného a izoluje nás od syrové skutečnosti naší ... (celý popis)
Titul je na partnerském skladu >5ks - doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  205 Kč 180
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 74Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma TIŠTĚNÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017
Počet stran: 81
Rozměr: 210,0x150,0x8,0 mm
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložila Dina Podzimková
Skupina třídění: Senzorické a motorické funkce. Emoce. Vůle
Hmotnost: 0,136kg
Jazyk: česky
Vazba: Brožovaná bez přebalu lesklá
Datum vydání: 201712
ISBN: 978-80-7500-304-1
EAN: 9788075003041
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Bolest a utrpení nejsou totéž. Bolest je nevyhnutelná, utrpení je volitelné. Je-li bolest vědomě pociťované zranění, utrpení je dramatizace tohoto zranění, která nás staví do role zraněného a izoluje nás od syrové skutečnosti naší bolesti. Obrat k naší bolesti a vstup do ní - do naší staženosti, strachu, tísně, otupělosti, smutku - nás pomáhá navrátit na cestu ke skutečnému štěstí. Obrácení k naší bolesti snižuje míru našeho utrpení. Vstup do naší bolesti dále snižuje naše utrpení. Průchod skrze naši bolest naše utrpení ukončí nebo přinejmenším radikálně umenší, i když bolest samotná zůstává. Čím důvěrnější vztah máme se svou bolestí, tím méně trpíme.

Abychom se mohli vynořit ze své bolesti, musíme do ní vstoupit. Jak si vytváříme důvěrnější vztah se svou bolestí, zjišťujeme, že nás stále méně a méně znepokojuje, až je nakonec pouhou milostí, jakkoliv divokou a prudkou. Kniha SETKÁNÍ S DRAKEM je právě o rozvoji takového důvěrného vztahu. Čtěte ji nejen pouhou svou myslí.

(jak ukončit utrpení vstupem do vlastní bolesti)
Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Robert Augustus Masters - další tituly autora:
Opravdový muž -- Cesta ke skutečné mužské síle Opravdový muž
 (e-book)
Setkání s drakem -- Jak ukončit utrpení vstupem do vlastní bolesti Setkání s drakem
Emocionální intimita -- Jak se spojit s mocí vašich emocí Emocionální intimita
 (e-book)
Emocionální intimita Emocionální intimita
Duchovní unikání Duchovní unikání
 (e-book)
Duchovní unikání Duchovní unikání
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Přeložila Dina Podzimková


K ATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Masters, Robert Augustus

[Meeting the dragon. Česky]

Setkání s drakem: jak ukončit utrpení vstupem do vlastní bolesti / Robert Augustus

Masters; z anglického originálu Meeting the dragon ... přeložila Dina Podzimková. -

První vydání v českém jazyce. -- Praha: Maitrea, 2017

ISBN 978-80-7500-304-1

159.942.4 * 364.6 * 159.923.2 * 316.648.4 * 615.851 * (049)

– bolest

– utrpení

– sebepoznání

– změna postoje

– sebeuzdravování

– pojednání

159.93/.94 – Senzorické a motorické funkce. Emoce. Vůle [17]

Robert Augustus Masters

Setkání s drakem

Meeting the Dragon

Copyright © Robert Augustus Masters, 2008

Translation © Dina Podzimková, 2017

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2017

ISBN 978-80-7500-304-1


Pro Diane

Mé manželce, nejopravdovějšímu příteli, stále

více milované ženě a partnerce ve všem, co dělám,

skrze kterou jsem probuzen ke všemu, čím jsem.

Zrovna, když jsem si myslel, že naše pouto už se

nemá kam prohlubovat, stalo se to znovu, takže jsem

zůstal vyprázdněn od všeho, za co jsem sám sebe

považoval, a zůstala jen tato navždy nová sdílená

důvěrnost a neustále se rozvíjející intimita, tato

nádherně osobní vzájemnost, která je tak láskyplně

zakořeněna v syrové skutečnosti absolutního

Tajemství.


Milí čtenáři,

snažíme se, aby naše knihy byly perfektní. Pokud i přesto objevíte v  knize

nějakou chybu, napište nám na nakladatelstvi@maitrea.cz a my ji rádi opravíme.

Děkujeme, Váš nakladatel.


ObSah

Úvod ................................................................................................. xi

Část první – Práce s bolestí ..................................................................... 1

Kapitola 1 – Rozlišování mezi bolestí a utrpením ............................... 3

Kapitola 2 – Pojmenování bolesti ....................................................... 7

Kapitola 3 – Obrácení se k naší bolesti ............................................. 11

Kapitola 4 – Vstup do naší bolesti .................................................... 17

Kapitola 5 – Oproštění bolesti od bolesti ......................................... 21

Kapitola 6 – Vynoření se z naší bolesti ............................................. 25

Část druhá – Vlastnosti bolesti ............................................................. 27

Kapitola 7 – Směřování bolesti ......................................................... 29

Kapitola 8 – Struktura bolesti .......................................................... 35

Kapitola 9 – Teplota bolesti .............................................................. 39

Kapitola 10 – Barva bolesti .............................................................. 45

Kapitola 11 – Hustota a intenzita bolesti ......................................... 49

Kapitola 12 – Tvar bolesti ................................................................ 51

Část třetí – Více o bolesti ........................................................................ 55

Kapitola 13 – Příklad, jak to uvést do praxe: Když deprese

přestane deprimovat ......................................................................... 57

Kapitola 14 – Nerozptylujte se od svých rozptýlení .......................... 67

Kapitola 15 – Odhalení vnitřního kritika ......................................... 71

Závěr – Ukončení utrpení vstupem do vlastní bolesti ....................... 77

Veď mě na dno svojí bolesti

Odveď mě k předivu svého pravého jména

Veď mě, veď mě k tomu, čeho si žádáš

Odveď mě do srdce plamene

Připravme se nyní na náš velký skok

Pojďme tam, kde i láska musí plakat

Veď mě na dno svojí bolesti

Odveď mě k předivu svého pravého jména

Veď mě, veď mě přes stráně

Proveď mě všemi svými loučeními

Zkusme zářit pod každou svou maskou

Pojďme tam, kde má láska otevřené oči

Veď mě na dno svojí bolesti

Odveď mě k předivu svého pravého jména

Odveď mě přímo ke svému jádru

Proveď mě svými skrytými dveřmi

Odhoďme všechny své výmluvy

Pojďme tam, kde láska už nelže

Veď mě na dno svojí bolesti

Odveď mě k předivu svého pravého jména

Odveď mě, odveď mě za svou minulost

Zaveď mě tam, kde přetrvá jen posvátno

Pojďme tam, kde není nic, co svazuje

Žijme tam, kde porozumění není otázkou rozumu

Pojďme tam, kde láska již není slepá

xi

ÚvOd

OBR ÁTIT SE KE SVé BOLESTI – k vlastní omezenosti, stra

chu, úzkosti, otupělosti, nespokojenosti – a vstoupit do ní napomáhá tomu, abychom vykročili na cestu k opravdovému štěstí.

Obrátit se ke  své bolesti? Není cílem bolest odstranit nebo se od ní přinejmenším oprostit? Není bolest již tak dostatečně nepříjemná? Proč ji ještě zhoršovat tím, že se k ní přiblížíme, o nějakém vstupu do ní ani nemluvě?

Tyto a  další podobné otázky jsou zcela pochopitelné, obzvlášť vezmeme-li v úvahu obecný odpor k bolesti, ať už fyzické, duševní nebo emocionální. Samotná zmínka o obratu směrem k  bolesti, a  zejména o  vstupu do  ní, působí jako něco, co  jde proti intuici, co je neuvážené, naivní, nerozumné, ba dokonce masochistické.

Ovšem jak bude popsáno v první kapitole, podobný krok bolest zpravidla nezvětší, ale ve skutečnosti ji zmírní. Čím blíže se ke své bolesti dostáváme, tím je pravděpodobnější, že se dokážeme vztahovat k ní, a nikoliv z ní.

A  když se začneme takto vztahovat ke  své bolesti, začneme se osvobozovat od bolesti z vyhýbání se bolesti.

Lidí se zdravým vztahem k vlastní bolesti mezi námi není až tak moc, ale pokud na  takovém vztahu nebudeme pracovat, budeme navzdory svým „světlejším“ okamžikům a různým potěšením stále odříznuti od skutečného štěstí.

A proč? Když se odvracíme od své bolesti a snažíme se před ní uniknout – a tím se vyhýbáme vytvoření vztahu k ní – jen sami sebe zaplétáme do zdánlivých řešení bolesti, a začínáme tak příliš silně lpět či být závislí na čemkoliv, co nás z této bolesti co nejpříjemněji xii či nejspolehlivěji vytrhne. A  to  navzdory chvílím, kdy se cítíme dobře, pouze vytváří zase další bolest.

Dobrá zpráva zní, že nespokojenost, která je s tím nedílně spjata, nás dříve nebo později navede na směr, který je k životu přívětivější – ať už se to stane jakkoliv drsným způsobem.

Skutečné štěstí vyvstane, když přestaneme měnit svou bolest v utrpení.

A co je utrpení? Utrpení je to, k čemu dochází, když se ztotožňujeme se svou bolestí (nebo se vztahujeme z  ní, a  nikoliv k  ní), když ji zdůrazňujeme natolik, že ji začneme vnímat přehnaně osobně. Utrpení je něco, co svou bolestí působíme, něco, co naši bolest zhoršuje, něco, co nás drží daleko od zkoumání a osvětlení naší bolesti, které by mohlo mít nějaký význam. Utrpení jako takové je určitá volba, jakkoliv nám jeho působení může připadat automatické.

Podmínkou skutečného štěstí není nepřítomnost bolesti, ale spíš to, abychom se k ní postavili čelem a vědomě do ní vstoupili, a to nikoliv bez rozmyslu, ale celým svým srdcem, a  abychom přitom využívali pozornost jako hornickou svítilnu. Jinak řečeno, když ke  své bolesti přistoupíme s  pochopením, vstoupíme do  ní a  začneme jí umožňovat, aby nás probudila ze snů, do kterých jsme se zapletli, zjistíme, že se noříme do jakéhosi uvážlivého štěstí, štěstí, které nemusí zrovna zmizet nebo se rozpadnout jen proto, že máme zrovna špatný den.

Stejně jako nám přijetí naší nejistoty – ne splynutí s ní, ale její soucitné objetí – přináší jistotu, přijetí naší nespokojenosti (nebo jakéhokoliv jiného bolestného stavu nebo podmínek) nás zavádí do říše skutečného štěstí.

Bolest je nevyhnutelná, ale utrpení je povětšinou volitelné.

Bolest nemusí být nutně na  překážku štěstí, zato utrpení mu brá n í v ž dy.

Setkání s drakem


xiii

Když se obrátíme k vlastní bolesti, naše utrpení se tím zmírní. Když do  ní vstoupíme, naše utrpení se zmenší ještě o  něco více. Když projdeme skrze vlastní bolest, utrpení tím skončí nebo se přinejmenším výrazně zmírní, i kdyby bolest samotná měla zůstat.

Pokud se utrpením patřičně nezabýváme, brání nám ve vytvoření důvěrného vztahu k naší bolesti.

Důvěrný vztah k vlastní bolesti? I když to může znít velmi podivně a nepěkně, je to ve skutečnosti velice praktické. Čím hlouběji a úplněji svou bolest známe zevnitř, tím pravděpodobnější je, že budeme schopni ji použít k vylepšení vlastního života. Jakkoliv silná či nepříjemná může bolest být, vždy v  sobě skrývá schopnost probudit nás z  našeho každodenního polospánku a  rutiny – i  kdyby jen tím, že  nás vytrhne z  otupělosti, samolibosti, apatie a mechaničnosti.

Bolest není to, oč tu běží! Na  čem skutečně záleží, je to, co  svou  bolestí působíme. Přeměňujeme ji v  utrpení? Couváme před ní? Démonizujeme ji? Mluvíme o ní jako o pouhé nepříjemnosti, špatné karmě, mizerném štěstí, jako o překážce, která nám brání žít život, jaký bychom doopravdy chtěli? Nebo s ní nakládáme rozumněji? Pronikáme do srdce své bolesti a nalézáme v něm uzdravení, které nám umožní znovu se spojit s tím, na čem skutečně záleží?

Nejde o  to si vytvářet romantizující představy o  probouzející se síle bolesti, ale ani o  to naříkat nad  její přítomností. Skutečná svoboda neznamená nepřítomnost bolesti, ale spíš to, že  si osvojíme, a  to plně až po  konečky prstů, nekomplikované směřování k bolesti.

A to do jisté míry znamená postavit se čelem drakům, kteří střeží poklad, jejž hledáme, a setkat se s nimi. A co jiného jsou draci, ne-li archetypální přítomnost toho, co se nám zdánlivě nejděsivěji

Úvod


xiv a nejvýhružněji staví na odpor, hutně ztemnělá a zatvrzelá, nikoliv mimo nás, ale v našem nitru?

Abychom se dostali k pokladu, musíme se všem drakům, kteří u něj drží stráž, postavit čelem a naplno se s nimi střetnout. Není to jen pouhá pohádka, není to jen metafora, ale živoucí skutečnost. Zpočátku můžeme draky – ať už na sebe vezmou jakoukoliv podobu – chápat jako zábrany, úskalí, problémy, nesnáze, pudové překážky, ale později na ně začneme nahlížet nikoliv jako na obtíže na cestě, ale jako na zásadní součást cesty. Cesty k čemu? K tomu, po čem z hloubi duše toužíme.

Jak uvidíme, primární role draků spočívá v  tom ujistit se, zda skutečně dokážeme ocenit a moudře používat to, co střeží.

A abychom toho byli schopni, musíme se oprostit od svého utrpení, až mezi námi a naší bolestí nezbude nic kromě prostoru vyplněného vnímáním. Tato pouť, tento radikální posun, tento životodárný pohyb je pro nás připraven, abychom jej podstoupili nejen ve vlastním zájmu, ale v zájmu všech. Už žádné odvracení tváře.

Tato kniha pojednává o  ukončení utrpení a  také o  svobodě a štěstí. Kéž vám skutečně poslouží. Kéž se setkáte tváří v tvář se svými draky a skrze setkání s nimi naleznete uzdravení, probuzení a svobodu, které jsou vaším přirozeným právem.

Setkání s drakem


ČÁST PRVNÍ

Práce s bolestí



3

KapitOla 1

Rozlišování mezi bolestí

a utrpením

SLOVA BOLEST A UTRPENÍ SE V BěŽNé mluvě obecně po

užívají jako vzájemně zaměnitelná: trpět znamená cítit bolest a cítit bolest znamená trpět. Také ve  velké části literatury z  oblasti psychologie a duchovní praxe se utrpení a bolest chápou jako synonyma. Ve skutečnosti se však od sebe bolest a utrpení velice liší. Ano, trpět znamená cítit bolest, ale cítit bolest nemusí být nutně totéž, co trpět.

Bolest je v  zásadě prostě jen nepříjemný pocit. Naproti tomu utrpení je něco, co svou bolestí působíme.

Bolest přichází – často nevyhnutelně – ruku v ruce se Životem. Ve většině případů je také nezbytná, zejména vzhledem ke schopnosti nás varovat (a probudit). Utrpení je ovšem nezbytné mnohem méně, než bychom si mohli myslet, a ať už je jakkoliv automatické, je to určitá volba. I když může mít velice působivou podobu – a někdy bývá skutečně zdrcující – je zpravidla volitelné, ve stejném smyslu, v němž je volitelná reaktivita.

Když se nám nepodaří dostatečně odvést svou pozornost od  vlastní bolesti nebo si od  ní vytvořit odstup, zpravidla ji přeměníme v utrpení. Jak? Tím, že ji dramatizujeme, vytvoříme z ní nepříjemně poutavý příběh, historku, ve které naše poraněné „já“ bezmála automaticky obsazuje trůn ega. Jsem zraněný, trpím, tedy jsem – oddávání se tomuto pocitu je základním krédem utrpení.

Takovým jednáním se jednoduše ztotožňujeme s vlastní bolestí, bereme ji příliš osobně, a  tak sami sebe chytáme do  pasti nejen bolesti, ale také své představy o ní.

Tam, kde je bolest vědomě vnímána jako zranění, má utrpení podobu tohoto zranění, které je přeměněno v určitou úroveň melodramatu, případně je do ní vmanipulováno. A na této úrovni nás bude pravděpodobně natolik zaměstnávat přehrávání role zraněného – a budeme jí doslova pohlceni –, že budeme mít jen velmi malou, pokud vůbec nějakou motivaci, abychom od ní poodstoupili nebo ji objasnili.

V krátkozrakých teatrálních gestech utrpení bolest sama povětšinou prostě ustrne, asi jako nechtěný exponát v galerii výtvarného umění, který v ní nicméně stále zabírá místo. Ve skutečnosti ji nevnímáme, nedotýkáme se jí. Když jsme zaměstnáni utrpením, můžeme mít pocit, že jsme své bolesti nablízku, nejde ale o druh blízkosti, který uzdravuje či osvobozuje. Ve  skutečnosti je to nevítaná blízkost, skrze kterou zpravidla jen posilujeme své utrpení, i kdyby jen kvůli zoufalé touze být někde jinde.

Míra, do níž svou bolest měníme v utrpení, je rovna míře, v níž bráníme vlastnímu vyléčení.

Když máme plné ruce práce s  utrpením, chybí nám zdravý odstup, protože jsme vzdáleni holé skutečnosti své bolesti – naše pozornost se daleko víc soustředí na zápletku našeho příběhu než na  nekonceptuální syrovost naší bolesti – ale nejsme jí vzdáleni způsobem, který by nám umožnil jasněji se soustředit na to, co se skutečně děje.

Utrpení jako takové je nezdravá nebo dysfunkční oddělenost od  naší bolesti. Utrpení je bolest, která nám stoupla do  hlavy,

Setkání s drakem


5

bolest, která si kroutí svůj trest v pekelných kobkách duše. Jedním z nejjasnějších znaků utrpení je množství času, které strávíme tím, že o něm stále dokola přemýšlíme.

Když odstoupíme o  krok zpět od  divadýlka utrpení, začneme být schopni prohlédnout vlastní roli toho, kdo trpí, a také to, co  do  této role vkládáme. Možná jsme stále ještě posedlí, ale ne tak moc posedlí, zejména když – v  podobě naprosto soustředěné pozornosti – přicházíme blíž a blíž k holé skutečnosti své bolesti.

Čím důvěrnější vztah máme ke  své bolesti, tím menší je naše utrpení.

Abychom mohli s  utrpením účinně pracovat, musíme se jednak postavit mimo jím psaný scénář – abychom ho dostali jasněji do centra pozornosti – a přestat si udržovat odstup od bolesti.

Utrpení nás může zdánlivě držet v  blízkosti naší bolesti, ale ve skutečnosti nám brání se k ní přiblížit tak, jak bychom potřebovali, pokud máme žít svobodnější život.

Utrpení udržuje bolest v temnotě.

Když rozsvítíme světla, divadýlko utrpení začne být zřetelně jasné. Nijak necenzurované skutečnosti naší bolesti se pak dostane plné pozornosti, zejména v  rovině, kde je jen pouhým nepříjemným pocitem. Potom můžeme do bolesti vstoupit s pečlivostí, jasností a  přesností a  poznat ji zevnitř – její neustále proměnlivé předivo a vzájemné působení tvarů, barev, struktury, intenzity, tlaku, umístění, rozvrstvení a podobně.

Často když říkáme, že jsme v bolestech, nejsme doopravdy v bolesti, jen jsme jí blíž, než by nám bylo milé. Ve  skutečnosti jsme však stále mimo ni, stále jsme odříznuti od  jejích hloubek, stále jsme vzdáleni od jejího hlubšího nitra.

Skutečné osvobození od  utrpení začínáme nacházet ve  vědomém a soucitném vkročení do vlastní bolesti. Naše zranění tu může

Kapitola 1: Rozlišování mezi bolestí a utrpením


6 být stále, ale náš vztah k němu se již změnil do té míry, že pro nás nepředstavuje takový problém, a možná se ve skutečnosti dokonce může stát branou k tomu, na čem doopravdy záleží.

Vyléčení bolesti se nachází v bolesti samé.

Jak si ke své bolesti tvoříme důvěrnější vztah, zjišťujeme, že nás stále méně a  méně znepokojuje. Utrpení spočívá, kromě jiného, i v odmítnutí vytvořit si důvěrný vztah k bolesti. Utrpení je ve skutečnosti jen žalářníkem bolesti.

Dvířka klece jsou ale otevřená, již jsou otevřená, jak zjistíme, pokud se prostě odvrátíme pryč od  plátna, na  které naše utrpení promítá své historky. V té chvíli se začneme probouzet, vystupovat ze snů, do  kterých jsme se zapletli. Pozornost zastiňuje utrpení, uvolňuje železný stisk, jímž nás svírá, zavádí nás k srdci, k jádru, k epicentru naší bolesti.

A tam, v tom místě zranění, nenacházíme více zranění, ale více sebe. Více uzdravení, více klidu a míru, více přijetí.

Tak se osvobozujeme od utrpení. Tak začínáme být schopní nakládat se svou bolestí rozumněji. Tak zvyšujeme pravděpodobnost, že nám bolest nebude na překážku, ale místo toho nám poslouží, jak v osobní, tak i kolektivní rovině.

Setkání s drakem




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.