načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Sebrané spisy H. P. Lovecrafta BOX - Howard P. Lovecraft

Sebrané spisy H. P. Lovecrafta BOX
-15%
sleva

Kniha: Sebrané spisy H. P. Lovecrafta BOX
Autor:

První souborné vydání veškerých povídek od kultovního autora H. P. Lovecrafta vychází nyní v omezeném nákladu v luxusním boxu za zvýhodněnou cenu. Box Sebrané spisy H. P. Lovecrafta ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  1 290 Kč 1 097
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
36,6
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 0Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014-11-19
Rozměr: 130 x 200 mm
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
ISBN: 9788025903513
EAN: 9788025903513
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

První souborné vydání veškerých povídek od kultovního autora H. P. Lovecrafta vychází nyní v omezeném nákladu v luxusním boxu za zvýhodněnou cenu. Box Sebrané spisy H. P. Lovecrafta obsahuje všechny čtyři díly spisů v pěti knihách: Hrobka (Příběhy a vize z let 1917–1920), Měsíční močál (Příběhy a sny z let 1921–1925), Volání Cthulhu (Příběhy a novely z let 1926–1930 ve dvou knihách), Stín z času (Příběhy a střípky z let 1931–1935). Všechny svazky jsou opatřeny zasvěcenými komentáři Ondřeje Müllera, jež lovcraftovské texty zasazují do širšího kontextu. Ideální dárek pro všechny milovníky strašidelných příběhů.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Howard P. Lovecraft - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

PŘÍPAD CHARLESE DEXTERA WARDA

~~Pokračování z minulého svazku~~

KAPITOLA ČTVRTÁ

PROMĚNA A ŠÍLENSTVÍ

1

V týdnu, který následoval po onom památném Velkémpát

ku, bylo Charlese Warda vidět častěji než obvykle, neboť

neustále přenášel knihy mezi knihovnou a podkrovnílabo

ratoří. Choval se klidně a rozumně, měl však výrazštvan

ce a tajnůstkáře, který se jeho matce pranic nezamlouval,

a posedla ho neuvěřitelná chuť k jídlu – soudě podlepoža

davků na kuchařku.

Doktor Willett byl o  pátečních hlučných událostech

zpraven a  následující úterý měl s  mladým mužem dlou

hý pohovor v knihovně, kde již ze stěny neshlížela dávná

tvář. Rozhovor stejně jako vždy nepřinesl žádné výsledky;

avšak Willett je stále ochoten přísahat, že jinoch byl v  té

době při smyslech a duševně zcela zdráv. Dokola opakoval

své sliby, že brzy přijde s velikým odhalením, a též sezmí

nil o nutnosti přemístit laboratoř na jiné místo. Nadztrá

tou portrétu truchlil podivuhodně málo, uvážíme-li jeho

prvotní nadšení; naopak, zdálo se, jako by ve skutečnosti,

že se obraz náhle rozpadl, shledával cosi humorného.

V  dalším týdnu se Charles začal zdržovat po  dlouhá

údobí mimo dům, a když k Wardovým jednoho dne přišla

stará dobrá černoška Hannah vypomoci s jarním úklidem,

zmínila se mezi řečí o  jeho častých návštěvách starého

domu v Olney Court, kam prý přicházel s objemnýmiza

vazadly a ve sklepě prováděl podivné vykopávky. Pokaždé


8

se k ní i ke starému Asovi choval vlídně, ale připadal jim

notně ustaranější než dříve, což ji, které od svého narození

vyrůstal na očích, velmi zarmucovalo.

Jiná zpráva o  Charlesovi přišla z  Pawtuxetu, kde ho

někteří rodinní přátelé překvapivě často a  jenom z  dálky

vídali. Vypadalo to, že se obzvláště rád zdržuje ve výletním

letovisku Rhodes na  řece Pawtuxet, kousek za Pawtuxet

-Village, a zvlášť se zajímá o přístavek s kánoemi. Pozdější

pátrání doktora Willetta odhalilo, že ve skutečnostipotře

boval pokaždé pouze nenápadně proniknoutk zahrazené

mu břehu řeky, podél nějž se pak vydával směrem k severu,

kde na dlouhá údobí mizel z dohledu.

Později v  květnu došlo k  chvilkovému oživení rituál

ních zvuků v podkrovní laboratoři, což vedlo pana Warda

k  tomu, aby syna přísně pokáral, a  Charlese, aby poně

kud roztržitě slíbil nápravu. Přihodilo se to jednoho rána

a  vypadalo to téměř jako pokračování onoho Charlesova

přestíraného dialogu z  bouřlivého Velkého pátku. Jinoch

se začal sám se sebou o něčem hádat či velmi prudce přít,

neboť zničehonic propukla série dobře rozeznatelných,

vzájemně se napadajících břitkých výkřiků v  různých tó

ninách, jež zněly jako střídající se požadavky a odmítání.

Paní Wardovou přiměly podivné hlasy k tomu, abyvyběh

la nahoru a zaposlouchala se u dveří. Nepodařilo se jíza

slechnout víc než útržek, jen několik nic neříkajících slov –

„musím to mít krvavé po tři měsíce“ –, a jakmile zaklepala,

všechny zvuky ihned ustaly. Když byl později Charlesot

cem na tu příhodu dotazován, řekl, že mezi sféramivědo

mí existují různé konfl ikty, jimž se lze vyhnout jen s velkou

obratností, že se však pokusí přenést je do jiných oblastí.

Okolo poloviny června došlo k prazvláštní nočnípřího

dě. Za časného večera se v laboratoři nahoře ozvalojaké

si bouchání, pan Ward se právě chystal zjistit, co se děje,


9

když se hluk náhle utišil. O půlnoci pak, když už se rodina

odebrala na  lože a  sluha právě zamykal na  noc domovní

dveře, objevil se prý dole pod schody Charles s  velikým

zavazadlem, poněkud nejistě se potácel a  gesty naznačo

val, že si přeje vyjít ven. Mladý muž nepromluvil ani slovo,

avšak ctihodný Yorkshiřan zachytil pohled jeho horečných

očí a bez příčiny se roztřásl. Otevřel dveře, aby mohl Ward

vyjít z domu, ale hned ráno podal u paní Wardovévýpo

věď. V pohledu, který na něho Charles vrhl, bylo prý cosi

zlověstného. Není správné, prohlásil sluha, aby si mladý

gentleman takto měřil pohledem poctivého člověka, a není

tedy ani možné, aby on zde nadále setrval, byť i na jedinou

noc. Paní Wardová sluhovi dovolila odejít, ale tomu, co

říkal, nevěnovala přílišnou pozornost. Představa, že by byl

oné noci Charles tak neurvalý, se jí jevila dosti absurdní,

protože dokud neusnula, naslouchala slabým zvukům, jež

přicházely seshora z laboratoře; znělo to jako kroky,vzde

chy a vzlykání a svědčilo to pouze o nejhlubším zoufalství.

Byla už naučená všímat si nočních zvuků, neboť záhadné

chování jejího syna jí vyhánělo z hlavy myšlenkyna všech

no ostatní.

Příští večer, stejně jako onoho večera téměř tři měsíce

předtím, sáhl Charles po novinách nezvykle brzya náho

dou z  nich ztratil hlavní díl. Na  událost si vzpomněli až

později, když doktor Willett začal prověřovat nevysvětlené

části případu a na nejrůznějších místech pátralpo chybě

jících souvislostech. V redakci Journalu nalezl díly novin,

které Charles založil, a  označil v  nich dvě zprávy, které

mohly mít význam:


10

NA HŘBITOVĚ SE ZNOVU KOPALO

Dnes ráno objevil Robert Hart, noční hlídač

na Severním hřbitově, že ve staré části hřbitova se

opět činili vykradači hrobů. Hrob Ezry Weedena,

muže, který se podle údajů z převrácenéhoa hru

bě poničeného náhrobku narodil v roce 1740a ze

mřel v  roce 1824, byl nalezen prázdný a vylou

pený. K  činu zjevně posloužila lopata odcizená

z přilehlé kůlny.

Vše, co snad mohlo v  hrobě více než století

po  pohřbu ještě zbýt, až na  pár třísek shnilého

dřeva zmizelo. Na  místě se nenašly žádné stopy

po kolech, avšak v blízkém okolí objevila policie

několik otisků bot, které ukazují na  muže vytří

beného vkusu.

Hart se kloní k  názoru, že příhoda má spoji

tost s kopáním, na které se přišlo koncem března;

tehdy vyplašil skupinu mužů s nákladním autem,

kteří na hřbitově vykopali hlubokou jámu. Avšak

seržant Riley z  druhého policejního okrsku tuto

domněnku popírá a poukazuje na zásadní rozdíly

v  obou případech. V  březnu se kopalo na  místě,

kde žádný hrob nebyl, zatímco tentokrát byl vy

pleněn hrob dobře vyznačený a udržovaný. Hrob

byl nade vši  pochybnost úmyslně vydrancován

a  rozbitý náhrobek, který byl ještě do  včerejšího

dne zcela v pořádku, prozrazuje čirou zlovůli.

Když se členové Weedenovy rodiny dozvěděli,

k čemu došlo, vyjádřili úžas a rozhořčení; nebyli

schopni připadnout na  žádného nepřítele, kte

rý by mohl mít zájem na znesvěcení hrobu jejich

předka. Hazard Weeden z Angell Street č. p. 598 si

pouze vybavuje jakousi legendu, podle níž se Ezra

Weeden krátce před revolucí zapletl –pochopitel

ně aniž by se zkompromitoval – do  jakési velmi

podivné záležitosti; o žádném současném sporu či


11

tajemství pak nemá ani potuchy. Případ byl svěřen

inspektoru Cunninghamovi, který doufá, že se

mu v nejbližší době podaří učinit cenná odhalení.

PSI V PAWTUXETU ROZRUŠENI

Obyvatelé Pawtuxetu byli dnes okolo třetí hodiny

ranní probuzeni mimořádným štěkotem psů, který jako by se soustředil v místě u řeky jen kousek

severně od Rhodesu nad Pawtuxetem. Štěkot měl

podle většiny těch, kdož jej slyšeli, neobyčejněpodivnou intenzitu i  charakter. Rhodeský ponocný

Fred Lemdin prohlašuje, že štěkot provázely zvuky

znepokojivě podobné výkřikům člověka v  agonii

a smrtelných úzkostech. Řádění učinila přítržzběsilá, ale velice krátká bouřka, která zřejmě udeřila

někde při břehu řeky. K rozrušení psů mohlypřispět i  dosti zvláštní, nepříjemné pachy, které lidé

uvádějí s touto příhodou ve spojitost a ježpravděodobně pocházely z nádrží s ropou na břehuzátoky. Charles v té době nabyl velice vyděšeného a uštvanéhovzezření a všichni, kdo si na to vzpomínají, se shodujív názoru, že snad právě tehdy by byl rád učinil jakési prohlášení či doznání, od něhož ho zdržoval jen čirý strach.Z matčina nervózního nočního naslouchání vyplynulo, že často vycházel pod rouškou tmy ven, a většina akademičtějizaložených psychiatrů ho dnes shodně obviňuje z pobuřujících případů vampirismu, o kterých se tou dobou psalo jako o skandálu v novinách a které nebylo možnos konečnou platností připsat na vrub žádnému známému zločinci. Tyto případy, až příliš nedávné a proslulé, než aby bylotřeba je obšírněji rozebírat, zahrnovaly oběti všech typůa věkových kategorií a zdálo se, že k nim dochází v okolí dvou


12

různých míst: kolem rezidenční čtvrti na pahorku v North

Endu poblíž Wardova domu a  v  předměstských okrs

cích poblíž Pawtuxetu, ležících už na  území Cranstonu.

Napadáni byli jak pozdní chodci, tak lidé, kteří spali při

otevřeném okně, a ti, kdo přežili a byli schopni o všemvy

právět, jednoznačně popisovali vyzáblou, mrštnounestvů

ru s planoucíma očima, pohybující se dlouhými přískoky,

která zatínala zuby do hrdel či nadloktí svých obětía hlta

vě na nich hodovala.

Doktor Willett, který odmítá i domněnku, že Charlesova

duševní choroba začala v  této době, je ohledně vysvětlení

těchto děsivých jevů velice zdrženlivý. Tvrdí, že má jisté

vlastní teorie, avšak ve svých výrocích se omezuje na zvláštní

druh negativních prohlášení. „Nebudu uvádět,“ říká, „kdo

nebo co spáchalo podle mého názoru tyto útoky a vraždy,

ale prohlašuji, že Charles Ward jimi není vinen. Mám dů

vod k tomu, abych mohl s jistotou tvrdit, že nepoznal chuť

krve, což ostatně lépe než jakékoli slovní obhajobypotvr

zovala jeho sílící náchylnost k  chudokrevnosti a vzrůstají

cí bledost. Ward se zapletl s  hrůznými věcmi a  také za  to

zaplatil, ale sám nebyl žádným zločincem ani nestvůrou.

Pokud jde o dnešní stav, nerad o něm uvažuji. Nastalajis

tá změna, a  já se spokojuji s  vírou, že starý Charles Ward

zemřel s ní. Alespoň jeho duše určitě, neboť v tom šíleném

těle, které zmizelo z Waiteova ústavu, byla jiná.“

Willett se vyjadřuje autoritativně, protože do  domu

Wardů chodil často návštěvou, ošetřovat paní Wardovou,

jíž pod tím strašným náporem začaly povolovat nervy. Její

noční naslouchání jí přivozovalo jakési morbidní haluci

nace, s nimiž se doktorovi svěřovala jen váhavě a které on

před ní zlehčoval, jak mohl, ačkoli nad nimi nepřestával

hloubat, když byl sám. Přeludy vždy zahrnovaly slabézvu

ky, které si představovala, že slyší přicházet z půdnílabo


13

ratoře a ložnice, přičemž zdůrazňovala zejména přidušené

vzdechy a  vzlyky, jež se údajně ozývaly v nejneočekáva

nějších hodinách. Začátkem července poslal Willett paní

Wardovou na  dlouhodobý ozdravný pobyt do  Atlantic

City a nabádal jak pana Warda, tak ztrhanéhoa vyhýbavé

ho Charlese, aby jí psali pouze obveselující dopisy. Zdá se,

že právě tomuto vynucenému a zdráhavému odjezdu vděčí

paní Wardová za svůj život a nenarušené duševní zdraví.

2

Zanedlouho po matčině odjezdu začal Charles Wardsjed

návat koupi pawtuxetského domku. Byla to sešlá nevelká

dřevěná stavba s betonovou garáží, posazená vysoko nad

řídce obydleným břehem řeky o  kus výš nad Rhodesem.

Mladý muž neměl z  nějakého záhadného důvodu o žád

né jiné stavení zájem a nedal obchodníkůms nemovitost

mi pokoj, dokud mu ji jeden z nich za přemrštěnou cenu

od  dosti neochotného majitele nezajistil. Převzal ji v  ten

okamžik, kdy se uvolnila, a  ještě za  tmy tam ve  velkém

krytém nákladním autě přestěhoval celý obsah své půdní

laboratoře včetně mystických i ryze moderních knih ze své

studijní knihovny. Auto si nechal naložit v časných ranních

hodinách, dokud byla tma – otec si z té noci, kdy byly věci

odvezeny, vzpomíná jen na tlumené kletby a dusot kroků.

Poté se Charles přestěhoval zpátky do svých pokojůve tře

tím podlaží a do podkroví už nikdy nevkročil.

Do pawtuxetského domku Charles přestěhoval veškerá

tajemství, jimiž opředl své podkrovní království, až na to,

že nyní je s ním sdíleli dva společníci: lotrovsky vyhlížející

portugalský míšenec z  nábřežní části South Main Street,

který zřejmě plnil úlohu sluhy, a  hubený cizinec uče

neckého vzhledu s  tmavými brýlemi a  krátkým a  jakoby

obarveným plnovousem, který nepokrytě vystupoval jako


14

Wardův spolupracovník. Sousedé se s  těmito podivnými

chlapíky marně pokoušeli zapříst rozhovor. Mulat Gomes

mluvil anglicky jen málo a vousáč, který se představil jako

doktor Allen, se ochotně držel jeho příkladu. Ward sám

se snažil působit přívětivěji, ale svými nesouvislýmivýkla

dy o chemických výzkumech pouze probouzel zvědavost.

Netrvalo dlouho a začaly kolovat podivné historky o tom,

co to znamená, že se v  domku celé noci svítí, a  později,

když svícení nakonec ustalo, se vynořily ještě podivnější

historky o neúměrně velkých objednávkách masau řezní

ka, o tlumeném volání, zaříkávání, rytmickémprozpěvová

ní a výkřicích, které jako by vycházely z nějakého sklepení

hodně hluboko pod domem. Prapodivná nová domácnost

si rozhodně nezískala mezi místními počestnými občany

zvláštní oblibu a nebylo divu, že se začaly vyskytovattem

né narážky, jež ji uváděly do spojitosti s čerstvě propuklou

epidemií upířích útoků a  vražd, zvláště když se výskyt

těchto útoků omezil téměř výhradně na Pawtuxeta přileh

lé edgewoodské uličky.

Ward trávil většinu času v domku, avšak někdypřespá

val i doma a nepřestal být považován za obyvateleotcov

ského domu. Dvakrát se vzdálil z města na celotýdenníces

ty, jejichž účel se až dosud nepodařilo odhalit. Bylvyhub

lejší než dříve, měl stále pobledlejší pleť, a  když doktoru

Willettovi opakoval svou starou povídačku o rozhodujícím

výzkumu a budoucích odhaleních, nedostávalo se mubý

valé jistoty. Willett ho v otcovském domě často přepadal,

protože Ward starší propadl zmatku a  vážným starostem

a přál si pro svého syna tak dobrý lékařský dohled, jaký se

jen dal u tak tajnůstkářského a nezávislého jedince zajistit.

Lékař dál trvá na svém, že i v této pokročilé fázi byl mladík

stále stejně při smyslech jako dříve, a  na  podporu svého

tvrzení uvádí četné hovory, které s ním vedl.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist