načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Sbírka praktických příkladů z práva životního prostředí

Sbírka praktických příkladů z práva životního prostředí

Elektronická kniha: Sbírka praktických příkladů z práva životního prostředí

–  . – Cvičebnice obsahuje desítky praktických příkladů motivovaných skutečnými případy, a to zejména z úseku stavebního práva, posuzování vlivů na životní prostředí, integrované prevence znečišťování, práva na informace o životním ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  209
+
-
7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Wolters Kluwer
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 232
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-747-8092-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

 .

Cvičebnice obsahuje desítky praktických příkladů motivovaných skutečnými případy, a to zejména z úseku stavebního práva, posuzování vlivů na životní prostředí, integrované prevence znečišťování, práva na informace o životním prostředí, ochrany ovzduší, vody, půdy atd.  Každá sada příkladů je doplněna přehledem platných právních předpisů a kontrolními otázkami.

Publikace je určena pre- i postgraduálním studentům právnických fakult i dalších VŠ, které se zabývají právem životního prostředí.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

SBÕRKA PRAKTICK›CH PÿÕKLADŸ

Z PR¡VA éIVOTNÕHO PROSTÿEDÕ


2., aktualizovanÈ vyd·nÌ

prof. JUDr. MILAN DAMOHORSK›, DrSc.

doc. JUDr. JAROSLAV DROBNÕK, CSc.

JUDr. MARTINA FRANKOV¡, Ph.D.

JUDr. MICHAL SOBOTKA, Ph.D.

JUDr. VOJTÃCH STEJSKAL, Ph.D.

JUDr. KAROLINA é¡KOVSK¡, Ph.D.

SbÌrka

praktick ̋ch p ̄Ìklad ̆

z pr·va ûivotnÌho

prost ̄edÌ


Vzor citace: Damohorský, M., et al. Sbírka praktických příkladů

z práva životního prostředí. 2., aktualizované vydání. Praha :

Wolters Kluwer ČR, a. s., 2010, s. 228.

© prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc., doc. JUDr. Jaroslav Drobník,

CSc., JUDr. Martina Franková, Ph.D., JUDr. Michal Sobotka, Ph.D.,

JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D., JUDr. Karolina Žákovská, Ph.D., 2010

ISBN 978-80-7357-593-9

Jednotlivé části zpracovali:

prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc.

Kapitoly I., II. a V., slovníček pojmů a celková redakce díla

doc. JUDr. Jaroslav Drobník, CSc.

Kapitoly IX. a X.

JUDr. Martina Franková, Ph.D.

Kapitoly IV. a VI. (územní plánování)

JUDr. Michal Sobotka, Ph.D.

Kapitoly III., VI. (EIA, IPPC), VIII., XIII.

JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D.

Kapitoly XI. a XII.

JUDr. Karolina Žákovská, Ph.D.

Kapitoly VII. a XIV.


5

OBSAH

Předmluva ke 2. vydání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

PRAKTICKÉ PŘÍKLADY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

I. Principy, pojmy a východiska práva životního prostředí . . 11

II. Orgány ochrany životního prostředí

a jejich kompetence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

III. Právo na informace o životním prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

IV. Účast veřejnosti na ochraně životního prostředí . . . . . . . . . . 27

V. Právní odpovědnost na úseku ochrany životního

prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

VI. Průřezové nástroje ochrany životního prostředí . . . . . . . . . . 49

VII. Ochrana ovzduší . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

VIII. Ochrana vod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

IX. Ochrana půdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

X. Ochrana lesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105

XI. Ochrana přírody a krajiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

XII. Ochrana rostlin a živočichů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

XIII. Nakládání s odpady a obaly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

XIV. Ochrana před ostatními zdroji ohrožování životního

prostředí (záření, hluk a vibrace, GMO, chemické

látky a přípravky, havárie, živelní pohromy) . . . . . . . . . . . . . 160

POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA

A OSTATNÍ PRAMENY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171

SLOVNÍČEK ZÁKLADNÍCH POJMŮ Z OBLASTI

PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ . . . . . . . . . . . . . . . 175

POUŽITÉ ZKRATKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224



7

PŘEDMLUVA KE 2. VYDÁNÍ

Vážení čtenáři,

dostává se vám touto cestou do rukou již druhé vydání praktické cvičeb

nice z oblasti práva životního prostředí. Jako její spoluautoři, tentokrát

již v mírně rozšířeném (o dvě dámy) autorském kolektivu, jsme se na

vyhrazeném prostoru pokusili ve čtrnácti kapitolách a několika desítkách

praktických příkladů přiblížit čtenářům základy problematiky ochrany

životního prostředí v českém, resp. dnes již i v mezinárodním a unij

ním právu. Dodrželi jsme klasické dělení práva životního prostředí na

obecnou a zvláštní část a dále vnitřní členění zvláštní části, které je dnes

obvyklé ve většině českých právnických učebnic.

První část každé kapitoly představuje sada tzv. kontrolních otázek, které

mají navodit potřebu pracovat s příslušným stěžejním zákonem a odpo

vědět si na jeho základní otázky. Dále jsou uvedeny nejvýznamnější

mezinárodní, unijní a české právní předpisy, a to mnohdy i na podzá

konné úrovni. Poté již následují konkrétní příklady, které jsme namnoze

čerpali z právní praxe. Někdy však jsme obsah případu poněkud upravi

li, namnoze zjednodušili. Podobnost s jakýmikoliv osobami fyzickými

či právnickými, jakož i se státními orgány a jejich přístupem k věci či

konkrétními proběhnuvšími či probíhajícími kauzami je čistě náhodná.

Jména a názvy jsou smýšlené. Ke každému případu je dále opět připrave

na sada konkrétních individuálních otázek, která má napomoci k procvi

čení konkrétních ustanovení platných zákonů a k pochopení zvláštnosti

daného případu. K doplnění jsme ještě dle možností u některých kapitol

uvedli i vybranou judikaturu (českou, popř. Soudního dvora EU), u všech

kapitol pak konečně následují i doporučené prameny odborné literatury.

Společná základní literatura je v závěru celé publikace. Na závěr každé

ho příkladu je pak také ponechán volný prostor pro vlastní poznámky

studenta.

Jako nový prvek jsme pro lepší jazykové pochopení celé problematiky na

závěr zpracovali stručný slovníček základních pojmů a definic z oblasti

práva životního prostředí tak, jak se v současné době vyskytují v českém

platném právu. Vybrány jsou jen nejdůležitější pojmy a jde o jejich určité

zjednodušení a zpřehlednění učiněné autory.


8

Předmluva ke 2. vydání Učební pomůcka je určena primárně studentům magisterského studijního programu českých právnických fakult, využijí ji však jistě i studenti doktorského studijního programu či absolventi připravující se na rigorózní zkoušky z oboru práva životního prostředí, jakož i studenti a učitelé dalších fakult a vysokých škol právem se zabývajících. Uplatnění konečně zajisté najde i ve veřejné správě, zejména u nových úředníků na environmentálním úseku, ale i u členů ekologických nevládních organizací, tedy u všech osob, které se právem životního prostředí aktivně prakticky zabývají. Publikace je psána v nejaktuálnější možné podobě a vychází z právního stavu ke dni 1. října 2010. Část příkladů již byla prakticky v rámci prvního vydání (ještě v nakladatelství ASPI Publishing, Praha 2004) odzkoušena v seminární výuce práva životního prostředí na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pro přípravu příkladů bylo čerpáno zejména z praxe rozkladových komisí ministrů životního prostředí a zemědělství, jichž jsou někteří autoři členy, ale i z judikatury soudů. Některé inspirace jsou však i čerpány se sdělovacích prostředků a jiných otevřených zdrojů. Autoři cvičebnice budou všem jejím uživatelům vděční za připomínky a podněty, které lze zaslat nejlépe emailovou zprávou (damohors@prf.cuni.cz). Poděkovat je třeba všem osobám, které nám při přípravě cvičebnice pomáhaly. Na prvním místě jde o pracovníky nakladatelství Wolters Kluwer ČR v Praze na čele s paní šéfredaktorkou PhDr. Marií Novotnou. Na zpracování některých příkladů, pramenů a pojmů i na korekturách některých částí publikace měli svůj podíl i další kolegové z Katedry práva životního prostředí Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze – jmenovitě JUDr. Tereza Snopková, PhD. a Mgr. Petr Flášar, kterým za vykonanou práci náleží též náš dík a uznání. V Praze dne 1. října 2010

Za autorský kolektiv

prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc.

9

ZKRATKY

ČBÚ Český báňský úřad

ČNR Česká národní rada

ČR Česká republika

EHS Evropské hospodářské společenství

ES Evropská společenství

EU Evropská unie

MDS Ministerstvo dopravy a spojů

MF Ministerstvo financí

MMR Ministerstvo pro místní rozvoj

MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu

MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

MV Ministerstvo vnitra

MZdr Ministerstvo zdravotnictví

MZe Ministerstvo zemědělství

MŽP Ministerstvo životního prostředí

SÚJB Státní úřad pro jadernou bezpečnost

ÚPD územně plánovací dokumentace

ZPF zemědělský půdní fond

I

Principy, pojmy a východiska

práva životního prostředí

Kontrolní otázky:

1. Co obsahuje pojem životního prostředí? Kde a jak je definován?

2. Co je úkolem práva v ochraně životního prostředí?

3. Které jsou základní principy práva životního prostředí a k čemu

slouží?

4. Co představuje ústavní právo na „příznivé životní prostředí“?

Jak vykládat pojem příznivosti?

5. Jsou nějaké meze výkonu vlastnického práva ve vztahu

k ochraně životního prostředí, pokud ano, kde a jak jsou

zakotveny?

6. Které součásti či složky životního prostředí jsou či mohou být

věcmi v právním slova smyslu? Jaké to má právní souvislosti?

7. Které části životního prostředí nejsou, resp. nemohou být

předmětem práva vlastnického?

8. Ve kterých právních předpisech a jak se projevuje zásada

odpovědnosti státu za ochranu životního prostředí?

9. Ve kterých právních předpisech a jak se projevuje zásada

odpovědnosti původce? 10. Které zásady ochrany životního prostředí představují anglické

zkratky BAT a PPP? 11. Jaké jsou hlavní role, které by měl hrát zákon o životním

prostředí? 12. Které jsou hlavní nástroje ochrany životního prostředí? Jak se

kategorizují? Uveď příklady. 13. Co představuje ohrožování, poškozování a znečišťování životního

prostředí? Jaké jsou jejich vzájemné vztahy a kde a jak jsou tyto

pojmy definovány? Právní předpis: – ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky – ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod – ústavní zákon č. 110/1998, o bezpečnosti České republiky – zákon č. 17/1992, o životním prostředí

Kapitola I

12

Příklad č. 1

Občanské sdružení WX napadlo stížností rozsudek Krajského soudu

v YZ, vydaného roku 1997, kterým bylo rozhodnuto ve věci přezkou

mání rozhodnutí správních úřadů podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochra

ně přírody a krajiny. Namítá, že tímto rozsudkem došlo k porušení jeho

ústavně zaručeného práva na příznivé životní prostředí a na informace

o životním prostředí. Stěžovatel v podání dovodil, že je „nositelem sub

jektivního práva formulovaného v čl. 35 odst. 1 a 2 Listiny základních

práv a svobod, které každému přiznává právo na příznivé životní prostře

dí a na úplné a pravdivé informace o stavu životního prostředí a přírod

ních zdrojů“.

Soudce zpravodaj nejprve podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním

soudu, zkoumal, zda je stěžovatel aktivně legitimován k podání ústavní

stížnosti. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.

je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle

čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnu

tím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgá

nu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaruče

né ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.

V daném případě je předkladatelem ústavní stížnosti právnická osoba,

občanské sdružení WX. Ústavní soud již v jednom ze svých prvních nále

zů – i v souladu s citovaným ustanovením zákona č. 182/1993 Sb. – při

pustil, že lze dovodit poskytování ochrany i právnickým osobám, pokud

jde o základní práva a svobody (P1. ÚS 15/93 – nález z 19. 1. 1994 –

Sbírka nálezů a usnesení ÚS, svazek 1, č. 3). Nicméně na rozdíl od osoby

fyzické se právnická osoba může domáhat ochrany jen takových práv

chráněných Listinou, která odpovídají jejímu právnímu postavení, resp.

pokud jsou svou povahou pro ni použitelná.

Článek 35 Listiny zakotvující právo na příznivé životní prostředí a včas

né a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů

na právnické osoby vztahovat nelze. Je zřejmé, že práva vztahující se

k životnímu prostředí přísluší pouze osobám fyzickým, jelikož se jedná

o biologické organismy, které – na rozdíl od právnických osob – pod

léhají eventuálním negativním vlivům životního prostředí. Tomu ostat

ně odpovídá i charakteristika životního prostředí, jak ji provedl zákon

č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. V ustanovení § 2 tento zákon život

ním prostředím chápe „... vše, co vytváří přirozené podmínky existence

organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho

složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosys

témy a energie.“

Principy, pojmy a východiska práva životního prostředí

13

Soudce zpravodaj v daném případě dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutno považovat za návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. návrh odmítl.

Otázky k příkladu

1. Jak a kde je v ústavních předpisech zakotveno právo na příznivé

životní prostředí? 2. Komu přísluší podle stávající judikatury výkon tohoto práva? 3. Jak je upraveno právo na soudní přezkum správního rozhodnutí

v mezinárodních úmluvách a v unijním právu? 4. Jak byste zhodnotili postup soudce zpravodaje po materiální a po

procesní stránce? 5. Jaké jsou možnosti soudního přezkumu správního rozhodnutí

podle správního řádu soudního? Poznámky Kapitola I

14

Příklad č. 2

Pan A. B. se stal v rámci restitucí vlastníkem několika lesních a zemědělských pozemků a s nimi souvisejícího hospodářského stavení. Své pozemky okamžitě bez dalšího oplotil třímetrovou zdí s ostnatým drátem, a zamezil tak na ně vstup. Dále na lesních pozemcích začal dobývat ke komerčním účelům kámen a potok procházející zemědělskými pozemky (loukami a pastvinami) přehradil a čerpal z něj vodu tak, že k sousedům na toku níže prakticky již žádná voda nepřitékala. V rohu lesního pozemku pak zřídil skládku odpadů, které ve svém hospodářském stavení vyprodukoval. Pokud se na pozemcích vyskytla drobná zvěř či ptactvo, byly panem A. B. ihned odchyceny či odstřeleny. Orgánům státní správy, které věc začaly na základě podnětu sousedů šetřit, jen sdělil, že on je vlastníkem pozemků, a tudíž i všeho, co se na nich, pod nimi a nad nimi nachází a že si dle Listiny základních práv a svobod se svým vlastnictvím může dělat, co chce.

Otázky k příkladu

1. Zhodnoť jednání pana A. B. dle platných právních předpisů. 2. Kdo je, resp. může být vlastníkem jednotlivých složek životního

prostředí? 3. Je vlastník ve svých užívacích právech nějak omezen, a pokud

ano, dle kterých ustanovení kterých právních předpisů? 4. Které orgány a jak by v daném případě měly zjednat nápravu? Poznámky:

Principy, pojmy a východiska práva životního prostředí

15

Příklad č. 3

Statutární město O. zastoupené advokátní kanceláří podalo žalobu proti České republice (vláda ČR, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo dopravy) na ochranu před nezákonným zásahem. Navrhuje, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práva žalobce na příznivé životní prostředí, a současně se žalovanému přikazuje, aby přijal a realizoval konkrétní opatření vedoucí k dodržování stanovených imisních a emisních limitů látek znečišťujících ovzduší a k efektivnímu a trvalému snížení znečištění ovzduší v územní působnosti žalobce. Statutární město O. jako důkazy mimo jiné navrhuje celou řadu vědeckých a odborných studií a zpráv z oblasti zdravotnictví, hygieny, meteorologie a životního prostředí a ukazuje na nich, že právo na příznivé životní prostředí (čl. 35 odst. 1 Listiny) je porušováno a příslušné limity, resp. standardy, jsou výrazně překračovány, a to jak z oblasti předpisů práva českého, tak i unijního.

Otázky k příkladu

1. Zhodnoť šance statutárního města O. na úspěch v soudním řízení. 2. Rozeber věc pro případ, že by tutéž žalobu podal primátor statu

tárního města O. jako soukromá fyzická osoba. 3. Jakými jinými než soudnímu postupy se lze domáhat práva na

příznivé životní prostředí? 4. Které předpisy mezinárodního a unijního práva platí v ČR pří

mo? Jaké to má právní a věcné důsledky a souvislosti? Poznámky: Kapitola I

16

Výběr z české judikatury: Nález ÚS sp. zn. Pl. ÚS 15/96, publikováno ve Sbírce zákonů č. 280/1996 Sb.:

Životní prostředí jako veřejný statek. Nález ÚS sp. zn. III. ÚS 70/97 [Sb. n. u. US Svazek č. 8 Nález č. 96]: Subjektiv

ní právo na příznivé životní prostředí. Usnesení ÚS sp. zn. I. ÚS 282/97: Právo vztahující se k životnímu prostředí

přísluší pouze osobám fyzickým. Nález č. ÚS II. ÚS 482/02: Životní prostředí a vlastnictví. Doporučená literatura: DAMOHORSKÝ, M., et al. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha : C. H.

Beck, 2010. KLÍMA, K., et al. Komentář k Ústavě a Listině. 2. vydání. Plzeň : Aleš Čeněk,

2009. PEKÁREK, M., JANČÁŘOVÁ, I. Právo životního prostředí. I. díl. Brno :

PF MU, 2009. Kontrolní otázky: 1. Jak lze dělit orgány veřejné správy působící v ochraně životního

prostředí? 2. Která ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy

působí na úseku ochrany životního prostředí a jaké jsou jejich

kompetence? Ve kterém zákoně je to upraveno? 3. Jaké je postavení České inspekce životního prostředí, kdy a jakým

aktem byla zřízena? Jaké má ČIŽP hlavní kompetence a pravomoci

a co je jejím posláním? 4. Jakou působnost a dle kterých právních předpisů mají na úseku

ochrany životního prostředí obce? 5. Jaká je role krajského úřadu v ochraně životního prostředí? 6. Jaké je postavení hygienika v ochraně životního prostředí? 7. Jakou roli hrají správy národních parků a správy chráněných

krajinných oblastí, ve kterém zákoně jsou zakotveny jejich

pravomoci? 8. Co to jsou tzv. veřejné stráže? Jaké existují a jakou roli hrají při

ochraně životního prostředí? Právní předpisy: – zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních

orgánů státní správy České republiky (aktuální znění)

– zákon ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí

a její působnosti v ochraně lesa

– zákon ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí

České republiky

– zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) – zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) – zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů

v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů

II

Orgány ochrany životního prostředí

a jejich kompetence


Kapitola II

18

Příklad č. 1

Pan Jan Novák si koupil celkem pět vzájemně souvisejících pozemků na území chráněné krajinné oblasti Slavkovský les v k. ú. obce L. Pozemky leží též na území chráněné oblasti přirozené akumulace vod. Dva z nich jsou součástí zemědělského půdního fondu (louka a pastvina), jeden je pozemkem určeným k plnění funkce lesa a čtvrtý je tzv. ostatní plocha. Na lesním pozemku se navíc nachází vývěr s pramenem minerální vody, kterou používá veřejnost z širokého okolí k individuálním odběrům. Pan Novák by rád jako podnikatel všechny pozemky propojil, oplotil, pastvinu změnil na intenzivní ovocný sad, vybudoval malou stáčírnu minerální vody, vzrostlý les vykácel a zřídil na něm kulturu pěstování vánočních stromků.

Otázky k příkladu

1. Která rozhodnutí či vyjádření kterých orgánů by byla k uskuteč

nění záměrů pana Nováka nezbytná? 2. Pokus se nakreslit časový sled jednotlivých rozhodnutí. 3. V kompetenci kterých orgánů veřejné správy je ochrana příro

dy, zemědělského půdního fondu, pozemků plnících funkci lesa,

ochrana vody, lázeňství a územní plánování? 4. Pokus se zhodnotit reálnost záměrů pana Nováka. Poznámky:

Orgány ochrany životního prostředí a jejich kompetence

19

Příklad č. 2

Invalidní důchodce C. D., který vlastní chatu ve třetí zóně Národního parku Šumava, se chtěl stát současně stráží přírody, lesní a mysliveckou stráží, a to pro celé území NP Šumava. Panu C. D. je 35 let, byl v minulosti odsouzen pro nedbalostní trestný čin k podmíněnému trestu odnětí svobody, má středoškolské vzdělání ukončené maturitou. Požádal písemně Správu NP Šumava, aby jej ustavila do příslušných stráží. Ve svém podání však nic nedoložil a nedostavil se ani k následnému odbornému přezkoušení. Po třech měsících si stěžoval dopisem ministrovi životního prostředí, a to na skutečnost, že ještě nedostal průkaz a odznak, a nebyl tudíž do výše uvedených stráží ustaven.

Otázky k příkladu

1. Jaké podmínky musí občan splňovat, aby mohl být ustaven někte

rou z veřejných stráží? Ve kterých právních předpisech jsou tyto

podmínky stanoveny? 2. Zhodnoť předpoklady pana C. D. pro ustavení do funkce stráže

přírody, popř. ostatních stráží. 3. Jaké pravomoci má stráž přírody? Liší se nějak pravomoci jed

notlivých stráží? 4. Jaké právní postavení mají osoby při výkonu funkce veřejné strá

že? 5. Jak je řešena otázka odpovědnosti za škodu způsobenou stráži

a stráží? 6. Které orgány a v jakém řízení jsou oprávněny ustavovat osoby do

jednotlivých stráží? Poznámky: Kapitola II

20

Příklad č. 3

Česká inspekce životního prostředí udělila v roce 2009 společnosti Building Developers, a. s., pokutu za to, že bez povolení pokácela 148 borovic černých na svých pozemcích na pokraji statutárního města B., a to za účelem uvolnění plochy pro výstavbu bytových jednotek v dané lokalitě. Všechny pokácené borovice byly do obvodu v tzv. prsní výši (130 cm nad zemí) 80 cm. Společnosti neměla pro pokácení dřevin žádné povolení či jiné rozhodnutí ani kácení nikomu nenahlásila. Po uložení pokuty se a. s. Building Developers proti rozhodnutí ČIŽP odvolala k Ministerstvu životního prostředí. Jeho příslušný územní odbor rozhodl tak, že rozhodnutí zrušil a řízení zastavil, a to se zdůvodněním, že v mezidobí bylo příslušné ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny novelizováno tak, že nově ani právnické osoby nemusí ke kácení stromů s vymezenou charakteristikou (obvod kmene do 80 cm) mít žádné povolení. Trestnost činu tedy mezitím zanikla, resp. takové jednání již nově není trestné. Proti rozhodnutí MŽP podala ředitelka ČIŽP podnět k jeho přezkoumání přímo ministrovi životního prostředí, a to se základní argumentací, že vyhláška stanovující obvod kmene vyšla dávno před novelizací (již v roce 1992) a zjevně se vztahovala jen na fyzické osoby, a že tudíž nelze vymezenou charakteristiku přičítat i právnickým osobám.

Otázky k příkladu

1. Jaké je právní postavení a vzájemné vztahy mezi MŽP a ČIŽP? 2. Má ČIŽP právo podávat podněty, pokud má dojem, že její roz

hodnutí je správné? O čem může svědčit popsaná situace? 3. Jak asi MŽP o podnětu rozhodlo? 4. Srovnej právní úpravu postavení ČIŽP s ostatními inspekcemi

existujícími v ČR. 5. Ve kterých ustanoveních kterého prvního předpisu je po hmotně

právní stránce výše popsaný případ upraven? Poznámky:

Orgány ochrany životního prostředí a jejich kompetence

21

Doporučená literatura: ČECHURA,V. Myslivecká stráž. Praha : Orac, 2000. DAMOHORSKÝ, M., et al. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha : Nakla

datelství C. H. Beck, 2010. POUPĚ, J. Rybářská stráž. Praha : Orac, 2000. MALÁ, H. Stráž přírody. Praha : Orac, 2000. STANĚK, J., ŘEHÁK, L. Nové postavení a úkoly stráží. Praha : Venator, 2000. SVOBODA, P. Právní postavení veřejných stráží. In DAMOHORSKÝ, M. (ed.)

Právo životního prostředí – Vlastnické právo, trestní právo a ochrana život

ního prostředí. Sborník z konference. Praha : PF UK, 2000. Judikatura: Rozsudek Městského soudu v Praze čj. 11Ca310/2003-47: Povinnosti stráže pří

rody. Rozsudek Městského soudu v Praze čj. 7Ca 224/2003-27: Oznámení zahájení

kontroly kontrolované právnické osobě. Rozsudek Městského soudu v Praze čj. 2 Ca 1/2006-37: Místní šetření inspek

torů ČIŽP. Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 5 As 38/2004-75: Vstup pracovníka

správního orgánu na cizí pozemek. Rozsudek Městského soudu v Praze čj. 10Ca173/2005-54: Rozhodování ČIŽP. Rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6A 99/2002-52: Znemožnění kontroly

ČIŽP.

22

III

Právo na informace

o životním prostředí

Kontrolní otázky:

1. Ve kterých českých právních předpisech je upraveno právo

na informace o životním prostředí a jakým způsobem?

2. Jak je upraveno právo na informace o životním prostředí

v hlavních mezinárodních úmluvách a předpisech unijního

práva?

3. Jaký význam má poskytnutá včasná a úplná informace

o životním prostředí?

4. Jak mohu získat informace o životním prostředí?

5. Vyjmenuj formy zveřejňování informací.

6. Které informace o životním prostředí jsou předmětem

zpřístupňování veřejnosti?

7. Které informace, popř. z jakých důvodů lze legálně odepřít ke

zpřístupnění nebo jejich zpřístupnění omezit?

8. Charakterizuj povinné subjekty, tj. subjekty povinné podle

platného práva poskytnout informace o životním prostředí.

9. Jaké jsou podstatné náležitosti žádosti o poskytnutí informace?

10. Jaké jsou možnosti povinného subjektu z hlediska vyřízení

žádosti o zpřístupnění informace o životním prostředí?

11. Lze odepření informací přezkoumat soudně?

12. Co je Integrovaný registr znečišťování a k jakému účelu slouží?

Právní předpisy:

– ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod

– zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím

– zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí

– zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního

prostředí a integrovaném plnění ohlašovacích povinností v oblasti

životního prostředí a o změně některých zákonů

– nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) 166/2006 ze dne

18. ledna 2006, kterým se zřizuje evropský registr úniků a přenosů

znečišťujících látek

Právo na informace o životním prostředí

23

– nařízení vlády č. 145/2008 Sb., kterým se stanoví seznam znečišťují

cích látek a prahových hodnot a údaje požadované pro ohlašování do

integrovaného registru znečišťování životního prostředí

Příklad č. 1

Firma M a B, s. r. o., dne 1. 10. 2010 požádala písemně doporučeným dopisem Správu chráněné krajinné oblasti V. hory o zpřístupnění informací týkajících se výsledků přírodovědeckých průzkumů, provedených Správou CHKO na pozemcích v katastrálním území Lhota, obec Lukavice. Správa CHKO dne 14. 10. 2010 vyzvala žadatele, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy obsah žádosti z důvodu její obecné formulace doplnil. Žadatel dne 21. 10. 2010 svoji žádost specifikoval, přičemž doplnil parcelní čísla pozemků, kultury pozemků a upřesnil časové období, za které měl být průzkum proveden. Zároveň navrhl formu a způsob zpřístupnění informace, a sice písemně v elektronické podobě na CD-ROM ve formátu PDF. Orgán ochrany životního prostředí povinný poskytnout informace žadateli písemně sdělil, že požadované informace sice má k dispozici, ale jejich zpracování bude trvat zřejmě déle než zákonem požadovaných 30 dnů, s tím, že lhůta nepřesáhne 60 dnů. V dané lhůtě pak skutečně vyzval žadatele, aby si CD-ROM s požadovanými informacemi převzal. Přitom mu vyměřil částku 30 Kč jako náklad za datový nosič a upozornil jej, že z podkladů přírodovědeckého průzkumu území vynechal údaje o výskytu hnízd kriticky ohrožených druhů živočichů.

Otázky k příkladu

1. Jakou formou mohla být podána žádost o poskytnutí informace? 2. Byla Správa oprávněna prodloužit lhůtu pro vyřízení žádosti? 3. Postupovala Správa v souladu se zákonem, když vynechala zmí

něné údaje? 4. Jakou formou lze odepřít poskytnutí informace o životním pro

středí? 5. Jak by měla Správa postupovat v případě, že požadovanou infor

maci nemá k dispozici? 6. Mohla Správa požadovat zmíněnou finanční úhradu?

Kapitola III

24

Poznámky:

Příklad č. 2

Občanské sdružení E., zabývající se ochranou životního prostředí, požá

dalo Státní úřad pro jadernou bezpečnost, aby mu v souladu s § 3 odst. 1

zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí,

poskytlo informace o hodnotách radioaktivního znečištění půdy a vodních

zdrojů v okruhu 20 kilometrů od jaderné elektrárny. Přes několikeré urgen

ce s upozorněním na možné negativní dopady na životy a zdraví obyvatel,

domácích zvířat, užitkových rostlin a ovocných stromů v okolí elektrárny

Státní úřad pro jadernou bezpečnost na žádost několik měsíců nereago

val. Po půl roce občanské sdružení celou záležitost zveřejnilo v médiích

a podalo na Státní úřad pro jadernou bezpečnost trestní oznámení.

Otázky k příkladu

1. Co by žadatel mohl udělat v případě, že by Státní úřad pro jader

nou bezpečnost na žádost vůbec nereagoval?

2. Mohl Státní úřad pro jadernou bezpečnost na žádost nereagovat?

Právo na informace o životním prostředí

25

Poznámky:

Příklad č. 3

Občanské sdružení E., zabývající se ochranou životního prostředí, požádalo Magistrát hlavního města Prahy, aby mu v souladu s § 3 odst. 1 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, poskytlo údaje o hmotnosti zpoplatněného znečištění v jednotlivých ukazatelích znečištění a základní údaje o zdrojích tohoto znečišťování. Dále občanské sdružení požádalo o poskytnutí údajů o provozovatelích zdrojů znečišťování a údaje o vyměřených a zaplacených poplatcích za vypouštění odpadních vod do vod povrchových. Magistrát hlavního města Prahy, odbor městské zeleně zpřístupnil ve lhůtě 30 dnů ode dne podání žádosti pouze údaje o hmotnosti zpoplatněného znečištění v jednotlivých ukazatelích znečištění a základní údaje o zdrojích tohoto znečišťování. Občanské sdružení E. se proti tomuto rozhodnutí odvolalo.

Otázky k příkladu

1. Proč Magistrát neposkytl údaje o provozovatelích a o vyměře

ných a zaplacených poplatcích? 2. Které informace jsou předmětem zákona o informacích o život

ním prostředí? 3. Zformulujte text odvolání občanského sdružení E. Kapitola III

26

Poznámky: Výběr z české judikatury: (SJS) 9 Ca 270/2004-39: Právo na informace o životním prostředí. (SJS) 5 As 47/2004-36: Poskytování informací o životním prostředí: povinné

subjekty. (SJS) 22 Ca 442/2003-30: Myslivost: informace o využívání přírodního bohat

ství. Právo na informace o životním prostředí. (SJS) 5 As 46/2003-4: Právo na informace o životním prostředí: FNM ČR jako

povinná osoba. (SJS) 28 Ca 370/99: Soudní ochrana ve věcech zpřístupňování informací o život

ním prostředí. Doporučená literatura: KORBEL, F., et al. Právo na informace. Komentář. Linde Praha, a. s., 2005. KOŠIČIAROVÁ, S., et al. Právo životného prostredia. 2. zmen. a rozš. vyd. –

Všeobecná časť – 1. časť; Bratislava; Plzeň : Poradca podnikatela; vydavatel

ství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. KUŽVART, P., PAZDERKA, S. Právo na informace o životním prostředí. Brno :

EPS, 2000. PEKÁREK, M., JANČÁŘOVÁ, I. Právo životního prostředí. I. díl. Brno :

PF MU, 2002.

IV

Účast veřejnosti na ochraně

životního prostředí

Kontrolní otázky:

1. Vyjmenuj hlavní formy a podoby účasti veřejnosti na ochraně

životního prostředí. 2. Jak lze využít ve prospěch ochrany životního prostředí politická

práva plynoucí z Ústavy a Listiny základních práv a svobod? 3. Co je to „účast veřejnosti institucionalizované povahy“ na

ochraně životního prostředí? 4. Které právní předpisy a jak upravují možnost účasti občanských

sdružení ve správních či jiných řízeních ve věcech ochrany

životního prostředí? Vztahují se tato ustanovení i na jednotlivé

fyzické osoby? 5. Která občanská sdružení mohou být účastníky těchto řízení a za

jakých podmínek? 6. Za jakých podmínek se může účastnit správního nebo jiného

řízení v záležitostech životního prostředí fyzická osoba? 7. Jaké je postavení obce z hlediska účasti veřejnosti na ochraně

životního prostředí? 8. Která mezinárodní úmluva se zabývá účastí veřejnosti

při ochraně životního prostředí, co všechno tato úmluva

upravuje? 9. Jak definuje pojem „dotčená veřejnost“ mezinárodní právo

životního prostředí, definuje tento pojem český právní předpis,

pokud ano, který a jak?

10. Jak je zajištěna v ČR soudní ochrana práva na účast veřejnosti

při rozhodování ve věcech ochrany životního prostředí?

11. Jaké jsou základní funkce a formy působení tzv. nevládních

ekologických organizací při ochraně životního prostředí?

12. Napište návrh stížnosti k Evropské komisi. Napište návrh žaloby

podle § 65 soudního řádu správního.

Právní předpisy:

– zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

– zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní


Kapitola IV

28

– zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů – zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím – zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním – zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv – zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny – zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí

a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů

na životní prostředí) – zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní

zákon) – zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění,

o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů

(zákon o integrované prevenci)

Příklad č. 1

Obecní úřad obce B. vydal na základě provedeného správního řízení rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb., kterým povolil žadateli – firmě M a B, s. r. o., kácení 8 kusů vzrostlých stromů na pozemku parc. č. 3/333, kat. území Lhota, obec T., a to za podmínek ve výroku rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí podal jeden z účastníků řízení, občanské sdružení Errol věnující se podle svých stanov ochraně životního prostředí, zejména ochraně přírody, opravný prostředek, ve kterém navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení k novému projednání. Argumentoval přitom estetickou hodnotou předmětných stromů a jejich ekologickou funkcí pro danou lokalitu. Krajský úřad v K. vydal rozhodnutí, kterým vyloučil občanské sdružení Errol z okruhu účastníků řízení z důvodu absence hmotněprávního vztahu tohoto občanského sdružení k předmětu řízení a dále z toho důvodu, že prvoinstanční řízení nebylo zahájeno na podnět tohoto sdružení.

Otázky k příkladu

1. Mohlo být občanské sdružení E. účastníkem tohoto správního

řízení týkajícího se životního prostředí, pokud ano, za jakých

podmínek?

2. Rozhodl Krajský úřad v K. správně? 3. Jaký postup může po rozhodnutí Krajského úřadu v K. uplatnit

občanské sdružení E.?


Účast veřejnosti na ochraně životního prostředí

29

Poznámky:

Příklad č. 2

Občanské sdružení B. se zúčastnilo procesu posuzování vlivů na životní prostředí záměru na rozšíření lyžařského areálu (výstavby 1 sjezdovky a 2 vleků) v CHKO Beskydy. Jeho připomínky byly zahrnuty do závěrečného stanoviska krajského úřadu. V navazujícím územním řízení příslušný stavební úřad odmítl s občanským sdružením jednat jako s účastníkem řízení a rozhodl, že zájmy životního prostředí v tomto řízení již nejsou dotčeny, neboť ochrana životního prostředí byla předmětem předcházejícího procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a dále řízení o udělení výjimky z ochranných podmínek CHKO Beskydy podle § 43 zákona č. 114/1992 Sb. Vzhledem k tomu, že stanovisko EIA bylo kladné a výjimka z ochranných podmínek CHKO byla udělena, nemohou již být zájmy životního prostředí v územním řízení dotčeny. Občanské sdružení se proti tomuto rozhodnutí odvolalo.

Otázky k příkladu

1. Za jakých podmínek se může občanské sdružení, které se zúčast

nilo procesu EIA, účastnit územního řízení? 2. Jaký je vztah rozhodnutí o tom, že zájmy životního prostředí

nemohou být územním řízení dotčeny, a probíhajícího územního

řízení? Kapitola IV

30

3. Bylo rozhodnutí stavebního úřadu správné? 4. Pokud bude v odvolacím řízení rozhodnuto, že zájmy ochrany

životního prostředí jsou územním řízení dotčeny, jaký vliv to

bude mít na práva občanského sdružení B.? 5. Mohlo se občanské sdružení obrátit přímo na soud? Poznámky:

Příklad č. 3

Při projednávání změny územního plánu obce Čkyně, podle které bude lokalita Na Vyhlídce, dosud vedená v územním plánu jako „zemědělská plocha, resp. krajinná zóna produkční“ (podle katastru nemovitostí se jedná o louky, a je tedy součástí zemědělského půdního fondu), změněna na obytnou plochu a veřejné prostranství pro zajištění obsluhy nově zastavitelného území – obytné plochy, podal pan F. P., jehož dům se nachází na pozemcích p. č. 1697 a 1698, kterých je vlastníkem, námitku. Tyto nemovitosti hraničí s územím dotčeným změnou územního plánu, konkrétně s veřejným prostranstvím pro zajištění obsluhy nového zastavitelného území (lokality pro bydlení Na Vyhlídce). Obdobnou námitku podal i pan B. K., jehož pozemky se nachází v těsním sousedství pana F. P. a taktéž sousedí s nově plánovaným koridorem veřejného prostranství, konkrétně s navrhovanou místní komunikací. Oba tito vlastníci se obávají dotčení svého vlastnického práva hlukem, vibracemi a prachem, narušení statiky jejich domů, zhoršení hydrogeologických pomě

Účast veřejnosti na ochraně životního prostředí

31

rů (poklesu hladiny podzemní vody, a tím poklesu vody ve studních na svých pozemcích). Připomínku k projednávané změně územního plánu podalo též občanské sdružení Šumavan, které se podle stanov zabývá zejména udržováním pošumavských tradic a obnovou místních památek. Jeho připomínka také směřovala proti závěru KÚ Jihočeského kraje, podle kterého nebude změna územního plánu podléhat posuzovaní vlivu na životní prostředí (proběhlo posouzení ve smyslu stavebního zákona a § 10i zákona č. 100/2000 Sb.), a dále vytýkala navrhované změně, že povede k likvidaci božích muk. Úřad územního plánování obě podané námitky vypořádal z pohledu pana F. P. a pana B. K. zcela nevyhovujícím způsobem a zejména je obě řešil jako připomínky. Argumentoval přitom skutečností, že žádná z nemovitostí, jíž jsou podatelé vlastníky, se nenachází v území řešeném změnou územního plánu. Taktéž neakceptoval připomínku občanského sdružení Šumavan. Pánové F. P. a B. K. a občanské sdružení Šumavan podali společný návrh na zrušení schválené změny územního plánu – opatření obecné povahy ve smyslu § 101a soudního řádu správního k Nejvyššímu správnímu soudu.

Otázky k příkladu

1. Rozhodl úřad územního plánování (pořizovatel) správně, když

obě podané námitky vyhodnotil jako připomínky? Jaký vliv by

měla na celý případ skutečnost, pokud by námitky byly posouze

ny jako námitky, nicméně by jim nebylo vyhověno? 2. Mohlo občanské sdružení Šumavan podat uvedenou připomínku? 3. Jsou jednotliví navrhovatelé aktivně legitimováni k podání návr

hu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a s. ř. s.? 4. Lze občanské sdružení Šumavan posoudit jako dotčenou veřej

nost ve smyslu Aarhuské úmluvy? 5. Jak by měl podle vašeho názoru rozhodnout Nejvyšší správní

soud? Poznámky:

Kapitola IV

32

Příklad č. 4

V katastrálním území B. poblíž velké sídelní aglomerace L. na lesních

pozemcích a přilehlé louce hodlá obchodní společnost D., a. s., vybudovat

sportovní rekreační areál (tenisové kurty, malé golfové hřiště apod. s příslu

šenstvím). Dotčené lesní pozemky jsou hojně využívány k rekreaci a oby

vatelé se obávají, nejen že přijdou o možnost využívat ho k rekreaci, ale

také o zvýšení dopravní zátěže celé lokality a hlučnosti a prašnosti v době

výstavby areálu. Po změně územního plánu byl záměr podroben procesu

posuzování vlivu na životní prostředí. Nicméně zjišťovací řízení procesu

EIA bylo ukončeno se závěrem, že posuzovaný záměr nebude mít význam

ný vliv na životní prostředí, a proto bylo posuzování vlivů na životní pro

středí ukončeno. Od samého počátku se proti záměru postavili obyvatelé

přilehlých obcí. Když skončila neúspěchem jejich snaha zabránit změně

územního plánu, založili občanské sdružení a do procesu posuzování vlivů

na životní prostředí se zapojili nejen jako jednotlivci, ale i prostřednictvím

nově založeného občanského sdružení v přesvědčení, že takto budou moci

účinněji hájit své právo na příznivé životní prostředí. Občanské sdružení

a dále pánové M. P., V. P. a paní K. R. podali proti závěru krajského úřadu,

kterým byl ukončen proces EIA, správní žalobu k Vrchnímu soudu.

Dále se všichni přihlásili stavebnímu úřadu jako účastníci navazujícího

územního řízení. Stavební úřad však připustil jako účastníka řízení pouze

občanské sdružení. Paní K. R. a pánové M. P. a V. P. nesplňují podmínky

pro účastenství, neboť nemovitosti, které vlastní, s dotčenými pozemky

nesousedí. Územní řízení bylo nakonec ukončeno pravomocným územ

ním rozhodnutím povolujícím daný projekt. Občanské sdružení podalo

proti tomuto rozhodnutí žalobu k Vrchnímu soudu na základě ustanovení

§ 65 s. ř. s., argumentovalo především dotčením práva na příznivé životní

prostředí fyzických osob sdružených v občanském sdružení a dále pou

kazovalo na nezákonnost územního rozhodnutí s ohledem na nesprávný

závěr zjišťovacího řízení procesu EIA.

Účast veřejnosti na ochraně životního prostředí

33

Otázky k příkladu

1. Mohou se podle českého právního řádu účinněji podílet na roz

hodování v záležitostech životního prostředí jednotlivci (fyzické

osoby) nebo intitucionalizovaná veřejnost? 2. Jak asi rozhodl soud v případě žaloby proti závěru zjišťovacího

řízení krajského úřadu v procesu EIA? Posuďte jak z hlediska

žalovaného předmětu, tak z hlediska aktivní žalobní legitimace. 3. Za jakých podmínek mohli být pánové M. P. a V. P. a paní K. R.

účastníky územního řízení? Byl závěr stavebního úřadu správný? 4. Mohlo být občanské sdružení účastníkem územního řízení? 5. Mohlo občanské sdružení podat žalobu proti územnímu rozhod

nutí? Posuďte jeho žalobní legitimaci. 6. Jak asi rozhodl soud ve věci žaloby na zrušení územního rozhod

nutí? Jaký vliv má na toto řízení vliv výsledek řízení ve věci závě

ru zjišťovacího řízení procesu EIA? Poznámky: Kapitola IV

34

Příklad č. 5

Rozhodnutím ministra životního prostředí bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva životního prostředí o vydání výjimky podle § 43 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že byla povolena výjimka ze zákazu podle § 16 písm. e) pořádat a organizovat hromadné sportovní akce na území národních parků, a povoleno tak pořádání Mistrovství Evropy v cyklokrosu v roce 2011 na území NP Šumava. Proti tomuto rozhodnutí podalo občanské sdružení Z. v zákonem stanovené lhůtě k Městskému soudu v Praze žalobu, ve které namítá, že v prvoinstančním řízení došlo ke zkrácení jeho práv porušením správního řádu a zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalovaný měl svým postupem znemožnit žalobci efektivně se účastnit správního řízení a fakticky mu znemožnil účastnit se správního řízení. V žalobě občanské sdružení Z. namítá, že Ministerstvo životního prostředí ČR v rámci správního řízení o udělení výjimky svolalo na den 10. 9. 2010 ústní jednání spojené s místním šetřením, pozvánka ze dne 4. 9. 2010 k ústnímu jednání byla na adresu žalobce (občanského sdružení Z.) doručena dne 7. 9. 2010, kde však nikdo nebyl přítomen, proto zásilka byla uložena na poště a k doručení podle § 24 správního řádu došlo až dne 11. 9. 2010, tedy jeden den po uskutečnění ústního jednání. Dále občanské sdružení Z. namítá, že Ministerstvo životního prostředí v prvoinstačním řízení ani ministr životního prostředí v řízení o rozkladu věc meritorně řádně neodůvodnili a pouze se odvolali na usnesení vlády č. 751, v souladu se kterým byli povinni rozhodnout. Dále žalobce namítá, že od počátku měla být účastníkem řízení obec Dub, v jejímž katastrálním území se má mistrovství Evropy v cyklokrosu konat, s touto obcí však správní orgány jako s účastníkem řízení nejednaly. Podle žalobce je též potřeba napadené rozhodnutí zrušit, neboť podle něj byla k řízení o udělení výjimky příslušná Správa NP Šumava (§ 43 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.), a nikoliv Ministerstvo (§ 43 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb.).

Otázky k příkladu

1. Který orgán byl příslušný k vydání výjimky ze zákona č. 114/1992

Sb.? 2. Posuďte aktivní žalobní legitimaci občanského sdružení Z. k podá

ní žaloby proti správnímu rozhodnutí.

Účast veřejnosti na ochraně životního prostředí

35

3. Je podle vašeho názoru rozhodnutí Ministerstva životního pro

středí (resp. ministra životního prostředí) meritorně přezkouma

telné? Jaký význam má usnesení vlády? 4. Jak asi rozhodl Městský soud v Praze v jednotlivých bodech žalo

by? 5. Měla být obec Dub účastníkem řízení? Pokud ano, jaký by to

mělo význam pro řízení před městským soudem? Poznámky: Kapitola IV

36

Výběr z české judikatury: Nález ÚS ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. IV ÚS 2239/07: Přezkum územních plá

nů – územní plán přijatý jako vyhláška, materiální pojetí opatření obecné

povahy, povinnost souladného výkladu práva s mezinárodněprávními závaz

ky – s tzv. Aarhuskou úmluvou. Nález ÚS ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 14/07: Přezkum územních plá

nů – územní plán přijatý jako vyhláška, materiální pojetí opatření obecné

povahy, povinnost souladného výkladu práva s mezinárodněprávními závaz

ky – s tzv. Aarhuskou úmluvou. Rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2006, čj. 1 Ao 1/2006-74: Přezkum územního plá

nu, materiální pojetí opatření obecné povahy, dotčená veřejnost. Rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2008, čj. 9 Ao 1/2008-34: Územní plán, námitky

dotčeného vlastníka. Usnesení NSS ze dne 24. 1. 2007, čj. 3 Ao 2/2007-42: Aktivní žalobní legitima

ce k podání návrhu podle § 101a s. ř. s., občanské sdružení. Usnesení NSS ze dne 30. 11. 2006, čj. 2 Ao 2/2006-62: Aktivní žalobní legitima

ce k podání návrhu podle § 101a s. ř. s. Usnesení NSS ze dne 12. 6. 2007, čj. 6 Ao 3/2007-62: Územní plán vydaný

podle zákona č. 50/1976 Sb. není opatřením obecné povahy, formální pojetí. Rozsudek NSS ze dne 25. 6. 2008, čj. 5 Ao 3/2008-27: Zástupce veřejnosti. Rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2007 čj. 2 Ao 2/2007-73: Přípustnost aktivní legiti

mace občanského sdružení k podání návrhu na zrušení územního plánu podle

§ 101a s. ř. s. Usnesení NSS ze dne 2. 4. 2009 čj. 1 Ao 1/2009-94: Aktivní žalobní legitima

ce k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a s. ř. s.,

nutnost tvrzení porušení hmotného práva nebo dostatečnost porušení práv

procesních. Usnesení NSS ze dne 21. 7. 2009 – 1 Ao 1/2009-120: Aktivní žalobní legitima

ce k podání návrhu na zrušení územního plánu – možnost tvrzení porušení

procesních práv. Usnesení ÚS ze dne 30. 6. 2008, sp. zn. IV ÚS 154/08: Nemožnost napadnout

stanovisko EIA samostatnou správní žalobou, čl. 9 tzv. Aarhuské úmluvy. Rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2007, čj. 1 As 13/2007-63: Nemožnost samo

statného přezkumu stanoviska EIA, pojem dotčená veřejnost, soulad s tzv.

Arhuskou úmluvou. Rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2007 čj. 2 As 12/2006-111: Účastenství ve správ

ním řízení podle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné ener

gie a ionizujícího záření (atomový zákon), nositeli práva na příznivé životní

prostředí jsou i některé právnické osoby. Usnesení ÚS ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. IV. ÚS 1791/07: Účastenství ve správ

ním řízení podle zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné ener

gie a ionizujícího záření (atomový zákon), právo na spravedlivý proces.

Účast veřejnosti na ochraně životního prostředí

37

Nález ÚS sp. zn. ÚS III 70/97 ze dne 10. 7. 2007: Nositelé práva na příznivé

životní prostředí. Usnesení ÚS ze dne 6. 1. 1998 sp. zn. 1 ÚS 282/97: Právo na příznivé životní

prostředí. Nález ÚS ze dne 12. 7. 2006, sp. zn. IV. ÚS 208/04: Účastenství ve správním

řízení o stanovení zóny havarijního plánování. Rozsudek Vrchního soudu v Praze č. 7 A 95/99-37: Lhůta pro přihlášení občan

ského sdružení za účastníka řízení. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. 30 Ca 12/2002-40: Účastenství

ve správním řízení. Výběr z unijní judikatury: Rozhodnutí ESD ve věci C-321/95 P z 2. 4. 1998 – Greenpeace International

versus Komise ES s podporou Španělska. Doporučená literatura: ČERNÝ, P. Téměř nekonečný příběh nového správního řádu aneb... České prá

vo životního prostředí, 2002, č. 2 (4). ČERNÝ, P. Nad rozsudkem Nejvyššího správního soudu o změně územního plá

nu Prahy a jeho souvislostmi. Právní rozhledy, 2007, č. 1. ČERNÝ, P., DOHNAL, V. Přístup k soudům při ochraně životního prostředí.

Praha : ASPI Publishing, 2004. DAMOHORSKÝ, M., et al. Právo životního prostředí. 3. vydání. Praha : C. H.

Beck, 2010. DAMOHORSKÝ, M. Účast veřejnosti ve věcech ochrany životního prostředí.

České právo životního prostředí, 2004, č. 4 (14). JANČÁŘOVÁ, I. Účast veřejnosti při ochraně životního prostředí. Brno :

PF MU. 2002. KUŽVART, P. K účasti veřejnosti ve věcech životního prostředí. České právo

životního prostředí, 2001, č. 1 (1). PROKOP, M. Účastenství v řízeních na ochranu životního prostředí. Brno : EPS,

2000. SOBOTKA, M., HUMLÍČKOVÁ, P, Rozšíření účasti veřejnosti (?) aneb něko

lik poznámek k jedné zbytečné novele zákona o posuzování vlivů na životní

prostředí. České právo životního prostředí, 2010, č. 1 (27). HUMLÍČKOVÁ, P. (ed.) Jaké jsou limity soudní ochrany v Čechách? Sborník

z mezinárodní konference. Zelený kruh Praha, 2008. LISICKA, H. (red.) Udział społeczeństwa w zintegrowanej ochronie środowis

ka. Wroclaw, 2010.

V

Právní odpovědnost na úseku

ochrany životního prostředí

Kontrolní otázky:

1. Co je to ekologicko-právní odpovědnost, co je jejím smyslem

a které kategorie v českém právu ochrany životního prostředí

zahrnuje? 2. Ve kterých kategoriích deliktní odpovědnosti se uplatní

odpovědnost objektivní a ve kterých subjektivní? 3. Jaké jsou subjekty právní odpovědnosti na úseku ochrany

životního prostředí? 4. Jaké jsou prameny právní úpravy ekologicko-právní

odpovědnosti? 5. Které skutkové podstaty trestných činů se týkají ochrany

životního prostředí? 6. Které další (z okruhu obecných) skutkové podstaty trestných

činů lze aplikovat ve vztahu k ochraně životního prostředí? 7. Jaký je význam postavení veřejných stráží coby úředních osob? 8. Jak a v jakých právních předpisech je upravena odpovědnost za

přestupky na úseku ochrany životního prostředí? 9. Jak je upravena odpovědnost za jiné správní delikty na úseku

ochrany životního prostředí?

10. Jaký je význam lhůt u projednávání správních deliktů?

11. Je uložením sankce za jiný správní delikt právnické osobě

dotčena deliktní odpovědnost konkrétní fyzické osoby za ni

jednající?

12. Jak členíme právní odpovědnost za ztráty na životním prostředí?

13. Co je to ekologická újma a jak a ve kterých právních předpisech

je v českém právním řádu upravena?

14. Jaké jsou hlavní rozdíly mezi škodou a ekologickou újmou?

15. Co jsou tzv. staré zátěže (historické škody) a jak je v praxi řešeno

jejich odstraňování?

16. Jaké jsou hlavní prameny mezinárodního práva v oblasti

trestněprávní a občanskoprávní odpovědnosti na úseku ochrany

životního prostředí?

Právní odpovědnost na úseku ochrany životního prostředí

39

Právní předpisy: – zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník – zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích – příslušné zvláštní (složkové) zákony ochrany životního prostředí

upravující odpovědnost fyzických osob za přestupky a odpovědnost

právnických osob a fyzických osob při výkonu podnikatelské činnosti

za správní delikty – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí – zákon č. 147/2009 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě

Příklad č. 1

Česká inspekce životního prostředí dne 2. 1. 2003 provedla kontrolu v objektu hotelu E. v katastrálním území Lhota, obec T. Při šetření nebyl předložen původcem souhlas příslušného úřadu k nakládání s nebezpečnými odpady, přestože tyto při provozu hotelu vznikají. Jednalo se především o obaly znečištěné ropnými a dalšími nebezpečnými látkami, zbytky nátěrových hmot či textilie znečištěné škodlivinami. Dále nebyly předloženy identifikační listy těchto nebezpečných odpadů. Původce odpadů také nevedl evidenci odpadů zcela v souladu s platnou legislativou – u některých evidovaných odpadů nebyly uvedeny všechny údaje (chyběl např. kód odpadu, kód nakládání), některé odpady nebyly evidovány vůbec. Vyjádření k protokolu z kontroly zaslal majitel objektu, firma M a B, s. r. o., na ČIŽP dne 18. 1. 2003. Z něho plyne, že firma nezbytný souhlas v době kontroly neměla. Je zde uvedeno, že již bylo zahájeno jednání s příslušným orgánem státní správy, kterým je pro objekt Městský úřad v P. jakožto obecní úřad obce s rozšířenou působností, o vydání dodatečného souhlasu. Česká inspekce životního prostředí jako příslušný orgán veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství dle ustanovení § 71 písm. d) a § 76 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, po provedeném řízení vydala rozhodnutí, ve kterém firmě M a B, s. r. o., uložila pokutu za každý správní delikt ve výši 20 000 Kč, tedy v souhrnné výši 60 000 Kč. Kapitola V

40

Otázky k příkladu

1. Dopustila se firma E., s. r. o., porušení právních předpisů? 2. Uplatní se v daném případě subjektivní či objektivní odpověd

nost? 3. Mohla by ČIŽP v daném případě uplatnit sankci i proti konkrét

ním zaměstnancům firmy? 4. Jak se promítá do stanovení výše pokuty otázka ochrany životní

ho prostředí? 5. Mohla ČIŽP po zjištěných nedostatcích od uložení pokuty upus

tit, s tím, že by se spokojila s odstraněním závad? 6. Co kdyby se pokutovaná firma dopustila během následujícího

roku některého ze stejných správních deliktů opakovaně? 7. Kam poplyne výnos z vybrané pokuty? 8. Má význam skutečnost, že firma příslušný souhlas sice neměla,

ale v mezidobí již o něj zažádala? Poznámky:

Příklad č. 2

Rozsudkem Okresního soudu v R. ze dne 27. 8. 2003 byl občan J. K. uznán vinným trestným činem neoprá



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.