načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Schizofrenie v dětství a adolescenci - Eva Malá

  > > > > Schizofrenie v dětství a adolescenci  
-15%
sleva

Elektronická kniha: Schizofrenie v dětství a adolescenci
Autor:

Ztráta reality, narušení vztahu k sobě samému a k vnějšímu světu. To a mnohem více je schizofrenie. Tato duševní porucha však bohužel nezasahuje jen dospělé, ale i děti. Právě ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  246 Kč 209
+
-
7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Počet stran: 1
Úprava: v. (v různém stránkování) : ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
Médium: e-book
Téma: děti, psychózy, duševní poruchy
ADOBE DRM: bez
ISBN: 80-247-0737-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Ztráta reality, narušení vztahu k sobě samému a k vnějšímu světu. To a mnohem více je schizofrenie. Tato duševní porucha však bohužel nezasahuje jen dospělé, ale i děti. Právě diagnóza schizofrenie v dětství a adolescenci je jednou z nejvážnějších. Jedinečná publikace doc. MUDr. Evy Malé, CSc. Schizofrenie v dětství a adolescenci mapuje do detailu tuto těžkou chorobu a přináší mnoho příkladů z praxe. Kniha pohlíží na schizofrenii z hlediska dětské a dorostové psychiatrie a zaměřuje se na diagnózu, klasifikaci a léčbu nemoci (farmakoterapie, inzulinová terapie, psychoterapie).

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Eva Malá - další tituly autora:
Psychiatrie Psychiatrie
Malá, Eva; Pavlovský, Pavel
Cena: 154 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky








































































doc. MUDr. Eva Malá, CSc.
SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI
Vydala Grada Publishing, a.s.
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400
www.grada.cz
jako svou 2233. publikaci
Odpovědná redaktorka Helena Varšavská
Sazba a zlom Milan Vokál
Foto archiv autorky
Fotografie v knize mají dokumentární povahu, nebyly pořizovány pro publikační účely,
proto je není možno reprodukovat v lepší kvalitě.
Počet stran 196
Vydání 1., 2005
Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.
Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod
Š Grada Publishing, a.s., 2005
Obrázek na obálce Š MUDr. Pavel Žáček
Recenzovali:
prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc.
doc. MUDr. Ivo Paclt, CSc.
ISBN 80-247-0737-3
1
Schizofrenie osvit.vp
6. dubna 2005 13:25:50
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





OBSAH
VĚNOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
1. DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD. . . . . . . . . . . . . 9
2. SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
2.1 Schizofrenie v dětství z pohledu začátku třetího tisíciletí . . . . . . . . . . . . 25
2.2 Pohled domácích autorů na schizofrenii u dětí a adolescentů . . . . . . . . . . . 38
3. SCHIZOFRENIE V ADOLESCENCI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
3.1 Diagnóza schizofrenie v adolescenci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55
4. KONCEPČNÍ MODELY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61
4.1 Genetický model . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
4.2 Model intrauterinně načasované „chyby“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70
4.3 Neurotransmiterový model a morfologické změny . . . . . . . . . . . . . . . 71
4.4 Neurovývojový a neurodegenerativní model vzniku schizofrenie . . . . . . . . 72
4.5 Teorie kortikolimbického rozpojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75
4.6 Kortikokortikální rozpojení (rozštěp) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76
5. TEORIE SCHIZOFRENIE A ZOBRAZOVACÍ METODY
U SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A V ADOLESCENCI. . . . . . . . . . . . . 79
5.1 Neurotransmiterová teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
5.2 Teorie diskonekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85
5.3 Základní závěry, které jsou zároveň otázkami v roce 2004 i 2005 . . . . . . . . 87
6. RODINY SCHIZOFRENIKŮ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
7. PERINATÁLNÍ ANAMNÉZA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95
8. RIZIKOVÉ DĚTI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
9. NEUROLOGICKÉ VYŠETŘENÍ A OTÁZKA VÝVOJOVÉHO
OPOŽDĚNÍ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
10. DEPRESE A SUICIDÁLNÍ TENDENCE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107
11. PROGNÓZA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109
12. MORTALITA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
13. LÉČENÍ SCHIZOFRENIE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115
13.1 Farmakoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117
13.1.1 Farmakologické strategie léčení psychických poruch v 80.
a 90. letech 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117
13.1.2 Farmakoterapie konce druhého tisícíletí a začátek třetího –
éra antipsychotik „atypických“ SDA
(serotonin-dopaminových antipsychotik) . . . . . . . . . . . . . . 118
2
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:51
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





13.1.3 Farmakoterapie dětí a adolescentů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127
13.1.4 Reference domácích autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130
13.1.5 Udržovací farmakoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132
13.1.6 Farmakorezistence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132
13.1.7 Vedlejší nežádoucí účinky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133
13.1. 8Stručné shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134
13.1.9 Elektrokunvulzivní terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136
13.1.10 Transkraniální magnetická stimulace . . . . . . . . . . . . . . . . 137
13.2 Psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137
13.2.1 Psychoterapeutické vedení schizofrenních dětí . . . . . . . . . . . 137
13.2.2 Terapeutické vedení schizofrenních adolescentů . . . . . . . . . . 141
ZÁVĚREM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
PŘÍLOHA 1. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145
28letá retrospektivně-prospektivní longitudinální studie pacientů
s diagnózou schizofrenie v dětství a adolescenci (E. Malá) . . . . . . . . . . . 145
Stručný souhrn 28leté longitudinální studie 120 dětských
a adolescentních schizofreniků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153
Relevantní anamnestická data . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154
PŘÍLOHA 2. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157
Diagnostická kritéria schizofrenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157
LITERATURA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175
REJSTŘÍK. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193
3
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:51
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





VĚNOVÁNÍ
Věnováno mé rodině, prof. J. Fischerovi a prof. M. Belferovi.
Prof. MUDr. Jan Fischer, DrSc. (1913–1976)
Založil u nás obor dětské a dorostové psychiatrie,
ačkoliv klinik, celou svou duší byl teoretik. Studoval
kybernetiku, statistiku, navzdory totalitnímu režimu
propagoval přístupy dynamické psychoterapie, podílel
se na mnoha výzkumných pracích a mezinárodních
studiích, napsal první českou učebnici dětské
psychiatrie. Založil postgraduální vzdělávání a získání
odbornosti (atestaci z oboru), vybudoval první Dětskou
psychiatrickou kliniku (Praha, FN Motol).
Prof. MUDr. Myron Lowell Belfer, Ph.D.
Je profesorem dětské a dorostové psychiatrie na
Harvardské univerzitě v Bostonu a expertem-konzultantem
pro tento obor při WHO, pracující na vývoji globálního
plánu duševního zdraví mládeže na celém světě a spe -
ciálně vrozvojových zemích. Jako prezident
Mezinárodní asociacedětské a dorostové psychiatrie (IACAPAP)
se po „sametové revoluci“ jako jeden z prvních zajímal
o naši psychiatrii a postgraduální vzdělávání a umožnil
ČR vstup do evropských i celosvětových odborných
struktur i účast na různých mezinárodních kongresech.
Je vynikajícím pedagogem a svou noblesou a
skromností vzorem pro ostatní.
VĚNOVÁNÍ / 7
4
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:52
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





PODĚKOVÁNÍ
Zvláštní poděkování si dovolím vyslovit oběma recenzentům za jejich cenné
připomínky, vlídné a pečlivé posouzení.
Upřímné poděkování za velkou pomoc při realizaci knihy patří paní redaktorce
H. Varšavské, paní instruktorce E. Sekaninové za precizní administrativní zpracová -
vání a ing. Z. Smrčkovi za četné rešeršní služby.
8/ SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI
5
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:53
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





1. DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ
ÚVOD
Termín psychóza, publikovaný v roce 1845 E. von Feuchterslebem, prodělal
mnoho změn, dnes je dokonce opouštěn a není používán jednotně ani v dětské
psychiatrii, ani v psychiatrii dospělých. Běžně pod pojmem psychóza rozumíme těžkou
duševní poruchu, jejíž rámec tvoří porucha vztahů pacienta – jak k sobě samému,
k ostatním osobám, tak k realitě. Vztahy buď chybí nebo jsou narušeny, pacient je
převádí do svého vlastního imaginárního světa, kam jej není možné následovat
.
Poruchy vnímání reality jsou provázeny změnami chování (např. autistické odtažení,
manické extravagantní jednání atd.), které nelze druhými empaticky pochopit. Psychóza
se zdá býti přerušením smyslu života.
Schizofrenie v dětství může být zcela srovnána se schizofrenií dospělých, s
výjimkou zvláštních rysů a specifických modifikací klinického obrazu konkrétního
vývojového stadia, ve kterém se dítě nachází (buď věkem nebo stupněm intelektového
vývoje) (Eggers, 1982).
Tab. 1Historický růst a různé etapy vymezování pojmu schizofrenie (Kaplan,
Sadock, 1982).
1860Morel demence praecox
1870Hecker hebefrenie
1871
1863–1868 Kahlbaumkatatonie
1874
1861Griesinger primäre Verrücktheit
1868Sander paranoid
1896Kraepelin dementia praecox
E. Kraepeli n– 1896shrnuje různé psychotické syndromy pod diagnostickou
jednotku dementia praecox a ve svém popisu jí dává do vínku nepříznivou prognózu –
konečnou deterioraci. Vyděluje tři základní typy demence praecox: katatonní,
hebefrenní a paranoidní.
DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD /9
6
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:53
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





E. Bleuler přichází s novou koncepcí dementia praecox i s novým termínem,
schizofrenie, který volně přeložen znamená „rozštěp mysli“. Dle Bleulera je rozštěp
hlavním příznakem a je daleko více typický než finální deteriorace. Deterioraci nepokládá
za nezbytný rys schizofrenie. Ke Kraepelinovu dělení přidává 4. typ – schizofrenii
simplexní. Tyto čtyři typy jsou v podstatě akceptovány dodneška jako základní
schizofrenní syndromy, ve kterých se objevují všechny průběhové variace mezi úzdravou
na jednom konci a devastací organismu s následnou deteriorací-demencí na konci
druhém (Eggers, 1982).
Hecker – 1871ve své monografii podrobně popisuje hebefrenii – jednu ze
základních schizofrenií, typickou pro adolescentní období. Je to duševní porucha, která
je bizarní a ve které nejapné vtipkování, chichotání, grimasování, manýrismy a
pseudofilosofování jsou spojeny s ostatními psychotickými fenomény. Hebe –
adolescentní dcera Dia a Hery, byla dle řecké mytologie bohyní mladosti a byla číšnicí
10/ SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI
SCHIZOPHASIA
RECCURENT
CATONIA
AFFEKT-LADEN
PARAPHRENIA
SCHIZOPHRENIA
SPECTRUM DISEASES
Kety Etal
1975
PSEUDONEUROTIC
Hoch-Polatin
1949
SCHIZOAFFECTIVE
Kasanin
1933
ONEIROID
Mayer-Gross
1923
SIMPLEX
Bleuler
1911
Diem
1903
SCHIZOPHRENIA
Bleuler
1911
DEMENTIA PRAECOX
Kraepelin
1896
ATYPICAL
SCHIZOPHRENIAS
Leonhard
1960
SCHIZOPHRENI FORM
Langfeldt
1939
PARAPHRENIA
Kraepelin 1912
Kahlbaum 1863
DÉMENCE PRAECOX
Morel 1860
PARANOID
Sander 1868
HEBEPHRENIC
Hecker 1870
CATATONIC
Kahlbaum 1868
STOPOROUS
EXCITED
Obr. 1Historický vývoj klasifikačního konceptu schizofrenií. (Převzato: Kaplan, H. J.,
Sadok, B.J.: Schizophrenic disorders. In Comprehensive text book of psychiatry III.
Baltimore, London, Wiliams, Wilkins 1982.)
7
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:53
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





bohů. Usrkávala víno, které opatrovala, měla občas „špičku“, chichotala se, chovala
se nepřiměřeně a byla pošetile hloupoučká (Kisker, 1977). Bohužel, hebefrenici
mimo tyto symptomy mají výrazné psychotické poruchy myšlení a vnímání a znám -
ky dezintegrace celé osobnosti. Často proces končí těžkou regresí a deteriorací.
De Sanctis – 1906popisuje psychózu u dětí před pubertou a nazývá ji dementia
precocissima.
Od antiky až do středověku nejsou důkazy, že by existoval organizovaný zájem
o vývoj a chování dítěte. Po francouzské revoluci se začíná zájem veřejnosti obracet
na handicapované děti a roku 1784 Hauy v Paříži otevírá první školu pro slepé děti.
Devatenácté století je charakterizováno rozvojem péče o mentálně retardované.
V našich zemích patří zásluha Karlu S. Amerlingovi, který jde s dobou a jako lékař
a pedagog má vynikající erudici a hluboké pochopení pro tuto problematiku. Začí -
nají se budovatprvní centra pro mentálně defektní děti. Objevují se první zmínky
o psychotickém dítěti. Roku 1860 vychází Morelova monografiePsychosen im
Kindesalter. Wieck (1965) udává, že první popis melancholie s halucinacemi u dětí je
z roku 1862. Eminghaus vydává knihuDie geistigen Störungen des Kindesalters
1887 (Wieck,1965). Charpentier píše o „demences précoces simples des enfants
normaux“. Kraepelin – 1896 přesně a jasně popisuje symptomy duševních nemocí a jako
první se zmiňuje o dementia praecox (Kraepelin, 1919). Vyzdvihuje, že u malého počtu
pacientů začíná schizofrenie v dětském věku (myšleno od 10 let). Udává 3,5 % dětí
s diagnózou schizofrenie z 1054 dospělých pacientů s toutéž diagnózou. Binet a Simon –
1905 publikují psychometrické testy. Sante de Sanctis (1905–1908) vlastně pod
názvem dementia praecocissima první charakterizuje dětskou schizofrenii jako
specifickou entitu. Weygant – 190 8(Vondráček, 1967) rozlišuje mezi Hellerovou infantilní
demencí, idiocií a dětskou schizofrenií.
E. Bleuler – 1911při popisu základních symptomů schizofrenie (didaktická4A–
autismus, ambivalence, poruchy afektů a asociací) uvádí jako první – termín autismus.
Autismem je vlastně vyjadřovaná porucha myšlení. Myšlení je neproduktivní, pasivní,
pacient je pohroužen do vnitřního světa snů a fantazií. Později se spíše než autistické
myšlení začal používat termín myšlení dereistické. Kanner označení použil v názvu
nové diagnostické jednotky infantilní autismus. Autismus zůstal vyhrazen, ale až
v 90. letech minulého století, diagnostické kategorii pervazivních poruch.
Homburger – 1926 vydává knihu o psychopatologii v dětství, Freudová rozpracovává
psychoanalytické principy léčení dětí a seznamuje odborníky s terapií hrou. Tramer na
sjezdu švýcarské psychiatrické asociace 1933 zakládá nový obor medicíny s názvem
Kinderpsychiatriea zároveň tak nazývá časopis, který vychází od roku 1934.
Vznikají první velké práce o dětských psychózách, speciálně o schizofrenii v dětském věku.
V našem písemnictví Funk (1929) popisuje desetiletého chlapce, který měl po
chřipce záchvaty nepřirozeného strachu a lekavosti, ve 14 letech ataku s pozitivními
psychotickými symptomy, pak stuporem a za tři měsíce kompletní remisi. Při dalších
kontrolách přetrvávala pouze „těžkopádnost“. Otec chlapce byl psychotik. Funk
uvádí, že psychózy v dětském věku tvoří 0,55 % všech psychóz.
Potter, Despert(Potter, 1933) a Bradley (Bradley, 1955) v roce 1933 stanovují
nová diagnostická kritéria (viz přílohu Diagnostická kritéria) a zájem pedopsychiatrů
se obrací k dětským psychózám, klasifikaci duševních poruch a otázce vzdělávání.
(Jen namátkou jména světově známá – Asperger, Benderová, Cameron, Goldfarb,
Kanner, Lutz, Mahlerová, Stutte, Suchareva, Tramer, Van Krevelen, Villinger). V
letech 1935–1936 o dětské schizofrenii psali Homburger, Tramer a Stern. Dle Stutteho
DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD /11
8
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:53
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





(Wieck, 1965) se schizofrenie v dětství vyskytuje 3,5× častěji u chlapců než u dívek.
Lutz (Wieck, 1965) rozděluje dětské schizofrenie dle průběhu na plíživě začínající,
nevýrazné ataky a na bouřlivé akutní nebo subakutní ataky, provázené často katatonií.
Z diferenciálně diagnostického hlediska rozebírá schizofrenie a schizofrenní
psychózy na bázi organického poškození mozku.Villinger prohlašuje, že diagnóza dětské
schizofrenie je možná; základním symptomem je autisticky změněné já (ich, ego)
a veškerý smysl života. Duševní stavy schizofrenních dětí nelze vědecky přesně
popsat, ale pochopení dezintegrace vědomí je možné. Villinger rozděloval schizofrenie
u dětí podle vývojové fáze do 10 let, prepubertální do 14 let a schizofrenii
mladistvých od 14 do 1 8let. Intenzivně studoval a pak popsal prodromy, kdy se objevují
náhlé neodůvodněné poruchy chování, změny nálady, autistické projevy. Dítě se
izoluje, nebo naopak hledá pomoc u svého okolí. Jindy je nápadný přechodný autismus,
denní snění (s poruchami myšlení a vnímání nebo bez nich) a pak regresivní chování,
které může končit defektem. V roce 1942Lauretta Benderová v Bellevue Hospital
v New Yorku popsala podobný klinický syndrom. Myslela si, že je vyjádřením dětské
schizofrenie. Vytvořila nyní znovu moderní hypotézu, že dětská schizofrenie je
výsledkem opožděného zrání mozku a celého plodu v embryonální době, které se pak
projeví primitivním přizpůsobováním se prostředí ve formě bizarního chování. Když
se onemocnění projeví, je v mnoha případech tak devastující, že vypadá jako
retardace. Jedná se ovšem o pseudoretardaci. Benderová při stanovení schizofrenie v dětství
klade důraz na dva základní aspekty – za prvé aspekt zhodnocení poruch integrace
vzorců chování, za druhé určení psychopatologie dle vývojových kritérií.Diagnóza
je vývojová a neurologickás perzistujícími ostrůvky primitivní organizace CNS.
Kognitivní abnormityse týkají speciálně poruchy percepce obrazu vlastního těla.
Za nejdůležitější diagnostické kritérium je považována vše pronikajícíanxieta (viz
přílohu Diagnostická kritéria). V pracích Benderové (Quay, 1972) a Fischové je
patrný výrazný vliv Gesella a Gestalt psychologie. Schizofrenní dítě je takové, které má
patologické projevy v každé rovině CNS a na každém poli integrace těchto funkcí. To
znamená v rovině funkcí vegetativních, motorických, percepčních, kognitivních,
intelektuálních, emočních a sociálních. Benderová byla kritizována mnoha autory, že
během 20 let vyšetřila tisíc schizofreniků a diagnóza schizofrenie tvoří 8% všech
jejích pacientů. Dle Reisera (1963) to nelze vysvětlit ani tím, že se speciálně o tyto
pacienty zajímá. Benderová se však hájila, že velká část jejích dětských pacientů má
i v dospělosti diagnózu schizofrenie. Avšak dle Eisenberga (1957) pro diagnózu v
dospělosti má velký význam diagnóza v dětství a většina autorů ji pouze přepisuje.
Pečlivé studie, které prověřovaly diagnostická kritéria Benderové – (Fischová,
Halpern, Shapiro a Wille, 1965; Fischová, Shapiro, Shapirová, Campbellová a Wille,
1968), dokázaly praktickou validitu jejího klasifikačního systému. Wolff a Chessová
(1964) podobně jako Benderová považují psychózy v dětství zaporuchy maturace,
ve kterých ostrůvky fixovaného primitivního chování perzistují v reaktivních vzorcích
chování. Nyní, po 40 letech, se tato koncepce jeví jako vysoce moderní, odpovídající
posledním výzkumům na poli schizofrenie. Bergman,Escalona a kol. (Wolman et al.,
1978) publikovali kazuistiku 5 dětí s „neobvyklou senzitivitou“ k senzorické
stimulaci. Děti byly přecitlivělé např. na světlo, na zvuky, barvu, byly „vysoce zranitelné“
a nesnášely žádnou stresovou situaci. Měly nerovnoměrné rozložení intelektových
schopností. Nebyly tolerantní ke změnám, byly negativistické, s afektními záchvaty
zlosti. Pro takové děti se snažil roku 1954Rudolf Ekstein vytvořit novou
diagnostickou jednotku, tzv.hraniční (borderline) psychotické dítě. Dítě má příznaky, které
12/ SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI
9
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:54
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





lze řadit jak mezi neurotické, tak psychotické. Beata Ranková (1949) informuje o těž -
ké emoční poruše v dětství, která vede k atypickému vývoji. Avšak tzv.„atypické
dítě Rankové“mělo tak nejasná diagnostická kritéria, že vlastně tato kategorie,
zrovna tak jako Eksteinova snaha o nové označení „hraniční dítě“, neměly žádnou
diferenciálně diagnostickou hodnotu. Kvalitativně odlišný klinický syndrom, který je
dnes označen jakoinfantilní autismus, je publikován roku 1943 Leo Kannerem.
Ten popsal skupinu 11 dětí, které „přišly na svět sneschopností navázat citový
kontakt, stejně jako jiné děti přicházejí na svět s intelektovým nebo fyzickým
defektem. Normální fyzický vzhled a dobrá mechanická pamě vedly Kannera k závěru, že
děti se narodily s dobrým intelektovým potenciálem. Děti byly extrémně osamělé
a uzavřené ve svém vlastním světě. V psychomotorických testech dosahovaly
slabých výsledků. Rodiče, dle Kannera, charakterizovali své dítě jako uzavřené ve
vlastní skořápce, které je šastné, když je ponecháno o samotě. Dítě se nemazlí, vyhýbá se
fyzickému kontaktu, nevyjadřuje emoce (viz přílohu Diagnostická kritéria). První
potvrzení existence Kannerova syndromu v Evropě přišlo v roce 1952 odVa
nKrevelenaz Holandska a Sterna z Francie. Van Krevelen vytyčil nutnost zkoumání organické
příčiny a kritizoval Kannerovu psychoanalytickouteorii. Popsal jak Kannerův
infantilní autismus (1952), takautistickou psychopatii Aspergera (1962 a 1971). U dětí
s Aspergerovým syndromem není postižen intelekt, ale vázne motorická koordinace
a prostorová percepce. Časté je sociální selhání pro těžké obsese a zvláštní zájmy,
kterým děti věnují veškerý čas (Rutter, 1976). V 50. a 60. letech se autismus stal módní
netraumatizující diagnózou pro mentálně postižené děti, u kterých se vyskytlo bizarní
chování. Do konce století nebyl vztah mezi infantilním autismem a dětskou
schizofrenií jednotně rozřešen. Někteří autoři (Creack, Eaton, Menolascino, O’Corman, Ornitz,
Ritvo) oba syndromy oddělovali, ale řadilije do jedné diagnostické kategorie. Druzí
považovali autismus pouze za jeden z různých typů dětské schizofrenie (Bettleheim,
Ferster, Mahlerová, Schopler, Ruttenberger, Zaslow); pro třetí skupinu byl autismus
separátní diagnostickou kategorií (Arbib, Dwel, Eisenberg, Kahn, Kanner, Magaro,
Mečíř, Miller, Rimland, Rutter). Tito autoři zastávají názor, že autismus a dětská
schizofrenie jsou symptomaticky odlišné, ale etiologicky podobné (Sankar, 1976).
To znamená, že obě poruchy mají stejné defekty a nedostatky integrace psychických
funkcí. Klinické rozdíly jsou způsobeny vývojovým obdobím, kdy dojde k poruše.
DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD /13
Prof. MUDr. Leo Kanner (1894–1981)
Narodil se v Rakousku, vystudoval v Německu, odešel
do USA (1924), kde založil obor dětská psychiatrie,
napsal první učebnici dětské psychiatrie a stal se
expertem, který první popsal autismus v dětství.
10
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:54
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





Autoři uznávají klasický popis infantilního autismu podle Kannera, Mahlerové,
Rimlanda a Ruttera, který je stručně charakterizován těmito znaky:
1. nedostatek vztahů k objektům,
2. trvání na udržování stejného pomocí stereotypního chování,
3. nedostatečné užití řeči a jazyka pro komunikační účely,
4. začátek před 2. rokem věku.
Udávají, že rozhodující je užitířeči. Jestliže dítě používá jazyk pro více než jen pro
jednoduché okamžité opakování, není dle jejich názoru autistické. U autistického
dítěte nedochází k pojmovému vývoji myšlení. Schizofrenní děti mají špatný kontakt
s realitou pro fantazie, bludy a halucinace, ale vývoj myšlení není tangován. Rozdíly
v chování psychotických dětí nejsou způsobeny různými syndromy, ale věkovým
obdobím – růzností vývojové úrovně, ve které se objeví. Jeri a Sanchez (Sankar, 1976)
popisují 3 případy dětské schizofrenie se začátkem mezi 6.–10. rokem, které měly
tytéž příznaky, jako jsou popisovány u schizofrenie dospělých, ale navíc také poruchy
řečového projevu, těžkosti v učení a poruchy tělesného schématu. Mook (Sankar,
1976) studoval 20 schizofrenních dětí a zjistil, že jejich vývoj myšlení je, dle Piageta,
na preoperacionálním stupni vývoje, to znamená vývojové období od 2 do 6 let.
Kolvin (1971) se spolupracovníky rozlišili dvě skupiny nemocných dle hlavních
symptomů. Pro psychózy, které vznikly během prvních let života, byly typické dva hlavní
příznaky – vyhýbání se očnímu kontaktu a abnormální roztržitost. U psychóz s
pozdějším začátkem byly přítomny pozitivní symptomy (nejčastěji halucinace). Kolvin
nachází vztah mezi začátkem onemocnění a intelektovými schopnostmi. Čím nižší
schopnosti, tím dřívější začátek. Autistické děti dle Kolvina nikdy nedosáhnou
prvního stupně integrace, to jestseparace percepčních a kognitivních procesů, kdežto
schizofrenní děti odlišují sebe od druhých.
Názor, že obě poruchy jsourozdílné klinické jednotky, podporuje:
nZačátek vzniku onemocnění. Schizofrenie má dva vrcholy nahromadění výskytu – v dětství do 10 let
a ve střední adolescenci (kolem 14.–15. roku), infantilní autismus musí začínat před 30. měsícem
věku. Graf 1 na straně 15 ukazuje začátek prvních příznaků schizofrenie dle věku (Kolvin, Makita,
Rutter).
nOdlišný průběh – remise a relapsy jsou více charakteristické pro schizofrenii než pro autismus
(Rutter, 1968).
nPsychopatologie – z prospektivních studií vyplývá, že autistické děti velice zřídka mají později
halucinace nebo bludy.
Přesto existují výjimky. Pettyová a Ornitz (Petty et al., 1984) popsali velmi
podrobně tři nepochybně autistické děti, které se později staly schizofreniky a měly
psychotické poruchy myšlení i vnímání. Cantor kritizuje možnost vývoje autismu do
schizofrenie a spíše ji považuje (dle současné terminologie) za komorbiditu.
Vývojové faktory sice mohou modifikovat patologické projevy a abnormity v rozdílném
věku, ne však změnu diagnózy. Avšak Pettyová a Ornitz v prospektivní studii 30
autistických dětí zjistiliu7znich v pozdějším věku jasné schizofrenní symptomy dle
DSM-III.
Další novou diagnózou se stalAspergerův syndrom. Asperger – 1944 popsal
autistickou psychopatii. U dětí zpravidla nacházel motorickou neobratnost, zvláštní
omezené zájmy, bizarní komunikaci a sociální ataktičnost, při často (v některých sub-
14/ SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI
11
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:54
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





testech) nadprůměrném IQ. L. Wingová se podrobně zabývala dětmi s Aspergero -
vým syndromem, kde základními symptomy jsou:
nporuchy motorických vzorců chování (včetně podivného držení těla),
npedantická forma řeči s četnými perseveracemi,
nchudá nonverbální komunikace,
nneschopnost empatie a emoční odezvy neadekvátní sociální interakce.
V současné době trvají diskuse o tom, zda Aspergerův syndrom je samostatnou no -
zologickou jednotkou, či pouze typem vysoce funkčního autismu.
V roce 1952Mahlerová a Gosliner popisují pacienty, pro jejichž symptomový
komplex vytvořili novou diagnostickou jednotku,symbiotickou psychózu. Během
prvních 12–1 8měsíců je dítě téměř vegetativní tvor, symbioticky závislý na matce.
Proběhne-li dobře tato vývojová fáze, nastává od 1 8měsíců období separace a
individuace. Mahlerová tvrdí, že mechanismy symbiotické psychózy – introjektivně
protektivní – (znovuvytvoření symbiotické jednoty s matkou), jsou naprosto odlišné od
autismu. U autismu se nevyvine žádná reálná vazba, se kterou by dítě začínalo.
Klinické symptomy symbiotické psychózy lze pozorovat od 2 1/2 do 5 let s maximem
výskytu kolem 4. roku života. Matky symbiotických dětí, dle autorů, jsou úzkostně
vlastnické, overprotektivní a žárlivě bránící běžným kontaktům dítěte s okolním
světem. Teorie Mahlerové je striktně psychoanalytická a patří do skupiny názorů, které
kladly stav dítěte za vinu matce. Děti nejsou interpersonálně dostatečně stimulovány,
a tudíž se nenaučí komunikovat. Mahlerová ve své pozdější práci objasňuje
sebezraňování u autistických dětí jako patologický pokus o získání pocitu, že existují. Autoerotické
chování je nahrazeno autoagresivním. V tlučení hlavou, kousání a v dalších
sebezraDIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD /15
70
60
80
50
40
30
20
10
0
302010
věk(vletech)
%
Vztah mezi věkem
začátku sch a pohlavím
2–4:1vmladšímvěku:
1 : 1 v adolescenci:
80 % před 30. rokem
50 % před 25. rokem
20 % před 17. rokem
1 % před 10. rokem
5 % před 15. rokem
Graf 1Manifestace schizofrenie
12
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:55
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





ňujících aktivitách lze, dle Mahlerové, najít vždy orální, anální nebo falický obsah.
Místo komplexní identity získávají alespoň pocit svého těla a své existence.
Také americký mytholog Bruno Bettleheim tvrdil, že všichni rodiče autistických
dětí mají skryté vnitřní přání, aby dítě neexistovalo. Dle jeho názoru přichází dítě na
svět aktivní, vysílá signály a přijímá informace z vnějšího světa. Pokud s ním ale
okolní svět nekomunikuje a neposkytuje mu láskyplné bezpečí, je frustrované a stává
se autistickým. Stáhne se do světa fantazie a odmítá svou vlastní existenci a identitu.
DleWolmana se normálně část „jᓠ(ega) vyvíjí v „superego“ oidipovským
konfliktem. U dětí sesymbiotickým syndromem dochází k vývoji superega dříve, na
análním, nebo dokonce na orálním stupni vývoje. Předčasná formace superega vede
k omnipotentním bludům s častým tématem záchrany nebo zničení světa. Děti, které
ztratily souvislost s realitou, mají pocit, že jsou schopny zachránit nebo zničit své
rodiče. Symbiotický syndrom identifikace dítěte s matkou brání dalšímu vývoji, jiným
identifikacím, samostatnému myšlení a nezávislým akcím. Dítě se vyhýbá dětem,
není schopno k nim najít vztah a všechny jeho myšlenky a pocity směřují k matce.
Vinou patologické identifikace je separace strašnou hrozbou. Motorické a emoční
vzorce symbiotických dětí se podobají symptomům dospělých s diagnózou katatonní
schizofrenie. Dítě je bez vlastní iniciativy, zájmů, ctižádosti. Opakuje, co matka říká,
snaží se číst její myšlenky a plnit její přání. Dítě stále sleduje svou matku, zahrnuje ji
otázkami, aby se ubezpečilo, že oba myslí stejně. Není schopno se o ni s nikým dělit.
I nejmenší odchylka od pravidelného řádu a nejmenší frustrace vyvolávají u dítěte
panické stavy a katatonní reakce.
Rodiny autistických dětí (ojediněle rodiny, kde dítě mělo diagnózu symbiotická
psychóza) studovali Kanner, Neefield, Rank, Rosen (1953) a snažili se vytipovat
určité společné charakteristiky. Nacházeli rodiče, více matky, narcistické, chladné
a podrážděné. U příbuzných jak prvého, tak druhého stupně více intelektově či
umělecky nadaných jedinců. Zároveň uváděli vyšším socio-ekonomický status rodin.
Pozdější americký výzkum 264 rodin s autistickými dětmi ukázal, že rodiče s vyšším
vzděláním více vyhledávají psychiatrickou pomoc než rodiče s nižší erudicí. Lépe
rozpoznají první odlišnosti svých dětí a v důsledku lepší informovanosti mají také
větší možnost vyhledat speciálního odborníka. Většinou mají také finanční
prostředky na to, aby dítě i opakovaně dopravovali na místo vyšetření. To potvrzuje i
Wingová, přestože léčení poskytovala zdarma.
Kaufmannjako první kritizuje výše popsaný koncept schizofrenogenních rodin,
který traumatizoval několik let zoufalé rodiče nemocných dětí. Rodičům kladlivinu
za onemocnění dítěte nejen laická veřejnost, rodina, ale hlavně i odborníci.
Rimland, sám otec syna s autismem, striktně odmítl teorii o rodičovské vině.
Publikoval první dotazník pro rodiče (pro děti od tří do sedmi let), který má za úkol oddělit
děti s autismem od dětí se schizofrenií (Diagnostic Check list for Behavior-disturbed
Children). V roce 1971 L. Kanner začíná vydávat časopis Journal of Autism and
Childhood Schizophrenia, který se později mění na Journal of Autism and
Developmental Disorders.
Dle Ranka, Putmana a dalších autorů (1955) mnoho symptomů popisovaných
u dospělých schizofreniků charakterizuje dětskou schizofrenii. Jsou to jak negativní,
tak pozitivní příznaky, např. odtažení se od lidí, ponoření se do fantazijního světa,
mutismus nebo autistické užití jazyka, bizarní postoje, stereotypie, agresivní rapty,
identifikace s neživými objekty nebo zvířaty, občasné impulzivní jednání (Mahlerová,
1952).
16/ SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI
13
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:55
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





U nás Janota (1948) v přednášce O výskytu MD psychózy v dětském
věkuvyzdvihuje diagnostické nesnáze u dětí a udává, že často, hlavně v pubertě, jsou
maniodepresivní poruchy mylně považovány za první ataku schizofrenie a naopak. V tomtéž roce
Fischer a Hejlová uveřejňují kazuistiku schizofrenie u pětiapůlletého dítěte. Do
popředí zájmu se dostává rodina, studují se patologické rodiny, hlavně se
schizofrenními dětmi, a rozvíjí se rodinná terapie. Při studiu rodin vznikají prospektivní studie
a studie rizikových dětí – dětí psychotických rodičů. Jedná se o práce skupin:
Mednickovy, Schulsingerovy a Rosenthalovy (Mednick et al., 1974), do kterých jsou
zapojeny pedopsychiatrické týmy celého světa. U nás studii o rizikových dětech začal,
ale bohužel nedokončil Fischer s týmem pracovníků motolské kliniky. O infantilní
autismus se zajímala Nesnídalová, která napsala první českou útlou monografii.
Zhodnocení vývoje názorů na dětskou schizofrenii do 60. let minulého století
podávají Kanner, Rutter a Wingová (Wing, 1967), která vtipně poznamenává, že po
dobrém začátku se objevují studie, které jsou rozvláčné, málo přihlížející k
diagnostickým kritériím a jsou spíše logickými konstrukcemi v myslích autorů, než aby se
vyskytovaly u dětských pacientů.
První velké práce odětských psychózách a speciálně schizofrenii spadají do let
1910–1950. V tomto období se stanovují diagnostická kritéria, popisují symptomy,
průběh onemocnění a prognóza. Jsou spojeny se jmény odborníků Asperger,
Benderová, Fishová, Goldfarb, Kanner, Lutz, Mahlerová, Stutte, Suchareva, Tramer, van
Krevelen, Villinger. V dalších letech se obrací zájem k rodině, vznikají prospektivní studie
rizikových dětí, dětí psychotických rodičů (Mednick, Schlusinger). Pozitivní je, že se
dětský autismus začíná vydělovat jako jasná diagnostická kategorie a definitivně končí
obviňování rodičů („matka lednička, typická matka autistického dítěte,
schizofrenogenní matka“ atd.). Přibývá také důkazů o organickém podkladu poruchy.
Začátkem 70. let dvacátého stoletíBenderová (Tramer, 1962) shrnula svoje
názory na schizofrenii, kterou charakterizuje jako globální poruchu organismu. Jde o
poruchu somatickou, neurologickou, afektivní, kognitivní, intelektuální a sociální.
Nemusí být vždy psychózou (diagnostickou entitou), může být jen syndromem.
Na základě tohoto se začínají objevovat práce o hraničních stavech (borderline).
Anglickými, německými a ruskými autory je dětská schizofrenie považována za
samostatnou nozologickou jednotku, vyskytující se jak v dětství, v adolescenci, tak
v dospělosti.
Rutter(Shepherd, Davis, 1968) pokračoval ve studiu Kannerova infantilního
autismu. Zvláštní nefunkční používání jazyka poté, co se vyvine řeč, viděl jako
sekundární, navazující na primárně porušené interpersonální vztahy.
Diagnostická kritéria dle Ruttera:
nautismus, samotářství, ztráta zájmu o lidi, vyhýbání se očnímu kontaktu, minimální výrazová
změna v obličeji, absence vřelého zájmu, sympatie, empatie;
nnedostatečná odpověď na zvukové podněty (děti se jeví jako hluché);
nretardace řečového vývoje – polovina dětí s touto diagnózou vůbec nemluví, u těch, které mluví, jsou
tři čtvrtiny řečové produkce tvořeny echoholaliemi, perseveracemi a nedokonalou větnou stavbou;
typické je nepoužívání osobních zájmen – nemluví v první a druhé osobě, ale pouze ve třetí;
nrituály a kompulzivní fenomény, zahrnující abnormální zacházení s objekty a rezistenci ke změně
s obsedantními projevy a myšlenkami na smrt;
nděti nejsou roztržité, naopak vydrží celé hodiny sedět u jedné monotónní činnosti (např. točit
kolečkem);
ntendence k sebepoškozování (např. kousání zápěstí, bouchání hlavou);
nstereotypie – komplikované opakované pohyby obvykle celým tělem nebo manýrování rukama
a prsty.
DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD /17
14
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:55
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





L. Kanner referuje o ostrůvkovitých vynikajících výkonech autistických dětí
(např. v hudbě, aritmetice a mechanické paměti). Osoby s takovými schopnostmi
jsou známé pod výrazem autističtí géniové – „autistic savant“ (viz známý americký
film Rainman). Kanner považoval děti s autismem za inteligentní a oduševnělé, bez
jakékoli formy mentální retardace. Všichni autoři vyzdvihují dva nezbytné
symptomy pro diagnózu Kannerova infantilního autismu:
a) extrémní vlastní izolaci,
b) obsedantnost a perseveraci stejného.
Zároveň musí být naprosto vyloučeno jakékoliv organické poškození CNS.
18/ SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI
Sir Michael Rutter, prof. MUDr.
Profesor vývojové psychologie v Londýně se narodil
v Libanonu roku 1933. Promoval v roce 1955, absolvo -
val postgraduální trénink v psychiatrii, neurologii,
pediatrii a kardiologii ve Velké Británii a v USA. Od roku
1973 je vedoucím kliniky Dětské a adolescentní
psychiatrie, dále ředitelem Lékařského výzkumu v dětské
psychiatrii (MRC), prezidentem Společnosti pro výzkum
dětského vývoje a Mezinárodní společnosti pro výzkum
v dětské a adolescentní psychiatrii. Je členem řady
odborných společností na celém světě a získal mnoho
čestných doktorátů na prestižních univerzitách. Napsal
38 knih a přes 400 odborných článků. V roce 1987 byl
zvolen členem Královské společnosti a roku 1992
jmenován lordem.
Obr. 2„Cesta“. Chlapec, 9 let, vysokofunkční autismus.
15
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:56
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen





Kanner naléhá na odlišení tohoto syndromu od diagnózy dětské schizofrenie. Dle
Eisenberga a Kannera (1956) při diagnóze infantilního autismu musí být vyloučena
neurologická dysfunkce, ačkoliv mnoha autory (např. Schoen a Yanet) je diagnosti -
kována. Pravděpodobně se to dá vysvětlit výběrem určitých dětí z určitých
společenských vrstev, protože Kanner též nenachází psychiatrickou zátěž, přestože mnoha
autory již od Benderové je o ní referováno.
DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD /19
katafonní
simplexní
paranoidní
nediferencovaná
hebefrenní
SCH
DSM-IV
MKN-10
dětský autismus
Rettův syndrom
hyperaktivní porucha
smentální retardací
Aspergerův syndromatypický
autismus
dětské
psychózy
Goldfarb
Rutter
1961–64
symbiotická
psychóza
Mahler
1852
INFANTILNÍ
DEMENCE
Heller
1908
atypické
dítě
Rank
1949
1987
PERVAZIVNÍ
PORUCHY
Rutter
van Krevelen
1952
Asperger
1944
Kanner
1943
AUTISMUS
Kanner
1943
SCH EARLY ONSET
Rutter 1966
Creak
1961
CHILDHOOD
SCHIZOPH.
Fish
1957
Bender
1947
Bowen
+
Bradley
1934–41
Potter
1935
DEMENTIA
PRAECOCISSIMA
De Sanctis
1906
DEM.
PRAECOX
Morel
1860
HEBEFRENIE
Hecker
1870
Obr. 3Pokus o zachycení vývoje klasifikačního konceptu schizofrenií z hlediska
dětské a dorostové psychiatrie.
16
Schizofrenie osvit.vp
5. dubna 2005 17:17:57
Color profile: Generic CMYK printer profile
Composite Default screen






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist