načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Sedmero plastových panen -- …a další povídky - Bc. Martin Koláček

Sedmero plastových panen -- …a další povídky

Elektronická kniha: Sedmero plastových panen -- …a další povídky
Autor:

Spisovatel sci-fi a humorné literatury Martin Koláček přichází se sbírkou svých nejlepších povídek z posledních let, v nichž se pouští i do, pro sebe neobvyklých, žánrů, jako je ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  49
+
-
1,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » E-knihy jedou
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 140
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Spisovatel sci-fi a humorné literatury Martin Koláček přichází se sbírkou svých nejlepších povídek z posledních let, v nichž se pouští i do, pro sebe neobvyklých, žánrů, jako je městská fantasy či detektivka. Užijte si 19 povídek, které vás napnou, dojmou i rozchechtají.

Zařazeno v kategoriích
Bc. Martin Koláček - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2

Martin Koláček

SEDMERO PLASTOVÝCH

PANEN

...a další povídky


3

Copyright

Autor: Martin Koláček

Vydal: Martin Koláček - E-knihy jedou

2013

ISBN:

978-80-87856-70-3 (ePub)

978-80-87856-72-7 (mobipocket)

978-80-87856-73-4 (pdf)


4

SEDMERO PLASTOVÝCH PANEN 2

VLÁDCE OSTROVA SVATÉHO MUHEHE 5

NÁSILÍ 11

SEDMERO PLASTOVÝCH PANEN 15

581G 19

APOKALYPTICKÝ KALENDÁŘ 26

BENÁTSKÉ ZRCADLO 41

PRVNÍ KNOCKOUT 44

IQ 48

PETROSEXUÁL 53

DUCH POMSTY 59

LEKTVAR NESMRTELNOSTI 70

SÁGA O HRÁBHLIM 76

DĚTSKÁ HRA 84

VÁLKA A BLÁBOL 92

VLKODLAK 108

KOMPARZ 113

NEVIDITELNOST 120

NEJJEDNODUŠŠÍ PŘÍPAD INSPEKTORA COLOMBA 127

POVÍDKA, Z NÍŽ VÁM BOUCHNE HLAVA 132


5

VLÁDCE OSTROVA SVATÉHO MUHEHE

Na ostrově Svatého Muhehe žil jeden bezvýznamný řitík.

Předpokládám, že netušíte, co že to řitík je, protože se tato malá zvířátka

nevyskytují nikde jinde na světě, než právě na ostrově Sv. Muhehe. Řitík je tvor

velmi podobný krtkovi, jen s tím rozdílem, že není černý, nežije pod zemí,

neživí se hmyzem, nemá ocas a místo čumáku má cosi, co vzdáleně připomíná

sešrotovaný Volkswagen. Má ale, stejně jako krtek, velmi hrabivé ruce.

Řitíci bývají stvoření poměrně plachá a mírumilovná, s pevnou hierarchickou

strukturou společnosti a s neměnnou každodenní rutinou, spočívající

v hrabání a rozšiřování svých přepychových sídlišť. Ne tak ovšem náš Řitík.

Náš Řitík se řitíkovskému průměru výrazně vzdálil. Když pár let strávil

očicháváním řití nadřízených řitíků a stále to nevedlo k cestě na vrchol

společenské pyramidy, přestalo ho to bavit a prostě všem ostatním řitíkům

ukousnul hlavičky.

Když se zbavil konkurence, usedl na všechna místa v Sídlištní radě, sám se

jmenoval Velkým řitíkem a začal žárlivě pokukovat po částech ostrova, která

měla v držení jiná zvířátka. Obzvláště ptáčkové Proletáčci mu pili krev svým

štěbetavým optimismem a krákoravým rovnostářstvím. Řitík začal spřádat

plány, jak se stál opravdovým pánem celého ostrova.

S ostrovem Sv. Muhehe se však měly brzy začít dít velmi zásadní změny.

Ostrov Svatého Muhehe měl rozlohu průměrného fotbalového hřiště a ležel

nedaleko břehů Západní Afriky, naprosto nezaznamenám jakýmkoliv

kartografickým ústavem. Byl objeven náhodným trosečníkem z potopené

marocké obchodní lodi, která měla na palubě tunu ryb, 2 tuny dřeva, půl tuny

utečenců a 32 tun marihuany. Část nákladu se zřejmě vyplavila na břeh s ním,

což vysvětluje, jak dostal ostrov své jméno. Co to však nevysvětluje, je, jak zde

onen trosečník dokázal založit rodovou linii. Nejpravděpodobnějším scénářem

je neobvyklá adaptabilita řitnického DNA. Ať již to bylo, jak chtělo, od této

doby zde žila zdárně se rozvíjející lidská rodina.

V době našeho Řitíka se potomci onoho trosečníka, shodou okolností tři bratři,

začali konečně zajímat, jak vypadá svět mimo jejich ostrov. Tento odvážný

krok se dá zřejmě přičítat buď tomu, že konečně došla marihuana, nebo tomu,

že došly sestry. Ať tak či onak, nejstaršímu bratrovi, hnanému absťákem či

libidem, se podařilo doplavat do Evropy a zmizet v hnojišti evropských

Humor


6

velkoměst. Když se po několika letech opět objevil na svém ostrově, měl za

sebou nedokončené studium mezinárodních vztahů, praxi v nadnárodní

společnosti a žloutenku typu C.

Během návštěvy policejní stanice v ulici policejních stanic v Paříži přijal

občanské jméno Marián Kurvel, načež byl vyhoštěn zpět do země svého

původu. Jako okamžitou reakci vyhlásil Nezávislou republiku Svatého Muhehe

a vyhostil francouzské diplomaty. Francie zaslala protestní nótu a zavedla pro

Nezávislou republiku Svatého Muhehe vízovou povinnost, čímž ovšem de facto

uznala její existenci. Vetšina světa jen pokrčila rameny, protože ostrov dosud

nebyl objeven a žádný stát si na něj tedy nečinil nárok. Marián Kurvel se stal

prezidentem a bylo mu přiděleno místo v Organizaci Spojených Národů.

Osobně se nikdy žádného zasedání nezúčastnil, ale využíval své pozice

k zasílání sprostých dopisů různým světovým vůdcům a nemravných návrhů

prodavačce v místní kantýně. Protože to bylo ale chování zcela běžné v rámci

OSN, Marián Kurvel se stal brzy váženým členem světového společenství.

S jeho reputací mírně otřásl incident, při němž navrhnul, odhlasoval a přijal

velmi inovativní rasové zákony, na jejichž základě popravil oba své bratry. Stal

se tak nejen jediným vůdcem NRSM, ale také jejím jediným obyvatelem.

Dopustil se tak historicky ojedinělé 100% úspěšné genocidy.

OSN zaslala protestní nótu a Mariánu Kurvelovi pohrozila, že by mohl přijít

o své křeslo v radě. Kurvel odeslal zpět pár sprostých dopisů a záležitost tím

byla uzavřena.

Ostrov se stal vyhledávanou turistickou destinací, především pro zbohatlé

členy čínské komunistické strany, která vyjádřila podporu místnímu

demokratickému režimu. Všichni turisté byli po návštěvě velmi zklamáni, když

zjistili, že zaplatili tisíce Yuanů za návštěvu ostrova, který přejdou za tři

minuty tam a zpátky. Jediné potěšení nalézali v masakrování Proletáčíků, kteří

je svým štěbetavým soudruhovským optimismem vytáčeli snad ještě víc, než

našeho Řitíka.

Ne, nebojte, nezapomněl jsem na Řitíka. Řitík stále seděl v Sídlištní radě a

spřádal své plány na vyhlazení všech ostatních zvířátek na ostrově. Úbytek

Proletáčíků jej samozřejmě těšil, ale bylo to málo. V mokřině za Kurvelovou

chatou se bezostyšně roztahovaly Hnojničky, na dvou místních palmách se

pásli Kokoťáci a břehy stále ovládali Krabičáci, jimiž Řitík opovrhoval za jejich

neschopnost stavět hnízda, ale ještě více se jich bál pro jejich nevypočitatelnou

povahu. A tak pomalu hrabal a čekal.

Netrvalo dlouho a Kurvel konečně udělal závažnou diplomatickou chybu. Začal

ji vlastně zmatený čínský zloděj, který v Pekingu vysával benzín podtlakem

z čínských katalizátorů, omráčily jej výpary a probral se až na ostrově Svatého

Muhehe, naprosto netušíc, jak se tam dostal. Zřejmě se jej majitel některého

z vysátých aut nejdřív chystal upálit, což by vysvětlovalo, proč bylo jeho


7

oblečení a vlasy nacucané benzínem, ale těsně před vykonáním svého

hrůzného činu se rozhodl pro zcela jiný hrůzný čin a nebohého zlodějíčka

zlomyslně poslal do Kurvelovy náruče.

Když Kurvel zjistil, že se jedná o černého pasažéra, o jehož návrat cestovní

agentury nestojí, rozhodl se využít vysoké koncentrace benzínu na jeho těle a

otrávit jím Hnojničky, které si libovaly v extkrementech za jeho chatrčí.

Ne, že by snad někomu v OSN vadilo Kurvelovo hazardování s místním

životním prostředím či životem bezvýznamného zlodějíčka. Naopak, to se

považovalo za důkaz rychle se rozvíjející civilizace. Problém byl, že tento

úmysl neoznámil a náhodně přeletivší americká špionážní sonda zaslala do

Pentagonu spektroskopickou analýzu, na níž byly zcela jasně viditelná residua

ropy v Kurvelově díře na hovna.

Náhle se v OSN začaly znovu přetřásat Kurvelovy zločiny proti lidskosti a jeho

sprosté dopisy a někdo si všimnul, že na ostrově záhadně zmizela většina

řitíků. Sliznice řitíků zcela náhodou obsahují malé množství jedovatého

cyklourinoethylenu, který by ve velmi nepravděpodobném případě, že by byl

vyextrahován zcela čistý metodou postupné reurinace řitíka, mohl posloužit

k vývoji biologické zbraně nezměřně ničivého charakteru. Zpráva Pentagonu

záměrně neuvedla, zda nezmerně silného či nezměrně slabého. Buď jak buď,

i přes protesty Číny a Ruska začala vznikat aliance, připravující se na úder

proti Kurvelově republice.

Většina zemí Evropské Unie se připojila k osvobozenecké armádě a vyjádřila

podporu procesu demokratizace ostrova Svatého Muhehe. Nejednoznačně se

vyjádřila pouze Česká republika, která nechtěla odmítnout žádost svého

velkého spojence USA, ale zároveň si nechtěla popudit své velké strategické

partnery Rusko a Čínu. Vyslala tedy do oblasti pouze „podpůrné“ jednotky,

tedy polní nemocnici, chemickou jednotku a podpůrnou dělostřeleckou palbu.

Když ale dvousettisícová spojenecká armáda přijela k ostrovu, který se

chystala osvobodit od tyranského diktátora, zjistila poměrně zásadní překážku

pro obsazení strategicky významných pozic. Ostrov byl totiž příliš malý na to,

aby se tam vešla. Vyloděn byl tedy pouze jeden britský letoun, dva američtí

důstojníci, jeden kanadský desátník, evropský prezident a jedno české dělo.

CNN toho dne přinesly následující zprávu: „Bitva o ostrov Svatého Muhehe

stále zuří. Spojenci vstoupili na ostrov z jihu a obsadili pobřeží, západní část

ostrova a jeho střed. Východní část ostrova je však stále v rukou prezidenta

Kurvela. Do cesty k jeho obsazení se postavilo masivní letectvo a artilerie.

Prezident Kurvel se schovává na východě v nepřístupné oblasti pokryté

bujnou vegetací.“

Co na CNN nevěděli nebo zamlčeli, bylo, že ono letectvo bylo ve skutečnosti

špatně zaparkované britské letadlo, které teď stálo zaseklé napříč ostrovem ze

západu na východ, neschopné se otočit, natož odletět. České dělo, opatřené

poctivým motorem sovětské výroby, bylo vyloděno hned vedle letadla přímo


8

na střechu Kurvelovy chatrče. To by se sice otočit mohlo, ale jak bylo vzápětí

zjištěno, stroj buď nebyl připraven na tropické podmínky, a nebo nefungoval

už předtím. Oba stroje tak zcela odřízly spojence od východní části ostrova,

kde se prezident Kurvel opravdu schovával v nepřístupné vegetaci, přesněji

řečeno v křoví, které v minulosti používal jako septik.

Ani přes naléhání nebyl evropský prezident ochoten překročit hranici a

obětovat se pro své národy, a tak byl ostrov rozdělen demarkační linií na

oblast osvobozenou a na oblast stále ovládanou rebelským diktátorem. Boje

dočasně utichly a měl následovat proces poválečné obnovy ostrova.

Prvním krokem byly historicky první svobodné volby. V ten slavný den

reportérka CNN zmateně oznamovala: „Historicky první svobodné volby na

ostrově Svatého Muhehe dopadly zcela jasným a nezpochybnitelným...

volebním patem. Zvolen nebyl nikdo, a to počtem 0 hlasů. Odborníci se

domnívají, že je to ukázka nezralosti populace ostrovní republiky, která byla

příliš dlouho zvyklá na vládu tyrana Mariána Kurvela. Při volbách navíc nastal

incident, při němž byly jednomu z kanadských vojáků ukradeny hodinky

s vodotryskem. Spojenecká armáda se proto rozhodla, že v rámci zajištění

bezpečnosti v oblasti a výchovy místní populace k demokracii zanechá na

ostrově několik stovek vojáků.“

Na pozadí reportáže byl vidět evropský prezident, jak vysvětluje Listinu

základních práv a svobod několika vyděšeným ptáčkům proletáčíkům.

Dalším krokem byla obnova místního průmyslu. Česká republika, jejíž 60%

akcií vlastní elektrárenské konsorcium ČEZ, vyjednala ještě před obsazením

ostrova postavení jaderné elektrárny, k čemuž měla dostat celé 3% rozlohy

ostrova, a především měl být projekt dotovaný ostatními spojenci.

Tato lukrativní nabídka udělala českému prezidentovi Skřetoslavu Rausovi pár

nových vrásek na jeho neoliberálním čele. Ne, že by jej snad trápila skutečnost,

že stavět elektrárnu na ostrově, jehož populace po spojeneckém útoku čítá

jednoho člověka a pár zvířátek, je totální zhovadilost. Jeho problém spočíval

v tom, že plocha, kterou před invazí vyjednal, při velikosti ostrova

představovala přibližně metr čtvereční, a to bylo na pořádnou jadernou

elektrárnu poněkud málo. A on si nemohl dovolit zklamat svého hlavního

investora, který už měl připraveny tuny radioaktivního materiálu k převozu na

ostrov.

S přispěním jisté japonské developerské firmy se podařilo problém vyřešit, a

to pomocí miniaturizace. Postavit plně funkční továrnu a zařízení na

obohacování uranu o velikosti jednoho metru čtvereční je totiž tak nákladné,

že spolkne celou sumu potřebnou na stavbu elektrárny běžné. Navíc bude

natolik neefektivní, že spálí jen o něco menší množství paliva. Tak budou nejen

splněny veškeré požadavky investora, tedy že bude stavba přehnaně drahá a

zajistí pravidelný odběr paliva, ale navíc uklidní ekologické organizace tím, že

jej spotřebuje méně, než obvykle. To, že elektrárna nebude produkovat

prakticky žádnou elektrickou energii, je v podstatě nepodstatné, vzhledem

k tomu, že na ostrově stejně nebude nikdo, kdo by ji odebíral.


9

A tak, zatímco Kurvel pomalu umíral hlady ve svém křoví, na ostrově začala

růst extra moderní miniaturizovaná jaderná elektrárna. A co osud nechtěl,

přesně na místě bývalého sídliště řitíků.

Řitík se ze začátku snažil proti stavbě protestovat. Když nepomohly

transparentíky v řitičtině a pískání aktivistických hesílek, začal se přivazovat

k bagříkům a k plůtku elektrárničky. Kromě několika pohmožděninek však

ničeho nedosáhl.

Jeho protesty přestaly ve chvíli, kdy se do centrifugy na obohacování uranu

začalo vozit surové palivo. Řitík pochopil, že přišla jeho příležitost, jak se

konečně vypořádat se všemi zvířátky na ostrově.

Elektrárna měla samozřejmě silnou ostrahu. Asi 50 aliančních vojáků

ochraňovalo stavbu před teroristickým útokem a před rozšlápnutím. Malého

řitíka si však skrz dav, který kolem stavbičky postával, nikdo nevšiml. A tak

Řitík začal pravidelně krást obohacený uran z centrifugy a vyrábět vlastní

jadernou bombičku.

Ptáčci proletáčíčci si jeho podezřelých aktivit všimli, ale výměna generací

způsobila třenice uvnitř strany, a tak nebyli proletáčíčci schopní se

zorganizovat natolik, aby proti řitíkovým aktivitečkám něco poskytli. Řitík

proto svoji jadernou bombičku dokončil, z betonového krytečku pod

elektrárničkou ji odpálil a vyhladil všechna zvířátka na ostrově.

Mezinárodní společenství si jaderného útoku samozřejmě všimlo, ačkoliv

vojákům na ostrově nezpůsobil nic moc horšího, než že jim spálil ponožky... a

že o pár let později všichni umřeli na Syndrom svatého Muhehe. Státy NATO

přičetly zodpovědnost za teroristický útok Kurvelovi a rozhodly se, že

rozdělení ostrova není řešením, a že bude třeba přijmout nové kroky

k zajištění stability v oblasti.

Prvním krokem byla letáková kampaň, jíž se spojenci pokoušeli přesvědčit

obyvatelstvo ostrova, aby pomohlo při hledání Kurvela. Vzhledem k tomu, že

na výzvu neodpověděl jediný člověk, který by byl ochotný na nalezení

diktátora spolupracovat, došlo NATO k závěru, že obyvatelstvo za svým

vůdcem stále stojí, a rozhodlo se na uvalení sankcí. Jednou z nich bylo také

pozastavení jaderného programu ostrova Svatého Muhehe. Dále spojenci dali

jasnou výzvu obyvatelstvu ostrova, aby program v termínu několika měsíců

zcela ukončilo, a především aby vydalo Mariána Kurvela mezinárodnímu

soudu. V opačném případě budou nuceni vybombardovat strategické body

ostrovní infrastruktury.

Žádná reakce opět nepřišla a tak spojenci spustili masivní bombardování

strategických bodů, tedy bývalé Kurvelovy chatrče a jaderné elektrárny.

Během bombardování se jim podařilo zasáhnout také rezavějící české dělo,

díky čemuž se konečně otevřela skulina v protivníkových bojových liniích.

Nadšení alianční vojáci následně vtrhli do povstalecké oblasti, v nadšení


10

pokáceli oba stromy a nakonec našli tělo mrtvého Mariána Kurvela v jeho

septiku. Dohady o tom, který z hrdinných vojáků jej zabil, ukončila až pitva,

která dokázala, že byl diktátor v době invaze již několik měsíců mrtev, což

způsobilo několikaměsíční embargo na dodávky potravinové pomoci.

V zemích NATO se stále více ozývaly protestní hlasy proti účasti aliančních

vojsk na ostrově Svatého Muhehe. Ty nakonec posílily do takové míry, že

americký prezident naznal, že je situace neudržitelná, a rozhodl se nechat

obyvatelstvo ostrova svému vlastnímu osudu.

Tehdy Řitík konečně vylezl ze svého bunkříčku a rozhlédl se po spálené

krajině bez života, která jej obklopovala. Zatetelil se radostí. Konečně byl

jediným a nezpochybnitelným vládcem ostrova Svatého Muhehe.


11

NÁSILÍ

„Kapitánčin deník, 15. března 2035.

První kontakt s obyvatelstvem Lira C48 potvrdil naše předchozí poznatky.

Lirané neznají koncept násilí. Na celé planetě není jediný predátorský

živočišný druh. Všechny druhy se zde živí nektarem rostlin, obzvláště

nektarem jedné dvoumetrové rostliny s obřími fialovými květy.

Kontakt sám o sobě neproběhl úplně ideálně. Můj stisk ruky velmi zmátl vůdce

delegace, která nás přišla uvítat. Ačkoliv ruku mi nabídl sám, za přátelské

gesto zde zřejmě slouží pouze letmý dotek, nikoliv stisk.

Nektar, kterým nás přivítali, chutnal trochu jako naše jahody, ale hned u dvou

členů výpravy způsobil prudkou alergickou reakci, takže museli být

transportováni zpět na loď.

Největší chybou bylo, když se Čajkovský, náš vědecký důstojník, který býval

v civilu botanikem, rozhodl vzít s sebou vzorky místní flóry. Jeho nadšené

trhání rostlin vyvolalo v Liranech takovou hrůzu, že se celá jejich delegace

rozutekla. Její členové se byli ochotní k nám znovu přiblížit až ve chvíli, kdy byl

Čajkovský odeslán zpět na loď.“

Ozvalo se zaklepání na dveře kabiny.

„Jo?“ řekla jsem nahlas, aby to bylo za dveřmi slyšet, a ručně vypnula

nahrávání.

„To jsem já,“ odpověděl Juri Tramollani, můj první důstojník a dlouholetý

známý. Měli jsme spolu toho večera domluvenou partii šachu.

„Pojď dál.“

Juri vstoupil do kabiny.

„No výborně, už stojej,“ usmál se, když uviděl připravenou hrací desku, „jsem

tě přes dveře slyšel, jak sis tady povídala. Zase trpíš samomluvou, co?“

Jen jsem se zasmála. Juri samozřejmě moc dobře věděl, že jsem nahrávala

deník.

„Vidíš, to je vtipný,“ řekl Juri, zatímco schoval dva pěšce za záda, „tenhle

nevinnej vtípek by tam dole nejspíš vůbec nepochopili.“

Sci-fi


12

„Myslíš, že by to pro ně bylo násilí?“ odpověděla jsem otázkou a ukázala na

levou ruku.

„Máš bílý,“ zakroutil hlavou, „vybrala sis vůbec někdy černý? Tě podezírám, že

podvádíš. A jinak jo, myslím, že by to pro ně bylo násilí.“ Vrátil pěšce

s bouchnutím na místo a otočil hrací plochu bílými ke mně.

„No jasný, že podvádím,“ odvětila jsem a začala hru, „jsem telepatka. Cpu ti do

hlavy černý figurky,“

„Jo, tak proto mě tak často bolí hlava.“

„Co?“

„No, tak když mi do ní každej den cpeš figurky...“

„Jo tak.“

„Jé, tenhle tah, to byla pěkná blbost,“ sebral mi střelce, kterého jsem naprosto

nepochopitelně zapomněla nekrytého.

„Pche, to byla taktika.“

„Jo, to určitě. Si říkám, kdyby ti dole viděli šachy, tak by asi taky hnedka utekli,

co?“

„Myslíš? Vždyť to, že kůň vyhodí střelce, neznamená, že ho rovnou rozdupal,

ne? Třeba ho mohl, nevím, láskyplně olíznout, a střelec z toho byl tak nadšený,

že mu za to uvolnil svoje políčko.“

Oba jsme se rozchechtali.

„No dobrý,“ pokračoval Juri, „jenže my už pácháme násilí jenom tím, že se

vzájemně snažíme porazit. Necítila ses nepříjemně, když jsem ti toho koně

sebral?“

Juri se usmíval, zřejmě mu to přišlo jako veselá myšlenka. Mně ale ne.

„Co je s tebou?“ zeptal se, když viděl můj vážný výraz, „vždyť v klidu, prostě je

nebudeme učit šachy.“

„Což o to, šachy,“ odpověděla jsem nepřítomně a zvažovala, jestli mám Jurimu

vzít pěšce, kterého mi nastavil, „ale celá naše kultura je plná násilí. Vlastně bez

něj neumíme žít. Jakmile na Zemi oznámíme tenhle objev, poletí sem další

expedice. Dokážeš si představit, co jim můžeme způsobit? Ať se budem snažit

sebevíc, stejně jim jejich ráj nenávratně zničíme.“

„Neblázni, tak hrozný to s náma zas není. A sebereš mi toho pěšáka, nebo ne?

Už tady o tom přemejšlíš aspoň minutu.“

„Já nevím, přemýšlím, co by se stalo, kdybych se rozhodla vyhnout násilí a

nevzala ho.“

„No to je jasný. Sebral bych já toho tvýho a pokračoval na krále.“


13

„Taky bychom se mohli dohodnout, že si nebudeme brát žádný figurky.“

„No to by byla dost nuda, ne?“

„No právě.“

Juri se opřel v křesle a měřil si mě ironickým pohledem: „Řekl bych, že ti

hrabe, kapitánko,“ oznámil mi pak, „seš člověk, ne Liran. Nemůžeš celej život

poletovat z květu na květ a zpívat sladké písně o lásce.“

Chvíli jsem přemýšlela, a pak jsem pěšce vzala.

„Kapitánčin deník, 13. března 2035.

Po značných obtížích jsme dorazili k planetě Lira C48. Celou soustavu naplňují

elektromagnetické bouře, které nám zásadním způsobem poškodily navigaci a

senzory. Dokonce smazaly obsah černé skříňky. Kolonizační loď by zde neměla

nejmenší šanci.

Planeta samotná je zklamáním. Oproti původním spektroskopickým analýzám

se ukázalo, že je v raném stádiu vývoje, s masivní tektonickou činností.

Uhlovodíky, které se objevovaly v analýzách, pocházejí převážně od

jednobuněčných živočichů.“

Zastavila jsem nahrávání, abych se mohla plně soustředit na falšování

záznamů. Až když jsem si byla jistá, že ve složce Lira C48 je kopie planety Lira

C42, doplněná o biotopy nalezené na Liře C43 a B21, pokračovala jsem dál:

„Kapitánčin deník, 15. března 2035.

Všichni tři členové výpravy, která se vydala na povrch, onemocněli neznámou

chorobou. Při dekontaminaci nebyla objevena, takže se obávám, že jsme jí

během těch dvou dní byli vystaveni všichni. Tedy s výjimkou Cermana, který

byl po celou dobu v dekompresní komoře. Na můj rozkaz se odteď bude po

lodi pohybovat výhradně ve skafandru.

Kapitánčin deník, 16. března 2035.

Stav všech tří nakažených členů výpravy je kritický. Příznaky nemoci se

objevily u dalších dvou osob.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist