načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Sestra a stres -- Příručka pro duševní pohodu - Jaro Křivohlavý

Sestra a stres -- Příručka pro duševní pohodu

Elektronická kniha: Sestra a stres -- Příručka pro duševní pohodu
Autor:

Knížka se snaží odpovědět na otázky, jak zvládat stresové okamžiky, a nabízí řešení tísnivých životních situací z pohledu psychologa. Poskytuje řadu podnětů a rad, jak zvládat ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50% 50%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 119
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-3149-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Knížka se snaží odpovědět na otázky, jak zvládat stresové okamžiky, a nabízí řešení tísnivých životních situací z pohledu psychologa. Poskytuje řadu podnětů a rad, jak zvládat těžkosti a každodenní povinnosti, co dělat a čeho se naopak vyvarovat. Zabývá se i psychologií zdraví a kvalitou života. Je určena sestrám a pracovníkům nelékařských oborů. Autor v knize zúročuje i své - již více než 50leté - zkušenosti práce v psychologii a současně více než 30 let praxe v oblasti zdravotnictví.

Popis nakladatele

Knížka se snaží odpovědět na otázky, jak zvládat stresové okamžiky, a nabízí řešení tísnivých životních situací z pohledu psychologa. Poskytuje řadu podnětů a rad, jak zvládat těžkosti a každodenní povinnosti, co dělat a čeho se naopak vyvarovat. Zabývá se i psychologií zdraví a kvalitou života. Je určena sestrám a pracovníkům nelékařských oborů.Autor v knize zúročuje i své - již více než 50leté - zkušenosti práce v psychologii a současně více než 30 let praxe v oblasti zdravotnictví. (příručka pro duševní pohodu)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc.

SESTRA A STRES

Příručka pro duševní pohodu

© Grada Publishing, a.s., 2010

Cover Photo © fotobanka allphoto, 2009

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

jako svou 3846. publikaci

Odpovědný redaktor Mgr. Alena Plachá, Mgr. Kateřina Pospíšilová

Sazba a zlom Josef Lutka

Počet stran 128

1. vydání, Praha 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což nenízvlášt

ním způsobem vyznačeno.

Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách,dávko

vání a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického

uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky.

Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobem

reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství.

ISBN 978-80-247-3149-0


Obsah

Předmluva .................................................. 9

Poděkování ................................................. 10

1 Jak se malé děti snaží upokojit, utišit a vzpamatovat

se z negativních zážitků .................................. 11

1.1 Léčivý účinek útočištného místa ....................... 12

1.2 Kdo a co pomáhá dětem upokojit se? ................... 13

2 Učíme se od druhých zdravotních sester – co dělají,

když jim není psychicky dobře ............................ 16

2.1 Rodina – lidé u nás doma ............................. 17

2.2 Přátelé – kamarádky, známí, lidé blízcí ................. 18

2.3 Různé (specifické) formy uvolňování – relaxace ......... 19

2.4 Řešení problémů nadhledem .......................... 21

3 Minimum z minima o stresu .............................. 22

3.1 Příznaky stresu ....................................... 22

3.2 Stres a distres ........................................ 24

3.3 Zvládání stresu ....................................... 27

4 Zvládání stresových obtíží ................................ 29

4.1 Strategie zvládání stresu .............................. 29

4.2 Oč jde při zvládání stresu? ............................ 31

4.3 Psychologické očkování proti stresu .................... 31

4.4 Naše pružnost, odolnost a nezdolnost .................. 32

5 Relaxace ................................................. 34

5.1 Procházka ........................................... 35

5.2 Dýchání ............................................. 35

5.3 Uvolňování svalů ..................................... 36

5.4 Ventilace emocí ...................................... 36

5.5 Klasická relaxační cvičení ............................. 37

5.5.1 Autogenní relaxační trénink profesora

Schultze ....................................... 38


5.5.2 Uvolňování různých částí těla podle profesora

Reicha ........................................ 42

5.5.3 Jacobsonova progresivní relaxace ................ 43

6 Pohled do přediva nadějných způsobů řešení životních

problémů ................................................ 48

6.1 Kdy je člověk šťastný? ................................. 48

6.2 Co se zjistilo o tom, kdy je člověk šťastný? .............. 50

6.3 Štěstí a věk, pohlaví, zdraví, inteligence apod. ........... 51

6.4 Štěstí a životní podmínky ............................. 51

7 Kdy je člověku dobře? .................................... 54

7.1 Cíle – oč nám jde .................................... 55

7.2 Tvořivost ............................................ 58

7.3 Kdy je člověku dobře a kdy ne? ........................ 60

8 Sebepoznávání ........................................... 62

8.1 Co znamená „poznávat?“ ............................. 62

8.2 Jak vypadá náš vlastní emocionální život? .............. 64

8.3 Zvládání těžkostí ..................................... 67

8.3.1 Obranné mechanismy .......................... 67

8.4 Jak to je s morální stránkou našeho vlastního

charakteru ........................................... 69

9 Je nevděčným lidem lépe? ................................ 71

9.1 Cesta života .......................................... 71

9.2 Pozitivní zážitky ...................................... 71

9.3 Vděčnost ............................................ 73

9.4 Komu být vděčný? .................................... 77

9.5 Není dar jako dar ..................................... 77

9.6 Nevděčnost .......................................... 78

9.7 Výchova k vděčnosti .................................. 79

10 Jak vycházet s druhými lidmi ............................. 82

10.1 Sociální potřeby ..................................... 82

10.2 Sociální opora ...................................... 84

10.3 Sociální komunikace ................................ 85 11 Tvořivé řešení mezilidských nesrovnalostí, sporů, střetů

a konfliktů ............................................... 87

11.1 Soupeření .......................................... 87

11.2 Spolupráce .......................................... 88

11.3 Odpuštění .......................................... 89

12 Orientace v oblasti hodnot – nejdůležitější krok v boji

se stresem ............................................... 91

12.1 Svět peněz .......................................... 91

12.2 Svět osobních hodnot ................................ 91

12.3 Náš žebříček hodnot ................................. 92

12.3.1 Co je nám drahé až posvátné .................. 92

12.3.2 Hodnoty ve spirituální oblasti ................. 93

12.4 Směrování života .................................... 95

12.5 Zdroj síly v moři života .............................. 95

13 Mít pro co žít ............................................ 98

13.1 Pro co stojí za to žít? ................................. 99

13.2 Smysluplnost práce .................................. 100

14 Podněty pro praxi – co je mi zdrojem síly a radosti? ........ 102

15 Desatero podnětů pro zdravotní sestry v péči o jejich

vlastní přežití ............................................ 107

16 Desatero o moudrém hospodaření s časem ................ 109

17 Desatero podnětů k pokojnému prožití dnešního dne ...... 115

Literatura ................................................... 117



9

Předmluva

„Každý den dostávám stále více a více úkolů. Povinnosti se hromadí,

ale sil nepřibývá. Nikdo se nezajímá o to, jak mi je, a přitom mně je

často tak těžko. Únavou téměř upadám, vláčím se životem a o tom,

že bych radostí zpívala a tančila, si mohu nechat jen zdát. Nikdo si

nedovede představit, jak je mi často z toho všeho, co musím a mám

stihnout – a já to nestíhám. A to ještě nemluvím o rodině!“

Často jsem slyšel tyto názory: „Zkuste mi něco říci o tom, co bych měla dělat, aby mi bylo o trochu lépe. Zkuste mě pohladit po duši, když to všechno na mě padá a já klesám. Poraďte mi, co dělat, abych se v tom všem trochu lépe vyznala a žila o chlup lépe, než žiji teď...“

Tato knížečka je pokusem o odpověď na podobné otázky. Zdaleka není dokonalou a vyčerpávající odpovědí. Navzdory tomu se přece jen snaží ukázat, co v takových a podobných situacích, ve chvíli životních těžkostí a tísni dělají jiní lidé kolem nás. Snaží se dokonce i naznačit, co pro řešení těchto otázek nabízejí psychologové. Co by mohlo pomoci těm zdravotním sestrám, které dané téma osloví, které jej vezmou za své a to či ono zkusí „na vlastní kůži“. Platí zde podobně jako vmedicíně: Lék může pomoci jen v tom případě, že si jej pacient vezme.

„Opravdové uzdravení znamená mít pokoj v srdci a pokud možno i trochu radosti.“

Roger Schütz

Předmluva


10

Sestra a stres

Poděkování

Za vstřícnost, obětavou pomoc a pečlivost při sběru materiálu děkuji – vždy

k dobré práci ochotné – sestře Jaroslavě Pečenkové a Mgr. EvěVach

kové, vedoucí oddělení ošetřovatelství na Katedře sociálního lékařství

Karlovy univerzity v Hradci Králové.


11

1Jak se malé děti snaží upokojit, utišit a vzpamatovat se z negativních zážitků

1 Jak se malé děti snaží upokojit, utišit

a vzpamatovat se z negativních zážitků

Do emocionálně těžkých situací se nedostáváme jen my – dospělí.

Dostávají se do nich i děti. Není marné podívat se, jak a co dělají děti,

když jim není dobře. Ne z důvodů, že by je bolelo bříško nebo seudeřily. Ale když jim není dobře proto, že se něco negativně dotklo jejich

dušičky. Jak řeší tito nejmenší „lidičkové“ své bolístky, chmury, trápení, smutky, problémy s rodiči či s druhými dětmi, pocity ukřivdění,

ponížení, přehlížení a nespravedlnosti?

Mnohé z toho, jak na to jdou právě tito nejmenší, nám můženaznačit, co je „zabudováno“ i v nás (v našem „psychickém imunitnímsystému“) a ukázat, co bychom i my mohli dělat: ■ když nám není psychicky dobře, ■ když nás něco trápí, ■ když se chceme zbavit špatné nálady, ■ když se potřebujeme zorientovat, ■ když hledáme radu, ■ když se snažíme nalézt u někoho pochopení, útěchu, radu či úlevu, ■ když jsme nešťastní a nevíme, kde nalézt pochopení a být šťastni.

Spolu s Mgr. Evou Vachkovou a zdravotní sestrou JaroslavouPečenkovou jsme se ptali nejen dětí, ale i starších, dospělých lidí – např. účastníků kurzů psychologie tzv. Univerzity třetího věku.

Položili jsme jim otázku: „Co jste dělali, když jste byli malí, něco se vám stalo a potřebovali jste útěchu, úlevu, potěšení či upokojení (tzv. usebrání – zbavení se negativních emocí)?“

Tato otázka byla položena mnoha lidem. Dospělí na ni měliodpovědět písemně (jednalo se téměř o 200 dotázaných!) U dětí nám stačily pouze ústní odpovědi, které jsme si zaznamenali. Výsledky uvádíme v přehledu v následujícím textu. Pro pochopení, oč nám jde, uveďme nejprve jeden příklad.

1 Sestra a stres

1.1 Léčivý účinek útočištného místa

Odpovědi na otázku co dělat, když nám není psychicky dobře, měly

něco společného. Bylo to uchýlení se někam „jinam“. Jednou tím byl

útěk za maminkou, jindy prázdniny u babičky, jindy hry s kamarádkami apod.

Jednou šlo o to vylézt na půdu, jindy naopak zalézt do kupky sena, případně vylézt na strom a udělat si tam „hnízdo“, v němž by člověka nikdo nerušil. To, co měly tyto odpovědi společné, jsme zde nazvali hledáním „útočištného místa“. Tímto termínem naši předkové označovali místa, kde se člověku dostalo ochrany a možnosti pobytu vbezečí, když byl na útěku. Protože jde o postup, který i nám dospělým něco podstatně důležitého napovídá, uveďme si zde některé odpovědi tohoto druhu: Odpovědi: ■ V létě na venkově u babičky jsem si zalezla do seníku. Tam se dalo

krásně relaxovat (nejlepší bylo, když venku pršelo). ■ Zalezla jsem na půdu (dětství jsem prožila na venkově) a tam jsem

si četla. ■ Vyběhla jsem z domu a šla jsem daleko na zahradu, kde byl klid

a byla jsem tam sama. ■ Měla jsem svůj strom. Dodnes mu chodím říkat, co mě bolí a co

mne trápí – i z čeho mám radost. ■ Když jsem byla smutná, uchýlila jsem se na půdu. Tam bylo množství

knih a časopisů. ■ Vždy jsem si našla nějaké „čtivo“ na pohlazení a zapomnění. ■ Když jsem byla smutná, vždy jsem utekla někam do kouta, kde mne

nikdo neviděl. Tam jsem si potom četla knížku a když to bylasmutná knížka, nikým neviděna jsem si zaplakala. ■ Odešla jsem na zahradu, vylezla jsem si na jabloň a v koruněstromu se mi ulevilo. ■ Schovala jsem se na seník. ■ Strčila jsem si večer hlavu pod polštář. ■ Bydlíme v rodinném domku. Já jsem vylezla na půdu, skrčila se

a vikýřem jsem se dívala dole na lidi a do dálky. ■ Jako malá osmiletá jsem si vzala krabici drobných hraček, zalezla

jsem s ní pod stůl a tam jsem si povídala se zvířátky.

1Jak se malé děti snaží upokojit, utišit a vzpamatovat se z negativních zážitků

■ Vylezla jsem na půdu, schovala se za komín a čekala jsem, až mě

rodiče najdou. Když mě našli, měla jsem z toho velkou radost. ■ Když jsem byla nešťastná, utekla jsem k sousedům, kde byl vždy

klid, kde byla radost a přátelská náklonnost. Hned mi bylo dobře. 1.2 Kdo a co pomáhá dětem upokojit se? Odpovědi:

Maminka a tatínek ■ Měla jsem vždy útočiště u své matky. ■ Když mne sestra škádlila a bylo toho moc, šla jsem za tatínkem

a řekla jsem mu to. ■ Když jsem se v noci jako dítě bála, šla jsem do postele k rodičům.

Chtěla jsem být mezi nimi oběma. Tak jsem se cítila v bezpečí. ■ Stačilo mi držet se maminky za ruku. ■ Kdykoli mi bylo těžko, potřebovala jsem radu nebo názor naurčitou věc, šla jsem za maminkou. Maminka mi byla nejmilejšípřítelkyní. ■ Všechny chmury zahnala maminčina náruč, mazlení a povídání si

s ní. ■ Ať se v mém životě stalo cokoli, vždy jsem běžela za svoumaminkou. U ní jsem vždy nalezla pochopení, útěchu, radu i pomazlení.

Babička a dědeček ■ Když jsem nebyla v pohodě, našla jsem uklidnění u babičky. ■ Zašla jsem si za babičkou pro bonbóny. ■ S babičkou na Šumavě jsme si sedly na mezičku, okolo to byloprovoněné mateřídouškou a my jsme si povídaly. ■ Chodila jsem spát k babičce. Ta mne nechávala dlouho do noci číst,

protože i ona ráda četla. ■ Moje babička mne vždy utěšila pohlazením, přivinutím k sobě a to

třeba i beze slov. ■ Když mi nebylo dobře, nejlépe mne uklidnila moje babička. ■ Byla to společnost babičky a dědečka, možnost zůstat u nich přes noc. ■ Když mne dědeček vzal s sebou pást kačenky na rybník. ■ Tajně jsem utíkala přes celé město za dědou. Tam ze mě všechno

spadlo.

1 Sestra a stres

Zvířata ■ Hrála jsem si s kočkou. ■ Byla to Nera (fena), která byla vždy ochotná poslouchat avyslechnout všechny mé nářky a bolístky. ■ Obklopila jsem se zvířaty. Většinou jsme měli doma koťata aštěňata. Dala jsem si je všechny do postele a mazlila jsem se s nimi. ■ Utíkala jsem se vždy ke svému medvídkovi.

Hra s druhými dětmi ■ Vyhledala jsem si kamarádky z naší ulice a s nimi jsme hrály různé

hry; tak jsme zapomněly na starosti. ■ S dětmi jsme seděli u řeky. Řeka se třpytila, my jsme si povídali

a smáli jsme se. ■ Vzala jsem si kočárek s panenkou a šla jsem za kamarádkou.Společně jsme si hrály. ■ Když jsme byly v Praze, šla jsem si hrát s kamarádkami kuličky.

Individuální hra ■ Hrála jsem si s panenkou – šila jsem si na ni šatičky. ■ Pletla jsem. ■ Měla jsem na niti zavěšené různé knofl íky a s nimi jsem si hrála.

Zpěv – hudba ■ Když jsem dostala piáno, strašně ráda jsem na něj hrála. ■ Bylo to zpívání národních písní při společných chvílích s maminkou, babičkou a tetou. ■ Vzala jsem si psa a kytaru a šla jsem pod les mezi břízky hezky si

zazpívat. ■ Sedla jsem si ke klavíru a hrála veselou melodii. Dodnes mnepříroda a hudba nabíjí. ■ Když jsem byla malá a byla jsem nemocná, starší sourozenci mizpívali a mně bylo dobře a příjemně.

Snění ■ Sedla jsem si za záclonu do koutu pod okno a snila jsem o tom, že

běhám po rozkvetlé louce. ■ Vymyslela jsem si příběh.

1Jak se malé děti snaží upokojit, utišit a vzpamatovat se z negativních zážitků

■ Malovala jsem výjevy z přečtených knih.

■ Šla jsem si ven malovat. Představovala jsem si něco a snila jsem.

Kostel

■ Babička mne uklidnila slibem, že mne vezme s sebou do kostela.

■ První přijímání, biřmování a návštěva kostela mi vždy přinesloulehčení.

Pohyb ■ Jezdila jsem na kole. ■ Sportovala jsem. ■ Tančila jsem.

+


16

12 Sestra a stres2 Sestra a stres

2 Učíme se od druhých zdravotních sester

– co dělají, když jim není psychicky dobře

Každý z nás má svůj způsob, jak se chová, když mu není psychickyzrovna nejlépe. Některý způsob je velice účinný, jiný tak moc ne. Nenímarné podívat se, jak se s těžkostmi tohoto druhu vypořádávají druzí lidé.

Právě tento zájem o řešení těžkostí u druhých lidí stál v pozadí studie,

jejíž výsledky zde uvádíme. Šlo o to zjistit, jak se zdravotní sestry z běžné

praxe vypořádávají se situací, kdy jim není dobře.

Ptali jsme se nejprve, podobně jako v předcházející kapitole, mnoha dospělých lidí (hlavně žen), co dělají, když je toho na ně příliš? Tuto mou otázku si mnohé ženy formulovaly po svém. Například: ■ Co dělám, když se dostávám na hranici svých sil? ■ Co dělám, když je mi těžko (když již nemohu dál)? ■ Co dělám, když nejsem psychicky fi t? ■ Co dělám, když jsem na dně? ■ Co dělám, když mi radost ze života protéká jak voda mezi prsty? ■ Co dělám, když mi nefunguje psychika? ■ Co dělám, když je mi „blbě“?

Tyto odpovědi ukázaly, že spektrum toho, co kdo dělá, je nesmírně široké a svým rozsahem může mnoha dalším lidem ukázat, co vše lze zkusit.

Provedli jsme proto dotazníkové šetření na klinikách fakultníchnemocnic, léčebnách dlouhodobě nemocných a v různých nemocnicích. Také u sester, které se připravují ke zkouškám v oddělení ošetřovatelství v Ústavu sociálního lékařství Karlovy univerzity v Hradci Králové. Sestry dotazník mohly, ale nemusely vyplnit, tj. vyplnění dotazníku bylo zcela dobrovolné. Bylo tak získáno a zpracováno celkem 175 dotazníků.

Jelikož jsme se ptali na to, co je osobním (subjektivním) jevem, zvolili jsme v otázce nespisovný, ale v běžném životě velice dobřesrozumitelný termín. Jde o vyjádření stavu, o který nám šlo, tzn. to, co máme na

122Učíme se od druhých zdravotních sester – co dělají, když jim není psychicky dobře

mysli, když nám není dobře, když jsme zcela bez chuti do života (bez

elánu), když nestojíme za nic a vyjádříme to výrokem „je mi blbě“.

Přesněji, položili jsme 175 zdravotním sestrám otázku: Co vám pomůže, když je vám „blbě“?

(Pozn. autora: Za použití tohoto nespisovného slova se omlouváme. Vyjadřovalo však co nejvýstižněji to, oč nám šlo a bylo všemdotazovaným obecně srozumitelné).

Některé odpovědi na tuto otázku byly velice krátké (vyjádřeny např. jen jedním slovem – „brečím“). U většiny odpovědí však bylo uvedeno několik strategií. Odpovědi byly velice pestré, což naznačuje, žeexistuje mnoho různých způsobů, jak se vyrovnat s tím, když člověku není dobře. Některá témata se v mnoha dotaznících vyskytovala opětovně. To naznačovalo, že daná strategie zvládání psychických těžkostí je používána často. Odpovědi zde uvádíme seřazené do čtyř tematických skupin: ■ Rodina – lidé u nás doma. ■ Přátelé – kamarádky, známí, lidé blízcí. ■ Různé (specifi cké) formy uvolňování – relaxace. ■ Řešení problémů s nadhledem.

Odpovědi, které nejvýstižněji vyjadřovaly, co má daná sestra na mysli, jsou uvedeny doslova. 2.1 Rodina – lidé u nás doma Odpovědi: ■ Když je mi psychicky špatně, pomůže mi laskavé objetí (manžela,

ale i maminky) a vlídné slovo, případně když se mohu někomu, kdo

mne má rád, vyplakat na rameni. ■ Uleví se mi, když vím, že mne chce doma někdo pochopit a mohu

se mu vyzpovídat. ■ Manžel dovede mé problémy správně pojmenovat a nakonec mě

i rozesmát. ■ Mně pomůže procházka s manželem a se psem (naší Nerou). ■ Přítomnost manžela a syna mne upokojí.



Jaro Křivohlavý

JARO KŘIVOHLAVÝ


19. 3. 1925

Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý CSc. je český psycholog a spisovatel. Zabývá se psychologií zdraví, experimentální psychologií, logoterapií a problematikou manželského života. V posledních letech napsal několik knih o odpouštění a o jeho pozitivním vlivu na lidské zdraví.

Když mu bylo 17 let, dostal se jako student roudnického gymnázia do nacistického koncentračního tábora v Terezíně. Později, za komunistického režimu, byl donucen tři roky pracovat na dole Prago IV v Kladně.

Na Filozofické Fakultě UK vystudoval obory psychologie - filozofie a anglistika, v roce 1950 mu byl udělen doktorát filozofie. V roce 1966 se stal kandidátem věd a později mu byla udělena docentura. Nakonec po habilitaci na Masarykově univerzitě v Brně v roce 1996 mu prezident republiky Václav Havel udělil hodnost univerzitního profesora psychologie.

Prvních 15 let profesního života pracoval ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce v Praze. V období 1967 - 1994 byl zaměstnán v Institutu pro další vzdělávání lékařů v Praze. V průběhu těchto let učil a publikoval v Čechách i v zahraničí. V současnosti přednáší psychologii zdraví na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.

J. Křivohlavý je křesťan, pokřtěný v roce 1939. Je členem Českobratrské církve evangelické. Za totality byl po dobu tří období (1969-1984) svobodně zvoleným laickým členem vedení této církve (byl členem synodní rady).

Křivohlavý je ženatý od 1951, má 3 děti, 8 vnoučat a 4 pravnoučata.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist