načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Sebedůvěra – cesta k úspěchu – Tomáš Novák

Sebedůvěra – cesta k úspěchu

Elektronická kniha: Sebedůvěra – cesta k úspěchu
Autor: Tomáš Novák

Práce popisuje nejrůznější psychické obtíže (např. stres, úzkost, strach, různé druhy fobií, velice nízké sebevědomí, workoholismus, neurózy nebo psychickou závislost), jejich projevy a dopady na jednání člověka. Příručka obsahuje také ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2015
Počet stran: 117
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vydání 1.
Skupina třídění: Vývojová psychologie. Individuální psychologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5445-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Práce popisuje nejrůznější psychické obtíže (např. stres, úzkost, strach, různé druhy fobií, velice nízké sebevědomí, workoholismus, neurózy nebo psychickou závislost), jejich projevy a dopady na jednání člověka. Příručka obsahuje také rady, jak tyto nepříjemnosti překonat a získat tolik potřebnou sebedůvěru a sebevědomí. Rady, jak získat zdravou sebedůvěru. Příručka.

Popis nakladatele

Co brání úspěchu a dosažení důvěry v sebe sama? Ovládá vás strach, nerozhodnost a pochyby? Známý český psycholog vás naučí věřit si, umět se prosadit a budovat si zdravé sebevědomí. Tato kniha vám ukáže, jak pracovat sám se sebou, a dovede vás k úspěchu a spokojenosti v osobním i profesním životě. Strach, nerozhodnost a pochybování o sobě spolu úzce souvisejí. Nerozhodnost vyvolává pochyby a ty zase navozují strach. Dohromady se postarají o to, abyste se cítili v permanentním stresu. Naštěstí sebedůvěra, sebeprosazení a sebevědomí naznačí, kudy vede cesta nejen k úspěchu, ale i ke stavu zvanému „životní spokojenost a štěstí“. Náhled na sebe sama a na souvislosti vlastního životního příběhu je součástí přiměřené sebedůvěry. Právě ta chybí mnoha lidem, kteří na sobě nechávají obrazně řečeno dříví štípat. I těm, kdo nejsou v psychicky dobré kondici. Obvykle se jí nedostává také těm, kteří před okolím, ale hlavně sami před sebou utíkají do práce. O tom všem a mnohém dalším je tato kniha. Přejeme vám proto mnoho štěstí při nalézání vaší sebedůvěry.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Tomáš Novák - další tituly autora:
Jak nezešílet z dětí -- aneb Naučte se nejen Makofri Jak nezešílet z dětí
Asertivita v manželství a v rodině Asertivita v manželství a v rodině
Jak vychovat sebevědomé dítě Jak vychovat sebevědomé dítě
Sám sobě psychologem -- 4., přepracované vydání Sám sobě psychologem
Sebedůvěra – cesta k úspěchu Sebedůvěra – cesta k úspěchu
Peklo v duši -- Deprese a mánie Peklo v duši
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Co brání úspěchu a dosažení důvěry v sebe sama? Ovládá vás strach, nerozhodnost a pochyby? Známý český psycholog vás naučí věřit si, umět se prosadit a budovat si zdravé sebevědomí. Tato kniha vám ukáže, jak pracovat sám se sebou, a dovede vás k úspěchu a spokojenosti v osobním i profesním životě. Strach, nerozhodnost a pochybování o sobě spolu úzce souvisejí. Nerozhodnost vyvolává pochyby a ty zase navozují strach. Dohromady se postarají o to, abyste se cítili v permanentním stresu. Naštěstí sebedůvěra, sebeprosazení a sebevědomí naznačí, kudy vede cesta nejen k úspěchu, ale i ke stavu zvanému „životní spokojenost a štěstí“. Náhled na sebe sama a na souvislosti vlastního životního příběhu je součástí přiměřené sebedůvěry. Právě ta chybí mnoha lidem, kteří na sobě nechávají obrazně řečeno dříví štípat. I těm, kdo nejsou v psychicky dobré kondici. Obvykle se jí nedostává také těm, kteří před okolím, ale hlavně sami před sebou utíkají do práce. O tom všem a mnohém dalším je tato kniha. Přejeme vám proto mnoho štěstí při nalézání vaší sebedůvěry.

Sebedůvěra – cesta k úspěchu

Tomáš Novák

 JAK NA STRES

 NEZAMĚSTNANOST –

ATENTÁT NA

SEBEDŮVĚRU

 FOBIE OD A DO Z

 NEBOJTE SE

VĚŘIT SAMI SOBĚ

Sebedůvěra

Tomáš Novák

PSYCHOLOGIE PRO KAŽDÉHO

cesta

k úspěchu

Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz


Kde jsou ty časy, kdy nebylo slušné, aby se člověk chválil sám,

protože od toho tu jsou druzí lidé...

(William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic)

Lidé si nezapamatují, co jste pro ně kdy udělali nebo co jste jim říkali,

ale zapamatují si, jak se vedle vás cítili.

(Zbigniew Czendlik)


Sebedůvěra

cesta

k úspěchu

Tomáš Novák

GRADA Publishing


PhDr. Tomáš Novák SEBEDŮVĚRA – CESTA K ÚSPĚCHU Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5919. publikaci Odpovědná redaktorka Jana Červená Sazba a zlom Radek Vokál Návrh a zpracování obálky Daniela Eftimiadisová Počet stran 128 Vydání 1., 2015 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2015 Cover Photo © allphoto.cz ISBN 978-80-247-9848-6 (ePub) ISBN 978-80-247-9847-9 (pdf ) ISBN 978-80-247-5445-1 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy

nesmí být reprodukována a  šířena v  papírové, elektronické či jiné podobě

bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této

knihy bude trestně stíháno. Obsah 1. Co nabízí tato kniha ........................................ 9

2. Úvod poněkud osudový .................................... 11

2.1 Prostor pro dobré sudičky .............................. 12

3. Aperitiv klasika ............................................ 13

4. Attachment není jen předcházení citovému strádání ......... 14

4.1 Základní pojmy attachmentu ........................... 15

4.2 Attachement na druhou neboli „separační úzkost“ rodičů? . 17

4.2.1 Pro ilustraci: „kauza potoku zavařenin“ ............. 21

4.3 Strach ................................................ 23

4.3.1 Strach a krach sebevědomí i sebedůvěry ............ 23

4.3.2 První pomoc při strachu .......................... 25

4.4 Úzkost: neví, čeho se bojí ............................... 25

4.4.1 Sociální úzkostnost: přináší obavy ze zesměšnění ..... 26

4.5 Když místo cesty vzhůru propadáme panice .............. 28

4.5.1 Chcete vychovat Pana? ........................... 29

4.5.2 Prevence a první pomoc při panice ................. 30

4.5.3 Kam to vede? ................................... 31

4.6 Sebeúcta a sebevědomí a na straně druhé moc –

jak se to rýmuje? ....................................... 31

4.6.1 ... a moc? ...................................... 33

5. Proč někdo zvládne vše a jiný ne? ........................... 35

6. Prostor pro naplnění úsilí (nejen sudiček) .................... 37

7. To nejsou „zlé sny“, ale náročná realita ....................... 47

7.1 Stres se projeví v obličeji i držení těla .................... 47

7.1.1 Vztahové peklo .................................. 47

7.1.2 Stres – koření života. Nepřesolovat. ................. 48

7.1.3 Bože, co nás ještě čeká ............................ 48

7.1.4 Měření úrovně stresu ............................. 49

7.1.5 Zátěží jsou i úspěchy ............................. 49

7.1.6 Drobné stresy se sčítají ........................... 51

7.1.7 Dítě žije rodiči. Nezapomeňte na to. ................ 52

7.2 Atentát na sebedůvěru – nezaměstnanost ................ 55

7.3 Nadměrná konzumace potravy .......................... 59

7.3.1 Proč jsme tak tlustí? .............................. 60

7.3.2 Moje rada – připouštím, že jde o doporučení otylého

psychologa ..................................... 62

7.4 Psychopatologie všedního dne .......................... 62

7.4.1 Agresor nezvládá svou energii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

7.4.2 Jako zvířata ..................................... 63

7.4.3 Jak přežít s podobným člověkem bez ztráty

sebedůvěry? .................................... 64

7.5 Stokrát... a zdaleka ne dost ............................. 65

7.5.1 Co je co? ........................................ 66

7.5.2 Kritéria pro diagnózu ............................. 66

7.6 Závislí nemusíme být jen na drogách .................... 69

7.6.1 Postoje typické pro závislost na jiné osobě ........... 70

7.6.2 Mají uvedené názory něco společného? . . . . . . . . . . . . . 72 7.7 Tichá, ale i hlasitá hrůza fobie ........................... 72

7.7.1 Fobie od A do Z aneb Od „abluto...“ k „zoo...“ ........ 72

7.7.2 Prostor pro „zlé sudičky“ .......................... 74

7.8 Černý flór duše – pesimismus ........................... 74

7.8.1 Pesimisté ve srovnání s optimisty ................... 75

7.8.2 Co když to již není pesimismus? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

7.8.3 Méně známé „dys...“ ............................. 79

7.9 Všeho moc škodí, i aktivity, aneb manický syndrom ........ 81

7.10 Mohli byste si ke jménu přidat titul DPP? ................. 82

7.11 Úzkost, dysforie, pocit povinnosti, špetka mánie...

od každého trochu – workoholismus ..................... 85

7.11.1 Demografie workoholismu ........................ 85

7.11.2 Partnerské memento ............................. 86

7.11.3 Když dva dělají totéž, není to totéž .................. 86

7.11.4 Je workoholismus také váš problém? ............... 87

7.12 Je ti ouvej? Z mizerné nálady vycouvej! .................. 88

7.12.1 Všechno znáte... tak to využívejte .................. 89

7.12.2 Autosugesce .................................... 90

7.13 Sociální vztahy a jejich patologie ........................ 94

7.13.1 Máš-li uspokojivý vztah, méně hrozí krach ........... 95

7.13.2 Šikanuje retard i génius ........................... 96

7.14 Když je sebedůvěra vepsí... ............................. 102

7.14.1 Jak reagovat na ohrožené ......................... 104

8. A já sám svým problémům na frak dám ...................... 105

9. Všechno špatně aneb Místo sebedůvěry hodláte podpořit

bariéry na cestě k úspěchu? ................................. 107

10. Nenechali jsme se zmýlit předchozími „radami od ježibaby“? 109

10.1 Nebojte se věřit sami sobě .............................. 110

10.2 Jak dál? ............................................... 114

Co lze dodat úplně na závěr? .................................... 116

Přečtěte si ..................................................... 117 1. Co nabízí tato kniha Tohle je text o tom, co brání úspěchu a dosažení dostatečné důvěry v sebe sama. Jde o  spojené nádoby. Naše přesvědčení o  tom, co bude potom, se pozoruhodně často naplní. Můj klient a potenciální čtenář této knížky, jenž si za životní motto zvolil slova „Táhněte do háje a všichni pryč, chtěl jsem jít do ráje a nemám klíč,“ zřejmě ani po seznámení s tímto textem nebude pln sebedůvěry kráčet od úspěchu k úspěchu.

Autorovým cílem není kohokoliv učit, jak s  veselou myslí dobýt svět a  přitom za všech okolností ostatním popřát hezký den. Nemohu nabízet snadná, jasná a zaručeně úspěšná pravidla přímo směřující k cíli mít nejen neochvějnou důvěru v sebe, ale i ve vlastní úspěch, jenž se zákonitě dostaví.

Popisuji kořeny, projevy, rizika, úskalí a souvislosti nedostatečné důvěry v sebe. Začínám „od Adama“ – od attachementu. Je to doposud méně známý termín, nepřesně překládaný jako vztah. Jde o něco, co jsme s rozdílnou intenzitou i s rozdílným úspěchem prožili a důsledky prožíváme všichni. Poměrně velká pozornost je věnována i mimoslovním projevům. „Slova jsou jen slova“ a sama o sobě k dosažení a tím méně pak k projevu sebedůvěry nestačí.

Jen z mých klientů se kdysi dávno zeptal velmi a oprávněně sebejistého lékaře Miroslava Plzáka, jak zaujmout dívku. S dotyčnou se potkával cestou do práce. Velice se mu líbila, a netroufal si ji oslovit. Zmíněný psychiatr – sám plný oprávněné sebedůvěry – doporučil: „Oslovte ji třeba: ,Slečno, rád bych se s vámi seznámil, nedělejte mi to prosím lehké.‘“ Jak řekl, tak mladík učinil. Větu si předtím doma natrénoval. Nakonec ji uměl pronést velmi sebejistě. O  tom, co bude potom, nepřemýšlel. A  bylo toho dost. Dívka zareagovala stručně a rázně slovy: „Nedělejte si starosti a srolujte se.“ Mladý muž zrudl. Červenal se a lehce se klepal i pár dní poté. To již na první pohled jakoby srolován a bez zrnka sebedůvěry a optimismu mi svůj zážitek vyprávěl. Příběh má šťastný konec. Ne ze dne na den, chtělo to čas a trochu úsilí. To vše spojeno s kombinací psychologického ohně a vody – tréninku asertivity a relaxačních cvičení. O obojím se zde dočtete. Vězte, že oba v mnoha ohledech protikladné přístupy pomohou i v zapeklitějších případech, než je kontaktáž mladých dam. Tu již někdejší mladík nepotřebuje. Ostatně nepoznali byste jej, ne proto, že snad zůstal srolován. Zklidnil se, přibral, vplul do středního věku, je milujícím manželem a otcem. Tvrdí, že za své štěstí vděčí asertivitě, autogennímu tréninku a především manželce. Dodává s úsměvem: „Psycho

SEBEDŮVĚRA – CESTA K ÚSPĚCHU

10

logické postupy mě zklidnily a budoucí manželka mě sbalila. Všimněte si:

„sbalila“, ne srolovala.

Náhled na sebe sama a na souvislosti vlastního životního příběhu je sou

částí přiměřené sebedůvěry. Velice chybí mnoha lidem, kteří na sobě nechávají

obrazně řečeno dříví štípat. I  těm, kdo psychicky nejsou v  dobré kondici.

Obvykle chybí i těm, kteří před okolím, ale hlavně sami před sebou utíkají

do práce. O tom všem i o mnohém jiném je tato kniha. 2. Úvod poněkud

osudový

Existují tři zlé sudičky, kterým se máme při svém jednání a podnikání obzvlášť vyhnout. Jmenují se strach, nerozhodnost a  pochybování o  sobě. Jsou v příbuzenském poměru. Nerozhodnost vyvolává mimo jiné pochyby a ty zase strach. Dohromady se postarají o to, aby jejich svěřenec šel cestou jménem stres.

Naštěstí existují i tři dobré sudičky – sebedůvěra, sebeúcta, jež se mimo jiné prezentuje sebeprosazením, a sebevědomí. Sebeúcta poskytuje dar spokojenosti sama se sebou. Schopnosti dokázat se přijímat i s chybami a omyly. Sebedůvěra nabízí respekt a důvěru v sebe sama. Dále asertivní přesvědčení o právu být sám sobě soudcem a schopnost jeho realizace. Třetí z nich, sebevědomí, v běžné řeči povahový rys člověka, který si cení sebe sama a obvykle to i dává najevo svým jednáním. Filozofický přístup pak sebevědomím rozumí vědomí sebe sama a  schopnost sebereflexe  – reálného vnímání bez „hlavy v oblacích“, nebo naopak zavrtané kdesi hluboko v písečných dunách nebo důlních šachtách. To je tedy triáda sebedůvěry, sebeúcty a sebevědomí, respektive toho, jak nám tyto charakteristiky namísto sudiček vštípili v dětství rodiče, případně jak jsme si je dokázali později vybudovat vlastními silami. Jejich cílem je naznačit, kudy vede cesta nejen k úspěchu, ale především ke stavu zvanému životní spokojenost a štěstí.

Šest sudiček je sice půl tuctu, ale i  tak je toho na ně v  tom osudovém předvídání mnoho. Osud – znaven jejich spory – povolal ještě jednu, sedmou, a tudíž magickou, supersudičku. Ta, přidá-li se ke skupině „zlých“, přidává úzkost a pochyby o svých záměrech. Žel, nejen to. Dokáže devalvovat i úsilí dobrých sudiček. Ze sebedůvěry se pak stane sebedůvěra nadměrná, z vlídné asertivity (prosazení se) se stane hroší kůže a neschopnost vcítění se.

Kniha, kterou držíte v  rukou, chce nejprve popsat úskoky související symbolicky se zlými sudičkami. Vychází z toho, že to, co je známé, nevyvolává nadměrný strach. Ve druhé části pak hodlá vytvořit prostor pro poznání aktivit podporujících sudičky dobré.

SEBEDŮVĚRA – CESTA K ÚSPĚCHU

12

2.1 Prostor pro dobré sudičky Rodinná terapeutka Virginie Satirová (1916–1988) popsala „pět cest růstu“. Návštěvy této dámy v Československu, balancující na hranici legality v roce 1979 a  roku 1987, znamenaly pro mnohé psychology takzvané šedé zóny kontakt s dobrou sudičkou předvídající společenské změny. To jest možnou pozitivní budoucnost, o  niž se musíme sami zasazovat, neboť „to budeme mít takové, jaké si to sami uděláme“. To samozřejmě platí nejen pro znalce lidských duší.

Dnes návštěva kohosi z USA působí zcela samozřejmě. Tenkrát, v minulém století, to bylo zjevení. Američanka s postoji vzdálenými od totalitní doktríny více, než bylo z ČSSR do jejího rodiště ve Wisconsinu, školí jen s předstíranou oficiální záštitou psychology a psychiatry. S odstupem let oceňme sebedůvěru i odvahu organizátorů setkání i výrok, který jsem tenkrát slyšel od jednoho z nich. Tvoří „úplný závěr“ téhle knížky. Mohlo by to být i motto.

Cesty růstu jsou přání a cíle, k nimž lze směřovat. Využít je lze přinejmenším k inspiraci pro své chování: ● Jsem schopen vidět a  slyšet, co je zde, místo toho, co by mohlo nebo

mělo být. ● Jsem schopen cítit, co je zde, místo toho, co by zde mohlo nebo mělo být. ● Umím si říci o to, co chci – ne manévrem, ale tak, aby mé nitro a projev

byly v souladu. ● Jsem schopen riskovat krok dopředu, místo abych se snažil vždycky a za

každou cenu být v bezpečí. ● Jsem schopen otevřeně vyjádřit, co vidím, slyším, cítím a potřebuji pro

sebe a pro druhé.

Když tohle dokážu, s vysokou pravděpodobností si udržím duševní zdraví. 3. Aperitiv klasika Následující hříčku, jež chce podnítit chuť zamyslet se nad vlastním sebehodnocením, mírou sebedůvěry a zároveň i inspirací, kam vlastně zaměřit svoji „cestu k  úspěchu“, vytvořil Vladimír Smékal, dávno již klasik české psychologie osobnosti.

Instrukce: Zamyslete se nad tím, jak se cítíte, co se vám v životě podařilo a jaké

máte vztahy s druhými. Podle toho udělejte značky na následujících úsečkách.

Levý krajní bod úsečky je tragický smolař a pravý krajní bod úsečky je úspěšný

vítěz.

Cítíte se jako...

smolař –––––––––––––––––––––––––––––––––––––– úspěšný

Podařilo se vám v životě dosáhnout toho, co jste chtěl /a/?

V tomto směru jsem smolař ––––––––––––––––––––––––––––––––––– úspěšný

Co si myslíte o svých vztazích s druhými?

V tomto směru jsem smolař ––––––––––––––––––––––––––––––––––– úspěšný

Jsem

Trémista jak se patří ––––––––––––––––––––––––––––––––––– nemívám trému

Jak jste spokojeni se svým místem na úsečkách? Lze si vyznačit místo, kam byste

se rádi posunuli. Podstatné potom je odpovědět si na otázku „co pro to mohu

udělat?“ A závěry realizovat.

Úsečku si lze mimo jiné i rozdělit na stupnici jako ve škole. Známka maximál­

ního smolaře je pětka, maximálně úspěšný bude mít jedničku. Trojka je něco me­

zi, spíše smolař je čtyřka a spíše úspěšný je dvojka.

Netvrdím po vzoru nesmyslných reklam americké návodové psychologie, že

četba této knihy vás posune na cestě mezi úspěšné. Nedovolil bych si po vzoru jistého kouče shlížejícího z plakátu s podmanivým úsměvem říct, že tohle je knížka pro ty, kteří sami se sebou chtějí něco dělat. Postačí, pokud po přečtení textu budete poněkud lépe rozumět sami sobě. To mimo jiné znamená i umět se rozhodnout, zda budete o úspěch usilovat, nebo ne. Když ano – neměli byste si to přinejmenším kazit, neboť jak známo „ďábel se skrývá v detailu“. Pokud ne, pokud dojdete k závěru, že se cítíte dobře takoví, jací jste, nevadí. Důležitější než mnohdy pomíjivý úspěch vykoupený neurotizujícím úsilím k tomu, abychom byli lepší a lepší, každý den a v každém směru je žít sám se sebou v míru.

SEBEDŮVĚRA – CESTA K ÚSPĚCHU

14

4. Attachment není

jen předcházení

citovému strádání

Cizí neznámé slovo, leč prožili jsme jej všichni.

Dítě bez lásky citově strádá – to je všeobecně známo. Méně se ví o jevu zvaném attachment. Termín, jehož autorem je John Bowlby, nemá jednoslovný, výstižný český překlad. Jisté je, že patřil k inspiračním zdrojům výzkumu citové deprivace, mimo jiné v pojetí Z. Matějčka.

Attachment lze popsat opisem. Relativně přesně mluvíme o vztahové vazbě. Jde o vztah a emocionální vklad (investici) poskytnutou výlučně pečujícími osobami. Investují do psychické pohody a všestranného uspokojení potřeb dítěte. Konkrétně jde – nad samozřejmý základ uspokojení materiálních potřeb – o empatii, vřelost, podporu, vlídnou kontrolu i ochranu, jakož i ochotu dospělých na dítě mluvit – nejprve „řečí chův“ a posléze s ním konverzovat. Tím u malého vzniká stav typu „já jsem v pořádku a svět je také v pořádku“. Na tomto základě se optimálně rozvíjí sociální chování, sebeúcta i psychická stabilita. Vše se posléze „zúročí“ i  štafetově. Tedy nejen na našich dětech, ale i vnucích i dál a dál. Inspirující je Bowlbyho přesvědčení: „Pomáháme-li rodičům, pomáháme i jejich potomkům.“

Objev attachmentu souvisí s  výzkumem psychického stavu válečných sirotků. Přesněji se zprávou, kterou v tomto směru zmíněný autor vypracoval roku 1951 pro Světovou zdravotnickou organizaci. Tam mimo jiné uvádí: „Zážitek citově vřelého, trvalého, blízkého vztahu s matkou či s jinou trvale pečující osobou, jenž je pro oba příjemný, je podmínkou duševního zdraví... Mimo jiné je jedním ze zdrojů sebedůvěry.“

Kvalitní vývoj attachmentu odpovídá pozitivnímu sociálnímu vývoji v raném věku dítka. Jde o čtyři základní, na sebe navazující fáze. Přeskočit některou z nich je velmi riskantní, a to i co dopadů v dospělosti.

Attachment, jak má být, je popsán v následujících krocích:

1. krok – období prvních tří měsíců života – dítko se učí preferovat lidský

hlas a reagovat na tváře, objevuje se úsměv. Zdeněk Matějček konstatoval:

„Když se na vás dítě usměje, usmějete se také“. Ostatně, jde o  variantu

oboustranné zpětné vazby.

2. krok – čtvrtý až šestý měsíc – objevují se diferencované sociální reakce

na známé osoby.

3. krok – sedm měsíců až tři roky – „zlatá doba“ formování attachmentu

k výlučně pečující osobě. Ta je vnímána jako snadno dosažitelný, „bezbarié­

rový přístav i opora“ nabízející nejen bezpečí, ale i lásku. Na tomto základě

může dítě experimentovat. Osciluje mezi zvídavostí a potřebou stability.

Mimo jiné jde o  rovnováhu mezi potřebou samostatnosti na jedné

straně a potřebou stability a bezpečí na straně druhé.

4. krok – tři roky a dále – vztah (attachment) k výlučně pečující osobě je

vytvořen. Jde mimo jiné o získanou oporu. Obrazně, slovy básníka, napsa­

nými v jiné souvislosti je to „přichýlení se k mocnému dubisku“ (Ján Kollár:

Slávy dcera, 1821). Dítě poté s  pocitem jistoty a  zázemí může navazovat

vztahy k dalším lidem. Lidově řečeno – ví, že „má krytá záda“.

4.1 Základní pojmy

attachmentu

● Bonding – připoutání: vazba pečujících osob vůči dítěti, nejsilnější citové

pouto, jež lidstvo zná, není zázrak. Je to proces začínající u rodičů obvykle již v těhotenství. Startem, zvláště pro matku, může být i u původně nechtěných dětí zážitek porodu. Dejte mámě, jež byla předtím rozhodnuta k souhlasu s adopcí, do náruče novorozence... a pravděpodobně uvidíte, jak rychle může vzniknout emoční připoutání.

Jde o specifikum vztahu – náklonost, bezvýhradná láska projevující se touhou pro mimino udělat to nejlepší. Chránit ho třeba i tehdy a tam, kde to objektivně potřeba není. Pouto spoluvytváří základní vazby attachementu. Mohou být i  výjimky. Například „babyblues“  – poporodní

+


SEBEDŮVĚRA – CESTA K ÚSPĚCHU

16

deprese, někdy i těžká traumatizace vlastními zážitky z dětství vyvolanými patologií výchovy.

● Attachment parenting: rodičovství ovlivněné znalostí a respektováním

attachementu. Zdůrazňuje mimořádný důraz právě na co nejkvalitnější attachment, neboť právě ten zásadně ovlivňuje nejen osobnost i styl jejího jednání. Jde o pravý opak postupu, jenž před více než půlstoletím nazval pediatr profesor Brunecký pozůstatky fašismu při výchově: „Nemazlete se s dětmi, maminky, život se s nimi také mazlit nebude!“ napsal ve třicátých letech minulého století jistý inženýr Solar, autor jinak v mnohém dodnes platných příruček návodové psychologie. Matkám bylo doporučováno nepochovat plačícího potomka. Kojit a  posléze i  jinak krmit ne má-li hlad, ale pokud právě nastala předem určená hodina krmení. Vzít dítko do své postele je buď perverze, nebo častěji lehkomyslné ohrožení jeho života. Zalehnete ho! Nosit dítě v šátku – riskantní záležitost hodná snad tak divochů v temné Africe.

Čas oponou trhnul a nastala doba dalších hrůz – výchovu svěřte odborníkům, dítě patří co nejdříve do jeslí, možná i do týdenních... a v tomto duchu dál až k „dětem s klíčem na krku“ poflakujícím se po sídlištích...

A zase je vše jinak  – když matka dítě dlouhodobě nekojí, nemiluje je. Styďte se! Řádná máma je s dítětem minimálně deset let doma. Milá paní, vy to takto nevidíte? Následky poznáte sama. Zpronevěřujete se nejkrásnějšímu poslání ženy. Dáváte přednost pochybnému kariérismu před dětským úsměvem. Pro normální ženu je mateřská dovolená nejšťastnějším obdobím života a po zaměstnání mimo rodinu se jí nezasteskne...

Dopad výše zmíněného na míru sebedůvěry populace komentuji citací: „V současné době se veřejné mínění ustálilo na tom, že aby žena prožívala nějakou úctu, tak by měla splňovat tři základní identity. Aby byla sexy, aby měla profesní identitu, aby byla matkou. To je ale moc úkolů najednou. Mladé ženy cítí, že není jednoduché obstát ve všech rolích najednou, což způsobuje všeobecnou reprodukční nervozitu.“ (MUDr. Helena Máslová, gynekoložka zabývající se psychosomatikou  – dostupné z Aktuálně.cz, 4. 1. 2015) 4.2 Attachement na druhou

neboli „separační úzkost“

rodičů?

Pavel Zacha mladší je nadějný hráč v juniorské soutěži v Kanadě. V době, kdy píši tento text, je též členem nepříliš úspěšné české reprezentace v ledním hokeji do osmnácti let. Má dvě starší sestry.

Pavel Zacha starší je vzděláním právník, muž, který se rozhodl vychovat ze svého syna hvězdu hokejové NHL. Proto vytvořil výchovný systém zvaný kamevéda  – komplexní multirozvojová výchova. V  praxi jde o  maximální soustředění energie k  naplnění maximálních cílů. Pokud chcete vychovat sportovce, musí jeho matka upravit již v těhotenství svoji výživu. Dominantním, zcela maximálním pečovatelem byl od prvních měsíců otec. Nic jiného nedělal, věnoval se jen jemu. Matčin plat na výdaje rodiny stačil. Táta trénoval potomka dle vlastní soustavy. Vodil ho do školky a školy, učil se s ním, vytvořil souhrn cviků rozvíjejících tělesnou kulturu. Trávili spolu čtyřiadvacet hodin denně. Vlastnosti syna otec poznal dokonale. Tvrdí, že nelámal jeho vůli a vedl jej k poctivosti.

V rámci kamevédy má několik set následovníků...

Otec zdroj informací, z něhož zde čerpám, komentuje: „Web zacha-hokej.cz by bylo nesprávné chápat pouze jako propagaci jednoho dorůstajícího sportovce. Hlubším smyslem je prezentace filozofického směru složeného z vytrvalosti, náročnosti, vytčení smělých cílů, pracovitosti, vynalézavosti a snahy měnit věci k lepšímu s maximální vůlí a odhodláním. Vstříc nepochopení, závisti i posměškům. Věřím, že ti nejvnímavější z Vás tento smysl pochopí. A kdyby jen jeden z Vás dokázal v detailu ovlivnit svoji cestu vzhůru o malý stupínek díky kontaktu s touto filozofií, má tato práce smysl.“

Podobných revolucionářů ve výchově dětí již bylo nepočítaně. Výše zmíněný pokus je obecně zajímavý, neb mladý Zacha je zřejmě nejen úspěšný, ale i slušný kluk. Jeho attachment byl zřejmě hodně pozdní. Od otce se poněkud odloučil až ve věku mladšího dorostence, a to hned odchodem do Kanady. Jak dalece je postup táty geniálním odhadem možností potomka nebo spíše důsledkem rodičovské separační úzkosti ze „ztráty“ syna, ukáže čas. Ocenit lze přinejmenším to, že autor systému jej nepovažuje za vhodný pro všechny děti, ale jen pro malou skupinu zvláště nadaných s mimořádně obětavými rodiči.

SEBEDŮVĚRA – CESTA K ÚSPĚCHU

18

Dodejme, že český fotbal zná jiného chlapce, který díky svému talentu a finančním obětem rodiny rozvíjel svůj talent na juniorské akademii zcela špičkového italského a posléze brazilského klubu. V zahraničí posléze nezaujal. Vrátil se domů. Poskytl několik rozhovorů, v nichž překypoval sebedůvěrou a... posléze hrál za rezervu průměrného ligového klubu. Nyní již ve fotbalově zralém věku hraje třetí ligu v rodném městě.

Rozdílné názory demagogů – byť z různých stran světonázorového spektra – mívají společného jmenovatele – jen svůj názor považovali dotyční za bezvýhradně správný, nepřihlíželi ke kontextu, k situaci a souvislostem. Mimo jiné se to odráželo v  negativním dopadu na sebedůvěru mnohých matek i dětí. Naštěstí si většina „primárně vztahových osob“ – těch, jež poskytují dětem nejvíce péče, zachovala zdravý rozum. Správné rodičovské instinkty odolávaly i někdy až absurdním radám z příruček. V souhrnu jde onu dobrou intuici nazvat přirozeným rodičovstvím: základem je rodičovská láska, citlivost k uspokojování potřeb dítěte vnímaného jako osobnost. Individuální přístup ke všem členům rodiny je samozřejmý. Ne: „Jsi jednou máma, tak seď doma a starej se!“

Takzvaný nový otec realizuje víc než půl století staré doporučení Z. Matějčka: „To nejlepší, co může muž pro své právě narozené dítě udělat, je učinit jeho matku šťastnou.“ Jistěže otec může být dle Bowlbyho „sekundární pečovatel“, ale při patřičné osobnostní zralosti zvládne i roli jedničky. Pro zajímavost: v roce 1989 se takřka třetina českých mužů stala otci ve věku 20–24 let. V roce 2013 to bylo dle Českého statistického úřadu jen jedno procento. Nejčastěji jsou dnes otcové prvního dítka ve věku 30–34 let. Na druhém místě je skupina 35–39 let. Tátové jsou oproti nedávné minulosti lidsky mnohem vyzrálejší. Psychicky jsou více připravení na rodičovství. Čas attachmentu svého potomka zcela jistě netráví v povinné prezenční vojenské službě.

Je-li J. Bowlby otcem teorie attachmentu, pak matkou je Mary Salter Ainsworth, Kanaďanka s psychoanalytickým výcvikem. Po přestěhování do Londýna se stala blízkou spolupracovnicí zmíněného psychiatra. Mimo jiné vytvořila typologii attachmentu: ● Kýžený a optimální je bezpečný attachment – matka je zde bezpečnou

oporou a zázemím pro „výzkumné“ a někdy málem „dobyvatelské“ výboje

potomka do okolí. ● Může ovšem jít i o attachment úzkostně vyhýbavý. Tak dítě reaguje, je-li

pečující osoba nespolehlivá a není ztotožněna s pečovatelskou, ochrani

telskou ani osobnost rozvíjející rolí. ● Náladové matky mnohdy nevypočitatelného chování mohou podnítit

vznik třetí varianty: úzkostně ambivalentní attachment. Dítě se sice

nechce od matky oddálit, ale na druhé straně neprojevuje žádnou radost

z její přítomnosti.

Separační úzkost. Nastává při dočasném oddělení od trvale – primárně – pečující osoby. Objevuje se v době mezi sedmým měsícem či později, někdy až po roce. Kojenec žije přítomností. Náhlé přerušení kontaktu s pečující osobou vnímá jako bezbřehé přerušení citového vztahu. Je to velmi traumatické. Dítko reaguje nejprve protestem, zejména pláčem. Následuje stav zoufalství. Je-li po ruce již známá sekundární vztahová osoba – otec, babička –, může být „náhradníkem“ a potomka zklidnit.

V případech dlouhodobé a  sekundární vztahovou osobou nezvládnuté úzkosti pláč následuje nešťastné zmlknutí spojené s vývojovou regresí. Stav, kdy laicky řečeno dítě zapomene to, co již umělo, může trvat týdny až měsíce. Teprve posléze dochází k „smíření“, ke stabilizaci přijetím jiných osob. Dítko pak mimo jiné více spoléhá na sebe. To je v určitém rozsahu klad. Ne ovšem absolutní náhrada sociálního zázemí. Trvale pečující osoba je nadále fatálně potřeba. Jinak hrozí debakl. Obrazně to v  poněkud jiných souvislostech vystihuje E. Berne: „Když nikdo někoho dlouho nehladí, začne mu vysychat mícha.“ Jedním z  projevů „vysychání“ může být posléze ztráta schopnosti navazovat emočně přiměřené vztahy k jiným lidem.

Popsané jevy dlouho přetrvávají. Změna je teoreticky možná, ale velmi obtížná a nebývá dokonalá. Raný vztah „dítě–matka“ je základ dalšího vývoje primárních sociálních a  mezilidských kompetencí. Podstatný vliv má i  na přiměřenou, zdravou sebedůvěru.

Chladná, příliš kritická a odmítající výchova neumožní vytvořit zmíněné předpoklady (kompetence). To samo o sobě výrazně zhoršuje výchozí pozici dítka zařazujícího se do společnosti. Během svého života se takto postižený jedinec setká s  větším množstvím intenzivnějších negativních sociálních interakcí. Zjednodušeně řečeno bude problematičtější a v problematičtějších situacích než jeho šťastnější vrstevník s neproblémovým, kladným atachementem.

Jde o určitou kontinuitu chování od raného dětství až po mezilidské vztahy a  psychické zdraví v  dospělosti. Je-li forma attachementu pro dítě bezpečná a  přehledná, je možno očekávat v  dospělosti podobné emoční jednání. U prožitků záporných nebo ambivalentních je pravděpodobné přetrvávání podobného tenzního vztahu. Tedy dítko bude svými životními strategiemi působit v rozličných ohledech negativně nebo alespoň ambivalentně.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.