načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Schizofrenie v kazuistikách - Helena Kučerová

Schizofrenie v kazuistikách

Elektronická kniha: Schizofrenie v kazuistikách
Autor:

Schizofrenie je choroba mnoha podob s často barvitými příznaky, jindy naopak s příznaky těžko postižitelnými, svádějícími k chybné diagnóze, a tím i k chybné léčbě. Tento ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  135
+
-
4,5
bo za nákup

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 106
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace (některé barev.)
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2045-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Popis choroby, obvyklé příznaky a léčba. 15 kazuistik pacientů, mužů i žen, nemocných různými typy schizofrenie. Doplněno kresbami pacientů.

Popis nakladatele

Schizofrenie je choroba mnoha podob s často barvitými příznaky, jindy naopak s příznaky těžko postižitelnými, svádějícími k chybné diagnóze, a tím i k chybné léčbě. Tento neviditelný chorobný proces v konečném důsledku mění člověka k nepoznání a způsobuje výrazné ochuzení jeho života. Autorka, která vychází ze své dlouholeté praxe, podává obraz schizofrenie v celé jeho pestrosti a variabilitě. Publikace je ojedinělou, praktickou a názornou příručkou určenou pro psychiatry v praxi, lékaře dalších specializací, psychology, studenty, sestry či další pracovníky, kteří se s nemocnými schizofrenií mohou dostat do kontaktu. Poradí čtenářům, jak rozpoznat diagnózu, jak s pacientem hovořit, jak postupovat při jeho léčbě. Veškerá doporučení a rady doplňuje kazuistikami. Text je obohacen kresbami pacientů, které názorně dokumentují vývoj léčby.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Helena Kučerová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Věnováno památce mých prarodičů,

paní Antonie vejnarové a pana Frantika vejnara,

violoncellisty, po něm jsem zdědila lásku k hudbě,

která mě přivedla k muzikoterapii.

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s.

MUDr. Helena Kučerová, HonDG

SCHIZOFRENIE V KAZUISTIKÁCH

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 4184. publikaci

Recenzoval:

prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc.

Odpovědná redaktorka Hana Vařáková

Sazba a zlom Radek Vokál

Obrazová příloha sestavena z archivu autorky

Počet stran 112

Vydání 1., 2010

Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice

Š Grada Publishing, a.s., 2010

Cover Photo Š fotobanka Allphoto

ISBN 978-80-247-2045-6

3. tisk - FINÁL - Radek Vokál - 7.10.2010 - formát 144x207

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100


OBSAH

PŘEDMLUVA .................................7

SCHIZOFRENIE: CHOROBA CHOROB ..................9

Roztěp mysli, roztěp osobnosti .....................10

Obvyklé příznaky jednotlivě .......................11

Obvyklé příznaky ve vzájemných souvislostech .............15

Obvyklé příznaky ve vývoji v čase ....................17

Schizofrenie skrytá v jiných diagnózách .................18

Schizofrenie ovlivněná léky .......................19

Schizofrenie podle MKN-10 .......................20

Jak jednat se schizofrenním nemocným .................23

Diagnostická úskalí ............................25

Vztah lékaře a schizofrenního pacienta ..................28

Lékař a příbuzní schizofrenního pacienta ................29

Léčení schizofrenie ............................32

Rehabilitace schizofrenních nemocných .................33

KAZUISTIKY PACIENTŮ .........................35

Kazuistika 1 ................................35

Kazuistika 2 ................................38

Kazuistika 3 ................................42

Kazuistika 4 ................................45

Kazuistika 5 ................................48

Kazuistika 6 ................................51

Kazuistika 7 ................................53

Kazuistika 8 ................................56

Kazuistika 9 ................................61

Kazuistika 10 ...............................64

Kazuistika 11 ...............................67

Kazuistika 12 ...............................70

Kazuistika 13 ...............................73

/ 5

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100


Kazuistika 14 ...............................76

Kazuistika 15 ...............................78

Závěrečná diskuse ke kazuistikám ....................81

LITERATURA ................................83

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA ...........................89

6 / Schizofrenie v kazuistikách

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

PŘEDMLUVA

Váení čtenáři,

existuje mnoho nemocí, ale troufám si tvrdit, e jen jedna je naprosto

jedinečná a odliná od vech ostatních. Má mnoho podob, můe mít velice

barvité a rozvinuté příznaky, má různé formy průběhu, je u kadého pacienta

jiná a zcela specifická, a přesto je to vdy jedna a tá choroba schizofrenie. Je to nemoc, před kterou se hluboce skláním. A tváří v tvářpostienému pacientovi vdy pociuji jistou výzvu s ní bojovat, přemoci ji, zdolat ji.

Kdy se mi to alespoň částečně podaří, povauji to za velké vítězství a mám

z toho radost. Mám radost, e bylo mono zastavit nebo zmírnit neviditelný

chorobný proces, jen nahlodává osobnost pacienta, tu více v té oblasti, tu

více v jiné oblasti, ale který v konečném důsledku vede k vychudnutírůzných osobnostních kvalit, změní a k nepoznání původního člověka azpůsobí výrazné ochuzení jeho ivota.

Nechci zde polemizovat s těmi odborníky, kteří diskutují o tom, zda se

jedná o chorobu jedinou, nebo o soubor více chorob, ani nechci analyzovat

řadu uvaovaných příčin této nemoci. Ráda bych vylíčila typické příklady

schizofrenních nemocných a podělila se o mnohaleté zkuenosti práce stěmito lidmi, protoe schizofrenie je pro laika, a často i pro lékaře a sestry

nepsychiatrických oborů, nemoc málo srozumitelná a nepochopitelná

nebo záhadná. Představa roztěpu a rozpadu mysli je pro mnohé natolik

abstraktní a vzdálená, e nemají potřebu se nad ní blíe zamýlet. A přesto

schizofrenií postiení lidé mezi námi ijí a potřebují nai pomoc a podporu.

Je to moná ode mě odváné, e psychopatologii schizofrenie líčím poněkud

netradičně. Ale mým cílem je ukázat tuto chorobu z jiného úhlu pohledu,

ne jak je to obvyklé, a doufám, e právě tento způsob najde mezi čtenáři

pochopení. Přesto si hluboce váím vech autorů, kteří o schizofrenii píí,

nebo sama vidím, jak je to obtíné. Byla by jich dlouhá řada, protoe

v podstatě vichni významnějí psychiatři o této nemoci psali. V poslední

době bych ráda vzpomněla zejména české autory E. Čekovou, J. Libigera,

/ 7

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100


J. Rabocha a P. Zvolského. V seznamu literatury odkazuji i na starí nebo

méně známé publikace, nebo i ony mě zaujaly či ovlivnily.

Podobně jako má předchozí kníka Demence v kazuistikách, ani tato

nemá být učebnicí psychiatrie, ale svědectvím a ilustrací práce s pacienty

postienými schizofrenií, které by snad mohly zaujmout nejen kolegypsychiatry, ale také lékaře jiných oborů, případně i psychology, studenty či

zdravotní sestry. Je motivována snahou přiblíit obraz této nemoci irímu

okruhu odborné veřejnosti z pohledu lékařky pracující v ambulanci namalém městě, jeho populace rozhodně nepatří k těm, které by návtěvy upsychiatra vnímaly bez předsudků a duevní potíe nepovaovaly za stigma.

Tím spíe si myslím, e je třeba o schizofrenii psát.

Autorka

8 / Schizofrenie v kazuistikách

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

SCHIZOFRENIE: CHOROBA CHOROB

O schizofrenii bylo ji napsáno velmi mnoho, a stále je to málo.

Domnívám se, e toto téma je nevyčerpatelné, protoe schizofrenie je

u kadého nemocného naprosto originální, tak jako je originální kadýjedinec. Na světě neexistují dva stejní lidé, kadá osobnost je přísně individuální

a také její postiení schizofrenním procesem je pro kadého člověkatypické a neopakovatelné. Proces nemoci samotné a její zákonitosti jsou sice

u vech pacientů obdobné, ale nemocný sám, tedy objekt, na něm sechoroba projevuje, je pokadé jiný a jedinečný, a proto také psychopatologický

obraz této choroby je u konkrétního člověka specifický a pro něho typický.

Tato skutečnost, tedy vzájemná vazba mezi charakterem nemoci aosobností postieného jedince, činí proto podobu této choroby neobyčejně

rozmanitou a její diagnostiku velmi obtínou. Schizofrenie se tímto lií od

jiných psychických poruch, které mívají psychopatologický obraz ukadého pacienta víceméně podobný jen s malými obměnami. (Viz té Koukolík,

1995.)

Dalí významný rys této nemoci spočívá v tom, e v ní důleitou rolihraje čas. Schizofrenie není chorobou několika dnů nebo týdnů, kdy sevyskytne určitý soubor příznaků, který má určitý postup a vyústění. To není např.

angína, s typickými příznaky v krku, horečkou, pocením atd., jak to vichni

známe, a s průběhem u téměř vech lidí velmi podobným. Schizofrenieznamená nemoc v pohybu, nemoc postupující a měnící se v čase. Její příznaky

nelze pouze vyjmenovat a říci o nich, e jsou přítomny (nebo jsounepřítomny). Jednotlivé příznaky spolu různě souvisejí, vzájemně seovlivňují a tvoří nikoli prostý, ale integrovaný celek. Kadou jednotlivost je

třeba posuzovat v kontextu ostatních příznaků, pak teprve nacházíme jakýsi

smysl celé choroby, i kdy smysl z naeho pohledu nelogický, zvlátní,

paradoxní, kuriózní, zvrácený. Troufám si říci, e i ona nesmyslnostněkterých psychopatologických obrazů má svůj smysl, ačkoli jsem sivědoma, e to zní velmi neobvykle. A musím přiznat, e i po 33 letech mé

psychiatrické praxe mě tato choroba někdy udivuje a zůstávám v němém

úasu nad tím, co od pacienta slyím za neuvěřitelnou slovní produkci.

/ 9

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100


A přesto, e mi takříkajíc rukama prolo několik tisíc schizofrenníchnemocných, jetě ani jedna tato choroba nebyla jednoduchá, prostá, obyčejná,

nezajímavá, vední. A i kdy se podobala jedna druhé, tak jako se podobá

člověk člověku, kadá byla jiná, svá, nezaměnitelná.

ROZTĚP MYSLI, ROZTĚP OSOBNOSTI

Zdravý člověk si pod tímto pojmem těko dokáe něcokonkrétního představit. Pojem je to sice vysoce abstraktní, ale přesný. Myslím, evýstinějí by bylo hovořit o roztěpu osobnosti, přičem osobnost je, podle

mého názoru, integrovaný celek vech psychických i fyzickýchvlastností jedince.

Jak se osobnost můe roztípnout? To sice nevíme, ale můe.Zjednodueně, tedy velmi zjednodueně, bychom si to mohli představit tak, e

osobnost je koule, např. pomeranč, který lze rozdělit do několika dílků,spojených pouze dole a nahoře rozdělených tak, e kadý dílek je samostatný.

U pomeranče vznikne krásný, květu podobný útvar, u roztípnuté osobnosti

u to tak krásné není. Její jednotlivé sloky jsou sice stále pohromadě, ale

jejich integrace je rozvolněna, take jejich vzájemná součinnost jenaruena, a v důsledku toho je naruena i jejich funkce. Jednotlivými slokami

osobnosti chápu tradičně mylení, vnímání, emotivitu, vůli, pamě atd.

Dalím důsledkem tohoto procesu je, e časem tyto jednotlivé sloky

chřadnou, vadnou, ubývá jim na kvalitě a vzniká stav, který se nazývádefekt nebo té deficit osobnosti (Grover a Kulhara, 2008). Nezní to sicehezky, ale přesně to vystihuje situaci. Pro lepí představu jsem studentkám ve

zdravotnické kole vysvětlovala tento defekt tak, jako by mladý krásný

mu postupem času přiel o oko, o ucho, o ledvinu, o část aludku, o palec

na ruce, o nohu apod., take by se z něho stal invalida, jemu by chybělyněkteré tělesné orgány. Sice by il, ale jeho ivot by zdaleka nebyl tak kvalitní

jako dřív, kdy jeho tělo mělo vechny orgány, které má mít. Obdobně je

tomu v psychice, i kdy tyto orgány nemůeme uchopit, zrentgenovat,vidět. Ale i v psychice můe zmíněný krásný mladý mu postupně ztrácet své

kvality mylení, vnímání, emotivity, vůle... a stane se z něho invalida.Invalida, který nemůe pracovat a mnohdy se ani o sebe postarat, i kdy na první

pohled to na něm není vidět.

K postiení tělesné sloky osobnosti u schizofrenie vak časem takédochází, nebo tito lidé bývají fyzicky slabí, nevýkonní, rychle unavitelní, při

10 / Schizofrenie v kazuistikách 5 25 75 95 100 5 25 75 95 100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100


pohybech nepřesní, pomalí. Překonávání únavy nebo neodhadnutí zátěe

vede k tělesné nevolnosti, buení srdce, různým bolestem a dalímnepříjemným tělesným pocitům.

OBVYKLÉ PŘÍZNAKY JEDNOTLIVĚ

Psychopatologický obraz schizofrenie se pokusím vylíčit poněkud jinak,

ne bývá zvykem v učebnicích. Podívejme se zprvu, jaké příznaky jeobvykle mono u schizofrenie pozorovat, bez ohledu na to, kterou částpsychiky postihují:

n Halucinace, popř. iluze (poruchy vnímání). Halucinace znamená, e

někdo slyí, vidí, cítí apod. něco, co nikdo jiný neslyí, nevidí, necítí,

tedy z pohledu zdravých lidí je to něco, co neexistuje. Iluze znamená, e

někdo slyí, vidí atd. něco, co sice existuje, ale vnímá to zkresleně, jinak,

ne to ve skutečnosti je. Pacient nejčastěji slyí lidské hlasy, které mohou

mezi sebou hovořit, nebo mluví k pacientovi, mohou ho oslovovatjménem, nebo nemusejí, komentují jeho jednání, popř. mu něco přikazují.

Hlasy mohou být enské, muské či smíené. Někdy pacient není schopen

určit, kdo to vlastně mluví. Hlas můe patřit člověku známému, jindy

cizímu. Někdy pacient slyí jen jednoduché zvuky, těkot psa, hudbu

apod. Zvuky nebo hlasy můe nemocný slyet uima, ale také jinýmiorgány, dosti často přímo mozkem, tedy jako by někdo mluvil v jeho hlavě,

uvnitř hlavy, pak se jedná o halucinace intrapsychické. Halucinacespojené se slyením nějakých zvuků či řeči jsou halucinace sluchové neboli

auditivní. Kromě těch pacient někdy vidí něco, co neexistuje, nebo to, co

existuje, vidí zkresleně, pak se jedná o halucinace, popř. iluze, zrakové,

vizuální. Obdobně se mohou vyskytnout halucinace čichové, chuové

a zejména tělové, kdy nemocný po těle či uvnitř těla cítí něconepříjemného, bolesti, pálení, típání, ale i zcela nezvyklé pocity, které jen těko

popisuje.

Od intrapsychických halucinací se někdy obtíně odliují tzv.ozvučené mylenky (thoughts aloud), kdy nemocný slyí v hlavě řeč, obvykle

tichou, bezbarvou. Tu povauje za svoje mylenky, neudává, e by to byl

hlas někoho jiného. Tato porucha ji patří do skupiny poruch mylení.

A jen krůček od této poruchy je pocit nemocného, e mylenky, které

má v hlavě, a u je slyí, nebo nikoli, nejsou jeho, e jsou to mylenky

Schizofrenie: choroba chorob / 11

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100


cizí. Jak se tam dostaly, to někdy pacient neví, jindy říká, e mu je tam

někdo vkládá, dává, posílá, vysílá..., někdy dokonce specifikuje, která

osoba to takto činí. Tato porucha je jednak rovně poruchou mylení, ale

u i poruchou identifikace osobnosti.

n Paranoidita (porucha mylení). Pokud pacient cítí, e se s ním něco

děje, e okolní prostředí a lidé kolem něj se nějak mění, nebo se k němu

jinak chovají, má tendenci nějak si to vysvětlovat a obvykle začne situaci

na sebe vztahovat, začne být paranoidní. Změněné vnímání a případné

změny ve svém mylení interpretuje paranoidně, co můe mít různou

hloubku. Můe to být jen tzv. difuzní paranoidita, ale někdy separanoidita rozvine a do hloubky bludů. Jedná se o poruchu mylení.

n Bludy. Blud je patologická porucha mylení, kdy nemocný jenevývratně přesvědčen o nějaké skutečnosti, která není pravdivá, často není ani

moná. Nemocný je svým patologickým přesvědčením zcela ovládán

a pod jeho vlivem i jedná. Bludů je mnoho druhů. Velmi časté jsou bludy

paranoidní (vztahovačné), které mohou mít podobu perzekučních bludů

(bludy pronásledování), bludů emulačních (bludy árlivecké), bludůotravovanosti aj. Nejednou se vyskytují i bludy hypochondrické, kdynemocný je přesvědčen, e trpí nějakou vánou chorobou (rakovina, nádor

mozku, lues, AIDS). Dosti častými bludy jsou bludy s náboenskýmobsahem, tedy religiózní, a paranoidní bludy s technickým obsahem, např.

sledování kamerami, mikrofony, paprsky, různými přístroji. Můe se

vyskytnout kuriózní situace, e nemocný má blud nějaké skutečnosti a ta

skutečnost pravdivá je. Například nemocný má hypochondrický blud, e

má rakovinu, a rakovinu skutečně má. Nebo je přesvědčen, e jeho ena

je mu nevěrná, a ona mu skutečně nevěrná je. V těchto případech jediagnostika nesmírně obtíná a vyaduje velmi precizní vyetření nejenpacienta samotného, ale i souvislostí. Podstatná pro diagnostiku bludu je

jeho naprostá dominance v mylení nemocného, a také patologický

vznik bludu a jeho vliv na ostatní psychické funkce. Nemocný o svérakovině nebo o nevěře manelky není uvědoměn normálními způsoby, ale

dojde k těmto závěrům paralogickou či jinak patologickou cestou. Aterve řeením jeho bludu se přijde na to, e rakovinu skutečně má(somatickým vyetřením), nebo e manelka je mu nevěrná (manelka se např.

přizná). Zde se dostáváme na pole velice jemných a citlivých témat, kde

je třeba při vyetření postupovat velmi taktně a hodnotit získanéinformace nestranně a s profesionálním nadhledem.

12 / Schizofrenie v kazuistikách

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100


n Inkoherentní řeč (porucha mylení). Je to mluva, kdy pacient říkáslova, která jsou sice srozumitelná, ale spojuje je s jinými slovy tak, e to

nedává běný smysl. Slova, která říká, mohou mít pro nemocného

zvlátní význam. Porucha větné stavby můe být tak značná, e se jedná

o tzv. slovní salát, kdy okolí pacienta vůbec nechápe, co pacient chtěl

říci. Někdy můe být poruena také gramatika, a dokonce i slova mohou

být jen útrkovitá.

n Pseudofilozofování, plané mudrování. Nemocný neustále přemítá, co

je smyslem toho či onoho, proč je něco tak či onak, jaký smysl má ivot

vůbec, nebo jeho ivot, co je dobro a zlo, filozofuje nad různýmináboenskými věcmi, ale přitom k ničemu nedojde, ve je plané, bez tvůrčí

logiky a výsledku.

n Vychudlé mylení. Je to ztráta schopnosti pouívat řeč v rozmanitých

variantách, k popisu různých situací, k vyjádření pocitů, přání atd.Nemocný se větinou vyjadřuje holými větami, nebo mlčí a mluví jen jako

odpověď na otázky, často jednoslovně. Má omezenou slovní zásobu,vyjadřuje se stereotypně, opakuje stejná slova, slovní spojení, nebo mluví

roubovaně, neohrabaně.

n Úzkosti, anxieta (porucha emotivity). Úzkosti u nemocnýchschizofrenií bývají velmi časté, i kdy ne vdy jsou pro pozorovatele zřetelné.

Mnohdy jsou vnitřně proívané a nejednou právě ony mohou vést ksebevradě.

n Depresivní proívání (porucha emotivity). To se také vyskytujepoměrně často a rovně není vdy na pacientovi viditelné. Zejména přidalím příznaku, emoční oplotělosti, nemusí pacient projevovat mimiku

obvyklou u depresí, nemusí o ní ani hovořit, ale můe ji mít a i tatoporucha můe vést k sebevradě.

n Emoční oplotělost, plochost (porucha emotivity). Je to ochuzení

prunosti proitku, zplotění výkyvů radosti a alu, zmenení intenzity

proitku a citu, neschopnost něco silně cítit a proívat, mít někoho či

něco rád, mít k někomu či něčemu silný vztah. Člověk postiený emoční

oplotělostí se svému okolí jeví laxní, bez zájmu, chladný, bezcitný,lhostejný, někdy a tupý.

Schizofrenie: choroba chorob / 13

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100


n Emoční ambivalence (porucha emotivity). Je to stav, kdy nemocný má

i nemá něco rád nebo někoho rád, větinou ve stejném okamiku. S tím

často souvisí ambitendence, tedy současně něco chce a nechce. Je toporucha vůle a chtění.

n Emoční nepřiměřenost, nepřiléhavost (porucha emotivity).Nejčastěji se projevuje v tom, e nemocný vesele hovoří o věcech, které vůbec

veselé nejsou, např. o sebevradě, o smrti někoho z rodiny. Často se

u toho i směje. Sama jsem jetě jako začínající psychiatrička zailasituaci na vizitě na lůkovém oddělení, kdy pacientka se nějak nepřiléhavě

smála. Zeptala jsem se, čemu se tak směje, ona odpověděla, e tomu, jak

by se zasebevradila. A jak? ptám se. Vzala by háček a vytrhla by si

tepnu z krku, cha cha cha... Přiznám se, e mi přeběhl mráz po zádech.

n Apatie (porucha emotivity). Nemocnému je vechno jedno, nic honezajímá. Sedí a hledí a neví, co by měl dělat.

n Abulie, hypobulie (porucha vůle). Nemocný má velmi oslabenou vůli,

a to v extrémních případech a tak, e není schopen vstát z lůka,udrovat osobní hygienu atd. V lehčích formách se hypobulie projevuje tím, e

nemocný by rád něco dělal, ale nejde to, nemá sílu se do něčeho pustit,

nebo se rychle unaví jakoukoli činností. Nemá také dosti vůle se kněčemu rozhodnout nebo dodret nějaký slib, např. e bude uívat léky.

n Insomnie, hyposomnie, nedostatečný spánek. Je to porucha velmi

častá a nemá typický průběh, jako např. u endogenní (velké) deprese.

Nespavost někdy je, někdy není. Pokud je, můe být porucha usínání,časné probouzení, trhaný spánek, naprostá nespavost několik dní, pak opět

spánek dobrý.

n Automutilační a suicidiální aktivity (porucha pudů, jednání a vůle).

Ty bývají u schizofreniků dosti časté a mívají nejrůznějí motivace, od

motivací naprosto vágních po jednání pod vlivem halucinací a bludů.

n Agresivita vůči okolí (porucha pudů, jednání a vůle) se u schizofrenie

rovně můe vyskytnout. Pacient v psychotickém stavu pod vlivemhalucinací či bludů můe někoho napadnout, nebo můe i promyleněněkomu ublíit, pokud je bludně přesvědčen o tom, e dotyčný člověk je vůči

němu nepřátelský.

14 / Schizofrenie v kazuistikách

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100


n Porucha identity osobnosti. Pacient se cítí být někým jiným, např.Naoleonem, svým bratrem nebo současně sebou samým a někým jiným.

n Psychomotorický neklid. Jde o nadměrnou aktivitu tělesnou, která

nemá racionální podklad, je to pobíhání sem tam, pacient nevydrí sedět,

nevydrí na místě, můe manipulovat různými věcmi bez zjevnéhodůvodu. Přitom bývá patrné, e i psychicky je rozruen.

Uvedený soubor obvyklých jednotlivých příznaků schizofrenie je jenhrubým schématem skutečné barvitosti psychopatologického obrazu. Kromě

těchto obvyklých příznaků se mohou vyskytnout jetě jiné, méně časté. Pro

schizofrenii typické, i kdy poměrně řídké, jsou příznaky katatonní, tedy

poruchy z oblasti psychomotoriky. Patří sem zejména různé grimasování,

manýrování, katatonní stupor a katatonní raptus. Dva posledně jmenované

symptomy jsou velice závané a jsou příkladem akutních psychiatrických

stavů.

V psychopatologii se také pouívá termín pozitivní a negativnípříznaky, nebo plus a minus příznaky. Původ tohoto označení najdeme u J. H.Jacksona (Pearce, 2004). Pozitivní jsou ty, které jsou oproti normě navíc, tedy

předevím bludy a halucinace, ale té impulzivní chování. Negativní jsou

ty, je oproti normě chybějí, tedy zejména ochuzení mylení, slovnízásoby, emotivity, vůle, sociálních kontaktů, celkové sníení aktivity. V mnoha

směrech se negativní příznaky shodují s tím, co nazýváme defektem čideficitem osobnosti (Andreasen, 1982; Andreasen et al., 1994; Sass, 2003;

Stahl a Buckley, 2006). Mohli bychom sem přiřadit i ochuzení v oblasti

imunity (Müller et al., 2000).

Nyní se pokusím sestavit tyto jednotlivé, pouze vyjmenované příznaky

tak, jak je zpravidla vídávám ve vzájemných vztazích a skupinkách.

OBVYKLÉ PŘÍZNAKY VE VZÁJEMNÝCH

SOUVISLOSTECH

n Sluchové halucinace a paranoidní bludy, anxieta. Pacient slyí hlasy,

které mu nadávají, vytýkají mu něco a on má bludné přesvědčení, e ho

někdo pronásleduje. Například vidí automobily na ulici a povauje je za

své pronásledovatele. Proívá úzkosti a strach. Pod jejich vlivem můe

Schizofrenie: choroba chorob / 15

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

+


např. utéci z domova, v krajním případě se můe bránit domnělýmnepřátelům a být vůči někomu agresivní.

n Intrapsychické halucinace, apatie, hypobulie. Pacient není schopen

nic pořádného dělat, naslouchá svým halucinacím, které slyí v hlavě,

nemá o nic jiného zájem, nemá dosti síly a vůle překonat tyto pocity

a přinutit se k úkonům běného ivota, take jen leí nebo sedí, nejí,nedodruje základní hygienu.

n Tělové halucinace, hypochondrický blud, deprese, suicidiálnímylenky a aktivity, někdy hypobulie, nespavost. Nemocný má nějaké

podivné pocity v některé části svého těla, např. v břie, a poněvad jeho

otec nebo jiný příbuzný zemřel na rakovinu, myslí si, e i on márakovinu. K lékaři nejde a upne se na své pocity a obavy. Můe to dojít takdaleko, e je skálopevně přesvědčen o své rakovině, a kdyby měl dosti silnou

vůli, el by spáchat sebevradu. Někdy pokus učiní.

n Inkoherentní mylení, pseudofilozofování, emoční oplotělost,suicidiální mylenky a aktivity. Nemocný bývá do sebe uzavřený od mládí,

mívá sklon k filozofování nad běnými věcmi, projevuje zájem ofilozofii, popř. náboenství, přemítá o tom či onom, o smyslu ivota vůbec

i o smyslu ivota svého. Někdy dojde k závěru, e ivot smysl nemá,

nebo e jeho ivot nemá smysl, take mu na ivotě nezáleí. Pociuje

změnu v proívání vztahu ke svým blízkým, najednou k nim necítí to co

dříve. Take by mu bylo jedno, kdyby jeho příbuzní jeho smrti litovali,

nebo kdyby jim svou sebevradou způsobil bolest.

n Inkoherentní mylení, emoční inadekvátnost, psychomotorický

neklid. Bývá to akutní stav, kdy nemocný neklidně přebíhá sem tam, bez

viditelného cíle, jeví se úzkostný, někdy se nepřiléhavě směje, produkuje

více či méně nesouvislou řeč, z ní je jen těko patrno, co se v němodehrává. Obvykle se něčeho bojí, můe mít i sluchové či zrakové halucinace,

s nimi si povídá. V tomto stavu můe sobě i jinému člověku ublíit, ani

ne tak cíleně, ale spíe v tomto pomatení mysli omylem někam spadne,

někde se uhodí, do někoho vrazí. Je to situace vyadující okamitý zásah

lékaře, nejlépe psychiatra. Obvykle vak přivolaným lékařem je lékař

rychlé záchranné sluby, nebo tyto stavy často propukají doma a večer

či v noci. Bývá nezbytná psychiatrická hospitalizace.

16 / Schizofrenie v kazuistikách

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100


n Apatie, abulie, vychudlé mylení, ztráta zájmu o okolí, neschopnost

sociálních kontaktů.Zde u velkou roli hraje čas. Jde obvykle o člověka

tichého, nenápadného, do sebe uzavřeného, bez přátel, bez sexuálního

partnera/partnerky, zpočátku studujícího nebo pracujícího, který např.

náhle přestane chodit do práce. Jindy z ničeho nic odjede někam vlakem či

autobusem (obvykle nemá auto ani řidičské oprávnění), je několik dní

pryč a zase se vrátí. Někdy se, bohuel, nevrátí, spáchá někde sebevradu

ke značnému údivu okolí, které na něm nikdy nevidělo důvod, proč by se

měl trápit a sejít ze světa. Pokud k sebevraedné aktivitě nesáhne,obvykle končí jako sedící nebo leící troska, bez jakékoli činnosti, bezprojevů emocí, zcela lhostejný ke vemu.

Toto jsou jen příklady různých kombinací příznaků v určitém krátkémčasovém úseku, které jsou podle mých zkueností časté. Podobnýchkombinací můe být samozřejmě mnohem víc.

OBVYKLÉ PŘÍZNAKY VE VÝVOJI V ČASE

Jak ji bylo uvedeno výe, u schizofrenie nelze jednotlivé příznaky

pouze vyjmenovat, nebo je jen pospojovat v aktuálních souvislostech, ale je

třeba je sledovat i ve vývoji v čase. Jednotlivé průběhy schizofrenie jsou

velmi různé, u kadého pacienta jiné a prognosticky jen těkoodhadnutelné. Co je vak u vech schizofrenií společné, je skutečnost, e se jedná

o chorobu chronickou, bez časového omezení, která postupuje, jede, teče.

Je to proces. A s nadsázkou lze říci, e pokud nejede, tak to neníschizofrenie. Existují psychopatologické obrazy schizoformní, tedy schizofrenii

podobné, které mohou aktuálně imponovat jako schizofrenie, ale právějejich časové omezení a úzdrava postieného popírají diagnózu schizofrenie

(vliv drog, horečnatého onemocnění, operace...).

U schizofrenie existují průběhy s akutními atakami, mezi nimi jsouobdobí remisí, postupem času méně a méně kvalitních. Existují průběhy bez

atak, kde proces postupuje více či méně rychle kupředu a více či méněrychle vede k defektu osobnosti. A existuje nesčetné mnoství variant průběhu

mezi těmito dvěma krajními vzory, např. ataka, remise, ataka, remise a pak

bezatakový strmý pokles. Nebo naopak, postupný vývoj a pak náhléprouknutí do bouřlivé ataky a opět jen pozvolný postup. Nebo bouřlivá ataka,

kterou se nepodaří zcela kompenzovat, take zůstávají některé reziduální

Schizofrenie: choroba chorob / 17

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100


příznaky, je trvají dál v nekvalitní remisi, pomalu se sunoucí k defektu

osobnosti. Prostě můe to být jakkoli. Proces postupuje léta, take obvykle

se v ivotě pacienta odehraje mnoho důleitých událostí, které mohouprůběh náhle změnit. Takovými událostmi můe být rozvod, ztráta schopnosti

pracovat a přechod do invalidního důchodu, úmrtí rodičů nebo sourozenců,

různá tělesná onemocnění, zejména hypertenze, cukrovka a jinéhormonální poruchy, operace.

Také psychopatologický obraz choroby můe, ale nemusí zůstávat po

celou dobu trvání choroby stejný. Existují pacienti, u kterých ataka začíná

pokadé stejně. Rozvoj např. halucinatorního a paranoidního syndromu

má pokadé stejný postup a stejný obsah. Ale existují také pacienti, kteří

mají halucinace pokadé jiné, nebo je někdy mají, jindy ne, někdypřevaují příznaky deprese nad bludy nebo inkoherentním mylením, jindy

zase naopak. Viděla jsem např. hebefrenní schizofrenie, které přecházejí

do paranoidní, paranoidní schizofrenie, je přecházejí do schizoafektivních

poruch, simplexní schizofrenie, kde se najednou objeví halucinace aparanoidita, paranoidní schizofrenie, které se změní v katatonní atd. Z tohoto důvodu

se mi také zdá, e přísné dělení schizofrenie na její jednotlivé typy a podtypy

není potřebné, i kdy v jistém smyslu je vhodné pro první orientaci onemocném.

SCHIZOFRENIE SKRYTÁ V JINÝCH

DIAGNÓZÁCH

Těmi diagnózami mohou být jiné psychiatrické diagnózy, ale iněkteré diagnózy somatické. Diagnóza schizofrenie je společensky jetě stále

stigmatizující a pro pacienta i jeho rodinu traumatizující, take někdypsychiatr volí, zejména zpočátku, diagnózu mírnějí a společenskypřijatelnějí. Bývají to diagnózy různých chronických neuróz nebo depresí. Tyto

omyly se týkají zejména těch typů schizofrenie, které nemají ony pozitivní

příznaky, tedy halucinace a bludy, ale jsou to spíe simplexní formy, popř.

paranoidní forma, kdy pacient občasné halucinace nebo bludy úspěně

dissimuluje. Větinou vak časem schizofrenní proces dospěje do stadia,

kdy je ji zcela zřetelný, bohuel obvykle ji jako chronický stav sdefektem osobnosti. Tomu přispívá také skutečnost, e nepoznaná schizofrenie

není léčená jako schizofrenie, take její tok není patřičně brzděnadekvátními prostředky.

18 / Schizofrenie v kazuistikách 5 25 75 95 100 5 25 75 95 100

5

25

75

95

100

5

25

75

95

100




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist