načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Se mnou si nezačínej - J.D. Robb

Se mnou si nezačínej

Elektronická kniha: Se mnou si nezačínej
Autor: J.D. Robb

- Řízením osudu se stane Eva Dallasová svědkem násilné smrti Larindy Marsové, profesionální klevetnice a nebezpečné vyděračky, která už výměnou za své mlčení sedřela z kůže ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » ALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 344
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: z anglického originálu Secrets in death přeložil Zdík Dušek
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-754-3729-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Řízením osudu se stane Eva Dallasová svědkem násilné smrti Larindy Marsové, profesionální klevetnice a nebezpečné vyděračky, která už výměnou za své mlčení sedřela z kůže celou řadu vlivných lidí. Při vyšetřování její smrti získává Eva šokující informace, které měly být raději pohřbeny spolu s Larindou. 

Zařazeno v kategoriích
J.D. Robb - další tituly autora:
Smrtící hrátky Smrtící hrátky
 (e-book)
Smrtící stvoření Smrtící stvoření
Riskovat se musí Riskovat se musí
Tiše a přesně Tiše a přesně
Se mnou si nezačínej Se mnou si nezačínej
Zemřeš v další kapitole Zemřeš v další kapitole
 
K elektronické knize "Se mnou si nezačínej" doporučujeme také:
 (e-book)
Chladnokrevně Chladnokrevně
 (e-book)
Vadí, nevadí Vadí, nevadí
 (e-book)
Lazar Lazar
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Copyright © 2017 by Nora Roberts

Translation © Zdík Dušek, 2018

Copyright © ALPRESS, s. r. o.

Všechna práva vyhrazena.

Žádnou část knihy není dovoleno užít

nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez písemného

souhlasu držitele práv, s výjimkou krátkých citací

nebo odkazů, které tvoří součást kritického hodnocení.

Z anglického originálu SECRETS IN DEATH

přeložil Zdík Dušek

Redakční úprava Melita Denková

Grafická úprava obálky Tomáš Řízek

Vydalo nakladatelství Alpress, s. r. o., Frýdek-Místek,

v edici Klokan, 2018

shop@alpress.cz

Vydání první

ISBN 978-80-7543-897-3


Tři můžou uchovat tajemství,

pokud jsou dva z nich mrtví.

Benjamin Franklin

Klepy nemusejí být lživé, aby byly zlé –

mnoho pravd by se nemělo roznášet.

Frank A. Clark




1. kapitola

N

ezabije ji to.

Pravděpodobně.

Poručík Eva Dallasová kráčela po chodníku davem lidí, obočí pod kulichem se sněhovou vločkou stažené: její myšlenky byly skoro stejně nepříjemné jako únorový vítr.

Raději by seděla v autě a probíjela se domů zácpou. Vlastně by raději bojovala na život a na smrt někde v postranní uličce s feťákem na Zeusu, než aby šla do načančaného, honosného baru.

Jenže dala slovo a došly jí výmluvy – důvody, jak se sama opravila. Dřív měla pádné důvody, proč tuhle schůzku odložit.

Například vraždu.

Pro policistku z oddělení vražd byla násilná smrt na denním pořádku včetně všeho, co k tomu patřilo. Žádné nóbl drinky a nezávazné klábosení.

Odevzdaně si nacpala ruce – už zase si zapomněla ty zatracené rukavice – do kapes dlouhého koženého kabátu, co se vzdouval a pleskal ji do dlouhých nohou. Za chůze přes dva bloky se rozhlížela pozornýma, bystrýma policajtskýma očima. Možná uvidí pouličního zloděje – kolem chodilo dost turistů s peněženkami téměř vykukujícími ven a zvoucími ke krádeži.

Nebyla by její chyba, kdyby musela někoho zatknout a znovu tuhle schůzku odložit.

Jenže chmatáci si podle všeho vzali večer volna.

Připomněla si, že drink s doktorkou Garnet DeWinterovou, elegantně se oblékající soudní antropoložkou, která člověku mírně lezla na nervy, ji nemůže podráždit ani unudit k smrti.

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ

a kdyby smrt nudou představovala reálné riziko, určitě by v roce 201 už existoval lék.

Třicet minut, opakovala si v duchu. Maximálně čtyřicet a pak pryč. Dohoda splněna.

Zastavila se před barem – vysoká, vytáhlá žena v kotníkových botách s plochou podrážkou, dlouhém černém kabátu a nemístné čepici se sněhovou vločkou nataženou přes nakrátko ostříhané hnědé vlasy a zamračená obočí.

Du ViN.

Hloupé jméno, pomyslela si a pohrdavě se ušklíbla. Namyšlené francouzské jméno pro bar.

Napadlo ji, jestli bar nepatří Roarkeovi, protože mu patřilo skoro všechno ostatní. Radši by si dala drink s ním. Doma.

Jenže teď to nešlo.

sáhla po klice u dveří a vzpomněla si na čepici s vločkou. strhla si ji z hlavy a nacpala ji do kapsy, aby si uchovala trochu důstojnosti.

Opustila hluk a ruch newyorského centra a vešla do zvuků květinami vyzdobené, luxusní, předražené putyky.

u protější stěny se táhl barpult z matného, elegantního stříbra a stáčel se do podoby písmena s. Za ním byly police s lesklými lahvemi odrážejícími se v zrcadlech. Na vrchní se z černo-bíle kostkovaných květináčů přelévaly exotické červené květiny.

Před barem byla řada stoliček s černo-bíle kostkovanými sedátky. Na každém seděl jeden zadek, zatímco kolem se tísnili další zákazníci a zaměstnávali trojici barmanů.

Rozlehlá místnost, umělecky osvětlená stříbrnými lustříky květinových tvarů, poskytovala prostor kójím a vysokým i nízkým stolům – a ovšem číšníkům a servírkám v elegantní černé, kteří se pohybovali mezi nimi.

Pod hukotem hlasů, cinkajících skleniček a cvakáním bot na naleštěné podlaze zněla z reproduktorů hudba – francouzský šanson zpívaný chraplavým ženským hlasem.

Evě to připadalo moc... všechno.

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ

Při instinktivní obhlídce místnosti na okamžik zakotvila pohledem na blondýně s krásnými rysy, hustými dlouhými vlasy a vnadným tělem natěsnaným ve světle růžovém kompletu a kozačkách s vysokými podpatky, stejně zelenými jako její oči.

Trvalo jen zlomek vteřiny, než v ní Eva poznala bulvární novinářku – nebo, jak si Larinda Marsová sama říkala, reportérku ze společnosti. To poslední, o co Eva stála, pokud nepočítala nějaký podezřelý francouzský drink, bylo dostat se do společenské rubriky na kanálu sedmdesát pět.

Marsová se zatím podle všeho soustředila na svého společníka u stolu, takže si Evina příchodu nevšimla. Muž byl zhruba pětatřicetiletý míšenec, elegantní, upravený, s vlnitými hnědými vlasy a modrýma očima, co vypadaly stejně otráveně, jako se Eva cítila. Podnikatelský oblek – žádná konfekce – a luxusní náramkový počítač.

Jeho obličej jí nepřipadal povědomý, ale pokud udrží pozornost Larindy Marsové, Eva je jeho dlužnicí.

Přistoupila k ní uvaděčka s jasně červenými vlasy vyčesanými do vývrtky, z níž by člověka rozbolela hlava, a s profesionálním úsměvem se zeptala:

„Dobrý večer, máte rezervaci?“

„Já nevím. Mám se tady s někým sejít. Možná nepřišla.“ Prosím, bože!

„snad si rezervovala stůl ona?“

„Nevím. DeWinterová.“

„ach ano, doktorka DeWinterová. Je tady. Myslím, že se šla upravit. Zavedu vás k vašemu stolu.“

„Dobře.“

aspoň že vyrazily na opačný konec baru, než kde seděla Marsová.

„Mám vám odnést kabát?“

„Ne, to je v pohodě.“ Eva vklouzla do kóje na označené místo. Od ostatních stolů je oddělovala stěna do výšky hlavy, doplněná o další květináče s vegetací.

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ

Její niterný polda by dával přednost místu, odkud by měla výhled na všechno a na všechny.

ale stačí vydržet půl hodiny...

Na druhém konci stolu stála sklenice s růžovým, napěněným drinkem.

„Dnes večer vás bude obsluhovat Cesca,“ oznámila uvaděčka. „Hned přijde.“

„Jo, díky.“

Třicet minut, slibovala si Eva, zatímco si rozmotávala šálu, upletenou šikovnýma rukama její kolegyně, a cpala ji do kapsy kabátu. Odevzdaně se svlékla. Ke kóji přišla servírka s krátkými fialovými vlasy.

„Dobrý večer. Jsem Cesca a budu vás obsluhovat. Co vám můžu donést?“

Eva si v první chvíli chtěla objednat levné americké pivo, jen aby provokovala. „Víno. červené víno.“

„sklenici, půl lahve nebo celou láhev?“

„Jenom sklenici.“

Cesca ťukla do dálkového ovládání za opaskem. Obrazovka na stěně oddělující jejich kóji se rozzářila a objevil se na ní seznam – dlouhý seznam – červených vín.

„Chcete chvíli na rozmyšlení?“

„Ne...“ Eva o vínech něco málo věděla. člověk nemohl žít s Roarkem a nevstřebat pár základních informací. ukázala na kabernet: věděla, že ho mají doma a že pochází z Roarkeových vinic.

„ach, to je vynikající víno. Hned vám ho přinesu. Dala byste si nějaké zákusky, předkrmy nebo přílohu?“

„Ne, díky.“

Když servírka odcházela, Eva uviděla DeWinterovou, jak vychází ze dveří na opačném konci baru.

Měla na sobě přiléhavé šaty téměř stejného odstínu jako servírčiny vlasy a doplnila je vysokými elastickými kozačkami stříbřitě šedé barvy – se zabijáckými podpatky tenkými jako dráty.

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ

Když si všimla Evy, její rty, červené s nádechem fialového odstínu, se zvlnily a v očích – chladně modrých na pozadí karamelového tónu hladké pleti a tmavých vlasů – jí zablýskly ohníčky smíchu.

sebevědomým krokem přešla po naleštěné podlaze a elegantně se posadila do kóje.

„Konečně samy,“ řekla.

„Vtipné.“

„Očekávala jsem esemesku, že musíte naši schůzku zrušit.“

„Dnes večer nemám na krku žádnou mrtvolu.“

„To je fajn.“

„Nevydrží to.“

„Ne, ale co bychom my dvě dělaly, kdyby ano? Potřebujete drink.“

„už je na cestě.“

DeWinterová zvedla svoji sklenku, napila se a opřela se. „Zdejší drinky mám moc ráda. Tenhle, Nuage Rose, je můj oblíbený. a váš?“

„Jsem tu poprvé. Dala jsem si červené víno.“

„Předpokládala jsem, že jste tady už byla, když bar patří Roarkeovi.“

Jak jsem čekala, pomyslela si Eva. „Kdybych chodila do všech podniků, které Roarke vlastní jenom tady ve městě, neměla bych čas na nic jiného.“

„To je fakt. Tenhle je můj nejoblíbenější.“ DeWinterová se uvolněně rozhlédla. „Mám blízko do práce, je krásně zařízený, chodí sem skvělí lidé a jsou tu vynikající služby.“ Jako na důkaz jejích slov postavila Cesca Evě víno na stůl.

„Neobjednala jste si je, ale...“ Cesca zvedla černý tácek s tenkými, zlatými tyčinkami.

„Olivová stébla. Cesco, vy znáte mou slabost. Díky,“ řekla DeWinterová.

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ10

„Není zač.“ servírka postavila tácek na stůl spolu se dvěma talířky a několika nóbl ubrousky. „Dejte mi vědět, kdybyste cokoliv potřebovaly.“

„Jsou báječné,“ řekla DeWinterová Evě a dala si několik tyčinek na talířek.

Eva usoudila, že nemá smysl chovat se nezdvořile – navíc vypadaly zatraceně dobře. A taky jsou, pomyslela si, když ochutnala.

„Co kdybychom přešly rovnou k věci?“ DeWinterová ukousla tyčinku. „Nepotřebuji, aby mě všichni měli rádi. Dokonce ani nepotřebuji vědět, proč mě někdo nemá rád. Víte stejně dobře jako já, že když jste v trochu významném postavení, někteří lidé vám nemohou přijít na jméno. a když jste žena, ačkoliv máme druhou polovinu jednadvacátého století, je to ještě běžnější.“

Odmlčela se, aby se napila.

„Nicméně, ačkoliv vy a já nepracujeme a patrně ani nebudeme pracovat rutinně dohromady, v některých případech tomu tak bylo a bude.“

DeWinterová pokrčila rameny. „Dokážu to zvládnout, stejně jako vy. Obě jsme profesionálky a dobré v tom, co děláme. ale taky máme osobní vazby.“

Eva ochutnala víno – bylo vážně dobré – a pozorně se podívala na DeWinterovou. „Zkoušela jste si to?“

DeWinterová povytáhla jedno dokonale tvarované obočí, ale uchovala si stejný klidný tón. „Ne, ale měla jsem dost času, abych o tom přemýšlela. Takže... přátelím se s některými vašimi přáteli. Například s Nadine nebo Mavis. s Mavis a Leonardem dokonce natolik, že mě i mou dceru pozvali na bellinu narozeninovou oslavu. a nebyla to událost?“

„Pro Mavis jsou události i úterní rána.“

„To patří k jejímu šarmu a kouzlu. Je mi moc sympatická. Vím, že je jedna z vašich lidí...“

„Nepatří mi,“ přerušila ji Eva.

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ11

„Je součástí – klíčovou součástí – vašeho okruhu. Velice úzkého okruhu. Nepouštíte k sobě jen tak někoho a to respektuji. Nečekám, že my dvě budeme enkáčka, ale...“

„Cože?“

„Pardon, to je vliv mé dcery.“ Obličej jí prozářilo upřímné veselí. „Nejlepší kámošky. Můžeme si uchovat profesionální vztah, ale zajímalo by mě, proč vám lezu na nervy.“

„Nepřemýšlím o tom.“

DeWinterová povytáhla koutky úst a znovu se napila svého napěněného drinku. „Možná byste čistě pro účely našeho rozhovoru mohla.“

Eva nedokázala přijít na to, proč na tom záleží. Pokrčila rameny. „Neznám vás. Jste dobrá ve své práci. Hodně dobrá. To mi stačí.“

„Jsem náročná, stejně jako vy.“

„Dobře.“

„Nepřistupujeme vždycky k případu stejně, ale máme stejné cíle.“

„Proti tomu nic nenamítám.“

„Nejste typ člověka, v němž bych hledala přítele, protože jste často hrubá, úzce zaměřená a daří se vám být tvrdohlavá a zároveň upjatá.“

Zmínka o upjatosti Evu podráždila, ale nechala to plavat. „Tak co tu děláme?“

DeWinterová se nepatrně předklonila. „Vzbuzujete úžasnou a nezpochybnitelnou loajalitu nejen u svých podřízených, ale taky v osobním životě. Muž, kterého uznávám a obdivuji, je do vás bláznivě zamilovaný.“

Eva se zakousla do tyčinky. „Možná má rád tvrdohlavé hrubiánky.“

„určitě. ale taky vím, že umí výborně hodnotit charaktery a vnímat celkový obraz. a vidím okruh vašich blízkých přátel, jejich rozmanitost. Jsem člověk, který se od malých detailů dostává k celkovému obrazu, takže ve mně vzbuzujete zvědavost.“

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ12

DeWinterová si nenuceně vzala další tyčinku. „Je to kvůli Morrisovi?“ Vteřinku počkala a přikývla. „Takže je to do značné míry kvůli Liovi. i on je jedním z vašich lidí.“

Evou projela vlna podráždění. „Morris je svým vlastním pánem.“

„To ano, ale patří k vašemu okruhu a v něm je loajalita silná a oboustranná. Li a já jsme přátelé. společníci. Nespíme spolu.“

„To není moje...“

„Věc? Nesmysl. Nebuďte tak upjatá.“ Při záblesku v Eviných očích se zasmála. „asi vám to moc často nikdo neříká do očí.“

„Ne, pokud dotyčný člověk nechce mít na vlastních očích monokly.“

„Vážím si toho, jak se ovládáte. Záleží mi na Liovi, tedy jako na příteli. a ačkoliv je jako muž dokonalý, jak to jen jde – a já sama taky nejsem k zahození –, takhle nás to k sobě netáhne.“

Na okamžik se podívala jinam a tiše vzdychla. „Přiznávám, že jsem si občas zpola přála, aby táhlo, ale jednoduše netáhne. ani jednoho. Neznala jsem amaryllis, ale vím, že ji Li miloval, hluboce miloval. Vy sama víte, co znamená hluboce milovat, a víte, jak ho její ztráta zasáhla. byla jste tu pro něj, když se to stalo, a pořád jste.“

Eva poznala, když jí někdo vykládal nesmysly, a poznala, když jí někdo říkal pravdu. a tohle byla pravda. Napětí v zádech trochu povolilo.

„Pořád truchlí,“ řekla Eva. „Ne tolik a tak jako dřív, ale truchlí.“

„ano. a část jeho já možná bude truchlit pořád. setkali jsme se v čase, kdy jsme oba potřebovali přítele a společníka, bez komplikací, které přináší sex. Máme hodně společného a velice se spřátelil s mou dcerou, která je láska mého života. Nečekám od Lia, že mi vyplní nějakou prázdnotu. To koneckonců nečekám od nikoho, jelikož ve mně žádná prázdnota

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ13

není, a nehodlám komplikovat život svého dítěte tím, že bych do něj někoho takového přivedla.“

Na chvilku se odmlčela a znovu vzdychla. „ačkoliv mi chybí sex. V každém případě je Miranda pro mě první i poslední. Li si s ní skvěle rozumí a myslím, že i ona jemu pomáhá najít v životě víc světla a spokojenosti. Chce se s vámi setkat.“

„se mnou? Proč?“

„slyšela vaše jméno a viděla vás v televizi – těžko můžete zablokovat kriminalistické kanály a internet, když je to chytrá holka a má o ty věci zájem. Navíc jste vy a Roarke věnovali belle dům pro panenky. To byl velký hit. ale odešli jste, než jsem ji za vámi stačila přivést.“

„Došlo k jedné nepříjemnosti.“

„Toho jsem si vědoma. slyšela jsem. Co policista, který byl zraněn?“

„Je na nemocenské. bude v pořádku.“

„To ráda slyším.“

„Vrátili jsme se,“ dodala Eva. „Na tu oslavu.“

„ano, Li říkal, ale to už jsme odešly. Miranda prý potřebovala doladit nějaký školní projekt. Nemám zálusk na Lia a on ke mně nechová city, které by překračovaly hranice přátelství. Takže ať se mnou máte jakýkoliv problém, doufám, že tohle můžete vyškrtnout.“

„Dobře.“ Eva se napila vína a zamyslela se. „Neznám vás, a to, co o vás vím, nechápu. Připadáte mi jako snob, navíc taky upjatý a zatraceně nafoukaný na všechna ta písmenka kolem svého jména.“

DeWinterová se prudce napřímila. „Já nejsem snob!“

„Cože to pijete za drink, o kterém mluvíte s francouzským přízvukem?“

„Ten drink mám ráda a umím francouzsky. To ze mě nedělá snoba.“

Eva pobaveně pokračovala – koho by napadlo, že stačí tak málo, aby se člověk dostal DeWinterové pod kůži? „a navíc

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ14

se – jak se to říká? – promenujete v těch svých sladěných šatech.“

„Máte na nohách boty za šest tisíc dolarů.“

„To nemám.“ Eva se poděšeně podívala na nohu a zůstala zírat. „bože!“ Nejspíš to tak bylo. „Rozdíl je v tom, že já netuším, kolik stojí vaše boty, vím jenom to, že nikdo se špetkou rozumu by si je nevzal, pokud by v nich měl pár hodin pobíhat.“

Obličej i hlas DeWinterové vyzařoval úžas. „Vám na mně vadí, jak se oblékám?“

„Je to systémový problém,“ odbroukla Eva.

„Houby systémový.“ DeWinterová zašermovala tyčinkou. „udělala jste si na mě názor podle zevnějšku, ačkoliv jako polda víte, že to není správné.“

„až moc ráda se naparujete před kamerami.“

„Já se nenaparuju. a od vás je to divná výtka, když jedna z vašich nejbližších kamarádek je reportérka – a sama jste na obrazovce pečená vařená.“

„Když to pomáhá při vyšetřování.“

„Napsala o vás zatracenou knihu. a film podle ní je nominovaný na Oskara.“

„Ne, napsala zatracenou knihu o icoveových.“ Eva zvedla ruku. „ukradla jste psa.“

„ale no tak, proboha.“

„ukradla jste psa,“ pokračovala Eva, „protože ho zanedbávali a týrali a nikdo jiný s tím nic neudělal. Nechala jste si ho. Věřím v pomáhat a chránit, a když někoho – třeba i psa – týrají, někdo to musí zarazit. Vy jste to udělala. To je bod pro vás.“

„Můj pes je bod pro mě?“

„Jo, a Morris už teď možná taky, protože poznám, když mi někdo kecá, a vy nekecáte. a máte na něj dobrý vliv. Když se na něj podívám, nemůžu říct nic jiného. Je vyrovnanější a možná částečně proto, že může trávit čas s vámi.“

„Záleží mi na něm.“

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ1

„To chápu. Nedělá to z vás menšího snoba nebo naparovačku v médiích, ale chápu to.“

DeWinterová si odfrkla a opřela se. „Přísahám bohu, teď a tady, že netuším, proč jste mi napůl sympatická.“

„Totéž platí pro mě. a jelikož si myslím, že napůl stačí, můžeme to ukončit. Potřebuju jít domů.“

„Nedopila jste víno...,“ začala DeWinterová.

Obě se ohlédly, když se ozvalo tříštění skla o zem. DeWinterová hned odvrátila oči a zvedla svoji sklenici.

„Nemá cenu mrhat...“

Dál se nedostala, protože se Eva vymrštila na nohy.

Larinda Marsová už neseděla v kóji, ani její společník. Místo toho kráčela po naleštěné podlaze jako opilá a její boty křupaly na střepech z rozbité sklenice, kterou shodila z tácu kolemjdoucímu číšníkovi.

Její oči, omámené a skelné, zíraly přímo před sebe. Potácela se a klopýtala. Z pravého rukávu růžového kostýmku jí vytékala krev jako drobná říčka a kapala na zem.

Eva k ní vyběhla. Cestou odstrčila několik lidí. Někdo se dal do křiku.

Marsové se obrátily oči v sloup a kácela se dopředu. Eva ji chytila, než dopadla, ale obě se rozplácly na zemi. „DeWinterová!“ vyštěkla Eva, zatímco se snažila vytáhnout Larindin těsný rukáv a zjistit zdroj krvácení.

„Jsem tady, jsem tady. Zatlačte na ránu.“

„Kde?“

DeWinterová si klekla a oběma rukama sevřela ženin pravý biceps. „Musíme odříznout rukáv. Potřebuju něco na obvaz. Ztratila hodně krve.“

Eva vyskočila a vylovila z kapsy nůž. „Použijte tohle. Vy!“ Popadla jednu servírku. „Nikdo nesmí odejít.“

„Nemůžu...“

„Zamkněte dveře, sakra.“ Za řeči si stáhla opasek. „Vy!“ ukázala na jednoho barmana. Lidé začali panikařit a pobí

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ1

hat. „Zavolejte devět set jedenáctku. Hned. Potřebujeme zdravotníky.“

„Jsem lékař. Jsem lékař.“ Davem se prodíral nějaký muž.

„Já taky,“ řekla DeWinterová a odřízla Marsové rukáv. „Ztratila pulz.“

„Pažní tepna.“ Muž si obkročmo sedl na Marsovou a zahájil srdeční masáž. „Dejte jí tlakový obvaz. Jestli ji udržíme naživu... Řekněte zdravotníkům, že potřebujeme krev. Nula negativní. Potřebuje transfúzi.“

Eva nechala oběť lékařům a obrátila se k davu.

„Všichni zůstaňte na místech!“ Vytáhla odznak a zvedla ho. „Jsem policistka. sedněte si, uvolněte místo lékařům.“ Vykročila k muži v kašmírovém svrchníku, který se snažil odstrčit servírku od dveří. „Řekla jsem, abyste se posadili.“

„Nemáte právo...“

Odhrnula si sako, aby mu ukázala zbraň. „Chcete se vsadit?“

Vrhl na ni znechucený pohled, ale odešel k baru a zůstal tam stát.

„Nikdo nesmí ven,“ zopakovala Eva. „Nikdo kromě poldů a zdravotníků.“

„Zdravotníci nebudou potřeba.“ DeWinterová si s rukama vlhkýma od krve sedla na paty. „Je mrtvá.“

Žádné mrtvoly? pomyslela si Eva a vytáhla komunikátor, aby to ohlásila.

Ne, opravdu to nevydrželo. Plný bar lidí a jeden z nich mohl být vrah, ačkoliv Eva tušila, že ten, kdo Marsovou pořezal, už je dávno pryč. Přesto potřebovala pracovat s tím, co měla.

„Ticho!“ Její rozkaz ukončil většinu hluku. „Všichni zůstanou na svých místech nebo tam, kde jsou.“

„Chci jít domů!“ ozval se plačtivý výkřik. Eva klidně přikývla.

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ1

„To chápu a pokusím se odtud všechny pustit co nejdřív. Prozatím potřebuji, aby se lidi od tohohle a tohohle stolu ukázněně přesunuli do tamté části místnosti.“

„Je tam tolik krve,“ zamumlal někdo.

„Jo, proto je nutné, abyste se přestěhovali. Vezměte si věci a přejděte k severní straně místnosti. Prosím.“

„Jak to, že tady tomu velíte?“ vykřikl někdo. „Nemůžete nás tady držet.“

Eva jen zvedla odznak. „Tohle je policejní odznak. Jsem poručík Dallasová z newyorské policie a tohle je teď policejní vyšetřování.“

„Ehm, madam?“ ozvala se servírka u dveří.

„Poručíku.“

„No, jsou tu zdravotníci – vidím, jak přijíždějí.“

„Pusťte je dál. Prosím, přesuňte se ke straně.“

Jedna žena se zvedla a rozechvělou rukou si vzala kabelku. a omdlela. Jelikož tím odstartovala novou vlnu paniky a křiku, Eva si jí nevšímala a otočila se ke zdravotníkům, kteří právě vběhli dovnitř.

„Postarejte se o tu bezvědomou,“ řekla. „Pro tu krvácející je pozdě. a vy všichni – poslouchejte! Můžu si zapsat vaše jména a výpovědi tady a pustit vás domů, nebo můžu zavolat policejní auta, nechat vás převézt na centrálu a promluvit si s vámi tam. Máte na výběr. Jestli se odtud chcete dostat, ztichněte. a vy u těch dvou stolů, pohyb.“

„Neopustím svoji přítelkyni.“

Eva se podívala na muže, který zachytil padající dívku. „V pořádku. udělejte zdravotníkům prostor, aby ji přenesli. Navrhuji, abyste jí zakryl výhled na krev a pomohl s jejím přesunem k severní straně místnosti. a někdo, kdo tam má k dispozici židli, přenechte ji – jak se jmenuje?“

„Marlee.“

„Přenechte ji Marlee.“ Obrátila se k jednomu barmanovi. „Co takhle jí dát trochu vody?“

„Ehm. Je tady policie.“

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ1

Díkybohu, pomyslela si Eva. „Pusťte je dál a pak se taky přesuňte na stranu. Díky.“

Jakmile policisté vstoupili, Eva viděla, že to jsou dva androidi. Mnohem lepší než nic. „Potřebuji zajistit místo činu. Lidé u těchhle stolů se přesunou na severní stranu. sežeňte jim židle.“

„ano, madam.“

„Nemůžeme ji něčím zakrýt?“

Na lékařovu otázku Eva i DeWinterová současně řekly: „Ne.“ Eva na DeWinterovou povytáhla obočí.

„Omlouvám se,“ pokračovala DeWinterová. „Nezaslechla jsem vaše jméno.“

„sterling, bryce sterling.“

„Pane doktore, chci vám poděkovat za to, co jste udělal. Nemůžeme ji zakrýt, protože bychom tím mohli poškodit důkazy.“

„Zástěny jsou na cestě,“ dodala Eva. i terénní souprava, protože svoji měla dva bloky odtud v kufru auta. „Kdo je vedoucí baru?“

„Já.“ Jedna barmanka zvedla ruku. „Jsem vedoucí směny.“

„Jméno?“

„Emily. Emily Francisová.“

„slečno Francisová, nevidím tu žádné bezpečnostní kamery.“

„Ne, uvnitř kamery nemáme. Jen venku.“

„Je tu další východ?“

„Je tu východ do zadní uličky.“ ukázala za sebe. „Z kuchyně.“

„Je někdo vzadu?“

„Já – já jsem tam byl.“ Jeden muž – vlastně sotva víc než chlapec – zvedl ruku. „byl jsem ve skladu a uslyšel jsem křik, tak jsem přiběhl sem.“

„My jsme byli v kuchyni.“

u létacích dveří za barem stála trojice zaměstnanců v bílých zástěrách.

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ1

„Je teď někdo vzadu?“

„Ne. ale musím se přesvědčit, že je vše vypnuté. Můžu?“

„Jméno?“

„Jsem Curt, ehm, Curtis Liebowitz.“

„Zaprvé, prošel někdo v poslední hodině kuchyní a vyšel zadním východem?“

„Ne-e. Chci říct, ne. To bysme viděli.“

„Tak se jděte podívat, Curtisi, a hned se vraťte. Dobře.“ Obrátila se zpátky. „Proběhne to takhle. Tihle strážníci začnou zjišťovat vaše jména, kontaktní informace a svědecké výpovědi. až oni, případně strážníci, kteří jsou na cestě sem, budou spokojeni, smíte jít.“

Posunkem k sobě přivolala jednoho z androidů.

„Chci vědět, kdo seděl v kójích před a za obětí, u stolů nejblíž u její kóje – jestli jsou ještě tady. Tyhle osoby chci zadržet.“

„ano, madam.“

„Začněte. Vy jste Emily, ano?“

„ano.“

Eva se k ní naklonila a ztišila hlas. „Víte, komu patří tenhle bar?“

„ano. ano, vím.“

„Víte, kdo jsem já?“

„ano. Nevěděla jsem to, dokud jste neřekla svoje jméno, ale...“

„Prima. Potřebuju, abyste mi pomohla udržet zaměstnance v klidu. Pověřte nejspolehlivějšího číšníka nebo servírku, ať roznáší nealkoholické nápoje. Zvládnete to?“

„ano. Poručíku? Znám ji. slečnu Marsovou. Larindu Marsovou.“

„Osobně?“

„Ne, totiž..., vlastně ne. ale pravidelně sem chodí. a bývá v televizi. V pořadu s drby ze společnosti.“

Je vyrovnaná a spolehlivá, pomyslela si Eva. Nic jiného ani od Roarkeovy vedoucí neočekávala. „Nevidím muže, s kterým tady seděla.“

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ20

„Myslím, že odešel, než... než vyšla z toalet. Chci říct, že vyšla z těch dveří, a tím směrem jsou toalety, takže předpokládám, že byla tam.“

„Znáte jejího společníka?“

„Ne, ale můžu zjistit, kdo to je. Zaplatil za drinky. Z účtu. Myslím, že použil aplikaci na videofonu. Můžu se podívat.“

„Ocenila bych, kdybyste to udělala, a nechala někoho spolehlivého roznášet soft drinky. Žádný alkohol, ano?“

„Rozumím.“

„Kdo je obsluhoval?“

„To je Kylova kóje.“ Emily se rozhlédla a trhla bradou. „Kyle je támhle s Cescou a Malory.“

„Dobře, běžte se podívat na tu platbu.“

Eva se vrátila k tělu a sklonila se. „Za chvíli budu mít terénní soupravu, ale prozatím jsme určili její totožnost – podle hlavní vyšetřovatelky a taky vedoucí baru jde o Larindu Marsovou.“

„Já věděla, že je mi povědomá,“ poznamenala DeWinterová. „Viděla jsem její reportáže.“

„čas smrti je vidět na mém záznamníku a potvrzený vámi i doktorem sterlingem.“

„Vy jste měla zapnutý záznamník?“ zeptala se DeWinterová příkře.

„uklidněte se. Kristepane. Zapnula jsem ho, když se vypotácela ze dveří a kolem ní kapala krev. Pane doktore, podle vašeho lékařského názoru, jak dlouho trvá někomu její váhy a výšky, než vykrvácí z říznutí do – říkal jste pažní tepny?“

„Přijde na to. Mohlo to trvat jen dvě minuty, ale i déle, takových osm až dvanáct. Realisticky vzato byla mrtvá, ještě než jsme ji uviděli. Nemohli jsme ji zachránit, protože už ztratila příliš mnoho krve.“

„Dobře. Řekněme, že někdo přeřízne tuhle tepnu. Jaká je bezprostřední reakce?“

„To taky záleží na okolnostech. s každým stahem srdce by se z ní řinula krev. Kdyby byla tepna jen lehce poškozená,

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ21

krev by vytékala pomaleji. bez ošetření následuje zmatek, dezorientace, šok, čím dál větší s další ztrátou krve, dokud nenastane bezvědomí a smrt.“

„Rozumím. Zapíšu si vaše kontaktní informace a výpověď. Pak můžete jít dozadu do kuchyně a umýt se, jestli chcete. Máte moje svolení. Pak můžete odejít, s našimi díky.“

„Je tady moje manželka. Ona...“

„Zařídím, aby ji vyslechli nejdřív a mohli jste odejít společně.“

Narovnala se. Jeden z androidů otevřel dveře její kolegyni s doprovodem.

Detektiv Peabodyová měla na momentálně rozpuštěných tmavých vlasech nataženou čepici s bambulí. Elektronikářské eso detektiv McNab byl oblečený do červeného kabátu a kostkovaných vzdušných bot, které rozzářily bar jako ohňostroje.

Eva k nim rychle přistoupila a zvedla prst, aby zarazila jejich dotazy. „Peabodyová, potřebuju, abyste získala výpověď a kontaktní informace od toho chlápka vedle mrtvoly. Je to doktor. Jeho manželka je mezi ostatními hosty a chci, aby byla vyslechnutá hned jako další. Oba pak můžou odejít. Potom pokračujte se zaměstnanci. Je pravděpodobné, že viděli víc než hosté. McNabe, vedoucí je Emily Francisová – ta bruneta za barem. Poví vám, kde jsou bezpečnostní záznamy. Jsou tu jenom vnější kamery.“

Vzala si od něj terénní výbavu. „Vezou sem zástěny, takže je pusťte a hned zakryjte tělo. Já jdu dolů, na nejpravděpodobnější místo útoku.“

„Jenom jedna otázka.“ Peabodyová zvedla prst. „Co se sakra stalo?“

„Vypadá to, že se někdo rozhodl odříznout zpravodajství ze společnosti. Držte ty lidi na uzdě,“ dodala Eva a vykročila vedle krvavé stopy, aby ji nenarušila víc, než už se stalo.

2. kapitola

E

va šla po krvavé stopě krátkou chodbou a dolů po přík

rých schodech k další, delší chodbě s toaletami – na jed

něch dveřích byl nápis Femmes nad stylizovanou ženskou postavou, na druhých Hommes nad stylizovanou postavou mužskou.

Krev vedla na dámy. Eva se zastavila, vzala z terénní výbavy Hermetikus a zaizolovala si ruce i boty. Otevřela dveře.

Na bledě zlaté stěně viděla cákanec tepenné krve a další na širokém zarámovaném zrcadle nad dlouhým stříbrným umyvadlem se zahnutými stříbrnými kohoutky.

Na podlaze krev vytvářela kaluž, která se už začínala srážet.

Eva ji překročila, otevřela velkou růžovou kabelku zavěšenou na háčku vedle umyvadla a prohrábla obsah.

„Oběť tu nechala peněženku. Průkaz potvrzuje její totožnost. Je tu i pepřový sprej, spouštěč poplachu a podívejme, nelegální omračovač. To naznačuje, že oběť byla buď paranoidní, nebo měla důvod nosit obranné pomůcky. a tady na polici pod zrcadlem je patrně její rtěnka.“

Hned ji prozkoumala, dala na místo značku, zkusila, jestli na rtěnce nejsou otisky, a prověřila je. Pak rtěnku uložila do sáčku na důkazy, uzavřela ho a označila.

„Přišla použít toaletu. stála tu, nanášela si rtěnku, upravovala se. Útočník ji patrně následoval dovnitř. Nezdá se mi, že by tu na ni číhal. Musel mít zbraň u sebe, ačkoliv samotný útok mohl být z okamžitého hnutí mysli. Vytáhnout zbraň, říznout do paže. Podle předběžného ohledání to je jediná

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ23

rána, takže buď útočník věděl, kam říznout, nebo měl pořádné štěstí. silně se kloním k tomu, že to věděl. Vykřikla?“

Eva si v duchu představila, jak Marsová stojí před zrcadlem.

Dveře se otvírají a Marsová vidí v zrcadle vraha.

Otáčí se, určitě se otáčí, podle vzoru cákanců.

„Jestli vykřikla, nebylo to dost hlasitě, abychom ji slyšeli nahoře. Útočník... jestli se on nebo ona vyhnuli krvi, taky to není štěstí. Věděl, kde má stát, aby se vyhnul výtrysku. Nebo zakryl cákance kabátem. Možná si umyl krev z rukou přímo v tomhle zatraceném umyvadle. Možná měl rukavice a pak si je svlékl.“

Na vteřinu zavřela oči, aby si vybavila, kdo chodil na toalety a přicházel z nich, zatímco si ona sama popíjela víno.

Zavrtěla hlavou a znovu se rozhlédla po místnosti.

„čtyři kabinky. Všechny uklizené. Žádné známky zápasu nebo konfliktu. Všechno je čisté a úhledné – až na tu krev.“

Možná proběhla hádka. s tím společníkem na drinky nebo s někým jiným. s někým jiným, kdo tu popíjel. s někým, kdo ji sledoval do baru.

Nabízela se řada možností.

Eva odebrala vzorek krve a pomyslela si, že se technici postarají o zbytek.

a udělala to, co zatím odkládala. Zavolala Roarkeovi.

Na displeji videofonu se objevil jeho obličej. Ty neuvěřitelně modré oči. Ten pomalý úsměv určený jen pro ni, který mu zvlnil krásně tvarovaná ústa.

„Poručíku. Jak se má Garnet?“

„DeWinterová je nahoře. Jsme v tvém baru. Du Vin.“

„Á, takže jste se rozhodly pro dotyk Francie.“ V jeho hlasu zněl lyrický dotyk irska. „Jak se ti tam líbí?“

„Docela to ušlo, dokud jsem nechytila případ.“

„ach, je mi líto mrtvého a taky sebe, protože předpokládám, že nějakou dobu tě neuvidím doma.“

„Jo, nějakou dobu ne. a to chycení jsem myslela doslova. Chytila jsem ji, než se zhroutila a zemřela na té vážně pěkné podlaze tvého francouzského baru.“

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ24

Úsměv zmizel a z modrých očí vyšlehl chlad. „V mém podniku došlo k vraždě?“

„Jsem dole na dámských toaletách. budeš muset nechat vymalovat.“

„Jedu tam.“

„Pro pořádek řeknu, že není třeba, abys sem jezdil. ale ty ani nemusíš pro pořádek odpovídat, že stejně přijedeš. uvidíme se, až dorazíš. Je mi to líto.“

„Mně taky.“

ukončil spojení.

Když Eva uložila videofon zpátky do kapsy, ve dveřích se objevila Peabodyová.

Hnědýma očima se rozhlédla po místnosti. „Hm, takže víme, kde to proběhlo.“

„To víme.“

„Dorazily zástěny a jsou kolem ní. Pomohlo to uklidnit ostatní zákazníky, ale stejně jsou dost nervózní. Chcete, abych si vzala na starosti tělo, nebo výpovědi?“

„Výpovědi, prozatím. Řekla jsem androidům, ať zadrží lidi, kteří seděli nejblíž její kóji. Vyslechněte je. s někým popíjela. s mužem, míšencem před čtyřicítkou, vlnité hnědé vlasy, modré oči. bohatý – měl drahý šedivý oblek, ehm... modrou košili, modrošedou kravatu se vzorem. bylo na ní i trochu červené. Náramkový počítač vypadal nákladně. stříbrný nebo z bílého zlata.“

„Jak jste byla blízko?“

„Zřejmě ne dost, ale jeho jsem si prohlédla slušně. Podle jeho výrazu neměli zrovna příjemný rozhovor.“

„Víte, kdo je ta mrtvá, viďte?“

„Jo. Larinda Marsová, královna skandálů. Oficiálně to potvrdím. Vedoucí baru by už teď měla znát jméno jejího společníka. Zapište si ty výpovědi, já si dojdu pro jeho jméno a prověřím ho.“

„Technici?“

„Jo, zavolejte je. i tým z márnice.“

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ2

Eva se naposledy rozhlédla a přešla ke kabelce, aby ji zanesla mezi důkazy. „Je zatraceně velká na sáček, i na ten větší.“ Vyřešila to tak, že obsah kabelky vysypala do jednoho sáčku, zavřela ho a označila, a prázdnou kabelku nacpala do jiného.

Pak se vydala rovnou za Emily. „Máte tady nějakou krabici s víkem?“

„V kanceláři. Přinesu vám ji. Poručíku, muž, který popíjel se slečnou Marsovou, je Fabio bellami. Mám jeho kontaktní informace. Vytiskla jsem vám je.“

Eva si vzala potištěný lístek. „Díky, moc mi pomáháte.“

„Jdu pro tu krabici.“

Eva si uložila papír do kapsy. byl nejvyšší čas, aby začala věnovat pozornost oběti.

DeWinterová vstala ze židle, na které čekala.

„Můžu něco udělat?“

Eva se podívala na bílou zástěnu. „Tohle podle mě není práce pro soudního antropologa.“

„byla jsem tu. Mám na rukách její krev. Můžu nějak pomoct?“

Eva se rozhlédla po lidech shromážděných na severní straně místnosti. „sterling je ještě tady.“

„už mohli s manželkou odejít, ale zůstal, aby pomohl někomu se silným záchvatem paniky – a dalšímu, co omdlel. Podle mě musí být velice dobrý lékař. a myslím, že kdybychom se k oběti dostali třeba jen o pět minut dřív, možná jsme ji zachránili. To je samozřejmě jen dohad.“

„Dohady můžou být užitečné.“ Eva jí podala Hermetikus. „Zaizolujte se.“

„Promiňte, cože?“

„Jestli chcete pomoct, zaizolujte se. už máte na botách trochu krve.“

DeWinterová sklopila oči. „sakra.“ ale zaizolovala se.

a vstoupila za zástěnu s Evou.

Eva se shýbla, vytáhla ze soupravy identifikátor a přitiskla ho oběti k palci. „Oběť je Larinda Marsová, věk třicet sedm...“

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ2

„To bych neřekla,“ ozvala se DeWinterová a vysloužila si Evin chladný pohled. „Rozhodně to ještě ověřím, ale podle mého názoru je oběti něco mezi padesáti a pětapadesáti.“

„Rozumím. Oficiální informace oběti udávají její věk jako třicet sedm. bydlí v čísle 2 na Park avenue, střešní byt 3. svobodná, žádný manžel ani oficiální spolubydlící, žádní potomci. Podejte mi přístroj na určení času smrti.“

Zatímco ho DeWinterová hledala v soupravě, Eva prohlédla oběť, jestli nemá další zranění. „Vypadá to, že rána na paži je jediná. Patolog to potvrdí.“ Vzala si od DeWinterové přístroj. „čas smrti osmnáct čtyřicet tři, což souhlasí s mým záznamem. Oběť má poraněnou pažní tepnu na pravé ruce. Podle vzhledu rány způsobil poranění ostrý předmět, který prořízl rukáv i kůži.“

Eva se narovnala. „Došla sem z toalet. Ten, kdo ji pořezal, zaútočil na toaletách. Vyšla ven, ke schodům, vystoupala po nich, prošla další chodbou a ještě udělala pár kroků do baru, než se zhroutila.“

„Chcete slyšet můj názor?“

„Proto jsem vás sem pozvala.“

„Nejdřív nebyla dezorientovaná – prvních pár vteřin, možná až půl minuty, podle toho, co Li – doktor Morris – zjistí o poškození tepny. Je možné, že vyšla z toalet a dokonce až ke schodům, než se jí začala motat hlava a nastoupil zmatek.“

„Krvavá stopa je silnější v dolní části schodiště a na stěnách jsou skvrny – patrně od jejích rukou.“

„sbírala síly na výstup. Nebo chvíli stála na schodech, nejistá a zmatená. Pak pokračovala nahoru, napůl instinktivně. Jejímu mozku chyběla krev, stejně jako srdci.“

„Kromě vás, zdravotníků, možná vojáků a poldů, kolik lidí napadne – nebo kolik jich dokonce naplánuje –, že zaútočí na tohle místo? Na tuhle tepnu? Když máte něco ostrého, vyberete si krk nebo srdce, aby oběť padla na místě. Pak máte víc času uniknout.“

„Ptáte se, nebo jenom přemýšlíte nahlas?“

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ2

„Oboje.“

„Hrdlo je účinné,“ potvrdila DeWinterová, „ale hodně krvavé, zvlášť na veřejné místo. srdce vyžaduje větší přesnost. Pažní tepna je dlouhá, což zvětšuje cíl. Pár centimetrů nad nebo pod nezmění výsledek. u srdce to neplatí.“

„Rozumím a souhlasím.“

„Pokud jde o to, kdo o tom mohl vědět, existuje takový zajímavý nástroj. Říkají mu internet.“

„Jo, jasně, kdokoliv může najít cokoliv. ale musíte to hledat.“

„Vy si ale myslíte, že to vrah hledal.“ DeWinterová znovu sklopila pohled k Marsové. „Kvůli ní.“

„s největší pravděpodobností. Nechala tu kabelku – a v ní peněženku s hotovostí a kredity, i videofon. Měla na sobě šperky, co vypadají, že by stály za krádež. Vrah se s tím neobtěžoval. Tím se vylučuje loupežný motiv.“

Eva vstala. „uvidíme, co zjistí Morris. Jděte za Peabodyovou, ať zapíše vaši výpověď.“

„Moji?“

„Jste svědek, DeWinterová, takže ano. buďme důkladní. Pak byste měla jít domů. Vaše dcera nejspíš přemýšlí, kde jste.“

„Poslala jsem jí zprávu, že budu mít zpoždění. a ne, neřekla jsem jí proč.“

„Prima. Jděte za Peabodyovou a potom domů. udělala jste, co jste mohla, pro Marsovou i potom. Viděla jsem, kolik ztratila krve, a souhlasím se sterlingem. byla mrtvá, než padla k zemi. Její mozek to jenom ještě nevěděl.“

„Nikdy jsem neviděla nikoho zemřít,“ přiznala DeWinterová. „Je to jiné, jet do terénu a zkoumat ostatky, nebo si je nechat přivézt na stůl do laboratoře. Půjdu domů. Chci obejmout svou dceru. Můžete mě informovat o postupu vyšetřování?“

„To můžu.“

Když DeWinterová vyšla zpoza zástěny, Eva si znovu prohlédla mrtvou.

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ2

Roky na Larindu Marsovou nemyslela, a když na ni myslela tenkrát, necítila k ní nic víc než lehkou nechuť a opovržení.

Někdo zjevně cítil mnohem víc.

„Koho jste naštvala, Marsová?“

Vytáhla osobní počítač a zahájila prověřování Fabia bellamiho.

Nakonec vyšla ven a málem vrazila do Roarkea, který se právě natahoval po zástěně.

„Jsi tu v dobrém čase. Minutku vydrž, prosím.“

Odnesla sáčky na důkazy, jež posbírala za zástěnou, do krabice, kterou Emily postavila na bar. Potom vytáhla z terénní soupravy pásku, uzavřela krabici a označila ji.

„Larinda Marsová,“ řekl Roarke.

„Jo.“ Ohlédla se. Počet svědků se snížil na méně než polovinu. Peabodyová seděla s DeWinterovou. „Všechno ti řeknu, ale chci nejdřív vyřídit tyhle lidi. a na nějakou dobu ti to tady zavřeme.“

„To je mi jasné.“

„McNab už by měl mít záběry z venkovní kamery. Musím je zkouknout. Vnitřní kamery by nám pomohly víc.“

„Zákazníci nemají rádi, když jsou v lepším podniku pod dohledem. a nemíváme tu moc vražd.“

Roarke mluvil úsečně a chladně, ale to mu nemohla vyčítat.

„To je jasné zase mně. Potřebuju získat poslední výpovědi. Tým z márnice je na cestě, stejně jako technici. Ještě musíš chvíli počkat.“

sama pustila dovnitř tým z márnice i techniky a oběma skupinám udělila pokyny. Když se pustili do práce, na židlích a v kójích zůstala už jen hrstka lidí, samí zaměstnanci.

Eva si sedla k Cesce.

„Omlouvám se, že jsem vás předtím nepoznala,“ začala Cesca.

„Proč byste měla? Neobsluhovala jste stůl slečny Marsové, ale znala jste ji?“

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ2

„Chodí sem tak dvakrát týdně. Někdy víckrát. Má ráda tu kóji – a Kyla. Většinou ji obsluhuje on.“

„Viděla jste ji jít dolů?“

„Ne. Všimla jsem si Kyla, jak uklízí kóji – odnášel sklenice. Měli jsme docela nával. Většinou to tak mezi půl šestou a půl osmou bývá – chodí sem lidi po práci. Vy a doktorka DeWinterová jste toho moc nechtěly, ale řada jiných stolů ano, takže jsem musela kmitat.“

„Všimla jsem si. Viděla jste, jak slečna Marsová vešla zpátky? Než se zhroutila?“

„slyšela jsem ránu – víte, jak se rozbila ta sklenice, když... a ohlédla jsem se jako vy. uviděla jsem ji, někdo vykřikl a vy jste vyběhla k ní. Vlastně... asi mi nedošlo, že vidím krev, dokud neupadla a vy jste ji nechytila. Na minutku mi bylo trochu mdlo. Tolik krve jsem ještě neviděla. Ječelo plno lidí a mně se točila hlava...“ Naznačila krouživý pohyb prstu kolem fialových vlasů. „Tak jsem si ji dala mezi kolena, dokud to nepřestalo. Řekla jste mi, abych si stoupla ke dveřím. Pomohlo, když jsem měla něco na práci.“

„Vedla jste si dobře. Viděla jste tu slečnu Marsovou někdy dřív s mužem, s kterým tady byla dneska?“

„Myslím, že ne. Nepřipadal mi povědomý. a byl dost elegantní, takže mám pocit, že bych si ho pamatovala. ale mívám dost práce, a když to není můj stůl...“

„Dobře. Váš kontakt je ve zdejších složkách, viďte?“

„Jistě. Musí to tak být kvůli výplatě a pro případ, že by potřebovali, abych přišla mimo směnu.“

„Tak jděte domů. Někdo se vám ozve, kdy se můžete vrátit do práce.“

„Můžu se zdržet, dokud nepůjde sherry? Je to jedna z kuchařek. Jsme spolubydlící. Nechci jít domů sama. Cítím se dost mizerně, chápete.“

„samozřejmě. Potřebujete domů odvézt?“

„bydlíme jenom čtyři bloky odtud. Jenom na ni počkám.“

„Žádný problém. Chcete trochu vody? sodovku?“

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ30

Cesce se zalily oči slzami. „Já bych měla obsluhovat vás.“

„Držela jste se, Cesco. Vedla jste si dobře.“

„Dala bych si kolu.“ utřela si oči.

„Dobře.“

Eva vstala a kývla na Roarkea. „Vidíš tu holku s fialovými vlasy? Je to Cesca, jedna z tvých servírek. Je v pohodě. a dala by si kolu.“

„Postarám se o to.“

Eva se přesunula ke Kylovi. Poznala ho – viděla, jak se zastavuje u kóje Marsové. Když k němu teď přisedla, okusoval si nehet na palci.

„Jsem poručík Dallasová.“

„Jo, to jste říkala. Já vím. Jsem Kyle. Kyle spinder.“

Tým z márnice vyvezl zpoza zástěny nosítka s černým pytlem na tělo. Kyle nervózně odvrátil pohled a zavřel oči.

„Páni, bože můj, páni.“

„Dýchejte pomalu, nádech, výdech.“

„Nikdy jsem neviděl nikoho mrtvého. Nikdy. Jenom v televizi, ve filmech, v hrách a tak.“

„Dnes večer jste obsluhoval slečnu Marsovou a pana bellamiho.“

„Kir Royale – to je její drink. On si dával minerálku s limetkou. Ona si objednala kaviár na jednohubkách. On nechtěl nic.“

„byli tu spolu už někdy dřív?“

„Jeho jsem nikdy neobsluhoval. Ještě jsem ho neviděl. Ona sem chodí často, mívá tu schůzky s různými lidmi. Vždycky se ke mně chová pěkně a někdy mi dává spropitné. Jinak nikdy neplatí – myslím útratu. schází se tu s lidmi, kteří platí za ni, ale někdy mi dává spropitné.“

„O čem si povídali?“

Teď se zatvářil raněně. „Nemám mluvit o tom, co si říkají zákazníci.“

„Tentokrát je to jiné. Tentokrát vyšetřujeme vraždu.“

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ31

Vykulil nervózní oči. „Víte to jistě? Třeba měla nehodu. Možná.“

„Je to moje práce, být si jistá. Takže o čem si povídali?“

„Myslím, že o jeho hře. Moc jsem neposlouchal, protože se od vás opravdu čeká diskrétnost. ale myslím, že se bavili o hře, kterou ten chlápek produkuje. a o nějakých holkách, možná něco o nelegálních látkách. O jeho manželce? Možná? Když jsem se k nim přiblížil, vždycky se odmlčeli, takže jsem toho moc neslyšel. Povídali si potichu – to je u ní obvyklé. On taky – ta druhá osoba někdy není tak tichá jako ona, ale on byl.“

„Jak byste popsal jejich rozhovor? Jako přátelský?“

Kyle zavrtěl hlavou. „až tak přátelský mi nepřipadal. Ona se hodně usmívala, ale... on nebyl podle mě moc spokojený. Vypadal nasraně – pardon, podrážděně, naštvaně. Možná se trochu hádali, ale mluvili potichu.“

„Kdo odešel z kóje jako první?“

„Ona – dával jsem na ně pozor pro případ, že by chtěli další rundu. Měli jsme plno, ale sledoval jsem je a viděl jsem, jak se zvedla a šla dolů. Většinou tam před odchodem zajde – myslím dolů na toalety. Pak jsem měl práci, a když jsem se znovu podíval, on byl pryč. Podíval jsem se na pokladnu a viděl jsem, že účet zaplatil, tak jsem šel uklidit jejich stůl.“

„Jak dlouho to zhruba trvalo? Než jste si všiml, že je pryč a šel jste k jejich stolu?“

„To vážně nevím. Moc dlouho ne. Pět nebo deset minut. asi spíš těch pět. Platil jiný z mých stolů, takže jsem sklidil i ten, a když jsem pokládal tác na pult, obrátil jsem se, abych něco řekl bentovi – ehm, támhle bentleyovi za barem – a ona... vrazila do mě a já jsem udržel rovnováhu, ale pak jsem ji uviděl, uviděl jsem tu krev a upustil jsem tác. upustil jsem ho a pak vypukl zmatek.“

„Ještě předtím, všiml jste si, jak jde dolů někdo jiný? Nebo jak vychází?“

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ32

„Myslím, že ne. snažím se sledovat stoly a od nich tam nešel nikdo kromě slečny Marsové. Mám... mám... mám na sobě její krev, vidíte? Když do mě vrazila, ušpinil jsem se od krve.“

„Jo, vidím. uděláme to tak, že vám seženeme čistou košili a tuhle si vezmeme s sebou.“

„Já ji nezabil.“ V obličeji zbělel jako stěna a na tvářích mu vyrazily rudé skvrnky. „Přísahám!“

„Já si nemyslím, že jste ji zabil. Myslím, že jste dělal svou práci. seženu vám košili a pak můžete jít.“

„Měl jsem ji rád. Vždycky se ke mně chovala hezky.“

„Jenom tu počkejte.“

Eva znovu zašla za Roarkem. „Ten mládenec potřebuje čistou košili a místo na převlečení. Košili, kterou má na sobě, potřebuju vzít do důkazů. Oběť do něj vrazila a ušpinila ho krví. Je trochu rozklepaný.“

„Zařídím to.“

„a ještě jednu věc. Mohl bys říct své vedoucí, ať vytáhne všechny hosty, kteří platili mezi osmnácti třiceti a osmnáct čtyřicet jedna.“

„Dobře.“

brzy v baru zbývali jen policisté a technici.

Eva si vděčně vzala kafe, které jí Roarke přinesl v přehnaně velkém bílém šálku s podšálkem. „Díky.“

sedla si, aby si utřídila myšlenky.

Roarke se posadil proti ní a čekal.

„Vzal sis auto?“

„ano.“

„svěřil bys ho Peabodyové a McNabovi?“

„ano.“

„Peabodyová!“

„Madam!“ Peabodyová dopila zbytek latté a posbírala poznámky.

„Potřebuju, abyste s McNabem odvezli na ústředí tu krabici. McNab ať projde její videofon a veškerou zdejší elektroniku.

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ33

Chci podrobné hlášení, co nejdřív. Pak začněte prověřovat jména v jejím adresáři nebo co má. Pošlete mi kopii. Můžete si půjčit Roarkeovo auto. Kde je?“ obrátila se k Roarkeovi.

„V uličce za budovou.“ Nadiktoval kódy.

„Na ústředí zaparkujte na mém místě. Roarke pak pro auto někoho pošle. McNabe, něco zajímavého z kamer?“

„Zadem nikdo nevešel ani nevyšel.“ Líně si promnul lalůček s lesem kroužků. „Předem chodila fůra lidí. Jsem si docela jistej, že mám toho chlápka, s kterým seděla – aspoň podle popisu. Jenom zezadu, ale vypadá to, že odešel v osmnáct čtyřicet. V osmnáct třicet osm odešlo pět dalších – taky jsou vidět zezadu. Tři muži, dvě ženy. Podle všeho šli pohromadě. a v osmnáct čtyřicet jedna odešly dvě ženy.“

„Pošlete mi kopii a výpovědi svědků.“

„Pojedete na ústředí?“ zeptala se Peabodyová.

„Ne, pojedu navštívit jejího společníka a pak budu pracovat z domova. Ráno je první zastávka márnice, Peabodyová. sejdeme se tam, pokud vám neřeknu jinak.“

„a je po snídani. Všechny chody, naservírované stříbrnou lžičkou.“

„Cože?“

„ach, to je její slogan. slogan oběti z pořadu Kdo co dělá. Všechny chody, naservírované stříbrnou lžičkou. Ne že bych se na takové věci dívala,“ dodala Peabodyová trochu moc svatouškovsky. „Jenom jsem to zaslechla.“

„Jistě. Tak pohyb. Počkejte, jak to, že jste se sem s McNabem dostali tak brzy? Odešli jste skoro hodinu před tím, než jsem vás zavolala.“

„Ještě jsem na ústředí dodělala nějaké papírování, abych počkala na McNaba. Dokončoval jeden případ. Právě jsme vycházeli, když jste se ozvala.“

„To se hodilo. Díky za pomoc, McNabe.“

„Kam jde Peabodyová, jdu i já. budu řídit.“

„To teda ne.“ Peabodyová vyskočila a rozběhla se za ním k zadnímu vchodu.

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ34

„Potřebuju zapečetit dveře,“ řekla Eva Roarkeovi. „Tohle je pěkný podnik – na mě trochu moc nóbl, ale pěkný, a máš kvalitní zaměstnance. Zase se rozběhne.“

Podíval se na kaluž krve a rudou říčku probíhající od kaluže ke schodům.

„Na Larindu Marsovou jsem myslel velice málo, a když už jsem si vzpomněl, bylo to přinejlepším s opovržením. ale někdo prolil její krev na mou podlahu. Věřím, že pro ni zajistíš spravedlnost. a já ji zajistím pro svůj podnik i lidi, kteří si v něm vydělávají na živobytí.“

Znovu se rozhlédl a zvedl Evin kabát. „Zamkneme to tu a ty mi můžeš začít vyplňovat bílá místa, která jsem si nevyplnil sám.“

Položila mu dlaň na loket, a jelikož byli sami, zvedla ji k jeho tváři. „Vím, že se zlobíš.“

„To je sakra fakt.“

„stalo se to v tvém podniku,“ řekla Eva a vzala jeho obličej do dlaní. „a přímo mně pod nosem. Věř mi, že jsem naštvaná tolik co ty. spravedlnost, jo, to je pro každou oběť to první a poslední. ale je to i zatraceně osobní. Přímo mně pod nosem, sakra.“

Na oplátku taky vzal její obličej do dlaní a pousmál se. „Takže jsme oba naštvaní a nejspíš prolijeme za tuhle konkrétní mrtvou ženu víc potu, než si za života zasloužila.“

„Vražda to srovnává.“

„To ano.“ Zlehka Evu políbil a přiložil svoje čelo k jejímu. „Takže oba budeme dělat, co je potřeba, dokud nebude hotovo.“

3

3. kapitola

V

ítr zesílil z nepříjemného ve vyloženě zákeřný. Jeho po

ryvy unášely pachy vařených sojových párků, pečených

kaštanů a mrznoucích lidí.

Eva seznámila Roarkea se základními fakty cestou přes dva bloky k autu.

„Žasnu, že vyšla z těch toalet. určitě tam ztratila nejmíň půl litru krve,“ poznamenal Roarke.

Eva si pomyslela, že je pořád naštvaný, a kdo by se mu divil? „Doktor, který pomáhal, a DeWinterová se shodli, že Marsová byla víceméně mrtvá, když se vpotácela do baru. Na schodech vykrvácela celou zatracenou řeku. Dávali jí nanejvýš dvanáct minut od útoku, ale neviděli tu krvavou stopu. Já bych hádala nanejvýš polovinu té doby. a ta rána...“

Když došli k autu, Eva řekla Roarkeovi adresu a nechala ho řídit.

„Nebyla tak vážná. Na pohled. Jenom říznutí.“ Naznačila to prsty na svém bicepsu. „ani nijak zvlášť hluboká. Je to zatraceně účinný způsob, jak někoho zabít. Ekonomický. Jedno rychlé říznutí, odejít a, jak to chápu, její srdce odvedlo zbytek práce, protože s každým stahem jí z těla vytékala další krev.“

Vytáhla počítač a podívala se na Roarkea. „Víš něco o Fabiu bellamiovi?“

„Trochu. Párkrát jsem se s ním setkal. Je z třetí – nebo možná čtvrté – generace boháčů. Mezinárodní bankéřství s přesahy do vysílání a zábavy. Myslím, že bellami obstarává právě tu zábavu. Především v divadle. a ačkoliv měl v mládí pověst rozmařilce, zdá se, že se po svatbě umoudřil.“

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ3

„Rozmařilce?“

Roarke trhl ramenem. „sedí to. Rozhazoval svůj svěřenecký fond, létal po světě i mimo planetu do klubů a putyk jiných bohatých kluků a dělal dost problémů, aby to vyžadovalo finanční vyrovnání a náhrady. Měl rád ženy – povídá se, že i víc najednou –, stejně jako pití a nelegální látky.“

„To zní jako námět pro reportáž Marsové.“

„ano, ale jak jsem říkal, tenhle životní styl už nechal za sebou. Produkoval pár dobře přijatých her, zapojil se do charity a zdá se, že se dobře oženil, pokud je to, co jsem slyšel, přesné.“

„Takže se napravil?“

Roarke se na Evu upřímně usmál. „stává se to i těm nejhorším z nás.“

sama nemohla proti možnosti nápravy nic namítat, protože si vzala dublinského kluka z ulice a mimořádně úspěšného zloděje – bývalého. ale taky věděla, že zvyk je železná košile.

„Možná šlápl vedle a ona se o tom doslechla. Nebo na něj jenom tlačila, aby jí dodal materiál. V každém případě se mu to nezamlouvalo. číšník to říkal jasně – a když jsem se na ně asi tak dvakrát podívala, bellami nevypadal spokojeně.“

Opřela se. „ale byl tam. Proč se bohatý, úspěšný, napravený muž schází v nóbl francouzském baru s bulvární reportérkou? a proč ta reportérka pravidelně chodí do řečeného baru v centru, když sama bydlí na okraji města v Park avenue?“

„Máme vynikající vinný lístek.“

„Pila Kir Royale. a vsadím se, že existují luxusní bary mnohem blíž u jejího bytu nebo kanálu sedmdesát pět. Nejspíš je taky vlastníš.“

„Možná jeden nebo dva. Třeba chodila i do nich. Mohla mít víc oblíbených podniků.“

„snad.“ Eva si to nechávala projít hlavou, zatímco Roarke hledal místo k parkování. Jakmile ho našel, Eva vystoupila a rozhlížela se po okolí, dokud se k ní nepřipojil na chodníku. „Pěkné sousedství.“

J. D. RO bb • s E MNOu si NEZačíNEJ3

„Není daleko od našeho.“ Vzal ji za ruku. „Víš, že máš v palubní desce náhrad



J. D. Robb

J.D.ROBB


10. 10. 1950

J.D.Robb je pseudonymem známé americké spisovatelky Nory Roberts.

Nora Roberts se od vydání své první knihy v roce 1981 stávala velmi úspěšnou autorkou. Každý rok vydala hned několik knih. Její vydavatel se ovšem začal obávat, aby trh knih nebyl její tvorbou přesycen. V roce 1992 přešla do nakladatelství Putnam a brzy na to se rozhodla psát knihy trošku odlišného rázu než do té doby. Všechny její čtenářky byly zvyklé pod autorem Nora Roberts najít klasickou romantickou literaturu. Proto, když se Nora rozhodla psát literaturu s troškou více napětí, použila nový neznámý pseudonym. Byl to velmi chytrý tah, který Noře zaručoval, že její úspěšnost v původní linii romantických knih pod pseudonymem Nora Roberts nebude zasažena případným neúspěchem a nepřijetím nového žánru této autorky. Původně se rozhodla pro D.J. MacGregor, ale krátce před publikováním první knihy zjistila, že tento pseudonym používá již jiný autor, proto zvolila J.D. Robb. Iniciály J.D. jsou první písmena jejích synů Jasona a Dana, "Robb" je zkrácenina z Roberts. První kniha vyšla v roce 1995. Krátce na to vyšly ještě dvě, celkem tedy tři knihy jako experiment, zda to čtenářská obec přijme. Její knihy měly obrovský úspěch, proto již vydala v originálu 25 knih pod tímto pseudonymem!

Robb - J. D. Robb – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist