Sebemilenec - Simona Monyová

SIMONA MONYOVÁ

17. 3. 1967 - 4.8.2011

Simona Monyová, jedna z našich současných nejúspěšnějších autorek společenských románů, se narodila 17.3.1967 v Brně. Tam žila až do smrti, protože podle svých vlastních slov byla velkým brněnským patriotem a svému rodnému městu dala přednost před životem v Praze, přestože tam by její spisovatelská dráha nabrala zřejmě rychlejší obrátky.

V dětství navštěvovala výtvarný obor v Lidové škole umění, takže její první umělecké krůčky byly spíše malířského směru. Avšak již od osmi let zkoušela psát krátké nepohádkové příběhy plné fantazie. Asi v patnácti letech, kdy byla vášnivou čtenářkou Mahenovy knihovny v Brně, se rozhodla, že bude psát knihy. Následovaly roky na střední škole, kde vyhrávala jednu literární soutěž za druhou a poté studium na pedagogické fakultě se zaměřením na psychologii. Tyto zkušenosti zúročila o čtrnáct let později, kdy vydala svou první knihu. Než se ale stala v roce 1997 spisovatelkou na volné noze, která poctivě píše až osm hodin denně, pracovala v různých oborech. Byla učitelkou na základní škole, potom realitní a pojišťovací agentkou, vychovatelkou a nějaký čas provozovala i firmu na výrobu pletených modelů.

První povídkovou knihu, kterou napsala krátce po sametové revoluci, bohužel žádný nakladatel nevydal. Avšak na základě tehdejší poptávky po společenských a ženských románech se pokusila napsat něco jako parodii na červenou knihovnu, a výsledkem byla kniha Osud mě má rád, která nastartovala její úspěšnou spisovatelskou dráhu. Dnes má na kontě dvacet jedna titulů a mnohé z nich již vyšly poněkolikáté ve vlastním nakladatelství, které založila společně se svým druhým manželem, původně televizním režisérem.

Simona Monyová trávila volný čas četbou knih svých oblíbených autorů, např. Philipa Rotha, Margaret Atwoodové, Daniile Charmse, Milana Kundery a mnoha dalších. Relaxací a zároveň zdrojem inspirace pro ni byla setkávání s přáteli nejen z okruhu umělců v oblíbených brněnských hospůdkách. Jak sama říkala: "V mých knihách je asi desetina příběhu odpozorována ze života a zbytek už je pouze dílem fantazie. Jsem taková putička domácí, takže pro mě je psaní, které je velmi osamělým povoláním, takovým únikem do světa fantazie, kde si odpočinu od stereotypu všedního života."

Spisovatelka zemřela 4.8.2011 za dosud nevyjasněných okolností, podle posledních zpráv byl z její vraždy obviněn manžel.