načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Schizofrenie v dětství a adolescenci - Eva Malá

Schizofrenie v dětství a adolescenci

Elektronická kniha: Schizofrenie v dětství a adolescenci
Autor:

Ztráta reality, narušení vztahu k sobě samému a k vnějšímu světu. To a mnohem více je schizofrenie. Tato duševní porucha však bohužel nezasahuje jen dospělé, ale i děti. Právě ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  246
+
-
8,2
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 1
Úprava: v. (v různém stránkování) : ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
Téma: děti, psychózy, duševní poruchy
ADOBE DRM: bez
ISBN: 80-247-0737-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Ztráta reality, narušení vztahu k sobě samému a k vnějšímu světu. To a mnohem více je schizofrenie. Tato duševní porucha však bohužel nezasahuje jen dospělé, ale i děti. Právě diagnóza schizofrenie v dětství a adolescenci je jednou z nejvážnějších. Jedinečná publikace doc. MUDr. Evy Malé, CSc. Schizofrenie v dětství a adolescenci mapuje do detailu tuto těžkou chorobu a přináší mnoho příkladů z praxe. Kniha pohlíží na schizofrenii z hlediska dětské a dorostové psychiatrie a zaměřuje se na diagnózu, klasifikaci a léčbu nemoci (farmakoterapie, inzulinová terapie, psychoterapie).

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Eva Malá - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

doc. MUDr. Eva Malá, CSc.

SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 2233. publikaci

Odpovědná redaktorka Helena Varšavská

Sazba a zlom Milan Vokál

Foto archiv autorky

Fotografie v knize mají dokumentární povahu, nebyly pořizovány pro publikační účely,

proto je není možno reprodukovat v lepší kvalitě.

Počet stran 196

Vydání 1., 2005

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Š Grada Publishing, a.s., 2005

Obrázek na obálce Š MUDr. Pavel Žáček

Recenzovali:

prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc.

doc. MUDr. Ivo Paclt, CSc.

ISBN 80-247-0737-3

1

Schizofrenie osvit.vp

6. dubna 2005 13:25:50

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


OBSAH

VĚNOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

1. DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD . . . . . . . . . . . . . 9

2. SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

2.1 Schizofrenie v dětství z pohledu začátku třetího tisíciletí . . . . . . . . . . . . 25

2.2 Pohled domácích autorů na schizofrenii u dětí a adolescentů . . . . . . . . . . . 38 3. SCHIZOFRENIE V ADOLESCENCI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

3.1 Diagnóza schizofrenie v adolescenci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 4. KONCEPČNÍ MODELY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

4.1 Genetický model . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

4.2 Model intrauterinně načasované „chyby“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

4.3 Neurotransmiterový model a morfologické změny . . . . . . . . . . . . . . . 71

4.4 Neurovývojový a neurodegenerativní model vzniku schizofrenie . . . . . . . . 72

4.5 Teorie kortikolimbického rozpojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

4.6 Kortikokortikální rozpojení (rozštěp) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 5. TEORIE SCHIZOFRENIE A ZOBRAZOVACÍ METODY

U SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A V ADOLESCENCI . . . . . . . . . . . . . 79

5.1 Neurotransmiterová teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

5.2 Teorie diskonekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

5.3 Základní závěry, které jsou zároveň otázkami v roce 2004 i 2005 . . . . . . . . 87 6. RODINY SCHIZOFRENIKŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 7. PERINATÁLNÍ ANAMNÉZA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 8. RIZIKOVÉ DĚTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 9. NEUROLOGICKÉ VYŠETŘENÍ A OTÁZKA VÝVOJOVÉHO

OPOŽDĚNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 10. DEPRESE A SUICIDÁLNÍ TENDENCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 11. PROGNÓZA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 12. MORTALITA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 13. LÉČENÍ SCHIZOFRENIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

13.1 Farmakoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

13.1.1 Farmakologické strategie léčení psychických poruch v 80.

a 90. letech 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

13.1.2 Farmakoterapie konce druhého tisícíletí a začátek třetího –

éra antipsychotik „atypických“ SDA

(serotonin-dopaminových antipsychotik) . . . . . . . . . . . . . . 118

2

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:51

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


13.1.3 Farmakoterapie dětí a adolescentů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

13.1.4 Reference domácích autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130

13.1.5 Udržovací farmakoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

13.1.6 Farmakorezistence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

13.1.7 Vedlejší nežádoucí účinky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133

13.1. 8Stručné shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

13.1.9 Elektrokunvulzivní terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

13.1.10 Transkraniální magnetická stimulace . . . . . . . . . . . . . . . . 137 13.2 Psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137

13.2.1 Psychoterapeutické vedení schizofrenních dětí . . . . . . . . . . . 137

13.2.2 Terapeutické vedení schizofrenních adolescentů . . . . . . . . . . 141 ZÁVĚREM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 PŘÍLOHA 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

28letáretrospektivněrospektivní longitudinální studie pacientů

s diagnózou schizofrenie v dětství a adolescenci (E. Malá) . . . . . . . . . . . 145

Stručný souhrn 28leté longitudinální studie 120 dětských

a adolescentních schizofreniků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153

Relevantní anamnestická data . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 PŘÍLOHA 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157

Diagnostická kritéria schizofrenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 REJSTŘÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193

3

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:51

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


VĚNOVÁNÍ

Věnováno mé rodině, prof. J. Fischerovi a prof. M. Belferovi.

Prof. MUDr. Jan Fischer, DrSc. (1913–1976)

Založil u nás obor dětské a dorostové psychiatrie,

ačkoliv klinik, celou svou duší byl teoretik. Studoval

kybernetiku, statistiku, navzdory totalitnímu režimu

propagoval přístupy dynamické psychoterapie, podílel

se na mnoha výzkumných pracích a mezinárodních

studiích, napsal první českou učebnici dětsképsychiatrie. Založil postgraduální vzdělávání a získáníodbornosti (atestaci z oboru), vybudoval první Dětskoupsychiatrickou kliniku (Praha, FN Motol).

Prof. MUDr. Myron Lowell Belfer, Ph.D.

Je profesorem dětské a dorostové psychiatrie naHarvardské univerzitě v Bostonu a expertem-konzultantem

pro tento obor při WHO, pracující na vývoji globálního

plánu duševního zdraví mládeže na celém světě aspeciálně v rozvojových zemích. Jako prezidentMezinárodní asociace dětské a dorostové psychiatrie (IACAPAP)

se po „sametové revoluci“ jako jeden z prvních zajímal

o naši psychiatrii a postgraduální vzdělávání a umožnil

ČR vstup do evropských i celosvětových odborných

struktur i účast na různých mezinárodních kongresech.

Je vynikajícím pedagogem a svou noblesou askromností vzorem pro ostatní.

VĚNOVÁNÍ / 7

4

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:52

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


PODĚKOVÁNÍ

Zvláštní poděkování si dovolím vyslovit oběma recenzentům za jejich cenné

připomínky, vlídné a pečlivé posouzení.

Upřímné poděkování za velkou pomoc při realizaci knihy patří paní redaktorce

H. Varšavské, paní instruktorce E. Sekaninové za precizní administrativnízpracovávání a ing. Z. Smrčkovi za četné rešeršní služby.

8 / SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI

5

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:53

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


1. DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ

ÚVOD

Termínpsychóza, publikovaný v roce 1845 E. von Feuchterslebem, prodělal

mnoho změn, dnes je dokonce opouštěn a není používán jednotně ani v dětsképsychiatrii, ani v psychiatrii dospělých. Běžně pod pojmem psychóza rozumíme těžkou

duševní poruchu, jejíž rámec tvoří porucha vztahů pacienta – jak k sobě samému,

k ostatním osobám, tak k realitě. Vztahy buď chybí nebo jsou narušeny, pacient je

převádí do svého vlastního imaginárního světa, kam jej není možné následovat

.

Poruchy vnímání reality jsou provázeny změnami chování (např. autistické odtažení,manické extravagantní jednání atd.), které nelze druhými empaticky pochopit. Psychóza

se zdá býti přerušením smyslu života.

Schizofrenie v dětství může být zcela srovnána se schizofrenií dospělých, svýjimkou zvláštních rysů a specifických modifikací klinického obrazu konkrétníhovývojového stadia, ve kterém se dítě nachází (buď věkem nebo stupněm intelektovéhovývoje) (Eggers, 1982).

Tab. 1 Historický růst a různé etapy vymezování pojmu schizofrenie (Kaplan,

Sadock, 1982).

1860 Morel demence praecox

1870 Hecker hebefrenie

1871

1863–1868 Kahlbaum katatonie

1874

1861 Griesinger primäre Verrücktheit

1868 Sander paranoid

1896 Kraepelin dementia praecox

E. Kraepeli n– 1896 shrnuje různé psychotické syndromy pod diagnostickoujednotku dementia praecox a ve svém popisu jí dává do vínku nepříznivou prognózu –

konečnou deterioraci. Vyděluje tři základní typy demence praecox: katatonní,hebefrenní a paranoidní.

DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD / 9

6

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:53

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


E. Bleuler přichází s novou koncepcí dementia praecox i s novým termínem,schi

zofrenie, který volně přeložen znamená „rozštěp mysli“. Dle Bleulera je rozštěphlav

ním příznakem a je daleko více typický než finální deteriorace. Deterioraci nepokládá

za nezbytný rys schizofrenie. Ke Kraepelinovu dělení přidává 4. typ – schizofrenii

simplexní. Tyto čtyři typy jsou v podstatě akceptovány dodneška jako základníschi

zofrenní syndromy, ve kterých se objevují všechny průběhové variace mezi úzdravou

na jednom konci a devastací organismu s následnou deteriorací-demencí na konci

druhém (Eggers, 1982).

Hecker – 1871 ve své monografii podrobně popisuje hebefrenii – jednu zezá

kladních schizofrenií, typickou pro adolescentní období. Je to duševní porucha, která

je bizarní a ve které nejapné vtipkování, chichotání, grimasování, manýrismy apseu

dofilosofování jsou spojeny s ostatními psychotickými fenomény. Hebe –adoles

centní dcera Dia a Hery, byla dle řecké mytologie bohyní mladosti a byla číšnicí

10 / SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI

SCHIZOPHASIA

RECCURENT

CATONIA

AFFEKT-LADEN

PARAPHRENIA

SCHIZOPHRENIA

SPECTRUM DISEASES

Kety Etal

1975

PSEUDONEUROTIC

Hoch-Polatin

1949

SCHIZOAFFECTIVE

Kasanin

1933

ONEIROID

Mayer-Gross

1923

SIMPLEX

Bleuler

1911

Diem

1903

SCHIZOPHRENIA

Bleuler

1911

DEMENTIA PRAECOX

Kraepelin

1896

ATYPICAL

SCHIZOPHRENIAS

Leonhard

1960

SCHIZOPHRENI FORM

Langfeldt

1939

PARAPHRENIA

Kraepelin 1912

Kahlbaum 1863

DÉMENCE PRAECOX

Morel 1860

PARANOID

Sander 1868

HEBEPHRENIC

Hecker 1870

CATATONIC

Kahlbaum 1868

STOPOROUS

EXCITED

Obr. 1 Historický vývoj klasifikačního konceptu schizofrenií. (Převzato: Kaplan, H. J.,

Sadok, B. J.: Schizophrenic disorders. In Comprehensive text book of psychiatry III.

Baltimore, London, Wiliams, Wilkins 1982.)

7

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:53

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


bohů. Usrkávala víno, které opatrovala, měla občas „špičku“, chichotala se, chovala

se nepřiměřeně a byla pošetile hloupoučká (Kisker, 1977). Bohužel, hebefrenici

mimo tyto symptomy mají výrazné psychotické poruchy myšlení a vnímání aznámky dezintegrace celé osobnosti. Často proces končí těžkou regresí a deteriorací.

De Sanctis – 1906 popisuje psychózu u dětí před pubertou a nazývá ji dementia precocissima.

Od antiky až do středověku nejsou důkazy, že by existoval organizovaný zájem o vývoj a chování dítěte. Po francouzské revoluci se začíná zájem veřejnosti obracet na handicapované děti a roku 1784 Hauy v Paříži otevírá první školu pro slepé děti. Devatenácté století je charakterizováno rozvojem péče o mentálně retardované. V našich zemích patří zásluha Karlu S. Amerlingovi, který jde s dobou a jako lékař a pedagog má vynikající erudici a hluboké pochopení pro tuto problematiku.Začínají se budovat první centra pro mentálně defektní děti. Objevují se první zmínky o psychotickém dítěti. Roku 1860 vychází Morelova monografie Psychosen imKindesalter. Wieck (1965) udává, že první popis melancholie s halucinacemi u dětí je z roku 1862. Eminghaus vydává knihu Die geistigen Störungen des Kindesalters 1887 (Wieck, 1965). Charpentier píše o „demences précoces simples des enfantsnormaux“. Kraepelin – 1896 přesně a jasně popisuje symptomy duševních nemocí a jako první se zmiňuje o dementia praecox (Kraepelin, 1919). Vyzdvihuje, že u malého počtu pacientů začíná schizofrenie v dětském věku (myšleno od 10 let). Udává 3,5 % dětí s diagnózou schizofrenie z 1054 dospělých pacientů s toutéž diagnózou. Binet a Simon – 1905 publikují psychometrické testy. Sante de Sanctis (1905–1908) vlastně podnázvem dementia praecocissima první charakterizuje dětskou schizofrenii jakospecifickou entitu. Weygant – 190 8(Vondráček, 1967) rozlišuje mezi Hellerovou infantilnídemencí, idiocií a dětskou schizofrenií.

E. Bleuler – 1911 při popisu základních symptomů schizofrenie (didaktická4A– autismus, ambivalence, poruchy afektů a asociací) uvádí jako první – termín autismus. Autismem je vlastně vyjadřovaná porucha myšlení. Myšlení je neproduktivní, pasivní, pacient je pohroužen do vnitřního světa snů a fantazií. Později se spíše než autistické myšlení začal používat termín myšlení dereistické. Kanner označení použil v názvu nové diagnostické jednotky infantilní autismus. Autismus zůstal vyhrazen, ale až v 90. letech minulého století, diagnostické kategorii pervazivních poruch.Homburger – 1926 vydává knihu o psychopatologii v dětství, Freudová rozpracovávápsychoanalytické principy léčení dětí a seznamuje odborníky s terapií hrou. Tramer na sjezdu švýcarské psychiatrické asociace 1933 zakládá nový obor medicíny s názvem Kinderpsychiatriea zároveň tak nazývá časopis, který vychází od roku 1934.Vznikají první velké práce o dětských psychózách, speciálně o schizofrenii v dětském věku.

V našem písemnictví Funk (1929) popisuje desetiletého chlapce, který měl po chřipce záchvaty nepřirozeného strachu a lekavosti, ve 14 letech ataku s pozitivními psychotickými symptomy, pak stuporem a za tři měsíce kompletní remisi. Při dalších kontrolách přetrvávala pouze „těžkopádnost“. Otec chlapce byl psychotik. Funkuvádí, že psychózy v dětském věku tvoří 0,55 % všech psychóz.

Potter, Despert (Potter, 1933) a Bradley (Bradley, 1955) v roce 1933 stanovují nová diagnostická kritéria (viz přílohu Diagnostická kritéria) a zájem pedopsychiatrů se obrací k dětským psychózám, klasifikaci duševních poruch a otázce vzdělávání. (Jen namátkou jména světově známá – Asperger, Benderová, Cameron, Goldfarb, Kanner, Lutz, Mahlerová, Stutte, Suchareva, Tramer, Van Krevelen, Villinger). Vletech 1935–1936 o dětské schizofrenii psali Homburger, Tramer a Stern. Dle Stutteho

DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD / 11

8

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:53

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


(Wieck, 1965) se schizofrenie v dětství vyskytuje 3,5× častěji u chlapců než u dívek.

Lutz (Wieck, 1965) rozděluje dětské schizofrenie dle průběhu na plíživě začínající,

nevýrazné ataky a na bouřlivé akutní nebo subakutní ataky, provázené často katatonií.

Z diferenciálně diagnostického hlediska rozebírá schizofrenie a schizofrennípsychózy na bázi organického poškození mozku. Villinger prohlašuje, že diagnóza dětské schizofrenie je možná; základním symptomem je autisticky změněné já (ich, ego) a veškerý smysl života. Duševní stavy schizofrenních dětí nelze vědecky přesněposat, ale pochopení dezintegrace vědomí je možné. Villinger rozděloval schizofrenie u dětí podle vývojové fáze do 10 let, prepubertální do 14 let a schizofreniimladistvých od 14 do 1 8let. Intenzivně studoval a pak popsal prodromy, kdy se objevují náhlé neodůvodněné poruchy chování, změny nálady, autistické projevy. Dítě seizoluje, nebo naopak hledá pomoc u svého okolí. Jindy je nápadný přechodný autismus, denní snění (s poruchami myšlení a vnímání nebo bez nich) a pak regresivní chování, které může končit defektem. V roce 1942 Lauretta Benderová v Bellevue Hospital v New Yorku popsala podobný klinický syndrom. Myslela si, že je vyjádřením dětské schizofrenie. Vytvořila nyní znovu moderní hypotézu, že dětská schizofrenie jevýsledkem opožděného zrání mozku a celého plodu v embryonální době, které se pak projeví primitivním přizpůsobováním se prostředí ve formě bizarního chování. Když se onemocnění projeví, je v mnoha případech tak devastující, že vypadá jakoretardace. Jedná se ovšem o pseudoretardaci. Benderová při stanovení schizofrenie v dětství klade důraz na dva základní aspekty – za prvé aspekt zhodnocení poruch integrace vzorců chování, za druhé určení psychopatologie dle vývojových kritérií. Diagnóza je vývojová a neurologická s perzistujícími ostrůvky primitivní organizace CNS. Kognitivní abnormity se týkají speciálně poruchy percepce obrazu vlastního těla. Za nejdůležitější diagnostické kritérium je považována vše pronikající anxieta (viz přílohu Diagnostická kritéria). V pracích Benderové (Quay, 1972) a Fischové jepatrný výrazný vliv Gesella a Gestalt psychologie. Schizofrenní dítě je takové, které má patologické projevy v každé rovině CNS a na každém poli integrace těchto funkcí. To znamená v rovině funkcí vegetativních, motorických, percepčních, kognitivních,intelektuálních, emočních a sociálních. Benderová byla kritizována mnoha autory, že během 20 let vyšetřila tisíc schizofreniků a diagnóza schizofrenie tvoří 8% všechjejích pacientů. Dle Reisera (1963) to nelze vysvětlit ani tím, že se speciálně o tytopacienty zajímá. Benderová se však hájila, že velká část jejích dětských pacientů má i v dospělosti diagnózu schizofrenie. Avšak dle Eisenberga (1957) pro diagnózu vdospělosti má velký význam diagnóza v dětství a většina autorů ji pouze přepisuje.

Pečlivé studie, které prověřovaly diagnostická kritéria Benderové – (Fischová,

Halpern, Shapiro a Wille, 1965; Fischová, Shapiro, Shapirová, Campbellová a Wille,

1968), dokázaly praktickou validitu jejího klasifikačního systému. Wolff a Chessová

(1964) podobně jako Benderová považují psychózy v dětství za poruchy maturace,

ve kterých ostrůvky fixovaného primitivního chování perzistují v reaktivních vzorcích

chování. Nyní, po 40 letech, se tato koncepce jeví jako vysoce moderní, odpovídající

posledním výzkumům na poli schizofrenie. Bergman, Escalona a kol. (Wolman et al.,

1978) publikovali kazuistiku 5 dětí s „neobvyklou senzitivitou“ k senzorickéstimulaci. Děti byly přecitlivělé např. na světlo, na zvuky, barvu, byly „vysoce zranitelné“

a nesnášely žádnou stresovou situaci. Měly nerovnoměrné rozložení intelektových

schopností. Nebyly tolerantní ke změnám, byly negativistické, s afektními záchvaty

zlosti. Pro takové děti se snažil roku 1954 Rudolf Ekstein vytvořit novoudiagnostickou jednotku, tzv. hraniční (borderline) psychotické dítě. Dítě má příznaky, které

12 / SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI

9

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:54

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


lze řadit jak mezi neurotické, tak psychotické. Beata Ranková (1949) informuje otěžké emoční poruše v dětství, která vede k atypickému vývoji. Avšak tzv. „atypické

dítě Rankové“ mělo tak nejasná diagnostická kritéria, že vlastně tato kategorie,

zrovna tak jako Eksteinova snaha o nové označení „hraniční dítě“, neměly žádnoudiferenciálně diagnostickou hodnotu. Kvalitativně odlišný klinický syndrom, který je

dnes označen jako infantilní autismus, je publikován roku 1943 Leo Kannerem.

Ten popsal skupinu 11 dětí, které „přišly na svět s neschopností navázat citový

kontakt, stejně jako jiné děti přicházejí na svět s intelektovým nebo fyzickýmdefektem. Normální fyzický vzhled a dobrá mechanická pamě vedly Kannera k závěru, že

děti se narodily s dobrým intelektovým potenciálem. Děti byly extrémně osamělé

a uzavřené ve svém vlastním světě. V psychomotorických testech dosahovalyslabých výsledků. Rodiče, dle Kannera, charakterizovali své dítě jako uzavřené vevlastní skořápce, které je šastné, když je ponecháno o samotě. Dítě se nemazlí, vyhýbá se

fyzickému kontaktu, nevyjadřuje emoce (viz přílohu Diagnostická kritéria). První

potvrzení existence Kannerova syndromu v Evropě přišlo v roce 1952 od VanKrevelena z Holandska a Sterna z Francie. Van Krevelen vytyčil nutnost zkoumání organické

příčiny a kritizoval Kannerovu psychoanalytickou teorii. Popsal jak Kannerůvinfantilní autismus (1952), tak autistickou psychopatii Aspergera (1962 a 1971). U dětí

s Aspergerovým syndromem není postižen intelekt, ale vázne motorická koordinace

a prostorová percepce. Časté je sociální selhání pro těžké obsese a zvláštní zájmy,kterým děti věnují veškerý čas (Rutter, 1976). V 50. a 60. letech se autismus stal módnínetraumatizující diagnózou pro mentálně postižené děti, u kterých se vyskytlo bizarní

chování. Do konce století nebyl vztah mezi infantilním autismem a dětskouschizofrenií jednotně rozřešen. Někteří autoři (Creack, Eaton, Menolascino, O’Corman, Ornitz,

Ritvo) oba syndromy oddělovali, ale řadili je do jedné diagnostické kategorie. Druzí

považovali autismus pouze za jeden z různých typů dětské schizofrenie (Bettleheim,

Ferster, Mahlerová, Schopler, Ruttenberger, Zaslow); pro třetí skupinu byl autismus

separátní diagnostickou kategorií (Arbib, Dwel, Eisenberg, Kahn, Kanner, Magaro,

Mečíř, Miller, Rimland, Rutter). Tito autoři zastávají názor, že autismus a dětská

schizofrenie jsou symptomaticky odlišné, ale etiologicky podobné (Sankar, 1976).

To znamená, že obě poruchy mají stejné defekty a nedostatky integrace psychických

funkcí. Klinické rozdíly jsou způsobeny vývojovým obdobím, kdy dojde k poruše.

DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD / 13

Prof. MUDr. Leo Kanner (1894–1981)

Narodil se v Rakousku, vystudoval v Německu, odešel

do USA (1924), kde založil obor dětská psychiatrie,nasal první učebnici dětské psychiatrie a stal seexpertem, který první popsal autismus v dětství.

10

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:54

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


Autoři uznávají klasický popis infantilního autismu podle Kannera, Mahlerové,

Rimlanda a Ruttera, který je stručně charakterizován těmito znaky:

1. nedostatek vztahů k objektům,

2. trvání na udržování stejného pomocí stereotypního chování,

3. nedostatečné užití řeči a jazyka pro komunikační účely,

4. začátek před 2. rokem věku.

Udávají, že rozhodující je užitířeči. Jestliže dítě používá jazyk pro více než jen pro jednoduché okamžité opakování, není dle jejich názoru autistické. U autistickéhodítěte nedochází k pojmovému vývoji myšlení. Schizofrenní děti mají špatný kontakt s realitou pro fantazie, bludy a halucinace, ale vývoj myšlení není tangován. Rozdíly v chování psychotických dětí nejsou způsobeny různými syndromy, ale věkovýmobdobím – růzností vývojové úrovně, ve které se objeví. Jeri a Sanchez (Sankar, 1976) popisují 3 případy dětské schizofrenie se začátkem mezi 6.–10. rokem, které mělytytéž příznaky, jako jsou popisovány u schizofrenie dospělých, ale navíc také poruchy řečového projevu, těžkosti v učení a poruchy tělesného schématu. Mook (Sankar, 1976) studoval 20 schizofrenních dětí a zjistil, že jejich vývoj myšlení je, dle Piageta, na preoperacionálním stupni vývoje, to znamená vývojové období od 2 do 6 let.Kolvin (1971) se spolupracovníky rozlišili dvě skupiny nemocných dle hlavníchsymptomů. Pro psychózy, které vznikly během prvních let života, byly typické dva hlavní příznaky – vyhýbání se očnímu kontaktu a abnormální roztržitost. U psychóz spozdějším začátkem byly přítomny pozitivní symptomy (nejčastěji halucinace). Kolvin nachází vztah mezi začátkem onemocnění a intelektovými schopnostmi. Čím nižší schopnosti, tím dřívější začátek. Autistické děti dle Kolvina nikdy nedosáhnouprvního stupně integrace, to jest separace percepčních a kognitivních procesů, kdežto schizofrenní děti odlišují sebe od druhých.

Názor, že obě poruchy jsou rozdílné klinické jednotky, podporuje:

n Začátek vzniku onemocnění. Schizofrenie má dva vrcholy nahromadění výskytu – v dětství do 10 let

a ve střední adolescenci (kolem 14.–15. roku), infantilní autismus musí začínat před 30. měsícem

věku. Graf 1 na straně 15 ukazuje začátek prvních příznaků schizofrenie dle věku (Kolvin, Makita,

Rutter).

n Odlišný průběh – remise a relapsy jsou více charakteristické pro schizofrenii než pro autismus

(Rutter, 1968).

n Psychopatologie – z prospektivních studií vyplývá, že autistické děti velice zřídka mají pozdějihalucinace nebo bludy.

Přesto existují výjimky. Pettyová a Ornitz (Petty et al., 1984) popsali velmipodrobně tři nepochybně autistické děti, které se později staly schizofreniky a mělypsychotické poruchy myšlení i vnímání. Cantor kritizuje možnost vývoje autismu do schizofrenie a spíše ji považuje (dle současné terminologie) za komorbiditu.Vývojové faktory sice mohou modifikovat patologické projevy a abnormity v rozdílném věku, ne však změnu diagnózy. Avšak Pettyová a Ornitz v prospektivní studii 30autistických dětí zjistiliu7znich v pozdějším věku jasné schizofrenní symptomy dle DSM-III.

Další novou diagnózou se stal Aspergerův syndrom. Asperger – 1944 popsalautistickou psychopatii. U dětí zpravidla nacházel motorickou neobratnost, zvláštní omezené zájmy, bizarní komunikaci a sociální ataktičnost, při často (v některých sub- 14 / SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI

11

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:54

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


testech) nadprůměrném IQ. L. Wingová se podrobně zabývala dětmi sAspergero

vým syndromem, kde základními symptomy jsou:

n poruchy motorických vzorců chování (včetně podivného držení těla),

n pedantická forma řeči s četnými perseveracemi,

n chudá nonverbální komunikace,

n neschopnost empatie a emoční odezvy neadekvátní sociální interakce.

V současné době trvají diskuse o tom, zda Aspergerův syndrom je samostatnouno

zologickou jednotkou, či pouze typem vysoce funkčního autismu.

V roce 1952 Mahlerová a Gosliner popisují pacienty, pro jejichž symptomový

komplex vytvořili novou diagnostickou jednotku, symbiotickou psychózu. Během

prvních 12–1 8měsíců je dítě téměř vegetativní tvor, symbioticky závislý na matce.

Proběhne-li dobře tato vývojová fáze, nastává od 1 8měsíců období separace aindivi

duace. Mahlerová tvrdí, že mechanismy symbiotické psychózy – introjektivněpro

tektivní – (znovuvytvoření symbiotické jednoty s matkou), jsou naprosto odlišné od

autismu. U autismu se nevyvine žádná reálná vazba, se kterou by dítě začínalo.Kli

nické symptomy symbiotické psychózy lze pozorovat od 2 1/2 do 5 let s maximem

výskytu kolem 4. roku života. Matky symbiotických dětí, dle autorů, jsou úzkostně

vlastnické, overprotektivní a žárlivě bránící běžným kontaktům dítěte s okolnímsvě

tem. Teorie Mahlerové je striktně psychoanalytická a patří do skupiny názorů, které

kladly stav dítěte za vinu matce. Děti nejsou interpersonálně dostatečně stimulovány,

a tudíž se nenaučí komunikovat. Mahlerová ve své pozdější práci objasňujesebezraňová

ní u autistických dětí jako patologický pokus o získání pocitu, že existují. Autoerotické

chování je nahrazeno autoagresivním. V tlučení hlavou, kousání a v dalšíchsebezra

DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD / 15

70

60

80

50

40

30

20

10

302010

věk(vletech)

%

Vztah mezi věkem

začátku sch a pohlavím

2–4:1vmladšímvěku:

1 : 1 v adolescenci:

80 % před 30. rokem

50 % před 25. rokem

20 % před 17. rokem

1 % před 10. rokem

5 % před 15. rokem

Graf 1 Manifestace schizofrenie

12

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:55

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


ňujících aktivitách lze, dle Mahlerové, najít vždy orální, anální nebo falický obsah.

Místo komplexní identity získávají alespoň pocit svého těla a své existence.

Také americký mytholog Bruno Bettleheim tvrdil, že všichni rodiče autistických

dětí mají skryté vnitřní přání, aby dítě neexistovalo. Dle jeho názoru přichází dítě na

svět aktivní, vysílá signály a přijímá informace z vnějšího světa. Pokud s ním ale

okolní svět nekomunikuje a neposkytuje mu láskyplné bezpečí, je frustrované a stává

se autistickým. Stáhne se do světa fantazie a odmítá svou vlastní existenci a identitu.

Dle Wolmana se normálně část „jᓠ(ega) vyvíjí v „superego“ oidipovskýmkonfliktem. U dětí se symbiotickým syndromem dochází k vývoji superega dříve, naanálním, nebo dokonce na orálním stupni vývoje. Předčasná formace superega vede k omnipotentním bludům s častým tématem záchrany nebo zničení světa. Děti, které ztratily souvislost s realitou, mají pocit, že jsou schopny zachránit nebo zničit svérodiče. Symbiotický syndrom identifikace dítěte s matkou brání dalšímu vývoji, jiným identifikacím, samostatnému myšlení a nezávislým akcím. Dítě se vyhýbá dětem, není schopno k nim najít vztah a všechny jeho myšlenky a pocity směřují k matce.Vinou patologické identifikace je separace strašnou hrozbou. Motorické a emočnívzorce symbiotických dětí se podobají symptomům dospělých s diagnózou katatonní schizofrenie. Dítě je bez vlastní iniciativy, zájmů, ctižádosti. Opakuje, co matka říká, snaží se číst její myšlenky a plnit její přání. Dítě stále sleduje svou matku, zahrnuje ji otázkami, aby se ubezpečilo, že oba myslí stejně. Není schopno se o ni s nikým dělit. I nejmenší odchylka od pravidelného řádu a nejmenší frustrace vyvolávají u dítětepanické stavy a katatonní reakce.

Rodiny autistických dětí (ojediněle rodiny, kde dítě mělo diagnózu symbiotická

psychóza) studovali Kanner, Neefield, Rank, Rosen (1953) a snažili se vytipovaturčité společné charakteristiky. Nacházeli rodiče, více matky, narcistické, chladné

a podrážděné. U příbuzných jak prvého, tak druhého stupně více intelektově čiumělecky nadaných jedinců. Zároveň uváděli vyšším socio-ekonomický status rodin.

Pozdější americký výzkum 264 rodin s autistickými dětmi ukázal, že rodiče s vyšším

vzděláním více vyhledávají psychiatrickou pomoc než rodiče s nižší erudicí. Lépe

rozpoznají první odlišnosti svých dětí a v důsledku lepší informovanosti mají také

větší možnost vyhledat speciálního odborníka. Většinou mají také finančníprostředky na to, aby dítě i opakovaně dopravovali na místo vyšetření. To potvrzuje iWingová, přestože léčení poskytovala zdarma.

Kaufmann jako první kritizuje výše popsaný koncept schizofrenogenních rodin,

který traumatizoval několik let zoufalé rodiče nemocných dětí. Rodičům kladli vinu

za onemocnění dítěte nejen laická veřejnost, rodina, ale hlavně i odborníci.

Rimland, sám otec syna s autismem, striktně odmítl teorii o rodičovské vině.Publikoval první dotazník pro rodiče (pro děti od tří do sedmi let), který má za úkol oddělit

děti s autismem od dětí se schizofrenií (Diagnostic Check list for Behavior-disturbed

Children). V roce 1971 L. Kanner začíná vydávat časopis Journal of Autism and

Childhood Schizophrenia, který se později mění na Journal of Autism andDevelopmental Disorders.

Dle Ranka, Putmana a dalších autorů (1955) mnoho symptomů popisovaných

u dospělých schizofreniků charakterizuje dětskou schizofrenii. Jsou to jak negativní,

tak pozitivní příznaky, např. odtažení se od lidí, ponoření se do fantazijního světa,

mutismus nebo autistické užití jazyka, bizarní postoje, stereotypie, agresivní rapty,

identifikace s neživými objekty nebo zvířaty, občasné impulzivní jednání (Mahlerová,

1952).

16 / SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI

13

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:55

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


U nás Janota (1948) v přednášce Ovýskytu MD psychózy v dětskémvěkuvyzdvihuje diagnostické nesnáze u dětí a udává, že často, hlavně v pubertě, jsoumaniodepresivní poruchy mylně považovány za první ataku schizofrenie a naopak. V tomtéž roce Fischer a Hejlová uveřejňují kazuistiku schizofrenie u pětiapůlletého dítěte. Dopoředí zájmu se dostává rodina, studují se patologické rodiny, hlavně seschizofrenními dětmi, a rozvíjí se rodinná terapie. Při studiu rodin vznikají prospektivní studie a studie rizikových dětí – dětí psychotických rodičů. Jedná se o práce skupin:Mednickovy, Schulsingerovy a Rosenthalovy (Mednick et al., 1974), do kterých jsouzaojeny pedopsychiatrické týmy celého světa. U nás studii o rizikových dětech začal, ale bohužel nedokončil Fischer s týmem pracovníků motolské kliniky. O infantilní autismus se zajímala Nesnídalová, která napsala první českou útlou monografii.

Zhodnocení vývoje názorů na dětskou schizofrenii do 60. let minulého století podávají Kanner, Rutter a Wingová (Wing, 1967), která vtipně poznamenává, že po dobrém začátku se objevují studie, které jsou rozvláčné, málo přihlížející kdiagnostickým kritériím a jsou spíše logickými konstrukcemi v myslích autorů, než aby se vyskytovaly u dětských pacientů.

První velké práce o dětských psychózách a speciálně schizofrenii spadají do let 1910–1950. V tomto období se stanovují diagnostická kritéria, popisují symptomy, průběh onemocnění a prognóza. Jsou spojeny se jmény odborníků Asperger,Benderová, Fishová, Goldfarb, Kanner, Lutz, Mahlerová, Stutte, Suchareva, Tramer, vanKrevelen, Villinger. V dalších letech se obrací zájem k rodině, vznikají prospektivní studie rizikových dětí, dětí psychotických rodičů (Mednick, Schlusinger). Pozitivní je, že se dětský autismus začíná vydělovat jako jasná diagnostická kategorie a definitivně končí obviňování rodičů („matka lednička, typická matka autistického dítěte,schizofrenogenní matka“ atd.). Přibývá také důkazů o organickém podkladu poruchy.

Začátkem 70. let dvacátého století Benderová (Tramer, 1962) shrnula svojenázory na schizofrenii, kterou charakterizuje jako globální poruchu organismu. Jde oporuchu somatickou, neurologickou, afektivní, kognitivní, intelektuální a sociální.Nemusí být vždy psychózou (diagnostickou entitou), může být jen syndromem.

Na základě tohoto se začínají objevovat práce o hraničních stavech (borderline). Anglickými, německými a ruskými autory je dětská schizofrenie považována zasamostatnou nozologickou jednotku, vyskytující se jak v dětství, v adolescenci, tak v dospělosti.

Rutter (Shepherd, Davis, 1968) pokračoval ve studiu Kannerova infantilníhoautismu. Zvláštní nefunkční používání jazyka poté, co se vyvine řeč, viděl jakosekundární, navazující na primárně porušené interpersonální vztahy.

Diagnostická kritéria dle Ruttera:

n autismus, samotářství, ztráta zájmu o lidi, vyhýbání se očnímu kontaktu, minimální výrazovázměna v obličeji, absence vřelého zájmu, sympatie, empatie;

n nedostatečná odpověď na zvukové podněty (děti se jeví jako hluché);

n retardace řečového vývoje – polovina dětí s touto diagnózou vůbec nemluví, u těch, které mluví, jsou

tři čtvrtiny řečové produkce tvořeny echoholaliemi, perseveracemi a nedokonalou větnou stavbou;

typické je nepoužívání osobních zájmen – nemluví v první a druhé osobě, ale pouze ve třetí;

n rituály a kompulzivní fenomény, zahrnující abnormální zacházení s objekty a rezistenci ke změně

s obsedantními projevy a myšlenkami na smrt;

n děti nejsou roztržité, naopak vydrží celé hodiny sedět u jedné monotónní činnosti (např. točitkolečkem);

n tendence k sebepoškozování (např. kousání zápěstí, bouchání hlavou);

n stereotypie – komplikované opakované pohyby obvykle celým tělem nebo manýrování rukama

a prsty.

DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD / 17

14

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:55

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


L. Kanner referuje o ostrůvkovitých vynikajících výkonech autistických dětí

(např. v hudbě, aritmetice a mechanické paměti). Osoby s takovými schopnostmi

jsou známé pod výrazem autističtí géniové – „autistic savant“ (viz známý americký

film Rainman). Kanner považoval děti s autismem za inteligentní a oduševnělé, bez

jakékoli formy mentální retardace. Všichni autoři vyzdvihují dva nezbytnésymptomy pro diagnózu Kannerova infantilního autismu:

a) extrémní vlastní izolaci,

b) obsedantnost a perseveraci stejného.

Zároveň musí být naprosto vyloučeno jakékoliv organické poškození CNS.

18 / SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI

Sir Michael Rutter, prof. MUDr.

Profesor vývojové psychologie v Londýně se narodil

v Libanonu roku 1933. Promoval v roce 1955,absolvoval postgraduální trénink v psychiatrii, neurologii,pediatrii a kardiologii ve Velké Británii a v USA. Od roku

1973 je vedoucím kliniky Dětské a adolescentnípsychiatrie, dále ředitelem Lékařského výzkumu v dětsképsychiatrii (MRC), prezidentem Společnosti pro výzkum

dětského vývoje a Mezinárodní společnosti pro výzkum

v dětské a adolescentní psychiatrii. Je členem řadyodborných společností na celém světě a získal mnoho

čestných doktorátů na prestižních univerzitách. Napsal

38 knih a přes 400 odborných článků. V roce 1987 byl

zvolen členem Královské společnosti a roku 1992jmenován lordem.

Obr. 2 „Cesta“. Chlapec, 9 let, vysokofunkční autismus.

15

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:56

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen


Kanner naléhá na odlišení tohoto syndromu od diagnózy dětské schizofrenie. Dle

Eisenberga a Kannera (1956) při diagnóze infantilního autismu musí být vyloučena

neurologická dysfunkce, ačkoliv mnoha autory (např. Schoen a Yanet) jediagnosti

kována. Pravděpodobně se to dá vysvětlit výběrem určitých dětí z určitýchspolečen

ských vrstev, protože Kanner též nenachází psychiatrickou zátěž, přestože mnohaau

tory již od Benderové je o ní referováno.

DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD / 19

katafonní

simplexní

paranoidní

nediferencovaná

hebefrenní

SCH

DSM-IV

MKN-10

dětský autismus

Rettův syndrom

hyperaktivní porucha

smentální retardací

Aspergerův syndromatypický

autismus

dětské

psychózy

Goldfarb

Rutter

1961–64

symbiotická

psychóza

Mahler

1852

INFANTILNÍ

DEMENCE

Heller

1908

atypické

dítě

Rank

1949

1987

PERVAZIVNÍ

PORUCHY

Rutter

van Krevelen

1952

Asperger

1944

Kanner

1943

AUTISMUS

Kanner

1943

SCH EARLY ONSET

Rutter 1966

Creak

1961

CHILDHOOD

SCHIZOPH.

Fish

1957

Bender

1947

Bowen

+

Bradley

1934–41

Potter

1935

DEMENTIA

PRAECOCISSIMA

De Sanctis

1906

DEM.

PRAECOX

Morel

1860

HEBEFRENIE

Hecker

1870

Obr. 3 Pokus o zachycení vývoje klasifikačního konceptu schizofrenií z hlediskadět

ské a dorostové psychiatrie.

16

Schizofrenie osvit.vp

5. dubna 2005 17:17:57

Color profile: Generic CMYK printer profile

Composite Default screen




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist