načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Saturnin se vrací - Miroslav Macek

Saturnin se vrací
-15%
sleva

Kniha: Saturnin se vrací
Autor:

Vykouzlí vám na tváři úsměv vzpomínka na pořekadla nesnesitelné tety Kateřiny, filipiky doktora Vlacha, odvahu slečny Barbory, suchý anglický humor, a především nevypočitatelné ... (celý popis)
Titul je skladem 2ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  299 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2%hodnoceni - 71.2% 90%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-11-13
Počet stran: 232
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 229 stran : ilustrace
Spolupracovali: ilustrace Petr Faltus
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2017-46
ISBN: 9788075058362
EAN: 9788075058362
Ukázka: » zobrazit ukázku
Literární ceny
Kniha získala literární cenu "Cena Český Bestseller - 2017 - Hlavní kategorie - Český bestseller".
Kniha byla nominována na literární cenu "Cena Český Bestseller - 2017 - Hlavní kategorie - Český bestseller".
Více informací o prestižních literárních oceněních lze nalézt na stránce » literární ceny.
Popis / resumé

Nevypočitatelný sluha Saturnin je zpět! A s ním i další oblíbení hrdinové - laskavý dědeček s novým psím kamarádem Neronem, nesnesitelná teta Kateřina a její poučná přísloví, rozmazlený Milouš i filozofující doktor Vlach. Jaká překvapení si pro všechny připravil Saturnin tentokrát? A co na to podnikavý strýc František, nový manžel tety Kateřiny? Zažijte další nepředvídatelné léto u dědečka! Volné pokračování klasického humoristického románu oživuje svébytnou postavu výjimečného a a osobitého sluhy Saturnina.

Popis nakladatele

Vykouzlí vám na tváři úsměv vzpomínka na pořekadla nesnesitelné tety Kateřiny, filipiky doktora Vlacha, odvahu slečny Barbory, suchý anglický humor, a především nevypočitatelné nápady a úskoky svérázného sluhy Saturnina? Vaši oblíbení hrdinové jsou zpět! Vzpomeňte si na knihu svého srdce a opět prožijte idylické léto v domě u dědečka, jak jej mistrně podává Miroslav Macek v pokračování Jirotkova nejslavnějšího humoristického románu. (oficiální pokračování)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Miroslav Macek - další tituly autora:
Zákazníci kupující knihu "Saturnin se vrací" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

Ačkoliv nemám rád všechna ta přirovnání a podobenství,

kterými doktor Vlach proplétá své temperamentní řeči,

uznávám, že na tom jeho názorném příkladu s kostelem,

ženitbou a způsobem, kterým ženich pronese kýžené

ANO, něco je.

Doktor Vlach totiž dělí kandidáty manželství na dvěskuiny. Představte si slavnostně osvětlený interiér chrámu,

přední lavice obsazené postaršími tetami, strýci, pratetami,

prastrýci, bratranci, sestřenicemi a kmotry, které lze vídat

pospolu jen u příležitosti svateb nebo pohřbů. Svatebčané

ženicha a nevěsty se nenápadně, avšak důkladně okukují

a sem tam se dvě hlavy skloní k sobě a šeptají si pomluvy.

Svátečně vyšňořená dítka jsou napomínána k důstojnému

klidu hlasitě se rozléhajícím šepotem a nevěsta se ženichem

stojí před oddávajícím právě v okamžiku, kdy má ženich

pronést všemi napjatě očekávané ANO. V té chvíli se rozhodne, do které skupiny ženich patří. Jde-li o člověka bez

fantazie, beze smyslu pro humor a dramaticky vypjaté životní situace, bez přílišného váhání ze sebe vypustí více či

méně sevřeným hlasem dvojslabičný souhlas.

Dle doktora Vlacha existuje ovšem ještě druhá skupina –

a jsem rád, že mne do ní dozajista nezahrnuje – jejíž čleKapitola 1

Teorie doktora Vlacha

Svatba tety Kateřiny

Strýc František

Podivuhodné námluvy

Saturninova teorie o slečně Barboře


10 11

nové se ve vypjaté chvíli před oltářem nejprve nechápavě

podívají na oddávajícího, jako by zcela nerozuměli otázce,

pak se s ještě tázavějším pohledem pootočí k dámě svého

srdce po pravici, po dramatické pauze vytřeštěněpohlédnou na budoucí tchyni, aby pak po další dramatické pauze

pronesli konečně své ANO hlasem, v němž zazníváhrdinný tón nezdolného bojovníka s nástrahami osudu.

Doktor Vlach, domnívám se, si namlouvá, že by vpříadě sňatku patřil do této druhé skupiny a zdá se, že ze

zcela nepochopitelných důvodů je na to hrdý. Zřejmě se

domnívá, že takový dětinský způsob zábavy je něčím, co

je hodné obdivu. Je ovšem zcela zbytečné se s ním o tom

přít. Slovní půtky s doktorem Vlachem nelze totiž nikdy

vyhrát, ba domnívám se, že jediná osoba, která by možná

po nezměrném úsilí dosáhla nerozhodného výsledku, by

byla teta Kateřina. V tomto případě jde ovšem opředpoklad čistě hypotetický, neboť teta Kateřina jakoukolivslovní výměnu s doktorem Vlachem již v zárodku utíná serií

vzájemně nesouvisejících přísloví. Naposledy jsem toho

byl svědkem, když na prostý dotaz doktora Vlacha, kterak

by nazvala módní kreaci, kterou má na hlavě, odpověděla,

že „chudoba cti netratí, kdo jinému jámu kopá, sám do ní

padá, a kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp“. Přitom

jediný, kdo se smál, byl též přítomný dědeček, chichotající

se ovšem distingovaně do dlaně.

Než mi osud přivedl do cesty Saturnina, nikdy bych ani

náznakem nepomyslel, že může existovat ještě třetískupina, jejíž členové po výše popsaných nechápavých pohledech

a dramatických pauzách nakonec s povzdechem hodným

starověkého reka zavrtí hlavou, otočí se a bez jedinéhoslova odkráčí úžasem oněmělou chrámovou lodí. Když jsem

se o tom neprozřetelně zmínil doktoru Vlachovi, prohlásil,

že takoví lidé jsou hodni obdivu, neboť mají nejenvytříbený smysl pro humor, ale též schopnost pevně držet osud ve

vlastních rukou, což je v dnešní době něco zcelamimořádného. Osobně v tom sice vidím spíše velkou dávkuhrubosti a neomalenosti a nechápu, co je na tom mimořádného

a hodného obdivu, ale z důvodů svrchu zmíněných se do

slovních půtek s doktorem Vlachem zásadně nepouštím.

Naštěstí ženich stojící po levici tety Kateřiny vkostele svaté Ludmily na Vinohradech patřil do skupiny první

a jeho základní životní krédo, jak jsem se dozvěděl později,

znělo „Tam, kde statné dubisko vyvrátí se i s kořeny, osika se toliko ohne“, takže se zdálo, že obřad proběhne bez

jakéholiv incidentu, který by mohl doktor Vlach,pochopitelně spolu se Saturninem, obdivovat.

Teta Kateřina se k oltáři oblékla do šatů, jejichž vzhled

vyprovokoval jinak velice tolerantního dědečka k výroku,

že chytne-li stará stodola, bývají následky požáru děsivé,

kdežto Saturnin se s významným pohledem na ženicha

omezil na suché konstatování, že „aurum summi materies

mali“.

Vy samozřejmě nejste uvyklí Saturninově sečtělosti,

takže vás Horatiův citát, že „zlato je příčinou největšího

zla“, může z úst sluhy poněkud překvapit. Navíc bylo jeho

tvrzení jako obvykle poněkud přehnané, neboť nastávající

strýc František, toho jména druhý, byl sice bohat, aledoosud mi nebylo známo, že by teta Kateřina již zcelazužitkovala důsledek přísloví „V nouzi poznáš přítele, vblahobytu přítelkyni“.

Její první manžel, taktéž strýc František, byl milencem

věd, majitelem továrničky na čisticí prostředky akatastrofy, jak s obvyklým přeháněním říká Saturnin. Snivec, jehož ideálem bylo mýdlo – skvost, vyrobené však

z bezcenných odpadků, zapřisáhlý abstinent a nekuřák,

který zemřel mezi dvěma kliky ve stáří 48 let, čímž nalnil přísloví, že kdo nekouří, nepije, zkrátka neholduje

prostopášnému životu a pravidelně cvičí, zemře mnohem

zdravější.

Nezanechal sice tetě Kateřině přílišné jmění, neboťleccos obětoval na oltář vědy, čímž dozajista mínil svédětinské chemické pokusy, ale přesto dostatek k pohodlnému

životu, jehož jedinou náplní byla starost o syna Milouše.

Tedy mohla by být, pokud by teta Kateřina neoplývalapovahou nutící ji starat se o vše a o všechny, kdož se dostali

do zorného pole jejího ostřížího zraku.

Budoucí strýc František byl též továrníkem, a to narozdíl od toho minulého továrníkem značně úspěšným. Jeho

podnikatelskými trumfy byly malé plechové konzervičky

plněné podivuhodnými ingrediencemi, kteréuspokojovaly v miniaturních dávkách žaludky snobských labužníků

a v míře mnohem větší továrníkova účetního.

Reklamu na značku NEOLA (Neodolatelné lahůdky)

bylo lze vidět ve všech módních žurnálech, ať už šlo opastu z kohoutích hřebínků s masovým rosolem a madeirou,

či o vyhlášenou skřivánčí paštiku a mnohé další kulinářské

podivuhodnosti.

Po čase pak oznámil doktoru Vlachovi a mně, že se informace o složení skřivánčí

paštiky skutečně zakládá na pravdě a maso skřivánčí a koňské je vskutkumícháno v poměru půl na půl, tedy vždy jeden kůň, jeden skřivánek, jeden kůň, jeden

skřivánek.


15

Doktor Vlach se o té skřivánčí lahůdce vyjadřoval velmi

skepticky a pravil, že mu před léty prozradil jeden zdělníků, který byl nucen kvůli jakési nesrovnalosti opustitbránu továrny, že polovinu obsahu tvoří maso koňské, anikoliv skřivánčí. Vzpomínám si, že Saturnina to tehdy velmi

zaujalo a jal se ihned pátrat po potvrzení, či vyvrácení této

pomluvy. Po čase pak oznámil doktoru Vlachovi a mně, že

se informace o složení skřivánčí paštiky skutečně zakládá

na pravdě a maso skřivánčí a koňské je vskutku mícháno

v poměru půl na půl, tedy vždy jeden kůň, jeden skřivánek,

jeden kůň, jeden skřivánek. Jak ovšem znám Saturnina,

obávám se, že opětovně přeháněl.

František, toho jména druhý, byl mladším bratremdávného dědečkova přítele lékaře, o němž nám dědeček kdysi

vyprávěl zajímavý příběh. Dědeček, tehdy studentelektrotechniky, pozval jednu mladou dívku do domu svých rodičů, kteří ovšem byli na zahraniční dovolené, a tak mu

v rámci tehdy obvyklé mravopočestnosti nezbylo, nežpřizvat další osobu. Váhal sice nad prvotním nápadem, a to

právě Františkovým bratrem, tehdy studentem medicíny,

neboť šlo o mladíka urostlého a perspektivního, posléze však přišel na skvostný nápad, kterak případného soka vyřadit elegantně ze hry. Vzpomněl si totiž na jednoho profesora lékařské fakulty, proslulého rukopisem, který mohl sloužit coby ilustrační doprovod tvrzení, že opravdu nečitelný rukopis je ten, jenž je psán opilým lékařem na zadním sedadle autobusu perem ukradeným na poště. I vyrobil vzkaz, napsaný náhodnými klikyhákypřipomínajícími záznam zešílevšího elektrokardiografu a připříchodu Františkova bratra mu jej vsunul do ruky s poznámkou,

že jej pan profesor prosí o drobnou laskavost.

Celé odpoledne pak mohl okouzlovat půvabnou dívku

sám, neboť Františkův bratr seděl mlčky v rohu místnosti ve starobylém ušáku a střídavě zíral na papír astřídavě vyskakoval s výkřikem „Už to mám!“, aby zase po chvíli

vytržení opět ustrnul v hlubokém zadumání. Posléze však

přece jen vyskočil a se slovy omluvy, že jej pan profesor

prosí, aby ihned zašel do laboratoře zkontrolovat teplotu

jakéhosi přístroje, odešel. Půvabná dívka využila jeho odchodu k témuž, přičemž mezi dveřmi jedovatě dědečkovi

pravila, že by si měl ze svého kamaráda vzít příklad a nebýt

celé odpoledne tak domýšlivě upovídaný.

Teta Kateřina po vyslechnutí této dávné historky prohlásila, že „méně bývá často více“ a „mluviti stříbro mlčeti

zlato“, pročež jí dědeček se škodolibým úsměvem odvětil,

že Františkův bratr si nakonec tu dívku vzal, aby záhyzjistil, že „není všechno zlato, co se třpytí“. Načež se tetaKateřina urazila, neboť nemá ráda, když jí někdo na vodopád

přísloví odpoví příslovím byť jediným.

Ale abych se vrátil k probíhající svatbě. Při pohledu na

svatební šaty tety Kateřiny jsem si představil, jak zcela jinak by se vyjímala ve svatebních šatech slečna Barbora

a poněkud jsem se nad tou představou zasnil. Je zvláštní,

že v duchu stále říkám Barboře „slečna Barbora“, ač si s ní

již drahný čas tykám a od naší první schůzky u Národního

divadla jsme v našem vztahu sice pomalu, ale jistěpokročili. Doktor Vlach by na to měl určitě nějakou zajímavou

teorii, ale doposud jsem necítil a necítím potřebu dát mu

sebenepatrnější záminku ke spuštění stavidel jehovýmluvnosti na toto téma. Saturnin pak nedávno na můj poněkud

zaobalený dotaz, zda se domnívá, že by slečna Barboraněkdy v bližší či vzdálenější budoucnosti, čistě hypoteticky

pochopitelně, zatoužila vstoupit do stavu manželského,

odpověděl s podivuhodnou jistotou, že se tak nedomnívá,

neboť s přihlédnutím k povaze slečny Terebové tatodozajista vyčká, až jí zcela zmizí ta malá jizva na levém koleně,

následek to předloňského úrazu na lyžích. Než jsem mu

pak mohl odvětit, že svatební šaty bývají povětšině natolik

dlouhé, že zakrývají nejen kolena, s omluvou se střelhbitě

odporoučel.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist