načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Sběratelka parfémů - Kathleen Tessarová

  > > > > Sběratelka parfémů  
Sběratelka parfémů
-14%
sleva

Kniha: Sběratelka parfémů
Autor:

Nedávno provdaná Grace Munroeová nezapadá do společenské smetánky Londýna padesátých let, manželství se moc nedaří a sama je nespokojená. Najednou obdrží dopis z právnické ...
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  349 Kč 300
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
10
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Rok vydání: 201609
Počet stran: 317
Rozměr: 208,0x138,0x30,0 mm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Drahomíra Michnová
Hmotnost: 0,373kg
Jazyk: česky
Vazba: Pevná s přebalem lesklá
Doporučená novinka pro týden: 2016-39
ISBN: 978-80-7359-490-9
EAN: 9788073594909
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nedávno provdaná Grace Munroeová nezapadá do společenské smetánky Londýna padesátých let, manželství se moc nedaří a sama je nespokojená. Najednou obdrží dopis z právnické kanceláře. Má přijet do Paříže, kde na ni čeká dědictví. Potíž je však v tom, že o žádné Evě d´Orseyové, která jí odkazuje nemalý majetek, nikdy neslyšela. Pátrání po její totožnosti zavede Grace o celá desetiletí zpět, do New Yorku, Monte Carla, Paříže a Londýna dvacátých let. Pozvolna odkrývá záhadu geniálního tvůrce parfémů a jeho múzy, jíž se kdysi stala právě Eva. Ve třech jedinečných vůních se vášnivý parfumér pokusil zachytit celou její bytost, její esenci, a učinil ji tak nesmrtelnou. Příběh Evy d´Orseyové nadobro změní Gracin život – je nucena si vybrat zda bude žít podle očekávání společnosti nebo půjde svou vlastní cestou. Nezapomenutelné vyprávění je hlubokou sondou do komplikované a obsedantní lásky mezi múzou a umělcem, výpovědí o obrovské síle vzpomínek a moci vůní.

Kniha je zařazena v kategoriích
Kathleen Tessarová - další tituly autora:
Sběratelka parfémů Sběratelka parfémů
Tessarová, Kathleen
Cena: 229 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Sběratelka parfémů" mají také často zájem o tyto tituly:
Umíráme na objednávku - nová edice Umíráme na objednávku
Kašpar, Tomáš
Cena: 131 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1 sběraTelKa parfémů
Kathleen Tessarová
sběraTelKa parfémů





2 Kathleen Tessarová





3 sběraTelKa parfémů
Kathleen Tessarová
sběratelka
parfémů
Přeložila
Drahomíra Michnová





4 Kathleen Tessarová
Copyright © Kathleen Tessaro 2013
Translation © Drahomíra michnová, 2016
Czech edition © metafora, 2016
all rights reserved
IsbN 978-80-7359-490-9
Tato kniha je fikce. Veškeré postavy, lokality a děje vylíčené
v tomto románu jsou dílem autorčiny fantazie. Všechna
podobnost se skutečnými osobami, ať už žijícími, či zesnulými, místy
a událostmi je čistě náhodná.





5 sběraTelKa parfémů
Pro mého syna Eddieho
Vždy, navždy... a ještě





6 Kathleen Tessarová





7 sběraTelKa parfémů
Paříž, zima 1954

c
—
d

eva d’Orseyová seděla u kuchyňského stolu, naslouchala
tikotu hodin, před sebou noviny Le Figaro. byl to zvuk času,
který od ní odplýval.
potáhla z cigarety a vyhlédla z okna do chladného
mlhavého rána. paříž se právě probouzela, šedý úsvit s prvními
šmouhami oranžové se pozvolna vpíjel do tmavomodrého
nebe. byla vzhůru už několik hodin, od čtyř. Doba spánku
se jí během posledních let postupně krátila, jak bolest,
která jí vystřelovala do levého boku, sílila.
lékař to vzdal už před několika měsíci. Jeho diagnóza:
není hodnou pacientkou, je arogantní, odmítá poslouchat
jeho pokyny. Cirhóza teď postupovala rychle, hlodala jí
játra, už je měla jako mycí houbu. lékař se domníval, že jeho
rada je naprosto jednoduchá: eva musí přestat pít.
„Vždyť se ani nesnažíte,“ vytýkal jí při poslední
návštěvě.
seděla na vyšetřovacím stole a zapínala si knoflíčky
halenky. „Nemůžu spát.“
„No, to se vůbec nedivím,“ vzdychl. „s tak rozsáhlým
zánětem jater.“
podívala se na něj. „potřebuju nějaké prášky na spaní.“
Zavrtěl hlavou, přešel k psacímu stolu a naškrábal
recept. „Víte, neměl bych vám tohle předepisovat. berte
jenom jeden, jsou velmi silné,“ varoval ji a podal jí papír.
„Děkuju.“
přesto se ještě naposledy pokusil: „Tak alespoň tolik
nekuřte!“
ale proč vlastně?





8 Kathleen Tessarová
eva vyfoukla kouř a udusila nedopalek gitanky v
popelníku. byly to obyčejné cigarety – moc silné. Neženské. ale
to jí vyhovovalo. Cítila teď jen výrazné chutě. Chuť levné
čokolády, nekvalitní paštiky, černé kávy. stejně nezáleželo
na tom, co jí, už dávno ztratila chuť k jídlu.
V lékařové předpokladu, že každý chce žít věčně, bylo
něco naivního, jaksi mile arogantního.
Vzala propisku a na okraj novin čmárala kolečko,
vlastně několik kroužků.
Ještě zbývalo zařídit pár drobností. před několika týdny
byla u právníka, pečlivého, trochu odměřeného mladíka.
a tu krabici uložila do bezpečí u kysele se tvářící
domovnice, madame assangeové. ale minulou noc, když nemohla
spát, ji napadlo něco jiného. byl tu ten let, z londýna do
paříže. pomyšlení na letadlo ji naplňovalo zvědavostí. bylo
to výstřední, ne nutné. Jenže existovalo pár věcí, které by
člověk měl v životě zažít; cesta letadlem byla určitě jednou
z nich. Usmála se sama pro sebe, když si představila přílet
do paříže, míle chladného modrého moře a pak první
pohled na město.
svraštila obličej. bolest se ozvala znovu, ostrá jako nůž,
pak jí bok úplně znecitlivěl.
pomyslela na láhev koňaku. Nechtěla pít ve dne.
stanovila si nové pravidlo, že bude pít až po šesté večer. alespoň
tak to měla v plánu. ale ruce se jí teď třásly, žaludek měla
jako na vodě.
Ne. Dá si koupel. Oblékne se. a půjde na mši, na půl
osmou do elis de la madeleine. Tenhle kostel měla v paříži
ze všech nejraději. máří magdaléna, ta vzpurná a umíněná
dcera církve, tam hrdě stoupala na nebesa, andělé ji na
svých pažích vynášeli vzhůru celý den, každý den.
mše se podobala skvělé opeře, kouzelnickému
představení s nejnákladnějšími rekvizitami ve městě. a víra v trik
obratných rukou, při kterém byl člověk kouzelníkem i
divákem zároveň, šalebníkem i tím ošáleným. ale co, kdo
dokáže odolat dobrému kouzelnickému triku?
složila noviny, odsunula židli a vstala.
Vezme si svůj nejlepší tmavomodrý kostýmek, posadí se
s věřícími do první řady. budou společně naslouchat tomu
mladému knězi, otci paulovi, který tolik bojoval, aby srozu-





9 sběraTelKa parfémů
mitelně vyložil písmo, snažil se ho celým svým rozsáhlým
intelektem aplikovat na dnešní dobu. Ne vždy se mu to
dařilo. Nevěděl, jak odůvodnit nesrovnalosti, dosud si
neuvědomoval, že jsou samy o sobě záhadou. přesto ji jeho
duševní obratnost těšila, skoro stejně jako těšila jeho.
Často se omezil na to, že se prodíral vrstvami různých
možných hebrejských překladů, pak nečekaným slovesem
objasnil nějaký rozsáhlý duchovní rozpor. V jejím případě
svým hrdinstvím neplýtval nadarmo. Ona si cenila těch,
kteří bojovali veřejně a očividně.
Otec paul se na to samozřejmě takhle nedíval. Teprve
před pár lety vyšel ze semináře a myslel si, že svému
stádečku předává duchovní potravu a vede je. Nechápal, že jeho
starší farníci, především ženy, jsou tam kvůli němu, a ne on
kvůli nim. Otec paul byl na začátku své životní dráhy. Jeho
přesvědčení, hladká a lesklá jako sklo, potřebovala
ochranu. Čekala trpělivě, až i on podlehne nesnesitelné
nevyváženosti boží vůle, tvrdosti božího milosrdenství, temnotě
jeho milosti.
Tyto myšlenky evu uklidňovaly. Její mysl se opět
rozletěla známým směrem: obírala se paradoxy víry a
pochybnosti. Jako opotřebovaný kousek látky, změklý mnohými
doteky, příjemný na omak.
Nejdřív mše a potom, ano, cestovní agentura.
Odnesla popelník ke dřezu, vysypala nedopalky a
vymyla jej. Dole v uličce se něco pohnulo... vynořující se stín –
měnil se, trhal. Tlukot černých křídel, pohybujících se jako
jedno, dokud nezaplnilo celou protější zeď, pokaňkalo
bledé paprsky zimního slunce.
Najednou se jí vybavila jiná vzpomínka. bezdechá
ochromující hrůza, vůně zelené louky a vlhkého lesa – a obrovské
hejno havranů letících k obloze, křídla se ebenově lesknou,
zobáky jako čepele – křičí, vřískají.
eva se zachytila desky kredence, pevně zavřela oči.
popelník jí vypadl z ruky, třeskl o porcelánový dřez.
rozbil se.
„sakra!“
eva opatrně vyhlédla z okna, srdce jí pořád prudce
bušilo. stín byl pryč. Nejspíš hejno městských holubů.
sebrala střepy popelníku a položila je na desku kreden-





10 Kathleen Tessarová
ce. byl to starý a levný předmět. ale připomínal jí jiné časy,
dobu, kdy byl život plný začátků.
Hodiny hlasitě tikaly.
Váhala jen chvilku.
podala si skleničku, sáhla po láhvi levného koňaku,
rozechvělýma rukama si nalila a obrátila ho do sebe. alkohol
ji okamžitě rozehřál, zaplavil všechny údy, napětí a
nervozita povolily.
Ten doktor nic nepochopil.
Nechápal, jaké to je žít mezi vzpomínkou a lítostí a
nemít to jak otupit.
eva si nalila znovu a přejížděla prstem po drsné hraně
porcelánového střepu.
slepí to.
Vykoupe se.
Oblékne si svůj tmavomodrý kostým.
Zaklonila hlavu a hodila do sebe další hlt.
Už nezáleží na tom, jestli budou na popelníku viditelné
rýhy.





11 sběraTelKa parfémů
Londýn, jaro 1955

c
—
d

Grace munroeová se s úlekem probudila, zalapala po
dechu.
až dosud běžela, klopýtala po nerovné zemi v hustém
zarostlém lese, hledala, volala. ale čím usilovněji běžela, tím
byl les neproniknutelnější. Šlahouny popínavých rostlin se
jí omotávaly kolem nohou, větve ji šlehaly do obličeje, do
rukou, do stehen. a ten pocit strachu, že čas neúprosně
ubíhá. Někoho nebo něco honila. ale bylo to pořád
vpředu, mimo dosah. Najednou ztratila pevnou půdu pod
nohama a zřítila se po hlavě do hluboké kamenité rokle.
srdce jí splašeně bušilo, chvíli jí trvalo, než se v šeru
rozkoukala a uvědomila si, že je ve svém pokoji a leží na posteli.
byl to sen.
Jenom sen.
Natáhla se a rozsvítila lampičku na nočním stolku, pak
padla zpátky na polštář. srdce jí pořád rychle tlouklo, ruce
se jí třásly. byla to stará noční můra, zlý sen z dětství.
myslela si, že z něj už vyrostla. ale teď, po letech, se vrátil.
Jak dlouho vlastně spala? Koukla se na budík. skoro půl
sedmé. Zatraceně.
mallory tu bude každou chvíli, a ona se má ještě oblékat.
Grace dnes večer nechtěla jít, jenže to kamarádce slíbila.
přistoupila k oknu s výhledem na Woburn square a
odhrnula těžké závěsy.
byl dubnový podvečer, období roku, kdy se dny dychtivě
natahovaly směrem k létu a časně večer dostávala obloha
jemně modrý porcelánový nádech pozlacený příslibem
nadcházejícího tepla. platany lemující náměstí už nasazovaly





12 Kathleen Tessarová
něžné jasně zelené pupeny, ze kterých pak v létě vznikne
hustý smaragdově zelený baldachýn. Teď však byly větve
stromů ještě holé, prudce se zmítaly při každém závanu
ledového větru.
Hlavní park byl během války překopán a osázen ovocem
a zeleninou, kovový plot roztavili a teď jej bylo potřeba
obnovit. budovy, které se v této části města zachovaly, byly
začouzené a poseté jizvami po šrapnelech.
Ve vzduchu byl cítit jakýsi spěch, přechod od jednoho
ročního období ke druhému, naděje podbarvená
nadcházejícím večerem. ptáci zpívali, zelené listy hyacintů a
narcisů se kývaly ve větru. Na slunci teplo, ve stínu mráz, roční
doba extrémů.
Grace měla ráda ostrost tohoto období, tlumené
proměnlivé světlo, které si zahrávalo s jejíma očima. byla to
doba tajemných, výrazných proměn. Jednu chvíli jen
bouřky a déšť, pak se najednou objevilo pole narcisů,
vítězoslavně zatroubilo barevnou fanfáru.
Grace přitiskla špičky prstů na chladné okenní sklo.
Tohle nebyl, jak říkával její manžel roger, jejich pravý dům.
měl odvážnější plány, chtěl něco lepšího, blíž k belgravii.
ale Grace se tu líbilo; bydleli v centru bloomsbury, blízko
londýnské univerzity a Královské koleje, připomínalo jí to
Oxford, kde ještě před pár lety žila u svého strýce. byl plný
činorodého ruchu, obchodů a úřadů, studentů
spěchajících na přednášky. Dole na ulici viděla proud úředníků
zabalených do pršiplášťů, s hlavou skloněnou proti větru
se sunuli po skončeném pracovním dnu stejnoměrným
tempem ke stanici metra.
Grace si opřela hlavu o okenní rám.
musí to být příjemné mít práci. pěkně uspořádaný psací
stůl. srovnanou kartotéku se spisy. a hlavně, mít nějaký cíl.
Když teď byla vdaná, její dny měly takový únavný
otevřený konec; poletovala jako balonek od jedné společenské
povinnosti ke druhé.
roger bral každou z nich velice vážně. „mluvila jsi s
někým na tom obědě v Konzervativním dámském klubu?
Vedle koho jsi seděla? pověz mi, kdo tam byl.“
byl mimořádně zběhlý v odhalování skrytých významů
každé takové příležitosti.





13 sběraTelKa parfémů
„Usadily tě k prvnímu stolu, hned vpředu. To je dobře.
Nezapomeň napsat moně rileyové a poděkovat jí za
pozvání. mohla bys třeba uspořádat neformální večeři? Nebo
ještě lépe, pozvat ji někam na čaj a zkusit to nějak zaonačit, aby
nás na večeři pozvala ona. bylo by lepší, kdyby nás pozvali
první. Člověk nechce vypadat moc horlivě.“
spoléhal, že se Grace ujme jejich společenského
rozjezdu, jenže ta nebyla velký stratég. a hlavně v tom nenalézala
žádné potěšení.
přesto teď musí spěchat, připomněla si, aby na ni
mallory nečekala.
Otevřela dveře pokoje a zavolala dolů na hospodyni,
která tam uklízela: „paní Dellerová!“
„ano?“ ozvalo se z kuchyně.
„přinesla byste mi laskavě šálek čaje?“
„ano, madam.“
Grace spěchala do koupelny, opláchla si obličej
studenou vodou a osušila si ho, zkoumala ho v zrcadle. měla
by mu věnovat větší péči – koupit si modré oční stíny
a tekuté černé oční linky, naučit se používat tužku na obočí
a vůbec, naučit se líčit podle poslední módy. místo toho si
lehce přepudrovala nos a tváře a přetřela si rty červenou
rtěnkou. Vlasy měla delší, sahaly jí kousek pod ramena.
Nezdržovala se česáním, navyklým pohybem je svinula do
drdolu a upevnila sponkami. Zezdola zabzučel domovní
zvonek.
„sakra!“
Zrovna dnes musí mallory přijít včas!
prudce otevřela šatník a popadla modré koktejlky z umě -
lého hedvábí, hodila je na postel. Vyklouzla z tvídové
sukně a halenku si přetáhla přes hlavu, ani nerozepnula
knoflíčky.
Kdepak jsou ty tmavomodré lodičky k šatům?
pátrala po nich na dně skříně. sotva se shýbla, ucítila,
jak jí na patě pustilo oko na punčoše.
„Do háje!“
rozepnula podvazky, slyšela, že paní Dellerová dole už
otevírá dveře, pak tlumený hovor, když od mallory přebírala
kabát. a potom už zavrzaly schody starého georgiánského
schodiště, mallory stoupala nahoru.





14 Kathleen Tessarová
Grace popadla ze zásuvky nové punčochy, posadila se na
postel a navlékala si je.
Ozvalo se zaklepání. „To jsem jenom já. Jsi oblečená?“
„pokud ti nevadí, že jsem v kombiné.“
mallory strčila hlavu do dveří. Tmavé kaštanové vlasy
měla nakadeřené, na mléčně bílém krku jí zářila šňůra
perel. „Ty ještě nejsi převlečená? Vždyť už to začalo, Grace!“
Grace si připnula punčochy a vstala. „Copak není
moderní chodit pozdě?“
„Odkdy tě zajímá, co je moderní?“
Grace se rychle otočila. „mám rovně švy?“
„máš. Na.“ mallory jí podala šálek čaje. „Hospodyně mě
poprosila, abych ti ho přinesla.“
„Díky.“ Grace se napila, mallory ve večerních šatech
odšustila ke křeslu a opatrně se usadila na krajíček, aby si
nepomačkala bohatě nařasenou sukni.
„Co jsi dělala celé odpoledne?“ otázala se káravě.
„ale nic.“ Grace se nechtěla přiznat, že si dopřála
spánek během dne, nebylo to nic, čím by se člověk musel
chlubit. „a co ty? Cos dělala ty?“
„Teprve před hodinou jsem se vrátila od kadeřníka.“
mallory otáčela hlavou a předvedla svůj půvabný profil
korunovaný kadeřníkovým výtvorem. „Věř mi, že pan Hugo
je jediný v celém londýně, komu dovolím sáhnout mi na
vlasy. měla by sis k němu zajít. Dokáže zázraky! Nemáš
cigaretu?“
„Tamhle,“ ukázala Grace na stříbrnou kazetu na stolku.
Znovu se napila čaje a odstavila šálek na toaletku.
mallory si vzala cigaretu. „Co si dnes oblečeš?“
„Ty modré taftové.“
„staré věrné!“ mallory se usmála a zavrtěla hlavou.
„musíme spolu vyrazit na nákupy. mají teď tak krásné věci!“
Třicetiletá mallory byla jen o tři roky starší než Grace,
ale v londýnských společenských kruzích už platila za
jednu z nejelegantnějších mladých žen. Jejím manželem byl
Gracin bratranec Geoffrey a mallory měla tendenci brát
Grace pod svá křídla. ale Grace byla vůči jejím radám
zoufalým způsobem imunní.
„Copak se ti ty šaty nelíbí?“ zeptala se Grace.
mallory pokrčila rameny. „Jsou docela pěkné.“





15 sběraTelKa parfémů
Grace znovu vzhlédla. „Co je na nich špatného?“
„Jsou jen takové, no, já nevím. Víš, jaká Vanessa je.
Všechno musí být tip ťop. Nejnovější model roku 1956...“
„Což je pozoruhodné, vzhledem k tomu, že se píše rok
1955, mal.“
„No vidíš! Vždyť to povídám, že Vanessa vždycky musí jít
s dobou, vlastně je o krok vpřed.“
„ano, ale já s ní přece nemusím soutěžit, ne? Každá z nás
nemůže udávat tón nejnovější módě. Vanessa má mnohem
víc času i peněz.“
„možná, ale na jejích večírcích nikdo nechce chybět, že?
Ty musíš už taky začít vyhledávat ty správné společenské
události. Dnešní večer je dobrou příležitostí nasbírat
nějaké kontakty z Vanessina seznamu hostů. mám v kabelce
notýsek a tužku, kdybys potřebovala.“
„ach, bože,“ otřásla se Grace. „Už jen samotné
pomyšlení na něco takového mě děsí!“
„No ale opravdu!“ mallory obrátila oči v sloup. „Jak ses
vlastně bavila v Oxfordu?“
„můj strýc je univerzitním profesorem. mívali jsme
hosty, podával se květákový nákyp a hrál se bridž.“
„To je příšerné!“ rozesmála se mallory. „budeš muset
překonat nechuť mluvit s ostatními lidmi, jestli máš být
manželovi ku prospěchu. Jen kvůli jeho krásným očím ho
nepovýší,“ usmála se. „Nemáš zapalovač? Jak se ti líbí?“
Vstala a zatočila se, široká sukně jejích tmavočervených
šatů odhalujících ramena zavířila. „Jsou nové. Od
simpsona.“
„Velice pěkné.“ Grace si natáhla své tmavomodré
koktejlky. „Zapalovač je tam taky, ne?“
mallory se přehrabovala v kazetě. „Nic nevidím. Není
tu.“ Vložila cigaretu do koutku dokonale nabarvených rtů.
„Ukaž, zapnu ti je.“
Grace se před ni postavila zády a mallory jí zatáhla zip.
„Tak ho určitě sbalil roger. pořád ztrácíme zapalovače. ale
tenhle byl můj oblíbený. Jestli ho roger ztratil, tak ho
přetrhnu.“
mallory vzala do prstů dobrých pět centimetrů látky,
šaty měly Grace v pase těsně přiléhat. „Jsou ti velké. Zase
jsi zhubla.“ V hlase jí zazněl vyčítavý tón.





16 Kathleen Tessarová
Grace přešla k toaletnímu stolku a vyndala ze zásuvky
krabičku zápalek. Hodila ji mallory a ta ji v letu chytila
s reflexem někdejší hbité uličnice. „Zapal mi taky jednu,
prosím.“
„s radostí. Vždyť jsi dnes večer vlastně moje partnerka.“
„Díky ti za to.“ Grace na ni spiklenecky mrkla do zrcadla
a připnula si do uší perlové klipsy. Dobře věděla, že se jí
mal snaží pomoct. „Jsi hodná, že jsi mě pozvala.“
„Nemůžeme tě nechat zahálet jen proto, že roger
odjel.“ mallory zapálila dvě cigarety a jednu jí podala.
„Kromě toho se mi tak často nepoštěstí vyměnit manžela za
někoho, kdo poslouchá, co povídám. Navíc Vanessu nesnáší,
prý na mě má špatný vliv.“
„a má?“
„samozřejmě.“ mallory zvedla brožurku, která ležela na
stole na hromádce dalších knih. „Co to je?“
„ale nic.“ Grace zalitovala, že ji nenapadlo to zavčasu
schovat. „Jen taková nabídka kurzů.“
„Oxfordská obchodní škola?“ mallory v brožurce
zalistovala a ta se pochopitelně otevřela přímo na stránce, kterou
si Grace předtím založila. „Kurz psaní na stroji pro
pokročilé a kancelářské práce? Účetnictví?“ Zašklebila se. „Co to
má být?“
„Člověk nikdy neví,“ broukla Grace a vklouzla do
tmavomodrých lodiček, „mohlo by se to docela hodit. roger si
třeba jednou otevře vlastní kancelář. mohla bych mu být
užitečná, domlouvala bych mu schůzky, psala dopisy...“
„ale, Grace, ty přece máš zaměstnání,“ pronesla důrazně
mallory. „Jsi jeho manželka.“
„To není žádné zaměstnání, mal.“
mallory ji zpražila pohledem. „Ne? To by mě zajímalo,
jestli sis přečetla i ten drobný text na oddacím listu. Je na
tobě, abys vytvářela domov, rodinu, promýšlela, jaké bude
vaše místo na světě a kam budete směřovat. pomysli, co
to všechno obnáší – kam budou děti chodit do školy, kde
budete trávit víkendy, celý okruh vašich společenských
kontaktů – to všechno je na tobě.“ pokračovala s
přehnaným patosem: „ach, munroeovi? Ovšemže je znám! Ona
je báječná! Jejich syn chodí s naším nejstarším do školy
v Harrow. a jak skvěle dokázala zařídit dům, viděli jste?“





17 sběraTelKa parfémů
mallory potáhla z cigarety a odhodila brožurku. „Věř mi,
holčičko, ty zaměstnání máš. a kromě toho, ta škola je
v Oxfordu. Kolikrát ti mám připomínat, že teď bydlíš v
londýně?“
„ano, ale ty kurzy trvají jen pár měsíců.“
„pár měsíců? Zbláznila ses? Co by tu roger dělal, kdybys
byla pryč?“ Vyfoukla kouř. „Věř mi, že by ses měla ve
volném čase naučit něco užitečného.“
„Jako například?“
„Já nevím...“ myšlenka na sebevzdělávání byla mallory
docela cizí. „Třeba aranžovat květiny. Nebo možná hrát na
harfu.“
„Hrát na harfu? K čemu by mi to bylo?“
mallory chvilku přemýšlela. „Je to uklidňující. Nebo
snad ne? a budeš si moct na veřejnosti něco strkat mezi
nohy!“
„propána, ty jsi ale zkažená!“ rozesmála se Grace. „Já ti
povím, co je uklidňující – pěkně si uspořádat kartotéku,
objednávat kancelářské potřeby, mít v pořádku účetnictví.“
„Grace...“ mallory zoufale rozhodila rukama.
„posloucháš, co říkám? Vážně, už nejsi v Oxfordu. a taky ti
prozradím jedno malé tajemství,“ ztišila hlas do dramatického
šepotu. „muži nemají rádi chytré ženy, jim se líbí ty
okouzlující!“
„Ne!“ vydechla Grace v předstíraném úleku. „Ty myslíš,
že nejsem okouzlující?“
mallory obrátila oči v sloup. „Jsi nádherná. Já jen
říkám –“
„Já to chápu,“ přerušila ji Grace. Věděla, že mallory
nepřesvědčí. Kdykoli se setkaly, přítelkyně ji překvapila
nějakým novým návrhem, jak se má zdokonalit v domácích
uměních, zatímco Grace věděla, že právě k tomuhle
postrádá talent. Nedivila se, že ani dnes tomu není s mallory
jinak.
mallory vyndala zrcátko a zkontrolovala si rtěnku. „Kdy
se vlastně roger vrátí?“
„Za týden. možná dřív.“
„Už je dlouho pryč. Určitě se ti po něm stýská.“
Grace na to neřekla nic.
„až zase bude doma, na všechny tyhle nesmysly zapo-





18 Kathleen Tessarová
meneš. a teď – nemáš nějaký pásek k těm šatům?“
přišustila k ní. „No fakt! Copak ti nikdo neprozradil, že během
prvních pár měsíců manželství máš přibrat? Jak mám být
kmotřičkou, která tě rozmazluje, když se vůbec nesnažíš
ztloustnout?“
V Gracině pohledu se něco změnilo. prudce potáhla
z cigarety a odvrátila se. „myslím, že žádný pásek nemám,“
odpověděla tiše a prohrábla řadu šatů pověšených ve
skříni.
mallory hleděla na její štíhlá záda.
Očividně ťala do živého.
„Tady.“ mallory vzala černou sametovou šerpu z jiných
večerních šatů. „Tahle se bude pěkně hodit,“ rozhodla
a uvázala ji Grace kolem pasu.
Grace dnes večer vypadala mladší, mladší než
obvykle. mallory připomínala malou holčičku, která se oblékla
do maminčiných šatů. bylo to tím účesem, staromódním
a usedlým; slušel by nějaké starší ženě, ale u Grace jen ještě
víc zdůrazňoval její mládí. Ještě víc dával vyniknout jejím
velkým očím; měly výraznou šedozelenou barvu, byly
mandlového tvaru, posazené trochu dál od sebe.
„myslíš, že je to tak dobré?“ Grace se nervózně
prohlížela v zrcadle.
Nikdy ji moc nezajímalo, co si o ní ostatní myslí. mallory
si najednou uvědomila, že právě to na své přítelkyni tajně
obdivuje, i když ji právě kvůli tomu často hubovala.
„Dokonalé,“ ujistila ji. „a teď pojďme, jinak to
zmeškáme úplně.“
sešly ze schodů, Grace se ještě zastavila a mrkla na
odpolední poštu, která ležela na stolku v hale.
„Jé, podívej!“ Zvedla obálku. „letecká pošta. Z francie!
To je zvláštní.“ roztrhla obálku. „Kohopak znám ve
francii?“
„Není to od strýce?“ mallory si oblékala kabát.
„Ne, ten je teď v americe, přednáší tam.“ Grace
rozložila dopis a začala číst.
mallory čekala, netrpělivě poklepávala špičkou střevíce.
„musíme už jít.“ Vyndala z kapsy klíčky od auta. „Co je to?“
„Nerozumím tomu.“
„Je to francouzsky?“





19 sběraTelKa parfémů
„Ne. anglicky.“ Grace usedla na židli. „Je tam letenka.“
„letenka? Kam?“
„Do paříže.“ Grace vzhlédla, podala jí dopis. „To je
nějaký omyl. Nějaký hodně absurdní omyl.“
mallory převzala dopis.
byl napsaný na stroji, na tuhém kvalitním papíře, na
první pohled prozrazoval, že jde o nějaké úřední sdělení.
Všimla si, že v horním rohu je uvedena adresa jedné
právnické firmy v centru paříže: frank, levin et beaumont.
Vážená paní Munroeová,
přijměte prosím naši upřímnou soustrast s Vaší nedávnou
ztrátou. Naše firma se zabývá pozůstalostním řízením
zesnulé madame Evy d’Orseyové a je naší povinností Vás
informovat, že Vás ve své závěti ustanovila hlavní dědičkou.
Žádáme Vás zdvořile, abyste se co nejdříve dostavila do naší
kanceláře ve věci projednání Vašeho dědictví.
Ještě jednou se velice omlouváme, že Vás obtěžujeme v
období smutku, a těšíme se, že Vám v nejbližší době budeme
moci poskytnout své služby.
S úctou
Edouard A. Tissot
právník
„ach!“ mallory vzhlédla. „Omlouvám se. Netušila jsem,
že ti někdo nedávno zemřel, Grace.“
Grace se tvářila pořád stejně. „Já taky ne.“
„prosím?“
„mallory, já žádnou evu d’Orseyovou v životě neviděla.
Vůbec nevím, kdo to má být.“

c
—
d







       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist