načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Schizofrenie v dětství a adolescenci - Eva Malá

-6%
sleva

Elektronická kniha: Schizofrenie v dětství a adolescenci
Autor:

Ztráta reality, narušení vztahu k sobě samému a k vnějšímu světu. To a mnohem více je schizofrenie. Tato duševní porucha však bohužel nezasahuje jen dospělé, ale i děti. Právě ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  246 Kč 231
+
-
7,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 1
Úprava: v. (v různém stránkování) : ilustrace
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
Téma: děti, psychózy, duševní poruchy
ADOBE DRM: bez
ISBN: 80-247-0737-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Ztráta reality, narušení vztahu k sobě samému a k vnějšímu světu. To a mnohem více je schizofrenie. Tato duševní porucha však bohužel nezasahuje jen dospělé, ale i děti. Právě diagnóza schizofrenie v dětství a adolescenci je jednou z nejvážnějších. Jedinečná publikace doc. MUDr. Evy Malé, CSc. Schizofrenie v dětství a adolescenci mapuje do detailu tuto těžkou chorobu a přináší mnoho příkladů z praxe. Kniha pohlíží na schizofrenii z hlediska dětské a dorostové psychiatrie a zaměřuje se na diagnózu, klasifikaci a léčbu nemoci (farmakoterapie, inzulinová terapie, psychoterapie).

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Eva Malá - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky
doc. MUDr. Eva Malá, CSc. SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 2233. publikaci Odpovědná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Milan Vokál Foto archiv autorky Fotografie v knize mají dokumentární povahu, nebyly pořizovány pro publikační účely, proto je není možno reprodukovat v lepší kvalitě. Počet stran 196 Vydání 1., 2005 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod Š Grada Publishing, a.s., 2005 Obrázek na obálce Š MUDr. Pavel Žáček Recenzovali: prof. MUDr. Petr Zvolský, DrSc. doc. MUDr. Ivo Paclt, CSc. ISBN 80-247-0737-3 1 Schizofrenie osvit.vp 6. dubna 2005 13:25:50 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen OBSAH VĚNOVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD. . . . . . . . . . . . . 9 2. SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 2.1 Schizofrenie v dětství z pohledu začátku třetího tisíciletí . . . . . . . . . . . . 25 2.2 Pohled domácích autorů na schizofrenii u dětí a adolescentů . . . . . . . . . . . 38 3. SCHIZOFRENIE V ADOLESCENCI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 3.1 Diagnóza schizofrenie v adolescenci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 4. KONCEPČNÍ MODELY. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 4.1 Genetický model . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 4.2 Model intrauterinně načasované „chyby“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 4.3 Neurotransmiterový model a morfologické změny . . . . . . . . . . . . . . . 71 4.4 Neurovývojový a neurodegenerativní model vzniku schizofrenie . . . . . . . . 72 4.5 Teorie kortikolimbického rozpojení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 4.6 Kortikokortikální rozpojení (rozštěp) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 5. TEORIE SCHIZOFRENIE A ZOBRAZOVACÍ METODY U SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A V ADOLESCENCI. . . . . . . . . . . . . 79 5.1 Neurotransmiterová teorie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 5.2 Teorie diskonekce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 5.3 Základní závěry, které jsou zároveň otázkami v roce 2004 i 2005 . . . . . . . . 87 6. RODINY SCHIZOFRENIKŮ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 7. PERINATÁLNÍ ANAMNÉZA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 8. RIZIKOVÉ DĚTI. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 9. NEUROLOGICKÉ VYŠETŘENÍ A OTÁZKA VÝVOJOVÉHO OPOŽDĚNÍ. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 10. DEPRESE A SUICIDÁLNÍ TENDENCE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 11. PROGNÓZA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 12. MORTALITA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 13. LÉČENÍ SCHIZOFRENIE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 13.1 Farmakoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 13.1.1 Farmakologické strategie léčení psychických poruch v 80. a 90. letech 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 13.1.2 Farmakoterapie konce druhého tisícíletí a začátek třetího – éra antipsychotik „atypických“ SDA (serotonin-dopaminových antipsychotik) . . . . . . . . . . . . . . 118 2 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:51 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen 13.1.3 Farmakoterapie dětí a adolescentů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 13.1.4 Reference domácích autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 13.1.5 Udržovací farmakoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 13.1.6 Farmakorezistence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 13.1.7 Vedlejší nežádoucí účinky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 13.1. 8Stručné shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 13.1.9 Elektrokunvulzivní terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 13.1.10 Transkraniální magnetická stimulace . . . . . . . . . . . . . . . . 137 13.2 Psychoterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 13.2.1 Psychoterapeutické vedení schizofrenních dětí . . . . . . . . . . . 137 13.2.2 Terapeutické vedení schizofrenních adolescentů . . . . . . . . . . 141 ZÁVĚREM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 PŘÍLOHA 1. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 28letá retrospektivně-prospektivní longitudinální studie pacientů s diagnózou schizofrenie v dětství a adolescenci (E. Malá) . . . . . . . . . . . 145 Stručný souhrn 28leté longitudinální studie 120 dětských a adolescentních schizofreniků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Relevantní anamnestická data . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 PŘÍLOHA 2. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Diagnostická kritéria schizofrenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 LITERATURA. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 REJSTŘÍK. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 3 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:51 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen VĚNOVÁNÍ Věnováno mé rodině, prof. J. Fischerovi a prof. M. Belferovi. Prof. MUDr. Jan Fischer, DrSc. (1913–1976) Založil u nás obor dětské a dorostové psychiatrie, ačkoliv klinik, celou svou duší byl teoretik. Studoval kybernetiku, statistiku, navzdory totalitnímu režimu propagoval přístupy dynamické psychoterapie, podílel se na mnoha výzkumných pracích a mezinárodních studiích, napsal první českou učebnici dětské psychiatrie. Založil postgraduální vzdělávání a získání odbornosti (atestaci z oboru), vybudoval první Dětskou psychiatrickou kliniku (Praha, FN Motol). Prof. MUDr. Myron Lowell Belfer, Ph.D. Je profesorem dětské a dorostové psychiatrie na Harvardské univerzitě v Bostonu a expertem-konzultantem pro tento obor při WHO, pracující na vývoji globálního plánu duševního zdraví mládeže na celém světě a spe - ciálně vrozvojových zemích. Jako prezident Mezinárodní asociacedětské a dorostové psychiatrie (IACAPAP) se po „sametové revoluci“ jako jeden z prvních zajímal o naši psychiatrii a postgraduální vzdělávání a umožnil ČR vstup do evropských i celosvětových odborných struktur i účast na různých mezinárodních kongresech. Je vynikajícím pedagogem a svou noblesou a skromností vzorem pro ostatní. VĚNOVÁNÍ / 7 4 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:52 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen PODĚKOVÁNÍ Zvláštní poděkování si dovolím vyslovit oběma recenzentům za jejich cenné připomínky, vlídné a pečlivé posouzení. Upřímné poděkování za velkou pomoc při realizaci knihy patří paní redaktorce H. Varšavské, paní instruktorce E. Sekaninové za precizní administrativní zpracová - vání a ing. Z. Smrčkovi za četné rešeršní služby. 8/ SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI 5 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:53 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen 1. DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD Termín psychóza, publikovaný v roce 1845 E. von Feuchterslebem, prodělal mnoho změn, dnes je dokonce opouštěn a není používán jednotně ani v dětské psychiatrii, ani v psychiatrii dospělých. Běžně pod pojmem psychóza rozumíme těžkou duševní poruchu, jejíž rámec tvoří porucha vztahů pacienta – jak k sobě samému, k ostatním osobám, tak k realitě. Vztahy buď chybí nebo jsou narušeny, pacient je převádí do svého vlastního imaginárního světa, kam jej není možné následovat . Poruchy vnímání reality jsou provázeny změnami chování (např. autistické odtažení, manické extravagantní jednání atd.), které nelze druhými empaticky pochopit. Psychóza se zdá býti přerušením smyslu života. Schizofrenie v dětství může být zcela srovnána se schizofrenií dospělých, s výjimkou zvláštních rysů a specifických modifikací klinického obrazu konkrétního vývojového stadia, ve kterém se dítě nachází (buď věkem nebo stupněm intelektového vývoje) (Eggers, 1982). Tab. 1Historický růst a různé etapy vymezování pojmu schizofrenie (Kaplan, Sadock, 1982). 1860Morel demence praecox 1870Hecker hebefrenie 1871 1863–1868 Kahlbaumkatatonie 1874 1861Griesinger primäre Verrücktheit 1868Sander paranoid 1896Kraepelin dementia praecox E. Kraepeli n– 1896shrnuje různé psychotické syndromy pod diagnostickou jednotku dementia praecox a ve svém popisu jí dává do vínku nepříznivou prognózu – konečnou deterioraci. Vyděluje tři základní typy demence praecox: katatonní, hebefrenní a paranoidní. DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD /9 6 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:53 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen E. Bleuler přichází s novou koncepcí dementia praecox i s novým termínem, schizofrenie, který volně přeložen znamená „rozštěp mysli“. Dle Bleulera je rozštěp hlavním příznakem a je daleko více typický než finální deteriorace. Deterioraci nepokládá za nezbytný rys schizofrenie. Ke Kraepelinovu dělení přidává 4. typ – schizofrenii simplexní. Tyto čtyři typy jsou v podstatě akceptovány dodneška jako základní schizofrenní syndromy, ve kterých se objevují všechny průběhové variace mezi úzdravou na jednom konci a devastací organismu s následnou deteriorací-demencí na konci druhém (Eggers, 1982). Hecker – 1871ve své monografii podrobně popisuje hebefrenii – jednu ze základních schizofrenií, typickou pro adolescentní období. Je to duševní porucha, která je bizarní a ve které nejapné vtipkování, chichotání, grimasování, manýrismy a pseudofilosofování jsou spojeny s ostatními psychotickými fenomény. Hebe – adolescentní dcera Dia a Hery, byla dle řecké mytologie bohyní mladosti a byla číšnicí 10/ SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI SCHIZOPHASIA RECCURENT CATONIA AFFEKT-LADEN PARAPHRENIA SCHIZOPHRENIA SPECTRUM DISEASES Kety Etal 1975 PSEUDONEUROTIC Hoch-Polatin 1949 SCHIZOAFFECTIVE Kasanin 1933 ONEIROID Mayer-Gross 1923 SIMPLEX Bleuler 1911 Diem 1903 SCHIZOPHRENIA Bleuler 1911 DEMENTIA PRAECOX Kraepelin 1896 ATYPICAL SCHIZOPHRENIAS Leonhard 1960 SCHIZOPHRENI FORM Langfeldt 1939 PARAPHRENIA Kraepelin 1912 Kahlbaum 1863 DÉMENCE PRAECOX Morel 1860 PARANOID Sander 1868 HEBEPHRENIC Hecker 1870 CATATONIC Kahlbaum 1868 STOPOROUS EXCITED Obr. 1Historický vývoj klasifikačního konceptu schizofrenií. (Převzato: Kaplan, H. J., Sadok, B.J.: Schizophrenic disorders. In Comprehensive text book of psychiatry III. Baltimore, London, Wiliams, Wilkins 1982.) 7 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:53 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen bohů. Usrkávala víno, které opatrovala, měla občas „špičku“, chichotala se, chovala se nepřiměřeně a byla pošetile hloupoučká (Kisker, 1977). Bohužel, hebefrenici mimo tyto symptomy mají výrazné psychotické poruchy myšlení a vnímání a znám - ky dezintegrace celé osobnosti. Často proces končí těžkou regresí a deteriorací. De Sanctis – 1906popisuje psychózu u dětí před pubertou a nazývá ji dementia precocissima. Od antiky až do středověku nejsou důkazy, že by existoval organizovaný zájem o vývoj a chování dítěte. Po francouzské revoluci se začíná zájem veřejnosti obracet na handicapované děti a roku 1784 Hauy v Paříži otevírá první školu pro slepé děti. Devatenácté století je charakterizováno rozvojem péče o mentálně retardované. V našich zemích patří zásluha Karlu S. Amerlingovi, který jde s dobou a jako lékař a pedagog má vynikající erudici a hluboké pochopení pro tuto problematiku. Začí - nají se budovatprvní centra pro mentálně defektní děti. Objevují se první zmínky o psychotickém dítěti. Roku 1860 vychází Morelova monografiePsychosen im Kindesalter. Wieck (1965) udává, že první popis melancholie s halucinacemi u dětí je z roku 1862. Eminghaus vydává knihuDie geistigen Störungen des Kindesalters 1887 (Wieck,1965). Charpentier píše o „demences précoces simples des enfants normaux“. Kraepelin – 1896 přesně a jasně popisuje symptomy duševních nemocí a jako první se zmiňuje o dementia praecox (Kraepelin, 1919). Vyzdvihuje, že u malého počtu pacientů začíná schizofrenie v dětském věku (myšleno od 10 let). Udává 3,5 % dětí s diagnózou schizofrenie z 1054 dospělých pacientů s toutéž diagnózou. Binet a Simon – 1905 publikují psychometrické testy. Sante de Sanctis (1905–1908) vlastně pod názvem dementia praecocissima první charakterizuje dětskou schizofrenii jako specifickou entitu. Weygant – 190 8(Vondráček, 1967) rozlišuje mezi Hellerovou infantilní demencí, idiocií a dětskou schizofrenií. E. Bleuler – 1911při popisu základních symptomů schizofrenie (didaktická4A– autismus, ambivalence, poruchy afektů a asociací) uvádí jako první – termín autismus. Autismem je vlastně vyjadřovaná porucha myšlení. Myšlení je neproduktivní, pasivní, pacient je pohroužen do vnitřního světa snů a fantazií. Později se spíše než autistické myšlení začal používat termín myšlení dereistické. Kanner označení použil v názvu nové diagnostické jednotky infantilní autismus. Autismus zůstal vyhrazen, ale až v 90. letech minulého století, diagnostické kategorii pervazivních poruch. Homburger – 1926 vydává knihu o psychopatologii v dětství, Freudová rozpracovává psychoanalytické principy léčení dětí a seznamuje odborníky s terapií hrou. Tramer na sjezdu švýcarské psychiatrické asociace 1933 zakládá nový obor medicíny s názvem Kinderpsychiatriea zároveň tak nazývá časopis, který vychází od roku 1934. Vznikají první velké práce o dětských psychózách, speciálně o schizofrenii v dětském věku. V našem písemnictví Funk (1929) popisuje desetiletého chlapce, který měl po chřipce záchvaty nepřirozeného strachu a lekavosti, ve 14 letech ataku s pozitivními psychotickými symptomy, pak stuporem a za tři měsíce kompletní remisi. Při dalších kontrolách přetrvávala pouze „těžkopádnost“. Otec chlapce byl psychotik. Funk uvádí, že psychózy v dětském věku tvoří 0,55 % všech psychóz. Potter, Despert(Potter, 1933) a Bradley (Bradley, 1955) v roce 1933 stanovují nová diagnostická kritéria (viz přílohu Diagnostická kritéria) a zájem pedopsychiatrů se obrací k dětským psychózám, klasifikaci duševních poruch a otázce vzdělávání. (Jen namátkou jména světově známá – Asperger, Benderová, Cameron, Goldfarb, Kanner, Lutz, Mahlerová, Stutte, Suchareva, Tramer, Van Krevelen, Villinger). V letech 1935–1936 o dětské schizofrenii psali Homburger, Tramer a Stern. Dle Stutteho DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD /11 8 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:53 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen (Wieck, 1965) se schizofrenie v dětství vyskytuje 3,5× častěji u chlapců než u dívek. Lutz (Wieck, 1965) rozděluje dětské schizofrenie dle průběhu na plíživě začínající, nevýrazné ataky a na bouřlivé akutní nebo subakutní ataky, provázené často katatonií. Z diferenciálně diagnostického hlediska rozebírá schizofrenie a schizofrenní psychózy na bázi organického poškození mozku.Villinger prohlašuje, že diagnóza dětské schizofrenie je možná; základním symptomem je autisticky změněné já (ich, ego) a veškerý smysl života. Duševní stavy schizofrenních dětí nelze vědecky přesně popsat, ale pochopení dezintegrace vědomí je možné. Villinger rozděloval schizofrenie u dětí podle vývojové fáze do 10 let, prepubertální do 14 let a schizofrenii mladistvých od 14 do 1 8let. Intenzivně studoval a pak popsal prodromy, kdy se objevují náhlé neodůvodněné poruchy chování, změny nálady, autistické projevy. Dítě se izoluje, nebo naopak hledá pomoc u svého okolí. Jindy je nápadný přechodný autismus, denní snění (s poruchami myšlení a vnímání nebo bez nich) a pak regresivní chování, které může končit defektem. V roce 1942Lauretta Benderová v Bellevue Hospital v New Yorku popsala podobný klinický syndrom. Myslela si, že je vyjádřením dětské schizofrenie. Vytvořila nyní znovu moderní hypotézu, že dětská schizofrenie je výsledkem opožděného zrání mozku a celého plodu v embryonální době, které se pak projeví primitivním přizpůsobováním se prostředí ve formě bizarního chování. Když se onemocnění projeví, je v mnoha případech tak devastující, že vypadá jako retardace. Jedná se ovšem o pseudoretardaci. Benderová při stanovení schizofrenie v dětství klade důraz na dva základní aspekty – za prvé aspekt zhodnocení poruch integrace vzorců chování, za druhé určení psychopatologie dle vývojových kritérií.Diagnóza je vývojová a neurologickás perzistujícími ostrůvky primitivní organizace CNS. Kognitivní abnormityse týkají speciálně poruchy percepce obrazu vlastního těla. Za nejdůležitější diagnostické kritérium je považována vše pronikajícíanxieta (viz přílohu Diagnostická kritéria). V pracích Benderové (Quay, 1972) a Fischové je patrný výrazný vliv Gesella a Gestalt psychologie. Schizofrenní dítě je takové, které má patologické projevy v každé rovině CNS a na každém poli integrace těchto funkcí. To znamená v rovině funkcí vegetativních, motorických, percepčních, kognitivních, intelektuálních, emočních a sociálních. Benderová byla kritizována mnoha autory, že během 20 let vyšetřila tisíc schizofreniků a diagnóza schizofrenie tvoří 8% všech jejích pacientů. Dle Reisera (1963) to nelze vysvětlit ani tím, že se speciálně o tyto pacienty zajímá. Benderová se však hájila, že velká část jejích dětských pacientů má i v dospělosti diagnózu schizofrenie. Avšak dle Eisenberga (1957) pro diagnózu v dospělosti má velký význam diagnóza v dětství a většina autorů ji pouze přepisuje. Pečlivé studie, které prověřovaly diagnostická kritéria Benderové – (Fischová, Halpern, Shapiro a Wille, 1965; Fischová, Shapiro, Shapirová, Campbellová a Wille, 1968), dokázaly praktickou validitu jejího klasifikačního systému. Wolff a Chessová (1964) podobně jako Benderová považují psychózy v dětství zaporuchy maturace, ve kterých ostrůvky fixovaného primitivního chování perzistují v reaktivních vzorcích chování. Nyní, po 40 letech, se tato koncepce jeví jako vysoce moderní, odpovídající posledním výzkumům na poli schizofrenie. Bergman,Escalona a kol. (Wolman et al., 1978) publikovali kazuistiku 5 dětí s „neobvyklou senzitivitou“ k senzorické stimulaci. Děti byly přecitlivělé např. na světlo, na zvuky, barvu, byly „vysoce zranitelné“ a nesnášely žádnou stresovou situaci. Měly nerovnoměrné rozložení intelektových schopností. Nebyly tolerantní ke změnám, byly negativistické, s afektními záchvaty zlosti. Pro takové děti se snažil roku 1954Rudolf Ekstein vytvořit novou diagnostickou jednotku, tzv.hraniční (borderline) psychotické dítě. Dítě má příznaky, které 12/ SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI 9 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:54 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen lze řadit jak mezi neurotické, tak psychotické. Beata Ranková (1949) informuje o těž - ké emoční poruše v dětství, která vede k atypickému vývoji. Avšak tzv.„atypické dítě Rankové“mělo tak nejasná diagnostická kritéria, že vlastně tato kategorie, zrovna tak jako Eksteinova snaha o nové označení „hraniční dítě“, neměly žádnou diferenciálně diagnostickou hodnotu. Kvalitativně odlišný klinický syndrom, který je dnes označen jakoinfantilní autismus, je publikován roku 1943 Leo Kannerem. Ten popsal skupinu 11 dětí, které „přišly na svět sneschopností navázat citový kontakt, stejně jako jiné děti přicházejí na svět s intelektovým nebo fyzickým defektem. Normální fyzický vzhled a dobrá mechanická pamě vedly Kannera k závěru, že děti se narodily s dobrým intelektovým potenciálem. Děti byly extrémně osamělé a uzavřené ve svém vlastním světě. V psychomotorických testech dosahovaly slabých výsledků. Rodiče, dle Kannera, charakterizovali své dítě jako uzavřené ve vlastní skořápce, které je šastné, když je ponecháno o samotě. Dítě se nemazlí, vyhýbá se fyzickému kontaktu, nevyjadřuje emoce (viz přílohu Diagnostická kritéria). První potvrzení existence Kannerova syndromu v Evropě přišlo v roce 1952 odVa nKrevelenaz Holandska a Sterna z Francie. Van Krevelen vytyčil nutnost zkoumání organické příčiny a kritizoval Kannerovu psychoanalytickouteorii. Popsal jak Kannerův infantilní autismus (1952), takautistickou psychopatii Aspergera (1962 a 1971). U dětí s Aspergerovým syndromem není postižen intelekt, ale vázne motorická koordinace a prostorová percepce. Časté je sociální selhání pro těžké obsese a zvláštní zájmy, kterým děti věnují veškerý čas (Rutter, 1976). V 50. a 60. letech se autismus stal módní netraumatizující diagnózou pro mentálně postižené děti, u kterých se vyskytlo bizarní chování. Do konce století nebyl vztah mezi infantilním autismem a dětskou schizofrenií jednotně rozřešen. Někteří autoři (Creack, Eaton, Menolascino, O’Corman, Ornitz, Ritvo) oba syndromy oddělovali, ale řadilije do jedné diagnostické kategorie. Druzí považovali autismus pouze za jeden z různých typů dětské schizofrenie (Bettleheim, Ferster, Mahlerová, Schopler, Ruttenberger, Zaslow); pro třetí skupinu byl autismus separátní diagnostickou kategorií (Arbib, Dwel, Eisenberg, Kahn, Kanner, Magaro, Mečíř, Miller, Rimland, Rutter). Tito autoři zastávají názor, že autismus a dětská schizofrenie jsou symptomaticky odlišné, ale etiologicky podobné (Sankar, 1976). To znamená, že obě poruchy mají stejné defekty a nedostatky integrace psychických funkcí. Klinické rozdíly jsou způsobeny vývojovým obdobím, kdy dojde k poruše. DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD /13 Prof. MUDr. Leo Kanner (1894–1981) Narodil se v Rakousku, vystudoval v Německu, odešel do USA (1924), kde založil obor dětská psychiatrie, napsal první učebnici dětské psychiatrie a stal se expertem, který první popsal autismus v dětství. 10 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:54 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen Autoři uznávají klasický popis infantilního autismu podle Kannera, Mahlerové, Rimlanda a Ruttera, který je stručně charakterizován těmito znaky: 1. nedostatek vztahů k objektům, 2. trvání na udržování stejného pomocí stereotypního chování, 3. nedostatečné užití řeči a jazyka pro komunikační účely, 4. začátek před 2. rokem věku. Udávají, že rozhodující je užitířeči. Jestliže dítě používá jazyk pro více než jen pro jednoduché okamžité opakování, není dle jejich názoru autistické. U autistického dítěte nedochází k pojmovému vývoji myšlení. Schizofrenní děti mají špatný kontakt s realitou pro fantazie, bludy a halucinace, ale vývoj myšlení není tangován. Rozdíly v chování psychotických dětí nejsou způsobeny různými syndromy, ale věkovým obdobím – růzností vývojové úrovně, ve které se objeví. Jeri a Sanchez (Sankar, 1976) popisují 3 případy dětské schizofrenie se začátkem mezi 6.–10. rokem, které měly tytéž příznaky, jako jsou popisovány u schizofrenie dospělých, ale navíc také poruchy řečového projevu, těžkosti v učení a poruchy tělesného schématu. Mook (Sankar, 1976) studoval 20 schizofrenních dětí a zjistil, že jejich vývoj myšlení je, dle Piageta, na preoperacionálním stupni vývoje, to znamená vývojové období od 2 do 6 let. Kolvin (1971) se spolupracovníky rozlišili dvě skupiny nemocných dle hlavních symptomů. Pro psychózy, které vznikly během prvních let života, byly typické dva hlavní příznaky – vyhýbání se očnímu kontaktu a abnormální roztržitost. U psychóz s pozdějším začátkem byly přítomny pozitivní symptomy (nejčastěji halucinace). Kolvin nachází vztah mezi začátkem onemocnění a intelektovými schopnostmi. Čím nižší schopnosti, tím dřívější začátek. Autistické děti dle Kolvina nikdy nedosáhnou prvního stupně integrace, to jestseparace percepčních a kognitivních procesů, kdežto schizofrenní děti odlišují sebe od druhých. Názor, že obě poruchy jsourozdílné klinické jednotky, podporuje: nZačátek vzniku onemocnění. Schizofrenie má dva vrcholy nahromadění výskytu – v dětství do 10 let a ve střední adolescenci (kolem 14.–15. roku), infantilní autismus musí začínat před 30. měsícem věku. Graf 1 na straně 15 ukazuje začátek prvních příznaků schizofrenie dle věku (Kolvin, Makita, Rutter). nOdlišný průběh – remise a relapsy jsou více charakteristické pro schizofrenii než pro autismus (Rutter, 1968). nPsychopatologie – z prospektivních studií vyplývá, že autistické děti velice zřídka mají později halucinace nebo bludy. Přesto existují výjimky. Pettyová a Ornitz (Petty et al., 1984) popsali velmi podrobně tři nepochybně autistické děti, které se později staly schizofreniky a měly psychotické poruchy myšlení i vnímání. Cantor kritizuje možnost vývoje autismu do schizofrenie a spíše ji považuje (dle současné terminologie) za komorbiditu. Vývojové faktory sice mohou modifikovat patologické projevy a abnormity v rozdílném věku, ne však změnu diagnózy. Avšak Pettyová a Ornitz v prospektivní studii 30 autistických dětí zjistiliu7znich v pozdějším věku jasné schizofrenní symptomy dle DSM-III. Další novou diagnózou se stalAspergerův syndrom. Asperger – 1944 popsal autistickou psychopatii. U dětí zpravidla nacházel motorickou neobratnost, zvláštní omezené zájmy, bizarní komunikaci a sociální ataktičnost, při často (v některých sub- 14/ SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI 11 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:54 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen testech) nadprůměrném IQ. L. Wingová se podrobně zabývala dětmi s Aspergero - vým syndromem, kde základními symptomy jsou: nporuchy motorických vzorců chování (včetně podivného držení těla), npedantická forma řeči s četnými perseveracemi, nchudá nonverbální komunikace, nneschopnost empatie a emoční odezvy neadekvátní sociální interakce. V současné době trvají diskuse o tom, zda Aspergerův syndrom je samostatnou no - zologickou jednotkou, či pouze typem vysoce funkčního autismu. V roce 1952Mahlerová a Gosliner popisují pacienty, pro jejichž symptomový komplex vytvořili novou diagnostickou jednotku,symbiotickou psychózu. Během prvních 12–1 8měsíců je dítě téměř vegetativní tvor, symbioticky závislý na matce. Proběhne-li dobře tato vývojová fáze, nastává od 1 8měsíců období separace a individuace. Mahlerová tvrdí, že mechanismy symbiotické psychózy – introjektivně protektivní – (znovuvytvoření symbiotické jednoty s matkou), jsou naprosto odlišné od autismu. U autismu se nevyvine žádná reálná vazba, se kterou by dítě začínalo. Klinické symptomy symbiotické psychózy lze pozorovat od 2 1/2 do 5 let s maximem výskytu kolem 4. roku života. Matky symbiotických dětí, dle autorů, jsou úzkostně vlastnické, overprotektivní a žárlivě bránící běžným kontaktům dítěte s okolním světem. Teorie Mahlerové je striktně psychoanalytická a patří do skupiny názorů, které kladly stav dítěte za vinu matce. Děti nejsou interpersonálně dostatečně stimulovány, a tudíž se nenaučí komunikovat. Mahlerová ve své pozdější práci objasňuje sebezraňování u autistických dětí jako patologický pokus o získání pocitu, že existují. Autoerotické chování je nahrazeno autoagresivním. V tlučení hlavou, kousání a v dalších sebezraDIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD /15 70 60 80 50 40 30 20 10 0 302010 věk(vletech) % Vztah mezi věkem začátku sch a pohlavím 2–4:1vmladšímvěku: 1 : 1 v adolescenci: 80 % před 30. rokem 50 % před 25. rokem 20 % před 17. rokem 1 % před 10. rokem 5 % před 15. rokem Graf 1Manifestace schizofrenie 12 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:55 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen ňujících aktivitách lze, dle Mahlerové, najít vždy orální, anální nebo falický obsah. Místo komplexní identity získávají alespoň pocit svého těla a své existence. Také americký mytholog Bruno Bettleheim tvrdil, že všichni rodiče autistických dětí mají skryté vnitřní přání, aby dítě neexistovalo. Dle jeho názoru přichází dítě na svět aktivní, vysílá signály a přijímá informace z vnějšího světa. Pokud s ním ale okolní svět nekomunikuje a neposkytuje mu láskyplné bezpečí, je frustrované a stává se autistickým. Stáhne se do světa fantazie a odmítá svou vlastní existenci a identitu. DleWolmana se normálně část „jᓠ(ega) vyvíjí v „superego“ oidipovským konfliktem. U dětí sesymbiotickým syndromem dochází k vývoji superega dříve, na análním, nebo dokonce na orálním stupni vývoje. Předčasná formace superega vede k omnipotentním bludům s častým tématem záchrany nebo zničení světa. Děti, které ztratily souvislost s realitou, mají pocit, že jsou schopny zachránit nebo zničit své rodiče. Symbiotický syndrom identifikace dítěte s matkou brání dalšímu vývoji, jiným identifikacím, samostatnému myšlení a nezávislým akcím. Dítě se vyhýbá dětem, není schopno k nim najít vztah a všechny jeho myšlenky a pocity směřují k matce. Vinou patologické identifikace je separace strašnou hrozbou. Motorické a emoční vzorce symbiotických dětí se podobají symptomům dospělých s diagnózou katatonní schizofrenie. Dítě je bez vlastní iniciativy, zájmů, ctižádosti. Opakuje, co matka říká, snaží se číst její myšlenky a plnit její přání. Dítě stále sleduje svou matku, zahrnuje ji otázkami, aby se ubezpečilo, že oba myslí stejně. Není schopno se o ni s nikým dělit. I nejmenší odchylka od pravidelného řádu a nejmenší frustrace vyvolávají u dítěte panické stavy a katatonní reakce. Rodiny autistických dětí (ojediněle rodiny, kde dítě mělo diagnózu symbiotická psychóza) studovali Kanner, Neefield, Rank, Rosen (1953) a snažili se vytipovat určité společné charakteristiky. Nacházeli rodiče, více matky, narcistické, chladné a podrážděné. U příbuzných jak prvého, tak druhého stupně více intelektově či umělecky nadaných jedinců. Zároveň uváděli vyšším socio-ekonomický status rodin. Pozdější americký výzkum 264 rodin s autistickými dětmi ukázal, že rodiče s vyšším vzděláním více vyhledávají psychiatrickou pomoc než rodiče s nižší erudicí. Lépe rozpoznají první odlišnosti svých dětí a v důsledku lepší informovanosti mají také větší možnost vyhledat speciálního odborníka. Většinou mají také finanční prostředky na to, aby dítě i opakovaně dopravovali na místo vyšetření. To potvrzuje i Wingová, přestože léčení poskytovala zdarma. Kaufmannjako první kritizuje výše popsaný koncept schizofrenogenních rodin, který traumatizoval několik let zoufalé rodiče nemocných dětí. Rodičům kladlivinu za onemocnění dítěte nejen laická veřejnost, rodina, ale hlavně i odborníci. Rimland, sám otec syna s autismem, striktně odmítl teorii o rodičovské vině. Publikoval první dotazník pro rodiče (pro děti od tří do sedmi let), který má za úkol oddělit děti s autismem od dětí se schizofrenií (Diagnostic Check list for Behavior-disturbed Children). V roce 1971 L. Kanner začíná vydávat časopis Journal of Autism and Childhood Schizophrenia, který se později mění na Journal of Autism and Developmental Disorders. Dle Ranka, Putmana a dalších autorů (1955) mnoho symptomů popisovaných u dospělých schizofreniků charakterizuje dětskou schizofrenii. Jsou to jak negativní, tak pozitivní příznaky, např. odtažení se od lidí, ponoření se do fantazijního světa, mutismus nebo autistické užití jazyka, bizarní postoje, stereotypie, agresivní rapty, identifikace s neživými objekty nebo zvířaty, občasné impulzivní jednání (Mahlerová, 1952). 16/ SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI 13 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:55 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen U nás Janota (1948) v přednášce O výskytu MD psychózy v dětském věkuvyzdvihuje diagnostické nesnáze u dětí a udává, že často, hlavně v pubertě, jsou maniodepresivní poruchy mylně považovány za první ataku schizofrenie a naopak. V tomtéž roce Fischer a Hejlová uveřejňují kazuistiku schizofrenie u pětiapůlletého dítěte. Do popředí zájmu se dostává rodina, studují se patologické rodiny, hlavně se schizofrenními dětmi, a rozvíjí se rodinná terapie. Při studiu rodin vznikají prospektivní studie a studie rizikových dětí – dětí psychotických rodičů. Jedná se o práce skupin: Mednickovy, Schulsingerovy a Rosenthalovy (Mednick et al., 1974), do kterých jsou zapojeny pedopsychiatrické týmy celého světa. U nás studii o rizikových dětech začal, ale bohužel nedokončil Fischer s týmem pracovníků motolské kliniky. O infantilní autismus se zajímala Nesnídalová, která napsala první českou útlou monografii. Zhodnocení vývoje názorů na dětskou schizofrenii do 60. let minulého století podávají Kanner, Rutter a Wingová (Wing, 1967), která vtipně poznamenává, že po dobrém začátku se objevují studie, které jsou rozvláčné, málo přihlížející k diagnostickým kritériím a jsou spíše logickými konstrukcemi v myslích autorů, než aby se vyskytovaly u dětských pacientů. První velké práce odětských psychózách a speciálně schizofrenii spadají do let 1910–1950. V tomto období se stanovují diagnostická kritéria, popisují symptomy, průběh onemocnění a prognóza. Jsou spojeny se jmény odborníků Asperger, Benderová, Fishová, Goldfarb, Kanner, Lutz, Mahlerová, Stutte, Suchareva, Tramer, van Krevelen, Villinger. V dalších letech se obrací zájem k rodině, vznikají prospektivní studie rizikových dětí, dětí psychotických rodičů (Mednick, Schlusinger). Pozitivní je, že se dětský autismus začíná vydělovat jako jasná diagnostická kategorie a definitivně končí obviňování rodičů („matka lednička, typická matka autistického dítěte, schizofrenogenní matka“ atd.). Přibývá také důkazů o organickém podkladu poruchy. Začátkem 70. let dvacátého stoletíBenderová (Tramer, 1962) shrnula svoje názory na schizofrenii, kterou charakterizuje jako globální poruchu organismu. Jde o poruchu somatickou, neurologickou, afektivní, kognitivní, intelektuální a sociální. Nemusí být vždy psychózou (diagnostickou entitou), může být jen syndromem. Na základě tohoto se začínají objevovat práce o hraničních stavech (borderline). Anglickými, německými a ruskými autory je dětská schizofrenie považována za samostatnou nozologickou jednotku, vyskytující se jak v dětství, v adolescenci, tak v dospělosti. Rutter(Shepherd, Davis, 1968) pokračoval ve studiu Kannerova infantilního autismu. Zvláštní nefunkční používání jazyka poté, co se vyvine řeč, viděl jako sekundární, navazující na primárně porušené interpersonální vztahy. Diagnostická kritéria dle Ruttera: nautismus, samotářství, ztráta zájmu o lidi, vyhýbání se očnímu kontaktu, minimální výrazová změna v obličeji, absence vřelého zájmu, sympatie, empatie; nnedostatečná odpověď na zvukové podněty (děti se jeví jako hluché); nretardace řečového vývoje – polovina dětí s touto diagnózou vůbec nemluví, u těch, které mluví, jsou tři čtvrtiny řečové produkce tvořeny echoholaliemi, perseveracemi a nedokonalou větnou stavbou; typické je nepoužívání osobních zájmen – nemluví v první a druhé osobě, ale pouze ve třetí; nrituály a kompulzivní fenomény, zahrnující abnormální zacházení s objekty a rezistenci ke změně s obsedantními projevy a myšlenkami na smrt; nděti nejsou roztržité, naopak vydrží celé hodiny sedět u jedné monotónní činnosti (např. točit kolečkem); ntendence k sebepoškozování (např. kousání zápěstí, bouchání hlavou); nstereotypie – komplikované opakované pohyby obvykle celým tělem nebo manýrování rukama a prsty. DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD /17 14 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:55 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen L. Kanner referuje o ostrůvkovitých vynikajících výkonech autistických dětí (např. v hudbě, aritmetice a mechanické paměti). Osoby s takovými schopnostmi jsou známé pod výrazem autističtí géniové – „autistic savant“ (viz známý americký film Rainman). Kanner považoval děti s autismem za inteligentní a oduševnělé, bez jakékoli formy mentální retardace. Všichni autoři vyzdvihují dva nezbytné symptomy pro diagnózu Kannerova infantilního autismu: a) extrémní vlastní izolaci, b) obsedantnost a perseveraci stejného. Zároveň musí být naprosto vyloučeno jakékoliv organické poškození CNS. 18/ SCHIZOFRENIE V DĚTSTVÍ A ADOLESCENCI Sir Michael Rutter, prof. MUDr. Profesor vývojové psychologie v Londýně se narodil v Libanonu roku 1933. Promoval v roce 1955, absolvo - val postgraduální trénink v psychiatrii, neurologii, pediatrii a kardiologii ve Velké Británii a v USA. Od roku 1973 je vedoucím kliniky Dětské a adolescentní psychiatrie, dále ředitelem Lékařského výzkumu v dětské psychiatrii (MRC), prezidentem Společnosti pro výzkum dětského vývoje a Mezinárodní společnosti pro výzkum v dětské a adolescentní psychiatrii. Je členem řady odborných společností na celém světě a získal mnoho čestných doktorátů na prestižních univerzitách. Napsal 38 knih a přes 400 odborných článků. V roce 1987 byl zvolen členem Královské společnosti a roku 1992 jmenován lordem. Obr. 2„Cesta“. Chlapec, 9 let, vysokofunkční autismus. 15 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:56 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen Kanner naléhá na odlišení tohoto syndromu od diagnózy dětské schizofrenie. Dle Eisenberga a Kannera (1956) při diagnóze infantilního autismu musí být vyloučena neurologická dysfunkce, ačkoliv mnoha autory (např. Schoen a Yanet) je diagnosti - kována. Pravděpodobně se to dá vysvětlit výběrem určitých dětí z určitých společenských vrstev, protože Kanner též nenachází psychiatrickou zátěž, přestože mnoha autory již od Benderové je o ní referováno. DIAGNÓZA SCHIZOFRENIE A HISTORICKÝ ÚVOD /19 katafonní simplexní paranoidní nediferencovaná hebefrenní SCH DSM-IV MKN-10 dětský autismus Rettův syndrom hyperaktivní porucha smentální retardací Aspergerův syndromatypický autismus dětské psychózy Goldfarb Rutter 1961–64 symbiotická psychóza Mahler 1852 INFANTILNÍ DEMENCE Heller 1908 atypické dítě Rank 1949 1987 PERVAZIVNÍ PORUCHY Rutter van Krevelen 1952 Asperger 1944 Kanner 1943 AUTISMUS Kanner 1943 SCH EARLY ONSET Rutter 1966 Creak 1961 CHILDHOOD SCHIZOPH. Fish 1957 Bender 1947 Bowen + Bradley 1934–41 Potter 1935 DEMENTIA PRAECOCISSIMA De Sanctis 1906 DEM. PRAECOX Morel 1860 HEBEFRENIE Hecker 1870 Obr. 3Pokus o zachycení vývoje klasifikačního konceptu schizofrenií z hlediska dětské a dorostové psychiatrie. 16 Schizofrenie osvit.vp 5. dubna 2005 17:17:57 Color profile: Generic CMYK printer profile Composite Default screen


       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.