načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Sbíráme mince a bankovky -- Praktická příručka nejen pro začínající sběratele – Pavel Frouz

Sbíráme mince a bankovky -- Praktická příručka nejen pro začínající sběratele

Elektronická kniha: Sbíráme mince a bankovky
Autor: Pavel Frouz
Podnázev: Praktická příručka nejen pro začínající sběratele

Autor nabízí srozumitelně napsanou příručku-průvodce, který v jednotlivých kapitolách poskytuje užitečné informace o sběratelství mincí. Čtenář se dozví, jak a kde mince ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

hodnoceni - 80.2%hodnoceni - 80.2%hodnoceni - 80.2%hodnoceni - 80.2%hodnoceni - 80.2% 85%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » DOKOŘÁN
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 220
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace, portréty, faksimile
Vydání: Druhé vydání
Skupina třídění: Sochařství, keramika, porcelán, umělecké zpracování kovů
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-736-3694-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autor nabízí srozumitelně napsanou příručku-průvodce, který v jednotlivých kapitolách poskytuje užitečné informace o sběratelství mincí. Čtenář se dozví, jak a kde mince získávat, jak je popisovat, ukládat, chránit před poškozením nebo čistit. Nechybí kapitoly o vzniku mincí, slavných sběratelích a sbírkách či zvláštních typech mincí. Závěrečná kapitola stručně rekapituluje historii peněz na našem území. Praktická příručka pro začínající i pokročilé sběratele mincí.

Popis nakladatele

Tato kniha je především praktickou pomůckou pro začínající i pokročilé sběratele mincí a bankovek. Nejedná se o vysokoškolskou učebnici numismatiky ani o specializovaný katalog mincí či bankovek, ale o praktickou příručku popisující sbírání mincí a bankovek a vše, co s mincemi a obecně s platidly souvisí. V příručce se nejen dozvíte, kde a jak mince a bankovky shánět, jak je čistit či jakým způsobem je ukládat, najdete zde i podrobné informace o tom, jak určovat jejich zachovalosti. Celá kapitola je věnována mincím, které se u nás nejvíce sbírají. Budete si moci přečíst i o kovech a jiných materiálech, ze kterých jsou mince zhotovovány. V knížce najdete také informace o nouzových platidlech či o padělcích mincí nebo naopak o mincovních pokladech. Sběratelům bankovek je věnována navíc jedna speciální kapitola, ve které se dozvědí, v čem se sbírání papírových platidel liší od sbírání mincí. Příručka dále obsahuje stručnou historii vývoje peněz a podrobnější popis historie mincí a bankovek platných na území dnešní České republiky od starověku do současnosti. Součástí publikace jsou komentované informace o numismatických katalozích či o odborné a populární literatuře, která se týká numismatiky a notafilie, a v neposlední řadě také odkazy na zajímavé numismatické internetové stránky.

(praktická příručka nejen pro začínající sběratele)
Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
K elektronické knize "Sbíráme mince a bankovky -- Praktická příručka nejen pro začínající sběratele" doporučujeme také:
Numismatika a notafilie -- Základy sběratelství zájmových předmětů pro začátečníky Numismatika a notafilie
 
Recenze a komentáře k titulu



Dobrá knížka o mincích 2018-11-11 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
Moderní pojetí, svěží jazyk, zajímaví kapitola o histrorii.
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1


2

edice bod


3

Pavel Frouz

sbíráme mince

a bankovky

Dokořán

Praktická příručka

nejen pro začínající sběratele


4

Pavel Frouz

Sbíráme mince a bankovky

Praktická příručka nejen pro začínající sběratele

Copyright © Pavel Frouz, 2015

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být

rozmnožována a rozšiřována jakýmkoli způsobem bez předchozího

písemného svolení nakladatele.

Třetí vydání (první elektronické).

odpovědný redaktor Marek Pečenka.

Redakce Marie Černá.

Grafická úprava Martin Radimecký.

obálka, sazba a konverze do elektronické verze Miloš Jirsa.

Vydalo nakladatelství Dokořán, s. r. o.,

Holečkova 9, Praha 5, dokoran@dokoran.cz,

http://www.dokoran.cz, v roce 2015 jako svou 761. publikaci.

ISBN: 978-80-7363-711-8


5

Obsah

Předmluva .................................................................................. 7

Jak vznikaly peníze ..................................................................... 9

numismatika a sbírání mincí ...................................................... 16

Slavné sbírky mincí a slavní sběratelé .......................................... 18

Mincovní nálezy a poklady ......................................................... 21

Sbírání mincí ............................................................................. 24

Vzácnost mincí ........................................................................... 30

Jaké mince se nejvíce sbírají ........................................................ 33

Technika výroby mincí ................................................................ 53

Popis mince ................................................................................ 55

Vyobrazení a nápisy na mincích .................................................. 61

Provedení mincí ......................................................................... 72

Zvláštní typy mincí ..................................................................... 81

nouzové a zvláštní peníze .......................................................... 87

Vzory a návrhy, ražby na zkoušku ............................................... 94

Varianty a zmetky ....................................................................... 97

Padělky a napodobeniny ............................................................ 99

Mince, které nejsou mincemi ...................................................... 105

numismatické katalogy .............................................................. 111

Zachovalosti mincí...................................................................... 116

Čištění mincí .............................................................................. 126

Restaurování minci ..................................................................... 137

Uspořádání sbírky ...................................................................... 138

Sbírání papírových peněz ........................................................... 147

krátká historie peněz na našem území ........................................ 155


6

Literatura a prameny ....................................................................187

Příloha 1: Současné měny evropských států a území ......................189

Příloha 2: Současné měny mimoevropských států a území .............194

Příloha 3: Přehled nejčastějších zkratek na mincích .......................209

Příloha 4: Přehled panovníků, jejichž jménem

byly v českých zemích raženy mince .............................213

Příloha 5: Československo a Česká republika –

období z hlediska sbírání mincí ................................... 216

Příloha 6: Slovníček ..................................................................... 217


7

Předmluva

Právě jste otevřeli knížku, která se jmenuje „Sbíráme mince

a bankovky“. Předpokládám tedy, že vás její název nějakým

způsobem zaujal. Možná tedy již mince nebo papírové peníze

sbíráte či s jejich sbíráním hodláte začít. nebo se třeba chcete

o mincích a bankovkách jen něco více dozvědět, případně jste

vzali tuto knížku do ruky třeba prostě jen ze zvědavosti. Tato

publikace je určena pro všechny z vás, každý si v ní najde to

svoje. nemáte v ruce vysokoškolskou učebnici numismatiky

ani specializovaný katalog mincí a bankovek, ale praktickou

příručku, popisující sbírání mincí a bankovek a vše, co s mince

mi a platidly obecně souvisí. Dozvíte se, jak a kde mince a ban

kovky získávat, jak je ukládat a chránit před poškozením, jak

je čistit. Také zde najdete i trochu povídání o vzniku a původu

peněz, o slavných sběratelích, o numismatických sbírkách či

o slavných pokladech. Celá jedna kapitola je věnována vývoji

peněz na našem území. notafilům jsem také věnoval zvláštní

kapitolu, ve které popisuji, v čem se sbírání papírových platidel

liší od sbírání mincí.

Položili jste si někdy otázku, co to jsou vlastně mince? nej

samozřejmější odpovědí, která napadne skoro každého, je, že

to jsou kovové kulaté peníze. Tato samozřejmá odpověď však

není vůbec přesná! Existují totiž i mince vyrobené z porcelánu

či z plastu, nebo dokonce ze skla nebo perleti. Mince dokonce

ani často nemají kruhový tvar. Asi si říkáte, že to bude určitě

nějaká exotická výjimka a že tady jistě mluvím o mincích z Asie

či Afriky. nikoliv – pravý opak je pravdou! Stačí si třeba prohléd

nout obsah vlastní peněženky. Podívejte se například na hranu


8

české dvacetikoruny – nejen že mince není kulatá, ale má velké množství plošek (abyste to nemuseli počítat – jde o třináctihran). A dvacetikoruna není sama – podívali jste se opravdu pořádně na hranu obyčejné dvoukoruny? Tak v tomto případě se jedná o decentně zaoblený jedenáctihran. A dále – ne každý kousek kovu, který jako mince na první pohled vypadá, mincí skutečně také je! například takové medaile či žetony vypadají skoro stejně jako mince, ale mincemi nejsou, chybí jim jeden základní atribut peněz – nejsou uznanými a ani alespoň obecně přijímanými penězi. À propos – peníze. Co to jsou vlastně peníze a jak a proč vznikly? I na tyto otázky se pokusí odpovědět následující stránky, třeba hned v první kapitole se dozvíte, proč a jak byla vyna lezena mince. A pokud byste některým pojmům používaným v této knížce hned napoprvé zcela nerozuměli, v příloze k této knížce najdete krátký slovníček obsahující několik užitečných definic.

Vážení čtenáři, pokud byste měli nějaké dotazy či upřesnění k tématům, kterým se v této knížce věnuji, uvítám vaše názory na mé e-mailové adrese: mince@atlas.cz. Budu také rád, pokud mě upozorníte na případné chyby či nepřesnosti, kterých jsem se při psaní této příručky mohl dopustit. Za všechny ohlasy předem děkuji.

Elektronické přílohy a další informace o sbírání mincí najdete též na mé webové stránce na adrese: www.moneta.cz.

Pojďme tedy spolu vstoupit do magického světa mincí a jejich sbírání. A jako pozvání si připomeňme motto této knížky: „Sbírání mincí je koníčkem králů a králem mezi koníčky.“

Jak vznikaly peníze

Předtím, než si povíme něco o vlastním sbírání mincí, myslím, že nebude na škodu, když se nejprve v několika větách zmíním o tom, proč a jak mince, a vlastně peníze jako takové, vůbec vznikly.

V pravěku po dlouhá staletí lidé nepotřebovali žádné peníze. Přebytky svých úlovků, výpěstků či výrobků nejprve rozdávali ostatním členům rodiny či kmene, později začali jednotlivé předměty mezi sebou vyměňovat. Určitá pravidla dostal výměnný obchod až později ve starověku. Při každém výměnném obchodu však bylo třeba vždy dohodnout cenu jednoho druhu zboží v množství zboží, za které bylo měněno, případně cenu poskytnuté služby. Tak mohl být při konkrétně směně třeba stanoven poměr 1 nůž = 5 surových kožešin či 1 nůž = dvoje dřeváky nebo třeba 1 kráva = 3 ovce apod. Takové obchodování však bylo značně nepraktické a často bylo velmi obtížné dosáhnout vzájemně přijatelné dohody. Místně se proto obvykle vyčleňoval určitý typ zboží, který byl uznáván jako všeobecný ekvivalent a na nějž se cena ostatního zboží převáděla. Takto vlastně spontánně vznikly první peníze. někde to byly právě výše zmiňované kožešiny, jinde třeba mušle, balíčky čajových lístků, cukr či jiné potraviny, opracované kameny, bronzové či železné předměty denní potřeby, polodrahokamy, jantar či zlaté nuggety. na některých místech se v tomto smyslu platilo dobytkem či jinými domácími zvířaty (v některých arabských zemích se třeba bohatství donedávna určovalo podle počtu vlastněných velbloudů). Latinské pojmenování peněz (pecunia) se ostatně odvozuje od latinského slova pecus (dobytek). ostatně i indické platidlo rupie dostalo své

10

jméno zřejmě podle dobytka (ze sanskrtského rupa). na území

dnešního Íránu zase plnily funkci peněz speciální hliněné znám

ky. Jak se dozvíte v poslední kapitole, ve které popisuji historii

peněz na našem území, u starých Slovanů byly prvními penězi

kousky plátna či plátěné šátky. od plátna se také odvozuje slovo

„platit“. A takto bychom mohli pokračovat.

V souvislosti s rozvojem obchodování i mezi vzdálenějšími

regiony či zeměmi se postupem času staly všeobecně uznávaným

druhem zboží kovy a z nich ponejvíce kovy drahé – tedy přede

vším zlato a stříbro. kov jako platidlo měl jistě mnohé přednosti

ve srovnání třeba s živým dobytkem či s kožešinami. Byl lépe

přenositelný a zejména lépe dělitelný. opakované odvažování

příslušného množství drahého kovu a zjišťování jeho ryzosti však

stále nebylo příliš praktické. Proto byly jednotlivé kousky zlata či

stříbra zpočátku označovány jakýmsi puncem, který měl zaručit

jejich hmotnost a ryzost. A od takto označených kusů kovu byl

pak už jen krůček k plnohodnotným mincím. Plnohodnotná

(kurantní) mince je tedy úředně označený kousek kovu, který

má přesně danou hmotnost a ryzost. Za tyto parametry se zaru

čuje ten, kdo minci vydává (tedy dříve např. panovník, město,

vyšší šlechtic či církev, v moderní době stát či měnová unie).

První doložené peníze, nebo chcete-li mince, vznikly kolem ro

ku 1000 př. n. l. ve staré Číně. neměly sice ještě zcela dnešní po

dobu (vedle kroužků s dírou uprostřed se jednalo např. i o malé

bronzové nože či sekyrky), ale peníze to byly. Tyto kovové krouž

ky či nože totiž již plnily beze zbytku všechny důležité funkce

Ukázka čínských primitivních platidel ve tvaru nože. Jedná se o kopii, která se prodává jako suvenýr. peněz – měřila se jimi hodnota zboží, měly funkci platidla, byly všeobecně uznávané, obíhaly a plnily i funkci uchování hodnoty.

Za vynálezce mincí v evropském pojetí lze označit antické řeky. nejstarší mince byly nalezeny v Lýdii v Malé Asii (na území dnešního Turecka) a byly vyrobeny z přírodní slitiny zlata a stříbra, tzv. elektrónu. na těchto prvních mincích byly vyraženy obrazy zvířat (např. lva). Z Malé Asie se mince postupně rozšířily do ostatních částí antického řecka. Ve starověkém řecku, a zejména později v antickém římě, se razily skutečně po výtvarné stránce nádherně zpracované mince. Antické mincovnictví je však pro sběratele poněkud nepřehledné. např. ve starém římě byly mince v zásadě raženy ze tří drahých kovů – ze zlata, stříbra a z mědi (resp. také hojně z jejich slitin – bronzu či mosazi). V různých epochách však byly stanoveny různé vzájemné po měry jednotlivých oběžných mincí ražených z těchto kovů. V císařském období se např. 1 zlatý aureus rovnal 25 stříbrným denárům, 1 denarius byl roven 4 mosazným sesterciům a 1 sestercius se počítal 4 bronzové asy atd. římské mince byly hojně napodobovány okolními barbarskými kmeny. Po pádu římské říše její mincovní tradici nejprve převzala na východě Byzantská říše. Byzantské vlivy lze ostatně vystopovat na mincovnictví celé jihovýchodní Evropy – byzantské křesťanské motivy (kristus, Panna Marie apod.) se objevovaly nejen na středověkých, ale dokonce i na některých novověkých středoevropských mincích, a to prakticky až do minulého století (mariánský motiv najdeme například nejen na bavorských tolarech z 18. století, ale i na uherských dvacetikrejcarech z 19. století, či dokonce na již zcela moderním maďarském dvoupengö z 30. let 20. století). na západě později na římskou tradici ražby mincí navázala Franská říše a jejím prostřednictvím další státy západní Evropy.

Dlouhá staletí se v Evropě platilo prakticky pouze plnohodnotnými mincemi. Plnohodnotné zlaté či stříbrné mince však měly poměrně velkou hodnotu, a nebylo je možné proto použít k drobným platbám. Ražba jejich plnohodnotných dílů (např. půlgrošů) se ekonomicky zase nevyplácela; mimo jiné i proto byly tyto mince často šizeny, a to jak na hmotnosti, tak

12

na ryzosti. Důsledkem bylo, že si potřeba drobných mincí v obě

hu později vynutila ražbu drobných (neplnohodnotných, kredit

ních) mincí z obecných kovů (zpočátku ponejvíce z mědi a bron

zu), které nemusely mít předepsanou ryzost. Tyto mince však

byly vyměnitelné ve stanoveném poměru za mince plnohodnot

né. U nás byly prvními kreditními mincemi až měděné grešle

a krejcary ražené za vlády Marie Terezie od poloviny 18. století.

S rozvojem obchodu v sedmnáctém (a zejména pak v osmnác

tém) století byly v jednotlivých evropských státech postupně

také zaváděny papírové peníze. Ty již neměly prakticky žádnou

hodnotu co do obsaženého materiálu. Za jejich hodnotu se však

zaručovaly příslušné instituce (zpočátku zejména banky), které

je vydávaly. na těchto papírových penězích bylo výslovně uvede

no, že vydávající banka slibuje vyplatit po předložení bankovky

příslušnou sumu ve zlatě či v plnohodnotných penězích. Právo

vydávat papírové peníze dostávaly od panovníka, resp. od státu

příslušné emisní banky (odtud název bankovka), někdy papíro

vé peníze vydával přímo stát (odtud označení státovka). Ban

kovky musely být z počátku kryty v plném rozsahu příslušnými

Drobné římské mince.

13

zásobami drahých kovů. Dlouhá léta existovaly v jednotlivých

státech tzv. stříbrné či zlaté standardy, tj. měna byla vždy de

finována podle obsahu drahého kovu, za který byla zprvu bez

omezení, později alespoň v omezeném rozsahu vyměnitelná.

Stříbrný standard je historicky starší, na zlatý standard státy

postupně přistoupily až v souvislosti se značným nárůstem ceny

zlata oproti stříbru v druhé polovině 19. století. V důsledku

hospodářské krize ve 30. letech 20. století byl zlatý standard

postupně opuštěn všemi státy. Praxe tedy ukázala, že takovéto

krytí není pro oběh peněz z hospodářských důvodů udržitelné

a vlastně ani nutné. oběh krytých peněz tak nahradil nucený

oběh (ze zákona). Jednou z posledních zemí, která zrušila kry

tí své měny zlatem, byly Spojené státy americké. Stalo se tak

v roce 1973. Bankovky však doposud, aby mohly plnit hodnotu

peněz, musí být kryty zbožím, silou ekonomiky nebo alespoň

všeobecnou důvěrou. nad stabilitou měny bdí v každém státě či

měnové unii jedna centrální banka, která by měla být do určité

míry nezávislá na státu.

V 19. století se také objevil nový fenomén – šeky. Šek je vlast

ně příkaz bance vyplatit doručiteli šeku určitou částku z účtu

výstavce. V polovině 20. století byly nejprve v USA, později

v západní Evropě a prakticky po celém světě zaváděny první

plastové karty. nejprve v podobě karet úvěrových (kreditních),

později i karet platebních (debetních). Platební karta tak vlast

ně přebírá funkci šeku (jde o příkaz vyplatit peníze, které jsou

na účtu). Platba kreditní kartou zase znamená faktické čerpání

úvěru poskytnutého bankou. V poslední době pro zaplacení již

často ani nepotřebujete debetní či kreditní kartu v její fyzické

podobě – stačí znát příslušnou kombinaci hesel a můžete poho

dlně zaplatit např. přes internet či pomocí mobilního telefonu

a peníze se virtuálně přesunou přímo z účtu na účet. Zvláštní

kapitolou jsou různé pokusy o virtuální platební sítě s vlastní

kryptoměnou. nejznámější z nich je tzv. bitcoin. Unikátností

bitcoinu je jeho plná decentralizace. Tato měna je teoreticky

navržena tak, aby ji nikdo (ani autor nebo jiní jednotlivci, sku

piny či vlády) nemohl ovlivňovat, padělat, aby nikdo nemohl

14

zabavovat účty, ovládat peněžní toky nebo způsobovat inflaci.

V síti bitcoinu neexistuje žádná centrální banka, ani nikdo, kdo

by mohl o síti jakkoliv rozhodovat. konečné množství bitcoinů

je předem známo a uvolňování bitcoinů do oběhu je definováno

ve zdrojovém kódu sítě. V síti probíhají platby za minimální

nebo žádné náklady. Souhrnně se bezhotovostním platbám či

platbám kartou nebo kryptoměnou říká elektronické peníze.

Ty se ale sbírat nedají, takže o těch tato knížka nebude.

Přestože platby hotovými penězi jsou celosvětově co do ob

jemu čím dál menší a jejich význam z hospodářského hlediska

klesá, domnívám se, že v několika nejbližších desetiletích ne

lze očekávat fyzický zánik mincí a bankovek. Jejich používání

pro drobné platby či pro středně velké platby mezi občany je

to tiž stále velmi praktické. V této souvislosti je zajímavé sle

dovat trend oběhu hotových peněz v některých vyspělých stá

tech – např. v reálném oběhu v USA nejsou příliš používány

bankovky od 50 dolarů výše, většina drobných plateb se vejde

do 20 dolarů, pokus o zaplacení stodolarovkou v taxi či v rych

lém občerstvení je často téměř neřešitelný problém. Poslední

dobou se i v kavárnách či v bistrech čím dál tím víc prosazu

jí platby bezkontaktní platební kartou, mobilem s nFC tech

nologií nebo bezkontaktní nálepkou. Zajímavá je také např.

situace v Jižní koreji, která patří mezi světové lídry v bez ho

tovostním, a zejména pak v elektronickém, bankovnictví. Dlou

ho zde byly v oběhu pouze tři nominály bankovek v hod no

tě 1 000, 5 000 a 10 000 wonů (tedy přibližně v hodnotě 1, 5

a 10 amerických dolarů). Bankovka v nominálu 50 000 wonů byla

Mušličky kauri byly snad nejdéle používaným platidlem všech dob. dána do oběhu až v roce 2009. k ohlášenému vydání stotisícové bankovky do počátku roku 2015 nedošlo. Vyšší bankovky neexistují, údajně téměř 90 % plateb v hodnotě vyšší než 100 000 wonů (100 dolarů) probíhá bezhotovostně.

Je třeba zdůraznit, že výše nastíněný vývoj od předmincovních (premonetárních) platidel k elektronickým penězům neprobíhal všude rovnoměrně a ve stejnou dobu. Po pádu římské ří še se např. vzdálenější části Evropy nejprve prakticky vrátily k platbě neraženým kovem, k premonetárním platidlům, či dokonce k naturální směně a k mincím se znovu dostaly až pod vlivem Byzantské či později Franské říše. nemusíme ale chodit tak daleko do minulosti – na některých tichomořských ostrovech se tzv. mušličkami kauri platilo ještě v minulém století, a to v době, kdy byly např. ve Spojených státech zaváděny první kreditní karty. Mušličky kauri tak jsou zřejmě dosud nejdéle používaným platidlem na světě. ke zlatým mincím, resp. ke zlatu všeobecně se lidé uchylují dodnes, nejčastěji v nejistých dobách, jaký - mi jsou války, revoluce či hospodářské krize, tedy v obdobích, v nichž státem uznaná měna často ztrácí hodnotu, což zlatým mincím, resp. zlatu nehrozilo. Ve 20. století, a zejména pak po druhé světové válce, tuto úlohu zlata do značné míry převzal americký dolar, který se tak stal prakticky světovou rezervní měnou. V této souvislosti si můžeme např. připomenout dolarizaci postsovětské ekonomiky v 90. letech minulého století. Počátkem 21. století přebírá postupně tezaurační úlohu zejména ve východní a jihovýchodní Evropě od dolaru euro.

A konečně – směna či výměnný obchod jsou pořád součástí našeho života. A nejde jenom o výměnu sběratelskou. Směnný obchod je také neodmyslitelnou součástí mezinárodního obchodu – vždyť např. tzv. barterové obchody nejsou v postatě ničím jiným než naturální směnou!

Podrobnější historii peněz, tentokrát na území Čech, Moravy a Slovenska, se věnuji v poslední kapitole této knížky.

Numismatika a sbírání mincí

Definice numismatiky je na první pohled jasná. numismatika je podle ní základní historická věda, která se zabývá mincemi, jejich původem, vzhledem a užíváním. Dříve byla numismatika většinou řazena mezi tzv. pomocné vědy historické, nyní již vědci dospěli k názoru, že numismatika je pro historii opravdu velmi důležitá, a je tedy zcela oprávněně, stejně jako např. archeologie, nadále řazena mezi základní historické vědy. numismatická věda se tedy zabývá platidly, resp. peněžními znaky. V nej užším a původním slova smyslu pouze platidly kovovými, tedy mincemi (z latinského numus = peníz či původně z řeckého nomisma = mince). V širším slova smyslu se numismatika zabývá i dalšími platidly, tedy především platidly papírovými, eventuálně předmincovními platidly či moderními platebními prostředky (např. platebními kartami). V nejširším slova smyslu se numismatika zabývá i dalšími předměty, jako jsou medaile, účelové známky či žetony, které se mincím podobají a které se z mincí vyvinuly. někdy jsou pod pojem „numismatika“ zahrnovány ne zcela správně i vyznamenání, či dokonce odznaky. k takto širokému vymezení oboru numismatiky se však já nepřikláním. numismatika jako taková by měla zahrnovat pouze platidla, tedy mince a papírová platidla, a to včetně platidel nouzových, předmincovních a moderních. Problematice mincím podobných kotoučků, které mincemi vlastně nejsou, se podrobněji věnuji v ka pitole Mince, které nejsou mincemi.

Význam numismatiky pro historickou vědu je skutečně poměrně velký. Možná i větší, než se laikům jeví na první pohled. Studium mincí nám přináší poznatky o konkrétní historické epo

17

še a o místě, kde tyto mince platily. Studiem mincovních nálezů

a jejich složením se dozvídáme také např. o mezinárodním ob

chodě v dávných dobách. nezastupitelný význam numismatiky

se tradičně ilustruje na příkladu, kdy např. podobu některých

římských císařů neznáme z jiných pramenů než právě z jejich

portrétů na římských mincích.

V obecně používaném slova smyslu se ale pod pojmem nu

mismatika rozumí nejen historická věda, ale i prosté sbírání min

cí. Pojem „numismatik“ v tomto smyslu tak zahrnuje jak věd -

ce-historika zabývajícího se numismatikou, tak i „pouhého“

sběratele mincí. V této knížce používám výrazů „numismatik“

a „numismatika“ v obou těchto významech, z kontextu se dá

vždy poznat, koho mám na mysli. V každém případě však platí,

že člověk, který se chce za numismatika považovat, by neměl být

pouhým shromažďovatelem mincí, ale měl by o mincích přede

vším také něco vědět.

Platební karty patří v současnosti k nejmodernějším platebním prostředkům.

Mince a bankovky však hned tak z používání nevytlačí.

Slavné sbírky mincí a slavní sběratelé

Bez nadsázky se dá říci, že sbírání mincí je prakticky stejně staré jako mince samy. Z čínského období se o sbírání mincí ještě nedochovaly žádné zprávy. ovšem již z období antického řecka, a zejména pak z římského období, máme důkazy o sbírání mincí jak v písemné, tak i v hmotné podobě souborů, které mohou být považovány za první sbírky. V 16. a 17. století již bylo sbírání mincí rozšířeno na evropských panovnických dvorech a mezi vyšší šlechtou. Motto této knížky, hovořící o tom, že numismatika je koníčkem králů, tak opravdu není nadsázkou! na tomto místě bych pro ilustraci rád zmínil alespoň několik nejslavnějších soukromých sběratelů mincí. Jedním z prvních středověkých sběratelů mincí byl papež Bonifác VIII. (1294–1303). Dalším významným numismatikem byl renesanční básník Pe trarca (1304–1374), mince dále sbírali např. uherský král Matyáš korvín (1443–1490), anglický král karel I. (1600–1649) i jeho odpůrce oliver Cromwell (1599–1658), malíř Peter Paul Rubens (1577–1640), císař Rudolf II. (1552–1612) a další Habsburkové, příslušníci florentského rodu Medici, francouzští králové Jindřich IV. (1589–1610) a Ludvík XIV. (1643–1715), italský král Viktor Emanuel III. (1869–1947), Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832) a mnozí další. Ve své době velmi známým soukromým sběratelem mincí byl i miliardář Mayer Amschel Rothschild (1745–1812). V 19. století se soukromé sbírání mincí rozšířilo i mezi střední vrstvy obyvatelstva a v průběhu 20. století se stalo po filatelii druhým nejrozšířenějším sběratelským oborem.

Základy velkých muzejních numismatických sbírek vznikají v 18. století a jejich velký rozvoj opět spadá do století devatenác

19

tého. největší numismatickou sbírkou svě

ta v současné době je numismatická sbírka

Britského muzea. Jako druhá největší bývá

obvykle uváděna numismatická sbírka ná

rodní knihovny v Pa říži. Další významné

sbírky jsou např. v Uměleckohistorickém

muzeu ve Vídni, v petrohradské Ermitáži,

v muzeích v Berlíně, Mnichově, Bruselu,

Madridu a v podstatě v každém význam

nějším evropském městě. neopomenutel

nou sbírku mincí vlastní a vystavuje i řím

ské národní muzeum v Paláci Massimo Alle

Terme. Tato velmi kvalitní sbírka přede

vším italských mincí vznikla na základě daru jednoho z největ

ších korunovaných numismatiků – výše zmíněného italského

krále Viktora Emanuela III., který ji věnoval italskému národu

po své nucené abdikaci v roce 1946.

A jak je tomu u nás? na prvním místě je třeba především

zmínit opravdu kvalitní numismatickou sbírku národního

muzea v Praze. Jedinou vadou na kráse byl před rekonstrukcí

historické budovy národního muzea velmi malý výstavní pro

stor numismatického kabinetu a také časově omezený přístup

k numismatickým sbírkám. Doufejme, že tomu bude po dokon

čení rekonstrukce jinak. Tato dnes impozantní sbírka čítající

přes milion kusů mincí vznikla prakticky současně se založením

národního muzea. Základ sbírky tvořilo 6 000 kusů mincí ze

sbírky královské české společnosti a hodnotný dar 3 760 min

cí a medailí od Františka hraběte Šternberka-Manderscheida.

neopominutelnými jsou i příležitostné dary českých vlasten

ců a zejména systematická práce správců této sbírky po celé

19. a 20. století. Je však třeba zmínit i stinnou stránku budování

této sbírky, kdy i v numismatických sbírkách národního muzea

skončily mnohé konfiskáty znárodněné soukromým sběratelům

v 50. letech minulého století.

Sbírka národního muzea mapuje vývoj českého mincovnic

tví od prvních denárových ražeb po současnost a obsahuje i ně

Viktor Emanuel III.

20

které numismatické unikáty, na které se chodí dívat numismatici

z celé Evropy i ze zámoří. není účelem této publikace vyjme

novávat vzácné mince, které najdeme ve sbírkách národního

muzea. Případné zájemce odkazuji na jeho internetovou stránku

http://www.nm.cz, kde najdou opravdu přehledný výčet numi

smatických unikátů, kterými se národní muzeum chlubí. Zmínil

bych snad pouze skutečnost, že v této sbírce jsou i tak vzácné

mince, jako jsou zlaté lucemburské ražby, dukát Vladislava II.

Jagellonského s letopočtem 1511, který je první datovanou čes

kou mincí, velmi vzácný groš Ladislava Pohrobka, šlikovský

dvoutolar s letopočtem 1520, vzácný olomoucký tolar a deseti

dukát moravských stavů z roku 1620 či československý dukát

z roku 1923 s číslem „1“, který národnímu muzeu daroval prezi

dent Masaryk. Součástí sbírky mincí národního muzea je samo

zřejmě i obsáhlá sbírka mincí ostatních evropských států.

náprstkovo muzeum (jako organizační součást národního

muzea) spravuje obsáhlou sbírku mincí z mimoevropských stá

tů. opominout bychom ovšem neměli ani numismatické sbír

ky dalších českých muzeí – hodnotnou sbírku a zejména pěkně

udělanou expozici má např. Moravské zemské muzeum v Brně.

návštěvu této expozice mohu jen doporučit – oproti stísněným

prostorám pražského národního muzea působí brněnská nu

mismatická sbírka jako balzám na duši. (A ještě praktická rada

– údajně z důvodů citlivého alarmu pracovníci muzea dveře

do expozice často zavírají – expozice je však přístupná, stačí

požádat v pokladně, rádi vám otevřou.) Zajímavé numismatické

sbírky jsou i ve Slezském zemském muzeu v opavě. Svým způ

sobem jedinečná je také sbírka církevních ražeb olomouckého

arcibiskupství na zámku v kroměříži.

Mincovní nálezy a poklady

Slovo „poklad“ na většinu z nás dýchá dobrodružstvím a snad

až pohádkovou romantikou. Skoro každý si představí obrovskou truhlici plnou zlata a drahého kamení či památnou horu, otevírající se šťastlivcům jednou v roce, aby jim odkryla svá nezměrná bohatství. řekněme si nejprve, proč takový poklad vzniká. Ve většině případů tomu skutečně není tak, že by neznámý dobrodinec ukryl do země velké množství zlata z toho důvodu, aby udělal za pár set let radost svým potomkům. Pomineme-li poklady v hrobech, které měly provázet nebožtíka i na onom světě, bylo nejčastějším důvodem uložení pokladu jeho ukrytí před momentální nepříznivou situací (např. ve válečných dobách). Ten, kdo poklad ukládal, předpokládal, že se pro něj v bu douc nu také vrátí a že jej bude užívat. Ve většině případů byl také takto uložený poklad vyzvednut relativně krátce poté, co byl uložen (ať už tím, kdo jej ukládal, nebo někým jiným). nás však zajímají zejména poklady mincí, které nebyly současníky vyzvednuty a které přečkaly několik staletí.

Z numismatického hlediska se za mincovní poklady obvykle označují nálezy většího množství mincí. Pro numismatiku jako historickou vědu má studium mincovních nálezů, a zejména pak pokladů, obrovský význam. nálezy jednotlivých mincí jsou jistě také zajímavé, ale velký historický význam nemají. Těžko se z nich dá přesně určit, zda i ostatní předměty nalézající se v okolí mincovního nálezu skutečně pocházejí ze stejného období jako nalezená mince.

V souvislosti s mincovními nálezy je třeba upozornit na platnou právní úpravu. Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové

22

péči v platném znění výslovně nařizuje jakékoliv archeologické

nálezy, tedy včetně nálezů numismatických, ohlásit Archeolo

gickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu a jako celek odevzdat

státu. není přitom rozhodující, kde k takovému nálezu došlo, ať

již to bylo na veřejném pozemku či například na vlastní zahradě

nebo ve sklepení vlastního domu. V případě, že nálezce nebude

postupovat podle zákona a nález v celku neodevzdá, hrozí mu

trestní stíhání. nálezce má ze zákona nárok pouze na odměnu

do výše ceny materiálu (v případě mincí se toto ustanovení týká

především mincí zlatých, platinových a stříbrných) či do výše

10 % kulturně historické ceny nálezu, určené podle znaleckého

posudku. nálezce má také právo na náhradu nutných nákladů,

které mu vznikly v souvislosti s nálezem. o výši náhrady rozho

duje a náhradu vyplácí příslušný krajský úřad. osobně považuji

toto právní řešení za více než nešťastné. Pokud by byla odměna

vyplácena v plné výši tržní hodnoty nalezených mincí, nebo by

bylo alespoň uzákoněno ve světě běžné dělení, kdy např. třetina

hodnoty nálezu připadne státu, třetina majiteli pozemku a tře

tina nálezci, zcela určitě by došlo k omezení zřejmého nešvaru,

kdy nálezci pod vidinou toho, že také nemusí dostat nic nebo

pouze malou část skutečné hodnoty, a přes hrozbu trestního stí

hání, nález mincí raději zatají a mince prodají pod rukou. Tak se

potenciálně cenný historický doklad nejen nedostane do rukou

historiků, někdy neskončí ani u soukromých sběratelů, ale často

bývá nenávratně zničen (např. v případě, kdy se nálezce roz

hodne nalezené zlaté mince prodat za cenu obsaženého kovu).

A jaké nejzajímavější poklady mincí se našly na území bý

valého Československa? Je třeba si hned v úvodu říci, že o těch

nejzajímavějších možná vůbec nevíme, protože se do rukou nu

mismatiků-vědců nikdy nedostaly. Z nejznámějších pokladů ale

stojí za to jmenovat tzv. košický poklad objevený v roce 1935

a čítající téměř 3 000 zlatých mincí. Vzhledem ke složení ná

lezu, který pochází z konce 17. století, máme hmotné důkazy

o kontaktech středoevropského regionu prakticky s celou Evro

pou. největší evropský poklad zlatých mincí, který se skládal

výhradně z keltských zlatých ražeb, byl nalezen také v Čechách,

23

a to roku 1771 v Podmoklech na Rakovnicku. Tento nález byl

však z větší části přetaven na tereziánské zlaté mince a zčásti

roz kraden. Další nález keltských duhovek pochází z roku 1877

z Hradiště u Stradonic. Z dalších nálezů na našem území ještě

zmiňme odkrytí středověké padělatelské dílny v koněpruských

jeskyních či poděbradský nález z roku 1936 čítající 1 400 kusů

denárů z 10. století.

Sbírání mincí

Sbírání mincí, především pak sbírání mincí moderních (jak jsou obvykle označovány mince od roku 1800 do současnosti), je celosvětově velmi rozšířenou zálibou. Je tomu tak zejména pro relativně snadnou dostupnost sběratelského materiálu. Mince mi se platilo a platí prakticky na celém světe. neznám stát, na jehož území by se někdy za posledních 100 let neplatilo mincemi. I velká většina současných států vydává svoje mince či na jejich území platí nějaká společná měna, případně alespoň na svém území používá mince jiných států. Většinou i státy, kde se ražba mincí nevyplatí vzhledem k inflaci, a kde tedy obíhají pouze papírové peníze, vydávají z obchodních či prestižních důvodů alespoň mince pamětní (v roce 2015 to bylo např. Bělorusko).

A jak se budoucí sběratel ke sbírání mincí obvykle dostává? Pro někoho může být prvotním impulsem to, že najde na chalupě v kredenci pár starých mincí po babičce, někdo si přiveze ze zahraniční dovolené hrst drobných, jiného ke sbírání mincí přivede kamarád, který je už sbírá a rád by si je s někým vyměňoval. někdo si třeba přečte o sbírání mincí populární knížku, a následně se začne numismatice podrobněji věnovat (nezastírám, že bych byl moc rád, kdyby k popularizaci sbírání mincí alespoň nepatrnou měrou přispěla i tato knížka). Je zajímavé, že v dospělosti se překvapivě mnoho lidí vrací i ke svým dětským sbírkám a snaží se v nich pokračovat už na vyšší úrovni. nezřídka se také stává, že budoucí sběratel třeba zdědí po příbuzném nějaké mince nebo i celou sbírku a při úvahách, co s ní, záhy zjistí, že se ji prodat ani nevyplatí, a raději začne mince sám sbírat. někdo může sbíráním mincí naopak pokračovat v dlouhé rodinné tradici trvající několik generací.

Začínáme tvořit sbírku

kde a jak mince do své sbírky získávat? První rada je jednoduchá – stačí se trochu porozhlédnout kolem sebe, prohledat šuplíky na chalupě, občas se podívat do peněženky a zachovalé mince si odložit stranou. Také stojí za to např. v bance či na poště požádat pokladní o zachovalou kovovou padesátikorunu či o desetikorunu a dvacetikorunu vydanou k výročí milénia. Ze zahraniční dovolené si přivezte zachovalé mince, které tam obíhají. Svoji sběratelskou zálibu můžete také rozhlásit mezi přáteli a spolupracovníky, jistě vám pár mincí přinesou. Zpočátku vám půjde sbírání mincí velmi rychle a svých prvních sto kusů mincí budete mít jistě za pár dní a navíc prakticky zadarmo.

Po určité době ale zjistíte, že zadarmo se od známých dají získat stále jen ty samé mince, a budete se muset rozhodnout, kterým směrem by se vaše nově založená sbírka měla ubírat, na jaké období, druh mincí či státy by se měla specializovat. Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo sbírá mince, je prvním řešením výměna. Se získáváním mincí zadarmo či s výměnou ale numismatik-začátečník dlouho nevystačí. nakonec musí začít mince nakupovat (a obvykle své numismatické přebytky také prodávat). Mince či běžné bankovky je v současné době možné koupit v růz ných starožitnictvích či bazarech, ale tam bývají někdy i docela běžné mince až několikanásobně předražené. Je to často způsobeno prostě tím, že antikvář či majitel bazaru není v numismatice příliš znalý, a proto raději ceny nadsadí, aby neprodělal. na druhou stranu, pokud máte dostatečné numismatické znalosti, dá se i v takovém bazaru nakoupit dobře – může se stát, že antikvář přehlédne lepší ročník či např. mincovnu. ovšem lepší volbou pro nákup mincí jsou specializované numismatické prodejny. Tam se dají mince koupit za ceny bližší těm reálným, obvykle však také ne zdaleka nejlevněji. Totéž platí o mincovních aukcích pořádaných soukromými firmami, na něž má přístup kdokoliv včetně zahraničních dražitelů. nejlepší i cenově nejvýhodnější (a to nejen pro začátečníky) bývá nákup mincí na členských schůzích a aukcích přímo od členů jedné ze dvou numismatických společností působících na našem území. Jsou jimi Česká numismatická společnost (ČnS) a Česká společnost přátel drobné plastiky (ČSPDP). Členství v těchto společnostech je podmínkou pro účast na dražbách na jejich členských aukcích. Prostředí na schůzkách ČSPDP je komornější, ceny mincí prodávaných na malých aukcích jsou většinou nižší. na schůzkách ČnS bývá zase k dispozici více numismatického materiálu, charakter těchto schůzek je však obvykle více formální.

A nakonec není možné nezmínit se o největším světovém numismatickém trhu – internetu. Přes internet se dnes dá koupit či vyměnit skoro všechno, tedy i mince.

Ve všech případech je ale nutné, aby jak numismatik-začátečník, tak zkušenější sběratel měl o mincích, které nakupuje či vyměňuje, poměrně velké znalosti. nákup kvalitních katalogů a studium odborné literatury a časopisů jsou pouze jedním ze základních předpokladů. nejdůležitější a naprosto samozřejmé je nadšení pro věc samotnou.

sbírání mincí jako investice

Jak by se mohlo zdát z předchozích řádků, sbírání mincí mů že být finančně poměrně náročný koníček. nemusí tomu tak však být vždycky. Celkem solidní sbírka mincí se dá po čase vytvořit i s měsíčním rozpočtem kolem 1 000 kč. nelze ani přehlédnout fakt, že kvalitní numismatická sbírka může být i trvalou hodnotou. Je však třeba na tomto místě zdůraznit, že mince (a to ani zlaté) nejsou vhodným artiklem pro spekulativní investice, jejichž cílem je primárně vytváření zisku! Cena mincí, jakož i cena jakéhokoliv zboží, je určována tržními principy, tedy nabídkou a poptávkou. U platných mincí hraje roli v určení jejich ceny (zejména u vyšších nominálů) také jejich jmenovitá hodnota, která samozřejmě kolísá v závislosti na kursu dané měny. ovšem těžko lze dopředu určit, která konkrétní mince bude za několik let cenná. Rovněž hodnota pamětních mincí kolísá a lze jen těžko odhadnout, u které konkrétní pamětní mince bude cena stoupat a u které naopak klesne.

U některých zlatých mincí vydávaných ve velkých nákladech se jejich cena přímo odvíjí od ceny obsaženého kovu. Jedná se například o běžné ročníky rakouskouherských desetikorun či dvacetikorun, které byly primárně určeny pro oběh, či o zlaté mince, které byly a dosud jsou vydávány k investičním účelům, jako např. rakouskouherské zlaté mince s ročníky ražby 1912 a 1915, které doposud vydává vídeňská mincovna. Dalším příkladem jsou speciální investiční mince (bullion coins) vydávané od 60. let 20. století. U těchto zlatých mincí jsou dokonce většími prodejci (např. zahraničními komerčními bankami či směnárenskými řetězci) denně vyhlašovány jejich nákupní a prodejní kursy. Většina zlatých mincí je také jakožto investiční instrument v zemích EU (tedy včetně České republiky) osvobozena od DPH. Mně osobně jako nadšenci pro numismatiku tento typ investičních mincí nic neříká. Z ryze investičního pohledu je však nakupování tohoto typu zlatých mincí zřejmě nejvýhodnější.

Samostatnou kapitolou jsou různé soukromé medaile z drahých kovů, jejichž prodejní cena je velmi vysoká s ohledem na jejich prakticky nulovou numismatickou hodnotu. kupování

Česká dvousetkoruna ke 150. výročí narození Leoše Janáčka (provedení PROOF).


28

těchto medailí nemohu z numismatického hlediska laikům ani

potenciálním investorům v žádném případě doporučit. navíc

jsou, na rozdíl od výše zmíněných investičních mincí, zařazeny

do základní sazby DPH.

Základním předpokladem pro investování do mincí jsou

tedy, stejně jako u „pouhého“ sbírání, numismatické znalosti.

Pouhé shromažďování drahých mincí, koupených například

v aukcích či v numismatických obchodech bez širších znalos

tí a vybíraných jen podle hesla „čím dražší, tím lepší“, může

mít zcela opačný efekt než dobré zhodnocení investice. Takto

vytvořená sbírka nemusí být po deseti letech reálně prodejná

třeba ani za polovinu pořizovací ceny. Cena kvalitně sestavené

numismatické sbírky však obvykle z dlouhodobého hlediska

neklesá, spíše drží krok s inflací či se dokonce mírně reálně

zvyšuje. Relativně bezpečně lze investovat do velmi dobře za

chovalých starých mincí či do mincí dlouhodobě numismaticky

hledaných. na druhou stranu však lze na pohled líbivou sbírku

běžných moderních mincí z exotických států jen stěží označit

za dobrou investici. Takto vytvořená sbírka má spíš než hod

notu historickou význam esteticko-sběratelský a svému majiteli

tak často přináší více radosti, než kdyby vlastnil drahé mince

a strachoval se, zda jejich cena náhodou neklesla. Je třeba také

zdůraznit, že ani kvalitní sbírka mincí není z hlediska její pro

dejnosti příliš likvidní. Prodej byť numismaticky hledané mince

není možné většinou zrealizovat ze dne na den. Minimálně je

třeba minci nabídnout nějaké numismatické prodejně či ještě

lépe ji nabídnout k prodeji v aukci. Jedinou výjimkou jsou výše

zmíněné zlaté investiční mince, které je možné prodat v pod

Americká zlatá investiční mince o váze 1/4 unce a v nominální hodnotě 10 dolarů.


29

statě ze dne na den. Je ovšem otázkou, zda o shromažďování

investičních mincí lze mluvit jako sbírání.

osobně proto radím mince sbírat nikoliv z touhy po zisku,

ale pro radost ze samotného sbírání. Pokud se při sbírání a ze

jména při nákupu mincí budete chovat racionálně a nebudete

zbrkle nakupovat bez detailní znalosti toho, co nakupujete,

neměla by vámi vytvořená sbírka s časem ztrácet na ceně. Pokud

ale hledáte sběratelský obor vhodný ke spekulativním nákupům

a prodejům, pak na numismatiku raději zapomeňte, protože je

poměrně pravděpodobné, že v tomto oboru neuspějete.


30

Vzácnost mincí

Skoro každý numismatik se pravidelně setkává s otázkou, která mince na světě je nejvzácnější. Jedním z důvodů těchto do tazů je fakt, že filatelie, která je s numismatikou laiky často srovnávána, má svého proslulého Modrého Mauritia. Stejně populární nejvzácnější mince však neexistuje, a to prostě proto, že mnoho mincí se zachovalo pouze v jediném exempláři. neplatí tedy přímá úměra, tj. čím méně mincí se zachovalo, tím jsou dražší. Pokud se mince vyskytuje jen v jednom či v několika exemplářích, a ty jsou drženy výhradně kulturními institucemi či jinými subjekty, které je nehodlají prodat, nemůže trh stanovit jejich cenu. obecně se dá říci, že nejvzácnější mince jsou ty, kterých je k dis pozici relativně málo, ale je jich alespoň tolik, aby s nimi mohl vzniknout relevantní trh. A také o ně musí být mezi sběrateli patřičný zájem. Stejně jako u jakéhokoliv jiného zboží, i u mincí tedy platí, že rozhodující pro určení jejich vzácnosti je vzájemný poměr nabídky a poptávky na numismatickém trhu.

A jaká je tedy v současné době nejdražší mince na trhu? Je jí zřejmě americký zlatý dvacetidolar z roku 1933 zvaný „Double Eagle“, prodaný v roce 2002 v aukci v new Yorku za neuvěřitelných 7,56 milionů dolarů. Tento konkrétní kus měl ale velmi pohnutý osud a dosažená cena je proto naprosto unikátní. Pro tento vydražený kus se zabíjelo, byl několikrát ukraden, byly o něj vedeny vleklé soudní spory a konečně byl náhodou odvezen ze sejfu ve Světovém obchodním středisku v new Yorku krátce před osudným 11. zářím 2001, kdy se tato známá newyorská dvojčata stala cílem ničivého teroristického útoku. Pro porovnání běžný Double Eagle z roku 1933 stojí „jen“ okolo milionu dolarů.

A opět obligátní otázka – jak je tomu u nás? Za nejvzácnější

československou minci je tradičně považován pětihaléř z roku 1924. Jeho cena se ale pohybuje v podstatně nižších sférách, podle zachovalosti stojí obvykle něco přes dvě stě tisíc korun. Seznam dalších vzácných československých mincí najdete v tabulce. Závěrem velmi vážně míněné varování – u vzácných mincí si mu síme dávat dvojnásobný pozor na možné padělky, a to nejen u vzácných mincí zahraničních! V současné době se totiž objevuje velké množství padělků vzácných československých mincí, některé jsou i zcela nepokrytě nabízeny k prodeji s tím, že se nejedná o originály, ale eufemisticky jsou označovány jako „novoražby“ či jako „pozdější ražby“. Toto označení má evokovat, že by se mělo vlastně jednat o pozdější doražbu mincí z původních razidel. Pravým důvodem takového označování mincí je snaha vyhnout se trestnímu postihu za to, že jsou prodávány falzifikáty. Díky použití moderních technologií nejen laik, ale někdy i zkušený sběratel často nerozezná na první pohled falzum od originálu. Proto při nákupu vzácných mincí někdy nepomůže ani mnohaletá zkušenost. Při nákupu opravdu vzácné mince proto doporučuji vyžadovat od prodejce i ověřený znalecký posudek potvrzující pravost prodávané mince. ovšem ani znalecké posudky často nerozlišují původní minci od mince ražené sice z původních razidel, ale později.

orientační ceny vzácných mincí zjistíme nejjednodušším

způ sobem ze sběratelských katalogů, kterým je věnována jedna z následujících kapitol.

nejvzácnější československé mince:

Nominál a ročník ražby Poznámka – proč je mince vzácná

5 haléřů 1924 V důsledku defektu razidel bylo raženo málo kusů

25 haléřů 1932 Zkouška, která se dostala omylem do oběhu

1 Kčs 1947 hliníková Zkouška, která se dostala omylem do oběhu

(niklová mince ze stejného ročníku je běžná)

5 Kč 1937 Zkouška, která se dostala omylem do oběhu

5 Kčs 1951 Zkouška nevydané mince, která pronikla mezi sběratele

10 Kč 1933 Raženo málo kusů

Další numismatiky hledané ročníky čs. mincí (ceny těchto

mincí však již nemusí být nijak závratné):

Nominál a ročník ražby Poznámka

3 haléře 1962 Zřejmě početnější zkouška, která se dostala omylem do oběhu

5 haléřů 1926 Raženo málo kusů

20 haléřů 1933 Raženo málo kusů

20 haléřů 1947 Zřejmě početnější zkouška, která se dostala omylem do oběhu

25 haléřů 1954 Raženo o něco méně kusů, vzácnější jen v hezkých zachovalostech

50 haléřů 1926 Raženo málo kusů

50 haléřů 1953 Raženo o něco méně kusů, vzácnější jen v hezkých zachovalostech

5 Kč 1927 Raženo málo kusů

5 Kčs 1952 Nevydaná mince, která se dostala mezi sběratele

5 Kčs 1986 Ražena jen pro sady v relativně malém nákladu

V poslední době se však objevují padělky i těchto mincí. Vel

mi časté jsou zejména padělky tříhaléře 1962 a hliníkové pětikoruny 1952.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist