načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Schizofrenie v kazuistikách - Helena Kučerová

  > > > Schizofrenie v kazuistikách  
-16%
sleva

Elektronická kniha: Schizofrenie v kazuistikách
Autor:

Schizofrenie je choroba mnoha podob s často barvitými příznaky, jindy naopak s příznaky těžko postižitelnými, svádějícími k chybné diagnóze, a tím i k chybné léčbě. Tento ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  135 Kč 114
+
-
3,8
bo za nákup

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Počet stran: 106
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace (některé barev.)
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2045-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Schizofrenie je choroba mnoha podob s často barvitými příznaky, jindy naopak s příznaky těžko postižitelnými, svádějícími k chybné diagnóze, a tím i k chybné léčbě. Tento neviditelný chorobný proces v konečném důsledku mění člověka k nepoznání a způsobuje výrazné ochuzení jeho života. Autorka, která vychází ze své dlouholeté praxe, podává obraz schizofrenie v celé jeho pestrosti a variabilitě. Publikace je ojedinělou, praktickou a názornou příručkou určenou pro psychiatry v praxi, lékaře dalších specializací, psychology, studenty, sestry či další pracovníky, kteří se s nemocnými schizofrenií mohou dostat do kontaktu. Poradí čtenářům, jak rozpoznat diagnózu, jak s pacientem hovořit, jak postupovat při jeho léčbě. Veškerá doporučení a rady doplňuje kazuistikami. Text je obohacen kresbami pacientů, které názorně dokumentují vývoj léčby.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Helena Kučerová - další tituly autora:
Zákon o silničním provozu -- S komentářem a judikaturou Zákon o silničním provozu
Kučerová, Helena
Cena: 756 Kč
Psychiatrické minimum Psychiatrické minimum
Kučerová, Helena
Cena: 254 Kč
Česko-khmerský stručný slovník -- Vodžonánukrom Čék-khmae Česko-khmerský stručný slovník
Vicheka, Khim; Kučerová, Helena; Šulc, Petr
Cena: 311 Kč
Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou -- podle stavu k 1. 5. 2016 Zákon o silničním provozu s komentářem a judikaturou
Kučerová, Helena
Cena: 1 059 Kč
Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
Kučerová, Helena; Horzinková, Eva
Cena: 881 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
















































Věnováno památce mých prarodičů,
paní Antonie vejnarové a pana Frantika vejnara,
violoncellisty, po něm jsem zdědila lásku k hudbě,
která mě přivedla k muzikoterapii.
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s.
MUDr. Helena Kučerová, HonDG
SCHIZOFRENIE V KAZUISTIKÁCH
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400
www.grada.cz
jako svou 4184. publikaci
Recenzoval:
prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc.
Odpovědná redaktorka Hana Vařáková
Sazba a zlom Radek Vokál
Obrazová příloha sestavena z archivu autorky
Počet stran 112
Vydání 1., 2010
Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice
Š Grada Publishing, a.s., 2010
Cover Photo Š fotobanka Allphoto
ISBN 978-80-247-2045-6
3. tisk - FINÁL - Radek Vokál - 7.10.2010 - formát 144x207
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





OBSAH
PŘEDMLUVA .................................7
SCHIZOFRENIE: CHOROBA CHOROB..................9
Roztěp mysli, roztěp osobnosti.....................10
Obvyklé příznaky jednotlivě.......................11
Obvyklé příznaky ve vzájemných souvislostech.............15
Obvyklé příznaky ve vývoji v čase....................17
Schizofrenie skrytá v jiných diagnózách.................18
Schizofrenie ovlivněná léky.......................19
Schizofrenie podle MKN-10.......................20
Jak jednat se schizofrenním nemocným.................23
Diagnostická úskalí............................25
Vztah lékaře a schizofrenního pacienta..................28
Lékař a příbuzní schizofrenního pacienta................29
Léčení schizofrenie............................32
Rehabilitace schizofrenních nemocných.................33
KAZUISTIKY PACIENTŮ.........................35
Kazuistika 1................................35
Kazuistika 2................................38
Kazuistika 3................................42
Kazuistika 4................................45
Kazuistika 5................................48
Kazuistika 6................................51
Kazuistika 7................................53
Kazuistika 8................................56
Kazuistika 9................................61
Kazuistika 10...............................64
Kazuistika 11...............................67
Kazuistika 12...............................70
Kazuistika 13...............................73
/5
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





Kazuistika 14 ...............................76
Kazuistika 15...............................78
Závěrečná diskuse ke kazuistikám....................81
LITERATURA................................83
OBRAZOVÁ PŘÍLOHA...........................89
6/ Schizofrenie v kazuistikách
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





PŘEDMLUVA
Váení čtenáři,
existuje mnoho nemocí, ale troufám si tvrdit, e jen jedna je naprosto
jedinečná a odliná od vech ostatních. Má mnoho podob, můe mít velice
barvité a rozvinuté příznaky, má různé formy průběhu, je u kadého pacienta
jiná a zcela specifická, a přesto je to vdy jedna a tá choroba
schizofrenie. Je to nemoc, před kterou se hluboce skláním. A tváří v tvář
postienému pacientovi vdy pociuji jistou výzvu s ní bojovat, přemoci ji, zdolat ji.
Kdy se mi to alespoň částečně podaří, povauji to za velké vítězství a mám
z toho radost. Mám radost, e bylo mono zastavit nebo zmírnit neviditelný
chorobný proces, jen nahlodává osobnost pacienta, tu více v té oblasti, tu
více v jiné oblasti, ale který v konečném důsledku vede k vychudnutí
různých osobnostních kvalit, změní a k nepoznání původního člověka a
způsobí výrazné ochuzení jeho ivota.
Nechci zde polemizovat s těmi odborníky, kteří diskutují o tom, zda se
jedná o chorobu jedinou, nebo o soubor více chorob, ani nechci analyzovat
řadu uvaovaných příčin této nemoci. Ráda bych vylíčila typické příklady
schizofrenních nemocných a podělila se o mnohaleté zkuenosti práce s tě -
mito lidmi, protoe schizofrenie je pro laika, a často i pro lékaře a sestry
nepsychiatrických oborů, nemoc málo srozumitelná a nepochopitelná
nebo záhadná. Představa roztěpu a rozpadu mysli je pro mnohé natolik
abstraktní a vzdálená, e nemají potřebu se nad ní blíe zamýlet. A přesto
schizofrenií postiení lidé mezi námi ijí a potřebují nai pomoc a podporu.
Je to moná ode mě odváné, e psychopatologii schizofrenie líčím poněkud
netradičně. Ale mým cílem je ukázat tuto chorobu z jiného úhlu pohledu,
ne jak je to obvyklé, a doufám, e právě tento způsob najde mezi čtenáři
pochopení. Přesto si hluboce váím vech autorů, kteří o schizofrenii píí,
nebo sama vidím, jak je to obtíné. Byla by jich dlouhá řada, protoe
v podstatě vichni významnějí psychiatři o této nemoci psali. V poslední
době bych ráda vzpomněla zejména české autory E. Čekovou, J. Libigera,
/7
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





J. Rabocha a P. Zvolského. V seznamu literatury odkazuji i na starí nebo
méně známé publikace, nebo i ony mě zaujaly či ovlivnily.
Podobně jako má předchozí kníka Demence v kazuistikách, ani tato
nemá být učebnicí psychiatrie, ale svědectvím a ilustrací práce s pacienty
postienými schizofrenií, které by snad mohly zaujmout nejen kolegy
psychiatry, ale také lékaře jiných oborů, případně i psychology, studenty či
zdravotní sestry. Je motivována snahou přiblíit obraz této nemoci irímu
okruhu odborné veřejnosti z pohledu lékařky pracující v ambulanci na
malém městě, jeho populace rozhodně nepatří k těm, které by návtěvy u
psychiatra vnímaly bez předsudků a duevní potíe nepovaovaly za stigma.
Tím spíe si myslím, e je třeba o schizofrenii psát.
Autorka
8/ Schizofrenie v kazuistikách
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





SCHIZOFRENIE: CHOROBA CHOROB
O schizofrenii bylo ji napsáno velmi mnoho, a stále je to málo.
Domnívám se, e toto téma je nevyčerpatelné, protoe schizofrenie je
u kadého nemocného naprosto originální, tak jako je originální kadý jedi -
nec. Na světě neexistují dva stejní lidé, kadá osobnost je přísně individuální
a také její postiení schizofrenním procesem je pro kadého člověka
typické a neopakovatelné. Proces nemoci samotné a její zákonitosti jsou sice
u vech pacientů obdobné, ale nemocný sám, tedy objekt, na něm se
choroba projevuje, je pokadé jiný a jedinečný, a proto také psychopatologický
obraz této choroby je u konkrétního člověka specifický a pro něho typický.
Tato skutečnost, tedyvzájemná vazba mezi charakterem nemoci a
osobností postieného jedince, činí proto podobu této choroby neobyčejně
rozmanitou a její diagnostiku velmi obtínou. Schizofrenie se tímto lií od
jiných psychických poruch, které mívají psychopatologický obraz u
kadého pacienta víceméně podobný jen s malými obměnami. (Viz té Koukolík,
1995.)
Dalí významný rys této nemoci spočívá v tom, e v ní důleitou roli
hraje čas. Schizofrenie není chorobou několika dnů nebo týdnů, kdy se
vyskytne určitý soubor příznaků, který má určitý postup a vyústění. To není např.
angína, s typickými příznaky v krku, horečkou, pocením atd., jak to vichni
známe, a s průběhem u téměř vech lidí velmi podobným. Schizofrenie
znamená nemoc v pohybu, nemoc postupující a měnící se v čase. Její příznaky
nelze pouze vyjmenovat a říci o nich, e jsou přítomny (nebo jsou
nepřítomny).Jednotlivé příznaky spolu různě souvisejí, vzájemně se
ovlivňují a tvoří nikoli prostý, ale integrovaný celek.Kadou jednotlivost je
třeba posuzovat v kontextu ostatních příznaků, pak teprve nacházíme jakýsi
smysl celé choroby, i kdy smysl z naeho pohledu nelogický, zvlátní,
paradoxní, kuriózní, zvrácený. Troufám si říci, e iona nesmyslnost
některých psychopatologických obrazů má svůj smysl, ačkoli jsem si
vědoma, e to zní velmi neobvykle. A musím přiznat, e i po 33 letech mé
psychiatrické praxe mě tato choroba někdy udivuje a zůstávám v němém
úasu nad tím, co od pacienta slyím za neuvěřitelnou slovní produkci.
/9
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





A přesto, e mi takříkajíc rukama prolo několik tisíc schizofrenních ne -
mocných, jetě ani jedna tato choroba nebyla jednoduchá, prostá, obyčejná,
nezajímavá, vední. A i kdy se podobala jedna druhé, tak jako se podobá
člověk člověku, kadá byla jiná, svá, nezaměnitelná.
ROZTĚP MYSLI, ROZTĚP OSOBNOSTI
Zdravý člověk si pod tímto pojmem těko dokáe něco
konkrétního představit. Pojem je to sice vysoce abstraktní, ale přesný. Myslím, e
výstinějí by bylo hovořit o roztěpu osobnosti, přičemosobnost je, podle
mého názoru, integrovaný celek vech psychických i fyzických
vlastností jedince.
Jak se osobnost můe roztípnout? To sice nevíme, ale můe.
Zjednodueně, tedy velmi zjednodueně, bychom si to mohli představit tak, e
osobnost je koule, např. pomeranč, který lze rozdělit do několika dílků,
spojených pouze dole a nahoře rozdělených tak, e kadý dílek je samostatný.
U pomeranče vznikne krásný, květu podobný útvar, u roztípnuté osobnosti
u to tak krásné není. Její jednotlivé sloky jsou sice stále pohromadě, ale
jejich integrace je rozvolněna, take jejich vzájemná součinnost je
naruena, a v důsledku toho je naruena i jejich funkce. Jednotlivými slokami
osobnosti chápu tradičně mylení, vnímání, emotivitu, vůli, pamě atd.
Dalím důsledkem tohoto procesu je, e časem tyto jednotlivé sloky
chřadnou, vadnou, ubývá jim na kvalitě a vzniká stav, který se nazývá de -
fekt nebo té deficit osobnosti (Grover a Kulhara, 2008). Nezní to sice
hezky, ale přesně to vystihuje situaci. Pro lepí představu jsem studentkám ve
zdravotnické kole vysvětlovala tento defekt tak, jako by mladý krásný
mu postupem času přiel o oko, o ucho, o ledvinu, o část aludku, o palec
na ruce, o nohu apod., take by se z něho stal invalida, jemu by chyběly
některé tělesné orgány. Sice by il, ale jeho ivot by zdaleka nebyl tak kvalitní
jako dřív, kdy jeho tělo mělo vechny orgány, které má mít. Obdobně je
tomu v psychice, i kdy tyto orgány nemůeme uchopit, zrentgenovat,
vidět. Ale i v psychice můe zmíněný krásný mladý mu postupně ztrácet své
kvality mylení, vnímání, emotivity, vůle... a stane se z něho invalida.
Invalida, který nemůe pracovat a mnohdy se ani o sebe postarat, i kdy na první
pohled to na něm není vidět.
K postiení tělesné sloky osobnosti u schizofrenie vak časem také
dochází, nebo tito lidé bývají fyzicky slabí, nevýkonní, rychle unavitelní, při
10/ Schizofrenie v kazuistikách
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





pohybech nepřesní, pomalí. Překonávání únavy nebo neodhadnutí zátěe
vede k tělesné nevolnosti, buení srdce, různým bolestem a dalím nepří -
jemným tělesným pocitům.
OBVYKLÉ PŘÍZNAKY JEDNOTLIVĚ
Psychopatologický obraz schizofrenie se pokusím vylíčit poněkud jinak,
ne bývá zvykem v učebnicích. Podívejme se zprvu, jaké příznaky je
obvykle mono u schizofrenie pozorovat, bez ohledu na to, kterou část
psychiky postihují:
nHalucinace, popř. iluze (poruchy vnímání). Halucinace znamená, e
někdo slyí, vidí, cítí apod. něco, co nikdo jiný neslyí, nevidí, necítí,
tedy z pohledu zdravých lidí je to něco, co neexistuje. Iluze znamená, e
někdo slyí, vidí atd. něco, co sice existuje, ale vnímá to zkresleně, jinak,
ne to ve skutečnosti je. Pacient nejčastěji slyí lidské hlasy, které mohou
mezi sebou hovořit, nebo mluví k pacientovi, mohou ho oslovovat
jménem, nebo nemusejí, komentují jeho jednání, popř. mu něco přikazují.
Hlasy mohou být enské, muské či smíené. Někdy pacient není schopen
určit, kdo to vlastně mluví. Hlas můe patřit člověku známému, jindy
cizímu. Někdy pacient slyí jen jednoduché zvuky, těkot psa, hudbu
apod. Zvuky nebo hlasy můe nemocný slyet uima, ale také jinými
orgány, dosti často přímo mozkem, tedy jako by někdo mluvil v jeho hlavě,
uvnitř hlavy, pak se jedná o halucinace intrapsychické. Halucinace
spojené se slyením nějakých zvuků či řeči jsou halucinace sluchové neboli
auditivní. Kromě těch pacient někdy vidí něco, co neexistuje, nebo to, co
existuje, vidí zkresleně, pak se jedná o halucinace, popř. iluze, zrakové,
vizuální. Obdobně se mohou vyskytnout halucinace čichové, chuové
a zejména tělové, kdy nemocný po těle či uvnitř těla cítí něco
nepříjemného, bolesti, pálení, típání, ale i zcela nezvyklé pocity, které jen těko
popisuje.
Od intrapsychických halucinací se někdy obtíně odliují tzv.
ozvučené mylenky (thoughts aloud), kdy nemocný slyí v hlavě řeč, obvykle
tichou, bezbarvou. Tu povauje za svoje mylenky, neudává, e by to byl
hlas někoho jiného. Tato porucha ji patří do skupiny poruch mylení.
A jen krůček od této poruchy je pocit nemocného, e mylenky, které
má v hlavě, a u je slyí, nebo nikoli, nejsou jeho, e jsou to mylenky
Schizofrenie: choroba chorob/ 11
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





cizí. Jak se tam dostaly, to někdy pacient neví, jindy říká, e mu je tam
někdo vkládá, dává, posílá, vysílá..., někdy dokonce specifikuje, která
osoba to takto činí. Tato porucha je jednak rovně poruchou mylení, ale
u i poruchou identifikace osobnosti.
n Paranoidita (porucha mylení). Pokud pacient cítí, e se s ním něco
děje, e okolní prostředí a lidé kolem něj se nějak mění, nebo se k němu
jinak chovají, má tendenci nějak si to vysvětlovat a obvykle začne situaci
na sebe vztahovat, začne být paranoidní. Změněné vnímání a případné
změny ve svém mylení interpretuje paranoidně, co můe mít různou
hloubku. Můe to být jen tzv. difuzní paranoidita, ale někdy se
paranoidita rozvine a do hloubky bludů. Jedná se o poruchu mylení.
nBludy. Blud je patologická porucha mylení, kdy nemocný je
nevývratně přesvědčen o nějaké skutečnosti, která není pravdivá, často není ani
moná. Nemocný je svým patologickým přesvědčením zcela ovládán
a pod jeho vlivem i jedná. Bludů je mnoho druhů. Velmi časté jsou bludy
paranoidní (vztahovačné), které mohou mít podobu perzekučních bludů
(bludy pronásledování), bludů emulačních (bludy árlivecké), bludů
otravovanosti aj. Nejednou se vyskytují i bludy hypochondrické, kdy
nemocný je přesvědčen, e trpí nějakou vánou chorobou (rakovina, nádor
mozku, lues, AIDS). Dosti častými bludy jsou bludy s náboenským
obsahem, tedy religiózní, a paranoidní bludy s technickým obsahem, např.
sledování kamerami, mikrofony, paprsky, různými přístroji. Můe se
vyskytnout kuriózní situace, e nemocný má blud nějaké skutečnosti a ta
skutečnost pravdivá je. Například nemocný má hypochondrický blud, e
má rakovinu, a rakovinu skutečně má. Nebo je přesvědčen, e jeho ena
je mu nevěrná, a ona mu skutečně nevěrná je. V těchto případech je
diagnostika nesmírně obtíná a vyaduje velmi precizní vyetření nejen
pacienta samotného, ale i souvislostí. Podstatná pro diagnostiku bludu je
jeho naprostá dominance v mylení nemocného, a také patologický
vznik bludu a jeho vliv na ostatní psychické funkce. Nemocný o své
rakovině nebo o nevěře manelky není uvědoměn normálními způsoby, ale
dojde k těmto závěrům paralogickou či jinak patologickou cestou. A
teprve řeením jeho bludu se přijde na to, e rakovinu skutečně má
(somatickým vyetřením), nebo e manelka je mu nevěrná (manelka se např.
přizná). Zde se dostáváme na pole velice jemných a citlivých témat, kde
je třeba při vyetření postupovat velmi taktně a hodnotit získané
informace nestranně a s profesionálním nadhledem.
12/ Schizofrenie v kazuistikách
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





n Inkoherentní řeč (porucha mylení). Je to mluva, kdy pacient říká
slova, která jsou sice srozumitelná, ale spojuje je s jinými slovy tak, e to
nedává běný smysl. Slova, která říká, mohou mít pro nemocného
zvlátní význam. Porucha větné stavby můe být tak značná, e se jedná
o tzv. slovní salát, kdy okolí pacienta vůbec nechápe, co pacient chtěl
říci. Někdy můe být poruena také gramatika, a dokonce i slova mohou
být jen útrkovitá.
nPseudofilozofování, plané mudrování. Nemocný neustále přemítá, co
je smyslem toho či onoho, proč je něco tak či onak, jaký smysl má ivot
vůbec, nebo jeho ivot, co je dobro a zlo, filozofuje nad různými
náboenskými věcmi, ale přitom k ničemu nedojde, ve je plané, bez tvůrčí
logiky a výsledku.
nVychudlé mylení. Je to ztráta schopnosti pouívat řeč v rozmanitých
variantách, k popisu různých situací, k vyjádření pocitů, přání atd.
Nemocný se větinou vyjadřuje holými větami, nebo mlčí a mluví jen jako
odpověď na otázky, často jednoslovně. Má omezenou slovní zásobu,
vyjadřuje se stereotypně, opakuje stejná slova, slovní spojení, nebo mluví
roubovaně, neohrabaně.
nÚzkosti, anxieta (porucha emotivity). Úzkosti u nemocných
schizofrenií bývají velmi časté, i kdy ne vdy jsou pro pozorovatele zřetelné.
Mnohdy jsou vnitřně proívané a nejednou právě ony mohou vést k
sebevradě.
nDepresivní proívání (porucha emotivity). To se také vyskytuje
poměrně často a rovně není vdy na pacientovi viditelné. Zejména při
dalím příznaku, emoční oplotělosti, nemusí pacient projevovat mimiku
obvyklou u depresí, nemusí o ní ani hovořit, ale můe ji mít a i tato
porucha můe vést k sebevradě.
nEmoční oplotělost, plochost (porucha emotivity). Je to ochuzení
prunosti proitku, zplotění výkyvů radosti a alu, zmenení intenzity
proitku a citu, neschopnost něco silně cítit a proívat, mít někoho či
něco rád, mít k někomu či něčemu silný vztah. Člověk postiený emoční
oplotělostí se svému okolí jeví laxní, bez zájmu, chladný, bezcitný,
lhostejný, někdy a tupý.
Schizofrenie: choroba chorob/ 13
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





n Emoční ambivalence (porucha emotivity). Je to stav, kdy nemocný má
i nemá něco rád nebo někoho rád, větinou ve stejném okamiku. S tím
často souvisíambitendence, tedy současně něco chce a nechce. Je to
porucha vůle a chtění.
nEmoční nepřiměřenost, nepřiléhavost (porucha emotivity).
Nejčastěji se projevuje v tom, e nemocný vesele hovoří o věcech, které vůbec
veselé nejsou, např. o sebevradě, o smrti někoho z rodiny. Často se
u toho i směje. Sama jsem jetě jako začínající psychiatrička zaila
situaci na vizitě na lůkovém oddělení, kdy pacientka se nějak nepřiléhavě
smála. Zeptala jsem se, čemu se tak směje, ona odpověděla, e tomu, jak
by se zasebevradila. A jak? ptám se. Vzala by háček a vytrhla by si
tepnu z krku, cha cha cha... Přiznám se, e mi přeběhl mráz po zádech.
nApatie (porucha emotivity). Nemocnému je vechno jedno, nic ho
nezajímá. Sedí a hledí a neví, co by měl dělat.
nAbulie, hypobulie (porucha vůle). Nemocný má velmi oslabenou vůli,
a to v extrémních případech a tak, e není schopen vstát z lůka,
udrovat osobní hygienu atd. V lehčích formách se hypobulie projevuje tím, e
nemocný by rád něco dělal, ale nejde to, nemá sílu se do něčeho pustit,
nebo se rychle unaví jakoukoli činností. Nemá také dosti vůle se k
něčemu rozhodnout nebo dodret nějaký slib, např. e bude uívat léky.
nInsomnie, hyposomnie, nedostatečný spánek. Je to porucha velmi
častá a nemá typický průběh, jako např. u endogenní (velké) deprese.
Nespavost někdy je, někdy není. Pokud je, můe být porucha usínání,
časné probouzení, trhaný spánek, naprostá nespavost několik dní, pak opět
spánek dobrý.
nAutomutilační a suicidiální aktivity (porucha pudů, jednání a vůle).
Ty bývají u schizofreniků dosti časté a mívají nejrůznějí motivace, od
motivací naprosto vágních po jednání pod vlivem halucinací a bludů.
nAgresivita vůči okolí (porucha pudů, jednání a vůle) se u schizofrenie
rovně můe vyskytnout. Pacient v psychotickém stavu pod vlivem
halucinací či bludů můe někoho napadnout, nebo můe i promyleně
někomu ublíit, pokud je bludně přesvědčen o tom, e dotyčný člověk je vůči
němu nepřátelský.
14/ Schizofrenie v kazuistikách
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





n Porucha identity osobnosti. Pacient se cítí být někým jiným, např.
Napoleonem, svým bratrem nebo současně sebou samým a někým jiným.
nPsychomotorický neklid. Jde o nadměrnou aktivitu tělesnou, která
nemá racionální podklad, je to pobíhání sem tam, pacient nevydrí sedět,
nevydrí na místě, můe manipulovat různými věcmi bez zjevného
důvodu. Přitom bývá patrné, e i psychicky je rozruen.
Uvedený soubor obvyklých jednotlivých příznaků schizofrenie je jen
hrubým schématem skutečné barvitosti psychopatologického obrazu. Kromě
těchto obvyklých příznaků se mohou vyskytnout jetě jiné, méně časté. Pro
schizofrenii typické, i kdy poměrně řídké, jsoupříznaky katatonní, tedy
poruchy z oblasti psychomotoriky. Patří sem zejména různé grimasování,
manýrování, katatonní stupor a katatonní raptus. Dva posledně jmenované
symptomy jsou velice závané a jsou příkladem akutních psychiatrických
stavů.
V psychopatologii se také pouívá termínpozitivní a negativní
příznaky, nebo plus a minus příznaky. Původ tohoto označení najdeme u J. H.
Jacksona (Pearce, 2004). Pozitivní jsou ty, které jsou oproti normě navíc, tedy
předevím bludy a halucinace, ale té impulzivní chování. Negativní jsou
ty, je oproti normě chybějí, tedy zejména ochuzení mylení, slovní
zásoby, emotivity, vůle, sociálních kontaktů, celkové sníení aktivity. V mnoha
směrech se negativní příznaky shodují s tím, co nazýváme defektem či
deficitem osobnosti (Andreasen, 1982; Andreasen et al., 1994; Sass, 2003;
Stahl a Buckley, 2006). Mohli bychom sem přiřadit i ochuzení v oblasti
imunity (Müller et al., 2000).
Nyní se pokusím sestavit tyto jednotlivé, pouze vyjmenované příznaky
tak, jak je zpravidla vídávám ve vzájemných vztazích a skupinkách.
OBVYKLÉ PŘÍZNAKY VE VZÁJEMNÝCH
SOUVISLOSTECH
nSluchové halucinace a paranoidní bludy, anxieta. Pacient slyí hlasy,
které mu nadávají, vytýkají mu něco a on má bludné přesvědčení, e ho
někdo pronásleduje. Například vidí automobily na ulici a povauje je za
své pronásledovatele. Proívá úzkosti a strach. Pod jejich vlivem můe
Schizofrenie: choroba chorob/ 15
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





např. utéci z domova, v krajním případě se můe bránit domnělým nepřá -
telům a být vůči někomu agresivní.
nIntrapsychické halucinace, apatie, hypobulie. Pacient není schopen
nic pořádného dělat, naslouchá svým halucinacím, které slyí v hlavě,
nemá o nic jiného zájem, nemá dosti síly a vůle překonat tyto pocity
a přinutit se k úkonům běného ivota, take jen leí nebo sedí, nejí,
nedodruje základní hygienu.
nTělové halucinace, hypochondrický blud, deprese, suicidiální
mylenky a aktivity, někdy hypobulie, nespavost.Nemocný má nějaké
podivné pocity v některé části svého těla, např. v břie, a poněvad jeho
otec nebo jiný příbuzný zemřel na rakovinu, myslí si, e i on má
rakovinu. K lékaři nejde a upne se na své pocity a obavy. Můe to dojít tak
daleko, e je skálopevně přesvědčen o své rakovině, a kdyby měl dosti silnou
vůli, el by spáchat sebevradu. Někdy pokus učiní.
nInkoherentní mylení, pseudofilozofování, emoční oplotělost,
suicidiální mylenky a aktivity.Nemocný bývá do sebe uzavřený od mládí,
mívá sklon k filozofování nad běnými věcmi, projevuje zájem o
filozofii, popř. náboenství, přemítá o tom či onom, o smyslu ivota vůbec
i o smyslu ivota svého. Někdy dojde k závěru, e ivot smysl nemá,
nebo e jeho ivot nemá smysl, take mu na ivotě nezáleí. Pociuje
změnu v proívání vztahu ke svým blízkým, najednou k nim necítí to co
dříve. Take by mu bylo jedno, kdyby jeho příbuzní jeho smrti litovali,
nebo kdyby jim svou sebevradou způsobil bolest.
nInkoherentní mylení, emoční inadekvátnost, psychomotorický
neklid.Bývá to akutní stav, kdy nemocný neklidně přebíhá sem tam, bez
viditelného cíle, jeví se úzkostný, někdy se nepřiléhavě směje, produkuje
více či méně nesouvislou řeč, z ní je jen těko patrno, co se v něm
odehrává. Obvykle se něčeho bojí, můe mít i sluchové či zrakové halucinace,
s nimi si povídá. V tomto stavu můe sobě i jinému člověku ublíit, ani
ne tak cíleně, ale spíe v tomto pomatení mysli omylem někam spadne,
někde se uhodí, do někoho vrazí. Je to situace vyadující okamitý zásah
lékaře, nejlépe psychiatra. Obvykle vak přivolaným lékařem je lékař
rychlé záchranné sluby, nebo tyto stavy často propukají doma a večer
či v noci. Bývá nezbytná psychiatrická hospitalizace.
16/ Schizofrenie v kazuistikách
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





n Apatie, abulie, vychudlé mylení, ztráta zájmu o okolí, neschopnost
sociálních kontaktů.Zde u velkou roli hraje čas. Jde obvykle o člověka
tichého, nenápadného, do sebe uzavřeného, bez přátel, bez sexuálního
partnera/partnerky, zpočátku studujícího nebo pracujícího, který např.
náhle přestane chodit do práce. Jindy z ničeho nic odjede někam vlakem či
autobusem (obvykle nemá auto ani řidičské oprávnění), je několik dní
pryč a zase se vrátí. Někdy se, bohuel, nevrátí, spáchá někde sebevradu
ke značnému údivu okolí, které na něm nikdy nevidělo důvod, proč by se
měl trápit a sejít ze světa. Pokud k sebevraedné aktivitě nesáhne,
obvykle končí jako sedící nebo leící troska, bez jakékoli činnosti, bez
projevů emocí, zcela lhostejný ke vemu.
Toto jsou jen příklady různých kombinací příznaků v určitém krátkém
časovém úseku, které jsou podle mých zkueností časté. Podobných
kombinací můe být samozřejmě mnohem víc.
OBVYKLÉ PŘÍZNAKY VE VÝVOJI V ČASE
Jak ji bylo uvedeno výe, u schizofrenie nelze jednotlivé příznaky
pouze vyjmenovat, nebo je jen pospojovat v aktuálních souvislostech, ale je
třeba je sledovat i ve vývoji v čase. Jednotlivé průběhy schizofrenie jsou
velmi různé, u kadého pacienta jiné a prognosticky jen těko
odhadnutelné. Co je vak u vech schizofrenií společné, je skutečnost, e se jedná
ochorobu chronickou, bez časového omezení, která postupuje, jede, teče.
Je to proces.A s nadsázkou lze říci, e pokud nejede, tak to není
schizofrenie. Existují psychopatologické obrazy schizoformní, tedy schizofrenii
podobné, které mohou aktuálně imponovat jako schizofrenie, ale právě
jejich časové omezení a úzdrava postieného popírají diagnózu schizofrenie
(vliv drog, horečnatého onemocnění, operace...).
U schizofrenie existují průběhy s akutními atakami, mezi nimi jsou
období remisí, postupem času méně a méně kvalitních. Existují průběhy bez
atak, kde proces postupuje více či méně rychle kupředu a více či méně
rychle vede k defektu osobnosti. A existuje nesčetné mnoství variant průběhu
mezi těmito dvěma krajními vzory, např. ataka, remise, ataka, remise a pak
bezatakový strmý pokles. Nebo naopak, postupný vývoj a pak náhlé
propuknutí do bouřlivé ataky a opět jen pozvolný postup. Nebo bouřlivá ataka,
kterou se nepodaří zcela kompenzovat, take zůstávají některé reziduální
Schizofrenie: choroba chorob/ 17
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





příznaky, je trvají dál v nekvalitní remisi, pomalu se sunoucí k defektu
osobnosti. Prostě můe to být jakkoli. Proces postupuje léta, take obvykle
se v ivotě pacienta odehraje mnoho důleitých událostí, které mohou prů -
běh náhle změnit. Takovými událostmi můe být rozvod, ztráta schopnosti
pracovat a přechod do invalidního důchodu, úmrtí rodičů nebo sourozenců,
různá tělesná onemocnění, zejména hypertenze, cukrovka a jiné
hormonální poruchy, operace.
Také psychopatologický obraz choroby můe, ale nemusí zůstávat po
celou dobu trvání choroby stejný. Existují pacienti, u kterých ataka začíná
pokadé stejně. Rozvoj např. halucinatorního a paranoidního syndromu
má pokadé stejný postup a stejný obsah. Ale existují také pacienti, kteří
mají halucinace pokadé jiné, nebo je někdy mají, jindy ne, někdy
převaují příznaky deprese nad bludy nebo inkoherentním mylením, jindy
zase naopak. Viděla jsem např. hebefrenní schizofrenie, které přecházejí
do paranoidní, paranoidní schizofrenie, je přecházejí do schizoafektivních
poruch, simplexní schizofrenie, kde se najednou objeví halucinace a
paranoidita, paranoidní schizofrenie, které se změní v katatonní atd. Z tohoto důvodu
se mi také zdá, e přísné dělení schizofrenie na její jednotlivé typy a podtypy
není potřebné, i kdy v jistém smyslu je vhodné pro první orientaci o
nemocném.
SCHIZOFRENIE SKRYTÁ V JINÝCH
DIAGNÓZÁCH
Těmi diagnózami mohou být jiné psychiatrické diagnózy, ale i
některé diagnózy somatické. Diagnóza schizofrenie je společensky jetě stále
stigmatizující a pro pacienta i jeho rodinu traumatizující, take někdy
psychiatr volí, zejména zpočátku, diagnózu mírnějí a společensky
přijatelnějí. Bývají todiagnózy různých chronických neuróz nebo depresí. Tyto
omyly se týkají zejména těch typů schizofrenie, které nemají ony pozitivní
příznaky, tedy halucinace a bludy, ale jsou to spíe simplexní formy, popř.
paranoidní forma, kdy pacient občasné halucinace nebo bludy úspěně
dissimuluje. Větinou vak časem schizofrenní proces dospěje do stadia,
kdy je ji zcela zřetelný, bohuel obvykle ji jako chronický stav s
defektem osobnosti. Tomu přispívá také skutečnost, e nepoznaná schizofrenie
není léčená jako schizofrenie, take její tok není patřičně brzděn
adekvátními prostředky.
18/ Schizofrenie v kazuistikách
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
*





Schizofrenie nebo schizoafektivní poruchy, které mají výrazné tělové
halucinace s event. hypochondrickými bludy, bývají někdy opakovaně vy -
etřovány tělesně, s negativními nálezy, a podobně jako larvované deprese
neodpovídají na terapii somatickou. Teprve psychiatrická léčba vede ke
zmírnění či odstranění těchto příznaků.
Někdy se také stane, e se setkáme s člověkem, který jeví známky
schizofrenie, větinou ji pokročilé, a přitom se nikdy psychiatricky neléčil
a nepřipoutí ani monost, e by se léčit měl. Bývají to příbuzní
psychiatrických pacientů, kteří v rodině jak tak fungují, jeví určité povahové
zvlátnosti, ale jsou rodinou akceptováni a nikdo z blízkého okolí tohoto
člověka nemá dojem, e zmíněný člověk je nemocný. Zejména kdy je v
rodině viditelný schizofrenik s barvitými příznaky, tak vedle něho tichá,
simplexní a pomalu se vlekoucí schizofrenie u jeho bratra, matky apod. se jaksi
ztratí. A teprve po letech pozorujeme u těchto příbuzných projevy defektu
osobnosti, kterým se ostatní rodinní přísluníci poněkud diví, kde se tu
vzaly, a nechápou, jak je moné, e si jich dříve nepovimli.
SCHIZOFRENIE OVLIVNĚNÁ LÉKY
Psychopatologický obraz schizofrenie je v posledních desetiletích
a zejména v posledních letech výrazně ovlivněn podáváním psychofarmak,
jejich vývoj značně pokročil. Ony bouřlivé projevy schizofrenních atak
popisované dřívějími autory, kteří nae léčebné monosti neměli, nebývají
tak časté. A takéúbytek psychických schopností díky kvalitním lékům
postupuje mnohem pomaleji ne bez nich. Problémem ovem jsou
pacienti, kteří léky odmítají, a u veřejně, nebo tajně, take zůstávají bez
léčby a často i bez jakéhokoli kontaktu s psychiatrem. Těchto pacientů, zdá se
mi, vak v poslední době také ubývá díky tomu, e moderní antipsychotika
mají méně vedlejích účinků, take pacienti léky lépe snáejí a jsou s nimi
spokojenějí ne dříve. Abych pouila nyní tak oblíbeného termínu,com-
pliancepacienta se zvyuje (Čeková, 2009; Masopust et al., 2009).
Zatím vak vechny léky, které jsem kdy měla monost pouít, tedy i ty
nejmodernějí, více či méně často přece jen vykazovaly vedlejí účinky.
Jedním z nich je nadměrný útlum, spavost, únava. Jindy naopak psychofar -
maka vedou k vnitřní tenzi, vnitřnímu neklidu, akatizii. V těchto případech
lze někdy zpočátku těko rozliit, co je z čeho. Zda útlum a únava, nebo
naopak tenze a úzkosti jsou z nemoci samé, nebo z léků. Osvědčilo se mi
příSchizofrenie: choroba chorob/ 19
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





sluný podezřelý lék maličko sníit, pacienta pozvat ke kontrole velmi
brzy, třeba za dva tři dny, a ono se to ukáe. V případě vedlejích účinků
léku přísluný lék snííme a přidáme jiný, za který jej postupně vyměníme,
popř. necháme oba v kombinaci. V případě zhorení nemoci naopak lék
zvýíme, popř. k němu přidáme dalí k odstranění uvedených příznaků.
Přes vekerý pokrok ve farmakologii ani ty nejmodernějí léky zatím ne -
dovedou zastavit schizofrenní proces a nedokáou také dostatečně úspěně
ovlivnit negativní příznaky schizofrenie. Take i v současné době existují
exacerbace a relapsy či nedokonalé remise i bez vysazení léků, prostě jen
tak, samy od sebe, bez zjevné příčiny, nebo po spoutěcím momentu nějaké
zátěe (virózy, operace, rodinné problémy, jaro, letní vedra, detivý
podzim, velké mrazy atd.).
V této souvislosti je třeba také připomenout moný výskyttardivních
dyskinéz, které se objevují po obvykle delím podávání neuroleptik, resp.
antipsychotik, větinou po mnoha letech, ale mohou se objevit i dříve. Jde
o mimovolní opakované pohyby končetin, trupu, obličejových či jiných
svalů, které pacienta vyčerpávají a obtěují a mají i negativní komunikační
efekt. Jsou to různé klátivé pohyby trupem, bezúčelné pohyby rukama,
kývavé pohyby hlavou, pulení úst, vyplazování jazyka, přivírání víček a jiné
klebivé grimasování v obličeji. Takto postiený jedinec působí na své
okolí nepříjemně a odpudivě. A co je horí, vzniklé tardivní dyskinézy se jen
obtíně léčí.
SCHIZOFRENIE PODLE MKN-10
Povauji za nezbytné se po úvodním vlastním pohledu na tuto
chorobu zmínit o oficiální charakteristice a dělení schizofrenie podle dosud
platné desáté revize Mezinárodní klasifikace nemocí. Vzhledem ke
sloitosti problému si dovolím čtenáře obtěovat poněkud irí citací, aby bylo
jasně patrno oficiální názvosloví popisovaných poruch i jejich zařazení do
té které podskupiny.
V této klasifikaci se tedy pod označením F20 Schizofrenie píe:
Schizofrenní poruchy jsou obecně charakterizovány podstatnou a typickou
deformací mylení a vnímání. Jasné vědomí a intelektuální kapacita jsou
obvykle zachovány, ačkoli určité kognitivní defekty se mohou v průběhu doby
vyvinout. Nejdůleitějí psychopatologické fenomény zahrnují ozvučování
mylenek; vkládání nebo odnímání mylenek; vysílání mylenek; bludné
20/ Schizofrenie v kazuistikách
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





vnímání a bludy ovládání; pasivita či ovlivňování; sluchové halucinace,
které komentují nebo diskutují o pacientovi ve třetí osobě; poruchy mylení
a negativní příznaky. Průběh schizofrenních poruch je buď trvalý nebo epi -
zodický s narůstajícím či trvalým defektem, anebo můe být jedna či více
atak s úplnou nebo neúplnou remisí...
Schizofrenie se dělí na následující podtypy:
nF20.0 Paranoidní schizofrenie je charakterizována relativně trvalými,
často perzekučními bludy, které jsou větinou provázeny halucinacemi
sluchovými a poruchami vnímání. Poruchy afektivní, poruchy vůle, řeči
a symptomy katatonní jsou buď nepřítomné, nebo poměrně nenápadné.
nF20.1 Hebefrenní schizofrenie: ...jsou nápadné změny afektivní, bludy
a halucinace jsou částečné a prchavé, chování neodpovědné,
nepředvídatelné, manýrismus je obvyklý. Nálada je nepřiměřená a plochá. Mylení
je dezorganizované a řeč je inkoherentní. Je zde tendence k sociální
izolaci. Prognóza je obvykle patná kvůli rychlému rozvoji negativních
symptomů, zvlátě oplotění afektů a ztrátě vůle. Hebefrenie by se
normálně měla diagnostikovat pouze v dospívání a u mladých dospělých.
nF20.2 Katatonní schizofrenie je charakterizována předevím
výraznými psychomotorickými poruchami, které mohou oscilovat mezi
hyperkinézou a stuporem nebo povelovým automatismem a negativismem....
nF20.3 Nediferencovaná schizofrenie. Psychotické stavy, které splňují
veobecná diagnostická kritéria pro schizofrenii, ale je nelze zařadit do
ádného z podtypů v F20.0F20.2, nebo takové, které mají příznaky více
ne jednoho z nich, bez výrazné převahy nějakého zvlátního souboru
diagnostických charakteristik... Patří sem atypická schizofrenie...
nF20.4 Postschizofrenní deprese. Depresivní stav, který můe
přetrvávat, se objevuje jako dozvuky schizofrenní nemoci. Některé schizofrenní
symptomy, a pozitivní nebo negativní, musí být stále přítomny, ale ji
nejsou v popředí klinického obrazu....
nF20.5 Reziduální schizofrenie. Chronické stadium ve vývoji
schizofrenní nemoci, kde je jasná progrese z časného do pozdního stadia. Je
charakterizována dlouhodobými, ačkoli ne nezbytně irreverzibilními
Schizofrenie: choroba chorob/ 21
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100
0
5
25
75
95
100





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné
verze je moné v elektronickém obchod spolenosti eReading.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist