načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Sebrané spisy H. P. Lovecrafta BOX - Howard P. Lovecraft

  > > > > Sebrané spisy H. P. Lovecrafta BOX  
-15%
sleva

Kniha: Sebrané spisy H. P. Lovecrafta BOX
Autor:

První souborné vydání veškerých povídek od kultovního autora H. P. Lovecrafta vychází nyní v omezeném nákladu v luxusním boxu za zvýhodněnou cenu. Box Sebrané spisy H. P. Lovecrafta ...
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  1 290 Kč 1 096
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
36,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 0Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Rok vydání: 2014-11-19
Rozměr: 130 x 200 mm
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
ISBN: 9788025903513
EAN: 9788025903513
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

První souborné vydání veškerých povídek od kultovního autora H. P. Lovecrafta vychází nyní v omezeném nákladu v luxusním boxu za zvýhodněnou cenu. Box Sebrané spisy H. P. Lovecrafta obsahuje všechny čtyři díly spisů v pěti knihách: Hrobka (Příběhy a vize z let 1917–1920), Měsíční močál (Příběhy a sny z let 1921–1925), Volání Cthulhu (Příběhy a novely z let 1926–1930 ve dvou knihách), Stín z času (Příběhy a střípky z let 1931–1935). Všechny svazky jsou opatřeny zasvěcenými komentáři Ondřeje Müllera, jež lovcraftovské texty zasazují do širšího kontextu. Ideální dárek pro všechny milovníky strašidelných příběhů.

Kniha je zařazena v kategoriích
Howard P. Lovecraft - další tituly autora:
Hrobka - Příběhy a vize z let 1917-1920 Hrobka
Lovecraft, Howard P.
Cena: 228 Kč
Měsíční močál Měsíční močál
Lovecraft, Howard P.
Cena: 254 Kč
Volání Cthulhu - Spisy 3/I Volání Cthulhu
Lovecraft, Howard P.
Cena: 279 Kč
Volání Cthulhu - Spisy 3/II Volání Cthulhu
Lovecraft, Howard P.
Cena: 254 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7
PŘÍPAD CHARLESE DEXTERA WARDA
~~Pokračování z minulého svazku~~
KAPITOLA ČTVRTÁ
PROMĚNA A ŠÍLENSTVÍ
1
V týdnu, který následoval po onom památném Velkém
pátku, bylo Charlese Warda vidět častěji než obvykle, neboť
neustále přenášel knihy mezi knihovnou a podkrovní
laboratoří. Choval se klidně a rozumně, měl však výraz
štvance a tajnůstkáře, který se jeho matce pranic nezamlouval,
a posedla ho neuvěřitelná chuť k jídlu – soudě podle
požadavků na kuchařku.
Doktor Willett byl o  pátečních hlučných událostech
zpraven a  následující úterý měl s  mladým mužem
dlouhý pohovor v knihovně, kde již ze stěny neshlížela dávná
tvář. Rozhovor stejně jako vždy nepřinesl žádné výsledky;
avšak Willett je stále ochoten přísahat, že jinoch byl v  té
době při smyslech a duševně zcela zdráv. Dokola opakoval
své sliby, že brzy přijde s velikým odhalením, a též se
zmínil o nutnosti přemístit laboratoř na jiné místo. Nad
ztrátou portrétu truchlil podivuhodně málo, uvážíme-li jeho
prvotní nadšení; naopak, zdálo se, jako by ve skutečnosti,
že se obraz náhle rozpadl, shledával cosi humorného.
V  dalším týdnu se Charles začal zdržovat po  dlouhá
údobí mimo dům, a když k Wardovým jednoho dne přišla
stará dobrá černoška Hannah vypomoci s jarním úklidem,
zmínila se mezi řečí o  jeho častých návštěvách starého
domu v Olney Court, kam prý přicházel s objemnými
zavazadly a ve sklepě prováděl podivné vykopávky. Pokaždé





8
se k ní i ke starému Asovi choval vlídně, ale připadal jim
notně ustaranější než dříve, což ji, které od svého narození
vyrůstal na očích, velmi zarmucovalo.
Jiná zpráva o  Charlesovi přišla z  Pawtuxetu, kde ho
někteří rodinní přátelé překvapivě často a  jenom z  dálky
vídali. Vypadalo to, že se obzvláště rád zdržuje ve výletním
letovisku Rhodes na  řece Pawtuxet, kousek za 
Pawtuxet-Village, a zvlášť se zajímá o přístavek s kánoemi. Pozdější
pátrání doktora Willetta odhalilo, že ve skutečnosti
potřeboval pokaždé pouze nenápadně proniknout
k zahrazenému břehu řeky, podél nějž se pak vydával směrem k severu,
kde na dlouhá údobí mizel z dohledu.
Později v  květnu došlo k  chvilkovému oživení
rituálních zvuků v podkrovní laboratoři, což vedlo pana Warda
k  tomu, aby syna přísně pokáral, a  Charlese, aby
poněkud roztržitě slíbil nápravu. Přihodilo se to jednoho rána
a  vypadalo to téměř jako pokračování onoho Charlesova
přestíraného dialogu z  bouřlivého Velkého pátku. Jinoch
se začal sám se sebou o něčem hádat či velmi prudce přít,
neboť zničehonic propukla série dobře rozeznatelných,
vzájemně se napadajících břitkých výkřiků v  různých
tóninách, jež zněly jako střídající se požadavky a odmítání.
Paní Wardovou přiměly podivné hlasy k tomu, aby
vyběhla nahoru a zaposlouchala se u dveří. Nepodařilo se jí
zaslechnout víc než útržek, jen několik nic neříkajících slov –
„musím to mít krvavé po tři měsíce“ –, a jakmile zaklepala,
všechny zvuky ihned ustaly. Když byl později Charles
otcem na tu příhodu dotazován, řekl, že mezi sférami
vědomí existují různé konfl ikty, jimž se lze vyhnout jen s velkou
obratností, že se však pokusí přenést je do jiných oblastí.
Okolo poloviny června došlo k prazvláštní noční
příhodě. Za časného večera se v laboratoři nahoře ozvalo
jakési bouchání, pan Ward se právě chystal zjistit, co se děje,





9
když se hluk náhle utišil. O půlnoci pak, když už se rodina
odebrala na  lože a  sluha právě zamykal na  noc domovní
dveře, objevil se prý dole pod schody Charles s  velikým
zavazadlem, poněkud nejistě se potácel a  gesty
naznačoval, že si přeje vyjít ven. Mladý muž nepromluvil ani slovo,
avšak ctihodný Yorkshiřan zachytil pohled jeho horečných
očí a bez příčiny se roztřásl. Otevřel dveře, aby mohl Ward
vyjít z domu, ale hned ráno podal u paní Wardové
výpověď. V pohledu, který na něho Charles vrhl, bylo prý cosi
zlověstného. Není správné, prohlásil sluha, aby si mladý
gentleman takto měřil pohledem poctivého člověka, a není
tedy ani možné, aby on zde nadále setrval, byť i na jedinou
noc. Paní Wardová sluhovi dovolila odejít, ale tomu, co
říkal, nevěnovala přílišnou pozornost. Představa, že by byl
oné noci Charles tak neurvalý, se jí jevila dosti absurdní,
protože dokud neusnula, naslouchala slabým zvukům, jež
přicházely seshora z laboratoře; znělo to jako kroky,
vzdechy a vzlykání a svědčilo to pouze o nejhlubším zoufalství.
Byla už naučená všímat si nočních zvuků, neboť záhadné
chování jejího syna jí vyhánělo z hlavy myšlenky
na všechno ostatní.
Příští večer, stejně jako onoho večera téměř tři měsíce
předtím, sáhl Charles po novinách nezvykle brzy
a náhodou z  nich ztratil hlavní díl. Na  událost si vzpomněli až
později, když doktor Willett začal prověřovat nevysvětlené
části případu a na nejrůznějších místech pátral
po chybějících souvislostech. V redakci Journalu nalezl díly novin,
které Charles založil, a  označil v  nich dvě zprávy, které
mohly mít význam:





10
NA HŘBITOVĚ SE ZNOVU KOPALO
Dnes ráno objevil Robert Hart, noční hlídač
na Severním hřbitově, že ve staré části hřbitova se
opět činili vykradači hrobů. Hrob Ezry Weedena,
muže, který se podle údajů z převráceného
a hrubě poničeného náhrobku narodil v roce 1740
a zemřel v  roce 1824, byl nalezen prázdný a 
vyloupený. K  činu zjevně posloužila lopata odcizená
z přilehlé kůlny.
Vše, co snad mohlo v  hrobě více než století
po  pohřbu ještě zbýt, až na  pár třísek shnilého
dřeva zmizelo. Na  místě se nenašly žádné stopy
po kolech, avšak v blízkém okolí objevila policie
několik otisků bot, které ukazují na  muže
vytříbeného vkusu.
Hart se kloní k  názoru, že příhoda má
spojitost s kopáním, na které se přišlo koncem března;
tehdy vyplašil skupinu mužů s nákladním autem,
kteří na hřbitově vykopali hlubokou jámu. Avšak
seržant Riley z  druhého policejního okrsku tuto
domněnku popírá a poukazuje na zásadní rozdíly
v  obou případech. V  březnu se kopalo na  místě,
kde žádný hrob nebyl, zatímco tentokrát byl
vypleněn hrob dobře vyznačený a udržovaný. Hrob
byl nade vši  pochybnost úmyslně vydrancován
a  rozbitý náhrobek, který byl ještě do  včerejšího
dne zcela v pořádku, prozrazuje čirou zlovůli.
Když se členové Weedenovy rodiny dozvěděli,
k čemu došlo, vyjádřili úžas a rozhořčení; nebyli
schopni připadnout na  žádného nepřítele,
který by mohl mít zájem na znesvěcení hrobu jejich
předka. Hazard Weeden z Angell Street č. p. 598 si
pouze vybavuje jakousi legendu, podle níž se Ezra
Weeden krátce před revolucí zapletl –
pochopitelně aniž by se zkompromitoval – do  jakési velmi
podivné záležitosti; o žádném současném sporu či





11
tajemství pak nemá ani potuchy. Případ byl svěřen
inspektoru Cunninghamovi, který doufá, že se
mu v nejbližší době podaří učinit cenná odhalení.
PSI V PAWTUXETU ROZRUŠENI
Obyvatelé Pawtuxetu byli dnes okolo třetí hodiny
ranní probuzeni mimořádným štěkotem psů,
který jako by se soustředil v místě u řeky jen kousek
severně od Rhodesu nad Pawtuxetem. Štěkot měl
podle většiny těch, kdož jej slyšeli, neobyčejně
podivnou intenzitu i  charakter. Rhodeský ponocný
Fred Lemdin prohlašuje, že štěkot provázely zvuky
znepokojivě podobné výkřikům člověka v  agonii
a smrtelných úzkostech. Řádění učinila přítrž
zběsilá, ale velice krátká bouřka, která zřejmě udeřila
někde při břehu řeky. K rozrušení psů mohly
přispět i  dosti zvláštní, nepříjemné pachy, které lidé
uvádějí s touto příhodou ve spojitost a jež
pravděpodobně pocházely z nádrží s ropou na břehu
zátoky.
Charles v té době nabyl velice vyděšeného a uštvaného
vzezření a všichni, kdo si na to vzpomínají, se shodují
v názoru, že snad právě tehdy by byl rád učinil jakési prohlášení
či doznání, od něhož ho zdržoval jen čirý strach.
Z matčina nervózního nočního naslouchání vyplynulo, že často
vycházel pod rouškou tmy ven, a většina akademičtěji
založených psychiatrů ho dnes shodně obviňuje z 
pobuřujících případů vampirismu, o kterých se tou dobou psalo
jako o skandálu v novinách a které nebylo možno
s konečnou platností připsat na vrub žádnému známému zločinci.
Tyto případy, až příliš nedávné a proslulé, než aby bylo
třeba je obšírněji rozebírat, zahrnovaly oběti všech typů
a věkových kategorií a zdálo se, že k nim dochází v okolí dvou





12
různých míst: kolem rezidenční čtvrti na pahorku v North
Endu poblíž Wardova domu a  v  předměstských
okrscích poblíž Pawtuxetu, ležících už na  území Cranstonu.
Napadáni byli jak pozdní chodci, tak lidé, kteří spali při
otevřeném okně, a ti, kdo přežili a byli schopni o všem
vyprávět, jednoznačně popisovali vyzáblou, mrštnou
nestvůru s planoucíma očima, pohybující se dlouhými přískoky,
která zatínala zuby do hrdel či nadloktí svých obětí
a hltavě na nich hodovala.
Doktor Willett, který odmítá i domněnku, že Charlesova
duševní choroba začala v  této době, je ohledně vysvětlení
těchto děsivých jevů velice zdrženlivý. Tvrdí, že má jisté
vlastní teorie, avšak ve svých výrocích se omezuje na zvláštní
druh negativních prohlášení. „Nebudu uvádět,“ říká, „kdo
nebo co spáchalo podle mého názoru tyto útoky a vraždy,
ale prohlašuji, že Charles Ward jimi není vinen. Mám
důvod k tomu, abych mohl s jistotou tvrdit, že nepoznal chuť
krve, což ostatně lépe než jakékoli slovní obhajoby
potvrzovala jeho sílící náchylnost k  chudokrevnosti a 
vzrůstající bledost. Ward se zapletl s  hrůznými věcmi a  také za  to
zaplatil, ale sám nebyl žádným zločincem ani nestvůrou.
Pokud jde o dnešní stav, nerad o něm uvažuji. Nastala
jistá změna, a  já se spokojuji s  vírou, že starý Charles Ward
zemřel s ní. Alespoň jeho duše určitě, neboť v tom šíleném
těle, které zmizelo z Waiteova ústavu, byla jiná.“
Willett se vyjadřuje autoritativně, protože do  domu
Wardů chodil často návštěvou, ošetřovat paní Wardovou,
jíž pod tím strašným náporem začaly povolovat nervy. Její
noční naslouchání jí přivozovalo jakési morbidní
halucinace, s nimiž se doktorovi svěřovala jen váhavě a které on
před ní zlehčoval, jak mohl, ačkoli nad nimi nepřestával
hloubat, když byl sám. Přeludy vždy zahrnovaly slabé
zvuky, které si představovala, že slyší přicházet z půdní labo-





13
ratoře a ložnice, přičemž zdůrazňovala zejména přidušené
vzdechy a  vzlyky, jež se údajně ozývaly v 
nejneočekávanějších hodinách. Začátkem července poslal Willett paní
Wardovou na  dlouhodobý ozdravný pobyt do  Atlantic
City a nabádal jak pana Warda, tak ztrhaného
a vyhýbavého Charlese, aby jí psali pouze obveselující dopisy. Zdá se,
že právě tomuto vynucenému a zdráhavému odjezdu vděčí
paní Wardová za svůj život a nenarušené duševní zdraví.
2
Zanedlouho po matčině odjezdu začal Charles Ward
sjednávat koupi pawtuxetského domku. Byla to sešlá nevelká
dřevěná stavba s betonovou garáží, posazená vysoko nad
řídce obydleným břehem řeky o  kus výš nad Rhodesem.
Mladý muž neměl z  nějakého záhadného důvodu o 
žádné jiné stavení zájem a nedal obchodníkům
s nemovitostmi pokoj, dokud mu ji jeden z nich za přemrštěnou cenu
od  dosti neochotného majitele nezajistil. Převzal ji v  ten
okamžik, kdy se uvolnila, a  ještě za  tmy tam ve  velkém
krytém nákladním autě přestěhoval celý obsah své půdní
laboratoře včetně mystických i ryze moderních knih ze své
studijní knihovny. Auto si nechal naložit v časných ranních
hodinách, dokud byla tma – otec si z té noci, kdy byly věci
odvezeny, vzpomíná jen na tlumené kletby a dusot kroků.
Poté se Charles přestěhoval zpátky do svých pokojů
ve třetím podlaží a do podkroví už nikdy nevkročil.
Do pawtuxetského domku Charles přestěhoval veškerá
tajemství, jimiž opředl své podkrovní království, až na to,
že nyní je s ním sdíleli dva společníci: lotrovsky vyhlížející
portugalský míšenec z  nábřežní části South Main Street,
který zřejmě plnil úlohu sluhy, a  hubený cizinec
učeneckého vzhledu s  tmavými brýlemi a  krátkým a  jakoby
obarveným plnovousem, který nepokrytě vystupoval jako





14
Wardův spolupracovník. Sousedé se s  těmito podivnými
chlapíky marně pokoušeli zapříst rozhovor. Mulat Gomes
mluvil anglicky jen málo a vousáč, který se představil jako
doktor Allen, se ochotně držel jeho příkladu. Ward sám
se snažil působit přívětivěji, ale svými nesouvislými
výklady o chemických výzkumech pouze probouzel zvědavost.
Netrvalo dlouho a začaly kolovat podivné historky o tom,
co to znamená, že se v  domku celé noci svítí, a  později,
když svícení nakonec ustalo, se vynořily ještě podivnější
historky o neúměrně velkých objednávkách masa
u řezníka, o tlumeném volání, zaříkávání, rytmickém
prozpěvování a výkřicích, které jako by vycházely z nějakého sklepení
hodně hluboko pod domem. Prapodivná nová domácnost
si rozhodně nezískala mezi místními počestnými občany
zvláštní oblibu a nebylo divu, že se začaly vyskytovat
temné narážky, jež ji uváděly do spojitosti s čerstvě propuklou
epidemií upířích útoků a  vražd, zvláště když se výskyt
těchto útoků omezil téměř výhradně na Pawtuxet
a přilehlé edgewoodské uličky.
Ward trávil většinu času v domku, avšak někdy
přespával i doma a nepřestal být považován za obyvatele
otcovského domu. Dvakrát se vzdálil z města na celotýdenní
cesty, jejichž účel se až dosud nepodařilo odhalit. Byl
vyhublejší než dříve, měl stále pobledlejší pleť, a  když doktoru
Willettovi opakoval svou starou povídačku o rozhodujícím
výzkumu a budoucích odhaleních, nedostávalo se mu
bývalé jistoty. Willett ho v otcovském domě často přepadal,
protože Ward starší propadl zmatku a  vážným starostem
a přál si pro svého syna tak dobrý lékařský dohled, jaký se
jen dal u tak tajnůstkářského a nezávislého jedince zajistit.
Lékař dál trvá na svém, že i v této pokročilé fázi byl mladík
stále stejně při smyslech jako dříve, a  na  podporu svého
tvrzení uvádí četné hovory, které s ním vedl.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist