načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: SEAL team six: Lov sokola - Don Mann; Ralph Pezzullo

SEAL team six: Lov sokola
-15%
sleva

Kniha: SEAL team six: Lov sokola
Autor: ;

Operativec SEAL Team Six Thomas Crocker není v krajně nebezpečných misích celonárodního významu žádným nováčkem. Jeho úkol jej však tentokrát zavede blíže k domovu. Íránský ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  299 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2018-04-12
Počet stran: 344
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 342 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Petr Šťastný
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2018-16
ISBN: 9788026418856
EAN: 9788026418856
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Operativec SEAL Team Six Thomas Crocker není v krajně nebezpečných misích celonárodního významu žádným nováčkem. Jeho úkol jej však tentokrát zavede blíže k domovu. Íránský terorista, jehož spolu se svým týmem pronásleduje, je totiž tentýž člověk, jenž před několika měsíci unesl Crockerovu ženu: Sokol, který se pokusil o krádež libyjského jaderného materiálu a osnuje plány ničivého útoku proti Americe. Crocker a jeho tým jsou mu v patách a hon na Sokola a jeho skupinu je zavádí z Bangkoku až do Caracasu. Lov sokola prověřuje Crockera i zbývající příslušníky SEAL Team Six dosud nevídaným způsobem. Kulky létají v nepřetržité akci, a než příběh dospěje ke svému konci, jsou Crocker a jeho muži postaveni před vrcholnou zkoušku: přežít zajetí v rukou těch nejzvrácenějších mezi lidmi a svůj boj přenést na samotný Sokolův práh – hluboko do nitra íránského území. „Román ve stylu ‚stříleček‘, reflektující současnou světovou politiku… Hlavním cílem je akce a Mann s Pezzullem dostávají svému závazku… Čtenáře přenášejí přímo doprostřed děje: mezi pachy a zvuky doprovázející divokou zuřivost války.“ ?Kirkus Reviews „Vlna útoků, která si po celém světě vyžádá americké životy, je jen pouhou předehrou mnohem ambicióznější teroristické kampaně, o níž pojednává třetí kniha z řady strhujících thrillerů o Thomasi Crockerovi… Fanouškům přinášejí přesně to, co chtějí.“ ?Publishers Weekly

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

23

KAPITOLA DRUHÁ

Když procházíte peklem, nezastavujte se.

—Winston Churchill

Z

A NĚKOLIK MINUT PLNÝCH OBTÍŽÍ A NAPĚTÍ,STRÁvených lezením dolů po provazovém žebříku a ujížděním

po povrchu kluzkých kamenů, dorazilo sedm příslušníků SEAL na stanoviště Presley, které bylo zároveň hlavní budovou OPM i jeho pozorovatelnou, postavenou na úzkém skalním výběžku vystupujícím nad údolí řeky Kúnaru. Jeho stavba měla zhruba osm krát pět metrů; zbudované bylo z nahrubo osekaných klád, kamene a betonu, zesílených kovovými panely Conex a pytli s pískem.

Samotná místnost se utápěla v chaotickém nepořádku; všude

ležely roztroušené pozůstatky boje. Do tálibánských útočníků

ukrývajících se vpravo dole pod stanovištěm pálila dvojčatakulometů M2HG a jeden těžký M240 ráže 12,7 mm, plivajícerozžhavené nábojnice na betonovou podlahu kluzkou krví, rozlitým olejem

a vodou. U střílen v přední zdi se krčila asi desítka vojáků střílejících


SEAL Team Six: Lov sokola

24

z karabin M4 a M5, samopalů MP7 a útočných pušek M27 a HK416.

Ostatní, včetně jednoho Afghánce, se snažili překřičet rachot zbraní

u svých vysílaček. O raněné, mezi nimiž byl i mladý Afroameričan

zasažený do obličeje, se starali dva armádní zdravotníci.

Panoval tu doslova ohlušující rámus. Vzduch ztěžklý korditem se dýchal jen s obtížemi, zoufalství bojujících mužů bylo opravdové a nakažlivé.

Když se Crocker od kapitána Jasona Battiera dozvěděl, že poloha stanoviště Presley značně ztěžuje jeho napadení shora i zezdola, dosti se mu ulevilo. Příslušníci SEAL právě strávili šest hodinlezením po horách, následovaných skluzem po skalnatém svahu, aby se k němu mohli přiblížit ze západního směru. Jeho východní stranu, obrácenou do údolí, zakončoval strmý, šedesát metrů vysoký sráz. Zhruba třicet metrů pod Presleym a šedesát metrů od něj směrem na jih se rozkládala další nevelká travnatá plošina, kde stály dva kasárenské objekty, známé jako Král a Vlk.

Nejpřednější výběžek této plošiny přecházel v nový skalnatý sráz klesající o dalších třicet metrů až k pásu země ve tvaru podkovy, obtáčejícímu celou východní, severní a jižní stěnu ostrohu.

„Kde je velící důstojník?“ zeptal se Crocker.

Kapitán ukázal na tělo v zadní části místnosti, přikryté modrou igelitovou plachtou.

„Ale vždyť jsem s ním právě mluvil.“

„Asi dvě minuty před tím, než jste se sem dostali, schytal kulku do hlavy,“ řekl Battier se silným cajunským přízvukem.

Potom Crockerovi vysvětlil, že úzký podkovovitý pás země pod nimi je místem, kde leží čtveřice strážních stanovišť OPM,pojmenovaných A, B, C a D. Stanoviště A a B, nacházející se nalevo přímo pod Presleym, nesla tíhu počátečního útoku Tálibánu, který byl

KAPITOLA DRUHÁ

25

zahájen přibližně před sedmi hodinami. Obě stanoviště přednějakou dobou podlehla. Při jejich obraně padlo šest pensylvánských

příslušníků Národní gardy, pět námořních pěšáků, šest vojáků

1. roty a blíže neurčený počet vojáků Afghánské národní armády

(ANA).

„Kde momentálně probíhá nejtvrdší boj?“ zeptal se Crocker.

„Tálibán posílá všechno, co má, proti stanovištím C a D. Jakmile padnou i ta, budou mít snadný přístup ke Králi a Vlkovi napravo od nás,“ řekl Battier a ukázal na mapu na zdi. „Až ztratíme Krále a Vlka, jsme v řiti.“

Byl to vysoký, šlachovitý chlapík s výrazným nosem a tváří pokrytou několikadenním světlehnědým strništěm. Balistickoupřilbu FAST s kamuflážním potahem měl naraženou hluboko do svých protáhlých úzkých očí.

„Ty stanoviště nepadnou,“ prohlásil Crocker.

„Proč?“

„My to nedovolíme.“

„ Fajn .“

„Kolik mužů máte na pozici ve stanovištích C a D, a co máte v plánu podniknout, abyste je posílili?“

Od střechy se odrazil reaktivní granát. Jeho výbuch jimbolestivě zazvonil v uších.

Kapitán Battier potřásl hlavou, jako by chtěl restartovat svůj mozek, a ukázal vpravo. „Kolik mužů tam venku máme? Možná patnáct. Dalších pět nebo šest je raněných. Tři mrtví. Jak ale vidíte, nadpraporčíku, naše linie je dost roztažená. Na ochranu Krále a Vlka mám k dispozici jen osm mužů. Tam jsou taky uložené naše zásoby. Možná bychom měli zvážit stažení.“

„Stahovat se nebudeme. Kdo tam dole velí?“ SEAL Team Six: Lov sokola 26

„Štábní seržant námořní pěchoty Perez. Drsňák s mexickým zázemím a někdejší člen pouličního gangu z východu Los Angeles. Je to fakt magor.“

Crocker změnil téma. „Potřebuju, abyste poslal zdravotníka a pár vojáků, aby sem přenesli zraněného člena mého týmu.“

„Kde je?“

„Nakreslím jim mapu.“

Zatímco spolu hovořili, afghánský důstojník v nažehlené zelené uniformě promluvil do přenosné vysílačky. „Kdo to je?“ zeptal se Crocker.

„Tohle je náš koordinátor z ANA. Je to major a jmenuje se Džáwíd Muhammad. Říkáme mu Tráva.“

„Kolik vojáků tady má?“ vyptával se Crocker dál. Současně zaznamenal, že Tráva je dobře vypadající muž, zhruba 170centimetrů vysoký, s krátkým černým vousem a – jako většina Afghánců – podmanivýma očima.

„Tráva? Do prdele, to nevím. Hej, Trávo, kolik mužů tady máte?“

Když Afghánec uslyšel Battierův dotaz, zamračil se, sevřelvysílačku v podpaží a ukázal jim osm vztyčených prstů.

„To je všechno?“ zeptal se Crocker.

„Asi patnáct jich uteklo, jakmile se začalo bojovat,“ odpověděl

Battier.

„Co vám Džalálábád říká o bouřce?“

Po nárazu do jižní zdi explodoval další reaktivní granát, jehož

výbuch odhodil dva námořní pěšáky pálící z nejbližšího střílnového

okénka. Místností se rozletěla sprška úlomků kamene a dřeva. Za ní

následoval závoj dýmu.

Crocker pomohl jednomu z námořních pěšáků zpátky na nohy.

Voják měl v obličeji zapíchaných několik dlouhých dřevěných třísek,


KAPITOLA DRUHÁ

27

díky nimž vyhlížel jako postava z hororového filmu. „Víš, kde seš,

mladej?“ zeptal se ho.

„Záleží snad na tom?“ zahučel mariňák v odpověď. Zvedl zbraň, vrátil se na své stanoviště a začal znovu střílet.

Druhý námořní pěšák seděl na zemi s nataženýma nohama a vrtěl hlavou. Svou otázku nekladl nikomu konkrétnímu: „Copak toho, do prdele, tyhle lidi nikdy nenechaj?“ Jeden z armádníchzdravotníků si klekl vedle něj a podal mu vodu.

„Počasí je špatný, nadpraporčíku,“ řekl Battier. „Vůbec tonevyadá dobře. Džalálábád hlásí ještě minimálně čtyři hodiny, než se jim podaří poslat aspoň jedinýho drona. Nějakej vrtulník se sem dostane možná až během šesti, sedmi hodin. Za další čtyři hodiny už ale budeme všichni mrtví.“

Crocker ho vpředu popadl za jeho maskáčovou bundu. „Takhle nemluvte, slyšíte?“

„Nadpraporčíku?“

Hodností ho důstojník, prakticky vzato, převyšoval, přesto na něj zavrčel: „Seberte se, kapitáne. Vaši vojáci se na vás spoléhají.“

„Ano...“

Crocker naznačil Akilovi, aby se k nim připojil. Pak kývl hlavou směrem k Trávovi, který dále hovořil do vysílačky, a zeptal se ho: „S kým si to povídá?“

Akil chvíli poslouchal. Potom odpověděl: „Mluví nějakýmdivným místním dialektem, šéfe. Nevím.“

„Máš ponětí, co říká?“

Crocker měl na chvíli pocit, že zaslechl zvuk listů rotorublížícího se vrtulníku, bylo to ale jenpop-popop jedné z těžkých zbraní.

„Myslím, že mluví o nás,“ ozval se Akil. „Prostě o příchodudalších sedmi Američanů.“ SEAL Team Six: Lov sokola 28

Crocker přikývl. Pak se obrátil k Battierovi a řekl: „Moji muži

a já půjdeme dolů na pomoc stanovištím C a D. Počítám s tím, že

tady nahoře udržíte pořádek. Svoji palbu soustřeďujte na nepřátele

útočící na Céčko a Déčko.“

„Dobře, nadpraporčíku,“ řekl Battier, „ale jak se tam máte v plánu

dostat?“

„Nejrychlejším možným způsobem,“ odpověděl Crocker, hodil

si na záda batoh a popadl svou HK416.

„Náš nejlepší lezec je Jonesy,“ pronesl Battier. „Ukáže vám kudy.

Hej, Jonesy!“

Vysoký mladík afroamerického původu s oholenou hlavoupřestal střílet ze svého automatického granátometu MK19, přišel k nim

a vytáhl si z uší fialové pěnové špunty. „Co se děje, kapitáne?“

„Potřebuju, abys vzal nadpraporčíka Crockera a jeho lidiklouzačkou na stanoviště C.“

„Klouzačkou, jasně. Jste připravený, tvrďáci?“

„To si piš!“

PŘÍSLUŠNÍCI SEAL OPĚT VYŠLI VEN DO VLHKÉHOA LEZAvě studeného počasí. V poryvech větru se na ně ze všech směrů sypal

sníh. Z údolí pod nimi se odrážely ozvěnou zvuky výbuchůdoprovázených palbou automatických zbraní.

„Pojďte za mnou,“ řekl Jonesy. Šel s M27 položenou na rameni, jako by byl na procházce někde v lese.

„Tenhle kluk se mi líbí,“ prohodil Akil ke Crockerovi, který už přemýšlel dopředu a pokoušel se sestavit nějaký plán.

„Ti hajzlové museli plánovat svůj útok už nějakou dobu a jen čekali na první pořádnou zimní bouřku,“ hovořil Jonesy za chůze. „Major si myslel, že s vesnickejma staršíma navazuje dobrý vztahy,

KAPITOLA DRUHÁ

29

celou dobu ale pomáhali Tálibánu. A teď je mrtvej. Člověče! Ti sráči

se museli shromažďovat právě v týhle zatracený vesnici, kde siukládali zbraně a zásoby, protože přesně odtud na nás zaútočili.“

Za dvojicí urostlých borovic dorazili na okraj srázu a k úzkému korytu ve skále. Crockera napadlo, že za teplejšího počasí v něm pravděpodobně teče voda. Na konec tohoto přírodníhoodvodňovacího kanálu nedohlédl. Mlha a sníh zredukovaly viditelnost na méně než tři metry.

„Jak hluboko to sestupuje?“ zeptal se Jonesyho.

Vyhublý voják si povytáhl své maskáčové kalhoty a odpověděl: „Přes sto metrů. Většinu cesty dolů ke stanovišti C.“

Jonesy pak oprášil sníh z jakéhosi plastového krytu, zvedl ho a vyndal rozměrný kotouč lana, které následně hodil do koryta. Jeho konec byl uvázaný k podkovovitě tvarované trubce zabetonované do skály.

„Vy jste, hoši, ze SEAL, že jo?“ zeptal se jich. „Takže takováhle hovadina je pro vás asi něco jako chcaní do nočníku. Chcete, abych šel jako první?“

„Jasně,“ odpověděl Crocker. „Budeme hned za tebou.“

Mezitím, co si Jonesy natahoval obnošené kožené rukavice,prohodil: „Někdo musí zůstat tady a vytáhnout tu věcičku nahoru, aby ji nemohli použít táliblbci.“

Crocker se obrátil k Hafanovi a vyštěkl: „S tím tvým ramenem to nezvládneš, takže na můj signál vytáhneš lano.“

„Rozkaz, veliteli.“

Jonesy si plivl do rukavic, ujistil se, že svou M27 má na řemeni pevně zajištěnou přes záda a rameno, popadl provaz do rukou a začal po něm slaňovat dolů. Crocker šel jako druhý, za ním následovali Akil, Davis, Ritchie, Cal a Yale.

SEAL Team Six: Lov sokola

30

O necelé čtyři metry níž sestoupili do mlžného závoje takhustého, že Crocker neviděl ani na Jonesyho pod sebou. Slyšel jen svist

sněhu a kdesi v dálce tlumené nárazy. Celá scéna mu připomínala

sny, které míval jako malé děcko, i podobně vzrušující zážitky při

volném pádu skrze mraky na obloze. Na tom, že jste nevěděli, co

dalšího vás čeká, bylo cosi povznášejícího.

Po šesti metrech zaslechl výbuch. Prásk! Zvuk exploze mu rval

uši; její síla vymrštila do okolí kusy kamení, které létaly vzduchem

a narážely do něj. Přesto se mu podařilo udržet provaz v rukou.

Jonesy zařval: „Vy hajzlové! Blbý hajzlové! Proč mě musíte tak srát?“

Jeho klení překryl v Crockerových sluchátkách naléhavý hlas. „Šéfe. Šéfe!“

Následovaly další exploze, z nichž žádná nebyla naštěstí tak blízko jako ta první. Jejich směrem začaly létat i kulky; shora na ně padaly uvolněné kameny, které jim bušily do ramen, zad a přileb.

„Šéfe! Šéfe, co se to, kurva, děje?“

„Dolů!“ zavolal na Jonesyho. „Rychle slaňuj dolů!“

Povolil sevření rukou a nohou kolem provazu a jako blesk se po něm řítil k zemi. Stále ho obklopovala mlha; v duchu se snažil odpočítávat zbývající vzdálenost. Šest metrů, deset metrů, patnáct, dvacet. Na pětadvaceti metrech začal lano znovu svírat pevněji.

„Zpomalte na pětadvaceti metrech,“ vykřikl do mikrofonu své komunikační soupravy. „Nezapomeňte zpomalit!“

Provaz mu propálil rukavice. Ve chvíli, kdy se vynořil z mlhy a spatřil zemi i Jonesyho, který se na kousku mechem pokryté hlíny překulil do kotoulu, dosáhly žár i bolest nemalé intenzity.

„Po dopadu na zem udělejte kotoul!“ zavolal do mikrofonu ještě před přistáním. Pak sehnul hlavu i ramena a provedl upravenou verzi

KAPITOLA DRUHÁ

31

parakotoulu používaného při doskoku, z něhož přešel přímodo podřepu. Vzápětí zpozoroval Jonesyho, jak mu máváním ukazuje, aby se

přesunul ke skupině balvanů tvořících přírodní hradbu.

Nepřítel stále vedl palbu směrem nad ně, přímo do skalního koryta. Crocker měl podezření, že s tím možná má co do činění afghánský major s přenosnou vysílačkou.

Pomohl zbývající pětici svých spolubojovníků a nasměroval je k místu, kde čekal Jonesy. Vysílačkou pak nařídil Hafanovi, aby vytáhl lano. Poté se připojil ke skupince schoulené za kameny. Zvuky probíhajícího boje teď zněly ostřeji a mnohem blíž – tak blízko, že dokázal rozeznat hlasy mužů volajících jeden na druhého v cizím jazyce.

„Tálibánci jsou asi sto metrů před náma,“ řekl Jonesy.„Stanoviště C stojí támhle vpravo.“

Crocker se obrátil a podíval se směrem k hladké skálevystupující nad okolní povrch jako hřbet plejtváka. Za ní ležel proužek výše položeného terénu, který nebyl téměř vidět. Měl dojem, že skrze cáry mlhy a shluk nízkých keříků uviděl střechu ploché stavbypodobající se malé pevnůstce.

„To je ono?“

„Správně, šéfe. Teď jsme tak trochu za liniema těch mizernejch t á l iblb c ů .“

Čerstvá borovicová vůně Crockerovi připomínala veselejší časy v Bílých horách v New Hampshire, kde jako děcko trávil letníprázdniny. Otočil se k Davisovi. „Sežeň rádiem seržanta Pereze a pověz mu, že se blížíme ze severo-severozápadu.“

„Rozumím.“

„Za mnou.“ Nebylo to poprvé, kdy se hnal vstříc něčemu jen tak naslepo. Doufal, že to nebude naposledy. SEAL Team Six: Lov sokola 32

Běžel v hlubokém předklonu, dokud se nedostal ke kluzkému,

hladkému povrchu skály. Následně se ho chytil a začal se po čtyřech

drát nahoru. Šlo to ztěžka. Každého půl metru ho stálo nesmírné

úsilí. Než se vyškrábal na vrchol, kde před sebou spatřil nízké keře,

byl už úplně bez dechu. Po pravé straně za keříky uviděl záda třech

mužů s turbany na hlavách. Jeden z nich klečel na zemia rozestavoval kulomet.

Crocker namířil svou HK416 a pokropil je zezadu salvou kulek. Nejprve zleva doprava, vzápětí znovu – do hroutících se, sebouškubajících těl – zpátky doleva. Někdo ze sebe vyrazil kletbu k Alláhovi, jejíž ozvěna prolétla kolem něj.

Akil, Jonesy a Cal se přihrnuli nahoru za ním.

„Co to, do prdele, bylo?“ vykřikl jeden z nich. Jeho zvolánípřerušilo cvaknutí následované rachocením kovu o kámen. Crocker lokalizoval granát a ukázal na něj. Všichni se společně tryskemrozběhli, načež se po hlavě vrhli na opačnou stranu jakéhosi náspua přitiskli se k zemi.

Crocker ucítil, jak bradou narazil do hlíny – do nosu i úst mu vnikl sníh. Síla výbuchu zvedla jeho hrudník a břichodo vzduchu. Kolem něj létaly kovové střepiny. Když znovu dopadl na zem, zatmělo se mu před očima.

Bylo slyšet palbu nějaké těžké zbraně. Zdálo se, že střílíz postavení blíže ke srázu. Zatímco se s vířící hlavou pokoušel zvednout, zaslechl hlasy volající: „Šéfe! Šéfe!“ Nedokázal rozeznat, komu patří, ale pochopil, že musí přicházet ze sluchátek. Když sáhlpo mikrofonu, zjistil, že přilbu má na hlavě posunutou dozadu. Ve chvíli, kdy se ji snažil upravit, všiml si Akila, který na něj ukazoval prstem. Vedle něj stál třetí muž, kterého Crocker neznal. Pak se k němupřihrnul Jonesy a pomohl mu vstát.

KAPITOLA DRUHÁ

33

Cizinec prohodil: „Teď nemůžete odpočívat, pane. Přijdeteo veškerou srandu.“

Jen o její část.

Muž vypadal jako Hispánec: vysoko posazené lícní kosti, na krku tetování s kmenovými motivy. Řekl: „Nadpraporčíku Crockere, já jsem seržant Chino Perez.“ V tlumeném světle se zablýskaly jeho dva zlaté přední zuby.

„Jste s námi?“

„No to bych řek, že jo.“

Crocker se pořád cítil jako zpitomělý, ale zvládl s nimidoběhnout až ke strážnímu stanovišti. Další věc, kterou si pamatoval, bylo to, jak sedí na pytli s pískem. Někdo mu podal láhev s vodou. Když polkl, ucítil krev.

„Šéfe, jsi v pořádku?“

Shora se na něj díval Davis s tváří poznamenanou šmouhami od bláta. Crocker si jazykem přejel z jedné strany úst na druhou a zjistil, že mu chybí kousek předního zubu.

„Neviděls někde zbytek mýho zubu?“ zeptal se.

„Jestli jsem neviděl co?“

„To n e v a d í .“

Uvnitř stísněně působící místnosti plné dýmu panoval doslova pekelný randál. Viděl těla hozená do rohu, přikrytá modrouplachtou. Zpod ní vytékala krev a vnitřnosti.

Perez klečící vedle něj mu oznámil, že má už jen čtyři muže,počítaje v to sebe samotného.

„Čtyři muže? Kolik je jich za náma v Déčku?“

„Dalších pět, pane.“

„Jsou mezi nimi Afghánci?“

„ Ne .“ SEAL Team Six: Lov sokola 34

„Ne?“

S kým to teda, do prdele, mluvil ten Tráva?

Jeden z kulometčíků před nimi zavolal: „Dochází nám munice do kulometu!“

„Šetřete s ní, hoši,“ zareagoval Perez. „Krátký dávky.“

Voják na to zabručel: „Tak to abysme radši začali sbírat šutry.“

Crocker se pokoušel myslet jasně a zvážit jejich možnosti. „Kolik je nepřátel?“ zeptal se.

„To není jistý, pane,“ odpověděl mu Perez. „Pořád přicházejí další a další.“

„Nejlepší odhad?“ ozval se Davis.

„Nevím. Padesát, stovka, milion. Možná je tu někde díra a oni vylejzaj nahoru ze Středozemě.“

Crocker se obrátil k Davisovi. „Zavolej kapitána Battiera,“ houkl na něj. „Řekni mu, že budeme potřebovat munici a posily.“

„Dobře, šéfe.“

Přímo před ním pokračovala v nepřetržité palbě dvojčata těžkých kulometů ráže 12,7 mm. Uviděl Ritchieho, jak střílí z granátometu MK19. Na něco si vzpomněl a zastavil Pereze táhnoucího bedničku s municí ke kulometu M2HG. „Co těch šest SEALů, který semshodili minulej tejden?“ zeptal se ho.

„Dva z nich jsou za náma v Déčku.“

„Šéfe! Hej, šéfe!“ přerušil Davis řetězec myšlenek, který homezitím zanesl k jeho kamarádovi Nealu Staffordovi. „Kapitán říká, že

to ne půjde .“

„Co nepůjde?“

„Žádný posily.“

„Dej mi ho.“ Popadl do ruky sluchátko a promluvil naléhavým,

ale autoritativním tónem: „Hej, kapitáne, jsme tady jen kousek


KAPITOLA DRUHÁ

35

od toho, aby nás obsadili. Máme hodně mužů neschopných boje

a zoufale potřebujeme podporu a munici, obzvlášť nábojedo těžkýho kulometu. Co pro nás můžete udělat?“

Do obvodové zdi stanoviště, obložené pytli s pískem, zprava narazila minometná střela. Její výbuch srazil jednohoz kulometčíků obsluhujících M2HG na zem a přes celou podlahu ho odhodil pryč. Voják se okamžitě zvedl, přihrnul se zpátky, otřel si pramínek krve, která mu vytekla z nosu, srovnal kulomet a pokračoval v palbě.

„Kapitáne, slyšíte mě?“ Kulometčík před ním vychrlil proud nadávek. Očividně si o rozžhavenou hlaveň zbraně spálil ruku.

„Slyším vás, nadpraporčíku. Jasně a zřetelně. Kde přesně se momentálně nacházíte?“

„Na stanovišti C.“

„Zvážil jste možnost, že byste odtud ustoupil?“

„Z celý řady důvodů, který teď nemám čas vysvětlovat, tonepřichází v úvahu.“

„Já vám ale nejsem schopný poslat žádné posily,“ ozval sez vysílačky Battierův hlas.

„A co munici?“

„Ani tu ne.“

„Proč ne, do prdele?“

„Nadpraporčíku, já beru v potaz celkovou situaci. Moje priority jsou Presley, Král a Vlk,“ odpověděl Battier.

„Kapitáne, tady dole máte vojáky, co tu umírají. Tohle stanoviště se dá s pomocí skvěle ubránit!“

„Je mi líto, nadpraporčíku.“

„Mně je to taky líto. Jděte do hajzlu!“

Hodil sluchátko na zem a vykoukl ven škvírou ve zpevněné zdi. Všude kolem něj rachotila těžká palba, na podlahu dopadaly SEAL Team Six: Lov sokola 36 vypálené nábojnice. Uviděl záblesky zbraní střílejících z pozicTálibánu za kameny, stromy i dalšími přírodními překážkami.

Perez se vedle něj díval triedrem. „Odkud ti parchantipřicházejí?“ chtěl vědět Crocker.

„Odtud to není vidět, ale v okolí stanoviště B, co padlo jako první, vede z údolí nahoru pár stezek.“

Sníh se sypal dál a zdálo se, že světlo začíná blednout. Crocker vrhl pohled na hodinky s navigací značky Suunto, které ukazovaly 16:42. Za další hodinu obloha potemní a oni budou ještě mnohem zranitelnější. S největší pravděpodobností to bude jejich konec.

„Co povídal kapitán?“ zeptal se Perez, odložil dalekohled a sáhl po svém samopalu MP7 4,6x30 mm.

„Jsme v tom sami.“

„To jsem si myslel.“

Crockerovi nebylo po chuti pomyšlení, že by stanoviště opustil. Jeho instinkty mu říkaly, aby zůstal a bojoval. „Co tu mátek dispozici ve smyslu zásob?“ zahulákal na Pereze, aby překřičel tenstrašlivý kravál.

„Lahve s vodou, potravinový dávky, krabice s energetickejma tyčinkama, topný tělesa a lampy.“

„Co munice?“

„Za stanovištěm D je skladištní bunkr, kde jsou nějakývýbušniny, ale žádný rezervní zásobníky ani náboje do těžkýho kulometu.“

„Jakej druh výbušnin?“

„Cé čtyřka a protipěchotní miny: claymory.“

„Fajn.“ Začal se obracet k Ritchiemu stojícímu napravo od něj, ale zarazil se. „Říkal jste, že na stanovišti D za námi jsou dva kluci ze SEAL Team Six. Co se stalo s těma dalšíma čtyřma?“

KAPITOLA DRUHÁ

37

Perez sklopil své hnědé oči. „Dostali je během obrany protipočátečnímu útoku.“

Crocker se bál zeptat, ale musel. „Co Neal Stafford?“

Perez kývl hlavou a ukázal za svá záda k tělům zakrytýmplachtou vzadu v koutě místnosti. Crocker si představil Nealovu krásnou, blonďatou manželku i jeho malé synky. Chtělo se mu něco rozmlátit na kusy nebo zařvat tak hlasitě, až by se čas zastavil a přetočil zpátky. Místo toho ale jen ztěžka polkl a zavolal si k sobě Ritchieho. S rukou položenou kolem jeho ramen si pak dlouhána odvedl do zadní části bunkru, aby vůbec slyšeli, co říkají.

Crocker: „Vezmi si s sebou Jonesyho a jděte dozadu na stanoviště D. Je tam...“ V duchu si vybavil Nealův usmívající se obličej. Rychle se sebral a začal znovu mluvit. „Je tam skladištní bunkr, vzadu za Déčkem. Chci, abyste vzali všechny výbušniny, který najdete, a přinesli je sem. Popros SEALy, co tam jsou, aby ti pomohli.“

Ritchie ukázal na svůj batoh opřený o zadní zeď. Oči mu planuly prudkostí a vzrušením. „Mám tu palníky i rozbušky. Jsi v pořádku, šéfe?“

„Jsem v pohodě. Chci podniknout něco odvážnýho.Vynalézavýho... Šílenýho... Dojdi pro ty věci.“

„Chceš bejt odvážnej? Tak tos narazil na toho správnýho,“prohodil Ritchie s veselým úšklebkem. „Podle toho, co najdeme v Déčku, ti pak předvedu, jak se dělá zkáza.“

„Tvůj způsob myšlení se mi líbí. A teď už jdi.“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist