načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Šestá oběť – Tessa Harrisonová

Fungujeme! Vážení zákazníci, knihy si u nás můžete nadále objednávat s doručením Českou poštou, GLS, Zásilkovnou či s vyzvednutím na našich výdejnách v Brně, Praze a Plzni. Tyto objednávky vyřizujeme v běžném režimu, stejně tak nákup e-knih a dalších elektronických produktů. Nařízením vlády jsou z preventivních důvodů zavřeny některé naše pobočky, bližší informace naleznete zde
Šestá oběť

Elektronická kniha: Šestá oběť
Autor: Tessa Harrisonová

- První případ Constance Piperové. - V temných ulicích Whitechapelu se koncem 19. století neschovává jen bída, smrad, prostitutky a tolik vyhledávané potratářství… Kdo ve skutečnosti ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 350
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z anglického originálu The sixth victim ... přeložila Dina Podzimková
Skupina třídění: Anglická próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-759-7191-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

První případ Constance Piperové.

V temných ulicích Whitechapelu se koncem 19. století neschovává jen bída, smrad, prostitutky a tolik vyhledávané potratářství… Kdo ve skutečnosti může za zmizení mladých dívek? Je to všechno práce nechvalně známého Jacka Rozparovače, který je s touto londýnskou čtvrtí neodmyslitelně spjat? Muž v dlouhém plášti a klobouku vraždí prostitutky, ale kdo má na svědomí vraždy, které nenesou jeho podpis? A je vůbec nějaká žena v bezpečí?

(první případ Constance Piperové)
Předmětná hesla
Jack Rozparovač
Zařazeno v kategoriích
Tessa Harrisonová - další tituly autora:
Šestá oběť Šestá oběť
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Šestá oběť

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Tessa Harrisová

Šestá oběť – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


·ESTÁ OBùË

T E S S A H A R R I S O V Á

P R V N Í P ¤ Í P A D C O N S T A N C E P I P E R O V É

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:24 Stránka 3



Památce mého milovaného otce Geoffreyho Pennella,

který „přešel na druhý břeh“, zatímco jsem psala tuto knihu.

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:24 Stránka 5


001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:24 Stránka 6


POZNÁMKA AUTORKY

Úvodem bych chtěla podotknout, že si uvědomuji, že jsem si rozhod

nutím napsat román zasazený do Whitechapelu za časů Jacka Roz

parovače řekla o drobnohledné zkoumání ze strany mnoha tisíc od

borníků na toto téma, kterým se říká ripperologisté. I když jsem toho

o tématu přečetla opravdu hodně, nepředstírám, že jsem na tomto

poli čímkoliv jiným než amatérem, a ani v nejmenším se netoužím za

pojit do debaty o identitě zabijáka či zabijáků zWhitechapelu z konce

19.století. Této hrůzné dějinné epizodě se hodlám věnovat v kontextu,

který je plně smyšlený.

Jsem si také vědoma, že samotný název tohoto románu je kontro

verzní. Dle „obecně přijímaného“ historického mínění, které vychází

z velké části ze zprávy sira Melvilla Macnaghtena, zástupce náčel

níka metropolitní policie a hlavy Britské kriminální ústředny (CID),

bylo obětí Jacka Rozparovače pět. V dokumentu, který byl sepsán

zpětně v roce 1894, stojí: „Vrah z Whitechapelu měl pět a pouze

pět obětí.“ Byly jimi v tomto pořadí: Mary Ann „Polly“ Nicholsová,

Annie Chapmanová, Elizabeth Strideová, Catherine Eddowesová

7

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:24 Stránka 7

Poznámka autorky


a Mary Jane Kellyová. O této pětici se často hovoří jako o „kanonické“.

Soudobé novinové zprávy si tím ovšem nebyly tak jisté. Například

podle Daily News a New York Times byla Annie Chapmanová, dle

kanonického pořadí druhá oběť Jacka Rozparovače, ve skutečnosti

obětí čtvrtou. Bylo to tím, že ve Whitechapelu došlo o něco dříve

v tom samém roce (1888) ke dvěma brutálním neobjasněným vraž

dám. Někteří autoři se domnívají, že druhá ze zavražděných žen Martha Tabramová mohla být zároveň první obětí Jacka Rozparo

vače. Ve svém fiktivním líčení považuji její smrt za jeho první vraždu.

„Šestá oběť“ z názvu této knihy se pak vztahuje k takzvané whitehallské záhadě – bezhlavému ženskému torzu, které bylo nalezeno ve

sklepení na staveništi, kde později vyrostl Nový Scotland Yard. Sen

zační zprávy z tehdejší doby tvrdily, že jde o práci Jacka Rozparovače,

policie ale tuto možnost brzy vyloučila. Totožnost zavražděné ženy je dodnes neznámá.

Anglie, 2016

Tessa Harrisová ❘ ·está obûÈ

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:24 Stránka 8


Já v městě z hrobu vykopaném dlel a slyšel listy jeseně, jak duchů krok lehounký by ulicemi spěl...

– Percy Bysshe Shelley, „Óda Neapoli“, 1820

(v překladu Jaroslava Vrchlického)

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:24 Stránka 9


001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:24 Stránka 10


KAPITOLA

1

Londýn, sobota 8. září 1888



CONSTANCE



Ve vzduchu je cítit krev. Zase. Cítí její pach a jdou za ní jako vlci, kteří

se stahují, aby zabíjeli. Jenže tady už se zabíjelo. Je to tu ve Whitecha

pelu už potřetí za jediný měsíc a podruhé za poslední týden a všichni

jsou bez sebe strachy. Míříme na místo činu do Hanbury Street.

Je nás celá záplava, a jak se zpráva šíří, stále nás přibývá. Kramáři oču

mují se založenýma rukama na prahu svých obchodů. Pouliční pro

davači roznášejí novinu dál. Na Commercial Street je v tuto ranní

dobu vždycky spousta lidí, ale teď se zdá, že se podél starých tkalcov

ských domů na Fournier Street tísní úplně všichni.

Nějaký čahoun poblíž volá přes moji hlavu na kamaráda na druhé

straně ulice a ruce má složené u úst jako hlásnou troubu. „U krámu

s kočičím žrádlem!“ překřikuje hřmot ulice. Procházím okolo řady

11

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:24 Stránka 11

Kapitola 1


domů namačkaných jeden na druhém po Princelet Street, až dora

zím na místo. Před obchodem paní Hardimanové s masem pro kočky

se shromáždil veliký hrozen lidí. Další a další se tlačí kolem mě a nedočkavě se dožadují podívané. Natahují krky, aby viděli. Někteří muži si dokonce vysazují děti na ramena, aby se mohly podívat. Je tu také pár pisálků od novin. Jsou oblečení lépe než my ostatní a všichni se snaží vyčmuchat nějaké šťavnaté detaily.

V davu vidím lidi, které znám. Je tu vdova Gippsová a její slabo

myslný syn Abel, který nahání hrůzu. Nevěřila bych mu, ani co by se za nehet vešlo. A brusič nožů Bert Quinn s kůží jako pečený kaštan –

ten je tu taky. A paní Puddiphattová. Ta žije na ulici. Kde se něco se

mele, tam je i paní Puddiphattová. Prostě to vyčmuchá tím svým vel

kým frňákem. A jsou tu taky židi. Spousta židů. Prodávají z vozíků

úhoře v rosolu, jako bychom se všichni přišli podívat na karneval, a ne

na místo vraždy. Já ale hledám svoji starší sestru Flo. Ztratila jsem

ji někde na Wilkes Street. Vsadím se, že dobře vím, kde je. Kamarádí

se se Sally Richardsonovou, jejíž máti má ubytovnu se zadním vý

chodem, který ústí na Brown Lane. Vyžebrá si u ní službičku v naději,

že si pořádně prohlédne dvorek, kde se to prý stalo.

Místní chtějí za to, že vás nechají nahlédnout – pouze takové krátké

nakouknutí – šest pencí. Nemůžete to těm starým ubožákům vyčítat,

Flo ale není z těch, co vypláznou peníze, když se můžou pěkně podívat zadarmo.

Popravdě – já to vidět nechci. Myslím to tělo. Pokud vypadá jen

trochu jako to minulé, vím, že se mi z toho zvedne žaludek. O Polly

Nicholsové jsem totiž četla v novinách. A co že to ve Staru psali?

„Byla úplně vykuchaná s hlavou téměř oddělenou od těla.“ Jaký vy

šinutý maniak mohl něco takového udělat? To se vás ptám. A teď

tahle.

12

Tessa Harrisová ❘ ·está obûÈ

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:24 Stránka 12


Dneska ráno nás – Flo, mě a máti – probudil křik u nás v ulici.

Za úsvitu. Ještě byla skoro tma. A taky mrazivo. Flo vystrčila hlavu

z okna. Za chviličku byla zpátky.

„Našli další!“ povídá mi s očima jako dvěma talíři. A tak mě celou nevyspalou vytáhne z postele a říká, že se jdeme mrknout, co a jak. Tak to tady chodí. Všichni na sebe navzájem dáváme pozor. Každý tu ví, co dělají ostatní, takže když zabijou někoho z vašich sousedů, je to i vaše věc. A tenhle, tenhle šílenec – no, zdá se, že je mu jedno, koho si vybere, pokud je to někdo z ulice.

Když se to stalo posledně, byla Maisie Martinová na Brick Lane

v hospodě U pánvičky. Flo říkala, že její kamarádka s dětmi spala

necelých pět metrů od místa, kde ten zloduch prováděl svoje dílo na

chudákovi Polly. Slyšela křik a potom dunivé rány, jako by někdo

bouchal na dveře. Úplně ztuhla. Dokonce si netroufla ani vykouk

nout z okna, protože měla takovou hrůzu o svoje děcka. A taky měla proč. Polly našli jen pár kroků odtamtud s proříznutým hrdlem a vnitřnostmi vyrvanými z těla jako dršťky na řeznickém špalku.

A teď už jsou tu od dubna čtyři mrtvé ženské a dvě poslední vrah kuchnul ani ne tři ulice od nás. Když se něco takového stane, tak si toho člověk všimne, no ne? Nikoho nechytili, takže je pořád někde tam venku. Jsou tu samozřejmě podezřelí. Říká se, že ty poslední dvě

oddělal nějaký žid. Nebo že to byli feniáni, ti irští chlápci. Po smrti

Polly se nás všech začali vyptávat poldíci. Nevšimly jsme si, že by se

někdo choval divně? Znaly jsme ty zabité ženské? Nikdo ale nesedí

v lochu a nečeká na oprátku. A já vám klidně řeknu, že žádná ženská tady ve Whitechapelu se necítí bezpečně.

Hanbury Street a Brick Lane se ale každopádně hemží chlupatejma. Okolo čísla 29 je tmavomodrý řetěz. Říkají lidem, aby se nepřibližovali. Jeden nebo dva cajti dokonce mávají pendrekem, aby

13

KAPITOLA 1

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:24 Stránka 13


bylo vidět, že to myslí vážně. Je tu taky koňská sanitka. Koním se dav lidí nelíbí. Začínají být neklidní.

Zvěsti se množí jako blechy v psím kožichu.

„Je to Černá Annie,“ slyším někoho cedit mezi zuby.

„Annie Chapmanová?“

„Prej jo.“

Nikdo, koho bych znala. Zaslechnu, jak někdo volá moje jméno, a uleví se mi. „Con!“ otáčím se na místě. „Con!“ Je to Flo, která stojí ve dveřích domu jen pár desítek centimetrů ode mě. Dává mi znamení, že mám jít rychle s ní. Osvobozuju se z tlačenice kolem.

„Vidělas něco?“ ptám se a běžím za ní přes ulici.

Vrtí hlavou. „Zahlídla jsem jen pár šněrovacích bot a červeno-bíle pruhovaný punčochy. Trčely ze starýho pytle. Pak přišli a odnesli ji pryč.“ Trhne hlavou směrem k čekající sanitce. Hlas má otrávený, jako by jí ušel hlavní výstup ve varieté. „Prej měla taky vyrvaný střeva,“ dodává pak a vesele krčí rameny, jako by si chtěla vynahradit to zklamání.

Při té představě sebou škubnu. „Myslíš, že to byla zase Kožená

zástěra?“ ptám se jí, ale než může odpovědět, ozve se řev. Otáčím se

a vidím, že se lidi natahují a ukazují prsty. Poldíci všem říkají, aby

ustoupili. Nakládají tělo na nosítkách do sanitky, která ho odveze.

Sledujeme, jak zavírají dveře a jak se vůz pozvolna vydává ulicí pryč.

Chvilku to trvá. Nějací hlupáci se na něj pověsili. Většinou kluci. Pár ran policejním obuškem ale tento problém rychle vyřeší a sanitka zamíří do márnice.

„Jdem,“ říká Flo a bere mě za paži. „Tady jsme viděly, co jsme mohly.“

Jsem ráda, že nechce znovu tajně nakouknout do dvora. Pro jeden den bylo vzrušení ažaž.

14

Tessa Harrisová ❘ ·está obûÈ

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:24 Stránka 14




EMILY



Nespatřila mne. Chtěla jsem se k ní natáhnout a dotknout se jí odsud z chladných stínů, ale neudělala jsem to. Ještě ne. Byla jsem pryč, víte. Ne moc dlouho. Pět týdnů a tři dny, mám-li být přesná. Ale od mého odchodu

se toho hodně změnilo. Ve čtvrti se usídlil nový děs. Hrůzy, které jsem

poznala já, se svou povahou lišily, ale zato byly na denním pořádku: hla

dovějící lidé ve stokách, starý muž bez domova, který umíral zimou, mladá vdova, která se upila k smrti ginem. Ale na rozdíl od chudoby tento nový postrach není pomalý a zákeřný. Je rychlý a brutální. Je barbarský a zvrá

cený. Je to vražda toho nejohavnějšího a nejsurovějšího druhu. Ba co víc,

děje se na ulicích, které tak dobře znám. Děje se ve Whitechapelu.

Pověsti, které se mezi lidmi šíří, jsou pravdivé. Poslední obětí je Annie

Chapmanová – nebo taky Černá Annie, jak se jí říkalo kvůli barvě jejích

vlasů. Za svého života jsem ji znala. Byla to nevinná duše. Protloukala se

díky tomu, že háčkovala a vyráběla umělé květiny. Když ale neměla co do úst, dělala to, co většina jiných žen v jejím postavení – prodávala své tělo. A stejně jako další ve stejném postavení sahala po lahvi, aby den poté

nemusela myslet na tmavou uličku či schodiště ani na hekání, nárazy těl

a urážky, kterými ji tak nezřídka častovali.

Ano, znala jsem Annie Chapmanovou a věděla jsem, že na tom nebyla

dobře se zdravím. Podle bledosti kůže a kašle, který tak často dusila hřbetem ruky, jsem poznala, že je vážně nemocná. Pár týdnů předtím, než byla zavražděna, přišla do kostela svatého Judy. Jen tam tak seděla v jedné ze zadních lavic a těšila se z krásy toho místa a potom sklopila hlavu. Bylo obtížné říci, zda se modlí, nebo se jí udělalo zle. V tom kostele ovšem našla útočiště. Doufám, že si kousek toho poklidu, kterého si tehdy zřejmě užívala, odnesla s sebou. Přála bych si, abych s ní ten klid mohla sdílet také. Ale nemělo to být a brzké ranní hodiny 8. září měly být její poslední na zemi.

15

KAPITOLA 1

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:24 Stránka 15


A já jsem byla jejich svědkem.

Když svítalo, byla jsem na Hanbury Street. Ostrý vítr rozháněl temná

mračna, ale ubohá Annie stejně ani na chvíli nezamhouřila oka. Vyhodili ji z ubytovny, protože neměla dost peněz na zaplacení, a tak se celou noc potulovala ulicemi a hledala zákazníky. Až do té chvíle žádného nenašla. Kvůli závrati byla jen stěží schopna stát, a tak vrávorala od jednoho rohu

ke druhému. Ubohé ruce měla celé znecitlivělé a v krku začínala cítit ne

volnost. Není divu, že neměla žádného zákazníka – až do té chvíle.

Vynořil se ze stínů a oslovil ji. Ona ho samozřejmě neznala. Byl to pro

ni jen další žádostivý muž, jehož touhu bylo třeba ukojit. Ale já jsem věděla. Viděla jsem, jak přikyvuje na souhlas s jeho slovy, a viděla jsem, jak se nechává vést domovními dveřmi a dlouhým průchodem. Následovala jsem je s hrůzou v srdci. Viděla jsem, jak scházejí po schodech dolů na dvorek, který byl za nimi, a nemohla jsem dělat vůbec nic. Sledovala jsem,

jak si vyhrnula sukně, opřela se o plot a ochotně roztáhla nohy. Tyčil se nad

ní a myslím, že v té chvíli chudinka Annie pochopila, že se stane něco

hrozného. Slyšela jsem, jak vykřikla: „Ne!“ Ale už bylo pozdě. Ruku už měl

přitisknutou na jejích ústech. Bušila do něj rukama a škrábala ho, když se

jeho ruce pevněji sevřely okolo jejího hrdla. V té chvíli musela na krku ucítit chladnou ocel, protože nedlouho poté jí začal mezi prsty protékat teplý

sirup její vlastní krve. Modlím se adoufám, že ji okamžitě opustilo vědomí.

Modlím se a doufám, že už nestihla zjistit, co udělal, když jí zvedl sukně a rozerval její tělo nožem.

Zůstala jsem pak jen do chvíle, kdy nějaký muž otevřel zadní vchod

svého obydlí a zakopl o tělo ležící na dvoře za jeho domem. S divokým po

hledem v očích se otočil, vlekl se průchodem ven a pak se vypotácel na ulici, aby zavolal pomoc. A já? Také už jsem viděla dost. Ale znovu se ve mně

zvířily otázky, které mi kroužily hlavou i v případě Marthy Tabramové

a Polly Nicholsové. Mohla jsem udělat víc, abych to zastavila? Měla jsem

16

Tessa Harrisová ❘ ·está obûÈ

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:24 Stránka 16


udělat víc, abych to zastavila? Občas přemítám, zda svou slabostí nezrazuji své pohlaví, jestli ty ženy neodsoudila k smrti moje zbabělost. Odpověď na tyto otázky zní, že navzdory všemu, co se mi přihodilo, neumím změnit smýšlení zlých lidí. Mohu jen vést ty, kdo jsou ochotni naslou

chat, a doufat, že se mi podaří jejich prostřednictvím vykonat alespoň něco

dobrého.

Zatímco jsem naposledy pohlížela na ubohou Annie Chapmanovou,

jejíž krev se ještě stále rozlévala po zemi, byl přivolán první policista. Více jsem toho udělat nemohla.

KAPITOLA 1

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:24 Stránka 17


KAPITOLA

2

Pátek 14. září 1888



CONSTANCE



„Fialky jsou modrý. Růže jsou červený. Tři kurvy jsou mrtvý. A brzo budeš i ty.“

Ve svých otrhaných hadrech mě svlíkají pohledem, s usoplenými nosy a škleby na špinavých tvářích. Žádnému z těch kloučků s ucouranými vlasy nemůže být víc než dvanáct, ale já mám pekelný strach. Vím, že bych ho mít neměla, ale z jejich hloupé odrhovačky mi přejíždí mráz po zádech.

„Vypadněte!“ procedím k nim skrz zaťaté zuby.

„Tři kurvy jsou mrtvý. A brzo budeš i ty,“ opakují.

„Odprejskněte!“

Vrhnu se k nim a křičím tak hlasitě, až poplaším procházejícího pána. Překvapením mu vypadne monokl. Můj řev ale dosáhl svého.

18

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 18

Kapitola 2


Ti prašiví spratci se otočí a rozutečou se jako krysy ze stok, což taky

jsou.

Tohle je možná Piccadilly, nóbl čtvrť, kde žijí našňoření pánové

a dámy a která by klidně mohla být milion kilometrů od Whitecha

pelu, mně ale prudce buší srdce a v puse mám sucho, jako bych v ní

měla skelný papír. Byli drzí jako opice, takoví frajírci a tak stateční.

To taky být můžou, protože po nich on nejde. On jde po holkách a žen

ských, co šlapou ulice. Po těch, které jsou venku v noci, které se napá

její ginem, aby tak moc necítily bolest, aby nemusely myslet na to, co

se z nich stalo.

Musíte je litovat. Já je každopádně lituju. Naučila mě to slečna

Tindallová. Většina z nich byly kdysi něčí ženy nebo mámy, ale osud jim krutě rozdal karty. Každá z nich má vlastní dojemný příběh – jak si s nima jejich páni užili a nechali je s outěžkem – chci říct těhotné –

nebo jak přišly o muže nebo od něj byly bité, a tak musely odejít z do

mova. Chlapi? Nejde žít s nimi, nejde žít bez nich.

Já s nimi nechodím. Máti říká, že tak zoufalé nejsme... zatím.

Můžu vám říct, že takových ubohých duší je tu spousta. Amelia Pal

merová, Mary Kellyová, Pearly Pollová. Všechny je znám. Jsou solí

téhle země, když se to vezme kolem a kolem. Jasně, že některým

z nich jde o to oškubat muže o pár šilinků, ale já nemám co říkat.

Přesně to totiž děláme i my. Když říkám „my“, myslím tím vlastně Flo. Nerada jí s tím pomáhám, ale stejně to dělám, protože krást není tak špatné jako prodávat se. Ale stejně jsem po nocích venku a sna

žím se vydělávat. Proto jsem dneska večer tady před divadlem s koší

kem kytek.

V březnu a dubnu prodávám pomeranče. Ty jsou nejlepší. Ne

vyhodíte je, jako to musíte občas udělat s kytkama. Takhle později

během roku je to těžší. Moc toho nezbývá. Dneska se mi povedlo

19

KAPITOLA 2

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 19


koupit poslední levanduli a z části udělat kytičky. Dámy si na ně vážně

potrpí, dávají si je do skříní a truhel, aby pěkně voněly. A taky me

chové růže. Umím je pěkně uvázat. Po těch svázaných je sháňka a nic

mě to nestojí. Okolo pak dám jejich vlastní listy. Papír na tucet kytek

stojí penci, někdy jen půlpenci, když má Velký Alf zrovna chuť být

laskavý. Je to něžný obr, vážně. Dřív pracoval na dráze, až do té ne

hody. Ale vždycky mi dá dobrou cenu, když se na něj pěkně usměju.

A poupata. Vždycky se dobře prodávají zamilovaným – a když si je ke

mně přijdou koupit, Flo jim strčí ruku do kapsy a odlehčí jim o pár

pencí, o hodinky nebo něco dalšího, co se dá střelit. Jednou dvakrát to

udělala moc okatě a všimli si jí. Chlupatý šli po ní a skoro ji sebrali,

ale ona se jim vždycky nějak ztratila. Vklouzla do předsíně nebo do

dveří obchodu a prostě zmizela.

A já? Mně se tyhle věci nelíbí. Držím teď hlavu sklopenou. Ale

páč – promiňte, měla bych říct protože; abecedu znám, pan Bartleby –

to je nápadník naší máti – kupuje za penci senzaci a všichni se sesedneme kolem a já pak čtu nejnovější zprávy, které píše Sun nebo Star. Z celé naší famílie totiž jen já umím pořádně číst. Můj fotřík, dej bůh

klid jeho duši, mě to naučil, když mi bylo teprve sedm. Sedávala jsem

mu na koleni a on říkal písmena a ukazoval mi je na stránce. Když mi

bylo devět, četla jsem já jemu. Ve dvanácti jsem měla za sebou Kro

niku Pickwickova klubu. U toho pana Pickwicka jsem se pěkně culila,

to teda jo. Slečna Tindallová v kostelní škole mi každý týden půjčo

vala své knížky: Poutníkovu cestu a Gulliverovy cesty. Moc se mi nelí

bily. Byla tam moc nóbl slova. Ale pak mi dala slovník a naučila mě, jak

si v něm hledat to, čemu nerozumím. Pak to bylo, jako když někdo

rozsvítí jedno z těch velkých elektrických světel v divadle, a všechno

začalo být naprosto jasné. Brzo jsem si našla knížky o holkách, Cla

rissu a Jarmark marnosti. Becky Sharpová – tomu říkám holka, která

20

Tessa Harrisová ❘ ·está obûÈ

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 20


věděla, co chce. Slečna Tindallová mi řekla, že i když bych její chování neměla zrovna vychvalovat, je pro ženu dobré, když má – jak bylo to slovo, které použila? – embi... ambice. Jo, to je ono. Řekla mi, že mi byl dán veliký dar a že jsem „se vydala na cestu k větší dokonalosti“. Povídala, že některým lidem vyhovuje zůstat ve stoce, ale pár – například já – vzhlíží ke hvězdám. Tak jsem začala pomáhat v nedělní škole, učit mládež číst a psát a slečna Tindallová mi výměnou za to pomáhala, no, chovat se víc jako dáma. Dámu poznáte vždycky, říká slečna Tindallová, a nejen podle šatů. Poznáte ji podle chůze a podle držení těla a také podle toho, jak mluví. A tak mě slečna Tindallová začala učit správný řeči. Nebo to má být správné? Když chcete mít aspoň trochu naději být dámou, musíte se řídit množstvím pravidel týkajících se toho, jak mluvit – a tak se o to snažím. Teda alespoň někdy.

Myslím, že se mi to daří. Samozřejmě když jsem s lidma jako já,

tak sklouznu do starý dobrý londýňanky. Ale když si na to dávám

pozor, můžu být stejně vznešená a zdvořilá jako Sarah Siddonsová a jí

podobný. Jde o to, že sem – jsem – slečnu Tindallovou posledních šest týdnů neviděla. V nedělní škole nebyla a nikdo mi neřekne, kde je. Ale každopádně proto pořádně vyslovuju, a když si na to vzpomenu, říkám „oni“ místo „voni“ jako Flo. Ona tvrdí, že začínám být namyšlená, ale tak to není. Jen chci lepší život a třeba ze mě jednoho dne bude prodavačka a budu pracovat na Piccadilly ve Fortnum & Mason nebo v Harrods a Whitechapelu ukážu záda. Slečna Tindallová tedy říká, že bych měla upírat zrak ještě výš, že bych měla chtít studovat v Oxfordu, na její staré koleji Lady Margaret Hall. No jasně, musíte se smát. Ona si ale myslí, že můžu někým být, a to pro mě dost znamená. Pro začátek to znamená, že můžu vypadnout z East Endu.

A můžu vám říct, že zrovna teď je to dost strašidelné místo k ži

votu. Když předčítám vo tom, co on udělal těm ubohým duším, mám

21

KAPITOLA 2

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 21


z toho husí kůži. Poslední dvě byly nejhorší. Někdo mu říká zabiják

z Whitechapelu nebo Kožená zástěra, protože to byl dost ošklivý pří

pad, se kterým jsme se tu už setkali. Všichni si mysleli, že je za tím

ten žid John Pizer, ale policajti ho na začátku týdne sebrali, a pak ho

zase pustili, protože měl dobré alibi. Každopádně musím Flo a máti

a panu Bartlebymu číst o tom, jak kuchl Polly Nicholsovou tak hlu

boko, že jí jeho nůž rozerval žaludek. A – pomáhej mi pánbůh – jak

utekl i s Anniinou dělohou. Představte si to! A tohle říkám nahlas

a všichni, kdo poslouchají, dělají „ech“ a „och“ a potom řeknou „pokra

čuj“ a ode mě se chce, abych to četla, jako kdyby to byla ukolíbavka

nebo pohádka. Ale to není. Je to pravda a jde mi to do hlavy jako zlý

sen, nemůžu se toho zbavit.

A právě proto se těm darebákům podařilo vyděsit mě až k smrti.

Právě proto strašně nerada chodím celou cestu do West Endu tvářit

se, že prodávám květiny dámám a pánům před divadly, když ve sku

tečnosti chci jenom zůstat doma a na dveře dát petlici.

Ale dneska je to jiné, protože dnes jsem se zbavila všech kytek

a košík mám prázdný – dnes jdeme do divadla my. Jen tu ještě čekám na Flo. Její kluk Danny Dawson dělá portýra v egyptské síni. Je umaštěný jako stará pánev. Vlasy má ulíznutý dozadu olejem a kní

rek na koncích navoskovaný do špičky. Vždycky se snaží Flo ukrást políbení – a mně taky, když je pod parou – a já ho nemám ráda. Jen

bůhví, co na něm Flo vidí. Mohla by mít jakýhokoliv chlapa, na kte

rýho zamává řasama. Je hrozně hezká. Flo ale říká, že se s Dannym příští rok vezmou, jakmile si něco našetří, a potom bude z rodiny. Doufám, že to znamená, že přestane krást. Alespoň máti bude mít

o jeden krk k uživení míň. Oči jí se vším tím šitím, které si bere, už

tak dobře neslouží. Potřebovala by je nechat chvíli odpočinout, jinak oslepne.

22

Tessa Harrisová ❘ ·está obûÈ

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 22


To je každopádně důvod, proč stojím tady na divadelních scho

dech ve West Endu v záři pouličních lamp obklopená davy lidí, kteří

se shlukují na ulici předtím, než se půjdou podívat dovnitř na představení. Jdeme na slavného amerického iluzionistu. Jmenuje se pan

Hercat a čeká nás večer Smíchu! Tajemství! Hudby! – tak to alespoň

stojí na plakátu. Vzduch je trochu mrazivý, a tak si přitáhnu šál těs

něji kolem těla. Ale pořád se klepu, ne zimou ani vzrušením, ale stra

chem. Ti kluci mi připomněli, že potom musíme s Flo dojít za tmy

celou cestu až do Whitechapelu.

„Tak jdem, Con!“ říká Flo a chytá mě za paži. Poleká mě natolik,

že zalapám po dechu. Taky zapomínám, že po ní většinou chci, aby

mi tak neříkala. Vždycky povídám: „Jmenuju se Constance.“ A ona

na to pokaždé: „Tady je někdo nóbl!“ a udělá obličej, kterým chce

říct, že se v myšlenkách povyšuju nad svůj stav. Říká, že jsem hloupá,

když mám sny, a hloupá, když nechám slečnu Tindallovou, aby mi

takhle motala hlavu. Občas z toho bývám nešťastná. Ale dnes jsem

jen ráda, že ji vidím. Jsem ráda, když mě chytne za ruku, a dokonce

ještě radši jsem, když projdeme dozadu za divadlo ke dveřím z po

stranní uličky plné odpadků a krys, kde už na nás čeká Danny s tváří,

která se leskne ve světle lampy, a ne nějaký muž s nožem, který vy

stoupí ze stínů.



EMILY



Ulice Whitechapelu byly v tomto týdnu – po vraždách – o dost klidnější.

Jen málo počestných žen vychází ven za tmy, a dokonce i muži se chovají obezřetněji, až trochu příliš horlivě se navzájem doprovázejí a beze slov si tak projevují podporu, ale přitom nechtějí, aby si jejich touhu po společnosti někdo mylně vyložil jako slabost. Obvyklý dav nahradili policisté,

23

KAPITOLA 2

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 23


muži z metropolitní policie. Při tom všem zmatku dělají, co mohou, to ale

ve skutečnosti nestačí. A ve whitechapelské nemocnici pro chudé jde život – i smrt – tak jako vždy.

Je páteční večer a každý pátek nemocnici navštěvuje Terence Cutler,

porodník a člen Královské chirurgické společnosti. Je to vysoký asi pětatři

cetiletý muž s již mírně prořídlými vlasy pískové barvy a – přinejmenším navenek – působí dojmem klidné výkonnosti, která bývá tak často zamě

ňována s arogancí. Za běžných okolností vypadá jako gentleman, který důvěřuje vlastní profesní zdatnosti, i když jeho osobní vlastnosti jsou pochybnějšího rázu. Jeho mladické styky se ženami, které měl později začít léčit, mu přinesly nešťastný odkaz. Zrovna dnes večer vidím zcela zřetelně, že je hluboce znepokojen, přestože nejde o žádné hrozné příznaky

čistě fyzického rázu. Místnost je chladná, až téměř studená, ale jemu se na

čele tvoří pot.

„Dnes jen tato jedna, paní Maggsová?“ ptá se, když odstoupí od chvě

jící se dívky, která leží na stole. Sukně má vykasané upasu apokrčené nohy

roztažené do široka.

Porodní bába, mohutná žena s kudrlinou šedivých vlasů, která se jí

uvolnila zpod špinavého čepce, vylévá do výlevky obsah otlučené smalto

vané mísy.

„Jo, pane,“ odpovídá paní Maggsová svým úsečným skotským stylem.

Vrací se k dívce a pokládá jí končetiny na stůl, jednu po druhé, a obnovuje

tak zdání důstojnosti u někoho, kdo o všechno ostatní přišel. A v této po

loze pacientka nehybně setrvá. Snad je příliš pod vlivem léků, nebo je to

proto, že se bojí pohnout. Co z toho je pravda, není jasné.

Chirurg na ni znovu pohlédne, řekla bych, že s trochou smutku. Pro

hlíží si svou svěřenku, která tam poslušně leží jako obětní beránek na oltáři.

Je to tulačka a plavé vlasy, které má zpocené tak, že se zdají tmavší, se jí

lepí k drobné hlavě. Její pleť je téměř tak bílá jako dlaždice na zdech.

24

Tessa Harrisová ❘ ·está obûÈ

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 24


„Je to ještě děcko,“ slyším Cutlera mumlat. Hlas má zoufalý, téměř rozechvělý. Vím, že se diví, jak to mohlo dojít takhle daleko.

„Jo, pane,“ odpovídá paní Maggsová, veselá jako hospodyňka u krámku na tržišti. „Je maličká. Zdá se mi, že jsou rok od roku mladší a mladší,“ odpoví a nakloní se nad dívku. Zamyšleně natočí hlavu a pak dodá: „Esli se to má zarazit, bude to chtít víc než jen změnu zákona.“ Od čelisti dolů jí visí velký záhyb vytahané kůže, který jí zakrývá krk, takže mi připomíná krůtu. Když znovu promluví, roztřese se. „Eště kapička laudana a bude jí líp.“ Z kapsy své zástěry vyndá tmavou skleněnou lahvičku. Rychle se ohlédne, aby se ujistila, že se lékař nedívá, pak si bleskově přihne a teprve potom lék podá dívce.

Cutler, který její přečin přehlédl, zatřese hlavou a pohlédne na své ruce.

Čáry v jeho dlaních jsou rudé od krve, jako by někdo vzal pero a namalo

val mu je na ruce inkoustem. Také lůžka nehtů má červená. Sáhne po kartáči a začne si je drhnout s ještě větší péčí než obvykle. Jako by se snažil

zbavit něčeho obzvlášť odporného. Problémem je, že si uvědomuje, že se

stal stejně zkaženým jako těla prožraná nemocí, která tak často léčí. Začí

nal se vznosnými ideály. Zbaví svět metly syfilidy. Ale francouzská nemoc

navzdory svému galskému přízvisku není v módě, přinejmenším ne u zá

možných tříd, které ho mohou posunout dál v kariéře.

Porodní bába zatím poplácá dívku po ruce sevřené v pěst, která jí spo

činula na hrudi. „Och! Ale bohdá, že budeš žít, drahoušku.“ S úsměvem se obrátí zpět k chirurgovi. „ A vy můžete dneska odejít dřív, pane.“

„Cože?“ odpovídá Cutler hluboce ponořený v myšlenkách.

„Pro dnešek máte hotovo.“

„Ano, máte pravdu.“ Jeho odpověď nezní moc nadšeně. Neobtěžuje se tím, že by se k ní při řeči otočil. V té chvíli nechápe, proč by měl stát o to jít domů dřív. Není nic anikdo, ke komu by se potřeboval vrátit. Žena sdobrými konexemi byla v jistou chvíli nutná, takže i když se svým výzkumem

25

KAPITOLA 2

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 25


pohlavních nemocí nepřestal, bylo nezbytné, aby ho prováděl v tajnosti. Jeho papíry aohavné fotografie infikovaných pacientů začaly být po sňatku pro laické oko náhle inkriminující. Byl nucen mít je pod zámkem, jako by

to byla pornografie – hříšné a zvrácené tajemství.

Porodní bába se obrací pryč od stolu a vrací se ke své práci a její šedivá

obočí zamyšleně poklesnou. „Zrovna teď Whitechapel nikoho moc neláká.“

„Ne, to ne,“ souhlasí Cutler. Přes rameno na paní Maggsovou kývne apak

se vrátí k mytí rukou karbolovým mýdlem. Během této očisty vidím, jak

sebou jeho velký knír škubne, jako by se jeho tvář mírně uvolnila. Zdá se,

že se mu ulevilo, že ho dnes večer už nebudou potřebovat.

Porodní bába si znovu kradmo lokne laudana, jako by si potřebovala

dát na kuráž. „Kvůli těm hrozným vraždám jsme všichni celí podráž

děný,“ pokračuje. Její tón je i nadále veselý a řekla bych, že za její náladu

může laudanum.

„To věřím,“ odpovídá Cutler bez velkého přesvědčení. Je zřejmé, že s ní

souhlasí z vrozené slušnosti. Oklepe si ruce nad umyvadlem a obrátí se, aby si vzal ručník, který je pro něj připravený na blízkém věšáku. Vedle

stojí ona natlučená smaltovaná miska. Vidím, jak o ni náhodně zavadí

očima, a potom záměrně odvrátí zrak. Na tváři má výraz mírného zne

chucení. Potom si sundá potřísněnou zástěru, jako by na ní ulpíval mor.

Odhodí ji do koše na špinavé prádlo, který stojí hned vedle, a dlouhými kroky se vydá pro kabát, který visí na kolíčku na zadní straně dveří. Chviličku čeká, aby mu ho porodní bába mohla úslužně podat.

Paní Maggsová pokračuje bez rozpaků: „Och! Všecky ženský jsou bez

sebe strachy.“ Tentokrát mluví přiměřenějším tónem, jako by ani lauda

num nedokázalo zaplašit hrozbu visící nad čtvrtí.

„Všichni se musíme mít na pozoru,“ odpoví Cutler, když porodní bábě

náhle dojde, co se od ní čeká, a pomůže mu s oblékáním kabátu.

26

Tessa Harrisová ❘ ·está obûÈ

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 26


Jsme vdlouhé úzké místnosti. Světlo plynových lamp se odráží od bílých

dlaždic na stěnách. Po jedné straně stojí široká nízká kredenc s mramo

rovou svrchní deskou. Na ní leží nejrůznější nástroje – kyreta a kožené hadičky – a na polici nad tím je úhledně vyrovnaná řada lahví. Štiplavý pach – ostrý odér, který většinou štípe v nose a škrábe vzadu v krku – byl zpočátku téměř nesnesitelný. Teď se ale zdá, že vyprchal.

„Díky, pane,“ říká porodní bába a podává Cutlerovi jeho kufřík. Do jejího hlasu se znenadání vrací veselý tón a lalok pod bradou se chvěje.

Chirurg se zrovna chystá vzít si své věci, když tu dívka na stole zvedne nohy, přitáhne je k sobě a potichu zasténá. Cutler se při tom zvuku zastaví.

Otočí se a vrhne na mladou pacientku ustaraný pohled. „Bude potřebovat

hodně odpočívat,“ říká porodní bábě.

Žena samolibě přikývne. „Její poručník pro ni pozdějc pošle kočár,“ od

povídá a složí paže na své poskvrněné zástěře. „Určitě se o ni postará.“

Vidím, že Cutler musí své pocity potlačit silou vůle. Vidím, že se kouše do jazyka. S přemáháním nasadí sarkastický úsměv. „Určitě ano,“ zamumlá, zatímco se natahuje pro lékařskou brašnu ležící na skříni s mra

morovou deskou. Jak to udělá, rukáv jeho kabátu se vytáhne a odhalí krev

na manžetě jeho košile. Na chviličku se zastaví, jako by si ji chtěl prohlédnout.

„Skoro jsem zapomněla,“ ozve se porodní bába. Je zjevné, že to tak není, ale ona má v úmyslu působit nenuceně. Sáhne do kapsy své zástěry

a zamává lékaři pod nosem obálkou. Písmo na ní svědčí o vzdělaném člo

věku. Panu Cutlerovi za prokázané služby, píše se tam. „Je to od jejího

poručníka,“ říká mu. Oči jí rychle zalétnou ke stolu a potom zpátky.

Cutler obálku převezme. „Samozřejmě,“ odpoví, vyndá z vlastní kapsy minci a podá ji dychtivé porodní bábě. „Díky, paní Maggsová,“ říká, otevře kufřík a obálku do něj upustí, jako by to byl smrdutý hadr. Vezme si

27

KAPITOLA 2

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 27


cylindr – pro konzistenci a přitom naposledy pohlédne na dívku a ramena

se mu pozvednou slyšitelným povzdechem.

„Víme, jak se jmenuje?“ ptá se, i když ve skutečnosti nečeká, že dostane

odpověď.

Porodní bába si odfrkne. „Lepší nevědět, pane,“ řekne a přikryje chvějící

se dívku hrubou dekou. Lékař radu staré babice s hlavou zamlženou alkoholem přijme. Dívka na stole se ale zavrtí.

„Molly,“ zachraptí skrz drkotající zuby. „Jmenuju se Molly.“

Lékař se zastaví. Je zjevné, že nečekal, že dívka sama za sebe promluví.

Popojde pár kroků vpřed a nakloní se k ní. Dívá se na něj skrz závoj slz a něco se jí mihne v očích. Cutler otevře ústa, ale nenajde správná slova.

Chtěl jí nabídnout trošku útěchy, ale žádnou nenachází. Jako by mu náhle

došel dech. A tak ji prostě poplácá po studené paži a odvrátí se.

Mířím na chodbu za ním. Je tu daleko větší tma, hoří tu jen jediná

lampa. Také pach je tu jiný. Zdi whitechapelské nemocnice pro chudé jsou

vlhké, pokryté plísní a drolí se z nich omítka. Lékař ví, kam jít. Otočí se směrem k hlavnímu vchodu, projde kolem místnosti, ve které leží nemocné ženy a kde neustálé kašlání zdánlivě přehlušuje veškeré jiné zvuky. Když

už je pár metrů od dveří, zaslechne známý hlas.

„Cutlere!“ Je to James Holt, lékař a ředitel nemocnice. Objeví se ve dve

řích kanceláře. Tmavé vlasy má rozcuchané a oči zarudlé. Muž, který

upadl v nemilost. Nešťastně špatný odhad při práci se skalpelem během operace jedné z dědiček z vyšší společnosti ho dostal do jeho současného

postavení. Útěchu nachází v lahvi, ale už téměř nikde jinde. Cutlerovi

i mně připadá, že se zrovna vzbudil z hlubokého spánku.

„Dobrý večer, doktore Holte.“

Ředitel si odkašle a posunkem Cutlera pozve do své kanceláře a přitom

se tajnůstkářsky rozhlíží po chodbě, aby měl jistotu, že je nikdo neviděl.

Zavře za nimi dveře.

28

Tessa Harrisová ❘ ·está obûÈ

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 28


„Už s vámi mluvila policie?“ ptá se nervózně.

Cutler cítí z jeho dechu whisky a oči mu zabloudí k poloprázdné lahvi

na stole. Už se to ani nesnaží skrývat, pomyslí si. Zavrtí hlavou. „Byli

tady?“

Holt přikývne. „No ano,“ odpoví důrazně a sveze se dozadu na hranu

svého stolu. „Rozhodně tu byli, vyptávali se některých žen a všech zaměst

nanců.“

Cutlerovi viditelně ztuhla čelist „Chtěli vědět...?“

„Ano, samozřejmě.“ „A...?“ „Přirozeně jsem jim řekl, že léčíte ženské nemoci. Nic jiného.“ Cutlerův výraz se uklidní.

„Jsem si jist, že brzy budu mít příležitost vás požádat, abyste mi tu las

kavost oplatil,“ odpoví Holt a povytáhne jedno obočí.

Vmístnosti se rozhostí rozpačité ticho, zatímco se každý z mužů zaobírá

svými vlastními problémy. Chvíli není slyšet nic jiného než namáhavé

kašlání z místnosti se ženskými pacientkami.

„Polly Nicholsová...“ vyhrkne najednou Cutler, jako by ho to napadlo

právě v tu chvíli.

Holt pozvedne ruku. „Žádné záznamy tu nejsou. To jsem zařídil.“

Cutler přikývne a ústy vypustí zadržovaný dech.

„Dáte si něco k pití?“ Holt pozvedne lahev whisky.

„Ne,“ odpoví Cutler zostra a potom doplní poněkud opožděné „děkuji“.

„Aha,“ říká Holt s úsměvem. „Krásná paní Cutlerová. Můžete jí, pro

sím, vyřídit mé pozdravy, starý kamaráde?“

„Vyřídím,“ přikyvuje chirurg. Opomněl ale zmínit, že svou ženu Geraldine už měsíc neviděl ani o ní

nic neslyšel. Otevře dveře kanceláře a dojde pár kroků chodbou k hlavnímu

vchodu, kde sedí u stolu postarší vrátný.

29

KAPITOLA 2

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 29


„Dobrou noc, pane Cutlere,“ řekne ten muž a pokývne holou hlavou.

Cutler ho poněkud neochotně pozdraví. Může mu věřit, že nebude mluvit? Problém spočívá v tom, že mě tady zná až moc lidí, říká si. Narazí si na hlavu cylindr a chystá se vykročit na ulici, ale nečekaně k němu přistoupí dvě ženy a on se zarazí. Jedna z nich vypadá velice mladě a opírá se o druhou. Je zjevné, že ji něco velmi bolí. Z úst jí volně vytéká krev a drží se za čelist.

„Doktora, prosím! Poďte nám pomoct!“ zaskřehotá ta starší, jakmile překročí práh nemocnice. Zběsile mává volnou nohou. Cutler si všimne, že

má rukáv celý zakrvácený.

Vrátný jí okamžitě odpoví. „Poďme se na vás mrknout,“ říká a zvoní

na zvonek za stolem, aby přivolal pomoc. Zjevně je na podobné návštěv

níky zvyklý a v jeho jednání není prakticky žádná naléhavost. Ale jak

mile mladá žena zvedne potlučený a zkrvavený obličej, nesouhlasně pokývá hlavou.

„No, to se podivejme. Esli to neni Mary Jane Kellyová... už zase.“ Rezignace v jeho hlase hraničí s přezíravostí.

Vypadá to, že Cutler, který doteď bez hnutí sledoval drama, jež se před

ním odvíjelo, se na ženu při zmínce jejího jména zaměřil. Ve chvíli, kdy ji

vrátný směruje k lůžkové místnosti, vzhlédne i ona a všimne si lékařova pohledu upřeného na její obličej. V očích se jí zableskne poznání. Na chviličku se zdá, že snad něco řekne. Nateklé rty se od sebe odlepí, ale její společnice ji táhne pryč.

„Jdem’, děvče,“ pobízí ji. „Děláš jim tu svinčík.“ Ukáže na krev, která odkapává na podlahu.

Pro Cutlera je ta pravá chvíle k odchodu. Obejde obě ženy a spěchá na ulici. Venku je svěží a chladný večer a kolem něj se náhle v širokých spirálách ovíjí jeho vlastní dech. Přehlédne dopravu na ulici. Ještě je tu živo – několik kočárů a čtyři nebo pět vozů, ale chodců pomálu. A zdá se, že ti, kdo

30

Tessa Harrisová ❘ ·está obûÈ

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 30


se vydali ven pěšky, mají naspěch více než jindy. Nijak ho neláká se k nim připojit. Zavolá si drožku a ani ne za hodinu bude v jiném světě, pryč od zdejšího násilí a špíny, zpět v útulném domově na Harley Street. Tady na Charles Street ale drožku, která by reagovala na jeho hvízdnutí, nenarazí. Ví, že pro něj bude lepší dojít pár stovek metrů na Whitechapel Road. Zastaví se pod plynovou lampou, otevře kapesní hodinky a upře oči na ciferník. Je čtvrt na deset. Povytáhne nahoru límec svého kabátu,

aby se ochránil před vlezlou zimou, a jako všichni ostatní rychle zamíří pryč.

Já tu naproti tomu ještě chvíli zůstanu. Zdržuji se v místech, kde ostatní

být nechtějí. Terenci Cutlerovi totiž na rozdíl ode mne jedna věc unikla. Ve spěchu, aby už byl pryč z nemocnice, přehlédl kočár zaparkovaný přímo naproti vchodu. Nebo si ho všiml, ale nevěnoval jeho přítomnosti pozornost. Já o něm ale vím a zrovna se chystám nahlédnout dovnitř, když tu slyším dvě hlasitá ťuknutí na střechu. Vozka v mžiku trhne otěžemi

a míří pryč. Ať už v kočáru sedí kdokoliv, záleží mu na tom, aby nebyl

odhalen.



CONSTANCE



A tak nás Danny vede omšelými dvířky a temnou chodbou za nimi.

Je tak úzká, že když potkáme kulisáře, který jde proti nám, musíme se my tři přimáčknout těsně ke zdi, aby mohl projít. Najednou cítím, jak Dannyho ruka sevře moje stehno. On takový je. Pak ale zachytím závan z toho kluka, co se prodírá kolem nás. Svraštím nos a on spustí ruku, když to dojde i k němu. Ve vzduchu je ale ještě jiný pach. Flo už to zmerčila taky. Větří.

„Co je to za smrad?“ ptá se, když se protahujeme chodbou v zá

kulisí.

31

KAPITOLA 2

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 31


Je to jako pach po ohni, právě tak táhne po ránu z našich kamen –

pokud tedy máme dost peněz na uhlí.

„Popel,“ mumlá Danny. Mluví tiše a tiskne si prst k umaštěným

rtům, aby nám naznačil, že máme být taky zticha. „Je to součást vý

stupu pana Hercata.“ Vypoulí oči a začne se tvářit tajuplně. „Mysté

rium jménem ‚Ona‘,“ zašeptá chraptivě a zvedne ruce jako duch. Flo

se zachichotá.

Muzikanti v orchestřišti začínají ladit. Housle znějí jako přiškrcené

kočky. V sále to šumí, jak do divadla proudí diváci. Kousek před se

bou vidíme jeviště. Opona je dole a Danny říká, že můžeme stát za

postranními kulisami, ale že nesmíme ani pípnout. Pokud jo, dostane padáka. Kdyby se někdo ptal, co tam děláme, máme chytit koště a tvářit se, že máme fůru práce. Takže zatímco zvuk z hlediště sílí, my potichu stojíme a čekáme. Jsme natěšené, takže není jednoduché být

v klidu. Flo je vždycky neposedná a jednou nebo dvakrát se zatoulá

kousek ode mě porozhlídnout se, ale já ji stáhnu zpět. Potom spatříme legračního holohlavého chlápka s velikým knírkem a ve fraku, který stojí těsně před námi. Vypadá jako tučňák, vážně, nebo možná jako mrož. Stojí po straně jeviště a tahá se za rukávy. Flo do mě šťouchne loktem a unikne jí krátké uchechtnutí. Ruka mi hned vy

střelí nahoru, abych jí zakryla tu její nevymáchanou hubu. Teď jí to

prošlo, ale už o vteřinku později zhasnou světla. Hluk z hlediště uti

chá a ve vzduchu je cítit napětí. Jako by se mělo stát něco fantastic

kého. A také se stane. Orchestr se do toho pustí a velká rudá opona

se zvedne. A malý mužík kráčí do středu jeviště a svítí na něj bodové

světlo, takže vypadá větší. Připadá mi, že vyrostl alespoň o patnáct

centimetrů.

„Dámy a pánouvé,“ říká. Ne „pánové“, ale „pánouvé“. Až zase uvi

dím slečnu Tindallovou – pokud ji ještě uvidím – zeptám se jí, jestli

32

Tessa Harrisová ❘ ·está obûÈ

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 32


bych to měla říkat taky tak. Každopádně ale všechny přivítá a říká, že báječný pan Hercat dnes večer představí novou překvapující iluzi: v přítomnosti publika bude spálen Ajšin popel a „Ona“ pak vystoupí z plamenů. Ajšu, jak nám povídá, bude hrát slečna Fay Rivingtonová.

Všechny nás napíná, natahuje nás jako hodiny a potom řekne: „Ale

nejprve pro vaši potěchu...“ Srdce mi poklesne. Před představením uvidíme ještě další výstup. Všichni jsme si vskrytu přáli, aby se trik

nepovedl a slečna Rivingtonová – nebo kdo že to je – se alespoň po

pálila, a jsme tak nažhavení, že nechceme, aby nám stálo v cestě něco

jiného. Pár diváků píská. Ale ne.

„Dámy a pánouvé, představuji vám báječného Mesmera!“

Chviličku se cítím oklamaná, jako splasklý balonek, ale většina di

váků si z toho zřejmě nic moc nedělá. Když tenhle chlápek Mesmer

vpluje na jeviště jako veliký barevný pták v dlouhém vlajícím plášti ze

žluto-červeného hedvábí, ozve se hlasitý potlesk. Mesmer máchá

rukama, jako by to byla křídla. Orchestr hraje melodii, která je trochu

strašidelná, a je zjevné, že nikdo neví, co čekat. Když se všechno

uklidní, mág – nebo co že to vlastně je – žádá, aby na pódium vystou

pili dobrovolníci.

„Tobry fečer,“ říká hlasitě. Zní jako cizinec. „Tobry fečer vám

všem. Jsem skhvěly Mesmer a dnes v noci, dámy a panoffe, vám před

vedu, že dokážu ovládnout lidskou mysl za pomoci hlasu.“ To vyvolá

pár zdvižených obočí, to vám teda řeknu. Ale pak pokračuje: „Kdo

z vás mi s tím phomůže?“ Zadívá se dolů a lidé sedící v první řadě

se pod jeho pohledem kroutí na sedadlech. „Potřebuji tobrofolniky,“

říká. Znovu široce máchne rukou. V publiku se ozývá mumlání, a co byste neřekli, jestli to není Flo, kdo vyrazí dopředu jako šipka a ruka

ma mává ve vzduchu. Podaří se mi ji ale chytit za rukáv a stáhnout

zpátky.

33

KAPITOLA 2

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 33


„Co si myslíš, že děláš?“ syknu na ni zostra. Občas vážně nemyslí.

Odbude mě naštvaným pokrčením ramen.

Ale stejně, díváme se zpoza kulis, jak na pódium vystupují dva

páni a dvě dámy. Všichni jim tleskají. Pánové, jeden je čahoun, druhý

má rozcuchané blonďaté vlasy, se smějí. Jsou rudí v obličeji a vypa

dají, že už se dneska podívali pár skleničkám na dno. Ženy jsou nervóznější a drží se jedna druhé, jako by je vedli k popravčímu špalku

vToweru. Vypadají jako sestry.

„Prosím, dámy.“ Pan Mesmer je postaví do řady, kyne jim jako

vrchní seržant. Zvedá ruce a žádá o ticho. Orchestr přestává hrát, a až

na nějakého starouše, který kašle, byste slyšeli spadnout špendlík.

„Otočte se k publiku, phrosím,“ říká těm na pódiu. „Ruce nahoru,

takhle.“ Zvedá ruce, sepne je na hlavě a proplete prsty. Dobrovolníci

dělají to, co říká. Flo se na mě podívá a zahihňá se. Potom si položí

ruce na hlavu. Obrátím oči v sloup. Ale pak do mě šťouchne a povídá: „No tak.“ A já si říkám proč ne? a udělám to, co ona. Pan Mesmer celou dobu brebentí, jako by byl na trhu ve Spitalfields. Ale je dobrý, a tak ho poslouchám. Říká těm lidem na pódiu, aby se podívali na své

ruce, a po chvíli jedna žena, ta mladší, začne mrkat a on je hned u ní

jako moucha na koňské koblize.

„Máte těžká víčka. Chce se vám spát,“ říká jí tím svým tajemným

hlasem.

Ostatním se také zavírají oči. Ještě stojí, ale vidím, že blonďatá

hlava padá na prsa. Pak začínám být taky ospalá. Ruce mám těžké, přesně jak říká pan Mesmer. Ale stále slyším jeho hlas. Jako by zněl

přímo v mém uchu. „Jdi spát,“ říká. „Jdi spát.“ A já chci. Opravdu chci.

Potom řekne těm na pódiu, aby rukama co nejvíc zatlačili proti sobě,

a pak je dali od sebe. Ruce Flo se rozdělí okamžitě, ale když se já

pokouším rozplést ty své, nejde to. Střelím pohledem zpátky na pó

34

Tessa Harrisová ❘ ·está obûÈ

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 34


dium. Oba muži a jedna z žen dali ruce dolů, ale ta druhá ne. Stejně

jako já nemůže prsty rozplést. Jako by je na místě držela nějaká nevi

ditelná síla.

„Prosím, pořádně jim zatleskejte!“ říká pan Mesmer a publikum

tleská ostatním dobrovolníkům, kteří se usmívají a odcházejí z pódia.

Ale žena se spletenými prsty zůstává na místě. Jako já! Flo mě mezi

tím chytí za prsty a snaží se je od sebe odtrhnout. „Neškubej sebou!“

říká mi, ale já před ní ucuknu.

Co bylo pak, si popravdě vůbec nepamatuju. Musím dát na Flo, která

mi cestou domů povídá, co se dělo. Když jdeme rychlou chůzí smě

rem k Leicester Square, je ještě chladněji než předtím. Danny zůstal,

aby v divadle poklidil, takže jsme v tom samy. Zatím je kolem spous

ta lidí.

„Vím jen, že je mi horko a mám žízeň,“ říkám a snažím se přitom

vybavit si něco z večera.

Flo se zastaví na pěťáku a kulí oči jako sova. „No to mě podrž! Mes

mer tý dámě řekl, že je na poušti. Řekl jí, že tam bloumá úplně sama.“

„Ne!“

„Byl jí takovej hic, že se snažila rozepnout si blůzu!“

Nemůžu uvěřit svým očím. „A co se stalo pak?“

Flo se opět dává do chůze. „Obešel ji kolem dokola a pak po ní

chtěl, aby si stoupla s nohama těsně u sebe a zkřížila ruce na prsou,

jako by měla na sobě svěrací kazajku.“

„Myslíš tu, co mívají blázni?“ Teď jsem se zastavila já.

„Jo, přesně tu. A tos taky udělala. Dalas ruce od sebe a založilas je

na prsou.“ Rukama se chytí za ramena. „Takhle.“

Jdeme po Strandu a já jsem ztracená v myšlenkách, pokouším se

vzpomenout si na poslední slova pana Mesmera, která jsem ho slyšela

35

KAPITOLA 2

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 35


říkat té dámě na pódiu. „Až napočítám do tří, probudíte se,“ vyhrknu.

„Přesně,“ vykřikne. „Třepala jsem s tebou dobrou minutu nebo

tak. Vyděsilas mě k smrti,“ povídá mi. Zvedne lem své sukně, jak ská

čeme přes velikou kaluž. „Když ten chlápek napočítal do tří, tak ses

probudila.“

Už se mi to vybavuje. Pamatuju si ten zvláštní pocit, jako by někdo

byl v mém domě a hrabal se v pokojích nahoře v patře. Prohrábl mi

šuplíky, ale nic neukradl. Nic nezmizelo, jen je to všechno trošku ji

nak uspořádané. Cítím se jiná, ale neznepokojuje mě to. Flo ale neří

kám, že jsem se změnila. Jen se usmívám.

„Teď jsem v pořádku,“ říkám, pokývnu hlavou a uchopím ji za

ruku.

Je to pravda. Došly jsme na Fleet Street a já už nejsem unavená.

Jsem úplně bdělá, ale pořád neklidná. Opouštíme bezpečnější West

End se spoustou plynových lamp a širokými chodníky a vydáváme se

do země stínů na východě. Krajina se mění. Budovy jsou blíž u sebe:

nižší a křivé jako opilci, kteří se opírají jeden o druhého. Zvuky jsou zemitější a silnější: hřímání hlasů, řev novorozeňat, dunění motorů, bušení strojů. Ženský smích tu nezní zvonivě jako v Kensingtonu

a Chelsea. Místo toho skřípe o špinavý vzduch. Světlo je žlutější a stíny

hlubší. Zápach ulice, který nikdy nemizí, sílí.

Víme, že nás někdo osloví. U dvou holek, jako jsme my, to nor

mální. Volají na nás tři námořníci stojící před hospodou. Flo jim roz

jařeně odpoví „zdárek!“, ale já ji táhnu pryč.

„Copak nevíš, že tu řádí zabiják?“ okřiknu ji. Jakmile to vyslovím,

kousnu se do rtu. Jen se mi vysměje a potom nasadí vážnou tvář.

„No tak, Con! Svět přece nekončí!“ popichuje mě. Znova se roze

směje a dá se do zpěvu. Pro písničku nejde nikdy daleko a teď spustí

36

Tessa Harrisová ❘ ·está obûÈ

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 36


„Champagne Charlie“. Nejspíš chápete, že se ji snažím umlčet. Říkám jí, že si lidi pomyslí, že to trošku přepískla s pitím, a tak si místo toho jen pobrukuje.

Další párek chytrolínů potkáme, když dojdeme k ulici Minories.

„Brejvečer, dámy,“ říká jeden z nich a smeká tvrďák. Trošku se kývá

azjeho dechu cítím pivní odér.

Parťák je na tom ještě hůř. „Co nám tak vokázat, co je tady k vidění,

holky?“ Hlasitě si krkne.

Děláme, že jsme si jich nevšimly, a obcházíme je obloukem, ale oni se vydávají za námi a pořvávají na nás.

„Děláte drahoty, co?“

Když je jasné, že nejsme k mání, změní písničku.

„Děvky!“ křičí za námi ten, který si krknul.

Jdeme dál, ale najednou kolem nás něco prosviští vzduchem a těsně

to mine moje pravé rameno. Chviličku poté se o dlažbu kousek před

námi rozbije pivní lahev. Zastavíme se a ohlédneme.

„Hele, ty jeden malej grázle!“ ječí Flo a snaží se vykroutit z mého

sevření. Ale já ji nepustím.

„Nebuď hloupá,“ syknu na ni. „Právě tohle chtějí!“

Přestane se se mnou prát, ale zavrčí na ně a vycení zuby.

„Kurvy!“ křičí ten s buřinkou. „S váma bych nešel, ani kdybyste mi platily!“

Uleví se nám, když zajdeme za roh na City Road a potkáme policajta. Šine si to po ulici a točí obuškem. Jdeme chvíli za ním, až přejdeme Whitechapel High Street a pokračujeme po Middlesex Street. Ve stoce skučí starý opilec a přes cestu nám přeběhne krysa. Páchne to tu jinak.

„Už nejsme daleko,“ řekne Flo naříkavě. Úplně změnila tón. Cítím, jak mi tiskne paži.

37

KAPITOLA 2

001-352 Sesta obet_145x205 mm QXP 7.x 31.8.18 12:25 Stránka 37


Vím, na co myslí. Myslím na to i já. Obě vraždy se staly jen pár set

metrů od místa, kde teď jsme, a on by se klidně mohl potulovat ko

lem. Oči nám těkají jako rybky, hned vlevo, hned vpravo, otáčejí se za

každým zvukem a pohybem. Poblíž zaštěká pes a my nadskočíme.

Zvon u svatého Lukáše odbíjí půlnoc, přidáváme do kroku. V té chvíli

vidíme dva muže, kteří přecházejí ulici kousek před námi. Zastavíme

se. Srdce mi bije přímo v uších. Každý z nich má v rukách něco dlou

hého a tenkého. Říkám si, že bychom měly počkat, až odejdou. Flo se

na mě podívá a zařadí zpátečku, tahá mě za paži. V tom okamžiku na

nás jeden z mužů zavolá. „Všecko v pořádku, dámy?“ ptají se a vydá

vají se směrem k nám.

Flo začíná znovu dýchat. „Civilní stráž,“ říká mi potichu. A já si

vzpomenu, že po okolí začaly zrovna chodit hlídky.

„Všecko dobrý, pánové!“ odpovídá. Dokáže být pěkně oprsklá.

„Vracíme se domů.“

Jak se k nám blíží, poznám, že je to Gilbert Johns, velký a robustní,

před požárem, při kterém minulý měsíc lehla popelem jatka, praco

val jako řezník. Toho druhého chlapíka – je mladší a při chůzi se

kymácí, jako by šel bahnem – neznám. Gilbert se usměje a osloví mě

jménem.

„Slečno Constance,“ řekne a dotkne se čepice. Kouká na nás jako

na darebácké školačky. „V tuhle hodinu byste neměly být venku. Do

provodíme vás.“ A to taky udělají.

Flo se vrací její rozpustilost. „No Gilberte, ty jsi vážně gentlas.

A tohle je Mick, že?“ Nakloní se k mladšímu muži a



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist