načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Šarmantní násilníci -- Antimobbingová příručka - Pavel Beňo

Šarmantní násilníci -- Antimobbingová příručka

Elektronická kniha: Šarmantní násilníci -- Antimobbingová příručka
Autor:

Kniha volně navazuje na autorův předchozí titul (Můj šéf, můj nepřítel?, 2003), více se však zaměřuje na skutečné příběhy z pohledu psychologa–antimobbingového poradce. Základ ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  230
+
-
7,7
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2%hodnoceni - 83.2% 100%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PORTÁL
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 198
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-262-0938-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Antimobbingová příručka vysvětluje na základě kazuistik jevy, které dostaly souhrnný název vztahová patologie. Jedná se o různé formy šikany, obtěžování a psychického násilí. Zde zaměřeno na vztahy v práci. Kniha volně navazuje na autorův předchozí titul Můj šéf, můj nepřítel? Jedná se o rady ohledně psychického násilí - ať už jde o šikanu, mobbing, bullying, bossing, staffing či harassment nebo stalking. Všechny zde uvedené pojmy jsou podrobně vysvětleny v obecné rovině a názorně popsány na základě ukázkových kazuistik. Lze je shrnout pod název vztahová patologie. V souvislosti s nimi je zmíněna i posttraumatická zahořklost z psychického násilí (PTED). Kniha se zaměřuje na výše uvedené projevy vztahové patologie zejména na pracovištích. Proto je určena zaměstnancům, zaměstnavatelům, personalistům, psychologům a všem odborníkům i laikům, kteří se mohou se stále rozšířenějším jevem vztahové patologie setkat. Bohužel.

Popis nakladatele

Kniha volně navazuje na autorův předchozí titul ( Můj šéf, můj nepřítel? , 2003), více se však zaměřuje na skutečné příběhy z pohledu psychologa–antimobbingového poradce. Základ tak tvoří 10 kazuistik, které autor komentuje a vysvětluje. V knize jsou podrobněji vysvětleny pojmy, které dostaly souhrnný název „vztahová patologie“. Jde o šikanu, mobbing, bullying, bossing, staffing i nově popsaný jev pod názvem „straining“. Dále je pojednáno o diskriminaci, obtěžování (harassmentu), whistleblowingu či stalkingu. Pozornost je věnována i tzv. kyber-formám takového chování (kyberšikana, kybermobbing, kyberbullying) a popsány jsou některé pojmy související se zneužíváním moderních technologií (grooming, sexting, happy slappying, phishing, hoax). Nakonec se publikace zabývá konceptem důstojné práce a tématem psychického násilí na pracovišti. Kniha, která je určená zaměstnancům, zaměstnavatelům, jejich rodinných příslušníkům, personalistům, manažerům, poradcům, koučům, psychologům, psychiatrům, vzdělavatelům, inspektorům práce, právníkům či sociálním pracovníkům, odráží fakt, že počet případů vztahové patologie bohužel stále roste, avšak spolu s ním se zvyšuje i odborný zájem o tuto tematiku (např. ze strany soudců). PhDr. Pavel Beňo vystudoval jednooborovou psychologii na FF UK a režii dokumentární tvorby na FAMU Praha. Je zakladatelem občanského sdružení Práce a vztahy, kde již v roce 1999 vznikla první česká poradna pro zaměstnance, kteří se stali terčem mobbingu a bossingu. Vyučuje Mobbing a bossing na UJAK Praha. V roce 2015 spoluzaložil Antimobbingový klub (AMC) Praha.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Pavel Beňo - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PAVEL BEÒO

Šarmantní

násilníci

antimobbingová

pøíruèka Šarmantní násilníci

antimobbingová

příručka

PAVEL BEŇO


© Pavel Beňo, 2015

© Portál, s. r. o., Praha 2015

ISBN 978-80-262-0964-5


Obsah

Několik slov úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Šarmantní násilníci I – O co vlastně jde? . . . . . . . . . . . . . 18

Šarmantní násilníci II – O lidech s poruchou osobnosti

(tzv. psychopatech) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

Důstojná práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

Stres . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

Psychosociální stres . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

Šarmantní násilníci III – Vztahová patologie . . . . . . . . . . . 59

Vztahová patologie – šikana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

Vztahová patologie – mobbing . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

Vztahová patologie – bossing . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

Vztahová patologie – staffing . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

Vztahová patologie – obtěžování (harassment) . . . . . . . . 104

Vztahová patologie – diskriminace . . . . . . . . . . . . . . . . 113

Vztahová patologie – pronásledování (stalking) . . . . . . . . 115

Vztahová patologie – bullying . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120

Kyberšikana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

Kybergrooming . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

Kyberstalking . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

Sexting . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

Některé další termíny a pojmy z oblasti

elektronické komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133

Straining – nová forma vztahové patologie? . . . . . . . . . . 136

Násilí a příbuzné pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

Násilí na pracovišti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

Zdroje násilí a agresivity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144

Typologie násilníků a agresorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147


6

Psychické násilí a agrese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

Práce jako radost, nebo starost . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152

Trauma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 PTSD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 PTED . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Drsní šéfové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Mohou se šarmantní násilníci uzdravit? . . . . . . . . . . . . . 164 Jejich šarm a naše peníze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174

Skutečný dialog a jeho role v prevenci psychického násilí . . . 181

Několik slov na závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184

Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187

Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193


Věnováno lidem, blízkým i dalekým, kteří se nebojí

ozvat, když se děje nepravost a křivda,

... Věře

... a také všem studentům, které jsem v životě

potkal a snad ještě potkám!


8

Několik slov úvodem

Násilí provází lidské bytosti odpradávna. Dokonce pochází ještě

z doby, kdy jsme ani nebyli lidmi. Násilí bylo všední a každodenní

reali tou okolního světa, součástí boje o přežití.

V současné době se však o násilí také mluví a píše. Většinou jinak

než jako o podmínce k přežití nezbytné – spíše jako o něčem, co

lidem škodí, co je ohrožuje a před čím by se měli chránit. Ale vlastně

při tom jde také o přežití. O zdroje přežití. Z násilí se mnohdy stává

něco, co pomáhá hrstce lidí zbohatnout, a ti ostatní se s tím nechtějí

smířit. A všichni cítíme, že takový druh násilí by do lidského života

patřit neměl. K tomu, aby tomu tak nebylo, bych rád přispěl i touto

knihou.

Jako její autor jsem se pokusil shrnout některé své poznatky

a zkušenosti, zejména o násilí psychickém. Proto ten podivnýná

zev Šarmantní násilníci. Na násilí přece není nic šarmantního, ač

to tak někdy na první pohled vypadá. Proto je zapotřebí znát jeho

formy, průběh a vývoj. A umět se násilí postavit. Nikoli však tak,

že násilím ublížíme nevinným. Ideálem, kterého bychom se měli

v demokraticky fungující společnosti snažit dosáhnout, jeome

zení všech druhů a forem násilí na nejnižší možnou míru anej

méně devastující formu. Přežít a nechat přežít! – Jde však o ideál

realitě dosti vzdálený. Snazší a jistější je – alespoň v součas

nýchmocenskoolitických hierar chiích – jít cestou: Zlikvidovat,

a proto přežít!

V Evropě se – zatím – neuřezávají uši a neusekávají hlavy ani

končetiny. Ve srovnání se středověkem si žijeme, alespoň zhle

diska míry fyzického násilí, celkem dobře. Ale týrat a mučitčlo

věka lze i jinak, a přitom stejně efektivně! Třeba psychicky. Avšak

spousta lidí to tak stále nevidí. Různé formy psychického násilí


9

ještě stále unikají naší pozornosti, byť škody takto způsobené

mohou být pro jednotlivce i celou společnost stejně závažné

a devastující.

Psychické násilí je pro nás z nějakého důvodu stále ještěpřijatel

nější než násilí fyzické. A název této knihy – ve vší svérozporupl

nosti – by na tuto skutečnost měl odkazovat. To ovšem není jediný

důvod jejího sepsání. Tím druhým by měla být výstraha či alespoňva

rování před lidmi, kteří z tohoto stavu zvýšené tolerance (ze strany

mocných?) k psychickému násilí vědomě či nevědomě profitují a těží.

Prostě jsou tak nastavení. Těm někdy říkáme „psychopati“, byť se

nyní oficiálně raději mluví o strukturální poruše osobnosti.

Tato kniha by čtenářům měla pomáhat při rozpoznávání různých

forem psychického násilí a seznamovat je s terminologií, jíž lze tyto

formy popsat, zvláště pak v souvislosti s násilím, s nímž se majímož

nost setkat na pracovišti. S některými termíny jsou čtenáři u nás již

celkem obeznámeni – kupř. mobbing, diskriminace, stalking, s jinými

se naproti tomu v této knize možná setkají poprvé – třeba straining

či PTED. Mým záměrem je rovněž nabídnout zde komplexnějšípo

hled na psychické násilí obecně.

Dodávám, že z názvu knihy by mohl vzniknout dojem, že„šar

mantní násilí“ je především záležitostí mužů. Takový dojem však

zdaleka neodpovídá mým zkušenostem, takže titul Šarmantnínásil

níci zahrnuje muže i ženy.

Podle expertů jsou ekonomické škody, k nimž ve společnosti kvůli

psychickému násilí dochází, značné. To je další z důvodů, proč tato

kniha vznikla. A ještě jiným a lepším důvodem a cílem je to, aby se

čtenáři dovedli na střet s psychickým násilím – ve společnosti, kde se

mu patrně nelze vyhnout, – dobře připravit a „vyzbrojit“. Tato kniha

je tedy pokusem o „senzitivizaci“ (zcitlivění) čtenářů vůči tématu,

které dnes, jak se zdá, nabývá na důležitosti.


10

K tomu by měla dopomoci také metoda vyprávění „příběhů

z praxe“, jejíž užití v této knize si nejspíše žádá krátké vysvětlení. Od

roku 2010 vyučuji na jedné soukromé vysoké škole v Praze studijní

předmět Mobbing a bossing. Za tu dobu se mi podařilo získat od

mých studentů mnoho reálných příběhů a událostí z organizací afi

rem působících v České republice. Alespoň o některé z nich bych se

rád podělil také se čtenáři této knihy. Jde o příběhy získané v letech

2014–2015. Jejich autoři souhlasí s jejich zveřejněním, ale přejí sizů

stat v anonymitě. V některých případech jsem texty doplnil svými

poznámkami či otázkami. Podobných komentářů by mohlo být ještě

více a původně jsem to tak i zamýšlel, ale rozhodl jsem se, že nebudu

čtenáře zbytečně indoktrinovat. Ten si na to, co a proč se vjednotli

vých příbězích stalo, jistě dokáže udělat vlastní názor.

A konečně, nikoli však v poslední řadě, přináší tato publikace – jak

je ostatně uvedeno již v jejím záhlaví – čtení o antimobbingu. Jako

antimobbing bývají v odborné i populární literatuře označované

formy a strategie, jak se vypořádat s mobbingem, popř. s jinou

formou tzv. vztahových patologií – bossingem, diskriminací,obtě

žováním, bullyingem, staffingem, stalkingem apod. Jako vztahové

patologie totiž již několik let označuji „neproduktivní“ či„destruk

tivní“ formy vztahů, které způsobují problémy, či dokonce „kolaps“

v sociální interakci a kooperaci, zejména na pracovišti a vzaměst

nání. Ale také „zahořklost“ a ztrátu chuti do dalšího života, které se

u zaměstnanců začínají sledovat teprve v poslední době. Vztahová

patologie je destrukce, nemoc nebo přímo „smrt“ mezilidského

soužití zaviněná nefungujícími, resp. zvráceně – tedy antisociálně –

fungujícími vztahy.

Bylo by asi naivní se domnívat, že se dožijeme dne, kdy se v tomto

rozhádaném a neklidném světě budou problémy a konflikty mezi

lidmi řešit výhradně nenásilnými způsoby. Stále je totiž až příliš


11

mnoho lidí přesvědčeno, že dosažení cíle cestou násilí a teroru je

projevem „práva“ (silnějšího!), nebo dokonce „boží vůle“. Z mnoha

známých či neznámých důvodů je těžké je přesvědčit, že tomu tak

ve skutečnosti není.

Mým skromným osobním cílem je proto přesvědčit čtenáře této

knihy o tom, že násilí – zejména psychické – zabíjí sociální smír azne

možňuje týmovou spolupráci ve společnosti.

Praha, 20. 8. 2015

Pavel Beňo


12

příběh první

„Zaměstnanec“ jedné právnické firmy

Do této společnosti jsem měl nastoupit jako koncipient, ale

teprve později jsem pochopil, že to byla pouze zástěrka. Moje

práce měla spočívat především v zajištění přepravy jednoho

konkrétního člověka s tím, že po uplynutí zkušební doby mi

bude přidělen služební telefon, počítač, budu mít vlastníkance

lář a na mou osobu se budou vztahovat veškeré zaměstnanecké

výhody.

Už nástup do zaměstnání byl určitým způsobem podezřelý.

Místo podpisu pracovní smlouvy se sjednáním zkušební doby

v klasickém tříměsíčním období mi bylo sděleno: „Nejdřív to

uděláme jen tak na zkoušku bez papíru.“ To mi sice připadalo

divné, ale vzhledem k tomu, že jsem práci sháněl a měl určité

finanční závazky vůči rodině, jsem nad zvláštností této nabídky

nijak nepřemýšlel. Věřil jsem, že když se osvědčím, dostanurov

nou pracovní smlouvu na dobu neurčitou.

Tři měsíce jsem se tedy snažil odvádět dobrou práci bez

ohledu na to, že některé úkoly byly přinejmenším nestandardní.

Odměnu za vykonanou práci jsem dostával také nestandardně –

hotově a většinou po částech. A často jen v případě, že jsem si

o ni sám řekl.

Jinak byla moje práce přijímaná jako samozřejmost a bezse

bemenšího náznaku uznání nebo vděku za úkoly, které jsem

plnil navíc. Po uplynutí zmíněné doby „na zkoušku“ jsem po

zaměstnavateli chtěl, aby mi na základě naší původní dohody

vystavil pracovní smlouvu. Ten mě však pokaždé uchlácholil, že

na tom pracuje a že to bude nejspíše až příští měsíc.

Vyplácení odměny za odvedenou práci se nezměnilo a vý

hody, které mi zaměstnavatel nasliboval při nástupu – že


13

příběh první

dostanu služební telefon, počítač, vlastní kancelář, auto i pro

soukromé účely, další zaměstnanecké výhody v podoběstra

vování, pojištění atd. –, byly stále v nedohlednu. Moje práce

spočívala v tom, že jsem celý den trávil ve služebním autě bez

možnosti využít jakýchkoli prostor této společnosti včetnětoa

lety, protože jsem vůbec neměl povolení ke vstupu do sídla. To

bylo podmíněné držením zaměstnanecké čipové karty, kterou

jsem nevlastnil.

Denně jsem vyzvedával člověka, jemuž jsem měl být plně

k dispozici, v místě jeho bydliště a vozil jeho děti do mateřské

školy. Zajišťoval jsem veškeré zásobování jeho domácnosti. Po

čase mě úkolovala i jeho manželka. Moje pracovní doba byla

mezi 12–18 hodinami denně.

Při nástupu na toto místo mi byl slíben týden dovolené navíc

oproti zákoníku práce. Realita však byla taková, že v některých

případech jsem byl k jízdám volán i o víkendu. Ojedinělé nebyly

ani telefonáty ve tři hodiny ráno.

Toto chování se neustále stupňovalo a já se dostával done

končící spirály, kdy jsem byl pracovně čím dál víc zneužíván.

Finanční odměna se přitom žádným výrazným způsobemne

navyšovala. Všechny moje snahy o zjednání nápravy byly jižté

měř zbytečné a předem prohrané. Jelikož jsem nebylzaměst

nancem a neměl jsem pracovní smlouvu, neměl jsem ani žádné

odvolání. Z finančních důvodů jsem na této pozici muselvydr

žet alespoň do doby, než najdu jiné pracovní místo. Kdykoli

jsem měl snahu svému zaměstnavateli (pokud se mu tak dá

říkat) nějakým způsobem odporovat, byl jsem odbyt stejnou

větou: „Jestli se ti se mnou nechce jezdit, tak vypadni, alepo

čítej s tím, že si jinde jako řidič ani neškrtneš, o to se postarám,

rozumíš?“


14

příběh první

Celá situace se vyhrotila tak, že i přestože jsem měl horečku,

musel jsem být v práci a k lékaři jsem mohl až o víkendu. Mělo

to na mě samozřejmě velice špatný vliv v podobě únavy,zane

dbávání vlastní rodiny, potlačovaného vzteku či podrážděnosti

v přítomnosti mých blízkých. Jediným východiskem pro mě bylo

najít si jiné zaměstnání a vymanit se z vlivu člověka, který mě

více než rok využíval a zneužíval.

A ještě krátký rozhovor k tomuto příběhu

Jak jste se dozvěděl o nabídce této pracovní pozice?

O nabídce jsem se dozvěděl od jednoho bývalého kolegy zpřed

chozího zaměstnání. Kolega z tohoto místa odcházel a mně je

„dohodil“. Jelikož jsme se z předchozího zaměstnání znali delší

dobu, důvěřoval jsem jeho slovům a na nabídku jsem ochotně

zareagoval a přijal ji. Jistě také proto, že jsem nějaké pracovní

místo zrovna hledal.

Věděl jsem sice, že skutečnou náplní mé práce bude řízenívo

zidla a zajištění přepravy člověka, který je skrytým vlastníkem

této společnosti, a pozice „koncipient“ je spíše jakousizástěr

kou, ale to mi nevadilo. Lákala mne perspektiva nových oblastí,

které by se mi touto změnou otevřely.

Jakým způsobem probíhalo vaše přijetí na pracovní místo?

Ve stanovenou dobu jsem se dostavil do sídla společnosti, kde

mě přijal přímo člověk, kterého jsem pak měl za úkol vozit. Ten

mi sdělil svoje požadavky ohledně vykonávání mé práce. Tyto

požadavky v podstatě odpovídaly mým představám o danépra

covní pozici i tomu, co mi při doporučování této nabídky popsal

bývalý kolega.


15

příběh první

Jak probíhalo vaše uvedení do konkrétní společnosti? Byl jsteně

jak zaškolován?

Z dané společnosti jsem byl od prvního dne nástupu v podstatě

vyčleněn. Neměl jsem možnost vstupu do budovy, protože jsem

neměl pracovní smlouvu a čipovou kartu. Byl jsem izolován od

všech ostatních zaměstnanců kromě osoby, kterou jsem měl za

úkol vozit.

Jakým způsobem s vámi v této společnosti jednali?

Dnes již vím, že se jednalo o zneužívání a šikanu. Agresorem

byla osoba, k níž jsem byl přidělen jako osobní řidič. Jehocho

vání k mé osobě bylo vyděračské a otrokářské. Jeho původní

požadavky se rozrostly tak, že veškeré náležitosti dle zákoníku

práce šly stranou.

A jak jste na tuto skutečnost a chování agresora reagoval vy?

Moje reakce byla pouze obranná. Jednou si na mně vnávaz

nosti na svůj neúspěch při jistém jednání začal vybíjet zlost.

Sprostě mi nadával a trefil mě do hlavy PET lahví. Zastavil jsem

auto a pohrozil mu, že jestli se to ještě bude opakovat, lidově

řečeno mu „rozbiju hubu“. Nicméně na celkové situaci to nicne

změnilo. Nebyl sice již tak agresivní, ale nijak zvlášť své chování

nezměnil.

Jaký vliv to mělo na vaši osobu?

V první řadě jsem zanevřel na bývalého kolegu, kterýmu

sel vědět, do čeho mě dostává, a přesto mi toto pracovní

místo doporučil. Udělal to jen proto, aby se sám vymanil

z vlivu tohoto jedince a mohl v klidu odejít na jinoupra

covní pozici.


16

příběh první

Dále to mělo velký vliv na mě osobně, a hlavně na mojiro

dinu a děti. Z práce jsem se vracel pozdě a brzo jsem odcházel,

byl jsem věčně unavený a podrážděný. Každé ráno jsem vstával

s vědomím, že budu trávit den s někým, kdo si neváží mé práce

a považuje mě pouze za svého poskoka, či dokonce otroka.

Jak jste postupoval, abyste se z této situace vymanil?

V první řadě jsem se snažil najít si jinou práci. Kvůli svýmzávaz

kům jsem si nemohl dovolit být bez zaměstnání. Zaměstnavatel

mi v ničem nevyhověl, od ostatních zaměstnanců jsem bylizo

lován. V dané společnosti vlastně ani nevěděli, kdo jsem a jak

se jmenuji. Odbornou pomoc jsem nevyhledal, protože jsem

si uvědomil, že jediným řešením mojí situace je odchod z této

společnosti.

Podařilo se vám tuto nepříjemnou situaci vyřešit?

Ano, po více než roce jsem sehnal zaměstnání jako řidič vestát

ním podniku. Od svého nástupu jsem měl jistotu, že zde bude

vše probíhat podle platných zákonů a právních předpisů. Rodina

je spokojená a já jsem šťastný, že se už nikdy nemusím vrátit do

svého bývalého zaměstnání.

Měla na vás tato zkušenost nějaké následky?

Ano, měla. Už nejsem tak důvěřivý. Vzal jsem si z tohopo

naučení, že zaměstnavatele si je třeba lépe vybírat a při prvních

náznacích, že něco není v pořádku, hned jednat, a ne jenvyčká

vat, až se situace sama zlepší.


17

příběh první

Otázky a poznámky autora knihy k tomuto příběhu

Někteří autoři, kteří se věnují tématům spojeným s projevy násilí

ve společnosti, mluví o profesích, jež nějakým způsobempřita

hují „násilnické typy“, a profese „právník“ se v takovýchpřehle

dech obvykle uvádí na jednom z čelných míst. Bylo by proto jistě

zajímavé vědět, co vedlo manažera z popisovaného příběhu

k tomu, že chtěl vlastnit zrovna právnickou firmu.

Další otázka na samotného protagonistu příběhu by mohla znít:

Napadlo vás poradit se o situaci, do níž jste se dostal, s nějakým

jiným právníkem?


18

Šarmantní násilníci I – O co vlastně jde?

Mezi čtenáři této knihy se asi najde jen málo lidí, kteří nebudou

ochotní připustit, že chování vlastníka právnické firmy z našehoprv

ního příběhu lze v mnoha směrech charakterizovat jako násilnické.

Nadávky, povinnost vykonávat činnosti, které nebyly předemdo

hodnuty, nedůstojné podmínky výkonu práce včetně znevažování

a ponižování zaměstnance, zadržování mzdy apod. – to vše je vroz

poru nejen s dobrými mravy, ale také se zákoníkem práce aněkte

rými dalšími právními normami našeho státu. A dochází-li k jejich

porušování na půdě právnické firmy, jde o násilí „par excellence“.

Podle příslušných právních norem se však zaměstnanec i v situaci,

kdy neměl pracovní smlouvu, bránit mohl – např. stížností napří

slušném inspektorátu práce či přímo žalobou. V tomto případě se

to však nestalo a postižený pracovník snášel tento stav „bezpráví,

násilí a otroctví“ déle než rok.

Náš první příběh pojednává stejně jako ty následující opsychic

kém násilí na pracovišti. Čtenářům se na nich pokusíme ukázatně

které konkrétní formy psychického násilí, s nimiž se mohou setkat

v organizacích a firmách působících v naší zemi.

Kniha nese název Šarmantní násilníci. Kde je však v prvním příběhu

možno mluvit o šarmu? V čem by chování nějakého „tyrana“, nebo

dokonce „psychopata“ mohlo být považováno za „šarmantní“?

S trochou nadsázky nejspíše v tom, že se mu podařilo stát sevlast

níkem právnické firmy a v této funkci delší dobu (možná dodnes)

působit a prosperovat. A k tomu je nejspíše zapotřebí jisté dávky

šarmu, nemyslíte? Takové tvrzení samozřejmě nemůže zůstat bez

vysvětlení, takže si nyní dovolím malou rekapitulaci teorie.

Takzvaná psychopatie je původně odborný psychiatricko-psy

chologický termín. V současné době se místo něj používá označení


19

porucha osobnosti. Může se jednat např. o narcistickou či agresivní

formu této poruchy. Podle většiny odborníků jde spíše než o nemoc

o jakousi strukturální vadu, která hraje roli v tom, jak mozek člověka

dokáže fungovat. To se odráží ve způsobu vnímání, prožívání acho

vání, které je u psychopatů jiné než u běžné, tzv. normální populace.

Taková „nefungující“ či jinak fungující struktura se pak můžema

nifestovat např. jako nedostatek empatie či soucitu, tedyneschop

nost vcítění do emociálního rozpoložení jiných lidí, do jejich pocitů

a prožitků, zejména co se týče bolesti. Proto jsou psychopati v drtivé

většině případů popisováni jako egoističtí, neempatičtí a nelítostní

a k tomu často jako neodpovědní, nespolehliví, povrchní, sebestřední,

se sklonem k velikášství.

O psychopatech psal již v roce 1801 francouzský psychiatr Philippe

Pinel (1745–1826), který je považován za jednoho ze zakladatelůmo

derní psychiatrie. Stejným tématem se zabývali Američan Benjamin

Rush (1746–1813), Angličan James Cowles Prichard (1786–1848)

a italský lékař Cesare Lombroso (1835–1909), který podrobnějistu

doval chování vězňů a zločinců.

V Čechách je jistě zajímavým příspěvkem k této tematice kniha –

malá svým rozsahem, nikoli však bezvýznamná obsahem – českého

psychiatra Antonína Heverocha (1869–1927) O podivínech a lidechná

padných. Ta vyšla v Praze v roce 1901 v nakladatelství Hejda & Tuček.

Z těch novějších je i dnes často citován a vysoce hodnocen text

amerického psychiatra Herveyho M. Cleckleye (1903–1984) The Mask

of Sanity z roku 1941. V něm autor publikoval svoje zkušenosti scho

váním psychopatů a zejména s jejich „dvojí tváří“ (Cleckley, 1964).

Na konci minulého století se začaly objevovat také publikace, kde

se již o psychopatech neuvažovalo pouze z hlediska jejich podivínství

nebo zvláštnosti, ale pozornost byla věnována především „škodám“,

které způsobují svému okolí a celé společnosti. Za průkopníka v této


20

oblasti lze považovat kanadského vězeňského psychologa Roberta

D. Harea. Ten se tímto tématem zabýval již od sedmdesátých let

20. století a jeho rukama prošlo mnoho psychopatických zločinců –

podvodníků, násilníků, vrahů –, kteří si právě odpykávali svůj trest.

Hare se mimo jiné pokoušel nalézat motivy a příčiny asociálníhocho

vání těchto vězňů a hledal charakterové rysy, jimiž se odlišovali od

běžné populace. Hare o těchto lidech mluví jako o sociálníchpredá

torech. Všiml si totiž, že se od běžné populace odlišují právě absencí

zmíněné empatie a pocitu odpovědnosti za vlastní konání. Právě to

je prapůvodní příčinou jejich asociálnosti, bezohlednosti,manipu

lace a zneužívání jiných lidí ve svůj prospěch.

Na začátku devadesátých let 20. století se na obrazovkáchně

kterých britských nezávislých televizních stanic objevoval populární

autor a psychoterapeut Oliver James, který se v některých svýchpří

spěvcích věnoval také násilí na pracovišti a motivům, proč ktako

vému násilí dochází (Ronson, 2014).

Přibližně v téže době přichází Hare se svým PCL (Psychopathy

Checklist) – seznamem či manuálem pro rozpoznávání psychopatů

(Hare, 1991).

V roce 2007 publikovaly své zkušenosti s působením psychopatů

na pracovišti dvě britské psycholožky z Univerzity v Surrey – Belinda

J. Board a Katarina Fritzon (Board, Fritzon, 2007). Tématu se věnují

od roku 2005.

V roce 2006 vychází v nakladatelství Galén kniha s poněkudta

jemným názvem Vzpoura deprivantů. Autory této publikace bylipsy

chiatrička Jana Drtilová a neurofyziolog František Koukolík. Jejichpu

blikace se rovněž zabývala tématem psychopatie a problematikou

psychopatů.

V roce 2006 vydal knihu s neméně tajemným názvem Snakes in

Suits (do češtiny přeložené jako Hadi v oblecích) také americký


21

organizační psycholog Paul Babiak. Ten je ostatně blízkýmspolupra

covníkem Roberta Harea, s nímž realizoval několik výzkumnýchpro

jektů – už nejen mezi uvězněnými zločinci, ale také v řadáchpřísluš

níků běžné populace včetně mnoha podnikatelů a manažerů. Bylo

tomu tak nejspíše proto, že se v USA v oné době objevilo několik

velkých afér a skandálů – např. krach velké energetické společnosti

Enron. Tyto aféry se týkaly různých finančních machinací azprone

věr a sváděly k domněnce, že jejich pachatelé, kteří ožebračili tisíce

jiných lidí a svým zaměstnancům způsobili tolik zla, přece nemohou

být normální, neboli musí být psychopatičtí.

Babiak a Hare pak společně vytvořili metodiku – tzv. B-Scan –

pro diagnostiku takových „korporátních psychopatů“. Ta bylavy

tvořena adaptací Hareho škály PCL, resp. její revize PCL-R, ale byla

již určena pro „běžnou populaci“ včetně zaměstnanců a manažerů

firem.

Mezi klíčové a často citované výsledky výzkumů dvojice Hare

a Babiak patří mimo jiné zjištění, že právě mezi manažery včetně těch

vrcholových se vyskytuje výrazně více psychopatů než v běžnépopu

laci. V běžné populaci jich je údajně kolem 2 % a na tento údajnara

zíme také v publikacích těchto autorů. Co však znamená „výrazně

výše“, není zcela jasné.


22

příběh druhý

Není Francouz jako Francouz

aneb zahraniční inspirace...

V roce 2003 mě oslovil inzerát, který jsem našla v dennímpe

riodiku. Zahraniční firma hledala manažera pro servisní útvar.

Jednalo se o francouzskou firmu, která začala v České republice

budovat síť hypermarketů. Jeden jejich hypermarket byl užote

vřený asi rok a já do něj jezdila nakupovat. Fascinoval mě svojí

čistotou, zásobováním a vystupováním zaměstnanců, které bylo

na dobré úrovni, prodavači i pokladní se usmívali, sortiment byl

čerstvý. Tehdy to byl první market, který nabízel svoje čerstvě

pečené housky, bagety a drobné sladké výrobky.

Podala jsem si tedy přihlášku a čekala. Asi za týden se mi

ozvala externí personální agentura, která vedla první kolovýbě

rového řízení. Domluvili si se mnou schůzku. Výběrové řízeníse

stávalo z testů kreativity, přiřazování priorit a schopnostirych

lého rozhodování, ukončeno bylo osobním pohovorem.

Za dva týdny mě kontaktovala asistentka ředitele obchodu

v jednom krajském městě a sdělila mi, že jsem postoupila do

druhého kola výběrového řízení a prosí, zda bych přišla na

osobní návštěvu. Naše schůzka proběhla a výsledek mi panře

ditel sdělil ihned. Uspěla jsem a bylo na mně, zda se rozhodnu

a do týdne mu zavolám, že nastoupím.

Byla jsem nadšená, protože můj nadřízený byl akční mladý

muž se smyslem pro humor a náš rozhovor byl od začátku velmi

příjemný. Po pár minutách ze mě spadla tréma a měla jsempo

cit, jako bych se bavila s dlouholetým přítelem.

Do obchodního domu jsem nastoupila na pozici manažera

servisního útvaru. Vedla jsem tým, který čítal 50 stálýchzaměst

nanců (pokladních) a dále 160 brigádníků. Hlavní náplní mé


23

příběh druhý

práce bylo řídit co nejefektivněji provoz pokladen. Práce byla

velmi náročná, hlavně psychicky, musela jsem umět naplánovat

ideální počet pokladních tak, aby byl provoz plynulý, a v případě

front jsem chodila aktivně pomáhat k pokladně.

Denně jsem v práci běžně trávila 10 hodin. O veškerýchsvát

cích a výprodejových dnech bylo běžné, že jsem pracovala

i 13 hodin denně. Ale nic z toho mi nevadilo, dobře jsem siuvě

domovala, co znamená pracovat v obchodě.

Pan ředitel byl chápavý, oceňoval moje nasazení a úsilí,

a hlavně to říkal i mým podřízeným. Všichni jsme od něj měli

osobní zpětnou vazbu, a když bylo třeba, pracoval s námi. Uměl

nás všechny nadchnout i povzbudit, když byla práce stresující.

Každé ráno před otevřením obchodu si procházel celou plochu,

každého, koho potkal, osobně pozdravil, podal mu ruku apro

hodil s ním pár slov. Pamatoval si, když mu někdo sdělil, že má

nemocné dítě, a nezapomněl se za tři dny zeptat, zda je již dítěti

lépe. Jeho chování k nám bylo úžasné, připadali jsme si všichni

jako lidé a věděli jsme, že jsme tak vnímáni.

Bohužel každý ředitel směl v jednom obchodě zůstatmaxi

málně tři roky, a tak náš akční a milý šéf odcházel do Číny a my

všichni očekávali příchod nového ředitele. Není Francouz jako

Francouz. Muže, který uznával morální a etické hodnoty,vystří

dal starší kolega, jenž o slušném chování zřejmě nikdy neslyšel.

Výměna ředitelů

Začátky spolupráce byly zcela obvyklé. Nový ředitel si postupně

volal všechny manažery a zajímal se o to, jak dlouho svoupo

zici zastáváme, co nás oslovuje, motivuje, co je pro nás těžké

a zda máme nějaké podněty či nápady na zlepšení své práce.


24

příběh druhý

Postupně jsem si ale začala všímat velkých rozdílů mezi vedením

původního a nynějšího ředitele. Přestaly ranní obhlídky azdra

vení zaměstnanců. Asistentka po týdnu spolupráce s panemře

ditelem začala intenzivně hledat jiné pracovní místo a prohlásila,

že „s takovým hulvátem spolupracovat nebude“.

Po měsíci činnosti si mě pan ředitel pozval na osobnípoho

vor. Trochu mě znepokojilo, že ho vůbec nezajímá organizace

provozu mého útvaru, ale jen to, kolik tu máme žen, kolik jim

je let a zda je některá z nich životně závislá na své práci, tedy

hlavně zda je samoživitelka nebo má manžela bez práce. Takto

osobní informace jsem mu podat odmítla a vymluvila se, že tak

do hloubky tyto ženy neznám a že v rozhovorech s nimineza

cházím do takových osobních detailů. Pokud přišel na provoz,

kladl mi velmi zvláštní otázky, např. „proč tu máme samé staré

ženy“ (což pro něj byly ženy nad 40 let) – přestože jemu bylo

55 let. Zeptal se doslova, kde „ty babičky mají rakve a že kvůli

těmto exponátům nejsme přitažliví pro zákazníky“.

Oponovala jsem, že to jsou loajální zaměstnanci, kteří velmi

dobře vykonávají svoji práci, nestěžují si a jsou tu rádi. Své urážky

z pusy klidně vypouštěl přímo před nimi – jediné štěstí bylo, že

jsme spolu mluvili francouzsky, takže jsem se pak velmi často

uchylovala ke lži a kolegyním jsem o rozhovorech s ředitelem nic

neprozradila. Bohužel však někdy ke svým urážkám přidal iges

tikulaci a grimasy. To jsem pak měla hodně práce, abych jeho

odporné chování ustála. Běžně třeba hrábl kolegyni do vlasů

a mně říkal, jak hrozný účes tato žena má, začal ji tahat za rukáv

a přitom vedl ohnivý monolog, zda by pokladní nemohly nosit

oblečení značkové kvality. Ano, mohly, kdyby za svou dřinune

braly 8 000 Kč čistého. Situace pro mě byla stále složitější,pro

tože nesnáším, když někdo bezdůvodně uráží druhého člověka


25

příběh druhý

a neváží si dobře odvedené práce. Ale tohle byl teprve začátek

mého konce.

Sexuální obtěžování zaměstnanců

Po dalších měsících se chování pana ředitele ještě zhoršilo. Volal

třeba, ať okamžitě přijdu, protože musíme vyřešit urgentnízále

žitost. Vše šlo stranou, spěchala jsem do kanceláře a tam mi pan

ředitel oznámil, že si vybral pokladní, která sedí na pokladně

číslo 10. Mám jí říct, ať ve 14:00 přijde za ním do kanceláře,pro

tože on s ní bude mít sex.

To už na mě bylo moc. Odmítla jsem a řekla, že si budu stěžovat

na centrále. Následoval výsměch a konstatování, ať si zatímvy

klidím kancelář, že buď bude mít sex, nebo já vyhazov. Kolegyni

jsem samozřejmě nic neřekla a skutečně jsem volala na centrálu.

Ředitel pro Českou republiku mi řekl, že vše bude dobré a že

to vyřeší. Jak slíbil, tak udělal. Domluvil se s ředitelem, že když

jsem tak citlivá, ať si vybírá děvčata z jiného oddělení. To jsem

nedokázala pochopit. Obrátila jsem se na svého bývalého šéfa

a v e-mailu mu popsala, co se teď děje. Po obdržení odpovědi mi

bylo vše jasné. O současném řediteli se prý ví, jaký je a co dělá,

a přesouvají ho vždy po ostudě v nějakém státě jinam. Pochopila

jsem, že zastání nebude a že se s touto situací musím vypořádat

sama. Nastalo u mě několik fází boje.

Útok oplácím útokem

Panu řediteli jsem sdělila, že jeho chování je odporné a já ho nejen

odmítám podporovat, ale budu proti němu bojovat. Rozhodla

jsem se mu nic neusnadňovat ani neodpouštět. Jelikož věděl, že


26

příběh druhý

já mu děvčata do kanceláře posílat nebudu, začal chodit popo

kladnách a sám sdělovat lámanou češtinou a gesty, co požaduje.

Nejdřív si z toho pokladní dělaly legraci – prý mu asinerozu

měly nebo žertuje. Ale když si pro ně v určitou hodinu začalcho

dit na pokladny, poznaly, že je to realita. Okamžitě mi volaly, co

se děje, že jsou u pokladen fronty a pan ředitel je tahá za rukáv

pryč. Následovalo mezi námi několik verbálních potyček, které

jsem se snažila vést v soukromí. Asi po třech měsících boj ustal,

protože ředitel pochopil, že jsem pro něj příliš silný soupeř.

Docílit na centrále mého odvolání se mu nepovedlo, neboť jsem

měla skvělé pracovní výsledky. Tento intenzivní boj a neshody

se však pomalu podepisovaly na mém zdraví. Začala jsem trpět

ztrátou rovnováhy a po několika vyšetřeních, která neprokázala

žádnou příčinu, mi doktor sdělil, že mám psychosomaticképro

blémy. Bylo mi jasné, co za tím vězí.

Sexuální obtěžování zákazníků

Nikdy jsem se nesetkala s podobným člověkem. Bylo tomu

všemu těžké uvěřit. V průběhu několika dalších měsíců se

choutky pana ředitele začaly obracet k zákaznicím. Zřejmě

k tomu přispělo léto a úsporný oděv některých z nich.

Jelikož jsme na obchodě byly jenom tři, které umělyfrancouz

sky, postupně nás pan ředitel volal na prodejní plochu s tím, že

tam něco musí řešit se zákazníkem a potřebuje tlumočení. Tím

zákazníkem vždy byla krásná, mladá žena a pan ředitel po nás

chtěl tlumočit požadavek na domluvení schůzky za účelemve

čeře a sexu.

Neskutečné, že? Ale ne, byla to realita. Po pár pokusech nás

už volat přestal, neboť všechny jsme funkci kuplířky odmítly.


27

příběh druhý

Situace se ale vyhrotila, a to tak, že si některé zákaznice nechaly

přivolat někoho z vedení, neboť je prý při nákupu sleduje či

obtěžuje nějaký „úchyl“ – jímž byl samozřejmě náš ředitel. Já

osobně jsem nijak nemlžila a zákaznicím sdělovala, s kým mají

to „potěšení“. Několik případů skončilo stížností na centrále,

ale ta se řešila tak, že se dotyčné poslal omluvný dopis sněja

kým propagačním dárkem, a bylo hotovo.

Pro mě to byl signál k intenzivnímu hledání nové práce,ne

boť jsem si uvědomovala, že se s tímto člověkem nic řešitne

bude a zároveň že bude na jiný obchod odvolán nejdříve za dva

roky. Můj zdravotní stav se velmi zhoršoval. Z občasné ztráty

rovnováhy se stal stav, kdy se mi po celý den točila hlava, a navíc

se začaly přidávat další problémy, jako např. ranní nevolnosti

a zvracení ze stresu, že mám odejít do práce. Následovaly náhlé

a intenzivní bolesti hlavy a rozostřené vidění.

Odepsání člověka

V průběhu celého působení jsem byla v písemném styku se

svým bývalým nadřízeným a mohla jsem s ním otevřeněprobí

rat vše, co se děje. Věděl, že je situace neúnosná, a znal můj plán

na rychlý odchod z této společnosti. Říkal mi, ať vydržím ještě

dva měsíce, že mi pomůže.

Moje důvěra v původního ředitele mi pomohla na posledních

pár týdnů nabrat sílu. Věnovala jsem hodně času hledání nové

práce, což nebylo nijak jednoduché, a občas jsem propadalabe

znaději, že nenajdu práci, která by mě bavila a zároveň mě i uživila.

Ředitelova agrese stále pokračovala a jeho nechutné chování

se odráželo na celkové pracovní atmosféře v celé společnosti.

Lidé nebyli motivováni a neměli důvod se snažit, protože věděli,


28

příběh druhý

že pro ředitele jsou zajímavé jen dlouhonohé blondýny zhruba

do věku 22 let.

Stále více lidí umělo říct řediteli pravdu do očí a on začal zjišťovat,

že ztrácí podporu a respekt a lidé z něj mají jen legraci. Rozhodl se,

že tedy ukáže, co ještě umí. V obchodě se najednou začalo „nado

hodu“ propouštět čím dál víc kolegů a ředitel to vždy vysvětlil tím,

že „zloděje ve své firmě nestrpí“. Odcházející kolegy jsem znala,

většinou šlo o seniorní zaměstnance a někdy i o manažery.

To, co se dělo, byla přímo děsivé. Pokud se někdo přestalře

diteli líbit nebo mu vzdoroval, byl zneužit šéf ochranky a ředitel

si nechal odemknout pracovní skříňku dotyčného zaměstnance,

kam sám podsunul nějaké zboží z obchodu. Pak už jen zjistil,

v kolik zaměstnanec končí směnu, a šel udělat „přepadovou

kontrolu“ za přítomnosti pracovníka bezpečnostní agentury.

Žádný z těchto zaměstnanců takové potupné překvapeníne

ustál. Ředitel měl zcela náhodou v kanceláři připravenýdoku

ment o rozvázání pracovního poměru dohodou, ten zcelazdr

cenému člověku podstrčil a on podepsal. Pak už jen následoval

potupný doprovod na vrátnici.

Bylo mi jasné, že jsem na řadě. V mém případě nebylo možné

tento podlý manévr zinscenovat tak jednoduše, protože jsem

jako jediná měla kancelář na opačném konci obchodu a zpokla

den bylo vidět, kdo tam vchází a kdo vychází.

Pokud by tam vkročil ředitel, vyvolalo by to poplach, neboť

tyto prostory nikdy nenavštěvoval. Současně jsem už alene

podceňovala jeho „schopnosti“ a bylo mi jasné, že dříve nebo

později něco vymyslí, neboť jsem byla poslední ze vzdorujících.

Moje zdravotní problémy se zhoršovaly, závratě byly téměř

neustálé, přidalo se časté zvracení, třes rukou,nesoustředě

nost, nechuť k jídlu. Tentokrát jsem už k lékaři nemusela, jelikož


29

příběh druhý

jsem si byla jistá, že příčinou je stávající ředitel. Manžel viděl, jak

mě tato práce ničí, ztrácela jsem humor a samozřejmě i chuť do

života. Prohlásil, že buď v práci okamžitě skončím, nebo on sám

půjde do mé firmy a s ředitelem „si to vyřídí jako chlap schla

pem“. Bylo mi jasné, že manžel slovo dodrží, a uvědomila jsem

si, jak hluboce moje práce a problémy v ní zasáhly i chod rodiny.

Rozhodla jsem se situaci řešit.

Odchod z firmy

Můj původní ředitel byl o mé situaci i atmosféře ve firměprů

běžně informován. Velkým štěstím pro mě bylo, že se shodou

okolností chystal přijet na nějaké velké evropské jednání, které

se mělo konat v Praze.

Domluvili jsme si schůzku. Když jsme se setkali, pochopil, jak

vážná musí situace být, protože se místo temperamentní ave

selé ženy setkal s utrápenou stařenou s vyhaslým pohledem.

Bylo mu líto, že vážnost situace nevnímal již dříve. Mojevyprá

vění a popis detailů ho přiměly k okamžité reakci. Řekl mi, ať

jedu domů a zítra už do práce nechodím a že mi zavolá. Druhý

den dopoledne se mi opravdu ozval.

Sdělil mi, že se o chování tohoto člověka ví, neboť se prý takto

chová už několik let, ale že s tím vedení nemůže nic dělat kvůli

jeho vazbám na hlavního akcionáře. Ale pro mě prý mají řešení.

Od tohoto dne jsem již do práce nechodila. Měla jsem„po

hotovost“, která trvala neomezeně dlouho, resp. do doby, než

si najdu adekvátní zaměstnání, a poté mi mělo být vyplaceno

odstupné v hodnotě šesti platů. Podmínkou bylo, ženezveřej

ním, co se v této francouzské firmě dělo a stále děje. S tím jsem

neměla problém. Nešlo o zbabělost, ale jen touhu po klidu.


30

příběh druhý

Můj stav byl opravdu vážný, první měsíc jsem jen spala.

Nabírala jsem síly, které se vracely velmi pozvolna. Pomalu jsem

se začala věnovat aktivitám, jež jsem mívala velmi ráda, začala

jsem jezdit na kole, chodit na dlouhé procházky. Po třechmě

sících jsem byla schopna hledat novou práci. Zjistila jsem, jak

velmi mě tato činnost vyčerpává, neboť jsem se bála, že můj

nový šéf bude stejný. Po půl roce jsem si ale našla dobrou práci

a výborného šéfa.

S následky bojuji dodnes. Jakmile přijde drobný stres,oka

mžitě se mi vrací ztráta rovnováhy, jsem velmi citlivá k drobným

narážkám se sexuálním podtextem a jsem téměř nepříčetná,

když se někdo nelichotivě vyjadřuje o mých podřízených. Se

všemi těmito pozůstatky musím bojovat a budu bojovat do

konce své pracovní kariéry.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist