načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Schizofrenie v kazuistikách - Helena Kučerová

-7%
sleva

Elektronická kniha: Schizofrenie v kazuistikách
Autor:

Schizofrenie je choroba mnoha podob s často barvitými příznaky, jindy naopak s příznaky těžko postižitelnými, svádějícími k chybné diagnóze, a tím i k chybné léčbě. Tento ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  135 Kč 126
+
-
4,2
bo za nákup

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 106
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace (některé barev.)
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2045-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Schizofrenie je choroba mnoha podob s často barvitými příznaky, jindy naopak s příznaky těžko postižitelnými, svádějícími k chybné diagnóze, a tím i k chybné léčbě. Tento neviditelný chorobný proces v konečném důsledku mění člověka k nepoznání a způsobuje výrazné ochuzení jeho života. Autorka, která vychází ze své dlouholeté praxe, podává obraz schizofrenie v celé jeho pestrosti a variabilitě. Publikace je ojedinělou, praktickou a názornou příručkou určenou pro psychiatry v praxi, lékaře dalších specializací, psychology, studenty, sestry či další pracovníky, kteří se s nemocnými schizofrenií mohou dostat do kontaktu. Poradí čtenářům, jak rozpoznat diagnózu, jak s pacientem hovořit, jak postupovat při jeho léčbě. Veškerá doporučení a rady doplňuje kazuistikami. Text je obohacen kresbami pacientů, které názorně dokumentují vývoj léčby.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
Věnováno památce mých prarodičů, paní Antonie vejnarové a pana Frantika vejnara, violoncellisty, po něm jsem zdědila lásku k hudbě, která mě přivedla k muzikoterapii. 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. MUDr. Helena Kučerová, HonDG SCHIZOFRENIE V KAZUISTIKÁCH Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4184. publikaci Recenzoval: prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc. Odpovědná redaktorka Hana Vařáková Sazba a zlom Radek Vokál Obrazová příloha sestavena z archivu autorky Počet stran 112 Vydání 1., 2010 Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice Š Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo Š fotobanka Allphoto ISBN 978-80-247-2045-6 3. tisk - FINÁL - Radek Vokál - 7.10.2010 - formát 144x207 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 OBSAH PŘEDMLUVA .................................7 SCHIZOFRENIE: CHOROBA CHOROB..................9 Roztěp mysli, roztěp osobnosti.....................10 Obvyklé příznaky jednotlivě.......................11 Obvyklé příznaky ve vzájemných souvislostech.............15 Obvyklé příznaky ve vývoji v čase....................17 Schizofrenie skrytá v jiných diagnózách.................18 Schizofrenie ovlivněná léky.......................19 Schizofrenie podle MKN-10.......................20 Jak jednat se schizofrenním nemocným.................23 Diagnostická úskalí............................25 Vztah lékaře a schizofrenního pacienta..................28 Lékař a příbuzní schizofrenního pacienta................29 Léčení schizofrenie............................32 Rehabilitace schizofrenních nemocných.................33 KAZUISTIKY PACIENTŮ.........................35 Kazuistika 1................................35 Kazuistika 2................................38 Kazuistika 3................................42 Kazuistika 4................................45 Kazuistika 5................................48 Kazuistika 6................................51 Kazuistika 7................................53 Kazuistika 8................................56 Kazuistika 9................................61 Kazuistika 10...............................64 Kazuistika 11...............................67 Kazuistika 12...............................70 Kazuistika 13...............................73 /5 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 Kazuistika 14 ...............................76 Kazuistika 15...............................78 Závěrečná diskuse ke kazuistikám....................81 LITERATURA................................83 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA...........................89 6/ Schizofrenie v kazuistikách 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 PŘEDMLUVA Váení čtenáři, existuje mnoho nemocí, ale troufám si tvrdit, e jen jedna je naprosto jedinečná a odliná od vech ostatních. Má mnoho podob, můe mít velice barvité a rozvinuté příznaky, má různé formy průběhu, je u kadého pacienta jiná a zcela specifická, a přesto je to vdy jedna a tá choroba schizofrenie. Je to nemoc, před kterou se hluboce skláním. A tváří v tvář postienému pacientovi vdy pociuji jistou výzvu s ní bojovat, přemoci ji, zdolat ji. Kdy se mi to alespoň částečně podaří, povauji to za velké vítězství a mám z toho radost. Mám radost, e bylo mono zastavit nebo zmírnit neviditelný chorobný proces, jen nahlodává osobnost pacienta, tu více v té oblasti, tu více v jiné oblasti, ale který v konečném důsledku vede k vychudnutí různých osobnostních kvalit, změní a k nepoznání původního člověka a způsobí výrazné ochuzení jeho ivota. Nechci zde polemizovat s těmi odborníky, kteří diskutují o tom, zda se jedná o chorobu jedinou, nebo o soubor více chorob, ani nechci analyzovat řadu uvaovaných příčin této nemoci. Ráda bych vylíčila typické příklady schizofrenních nemocných a podělila se o mnohaleté zkuenosti práce s tě - mito lidmi, protoe schizofrenie je pro laika, a často i pro lékaře a sestry nepsychiatrických oborů, nemoc málo srozumitelná a nepochopitelná nebo záhadná. Představa roztěpu a rozpadu mysli je pro mnohé natolik abstraktní a vzdálená, e nemají potřebu se nad ní blíe zamýlet. A přesto schizofrenií postiení lidé mezi námi ijí a potřebují nai pomoc a podporu. Je to moná ode mě odváné, e psychopatologii schizofrenie líčím poněkud netradičně. Ale mým cílem je ukázat tuto chorobu z jiného úhlu pohledu, ne jak je to obvyklé, a doufám, e právě tento způsob najde mezi čtenáři pochopení. Přesto si hluboce váím vech autorů, kteří o schizofrenii píí, nebo sama vidím, jak je to obtíné. Byla by jich dlouhá řada, protoe v podstatě vichni významnějí psychiatři o této nemoci psali. V poslední době bych ráda vzpomněla zejména české autory E. Čekovou, J. Libigera, /7 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 J. Rabocha a P. Zvolského. V seznamu literatury odkazuji i na starí nebo méně známé publikace, nebo i ony mě zaujaly či ovlivnily. Podobně jako má předchozí kníka Demence v kazuistikách, ani tato nemá být učebnicí psychiatrie, ale svědectvím a ilustrací práce s pacienty postienými schizofrenií, které by snad mohly zaujmout nejen kolegy psychiatry, ale také lékaře jiných oborů, případně i psychology, studenty či zdravotní sestry. Je motivována snahou přiblíit obraz této nemoci irímu okruhu odborné veřejnosti z pohledu lékařky pracující v ambulanci na malém městě, jeho populace rozhodně nepatří k těm, které by návtěvy u psychiatra vnímaly bez předsudků a duevní potíe nepovaovaly za stigma. Tím spíe si myslím, e je třeba o schizofrenii psát. Autorka 8/ Schizofrenie v kazuistikách 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 SCHIZOFRENIE: CHOROBA CHOROB O schizofrenii bylo ji napsáno velmi mnoho, a stále je to málo. Domnívám se, e toto téma je nevyčerpatelné, protoe schizofrenie je u kadého nemocného naprosto originální, tak jako je originální kadý jedi - nec. Na světě neexistují dva stejní lidé, kadá osobnost je přísně individuální a také její postiení schizofrenním procesem je pro kadého člověka typické a neopakovatelné. Proces nemoci samotné a její zákonitosti jsou sice u vech pacientů obdobné, ale nemocný sám, tedy objekt, na něm se choroba projevuje, je pokadé jiný a jedinečný, a proto také psychopatologický obraz této choroby je u konkrétního člověka specifický a pro něho typický. Tato skutečnost, tedyvzájemná vazba mezi charakterem nemoci a osobností postieného jedince, činí proto podobu této choroby neobyčejně rozmanitou a její diagnostiku velmi obtínou. Schizofrenie se tímto lií od jiných psychických poruch, které mívají psychopatologický obraz u kadého pacienta víceméně podobný jen s malými obměnami. (Viz té Koukolík, 1995.) Dalí významný rys této nemoci spočívá v tom, e v ní důleitou roli hraje čas. Schizofrenie není chorobou několika dnů nebo týdnů, kdy se vyskytne určitý soubor příznaků, který má určitý postup a vyústění. To není např. angína, s typickými příznaky v krku, horečkou, pocením atd., jak to vichni známe, a s průběhem u téměř vech lidí velmi podobným. Schizofrenie znamená nemoc v pohybu, nemoc postupující a měnící se v čase. Její příznaky nelze pouze vyjmenovat a říci o nich, e jsou přítomny (nebo jsou nepřítomny).Jednotlivé příznaky spolu různě souvisejí, vzájemně se ovlivňují a tvoří nikoli prostý, ale integrovaný celek.Kadou jednotlivost je třeba posuzovat v kontextu ostatních příznaků, pak teprve nacházíme jakýsi smysl celé choroby, i kdy smysl z naeho pohledu nelogický, zvlátní, paradoxní, kuriózní, zvrácený. Troufám si říci, e iona nesmyslnost některých psychopatologických obrazů má svůj smysl, ačkoli jsem si vědoma, e to zní velmi neobvykle. A musím přiznat, e i po 33 letech mé psychiatrické praxe mě tato choroba někdy udivuje a zůstávám v němém úasu nad tím, co od pacienta slyím za neuvěřitelnou slovní produkci. /9 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 A přesto, e mi takříkajíc rukama prolo několik tisíc schizofrenních ne - mocných, jetě ani jedna tato choroba nebyla jednoduchá, prostá, obyčejná, nezajímavá, vední. A i kdy se podobala jedna druhé, tak jako se podobá člověk člověku, kadá byla jiná, svá, nezaměnitelná. ROZTĚP MYSLI, ROZTĚP OSOBNOSTI Zdravý člověk si pod tímto pojmem těko dokáe něco konkrétního představit. Pojem je to sice vysoce abstraktní, ale přesný. Myslím, e výstinějí by bylo hovořit o roztěpu osobnosti, přičemosobnost je, podle mého názoru, integrovaný celek vech psychických i fyzických vlastností jedince. Jak se osobnost můe roztípnout? To sice nevíme, ale můe. Zjednodueně, tedy velmi zjednodueně, bychom si to mohli představit tak, e osobnost je koule, např. pomeranč, který lze rozdělit do několika dílků, spojených pouze dole a nahoře rozdělených tak, e kadý dílek je samostatný. U pomeranče vznikne krásný, květu podobný útvar, u roztípnuté osobnosti u to tak krásné není. Její jednotlivé sloky jsou sice stále pohromadě, ale jejich integrace je rozvolněna, take jejich vzájemná součinnost je naruena, a v důsledku toho je naruena i jejich funkce. Jednotlivými slokami osobnosti chápu tradičně mylení, vnímání, emotivitu, vůli, pamě atd. Dalím důsledkem tohoto procesu je, e časem tyto jednotlivé sloky chřadnou, vadnou, ubývá jim na kvalitě a vzniká stav, který se nazývá de - fekt nebo té deficit osobnosti (Grover a Kulhara, 2008). Nezní to sice hezky, ale přesně to vystihuje situaci. Pro lepí představu jsem studentkám ve zdravotnické kole vysvětlovala tento defekt tak, jako by mladý krásný mu postupem času přiel o oko, o ucho, o ledvinu, o část aludku, o palec na ruce, o nohu apod., take by se z něho stal invalida, jemu by chyběly některé tělesné orgány. Sice by il, ale jeho ivot by zdaleka nebyl tak kvalitní jako dřív, kdy jeho tělo mělo vechny orgány, které má mít. Obdobně je tomu v psychice, i kdy tyto orgány nemůeme uchopit, zrentgenovat, vidět. Ale i v psychice můe zmíněný krásný mladý mu postupně ztrácet své kvality mylení, vnímání, emotivity, vůle... a stane se z něho invalida. Invalida, který nemůe pracovat a mnohdy se ani o sebe postarat, i kdy na první pohled to na něm není vidět. K postiení tělesné sloky osobnosti u schizofrenie vak časem také dochází, nebo tito lidé bývají fyzicky slabí, nevýkonní, rychle unavitelní, při 10/ Schizofrenie v kazuistikách 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 pohybech nepřesní, pomalí. Překonávání únavy nebo neodhadnutí zátěe vede k tělesné nevolnosti, buení srdce, různým bolestem a dalím nepří - jemným tělesným pocitům. OBVYKLÉ PŘÍZNAKY JEDNOTLIVĚ Psychopatologický obraz schizofrenie se pokusím vylíčit poněkud jinak, ne bývá zvykem v učebnicích. Podívejme se zprvu, jaké příznaky je obvykle mono u schizofrenie pozorovat, bez ohledu na to, kterou část psychiky postihují: nHalucinace, popř. iluze (poruchy vnímání). Halucinace znamená, e někdo slyí, vidí, cítí apod. něco, co nikdo jiný neslyí, nevidí, necítí, tedy z pohledu zdravých lidí je to něco, co neexistuje. Iluze znamená, e někdo slyí, vidí atd. něco, co sice existuje, ale vnímá to zkresleně, jinak, ne to ve skutečnosti je. Pacient nejčastěji slyí lidské hlasy, které mohou mezi sebou hovořit, nebo mluví k pacientovi, mohou ho oslovovat jménem, nebo nemusejí, komentují jeho jednání, popř. mu něco přikazují. Hlasy mohou být enské, muské či smíené. Někdy pacient není schopen určit, kdo to vlastně mluví. Hlas můe patřit člověku známému, jindy cizímu. Někdy pacient slyí jen jednoduché zvuky, těkot psa, hudbu apod. Zvuky nebo hlasy můe nemocný slyet uima, ale také jinými orgány, dosti často přímo mozkem, tedy jako by někdo mluvil v jeho hlavě, uvnitř hlavy, pak se jedná o halucinace intrapsychické. Halucinace spojené se slyením nějakých zvuků či řeči jsou halucinace sluchové neboli auditivní. Kromě těch pacient někdy vidí něco, co neexistuje, nebo to, co existuje, vidí zkresleně, pak se jedná o halucinace, popř. iluze, zrakové, vizuální. Obdobně se mohou vyskytnout halucinace čichové, chuové a zejména tělové, kdy nemocný po těle či uvnitř těla cítí něco nepříjemného, bolesti, pálení, típání, ale i zcela nezvyklé pocity, které jen těko popisuje. Od intrapsychických halucinací se někdy obtíně odliují tzv. ozvučené mylenky (thoughts aloud), kdy nemocný slyí v hlavě řeč, obvykle tichou, bezbarvou. Tu povauje za svoje mylenky, neudává, e by to byl hlas někoho jiného. Tato porucha ji patří do skupiny poruch mylení. A jen krůček od této poruchy je pocit nemocného, e mylenky, které má v hlavě, a u je slyí, nebo nikoli, nejsou jeho, e jsou to mylenky Schizofrenie: choroba chorob/ 11 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 cizí. Jak se tam dostaly, to někdy pacient neví, jindy říká, e mu je tam někdo vkládá, dává, posílá, vysílá..., někdy dokonce specifikuje, která osoba to takto činí. Tato porucha je jednak rovně poruchou mylení, ale u i poruchou identifikace osobnosti. n Paranoidita (porucha mylení). Pokud pacient cítí, e se s ním něco děje, e okolní prostředí a lidé kolem něj se nějak mění, nebo se k němu jinak chovají, má tendenci nějak si to vysvětlovat a obvykle začne situaci na sebe vztahovat, začne být paranoidní. Změněné vnímání a případné změny ve svém mylení interpretuje paranoidně, co můe mít různou hloubku. Můe to být jen tzv. difuzní paranoidita, ale někdy se paranoidita rozvine a do hloubky bludů. Jedná se o poruchu mylení. nBludy. Blud je patologická porucha mylení, kdy nemocný je nevývratně přesvědčen o nějaké skutečnosti, která není pravdivá, často není ani moná. Nemocný je svým patologickým přesvědčením zcela ovládán a pod jeho vlivem i jedná. Bludů je mnoho druhů. Velmi časté jsou bludy paranoidní (vztahovačné), které mohou mít podobu perzekučních bludů (bludy pronásledování), bludů emulačních (bludy árlivecké), bludů otravovanosti aj. Nejednou se vyskytují i bludy hypochondrické, kdy nemocný je přesvědčen, e trpí nějakou vánou chorobou (rakovina, nádor mozku, lues, AIDS). Dosti častými bludy jsou bludy s náboenským obsahem, tedy religiózní, a paranoidní bludy s technickým obsahem, např. sledování kamerami, mikrofony, paprsky, různými přístroji. Můe se vyskytnout kuriózní situace, e nemocný má blud nějaké skutečnosti a ta skutečnost pravdivá je. Například nemocný má hypochondrický blud, e má rakovinu, a rakovinu skutečně má. Nebo je přesvědčen, e jeho ena je mu nevěrná, a ona mu skutečně nevěrná je. V těchto případech je diagnostika nesmírně obtíná a vyaduje velmi precizní vyetření nejen pacienta samotného, ale i souvislostí. Podstatná pro diagnostiku bludu je jeho naprostá dominance v mylení nemocného, a také patologický vznik bludu a jeho vliv na ostatní psychické funkce. Nemocný o své rakovině nebo o nevěře manelky není uvědoměn normálními způsoby, ale dojde k těmto závěrům paralogickou či jinak patologickou cestou. A teprve řeením jeho bludu se přijde na to, e rakovinu skutečně má (somatickým vyetřením), nebo e manelka je mu nevěrná (manelka se např. přizná). Zde se dostáváme na pole velice jemných a citlivých témat, kde je třeba při vyetření postupovat velmi taktně a hodnotit získané informace nestranně a s profesionálním nadhledem. 12/ Schizofrenie v kazuistikách 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 n Inkoherentní řeč (porucha mylení). Je to mluva, kdy pacient říká slova, která jsou sice srozumitelná, ale spojuje je s jinými slovy tak, e to nedává běný smysl. Slova, která říká, mohou mít pro nemocného zvlátní význam. Porucha větné stavby můe být tak značná, e se jedná o tzv. slovní salát, kdy okolí pacienta vůbec nechápe, co pacient chtěl říci. Někdy můe být poruena také gramatika, a dokonce i slova mohou být jen útrkovitá. nPseudofilozofování, plané mudrování. Nemocný neustále přemítá, co je smyslem toho či onoho, proč je něco tak či onak, jaký smysl má ivot vůbec, nebo jeho ivot, co je dobro a zlo, filozofuje nad různými náboenskými věcmi, ale přitom k ničemu nedojde, ve je plané, bez tvůrčí logiky a výsledku. nVychudlé mylení. Je to ztráta schopnosti pouívat řeč v rozmanitých variantách, k popisu různých situací, k vyjádření pocitů, přání atd. Nemocný se větinou vyjadřuje holými větami, nebo mlčí a mluví jen jako odpověď na otázky, často jednoslovně. Má omezenou slovní zásobu, vyjadřuje se stereotypně, opakuje stejná slova, slovní spojení, nebo mluví roubovaně, neohrabaně. nÚzkosti, anxieta (porucha emotivity). Úzkosti u nemocných schizofrenií bývají velmi časté, i kdy ne vdy jsou pro pozorovatele zřetelné. Mnohdy jsou vnitřně proívané a nejednou právě ony mohou vést k sebevradě. nDepresivní proívání (porucha emotivity). To se také vyskytuje poměrně často a rovně není vdy na pacientovi viditelné. Zejména při dalím příznaku, emoční oplotělosti, nemusí pacient projevovat mimiku obvyklou u depresí, nemusí o ní ani hovořit, ale můe ji mít a i tato porucha můe vést k sebevradě. nEmoční oplotělost, plochost (porucha emotivity). Je to ochuzení prunosti proitku, zplotění výkyvů radosti a alu, zmenení intenzity proitku a citu, neschopnost něco silně cítit a proívat, mít někoho či něco rád, mít k někomu či něčemu silný vztah. Člověk postiený emoční oplotělostí se svému okolí jeví laxní, bez zájmu, chladný, bezcitný, lhostejný, někdy a tupý. Schizofrenie: choroba chorob/ 13 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 n Emoční ambivalence (porucha emotivity). Je to stav, kdy nemocný má i nemá něco rád nebo někoho rád, větinou ve stejném okamiku. S tím často souvisíambitendence, tedy současně něco chce a nechce. Je to porucha vůle a chtění. nEmoční nepřiměřenost, nepřiléhavost (porucha emotivity). Nejčastěji se projevuje v tom, e nemocný vesele hovoří o věcech, které vůbec veselé nejsou, např. o sebevradě, o smrti někoho z rodiny. Často se u toho i směje. Sama jsem jetě jako začínající psychiatrička zaila situaci na vizitě na lůkovém oddělení, kdy pacientka se nějak nepřiléhavě smála. Zeptala jsem se, čemu se tak směje, ona odpověděla, e tomu, jak by se zasebevradila. A jak? ptám se. Vzala by háček a vytrhla by si tepnu z krku, cha cha cha... Přiznám se, e mi přeběhl mráz po zádech. nApatie (porucha emotivity). Nemocnému je vechno jedno, nic ho nezajímá. Sedí a hledí a neví, co by měl dělat. nAbulie, hypobulie (porucha vůle). Nemocný má velmi oslabenou vůli, a to v extrémních případech a tak, e není schopen vstát z lůka, udrovat osobní hygienu atd. V lehčích formách se hypobulie projevuje tím, e nemocný by rád něco dělal, ale nejde to, nemá sílu se do něčeho pustit, nebo se rychle unaví jakoukoli činností. Nemá také dosti vůle se k něčemu rozhodnout nebo dodret nějaký slib, např. e bude uívat léky. nInsomnie, hyposomnie, nedostatečný spánek. Je to porucha velmi častá a nemá typický průběh, jako např. u endogenní (velké) deprese. Nespavost někdy je, někdy není. Pokud je, můe být porucha usínání, časné probouzení, trhaný spánek, naprostá nespavost několik dní, pak opět spánek dobrý. nAutomutilační a suicidiální aktivity (porucha pudů, jednání a vůle). Ty bývají u schizofreniků dosti časté a mívají nejrůznějí motivace, od motivací naprosto vágních po jednání pod vlivem halucinací a bludů. nAgresivita vůči okolí (porucha pudů, jednání a vůle) se u schizofrenie rovně můe vyskytnout. Pacient v psychotickém stavu pod vlivem halucinací či bludů můe někoho napadnout, nebo můe i promyleně někomu ublíit, pokud je bludně přesvědčen o tom, e dotyčný člověk je vůči němu nepřátelský. 14/ Schizofrenie v kazuistikách 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 n Porucha identity osobnosti. Pacient se cítí být někým jiným, např. Napoleonem, svým bratrem nebo současně sebou samým a někým jiným. nPsychomotorický neklid. Jde o nadměrnou aktivitu tělesnou, která nemá racionální podklad, je to pobíhání sem tam, pacient nevydrí sedět, nevydrí na místě, můe manipulovat různými věcmi bez zjevného důvodu. Přitom bývá patrné, e i psychicky je rozruen. Uvedený soubor obvyklých jednotlivých příznaků schizofrenie je jen hrubým schématem skutečné barvitosti psychopatologického obrazu. Kromě těchto obvyklých příznaků se mohou vyskytnout jetě jiné, méně časté. Pro schizofrenii typické, i kdy poměrně řídké, jsoupříznaky katatonní, tedy poruchy z oblasti psychomotoriky. Patří sem zejména různé grimasování, manýrování, katatonní stupor a katatonní raptus. Dva posledně jmenované symptomy jsou velice závané a jsou příkladem akutních psychiatrických stavů. V psychopatologii se také pouívá termínpozitivní a negativní příznaky, nebo plus a minus příznaky. Původ tohoto označení najdeme u J. H. Jacksona (Pearce, 2004). Pozitivní jsou ty, které jsou oproti normě navíc, tedy předevím bludy a halucinace, ale té impulzivní chování. Negativní jsou ty, je oproti normě chybějí, tedy zejména ochuzení mylení, slovní zásoby, emotivity, vůle, sociálních kontaktů, celkové sníení aktivity. V mnoha směrech se negativní příznaky shodují s tím, co nazýváme defektem či deficitem osobnosti (Andreasen, 1982; Andreasen et al., 1994; Sass, 2003; Stahl a Buckley, 2006). Mohli bychom sem přiřadit i ochuzení v oblasti imunity (Müller et al., 2000). Nyní se pokusím sestavit tyto jednotlivé, pouze vyjmenované příznaky tak, jak je zpravidla vídávám ve vzájemných vztazích a skupinkách. OBVYKLÉ PŘÍZNAKY VE VZÁJEMNÝCH SOUVISLOSTECH nSluchové halucinace a paranoidní bludy, anxieta. Pacient slyí hlasy, které mu nadávají, vytýkají mu něco a on má bludné přesvědčení, e ho někdo pronásleduje. Například vidí automobily na ulici a povauje je za své pronásledovatele. Proívá úzkosti a strach. Pod jejich vlivem můe Schizofrenie: choroba chorob /15 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 + např. utéci z domova, v krajním případě se můe bránit domnělým nepřá - telům a být vůči někomu agresivní. nIntrapsychické halucinace, apatie, hypobulie. Pacient není schopen nic pořádného dělat, naslouchá svým halucinacím, které slyí v hlavě, nemá o nic jiného zájem, nemá dosti síly a vůle překonat tyto pocity a přinutit se k úkonům běného ivota, take jen leí nebo sedí, nejí, nedodruje základní hygienu. nTělové halucinace, hypochondrický blud, deprese, suicidiální mylenky a aktivity, někdy hypobulie, nespavost.Nemocný má nějaké podivné pocity v některé části svého těla, např. v břie, a poněvad jeho otec nebo jiný příbuzný zemřel na rakovinu, myslí si, e i on má rakovinu. K lékaři nejde a upne se na své pocity a obavy. Můe to dojít tak daleko, e je skálopevně přesvědčen o své rakovině, a kdyby měl dosti silnou vůli, el by spáchat sebevradu. Někdy pokus učiní. nInkoherentní mylení, pseudofilozofování, emoční oplotělost, suicidiální mylenky a aktivity.Nemocný bývá do sebe uzavřený od mládí, mívá sklon k filozofování nad běnými věcmi, projevuje zájem o filozofii, popř. náboenství, přemítá o tom či onom, o smyslu ivota vůbec i o smyslu ivota svého. Někdy dojde k závěru, e ivot smysl nemá, nebo e jeho ivot nemá smysl, take mu na ivotě nezáleí. Pociuje změnu v proívání vztahu ke svým blízkým, najednou k nim necítí to co dříve. Take by mu bylo jedno, kdyby jeho příbuzní jeho smrti litovali, nebo kdyby jim svou sebevradou způsobil bolest. nInkoherentní mylení, emoční inadekvátnost, psychomotorický neklid.Bývá to akutní stav, kdy nemocný neklidně přebíhá sem tam, bez viditelného cíle, jeví se úzkostný, někdy se nepřiléhavě směje, produkuje více či méně nesouvislou řeč, z ní je jen těko patrno, co se v něm odehrává. Obvykle se něčeho bojí, můe mít i sluchové či zrakové halucinace, s nimi si povídá. V tomto stavu můe sobě i jinému člověku ublíit, ani ne tak cíleně, ale spíe v tomto pomatení mysli omylem někam spadne, někde se uhodí, do někoho vrazí. Je to situace vyadující okamitý zásah lékaře, nejlépe psychiatra. Obvykle vak přivolaným lékařem je lékař rychlé záchranné sluby, nebo tyto stavy často propukají doma a večer či v noci. Bývá nezbytná psychiatrická hospitalizace. 16/ Schizofrenie v kazuistikách 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 n Apatie, abulie, vychudlé mylení, ztráta zájmu o okolí, neschopnost sociálních kontaktů.Zde u velkou roli hraje čas. Jde obvykle o člověka tichého, nenápadného, do sebe uzavřeného, bez přátel, bez sexuálního partnera/partnerky, zpočátku studujícího nebo pracujícího, který např. náhle přestane chodit do práce. Jindy z ničeho nic odjede někam vlakem či autobusem (obvykle nemá auto ani řidičské oprávnění), je několik dní pryč a zase se vrátí. Někdy se, bohuel, nevrátí, spáchá někde sebevradu ke značnému údivu okolí, které na něm nikdy nevidělo důvod, proč by se měl trápit a sejít ze světa. Pokud k sebevraedné aktivitě nesáhne, obvykle končí jako sedící nebo leící troska, bez jakékoli činnosti, bez projevů emocí, zcela lhostejný ke vemu. Toto jsou jen příklady různých kombinací příznaků v určitém krátkém časovém úseku, které jsou podle mých zkueností časté. Podobných kombinací můe být samozřejmě mnohem víc. OBVYKLÉ PŘÍZNAKY VE VÝVOJI V ČASE Jak ji bylo uvedeno výe, u schizofrenie nelze jednotlivé příznaky pouze vyjmenovat, nebo je jen pospojovat v aktuálních souvislostech, ale je třeba je sledovat i ve vývoji v čase. Jednotlivé průběhy schizofrenie jsou velmi různé, u kadého pacienta jiné a prognosticky jen těko odhadnutelné. Co je vak u vech schizofrenií společné, je skutečnost, e se jedná ochorobu chronickou, bez časového omezení, která postupuje, jede, teče. Je to proces.A s nadsázkou lze říci, e pokud nejede, tak to není schizofrenie. Existují psychopatologické obrazy schizoformní, tedy schizofrenii podobné, které mohou aktuálně imponovat jako schizofrenie, ale právě jejich časové omezení a úzdrava postieného popírají diagnózu schizofrenie (vliv drog, horečnatého onemocnění, operace...). U schizofrenie existují průběhy s akutními atakami, mezi nimi jsou období remisí, postupem času méně a méně kvalitních. Existují průběhy bez atak, kde proces postupuje více či méně rychle kupředu a více či méně rychle vede k defektu osobnosti. A existuje nesčetné mnoství variant průběhu mezi těmito dvěma krajními vzory, např. ataka, remise, ataka, remise a pak bezatakový strmý pokles. Nebo naopak, postupný vývoj a pak náhlé propuknutí do bouřlivé ataky a opět jen pozvolný postup. Nebo bouřlivá ataka, kterou se nepodaří zcela kompenzovat, take zůstávají některé reziduální Schizofrenie: choroba chorob/ 17 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 příznaky, je trvají dál v nekvalitní remisi, pomalu se sunoucí k defektu osobnosti. Prostě můe to být jakkoli. Proces postupuje léta, take obvykle se v ivotě pacienta odehraje mnoho důleitých událostí, které mohou prů - běh náhle změnit. Takovými událostmi můe být rozvod, ztráta schopnosti pracovat a přechod do invalidního důchodu, úmrtí rodičů nebo sourozenců, různá tělesná onemocnění, zejména hypertenze, cukrovka a jiné hormonální poruchy, operace. Také psychopatologický obraz choroby můe, ale nemusí zůstávat po celou dobu trvání choroby stejný. Existují pacienti, u kterých ataka začíná pokadé stejně. Rozvoj např. halucinatorního a paranoidního syndromu má pokadé stejný postup a stejný obsah. Ale existují také pacienti, kteří mají halucinace pokadé jiné, nebo je někdy mají, jindy ne, někdy převaují příznaky deprese nad bludy nebo inkoherentním mylením, jindy zase naopak. Viděla jsem např. hebefrenní schizofrenie, které přecházejí do paranoidní, paranoidní schizofrenie, je přecházejí do schizoafektivních poruch, simplexní schizofrenie, kde se najednou objeví halucinace a paranoidita, paranoidní schizofrenie, které se změní v katatonní atd. Z tohoto důvodu se mi také zdá, e přísné dělení schizofrenie na její jednotlivé typy a podtypy není potřebné, i kdy v jistém smyslu je vhodné pro první orientaci o nemocném. SCHIZOFRENIE SKRYTÁ V JINÝCH DIAGNÓZÁCH Těmi diagnózami mohou být jiné psychiatrické diagnózy, ale i některé diagnózy somatické. Diagnóza schizofrenie je společensky jetě stále stigmatizující a pro pacienta i jeho rodinu traumatizující, take někdy psychiatr volí, zejména zpočátku, diagnózu mírnějí a společensky přijatelnějí. Bývají todiagnózy různých chronických neuróz nebo depresí. Tyto omyly se týkají zejména těch typů schizofrenie, které nemají ony pozitivní příznaky, tedy halucinace a bludy, ale jsou to spíe simplexní formy, popř. paranoidní forma, kdy pacient občasné halucinace nebo bludy úspěně dissimuluje. Větinou vak časem schizofrenní proces dospěje do stadia, kdy je ji zcela zřetelný, bohuel obvykle ji jako chronický stav s defektem osobnosti. Tomu přispívá také skutečnost, e nepoznaná schizofrenie není léčená jako schizofrenie, take její tok není patřičně brzděn adekvátními prostředky. 18/ Schizofrenie v kazuistikách 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100 0 5 25 75 95 100


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.