načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Sebeobrana všedního dne - David Gruber; Zdeněk Maláník

Sebeobrana všedního dne

Elektronická kniha: Sebeobrana všedního dne
Autor: ;

Každou hodnotu, kterou člověk má, pěstuje si nebo vydobude prací, by si měl umět chránit. Platí to nejen o vydělaných penězích a jiném majetku, ale také především o životě a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  259
+
-
8,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » David Gruber
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-016-0063-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Každou hodnotu, kterou člověk má, pěstuje si nebo vydobude prací, by si měl umět chránit. Platí to nejen o vydělaných penězích a jiném majetku, ale také především o životě a zdraví.
Doba je nejistá, základní obrana pro necvičeného člověka se stává součástí jeho všeobecného vzdělání a rozhledu.

Čím se liší tato e-kniha od jiných publikací o sebeobraně?
- Popisuje nový systém sebeobrany spoluautora Zdeňka Maláníka nazvaný SALUTEM. Není to ani judo, ani karate, aikido, krav maga nebo něco na ten způsob. Nevyžaduje soustavný trénink, je doslova pro každého laika.
- Fyzické útoky těsně souvisí s hrubými verbálními útoky, s verbálními konflikty, s vypjatými emocemi. Což je doména spoluautora Davida Grubera. Zde máte obojí „pod jednou střechou“.
- Vlastní fyzická akce je tam jen součástí celého komplexu zajištění si bezpečí a ochrany zdraví, který zahrnuje prevenci, operačně taktická řešení apod.
- Řadu dalších příjemných a užitečných odlišností si již najde čtenář sám.

Tato kniha dále zahrnuje též  sebeobranu ženy proti domácímu násilí , důležité stručné a výstižné kapitoly z psychologie agresora a z psychologie lidské agresivity vůbec; včetně slabin, kterých může obránce využít.

Oba spoluatuoři, Zdeněk Maláník i David Gruber, jsou ve svých oborech (fyzická sebeobrana, psychická sebeobrana) nesmírně zkušení a vhodně se zde doplňují.

Jádrem knihy jsou tři desítky sebeobranných akcí proti nejčastějším druhům napadení. Útočníka a různé obránce hraje celkem pět zkušených účinkujících, tři muži a dvě ženy. Vždy jde o akci jeden na jednoho. O všech těchto akcích byla natočena videa, která jsou ovšem v e-knize z technických a organizačních důvodů zastoupena extrahovanými fotografiemi jednotlivých fází vždy v dostatečném počtu tak, aby si zájemce mohl udělat jasný obrázek. Fotografií je několik stovek, celá kniha má 226 stran.  Komu série statických fotografií nestačí, může si přiobjednat příslušná videa zvlášť podle vlastního výběru na info@gruber.cz .

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

David Gruber, Zdeněk Maláník:

Sebeobrana všedního dne

originální bojový systém SALUTEM Zdeňka Maláníka

popsaný a nasnímaný za spolupráce Davida Grubera

Motto

Hledáš-li pomocnou ruku, tak tu nejlepší, nejochotnější, nejoddanější a mnohdy jedinou... najdeš na

konci svého pravého ramene. Leváci na konci svého levého ramene.

(volně podle Marka Twaina)

Poznámka: Tato e-kniha obsahuje stovky fotografií, extrahovaných z desítek videozáznamů.

Technické a organizační možnosti v době vzniku této e-knihy neumožňovaly zařadit do ní tyto

videozáznamy přímo. Videozáznamy ke všem sebeobranným situacím si lze přiobjednat na eshopu

www.gruber.cz. Stačí uvést číslo a název dané situace. U některých situací jsou videa dvě: a)

v názorně mírně zpomaleném provedení, b) v reálném rychlém provedení. Informujte se na

info@gruber.cz nebo na 605 833 652.


2

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Dosahování zisků a zabraňování ztrátám

Je moře literatury, kurzů i celých kamenných škol k poučování a výcviku lidí v tom, jak dosáhnout

zisku. A to v oblasti finančně majetkové i v oblasti fyzické.

V oblasti finančně majetkové: Návodů, jak získat dobré zaměstnání, vydělat si, získat peníze

podnikáním, sázením, investováním apod., je přímo záplava. Chytří finanční poradci však míní:

Věnujte financím a majetku polovinu času a energie před jejich získáním a vyděláním, a polovinu po

vydělání. Ať je udržíte a rozmnožíte, ať je neztratíte.

V oblasti fyzické: Taktéž; je lavina návodů, jak být zdravý a zdatný; fyzický cvičením, sportem,

vhodnou stravou apod.

Člověk však může své fyzické zdraví a kondici, obojí dlouhodobě a pracně budované, ztratit v malé

chvilce. V krajním případě může bez své viny ztratit i vlastní život. Aby se pravděpodobnost takových

tragédií snížila až téměř k nule, o tom je tato knížka.

Nemyslí to s námi všichni dobře

Lidskému zlu a protivenství se naštěstí v našem zeměpisném prostoru a v naší kultuře ubráníme

většinou v rovině psychické. Spoluautor této knížky David Gruber se tím zabývá celý svůj profesní

život – zvládání konfliktů rozumových i emočních, psychologické zvládání vzteku a agresivity vlastní i

u druhých lidí, asertivní postupy, obrana proti manipulaci a řečnickým trikům atd. Nemá však v sobě

onen bezbřehý optimismus některých zejména zámořských autorů; netvrdí, že optimální slovní

reakce dokáže zastavit zlého člověka vždy a za všech okolností. Obrana v psychické rovině má prostě

podle něj, a asi podle každého rozumného člověka, své meze.

V krajních situacích nastupuje tedy umění sebeobrany fyzické.


3

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Sebeobrana psychická a sebeobrana fyzická

S námi dvěma spoluautory je to takto: David se celoživotně zabývá sebeobranou v rovině komunikace

slovní i mimoslovní, vždy však bezkontaktní. Vžil se pro to název „sebeobrana psychická“. Zdeněk se

celoživotně zabývá sebeobranou kontaktní, ve fyzické rovině. Zde se ovšem nevžil pojem

„sebeobrana fyzická“, ale prostě jen „sebeobrana“. Proto, když v celém následujícím textu budeme

myslet právě tu sebeobranu ve fyzické rovině, tu sebeobranu pomocí odstrčení druhého člověka,

krytů, úchopů, přehození, navolnění kopem nebo úderem horní končetiny, popřípadě pák a dalších

obdobných akcí, tak budeme používat jen jednoslovný termín „sebeobrana“. Tak jsou na to lidé

v branži zvyklí, tato je jim jasné, v které branži se pohybují.

David a Zdeněk jsou navzájem velmi vnímavými a pozornými učedníky sobě navzájem vždy v oblasti,

kde je ten druhý mistrem. Fyzická i psychická stránka lidské komunikace se totiž navzájem doplňují.

Doplňují se i životní fáze získávání a budování něčeho s fázemi obrany toho, co si člověk vydobyl. A

kdy to tak vezmeme všechno dohromady, fyzickou i psychickou stránku, vytváření, udržování i

bránění, tak zde máme hezkou moderní obdobu antické kalokagathie.

Podívejte se, co říkala o pojmu kalokagathia v době vzniku této knížky wikipedia.cz: „Aplikováno na

člověka vyjadřuje ideál harmonického souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty, ctnosti

a statečnosti. V klasické době se používal jako označení dokonalého aristokrata, řeckého

gentlemana.“

Hezká slova, ne? Kdo by se tomu nechtěl aspoň přiblížit...

Proč název SALUTEM

Řecké slovo „salus“ má několik významů, jeden lepší než druhý. Může to znamenat zdraví, štěstí,

blaho... ale i záchranu, přežití. Hojně se používá i ve zdravotnictví ve smyslu zvládání nemocí.

„Salutem“ pak je čtvrtým pádem tohoto podstatného jména. Zdeněk si to překládá jako „salutem =

zachránit se, přežít“.


4

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Hlavní odlišnosti Salutem od jiných systému sebeobrany

Systém Salutem sestává ze tří úrovní, každá následující je účinnější než ta předchozí. První fáze je

společensky akceptovatelná, tzn. že napadený se snaží vyřešit problém slovní komunikací, postojem,

gesty, mimikou atp. Technika zde má malý vliv, jde o záležitosti jako správný postoj, mírné odstrčení

útočníka, vyproštění se atp. Druhá fáze – to je akce už opravdu obranná, kdy se musí eliminovat útok

a musí to být provedeno fyzicky. Tato fáze zabírá asi dvě třetiny celku. Třetí fází je razantní

eliminování útoku, kdy na jiný typ komunikace či řešení situace prostě není čas. V této fázi řešíme

konec – například zavoláme sanitku, utečeme, řešíme věc s policií.

Rozšířené omyly a vadné názory v oblasti sebeobrany

Povězme si zde nejdříve o některých všeobecně rozšířených omylech a vadných názorech v oblasti

sebeobrany.

Názor 1: Nač se učit sebeobranu, vždyť přece součástí

právního státu je policie, a tu mohu přece vždy zavolat

z tísňové linky. Police se přiřítí a vyřeší to.

Policie zpravidla stihne přijet; a náročné záležitosti fyzického zásahu je opravdu většinou nejlepší

svěřit právě jí, tedy profesionálům. Ale: Zpravidla neznamená vždy. Dojezdové časy policie nejsou

nulové, jsou v nejlepším případě v řádu minut, mimo město i v řádu desítek minut. Technicky to

prostě nejde zařídit rychleji. A útok na vaše zdraví nebo život může probíhat a nejednou probíhá

nesrovnatelně rychleji; obvykle v řádu sekund. Policisté někde na služebně sotva dosedli na sedadla

auta, a oběť násilného trestného činu už může být třeba zmrzačena na celý život.

Ne vždy se napadenému nebo napadením bezprostředně ohroženému člověku podaří policii

okamžitě zavolat. Je špatný signál, vybitý mobil, mobil zahrabaný někde na dně tašky. Váš mobil je

násilně zcizený útočníkem – předem nebo v okamžiku, kdy útočník vidí, že zkoušíte vytočit číslo.


5

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Názor 2: Nebudu provokovat – a nikdy se mi nic nestane; proč

právě mi by se mělo něco stát?...

Strategický přístup neprovokování agresorů a vůbec celý balík preventivních opatření, aby vlastní

fyzický střet vůbec nenastal – to patří k pilířům systému Salutem Zdeňka Maláníka. Viz i výše.

Považujeme to za velmi, velmi důležité.

Nicméně – jsou situace, kdy se můžete tvářit jako beránek nebo jako plachá laňka, absolutně se

vyhnout vzájemnému očnímu kontaktu s agresorem, a on přesto fyzicky zaútočí. Pokračovat v beránčí

taktice už může být cestou do pekel.

Názor 3: Fyzickým sebeobranným odporem útočníka jen více

rozzuřím. Raději snesu jednu, dvě jeho rány, a on pak dá

pokoj.

Je pravda, že v oblasti obrany psychické i fyzické platí: Když se oběť začne bránit, agresivita útočníka

dočasně vzroste.

Platí to samozřejmě v oblasti psychické, tedy v oblasti technik duševní práce, tedy v oblasti duševního

zvládání mobbingu, bossingu, pracovní šikany dalších druhů apod. Někdo v práci vás třeba

dlouhodobě šikanuje, vy jste se dlouho nechali – a najednou se ozvete. Samozřejmě, že v ten okamžik

bude naštvanost šikanéra o hodně vyšší než dosud. Co jste si to proti němu dovolili, nenechat jeho

rejdy jen tak?! Proto hodně obětí dlouhodobé šikany stále váhá s rázným obranným krokem, až ta

šikana přeroste do nezvladatelných rozměrů; neboť s jídlem roste i chuť. Je-li však váš odpor – obrana

rozhodná, jednoznačná, je vztek agresora jen krátkodobý, končící maximálně nadávkami. Prostě,

vztek agresora je velmi dočasný.

Platí to i v oblasti fyzické. A občas je i zde taktika „nechat se“ tím nejmenším zlem. Je to ovšem

situace krajní. Ve většině situací napadení či ohrožení říká praxe pravý opak: Kdo se brání, téměř vždy

zvítězí. Lumpové mají obchodního ducha. Když pro ně není vítězství snadné a dosažitelné metodou

„jako obvykle“, raději si chytí někoho jiného, kdo neklade odpor.

Ta krajní situace a krajní taktika „nechat se“ platí snad pro případy velké přesily na straně útočníků.

Nic jiného než „nechat se“ nezbývalo vězňům v lágrech nacistických či komunistických, a vůbec všech

násilných surových režimech po celou lidskou historii. Věřme, že toto je jev natolik okrajový a natolik

minulý, že v naší knížce nestojí za více než jen za tuto malou zmínku. A tečka.


6

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Všimněte si raději o pár řádků výše zvýrazněného dvousloví: Agresivita útočníka dočasně vzroste.

Toto má svůj rub i líc.

Rubem je fakt, že agresivita vzroste. Proto je třeba dobře zvážit, zda se pustíme do akce. Dobře zvážit

však neznamená příliš váhat. Rychlost protiútoku napadeného, případně jeho protiakce je naprosto

zásadní. Bude o tom ještě řeč dále, při názorných ukázkách jednotlivých sebeobranných a

protiútočných akcí.

Lícem je, že vzroste dočasně. Jak jsme již naznačili: Pocítí-li agresor opravdu rozhodný a vytrvalý

odpor oběti, byť třeba zoufalý, je velká pravděpodobnost, že v agresi ustane. Ustane dokonce i tehdy,

když je fyzicky mnohem silnější. V průběhu vašeho boje, odporu, protiakce mu bleskne hlavou, že by

to sice mohlo dopadnout těžkým zmlácením vaší osoby, ale on sám by přitom také utrpěl nějaký ten

šrám, třeba mnohem méně závažné bebí. Psychika agresora se však řídí v drtivé většině případů

zásadou „mně se přece nemůže vůbec nic stát“. Jakmile agresor zjistí, že se mu něco stát může – jeho

první bolest, první odřenina – většinou přestává útočit. Útočník velice rychle vytuší, že něco je jinak

než obvykle. On desetkrát před vámi někoho zmlátil a ten mlácený se choval předpokládatelně a

očekávatelně. A najednou – s vámi je to jinak. Ten rozdíl v chování člověka způsobí překvapivě citelný

strach na straně útočníka. Co se děje? Co bude? Útočník intuitivně cítí, že i on bude muset zvolit jiné

řešení. A odejde od vás a najde si – je to kruté, ale je to tak – někoho, kdo bude větší ovce než vy.

Někoho, komu může ubližovat ve větším vlastním „komfortu a pohodlíčku“, podle jeho obvyklých

očekávání.

Takže správná sebeobrana je opravdu něco ve stylu „buď – anebo“. Něco ve stylu „teď anebo nikdy“.

Nelze ji provádět polovičatě, ale hned a celou energií, kterou v dané chvíli máte. Na rozdíl od

úpolových sportů – při sebeobraně druhé kolo není.

Připravte si předem nějaký vnitřní spouštěcí signál. Připravte se ve smyslu: Když se stane toto a takto,

budu se bránit. Budu se bránit tímto a takto. Čím přesněji si to předem promítne v mozku, tím lépe.

Pří vlastní akci je vhodné, aby útočník nepoznal předem, že se chystáte k tomu a tomu konkrétnímu.

Jen v mysli si nechejte blesknout třeba JDU NA TO! Nebo KDO Z KOHO! NA NĚJ! A za další zlomek

sekundy následuje už váš rychlý a maximálně přesný první pohyb. Už není cesty zpátky. Jednou

započatou sebeobrannou akci nelze přerušit, dokud není dosaženo jejího účelu.

Psychicky se doporučuje v ten moment toho agresora tak trochu nenávidět. Nenávist dodává energii,

je taková „sebepumpovací“, sama sebe s narůstajícím časem posiluje. S nenávistí v mysli tak snadno

neumdlíte. Často si obránce v duchu (i nahlas) řekne „ty syčáku“ nebo ostřejší výraz. Je to motivace

(proti nebezpečí, nespravedlnosti, zvrhlosti ...) k rozhodnému jednání.

Nenávist v ten moment není nic nepatřičného. Příklad: Jsem žena a nějaký hnusák mne právě chce

znásilnit. Neprovokovala jsem ho nijak, jen prostě jsem mladá, mám přiměřeně tomu zdravé pružné

tělo a vypadám k světu. Takže myslím si v duchu: „Tu máš jednu mezi nohy, hajzle!!“

Nějakou tu nadávku si klidně můžete i zakřičet. Křik uvolňuje vaše svaly, křik ruší vaši možnou

strnulost hrůzou. Ale nahlas raději křičte jenom to „hajzle!!“. Informace o tom, kam svým úderem

nebo kopem přesně míříte, by mohla být pro útočníka nezaslouženou výhodou.


7

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Shrnuto: Obránce musí mít předem připraveny tři univerzální odpovědi pro případ ohrožení:

- Společenskou, bez invektiv, věcnou,

- středně průbojnou, obsahující drsnější výrazy,

- sprostou, s hrubými výrazy do odpovídajícího prostředí nebo pro takové lidi. V sebeobranné situaci už nic smysluplného nejde vymyslet. Navíc - o obsah slov nejde, nikdo ho stejně neposlouchá. Právní úprava nutné obrany Solidní základní vysvětlení pro laiky si žádá zhruba devadesátiminutovou přednášku. Zdeněk s tím má dlouholeté zkušenosti. Následující vysvětlení berte tedy jen jako kusé a telegrafické. Jádrem této knížky totiž není právo a jeho kličky, ale vaše konkrétní sebeobranné akce v konkrétních situacích. Patříme mezi demokratické země, kde má občan zajištěno právo na sebeobranu proti nespravedlivému a protiprávnímu násilí od jiných lidí. Zdaleka ne všechny demokratické země EU toto právní prostředí mají (např. Anglie nic takového nemá a útok člověka není důvod k obraně). Je pět hlavních zájmů člověka chráněných zákonem. Jde o život, zdraví, svobodu (hlavně pohybu a domovní), majetek a čest. Rozhodující jsou tyto zákonné normy:

a) Listina základních práv a svobod (právo na život, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí,

právo vlastnit majetek, nedotknutelnost obydlí atd.),

b) trestní zákoník (§ 29 Nutná obrana, § 28 Krajní nouze),

c) občanský zákoník (§ 14 Svépomoc atd.). K § 29 Nutná obrana v kostce:

- můžeme se bránit proti útoku směřujícímu na zájem chráněný zákonem a to způsobem, který

by byl jinak trestným činem;

- útočit musí člověk (jinak to spadá pod jiné paragrafy);

- útok musí přímo hrozit nebo trvat (můžeme tedy začít s obranou ještě před jeho začátkem);

- jestliže útok skončí, mohu útočníka jen zadržet, ale ne na něj útočit a mstít se;

- obrana musí být silnější než útok, jinak by neměla cenu; (častý je mýtus, že musí být

přiměřená). Mýtus vzniká špatným pochopením dikce zákona, citujeme „... nejde o nutnou


8

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku“. Tedy: Nepřiměřená obrana

ANO, zcela zjevně nepřiměřená obrana NE. Obecně lze tvrdit, že v sebeobranné situaci je i velmi zkušený člověk těžko schopen zvažovat, zda je jeho obrana „zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku“. Např. dostane-li obránce nečekaně facku, jak na ni bude reagovat? Zde jde často v soudních síních o argumentační souboj sebeobranářských expertů s některými státními zástupci a některými soudci, kteří nikdy ve svém životě v obdobné sebeobranné nouzové situaci nebyli a „od boku“ vědí všechno nejlépe. Mezi sebeobranářskými experty se nese hlas: „Naši oponenti sice vytahují nové triky, ale zvládáme to.“ Taktika, koncentrace a fyzická akce Budete se možná divit, ale vaše sebeobranná fyzická akce není tím hlavním pilířem vašeho úspěchu. Je jen jedním ze tří pilířů – a dalo by se říci, že je mezi nimi až na třetím místě významnosti. Pojďme si ty tři pilíře probrat, a to v pořadí podle důležitosti. První pilíř – strategie Co to obnáší? Nechodit do NO GO zón. Ne nadarmo se jim říká NO GO, tedy „nechodit“ zóny. Nechodit po setmění a zejména po dvaadvacáté hodině do blízkosti hospod nižších cenových skupin. Nepřiplétat se do demonstrací, a když už nelze jinak, tak nelézt tam, kde hrozí nejvíce fyzické střety. Nedráždit slovně lidi, o nich je známo nebo dá se předpokládat, že jsou pruďasi. Nedráždit ani běžné lidi, kteří se ovšem právě nacházejí v situaci, kdy v nich vře vztek. Nechodit, ženo, do míst s velkou koncentrací chlapů v super minisukýnce, s výstřihem skoro k pupku nebo dokonce v průsvitné halence bez podprdy. Zpočátku to může být příjemné pro tvé ego, jak všichni čumí, ale ten pocit se může rychle změnit v pocity naprosto opačné. Jedním slovem – neprovokovat.

9

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

To je prevence.

Teď z trochu jiného soudku:

Když něco hrozí, vzdálit se. Odejít.

Když to hrozí bezprostředně, tak třeba utéci ze všech sil, plnou rychlostí. (Samozřejmě však kavalír

muž nemůže opustit ohroženou dámu.)

Ve slovní rovině se raději dvakrát omluvit. Nebrat si ani ty nejhrubší slovní sprostoty osobně. Pes,

který štěká, zpravidla nekouše. Může vám vnitřně pomoci druhá ze čtyř dohod starých Toltéků

mexického spisovatele Ruize „nebrat si nic osobně“. Její tresť je tato: Když vám někdo nadává, tak

vlastně těmito slovy nadává sám sobě. Ty nadávky nejsou o vás, ale o něm/o ní.

Když utíkáte a útočník přesto stále utíká za vámi, utečte tam, kde máte mezi sebou a jím nějaký

předmět – stromy, lavičku v parku, bytelné odpadové kontejnery. Citelně zvyšujete naději, že jej

poskakování dokola přestane bavit.

Poznatek z praxe: Téměř všichni útočníci mají tu vlastnost, že neběhají. Maximální útočníkem

zvládnutelná vzdálenost při pronásledování mužů je 10 m a při pronásledování žen 20 m. Když

obránce překoná tuto vzdálenost, už není nikým pronásledován. Výjimky jsou velmi řídké.

Když útočník vlastně bez boje už ustupuje, často kryje ústup těmi nejhrubšími nadávkami a

výhružkami, jak si vás „jednou najde“, jak vám „udělá z ksichtu fašírku“ apod. Možná právě v ten

moment jsou jeho slovní útoky nejvíce hlasité a nejhrubší obsahem. Vystříhejte se v ten moment

nějaké kontrující reakce. Udržte uvnitř repliku typu „sám jsi, co říkáš, ty zmrde“. Mohl by si to

rozmyslet a ještě se vrátit. Když pomlčíte, tak on si vlastně těmi slovními hrubostmi svou agresivitu

náhražkově vybil. Kdybyste nemlčeli, tak si ji takto nevybije – a může si ji pak vybít na vás fyzickým

napadením. Takže – v zájmu dobré věci mlčte. Ubožák vás přece nemůže urazit.

Když vás útočník pronásleduje třeba ztemnělým městským parkem, vyhledejte nejbližší skupinu

aspoň trochu slušně vypadajících lidí, připojte se k nim, vmíchejte se do jejich středu a předstírejte

okatě, že se s nimi znáte a patříte k nim.

Toto patří do operačně taktických řešení.

10

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Shrnutí

Základní metody řešení každé sebeobranné situace jsou:

Prevence (vyhnutí se),

odchod (neberu ohled),

dohoda (malý vklad, velký zisk),

hrozba, komunikační lest (komunikační, technická atd.),

boj (přepad, střetný boj),

řešení následků (odchod, zadržení, lékařská pomoc, spolupráce s PČR, atd.).

Pokud vás zajímají větší podrobnosti, odkazujeme zde opět na možnou Zdenkovu přednášku.

Druhý pilíř – vaše koncentrace

Není koncentrace fyzické bez koncentrace psychické.

Aby byla vaše fyzická akce co nejrychlejší, nejpřesnější a nejdůraznější, je třeba být špičkově

koncentrován psychicky. Koncentrace můžeme přirozeně pragmaticky definovat jako „stav mysli, kdy

ji máme vědomě plnou jen toho jednoho něčeho; a kolem onoho něčeho je obrazně řečeno tlustá

neproniknutelná zeď; a až za tou zdí je zbytek světa a vesmíru“. Ten zbytek světa a vesmíru pro nás

v ten okamžik špičkové koncentrace přestává existovat. Nevnímáme jej. Jakoby vůbec nebyl.

Co je to ono „jedno něco“, co je v centu našeho vědomí při koncentraci? Může to být cokoliv – osoba,

zvíře, věc, vztah čehokoliv s čímkoliv, záležitost dávno minulá nebo vzdáleně budoucí... V lidské mysli

nejsou limity prostoru ani času.

„Pro naše účely je tím „jedním něčím“ útočník plus celá naše nouzová situace.

O koncentraci psal David Gruber podrobně v řadě svých knih. Nebudeme to zde „recyklovat“.

Nejkomplexněji to u něj najdete v jeho Zlaté knize komunikace, na stranách 49, 99, 110, 121, 133,

170, 175, 183, 184, 186,205, 223, 231-235, 251, 254, 275. Jak vidno z výčtu čísel stran, koncentrace

prolíná všemi oblastmi naší komunikace.

Tam si to najděte. Nejspíše tuto knihu už máte: Mnozí říkají, že bez ní je to dnes v životě jako bez

mobilu.

11

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Třetí pilíř sebeobrany – akce

Prosíme, zapomeňte na akční filmy, zejména na ty z americké provenience.

Proč?

Protože v nich je všechno hlavně na efekt, a tudíž úplně jinak než v realitě.

Ve filmech do sebe buší padouch a hrdina neskutečně dlouho. Každý schytá bezpočet ran – ale je

stále akceschopný; stále běhá, šplhá, řídí auto, nabíjí zbraň, kope a mlátí rukama...

V realitě stačí jeden, dva dobře mířené údery, které zdálky mohou vypadat i jako relativně slabé, a

člověk je z boje vyřazen. A hlavně – v realitě málokdy trvá boj více než půl minuty.

Náš sebeobranný systém Salutem nespoléhá na nějaké velmi sofistikované páky, úchopy, přehozy,

nadhozy a podhozy. Ty by bylo třeba cvičit dlouhé měsíce, a k dokonalosti asi i roky. Nám jde o

sebeobranu běžného člověka. Tedy – při akci účinně praštit, kopnout, odradit útočníka od

pokračování útoku aspoň na určitou dostatečnou dobu.

Naše sebeobrana je též – budete se divit – humánní. Neznamená to, že by byla nějak jemnocitná

nebo snad „v rukavičkách“. Obrana nutně musí být vždy razantnější než útok. Jinak by útok nebyl

zastaven. Mají li se váhy nouzové situace přechýlit na vaši příznivou stranu zdravého přežití, pak na

svou misku vah musíte položit těžší závaží, než jaké obrazně položil na tu svou misku útočník jako

první. Je-li vaše závaží lehčí než útočníkovo, váhy pokračují v pohybu nežádoucím směrem.

Humánnost naší sebeobrany Salutem znamená, že nechceme útočníkovi ublížit více, než je nutné

vzhledem k situaci. Ať si třeba žuchne jako pytel brambor a sbírá se ze země dlouhé minuty. Ale

zmrzačen do konce života nutně být nemusí. Ať si jej po našem použití pepřového spreje silně pálí oči

nebo dýchací cesty, ale po dvou dnech může být opět v pohodě a nemusí nutně do konce života

oslepnout.

Je to vhodné už proto, abychom zmírnili pravděpodobnost pozdější msty zpacifikovaného útočníka

nebo problémů právního typu. A také prostě – za všech okolností zůstáváme lidmi.

12

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Příklad – žena ve ztemnělém parku

Na následujícím příkladu je dobře vidět celý komplex taktiky, koncentrace a fyzické akce. Příklad je

z velké části převzat ze Zlaté knihy komunikace – pro ty, kteří ji přece jen zatím nemají.

Mladá žena jde po přesčasové práci nebo prostě jen v zimním měsíci sama večerním potemnělým

parkem.

Kdyby použila strategickou prevenci, tak tudy nejde. Jede svým autem, vezme si taxi, zavolá

manželovi nebo někomu známému. Jde se skupinou známých, přinejhorším jen žen, ale vždy aspoň

tří najednou.

Jde třeba oklikou, ale stále po dobře osvětlených ulicích, kde je hodně lidí a hodně provozu.

Ale představme si situaci, kdy nic z toho nebylo možné. Nebo sice bylo, ale žena byla toho podvečera

poněkud lehkomyslná: „No co, deset let se zrovna tady nikomu nic zlého nestalo, tak proč by zrovna

dnes a zrovna mně...“

Posouváme se do oblasti použití taktiky, a nakonec vlastní akce.

Žena tedy jde temným parkem. Vytuší za sebou stín někoho nepříjemného a také uslyší za sebou

podezřelé kroky, které nepřestávají. Trochu znervózní a zrychlí. Kroky ovšem zrychlí také, jsou jí stále

v závěsu. Žena začne mít větší strach a nyní zkusí zpomalit. Řekne si: „Asi maluji čerta na zeď. Asi se

mi to jenom zdá. Někdo prostě za mnou zrychlil čirou náhodou – teď při mém zpomalení se jistě

pozná, že jsem se bála zbytečně. Takové hnusné věci jako znásilnění se přece stávají jiným – mně ne!

Ať už mne rychle to individuum předejde, zabočí někam do strany a ať už mám klid.“

Ale kroky vzadu zpomalí také. To už žena začíná „vyšilovat“. Strach ochromuje její myšlení, není

schopna žádné chladnokrevné úvahy. Ne že by nedokázala aspoň sevřít v hrsti svazek železných klíčů,

ale její chvějící se ruka snad ani nedovede otevřít kabelku a ty klíče tam rychle najít...

Žena tuhne čím dál více – a dělá tím pro sebe to nejhorší. Stává se čím dál jistější a snadnější kořistí

násilníka. Ten téměř nikdy nepřistupuje zepředu, ale zboku nebo ještě častěji zezadu. Surově drapne,

strhne na zem, prorazí chabě předpažené ruce oběti několika nezadržitelnými údery... Oběť se chová

přesně tak, jak pachatel očekává. Křičí „ne, ne...“, někdy jen prosí, nadává „ty prase, dej mi pokoj...“ –

a neštěstí je hotovo.

Jen znásilnění a hrubých obtěžování žen je v naší zemi denně odhadem několik desítek. Nahlášených

je asi desetina ze skutečně spáchaných.

Důvody málo častých nahlášení jsou logické:

Vykládejte na policejní služebně všechno do sebemenších podrobností...

13

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Nechejte si s nimi o těch detailech sepsat protokol, do kterého bude moci mezi prvními nahlédnout

samozřejmě obhájce pachatele, který vám pak pošle milý vzkaz: „Zapomeň, děvko, co se stalo, a

stáhni žalobu. To ty jsi mého klienta vyprovokovala. To ty jsi všechno zavinila. Jinak... dobře víme, kde

bydlíš a kudy chodíš do práce. Taky víme, kudy chodí tvé děti do školy...“

Možná preventivní řešení:

1.Co brání ženě rozběhnout se co nejrychleji vpřed už v první fázi, kdy slyší za sebou kroky, které se

nevzdalují ani při jejím prvním zrychlení chůze? Že bude trochu směšná, jak tak běží parkem? Že jí vítr

trochu rozcuchá účes nebo bláto z kaluží pocáká punčocháče? To je milionkrát lepší než být

znásilněná nebo zmrzačená. Je prokázáno, že násilníci nejsou žádní profesionální běžci (často naopak

lidé různě nemocní, fyzicky podprůměrně disponovaní) a že stačí, aby se žena vzdálila potenciálnímu

pachateli na více než 20 metrů – a jemu už nestojí za to ji dohánět. Tedy – jde o taktickou prevenci.

2. Co brání ženě přiblížit se k jakékoliv skupině slušně vypadajících lidí a vytvářet dojem, že k nim

patří. Být těsně u té skupiny, přizpůsobit se jejímu tempu chůze, prohodit třeba pár slov.

Co brání ženě hodně se přiblížit (možná i zavěsit) do nejbližšího slušně vypadajícího pána: „Promiňte,

ale tamhle vzadu mně někdo dosti zneklidňuje, jsem slušná žena, nevadilo by vám, kdybyste mne

doprovodil aspoň na konec toho parku, této temné uličky?“ To uvidíte dámy, jak se i v každém

všedně vyhlížejícím taťkovi vzedme jeho ochranitelské EGO! Opět jde o prevenci.

3. Nejprostší recept pro ženu, jak prolomit sebezničující tuhnutí těla i mysli, je ječet. Vřískat na plné

pecky. A nejlépe vřískat „hoří“. Ne „pomoc“. Při tom druhém se okna kolem z alibismu zavírají, při

tom prvním ze zvědavosti otevírají. Lidi nesmírně láká cizí neštěstí, zejména pak požáry, když hoří ne

jejich, ale cizí majetek. A žádný násilník nestojí o svědky, o sebemenší pozornost okolí.

4. Co brání ženě hned v první fázi podezření nahmátnout obranný sprej, pevně sevřít v ruce a odjistit.

A třeba hýbat rukou při chůzi podél těla tak, aby i zezadu bylo vidět, že v ní má nějaký předmět...

Opět jde o taktickou prevenci.

To byly jen čtyři příklady vyhnutí se přímému útoku.

A když už dojde na vlastní akci? Systém Salutem například nedoporučuje elektrické paralyzéry. Proč?

14

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

- Musíte být těsně u útočníka. A když je útočník silnější, snadno vpáčí vaši ruku na vaše tělo – a

zmáčkne spoušť. Výboj pak bolí vás. Navíc – útočník muž mívá oproti ženě delší paže.

- Výboj útočníka sice citelně bolí, ale neochromí ho. Spolehlivě jej však rozzuří a utvrdí v přesvědčení,

že je třeba vás zbít za každou cenu a surově.

Ale existují i názory opačné – že paralyzér se obecně hodí. Nebo konkrétní situace, kdy se hodí velmi

dobře (někdo vám strká pracky do auta otevřeným oknem). A jsou i paralyzéry kombinované se

sprejem.

Více než paralyzéry se obecně doporučují obranné spreje, zejména pepřové. V momentě útoku

útočníka spolehlivě zastaví, ale nezanechají trvalé následky na jeho zdraví. Je třeba se v obchodě

Zbraně střelivo poradit, který sprej stříká spíše do kužele a který tryská tekutou střelou. Tím prvním

zasáhnete útočníka jistěji, ale zase si jej musíte připustit k tělu na bližší vzdálenost, tedy 1. až 2 metry.

U tekuté střely je tomu naopak – ta je spolehlivá až do 6 metrů. Čtěte vždy návod dodávaný ke

konkrétnímu spreji.

Častá je pověra, že se nemá stříkat proti větru. Tomu nevěřte, tlak z bombičky je dosti silný. Méně už

se dává pozor na to, že při stříkání musí obránce stát nebo raději ustupovat – už jen pro to, aby

uběhly nutné cca dvě vteřiny, než začne látka účinně působit. Kdyby zpit dočasným vítězstvím kráčel

dopředu, ba dokonce útočníka pronásledoval, dostane se do oblasti sprejové látky – a ta zapůsobí

negativně i na něj. Nebo bude na dosah útočníka ještě před tím, než na něj látka začne působit.

Různé druhy sebeobrany a ta naše v této knížce

Sebeobrana může být proti jednomu útočníkovi a proti více útočníkům. Může být se zbraní i beze

zbraně. A opět buď se zbraní jen u útočníka, jen u obránce nebo u obou. Se zbraní stejného druhu na

obou stranách nebo se zbraněmi různými. Se zbraněmi chladnými (tj. takovými, které nestřílejí,

nevybuchují) nebo se zbraněmi palnými. Se zbraněmi běžnými u nás v Evropě nebo se zbraněmi

exotickými (například speciálními asijskými).

Sebeobrana bez rozlišení pohlaví nebo sebeobrana muže proti muži, ženy proti muži, ženy proti ženě.

(Sebeobrana muže proti ženě se moc neprobírá; předpokládá se, že muž si přece jen poradí přirozeně

sám, pokud už jde do akce se svou maximální mužskou energií. Na super filmové bojovnice typu Xena

zapomeňte.)

Bylo by to na mnohadílnou sérii knih. Toto je však první nevelká příručka, takže její zaměření bude

tomu odpovídající. Omezí se na sebeobranu jedince proti jedinci, a to beze zbraní. Specifika různých

pohlaví obránce/obránkyně budou samozřejmě nejednou zdůrazněna. Takže ženy hledající obranu

proti násilníkům mužům včetně domácího násilí si zde přijdou na své.

15

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Zájemce o náročnější druhy lze odkázat na firmu Zdeňka Maláníka Trigger Service v Brně, nebo na

kurzy s názvem resisting či prostě sebeobrana, který občas pořádají i oba spoluautoři této knížky

společně ve dvojici. Stačí si napsat třeba na info@gruber.cz.

Vlastní fyzická sebeobrana

Připravili jsme pro vás několik desítek nejběžnějších situací obtěžování, přímého napadení a účinné

sebeobrany podle zásad popsaných výše. Každá situace se bude skládat z textu doprovázeného

názornými fotografiemi. Fotografie jsou vždy pečlivě vybranými záběry z videosekvence, která

znázorňuje sebeobrannou akci v pohybu.

Technické možnosti v době publikování této knihy neumožňovaly vkládat přímo do e-knihy

videosekvence. Takže místo nich je vždy k dané situaci publikována série několika fotografií. Těm

z vás, milí čtenáři, kterým nebude stačit popis a fixní fotky, doporučujeme objednat si videosekvence

zvlášť na eShopu www.gruber.cz. Můžete si jich objednat libovolný počet podle vlastního výběru.

16

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Situace jedna: Sebeobranný postoj

Neexistuje zde jediná správná varianta, oproti níž by všechny ostatní byly o hodně horší. Samozřejmě

se nedoporučuje stoj spatný – to je člověk snadno vyvratitelný z rovnováhy. Nejlépe mírný rozkrok,

postoj vůči protivníkovi napůl předkem, napůl bokem, rameno šikovnější ruky spíše vzadu. Stojíme

vzpřímeně. Soustředěně pozorujeme protivníka; ale ne tak, aby on to vnímal jako nějaké naše okaté

zírání. Stojíme tak, aby z našeho postoje bylo možno vyčíst nebo předvídat co nejméně. Jsme

uvolnění a připravení vmžiku se pohnout. (Foto na další stánce.)

17

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

18

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Situace dvě: Odstrčení protivníka

Toto je krajní případ taktické prevence. Udržet si vzdálenost neboli distanc. Aby nás útočník nemohl

bezprostředně zasáhnout ani rukou ani nohou. A bude-li to chtít udělat, musí se opět pokusit přiblížit,

a my tu akci odstrčení zase zopakujeme

Nachystáme si obě ruce a jimi se celou energií opřeme do útočníkovy hrudi, dobře zapření nohama a

v postupném předklonu; ani příliš vysoko, ani příliš nízko, ale někde v těžišti jeho těla, abychom jej

spolehlivě odhodili

(Fota na dalších stránkách.)

19

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

20

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

21

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

....

.

22

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Situace tři – diskrétní bojový postoj, udržení vzdálenosti

Je to mírnější obdoba odstrčení protivníka. Pravák má předkročenu levou nohu a zasahuje proti

agresorovi levou rukou. Jednou rukou jej neodhodí tak silně jako dříve oběma rukama, ale udrží si

distanc. Levou ruku napne - a napůl odhozením, napůl razantním poplácáním dlaní do agresorovy

oblasti opět na hrudi blízko jeho těžiště si udržuje bezpečnou vzdálenost.

(Fota na dalších stránkách; toto platí pro všechny další sebeobranné akce až do konce knihy – dále už

nebudeme na to upozorňovat.)

23

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

24

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

25

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

26

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Situace čtyři – diskrétní bojový postoj ženy

Žena je obvykle nižší postavy, nižší váhy a citelně nižší síly v pažích než muž. Ale i ona si může udržet

distanc. Když se napře celou silou do mužovy hrudi, když je dobře zakročena napjatou nohou, tak sice

muže nemusí odhodit tak razantně jako muž, ale distanc si udrží...

27

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

28

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

29

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

30

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

Situace pět – uchopení za rukáv a nápřah útočníka k ráně

Další typickou situací útoku je, když útočník uchopí oběť za rukáv pravou rukou blízko ramene a

plevou rukou se rozpřahuje k ráně. Nejprve si fixujeme tu útočníkovu „uchopující“ pravou ruku svou

levou rukou. Pak svou pravou rukou s otevřenou dlaní odhodíme útočníka pryč. Při fixování

uchopující pravé ruky útočníka je třeba mít loket co nejvíce nahoře.

31

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

32

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne

33

(C) Zdeněk Maláník, David Gruber: Sebeobrana všedního dne



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist