načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Sedmilhářky - Berenika Kohoutová Marika Šoposká

Elektronická kniha: Sedmilhářky
Autor:

Sedmilhářky jsou dvě a mají jasná pravidla! Deník je plný (ne)skutečných zážitků o tom, jak žijí, co dělají, čím se baví dvě Sedmilhářky, které nedodržují žádná pravidla, ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  279
+
-
Doporučená cena:  297 Kč
6%
naše sleva
9,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50% 50%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Cosmopolis
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 215
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: První vydání
Spolupracovali: ilustrace Kristýna Nezvedová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-0192-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Sedmilhářky jsou dvě a mají jasná pravidla! Deník je plný (ne)skutečných zážitků o tom, jak žijí, co dělají, čím se baví dvě Sedmilhářky, které nedodržují žádná pravidla, rychlost, předpisy, předbíhají ve frontách, zvoní na cizí zvonky a zapomínají dětem vyměňovat pleny…Věříte tomu? Přečtěte si 7lhářčí deník a uvidíte, jak to s nimi prostě je. Nudit se rozhodně nebudete!

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Sedmilhářky jsou dvě a mají jasná pravidla!
Marika je systematická, zodpovědná, pracovitá, dochvilná a její život se ubírá
správným směrem. Berenika je chaotická, roztěkaná, nedochvilná, líná a její
život se každý den změní tak o sto osmdesát stupňů. Přičemž si tyto své
vlastnosti mohou kdykolivvyměnit. Velmi často a rády to také dělají.
Sedmilhářky mluví nahlas, zlobí, hodně milují, pijí spoustu kafe a taky docela
dostvína.
Mají stejné oči, stejné kluky (a to doslova!), stejné krémy, stejnou školu,
stejné sny, stejnou tchyni a stejnou chalupu. Vychovávají celkem tři nevlastní
a jedno vlastní dítě. Zatím...
Deník je plný (ne)skutečných zážitků o tom, jakžijí, co dělají, čím se baví dvě
Sedmilhářky, které nedodržují žádná pravidla, rychlost, předpisy, předbíhají
ve frontách, zvoní na cizí zvonky a zapomínají dětem vyměňovat pleny...
Věříte tomu? Přečtěte si 7lhářčí deník a uvidíte, jak to s nimi prostě je.
Nudit se rozhodně nebudete!
MARIKA ŠOPOSKÁ BERENIKA KOHOUTOVÁ
MARIKA ŠOPOSKÁ BERENIKA KOHOUTOVÁ
Grada Publishing, a. s.,
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: 234 264 401, fax: 234 264 400
e-mail: obchod@grada.cz
www.grada.cz • www.cosmopolis.cz
M
A
R
I
K
A
Š
O
P
O
S
K
Á
BER
E
N
I
K
A
K
O
H
O
U
T
O
V
Á
Ministryně
sedmilhářství varují:
„Tato kniha způsobuje
neposednost, záchvaty
smíchu, tvrdošíjnost
a bezvýhradní lásku
k dobru!“
ISBN 978-80-271-0192-4










© Grada Publishing, a. s.
Text © Berenika Kohoutová, Marika Šoposká
Ilustrations © Kristýna Nezvedová





MARIKA ŠOPOSKÁ BERENIKA KOHOUTOVÁ





Proč mám s Tebou blog, Mariko!
PÁTEK 15. SRPNA 2014
Nevim vlastně uplně přesně, jak chceme tenhle blog pojímat, Mari... Ale
dohodly jsme se, že si nebudem kecat do toho, co bude která zveřejňovat.
Můžem se klidně navzájem poslat do háje, rozčílit se nad kravinou, kterou
poslala ta druhá... můžem se dojímat nad svym kamarádstvim... vlastně
jsem trochu přesvědčená o tom, že za tu trapku, co má neustálou potřebu
něco hulákat do světa, budu spíš já. Prostě jo, asi trpim nějakou poruchou
fejsbůkový generace, kterou Ty zas až tak nemáš. Na druhou stranu...
mnohem radši se budu zpovídat tady než na svym profilu. Víceméně





6
je to tak, že všechno zde je určený Tobě. Protože my dvě jsme v neustálym
kontaktu...
Nejenže se pořád vídáme, ale vlastně jsme takový virtuální siamský
dvojčata... řekla bych. No a já bych chtěla ty naše esemesky typu: „Doprdele,
co to je zas za den, pojď na kafe!!“ nebo: „Můžeš mi upřímně říct, jestli
jsem tlustá? Nemluvim kvůli tomu se svojí matkou už tři hodiny.“ Tak nějak
zfilozofičtět. Prostě že by k těm kravinám občas přibylo i nějaký zamyšlení...
Protože jsme filozofky sedmilhářčího života!
Takže PROČ MÁM S TEBOU BLOG, MARIKO!
Protože nám oběma přijde škoda jen tak něco žvatlat do vzduchu, když
z toho může něco vzniknout... a jak víš, pokoušely jsme se i o dost větší
projekty, ale... už se radši nepokoušíme.
Protože jsi moje kamarádka, ségra, máma, táta, manželka a kolegyně.
Protože Tě chci občas veřejně štvát a chci, abys mi záviděla, když jsem
na nějakym supr místě a Ty zrovna pracuješ!
Protože vás, co to budete číst, chceme občas veřejně štvát a chceme, abyste
záviděli, když jsme spolu na nějakym supr místě a vy zrovna pracujete!
Protože se budem fotit.
Protože tohle beru jako takovej můj a Tvůj deník a líbí se mi představa,
že máme zaznamenaný, o čem se bavíme.
Protože Ty jsi: systematická, zodpovědná, pracovitá a Tvůj život se ubírá
správnym směrem a já jsem: chaotická, roztěkaná, líná a můj život se každej
den změní tak o stoosumdesát stupňů a přijde mi, že by mohla bejt zábava
to pozorovat.
– Takže jo. ... Hele, Mari? ... Já doufám, že se třeba kvůli tomu nepřestanem
kamarádit...

Tvá Berenika





7
Proč mám s Tebou blog, Bereniko!
PÁTEK 15. SRPNA 2014
Tak já, systematická, zodpovědná, pracovitá, jejíž život se ubírá správným
směrem, mám teď problém s tím, že nejsem zvyklá psát nikde čárky a háčky,
takže to bude první věc, o kterou obohatím svůj novej blogerskej život.
Ale víš, proč nerada píšu něco na Facebook? Protože mám pocit, že
vypouštím nějakou myšlenku do nespecifikovatelnýho, nikomu nepatřícího,
a přece všema sdílenýho prostoru. Myšlenku, která se tam roztříští a pak si





8
ji chytne nebo okomentuje někdo, kdo je zrovna online nebo mě má zrovna
rád, nebo někdo, kdo mě rád nemá, zdeformuje ji a pak mi ji vrátí třeba
úplně nepochopenou. Tady promlouvám k Tobě. Vím, co je na druhý straně,
vím, jakejma očima to čteš a jakým mozkem to chápeš. Víš? A to, že to bude
číst víc lidí, třeba se to bude i někomu líbit, což by mě u nás dvou prudérek
hodně překvapilo, je už taková přidaná hodnota. Ale já budu vědět, že na
druhý straně seš Ty.
Jo!!!! A věděla jsi, že můj makedonskej děda dělá domácí víno? Nevěděla,
viď?
Proč bys to taky věděla, bys mi ho pak chtěla všechno zhamtat. Je červený,
kyselý a voní těma dubovejma sudama, i když je v plastový lahvi, takže moc
nevím, kde se tam ten dub vzal. Ale je tam! Fakt! ... Chtěla jsem teď rozvíjet
myšlenku o božským domácím víně mýho dědy, když vtom se na mě můj
manžel obořil: „Ty budeš ten blog psát na MÝM počítači??“
„Tsss...“
... Beru, řekni, dá se psát sedmilhářskej blog na manželově počítači?? Jasně,
že ne!! To je, jak kdyby on šel na mejdan v mejch novejch lodičkách... že jo...
to bych nesla dost těžce... on by se teda asi taky nesl dost těžce...
Hele,tak na naše nový dítě!!!!
Nejenom Tvá Marika
P. S. Taky se bojím, že budu dělat strašný pravopisný chyby a tak do týdne
se budu muset odstěhovat na jinej kontinent...





Major Tom!
SOBOTA 16. SRPNA 2014
To je ta písnička, jak si po ní pátrala? Jaks ji slyšela u mě? Z Waltera Mittyho?
Podle mě jsem trošku Tvůj hudební guru, že jo? Že jo?? Je krásná. A hlavně
David Bowie! Jak má každý oko jiný... to je teda podle mě dost sexy.





10
Tak tuhle písničku si dneska pusť. Je jenom pro Tebe! Pro Mariku do
deštivýho počasí. Poslechni si ten text... taky bys někam odjela jako
já? Hmm... ona je totiž i pro mě. Dost se mi strefuje do nálady. Do mý
cestovatelský nálady! Chápeš... Kdy budeme mít ještě možnost prostě
vypadnout? Na půl roku třeba?
*

Je doba neomezenejch možností, ale já jsem teda omezená dost. Možná
spíš zabedněná. Prostě mám pocit, že kvůli svý práci odjet nemůžu a bla bla.
Ale Ty jo!!
Představa, že jsem někde v Londýně... v Dublinu... na Zélandu – kdekoliv!
A dělám tam třeba za barem! JÁ!
**

Poslouchej, dělala jsi Ty vůbec někdy ňákou brigádu? Asi ne, viď? Hned jsi
začala hrát... jako já.
Ale to musí bejt vlastně tak dobrodružný! Všechny mý kamarádky dělaly
nějaký brigády a já jim vždycky trochu záviděla. (Tohle zní teda uplně
debilně – princezna si točí a závidí kámoškám, že někde dřou... haha.
Ale Tobě to říct můžu. Ty mě totiž pochopíš.) Hele! A kolik potkáš lidí! Jenže.
To je to. Jestli já je chci potkat. To bys taky celej život mohla někde trajdat
a potkávat lidi místo toho, aby sis něco budovala DOMA. Ty jsi docela na to
budování, viď? A já?
Já jsem teď asi rozněžnělá, zamilovaná, v novym bytě... no prostě já zas
nejedu nikam.


Berenika Bowie Kohoutová
P. S. Jedu teda maximálně zpívat na fesťák s Emilem. Zdravíme!
* Marika 2016: Já už asi nikdy.
** Marika 2016: Noo, já myslim, že v kapitole Já mám ňákej Londýn
na salámu! si přijdeš docela na svý, haha.





11
Pure Love, žádný love
PONDĚLÍ 18. SRPNA 2014
Takže, Maru,
já byla na pracovní schůzce s M. CH. Kromě toho, že jsem se naprosto
nadchla do naší spolupráce a bude to skvělý a úžasný a blabla (toho už bylo,
že jo, ale tohle by mohlo fakt bejt pěkný).
*
No ale i jsem si s nim dobře popovídala! A teď poslouchej. Hustil do mě
svoje moudra (jako on je fakt moudrej, to neni žádnej humor, to víš, že
jo? A taky víš, že se s nim dobře povídá)... na druhou stranu, když ti někdo
v jeho nízkym věku vypráví, jak to bude mít v životě a že tak to JE – tak JÁ! já
se musim smát. PAMATUJEŠ, JAK JSEM MĚLA VE VŠEM JASNO PŘED ROKEM
A PŮL?? Hahahaaaaaaa, jak je to teď všechno jinak! No, zkrátka se jal
rozebírat můj život a já s nim. Dobře, tak TEĎ teda poslouchej.
Takže: Jdu si takhle včera po ulici a nezávisle na M. CH., se kterym jsem
tou dobou měla teprve před schůzkou, se sama sebe ptám: Je lepší mít
chlapa, kterej je trošku sráč (nemyslim nějak moc, rozhodně tady nemluvim
o žádnym domácim násilí)... ale prostě mít chlapa, kterej třeba dost chlastá,
pak je trochu hnusnej/nepřijde dva dny domů/občas si někde ulítne/nebo
si ani neulítne, ale tobě se svírá žaludek žárlivostí kamkoliv jde, protože
mu prostě nevěříš, protože si NEUSTÁLE S NĚKYM ESEMESKUJE – příklad! /
nebo je naopak nudnej/žárlivej/nebo si prostě NENI AŽ TAK UPLNĚ JISTEJ
(áááááá!!!!!)/nebo nevim co, ALE materiálně tě zajistí... ANEBO přijmout
od někoho čistej nádhernej cit, bejt neustále bezmezně milována, smát
se s nim dvacet čtyři hodin v kuse atd., ale prostě rozpočet je čistá nula
(téměř). HM???
* Berenika 2016: Tak abych to teď s odstupem času hezky zhodnotila:
Samozřejmě to dopadlo tak, že spolu M. CH. dál chodíme na nekonečný
kafíčka a tim to hasne. Ale jinak pro to děláme fakt maximum!!





12
A o tomhle jsme se pak bavili i na tý schůzce. A on mě prostě přesvědčoval,
že chlap MUSÍ ženu zajistit. Že žena ať si vydělává, kolik chce, ale ať si ty
prachy taky, kam chce, strká, protože nemá platit NIC. A že já si zasloužim
to a to a blablabla. Jenže co já si zasloužim, to vim nejlíp já. No a pak
Ty. Ty možná dokonce líp než já! A on mi řiká, že neexistuje jeden případ
a druhej případ... jak jsem to popsala výš. Že je zkrátka jde zkombinovat. A já
jsem si tam v naprostym šoku uvědomila, ŽE JSEM NIKDY NEZAŽILA, ŽE BY TO
ŠLO ZKOMBINOVAT!?! Prostě u těch mejch zásadních vztahů jsem byla citově
frustrovaná! Ale jo, asi měla jsem chlapa, co se takzvaně postará.





13
A teď k tomu hloupýmu slovu MATERIÁLNĚ. Vlastně nemluvim až tak uplně
o penězích... jde prostě o to, že ty víš, že se na toho svýho muže můžeš
ve všem spolehnout. Že když prostě bude průser, tak on ho vyřeší. Tak to je
samozřejmě sakra důležitý... Ale na druhou stranu – já se o sebe postarám
sama. Nebo se o mě postará máma. Táta. Ségra. Ty. Tereza. Nebo M. CH.!
Když je tak chytrej, haha.
A teď prostě bilancuju, jestli jsem ta emancipovaná žena dvacátýho prvního
století, co je šťastná s někym, s kym zažívá PURE LOVE... nebo jestli jsem
ochotná třeba i trošku trpět za cenu toho, že mi můj chlap zaplatí hypošku.
... Hele! Ale ono to fakt asi jde nakombinovat, co...? Totiž ten sráč, co je
bohatej... ten se nezmění. To prostě bude vždycky sráč. Ale ten člověk,
co ještě neni zkaženej a umí milovat takovou tou naivní láskou... ten si
doboru práci může najít vždycky, ne??
No vyjádři se k tomu, vdaná ženo!

Tvá Berenika, řešitelka každá situace
P. S. Detaily ti odtajním v esemesce.
P. P. S. I když to tak vypadá, vlastně to nesouvisí s Klukem. Tomu
teď chci věnovat svoje srdce, a né hlavu s rozumama. Veškerý
moudra já jsem totiž ustála a rozhodla se, že nechci NIC ŘEŠIT.
Jsem teď prostě třiadvacetiletej hipík. Ne paní, co rozjímá, jestli
bude bydlet v rodinnym domku, nebo v centru.





14
Přednáška vdané paní
PONDĚLÍ 18. SRPNA 2014
Beru, pominu to, že mě takhle zatěžuješ po ránu, jo? Protože jsme
z nějakýho důvodu obě přistoupily na to, že si budem k dispozici téměř
24 hodin denně.
Tak nejdřív by se ten člověk, co tohle řeší, v tomto případě Ty, měl
zorientovat sám v sobě, né? Jaký požadavky na toho partnera má a co
je pro něj v tom vztahu prioritní, potažmo co je pro něj prioritní v lásce.
Já jsem třeba na začátku vztahu s P. vůbec nepřemýšlela o tom, kolik
vydělává, popravdě mě ani nenapadlo nad tím přemýšlet. Nějak to jako
vůbec nebylo na pořadu dne... to byly v tu chvíli úplně jiný věci (Pure Love,
že jo...).
Mám dvě teorie, jo?
První teorie: To, jak moc na nějakým materiálnu člověku ve vztahu záleží,
si neseme ze svojí rodiny. Vidíš, jak to tam funguje, od dětství sleduješ,
jak to maj vaši nastavený, vidíš i ty nedostatky a v dospělosti to aplikuješ
na svůj vztah nebo na výběr partnera. Snažíš se buď splnit stejnej
model jako tvoji rodiče, anebo být ještě lepší, protože přece nebudeš
jak máma s tátou... přece nebudeš opakovat jejich chyby, protože ty
seš lepší samozřejmě... Už seš jejich nová a výkonnější verze. U nás to
bylo tak, že jednu dobu vydělával víc táta a máma nic moc a všechno to
škudlila. Pak zase vydělávala víc máma a já u ní nikdy nezaznamenala
to, že by to snad tátovi někdy vyčítala nebo to mezi nima byl nějakej
problém. A věřim tomu, že ona je na to pyšná, že jí to dodává pocit síly
a nezávislosti. Proto já jsem po ní asi zvyklá nepovažovat za problém to,
když mi chlap po prvním rande nedá nový bávo... Neee humor, ale víš,
jak to myslím, né?
Víš co. Vaši se rozvedli, máma na vás byla sama a tys u ní viděla, jak by
potřebovala, aby jí s těma dvouma cácorama někdo helfnul. Proto se teď





15
trochu chorobně upínáš u chlapa na tu jistotu, že on tě zajistí a budeš moct
klidně usínat s pocitem, že dnes koupil sýry za 500 Kč, a že když budeš chtít,
tak tam v tý ledničce zítra budou zas. Že jooo, nemám pravdu?? Že trochu
mám?? Že jo??
Druhá teorie: Tys vždycky byla s klukama, který vydělávali víc než Ty
nebo stejně. Takže seš od nich prostě rozmazlená. Seš zvyklá na nějakej
standard. Takže to ber tak. Když seš teď s Klukem, naučíš se od něj, jak
nebýt malicherná, roztažená, frackoidní a jak budeš ten držák třeba chvíli Ty.
A já myslím, že Ti rozhodně neuškodí trochu tý Poor Love Ježiši, je Ti 23, nebo
kolik, já ani nevím...
*
* Berenika 2016: Tak tohle mě dost uráží! Ty jako nevíš, kdy mám
narozeniny?!?!





16
No a chceš si s někým teď nutně v nejbližších týdnech stavět dvojdomek??
NE!!! Tak se uklidni a užívej si to, že seš nezávislej hipík (myslím, že před
měsícem to byl ještě nezávislej pankáč, né?).
Jo, a kdybys mě furt neotravovala nějakejma vztahovejma nesmyslama,
tak bych dneska psala o sójovým latte.)
Odbornice na mezilidské vztahy,
lásku, ekonomiku a sójové mléko
Marika
P. S. Na názorech M. CH. můžeš přesně vidět, v jakým vyrůstal zázemí. Ale já
ho mám ráda, protože je sebevědomej, a takový lidi se mi líbí. Oni totiž
pak moc nezáviděj a to je na nich super.
P. P. S. Jenom ještě k tý Tvý teorii, že sráč se nezmění. No ten se určitě
nezmění, ale trochu se bojím, že ten hodnej, nezkaženej by se
právě změnit mohl... ach jo... já už nevím... tak uvidíš, no...





17
A je to tady!
PONDĚLÍ 18. SRPNA 2014
Můj Kluk se rozhod, že nebude číst náš Sedmilhářkovej blog. Možná na mě
bude dneska i naštvanej.

Berenika bez Kluka???
P. S. A taky ho dost zajímá, kdo je M. CH.!
*
* Berenika 2016: Tak pokud si Kluk koupil knížku, tak my mu tady teda
odtajníme, že M. CH. je: šikovnej, sebevědomej, mladší než my!!!
Dělá zajímavý filmy, má hodně peněz a během těch let, co ho známe,
se z něj stal ultra hipster, i když řiká, že ne!





18
Málo práce, hodně koláčů!
PONDĚLÍ 25. SRPNA 2014
Aneb když makám až od září, jsem na
dovče. A prostě když mě nikdo nebude
obsazovat a chtít, tak já budu furt někam
jezdit a za chvíli budu děsně opálená
a exotická jako... jako Vica Kerekes, ha!
(Jenže ta neni opálená, že jo. Ale exotická
jo. Páč je ze Slovenska přece!) Hele,
Mari!! Nebo bych mohla udělat kariéru
v Chorvatsku, co? Jako na hranicích nás
jako jediný totálně prohledávali!! Prostě
fakt bejt potetovanej a jet na dovolenou,
to je pak jasný, že máš všude herák, že
jo!! Ta příšerná hraničářka se mi koukala
do toaletky – no dovedeš si představit, co
mám v toaletce!! Takže chorvatská policie už
prostě ví, kdy bude mít Kohoutová krámy. Tak snad
to aspoň zohledněj, až jim tady budu hysterčit.
No hele. Je to totálně CHEAP PUNK DOVČA, asi budu jíst jenom rohlíky
a vokurky a pít Karlovačko.

Tvá heráková princezna Berenika
P. S. Slíbilas mi z Makedonie ajvar, kde je??
P. P. S. Koupim si ho tady, abys věděla.
Hele, a ta moje šíleně magorská rodina... ani jsem Ti to nestihla
říct!! Se zblázníš. Nebo umřeš smíchy. Nebo mě adoptuješ!!





19
Stáhni mi to!
PONDĚLÍ 25. SRPNA 2014
Tuhle větu teď opakuju mýmu
P. asi 10× denně.
A neeeeee netýká se to žádný
části oděvu... (ježiši, dneska
jsem teda obzvlášť třeskutě
vtipná.
Ne. Beruuu?? Já Ti to musím
říct a Ty mě musíš pochopit
(ostatně kvůli tomu žiješ,
abys mě chápala).
Já nevím, na jaký planetě
jsem celou dobu spala,
nebo už jsem fakt
přepracovaná. Ale
totálně si ulítávám
na... uff... řeknu to...
joooo, prostě to
normálně řeknu...
Hře o trůny!!!!
Ehm... Bere? Seš tam ještě?? Vzpříčil
se ti v krku ten suchej rohlík??? Kliiiid... dejchej, zapij to Karlovačkem.
Jako já jsem věděla, že jsem trochu opožděná a že mi nějaký věci docvakávaj
trošku pomalejc. Znáš mě, já se vždycky proberu, až když všichni maj desku
Lany Del Rey naposlouchanou od začátku do konce, a já Ti volám, že jsem
objevila supr hudbu, že jo... Ale s Hrou o trůny to je, myslím, taky slušnej
výkon... no nic, hele, já se jdu koukat.





20
Jen jsem Ti chtěla říct, že nějaký Tvoje zážitky z dovolený mě teď absolutně
nezajímaj. Necpi mi je, protože mám před sebou poslední díl první série
a s tím nemůžeš soupeřit...
Zablokovaná Marika
P. S. Včera jsem byla na otevírání kosmetickýho salonu, dostala jsem tam
strašně moc dárků a nic Ti nedám.
P. P. S. Můžeš mi říct, co mám doma asi dělat jinýho, než čumět na Hru
o trůny, když mám bloklej krk a vypadám takhle?
P. P. P. S. Přestaň se škodolibě tlemit. Taky na tebe dojde.





New Piercing? New Tatoo? New Boy!
ÚTERÝ 2. ZÁŘÍ 2014
Dobře... přiznávám, že nemít Tě tak dlouho na očích je pro mě dost nezvyk.
Ono u Tebe taky, když jedeš do Chorvatska, člověk nikdy neví, jestli dojedeš
do Chorvatska, nebo třeba na Kanáry..., s vysvětlením, že sis prostě jela
nějak na druhou stranu a ups.
Jestli se nevrátíš a nebudeš mít místo kroužku v nose (kterej nenávidím
a veřejně se přiznávám, že jsem s ním nikdy nesouhlasila) třeba kovadlinu.





22
Taky doufám, že nebudeš mít přes celý záda vytetovaný I LOVE CROATIA
a nebudeš mi tvrdit, že ten rybář, co Ti to tam vyryl třpytkou, byl fakt hustej...
A nezapomeň! Máš s sebou Kluka! Ne, že přijedeš, já se Tě zeptám, kde je,
a Ty řekneš:
„Kdo? Kluk? ... Joooo, počkej... Já si jen pamatuju, že stál minulej čtvrtek
vedle mě, když jsme si kupovali grilovaný krevety, a pak už nevím...“
*
Taky by mě dost zajímalo, kdo Ti balil kufr, když jsem tam nebyla. Když
jsem Tě totiž viděla naposledy se o to pokoušet, málem jsem se rozbrečela
dojetím, jak někdo může být tak bezelstně rozhozenej z toho, že když tam dá
tričko zmuchlaný do koule, tak se tam vejdou JENOM DVĚ???!!!! Musím říct,
že v tu chvíli, když jsem Tě viděla v Seattlu na hotelu, jak Tě právě přepral
kufr, jsem si uvědomila, že mě prostě potřebuješ... A taky to, že mám asi
slabost pro slabší jedince...
Hele, musím běžet.
I. je nemocná, jdu jí koupit polívku. Si myslíš, že mám na starosti jen Tebe??
Zahradnice Marika
P. S. Už je to rok. Víš to? Stoupla jsem si po roce na to samý místo, kde se
to stalo. A koukala přesně tam, kam jsem koukala loni, když jsem se
vdávala.
P. P. S. Možná si to budu fotit každej rok. A budu pozorovat, jak se mění
místa... a jak se mění lidi...
P. P. P. S. Noooo, tak teď jsem se sama dojala, tak se jdu
vyplakat...
P. P. P. P. S. Pokouším se z avokádový pecky vypěstovat
kytku... Zatím nic... Ach jo...
* Marika 2016: Ale skoro to nějak takhle dopadlo, ne?





Zpátky do tramvají!!
ČTVRTEK 4. ZÁŘÍ 2014
Juahahaaaaaa, jsou tři ráno, moje milá Mariko, a já nemůžu spát.
A co dělám, když nemůžu spát? Kromě jinýho horečnatýho přemejšlení
píšu v hlavě blog. A to mě rozrušuje a já pak CO? NEMŮŽU SPÁT. Takže
než abych všechny svý úžasný myšlenky zapomněla, vstávám a píšu.





24
Hele, to musela ale bejt nostalgie, když sis stoupla na to místo, co ses
vdávala, viď? Já Ti jenom přeju, abys byla prostě pořád šťastná, no!
(Ono mezi námi, pokud se rozvedeš a nabrnkneš si prvního lůzra, co potkáš,
a budeš s ním mít pět dětí – já budu vždycky na Tvý straně, když Ty budeš
ŠŤASTNÁ.) Mimochodem... uplně Tě vidim, jak se rozčiluješ, že sem píšu
něco takovýdleho, ale hele... ber to jako takovou malou pomstičku za to,
že pokud si Kluk přečte Tvůj poslední příspěvek (jakože si ho přečte), tak já
mám kvůli Tobě zas pernej... no minimálně tejden!! Abys jako věděla, tak už
s nim krevety kupuju skoro pět měsíců a během desetidenní dovolený jsme
se skoro nepohádali! (Pokud nemluvim o tý jedný rozepři... počkej... kvůli
čemu to bylo? Jo, už vim!! Kvůli BLOGU!!!.) Takže toho laskavě nech.
Mari, ale já už jsem zpátky v Praze! Naše nekonečný kafíčka můžou opět
začít! Nehledě na to, že bych si s Tebou chtěla dát i párty! Akorát jsem teď
nemocná. Mám nějakou nechutnou chřipku a léčim se u mámy. Mmm,
dětství!

Berenika se smrtelnou nemocí na krku
P. S. MNĚ se můj piercing líbí. A to je důležitější, než jestli se líbí TOBĚ.
P. P. S. Těšim se na Tebe!!





Neřeš, zalejvej!
NEDĚLE 7. ZÁŘÍ 2014
Beruuuu! My na sebe teď vůbec nemáme čas!! To je děs.
Chtěla jsem ještě reagovat na Tvůj poslední příspěvek. Jó, je to trochu
opožděný, ale co mám dělat! Hlavně KDY to mám dělat... Když se ještě
během toho všeho musím stihnout dokoukat na 4. sérii Hry o trůny!
Jo, já vím, jsem s tím trapná, taky jsem si už sama dala facku.





26
K našemu výročí: Jo, byla to nostalgie. Teda spíš taková nostalgičička,
protože nostalgii si schovávám na tu ZLATOU SVATBU, chápeš... Kromě toho,
víš, jak se říká prvnímu výročí od svatby?
... Bavlněná...
Tak ale promiň, určitě chápeš, že to je trošku pod moji úroveň. Já hodlám
brát na vědomí až tak minimálně křišťálovou.
Dneska jsem tam tak stála na tý zahradě, kde jsme se brali, a začínám
s jedním z těch mejch dojemnejch proslovů o naší bezbřehý lásce a P. mi
na to řekne: „Nooo, no, noooo a zalila jsi dneska skleník??“
A já bych v ideálním světě měla říct: „Ano, můj drahokame, dokonce jsem si
dovolila ti tam utrhnout čerstvou okurkou, osolit ji naší láskou a naservírovat
ti ji na mých nahých zádech.“
No, ale protože svět ideální není a já ho samozřejmě zalejt zapomněla, tak
jsem popadla hadici a v duchu si jen řekla: „Kliiiiid, je to jenom bavlněná
a čerstvý okurky jsou božský. Chci, aby zdechly?“
Nechci.
Z toho vyplývá, že můj manžel je vždycky o krok přede mnou, protože ví,
jak hrozně nesnáším gumový okurky z Tesca.
Alternativní malířka Marika
P. S. Včera na natáčení jsem namalovala obraz deštníkem.
P. P. S. Úplně vidím, jak se Ti strašně líbí a šrotuje Ti v hlavě, co mi za něj
nabídneš.
P. P. P. S. Viděla jsem Tě v ukázce na Kriminálku Anděl, tak co furt
hysterčíš, že nikde nehraješ??





Máma vod psa, ty vogo!
ČTVRTEK 11. ZÁŘÍ 2014
Kdo by to do mě řek, Mari? Nikdo. Jo. Ale já to štěně uplně miluju.
Tys Vincenta viděla, takže mám u Tebe naštěstí omluvenku, protože víš,
že je boží. Všichni ho zbožňujou, celá čtvrť už ví, jak se jmenuje – no prostě
Vincent, král Vinohrad.





28
Jako já mám uplně potrhlý mateřský city??!!! Kontroluju, jestli dejchá a tak??
JÁ, která vždycky nechápala ty úchylný pejskaře? Ha?!?! No, a je to tady. Jsem
úchylná pejskařka. Hahahaaaa, umřu ze sebe jednou smíchy. Můj život je
tak potrhlej a každou vteřinu jinej, že by se podle něj dala napsat příručka
chaosu.
Joo a prosim Tě, přestaň mi vnucovat, že já jsem hysterická, že mě
neobsazujou. Maru! Taky jsi měla někdy práce míň a řešilas to přece. Noo tak
já to řešim možná hodně a pořád. A stejně to musíš řešit se mnou! Kdykoliv
to bude potřeba!
Já mám svejch deset kapel, ze kterejch ani jedna systematicky nefunguje.
*

Mám svůj super byt.
**
Mám super Kluka,
***
Vincenta, blog...
****
a hele...
skvělej život. No a prostě jsem asi trochu věčně nespokojená. Chci mít
VŠECHNO. Když prostě vidim nějakej projekt, kterýho se nezúčastňuju, tak
hned řešim, proč jako?! Dyť se na to strašně HODIM!! Na všechno se přece
nejvíc hodim! Musim se holt vědomě házet do klidu. Jako od dětství prostě
chci Oscara a Grammy, ale tak trochu tušim, že to asi spíš nevyjde... co?
Takže já budu šťastná i bez toho. A to já zas jsem! A PŮJDU NA HOUBY!
A za chvíli spolu máme KONEČNĚ sraz a já se DOST TĚŠIM.
Pusuu!!

Berenika, královna pejskařů
* Berenika 2016: Teď mám náhodou fakt kapelu!! Ale zatim moc
nefunguje...
** Berenika 2016: Jo! Byla jsem v něm dokonce JEDEN CELEJ ROK.
*** Berenika 2016: Haha, bejvávalo...
**** Berenika 2016: Ufff! Jediná stálice!!





Manželkaření
NEDĚLE 28. ZÁŘÍ 2014
Jsme svoje manželky! Jsme líné a nezodpovědné Sedmilhářky!
A abychom toto tvrzení podpořily, odjedeme spolu v pátek na chalupu.
Dvě Sedmilhářky a jeden Vincent.
Mari, ale fakt. Hele. Tomáš Přenosil, kterej náš blog pravidelně čte, si
stěžuje na nedostatek informací! Prej jsme lemplice a odbejváme to. Tak. Asi
bychom mu měly udělat radost a pořádně do toho teď šlápnout a napsat, ŽE:
Já nemám teď absolutně nic na sebe. Už jsem z toho totálně na nervy
a potřebovala bych jít a nakoupit si hromadu hadrů a hlavně... víš co?





30
Moji oblíbenou mega dlouhou šálu! Uvědomila jsem si, kam teď tou
záhadnou rychlostí mizej mý prachy z účtu, a už to vim! K Vincentovi!
CO PŘIJDE, AŽ BUDEM MÍT DĚTI???? Ti to řeknu. Konec šál!!
*
Nastoupila jsem zpátky do Ulice a můžu Ti říct, že jsem čuměla, jak mě to
bavilo. Ta rychlost deseti natočenejch obrazů denně je takovej adrenalin!
Tak jsem tam tak seděla, když jsem měla pauzu (asi tak 5 minut), a řikala
si: Tyjo, jsem normálně fakt ráda, že jsem zpátky. A navíc, když máš co hrát.
A s kym. Takže jsem ráda, že jsem potkala starý dobrý kolegy (jako né starý...
ale... starý, chápeš), ale taky že tam teď nově nastoupil Vašek Kopta, kterýho
prostě miluju.
Si jako řikám, když teď hrajeme obě v tom našem Studiu DVA, že by bylo
takový roztomilý, kdybychom hrály v nějakym kuse společně, co?? No že jo?!?
Podle mě by to bylo vyloženě ÚŽASNÝ. Tomáši...?
Našla jsem asi 5 kilo hub!! Máma se ségrou chodily, kroutily hlavama
a řikaly: To neni možný, to neni možný.“ Hele, mám šestej smysl na houby.
Jako na hledání hub! Né jako na houby jako... no rozumíš, ne?? Těšim se
na chalupu! (Umim pravý italský rizoto z hřibů!!)
Jo, a zjistila jsem, že když už trošku šílíš z toho, že jsi se svym Klukem
každej den a nepřetržitě a pořád, stačí si dát jednu párty v jinym prostředí
a s jinejma lidma a všechno se vyřeší.
A poslední věc – a opět se týká chalupy... Už se asi fakt hodně těšim.
Koupíme si ZMRZLINU a JAMESONA a toho jasmesona si budem lejt na tu
zmrzlinu. A budem zas manželkařit, jak to umíme jenom my!
**
Spokojený, pane Přenosile?

B. a   M.
* Marika 2016: Haha, kdyby jenom šál...
** Marika 2016: Zpětně se ti omlouvám, že jsem toho Jamesona se zmrzkou
tak vybojkotovala,ale už jsem byla v tom, a nemohla Ti to ještě říct...





31
Proč mi to prostě nikdo neřek
ČTVRTEK 2. ŘÍJNA 2014
Milá Beru, pěstovala jsem kytku
z avokádový pecky. „PěstovaLA“ je teď
to správný slovo, si myslím. Musí
se to nechat asi 2 měsíce ve vodě,
ono ti to pustí takovej kořínek a pak to
zasadíš do hlíny. Je hrozně hezký, jak z tý zdánlivě mrtvý
pecky najednou klíčí něco živýho a zelenýho, fakt... Já
měla trošku pocit, že jsem těhotná s avokádem... ehm...
no, dobrý... popojedu...
Prostě, když jsem to přesazovala do hlíny, tak jsem to
nechala dva dny škvařit na sluníčku s tím, že to tomu
určitě prospěje. Jako když seš u moře a válíš se na
sluníčku. To ti taky prospěje, ne?? No,
jenže těm avokádům to moc neprospělo
a úplně zpopelněly a ten kořínek jim
upad!!
Tebe to moc nepřekvapuje, předpokládám... ale
proč to píšu. Jsem si u toho vzpomněla na tu Tvoji
novou písničku, cos napsala, takový to: Proč mi
prostě někdo neřek, že si nemám život malovat...
a tráááádadááádadááá...
Doufám, že na tý písničce děláš a neleží Ti někde zapomenutá pod nánosem
prachu a psích granulí, protože je dobrá!
Tak jsem přemejšlela, jak by to bylo jednodušší, kdyby mi někdo pár věcí
jednoduše řek! Jako třeba:
Proč mi prostě někdo neřek, že avokáda se nemaj škvařit?
Proč mi prostě někdo neřek, že barva na zeď nejde vyprat?





32
Proč mi prostě někdo neřek, že snubní prstýnek s kamínkem zničí
všechny svetry, protože se furt zadrhává?

Proč mi prostě někdo neřek, že po velkym vaření se kuchyň neuklidí
sama?

Proč mi prostě někdo neřek, že se mi i v pětadvaceti bude stejskat
po mámě?

Proč mi prostě někdo neřek, že když mi milion lidí řekne, že pokud
zmoknu, budu nemocná, tak je to pravda?

Proč mi prostě někdo neřek, že mě nebudou mít rádi všichni?

Proč mi prostě někdo neřek, že omlouvat se je tak težký?

Proč mi prostě někdo neřek, že co se nedá do lednice, tak se zkazí?

Proč mi prostě někdo neřek, že o co se nepečuje, tak se taky zkazí?

Proč mi prostě někdo neřek, že milovat je někdy jako rozkousávat 14 dní
starej chleba?
*

Proč mi prostě někdo neřek, že exmanželky jsou jak osina v prdeli?

Proč mi prostě někdo neřek, že když jsem líná dát mobil do nabíječky,
bude vybitej?

Proč mi prostě někdo neřek, že když hodně pracuju, budu chtít míň?

Proč mi prostě někdo neřek, že když málo pracuju, budu chtít víc?

Proč? Proč? Proč? Já na tohle všechno svoje děti jednou rozhodně
upozorním!!!!!
Tápající Marika
P. S. Mám novou pláštěnku. Dětskou. Žlutou. Abych nebyla mokrá
a nemocná, když mi to celej život někdo připomíná... a abych se těšila
na déšť...
* Berenika 2016: Mari, tohle je moje hrozně oblíbený. Už jsem si na to
tolikrát vzpomněla!!





Sedmilhářky v posteli
NEDĚLE 5. ŘÍJNA 2014
... zásadně nestelou.
M: Všimla sis, že když jsme spolu na chalupě, tak já dělám všechny takový
ty víc mužský práce?
B: Hele,... všimla! Jenže já ti pak zas radim, jak a kam přesunout na compu
fotku. Jsem takovej technickej typ! A ty zas praktickej. A Vincent na tebe
čumí. A je chlap a neni ani technickej ani praktickej! Myslíš, že přijde den,
kdy to ženy prostě převezmou? Moje máma taky jezdila sama s dětma
na chalupu. Ale to by třeba před sto lety asi bylo uplně nemyslitelný. A já
osobně si asi ráda nechám od chlapa naštípat dříví... opravit auto... uklidit,
uvařit... Néé, to už kecám... No nekecám, že jo...
M: No, jenže když někam jedeš, tak ti musím zabalit kufr, abys vůbec odjela.
Z čehož vyplývá: Já bez přesunutý fotky na kompu přežiju, ale ty si sama
nikdy nesbalíš... ... Já bejt tvůj kluk, naservíruju ti tohle:
... abys nebyla tak vzdorovitá pořád...





34
B: PCHE! A co by sis beze mě asi počala, kdybys mě otrávila, hm?? Psala
bys Sedmilhářky s ňákou schovankou? (Víš, co myslim. A ty taky, Téro.)
Jo, prosim tě! Až spolu zase příště pojedem na chalupu, vzpomeň si, že si
NEMÁME KUPOVAT ČASÁK MOJE PSYCHOLOGIE!!! Máme pak z toho trauma.
Je tam zase 50 stránek o rakovině prsu. Jo?? A napadá mě – od kolika let
se teda chodí na ten mamograf? Nejsme už na to dostatečně starý ženy?
Já se tam strašně bojim! Mámě vždycky najdou jenom ňákou uzlinku, ale
zařaděj ji kvůli tomu do fronty těch podezřelejch!! Pudeš tam se mnou, že jo?
A k porodu taky. Když seš ten chlap...
M: Tak já mít tvoje kozy, tak se mamografu taky bojím!! Tak můžeš tam od
tý doby, co máš prsa, ne? Nebo myslíš, že je to jak kino?? Že je to nějak
věkově limitovaný? Tak já to mám jednodušší, já kdybych tam měla nějakou
bouličku nebo co, tak mám konečně co dát do podprdy... Se teď asi trochu
rouhám, co?? Ale nebesa vědí, jak to myslím...
B: Kravičko. Myslim to vážně. Máš vůči mně povinnost v rámci manželkaření.
Jo a můžem si zejtra udělat hamburgery, až na to, že to je už asi pátý jídlo,
co máme vymyšlený. Budeš tlustá, to je mi jedno. Ale že budu tlustá já, to mi
jedno neni! Mám totiž zase měsíc „totálního sraní na sport“. Zejtra jdem zas
na houby? Nepřivodíme si tim ňáký houbový trauma?
M: Nevím. Chci, abys udělala slanej koláč, cos slíbila, pak hamburgery a já
uklohním česnečku. Já tlustá nebudu.
Za a) jsem ještě ve vývinu.
Za b) mám dobrej metabolismus.
Máš psa, vyběhej to s ním v parku a neupírej mi lahody!
B: Myslim to s tebou dobře! Vybíjí se nám počítač a mně se hrozně nechce
vylejzat z postele pro nabíječku. Takže poslední věc: Ta moje knížka se teď
hrozně zaobírá OSN a neni to moc zábavný... půjčíš mi pak Harukiho?
Marika a 

Berenika, co nevylejzají z postele





35
P. S. B: Musim si sem pořídit přezůvky, ty pantofle tvýho manžela jsou mi
hrozně veliký.
M: Haruki je miláček, ten neví, co je nudit.
P. P. S. M: S těma pantoflema je to logický. Myslíš, že bych si vzala
někoho, kdo má pětatřicítku nohu jako ty??
P. P. P. S. B: No kdyby vzala, bylo by to pro mě v tomhle daleko
jednodušší!
Ta část o OSN byla krátká, už je to zase zábava
a švanda. (Tichý dech – o misích lékařů bez hranic.
Takže si tu srandu dovedeš představit!) Pusu a dobrou.





Láska, sex a trápení
SOBOTA 11. ŘÍJNA 2014
Mari, poslouchej.
Mít nechutnou kocovinu a depku je DEBILNÍ.
Nemoct nic dělat, protože jsi uplně vyřízená a prostě se nedokážeš
soustředit na psaní písniček nebo čehokoliv, je taky DEBILNÍ.





37
Rozchody! Tak ty jsou uplně DEBILNÍ.
Mít krámy je DEBILNÍ, a to, že chtěj výrobci tamponů a vložek všechny holky
světa sedřít z kůže je DEBILNÍ, a to nemluvim o antikoncepci, kterou neberu
naštěstí!
Takže bejt holka je, do jistý míry, fakt DEBILNÍ.
Máš teda výhodu, že tě zvou týpci na baru na drinky, takže neutratíš, no ale
pak z toho máš ty DEBILNÍ kocoviny, takže je to stejně celý nanic.
Vincent má teď oblíbenou takovou DEBILNÍ smradlavou kost, co mu furt
zapadává za moji postel z palet, a já ji musim lovit rukama.
Zabouchnout si je DEBILNÍ.
Ale zabouchnout se, je uplně nejvíc DEBILNÍ.
Chtěla bych ti tady vyjmenovat ještě pár věcí, co mě momentálně pálej, pak
bych je podepsala vlastní krví a hodila do pekelnýho ohně, ale musim jít.
... Ono je to možná lepší, že musim... co?

Tvá zoufalá kámoška Berenika
P. S. Možná bych měla napsat spíš o něčem, co trápí celý lidstvo, vyjmenovat
charitativní organizace, na který by se mělo přispívat, a jít dělat dobro
do ulic. Ale dneska asi ne, jo? Dneska budu spíš nadávat. I když si
samozřejmě přeju světovej mír! A Ewana McGregora v mý posteli.





38
Jiřího z Poděbrad vs. Ukrajina
PONDĚLÍ 13. ŘÍJNA 2014
Mariko moje. Já mám opravdový seriózní problém! Fakticky! Nekecám.
Vlastně bych Ti to měla říct osobně, ale NEBEREŠ MI TELEFON!!!!
Takže je to takhle. Asi před mesícem mi ukradli mobil. Opět. Já vim, je to
hrozný a Apple už by mě měl nějak dotovat. No každopádně štěně vyvolávalo
hroznej zmatek, když jsem s nim a s Térou kráčela po Jiřáku. A ňákej –
pardon, ale... totální kretén mi ten telefon v tom zmatku vytáh. Já vim, že to
všechno víš, ale to jen tak, abych to zrekapitulovala.
A TEĎ!!!! Se podrž. Zadala jsem přes find my iphone číslo, na který se má
zavolat, pokud ten telefon někdo najde/koupí a zapne. TAKŽE SE MI OZVAL
ŇÁKEJ UKRAJINEC, že ten můj ajfoun koupil jeho kamarád (kterej už bude
navždy na Ukrajině, takže to za něj vyřizuje tenhle... no řikejme mu třeba
Andrej) za dvě stě éček v Čechách v bazaru a že nefunguje. (Jsem ho asi
vymazala, vole, nééé???? Aby měl utrum.) No, a protože má utrum, tak chce,
abych já ho od něj odkoupila. Svůj telefon!! Se poseru.
Jenže!
Já to měla celý nahlášený na policajtech! Sepisovali ten protokol asi dvě
hodiny, fakt jsem si připadala jak v komedii. Takže jsem jim zavolala
a zeptala se, co mám jako dělat. A víš, co mám dělat? Mám tam jít a oni
budou číhat a nebohýho Andreje, kterej s tim nemá společnýho vlastně
vůbec nic, patrně nějak zadržej a vyslechnou. A telefon navalí.
Takže v jaký já jsem situaci:
(Uplně vynechám to, že to bude zatýkačka před širym vinohradskym okolím,
pouta, bouchačky, budou řvát „ruce vzhůru“ a já se počurám trapností...
To nebudou řvát, ne? Ruce vzhůru... ježiši!!) Ale, pořád mi v hlavě jede, jestli
já nejsem ňáká hrozná svině, která udělá habaďůru na někoho nevinnýho!





39
Jenže vůbec neni jistý,
jestli ho milej Ukrajinec
nečmajz a nevymejšlí si
historky!
Dobře, vyřizuje to za
něj kámoš, kterej asi za
nic nemůže, ale přece
ví, do jakýho jde rizika
a že ty policajty můžu
zavolat.
Navíc. Ten telefon
prostě nefachá! Takže
o ty prachy stejně
přišel!
Neustále přemejšlim,
co s Andrejem udělaj!
Budou ho vyslýchat?
Seberou mu pracovní
povolení a on umře hlady? Budem
kvůli mně mít rozbitý silnice už
navždy? Né počkej... on žádný pracovní
povolení nemá, takže ho vyhostěj a otec
jeho ženy ho potom zavraždí! Nebo policajti
zjistěj, že je nevinnej, a pustěj ho a zavraždí ho pak
ten kámoš, co bude chtít těch dvě stě eur!!
Nebo dostanu instrukce, že mu mám ty peníze nejdřív
dát... ale on si všimne těch polišů a zdrhne i s mýma prachama i s mym
telefonem??!! Nebo jak vlastně bude probíhat ta předávka??
Takže já nejenom že řešim situaci – chci zpátky svou odcizenou
věc... Já k tomu řešim to, že JÁ jsem okradená, o drahej telefon lehčí,
a mám mít výčitky svědomí???





40
Takže je mít nebudu.
Dyť já přece nikomu nic neukradla!
... Mám je.
No jak tohle dopadne??

Vyřízená, podvedená Berenika
P. S. Snad Andrej nečte náš blog!





Když Sedmilhářka
přestane být Sedmilhářkou
ČTVRTEK 16. ŘÍJNA 2014
Nekérujem furt?
Neprskáme moc?
Nejsme nevděčný?
Kyselý prdele?
Drbny?
Krávy?
Ředitelky mezilidskejch vztahů?
Nejchytřejší náhradní matky?
Co vychovávaj FAKT nejlíp?
Sekernice?
Generálky?
Milovnice ironie
a sarkasmu?





42
Si tyhle otázky poslední dobou celkem často pokládám... Ty ne? Ty ne,no...
Ty totiž víš, že všechno tohle jsme, ale nevadí Ti to...
Já si jen říkám, jestli by nestálo za to, třeba něco pochválit, trošku
se zarozplývat a dělat jeeeee a jupiiiiiikyyyyy!!!! Zkusit nebejt chvíli
Sedmilhářkou.
Třeba...
Teď jsem dostala od kámošky receptík na výborný jídélko! Není nad to mít
spřízněnou dušičku, se kterou můžeš měnit recepty!
Nebo.
Byla jsem na dětským hřišťátku a ta naše holčička byla ze všech nej... úplně
nejelegantnějc přelezla opičí dráhu, a když sjížděla klouzačku, vypadala
u toho jak vévodkyně Kate.
Jedna kámoška kámošky řekla dítěti, že jestli bude vstávat před osmou,
tak ho zardousí pytlíkem od včerejšího pečiva! Odporný, co? Jako tohle bych
já nikdy neřekla!! A FAKT jsem to nebyla já!!!
Zapisuju si 14 dní věty, které nejčastěji říkám svému mužíčkovi (protože
jsem pečlivka), a jsou to tyto:

Jistě.

Ano.

Samozřejmě, že vyzvednu naše (tvoje – to se nesmí říkat) dítě.

Samozřejmě po sobě vytáhnu vlasy ze všech výlevek v bytě.

Boty? Pff, minimálně 10 let si žádný nekoupím, buď v klidu!!

Ustlala.

Uvařila.

Vyprala.
A úplně nejvíc miluju všechny partnery svejch kamarádek. Všechny
maximálně respektuju a nikdy se žádnýmu nesnažím ukopnout hlavu,
pokud nezavře papulku a nevyklidí prostor kolem mě v okruhu tří kiláků.
Takhle si představuju svoje slušnější alter ego...





43
Ale nevím, moc mě nebaví. Jestli ho někde potkáš, asi ho spíš někam zavři.
Marika, co má svatozář a plno receptů v šuplíku
P. S. Včera mi jedna kámoška řekla, že se snaží sbalit jednoho kluka a dala
mu při loučení pusu na tvář.
P. P. S. Aaaaaaachaaaachaaaaaaaaaa!!!!!
P. P. P. S. Můžeš jí prosím Tě zavolat a vysvětlit jí, že jí neni 13
a nebalí kluka za hudebkou po hodině klavíru??
Díky!!!





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je
možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist