načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Sarkoidóza Nemoc mnoha tváří – Vítězslav Kolek

Sarkoidóza Nemoc mnoha tváří
-16%
sleva

Kniha: Sarkoidóza Nemoc mnoha tváří
Autor: Vítězslav Kolek

Monografie našeho předního pneumologa a mezinárodně uznávaného experta v oblasti sarkoidózy je dlouho očekávanou publikací jak v rámci pneumologické společnosti, tak mezi lékaři dalších odborností. Sarkoidóza je systémové granulomatózní ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  995 Kč 836
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
27,9
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maxdorf
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2019
Počet stran: 432
Rozměr: 239,0x166,0x32,0 mm
Úprava: ilustrace (převážně barevné)
Skupina třídění: Patologie. Klinická medicína
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Hmotnost: 1,16kg
Jazyk: česky
Vazba: Pevná bez přebalu lesklá
ISBN: 978-80-7345-628-3
EAN: 9788073456283
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Monografie našeho předního pneumologa a mezinárodně uznávaného experta v oblasti sarkoidózy je dlouho očekávanou publikací jak v rámci pneumologické společnosti, tak mezi lékaři dalších odborností.

Sarkoidóza je systémové granulomatózní onemocnění s mnohotvárnými klinickými a imunologickými projevy. Sarkoidóza je typicky interdisciplinárním problémem. Zabývají se jí především pneumologové, zajímá imunology a genetiky, setkávají se s ní ale také internisté, neurologové, dermatologové, revmatologové nebo praktičtí lékaři. Problematika sarkoidózy přitahuje pozornost farmaceutického výzkumu s cílem personalizované léčby.

Záměrem širokého autorského kolektivu, který prof. Kolek sestavil, je podat v knize aktuální informace pro lékaře všech specializací, kteří se mohou se sarkoidózou ve své praxi nebo laboratoři setkat.

(nemoc mnoha tváří)

Předmětná hesla
sarkoidóza
sarkoidóza
Diagnostika (lékařství)
Kniha je zařazena v kategoriích
Vítězslav Kolek - další tituly autora:
Doporučené postupy v pneumologii Doporučené postupy v pneumologii
Pneumotologie Pneumotologie
Kapesní průvodce ambulantní léčbou respiračních infekcí Kapesní průvodce ambulantní léčbou respiračních infekcí
Doporučené postupy v pneumologii Doporučené postupy v pneumologii
Pneumologie -- 3. rozšířené vydání Pneumologie
Základy moderní pneumoonkologie Základy moderní pneumoonkologie
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

SARKOIDÓZA – NEMOC MNOHA TVÁŘÍ


SARKOIDÓZA

NEMOC MNOHA TVÁŘÍ

maxdorf jessenius

Prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc., FCCP,

a kolektiv

Kniha byla vydána za laskavé podpory společností:


SARKOIDÓZA

NEMOC MNOHA TVÁŘÍ

maxdorf jessenius

Prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc., FCCP,

a kolektiv

Kniha byla vydána za laskavé podpory společností:


Vítězslav Kolek a kolektiv, SARKOIDÓZA – nemoc mnoha tváří

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ

Autoři i nakladatel vynaložili velkou péči a úsilí, aby všechny informace v knize obsažené týkající se dávkování léků

a forem jejich aplikace odpovídaly stavu vědy v okamžiku vydání. Nakladatel však za údaje o použití léků, zejména

o jejich indikacích, kontraindikacích, dávkování a aplikačních formách, nenese žádnou odpovědnost, a vylučuje proto

jakékoli přímé či nepřímé nároky na úhradu eventuálních škod, které by v souvislosti s aplikací uvedených léků vznikly.

Každý uživatel je povinen důsledně se řídit informacemi výrobců léčiv, zejména informací přiloženou ke každému

balení léku, který chce aplikovat.

Ochranné obchodní známky (chráněné názvy) léků ani dalších výrobků nejsou v knize zvlášť zdůrazňovány. Z absence

označení ochranné známky proto nelze vyvozovat, že v konkrétním případě jde o název nechráněný.

Toto dílo, včetně všech svých částí, je zákonem chráněno. Každé jeho užití mimo úzké hranice zákona je nepřípustné

a je trestné. To se týká zejména reprodukování či rozšiřování jakýmkoli způsobem (včetně mechanického, fotografic‑

kého či elektronického), ale také ukládání v elektronické formě pro účely rešeršní i jiné. K jakémukoli využití díla je

proto nutný písemný souhlas nakladatele, který také stanoví přesné podmínky využití díla. Písemný souhlas je nutný

i pro případy, ve kterých může být udělen bezplatně.

© Vítězslav Kolek, 2019

© Maxdorf, 2019

Illustrations © Maxdorf, 2019

Cover layout © Maxdorf, 2019

Cover photo © iStockphoto.com / Antiv3D

Vydal Maxdorf s. r. o., nakladatelství odborné literatury, Na Šejdru 247/6a, 142 00 Praha 4

e‑mail: info@maxdorf.cz, internet: www.maxdorf.cz

Jessenius® je chráněná značka [No. 267113] označující publikace určené odborné zdravotnické veřejnosti

Odpovědný redaktor: Mgr. Zuzana Samohylová, Ing. Veronika Pátková

Ilustrace: Ing. Jaroslav Nachtigall, Ph.D., Mgr. Veronika Mrázová

Sazba: Denisa Honzalová

Tisk: Books Print s.r.o.

Printed in the Czech Republic

ISBN 978-80-7345-628-3


AUTOR

„„ Prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc., FCCP , Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc

HLAVNÍ SPOLUAUTORKA

„„ MUDr. Monika Žurková, Ph.D. , Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc

SPOLUAUTOŘI

„„ MUDr. Renáta Aiglová , I. interní klinika kardiologická LF UP a FN Olomouc „„ MUDr. Jan Anton , Pneumologická klinika 1. LF UK Thomayerova nemocnice, Praha „„ MUDr. Barbora Bábková , Oční klinika LF UP a FN Olomouc „„ MUDr. Karel Balihar, Ph.D. , I. interní klinika LF UK a FN Plzeň „„ MUDr. Radka Bittenglová , Klinika pneumologie a ftizeologie LF UK a FN Plzeň „„ MUDr. Martina Doubková, Ph.D. , Klinika nemocí plicních a tuberkulózy LF MU a FN Brno „„ Prof. MUDr. Miroslav Heřman, Ph.D. , Radiologická klinika LF UP a FN Olomouc „„ Prof. MUDr. Pavel Horák, CSc. , III interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická

LF UP a FN Olomouc „„ Ing. Jan Hrdý , HS Computers, Valašské Meziříčí „„ PhDr. Lia Hubáčková , Oddělení klinické psychologie, FN Olomouc „„ Amit Kishore, Ph.D., M.Sc. , Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci „„ Doc. MUDr. Pavel Koranda, Ph.D. , Klinika nukleární medicíny LF UP a FN Olomouc „„ Doc. Ing. Eva Kriegová, Dr. , Ústav imunologie LF UP v Olomouci „„ Prof. RNDr. Karel Lenhart, DrSc. , Ústav biologie LF UP v Olomouci „„ MUDr. Vladimíra Lošťáková, Ph.D. , Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc „„ Prof. Dr. med. Joachim Müller-Quernheim , Department of Pneumology Medical University Hospital

Albert-Ludwigs-University, Freiburg, Germany „„ Doc. Mgr. Kateřina Neumannová, Ph.D. , Katedra fyzioterapie, Fakulta tělesné kultury UP v Olomouci „„ MUDr. Barbora Pastorová , Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc „„ Prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc. , Klinika pneumologie a ftizeologie, LF UK a FN Plzeň „„ Prof. MUDr. Martin Petřek, CSc. , Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci „„ Mgr. Kateřina Sikorová , Ústav patologické fyziologie LF UP v Olomouci „„ MUDr. Vladimíra Sládková, Ph.D. , Neurologická klinika LF UP a FN Olomouc „„ Prof. MUDr. Ilja Stříž, CSc. , Oddělení klinické imunologie, IKEM Praha „„ Doc. MUDr. et MVDr. Jozef Škarda, Ph.D., Ph.D. , Ústav klinické a molekulární patologie LF UP

v Olomouci „„ MUDr. Martina Šterclová, Ph.D. , Pneumologická klinika 1. LF UK Thomayerova nemocnice, Praha „„ Prof. MUDr. Miloš Táborský, CSc., FESC, FACC, MBA , I. interní klinika kardiologická LF UP a FN

Olomouc „„ MUDr. Tomáš Tichý , Ústav klinické a molekulární patologie LF UP v Olomouci „„ Prof. MUDr. Martina Vašáková, Ph.D. , Pneumologická klinika 1. LF UK Thomayerova nemocnice,

Praha „„ MUDr. Lucie Zdrhová , I. Interní klinika LF UK a FN Plzeň „„ MUDr. Lýdia Žarnayová , Klinika plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc „„ MUDr. Martin Žurek, Ph.D. , III interní klinika – nefrologická, revmatologická a endokrinologická

LF UP a FN Olomouc

RECENZENT

„„ Doc. MUDr. Robert Vyšehradský, CSc. , Klinika pneumológie a ftizeológie Jesseniova lekárska fakulta

v Martine, Univerzita Komenského v Bratislavě

6

PODĚKOVÁNÍ

Poděkování za sepsání publikace patří všem, kteří se na ní podíleli, ale i těm, kteří

mě k poznávání sarkoidózy přivedli. Byl to můj přednosta doc. MUDr. L. Říha,

který mi pomohl se získáním dat pro první publikaci. Dále prof. MUDr. J. Du

šek, Ph.D., který mě zasvěcoval do mikromorfologie, doc. MUDr. A. Bártová,

CSc., a prof. RNDr. K. Lenhart, CSc., s nimiž jsme zahájili první genetické

studie. Doc. MUDr. V. Votava, CSc., mi rád sděloval své klinické zkušenosti

a doc. MUDr. L. Levinský mi dal doporučení na první zahraniční cestu. Na tuto

cestu mě pozval prof. G. James a do asociace WASOG mě přijal prof. G. Rizzato,

seznámil mě také s prof. Martinettiovou, se kterou jsme realizovali genetickou

mapu sarkoidózy. Prof. O. Sharma mi později umožnil první kontakt s americ

kými kolegy. Nejvíce vlastních prací vzniklo ve spolupráci s prof. M. Petřekem,

CSc., a později s doc. RNDr. E. Kriegovou, Ph.D. V poslední době navazuje

na tuto činnost hlavně MUDr. M. Žurková, Ph.D., a také další lékaři naší kliniky.

Poděkování však patří především mé rodině za podporu a toleranci po všechen

čas, který jsem místo jim a přátelům věnoval sarkoidóze a sepsání knihy o ní.

Prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.

PŘEDMLUVA

Otevřeli jste rozsáhlou, podrobnou a zajímavě strukturovanou publikaci širokého autorského kolektivu vedeného prof. Vítězslavem Kolkem o jedné nemoci – o sarkoidóze – nemoci mnoha tváří. O málokteré nemoci je dnes možné napsat

tak rozsáhlý zajímavý a čtivý text. Sarkoidóza je systémové onemocnění s mnoha

orgánovými projevy, mezi kterými dominuje problematika plicní.

Texty o sarkoidóze v učebnicích vnitřního lékařství i pneumologie bývají

stručné. Proto nejen pneumology, ale i lékaře mnoha dalších oborů může zau

jmout publikace o nemoci stále nejasného původu, dlouhé historie poznávání,

variabilních projevů a přesto většinou s úspěšnou léčbou. Z hlediska pneumologa i internisty lze text přečíst od začátku do konce a poučit se na příkladu sarkoidózy

o vývoji zajímavé oblasti medicíny. Z hlediska mnoha oborů je možné knihu ulo

žit do knihovny a sáhnout po ní, když na sarkoidózu pomyslíme, a to je překva

pivě často i při mimoplicních projevech – očních, kožních, kardio vaskulárních,

neurologických, kostních, urogenitálních, endokrinních či gastroenterologic

kých. Rovněž s diagnostickými metodami a terapeutickými postupy u sarkoidózy

mohou v dokumentaci pacientů i při vyšetřování přijít do styku lékaři praktičtí

i lékaři mnoha dalších oborů. Výrazně se problematika dotýká zobrazovacích

metod, ale i chirurgických oborů. Znát něco o terapii sarkoidózy je vhodné i kvůli

vedlejším účinkům léčby a interakcím léků. I kapitola o diferenciální diagnostice

je důležitá nejen pro pneumology ale i pro další obory. Po knize určitě sáhnou

z mnoha důvodů i posudkoví lékaři.

Přeji Vám zajímavé poučení při čtení textu i prohlížení bohaté obrazové do

kumentace. Po přečtení knihy si určitě položíte otázku, jak dlouhý čas bude ještě

medicína potřebovat, než objasní příčinu této zajímavé a vážné nemoci. Myslím,

že už to dlouho trvat nebude.

Prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc.

předseda ČLS JEP


8

OBSAH

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Předmluva. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Tváře sarkoidózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Úvod. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 1 Sarkoidóza a její definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

Vítězslav Kolek 2 Sarkoidóza z historického pohledu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

Vítězslav Kolek 3 Názory na etiologii sarkoidózy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

Vítězslav Kolek 3.1 Predispozice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 3.2 Hypotetické vyvolávající agens. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 4 Mikromorfologické nálezy u sarkoidózy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

Vítězslav Kolek, Tomáš Tichý, Jozef Škarda 4.1 Smysl a význam granulomu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 4.2 Vývojové fáze granulomu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 4.3 Klasifikace granulomů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 4.4 Mikromorfologie sarkoidního granulomu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 4.5 Buněčné populace sarkoidního granulomu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 4.6 Tělíska v sarkoidním granulomu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 4.7 Obrazová dokumentace – mikromorfologické nálezy granulomů . . . . . . . . . . . . . . . 44 4.8 Zvířecí modely granulomu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 5 Epidemiologie sarkoidózy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

Vítězslav Kolek 5.1 Epidemiologie sarkoidózy ve světě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 5.2 Epidemiologie sarkoidózy na našem území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 5.3 Další faktory výskytu sarkoidózy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 6 Věkové aspekty sarkoidózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

Vítězslav Kolek, Barbora Pastorová, Monika Žurková 6.1 Věk nemocných v zahraničních studiích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 6.2 Věk nemocných v českých studiích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

OBSAH

7 Genetické aspekty sarkoidózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

Martin Petřek, Vítězslav Kolek, Karel Lenhart 7.1 Tradiční genetický pohled na sarkoidózu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 7.2 Moderní koncepce genetiky sarkoidózy z pohledu genetika . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 8 Imunologické mechanismy v patogenezi sarkoidózy . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

Ilja Stříž, Eva Kriegová 8.1 Buňky přirozené imunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 8.2 Buňky adaptivní imunity . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 8.3 Úloha cytokinů u sarkoidózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 8.4 Úloha interakcí imunitních buněk v patogenezi sarkoidózy. . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 8.5 Imunologické aspekty – závěry pro praxi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 8.6 Úloha chemokinového systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 9 Klinické projevy sarkoidózy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

Vítězslav Kolek, Monika Žurková, Renáta Aiglová, Barbora Bábková, Pavel Horák,

Vladimíra Sládková, Miloš Táborský, Martin Žurek 9.1 Formy onemocnění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 9.2 Orgánové projevy sarkoidózy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 9.3 Sarkoidóza dýchacího ústrojí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 9.4 Mimoplicní sarkoidóza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 9.5 Klinické projevy sarkoidózy v naší populaci. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 10 Sarkoidóza v různých fázích života / v různých životních situacích. . . . . . . . 139

Vítězslav Kolek, Monika Žurková 11 Průběh a prognóza sarkoidózy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

Vítězslav Kolek 12 Vyšetřovací metody u sarkoidózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146

Vítězslav Kolek, Miroslav Heřman, Pavel Koranda, Miloš Táborský, Vladimíra

Sládková, Barbora Bábková, Monika Žurková 12.1 Anamnéza a fyzikální vyšetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 12.2 Vyšetření krve u sarkoidózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 12.3 Funkční vyšetření plic. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 12.4 Kožní testy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 12.5 Radiologické zobrazovací metody sarkoidózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 12.6 Radionuklidové metody u sarkoidózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 12.7 Vyšetřovací metody u mimoplicní sarkoidózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197 12.8 Bronchoskopie u sarkoidózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 12.9 Vyšetřování kondenzátu vydechovaného vzduchu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 13 Provádění biopsie u sarkoidózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234

Vítězslav Kolek, Miloš Táborský, Renáta Aiglová 13.1 Biopsie prováděné z bronchů, plic a nitrohrudních uzlin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235 13.2 Biopsie prováděné z jiných orgánů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240

SARKOIDÓZA – NEMOC MNOHA TVÁŘÍ

10

14 Vyšetřovací algoritmus u sarkoidózy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244

Vítězslav Kolek 15 Kveimův antigen – historická diagnostická metoda. . . . . . . . . . . . . . . . . 247

Vítězslav Kolek 16 Pojem aktivita sarkoidózy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248

Vítězslav Kolek 17 Léčba sarkoidózy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252

Vítězslav Kolek, Monika Žurková, Renáta Aiglová, Barbora Bábková,

Vladimíra Sládková, Miloš Táborský 17.1 Historické poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252 17.2 Principy léčby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 252 17.3 Léčebná schémata plicní sarkoidózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254 17.4 Systémové kortikosteroidy – léčby I. linie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 17.5 Inhalační kortikosteroidy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258 17.6 Kortikosteroidy šetřící léky – léčba II. linie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260 17.7 Biologická léčba – léčba III. linie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264 17.8 Jiné léky zasahující do cytokinové sítě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267 17.9 Farmakologická a nefarmakologická léčba specifických situací. . . . . . . . . . . . . . . . 270 17.10 Léčba mimoplicní sarkoidózy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 18 Plicní rehabilitace u pacientů se sarkoidózou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 283

Kateřina Neumannová 18.1 Vstupní vyšetření před zahájením plicní rehabilitace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 18.2 Edukace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 18.3 Pohybová léčba – vytrvalostní a silový trénink . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287 18.4 Respirační fyzioterapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288 18.5 Měkké a mobilizační techniky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289 18.6 Ostatní fyzioterapeutické koncepty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289 18.7 Nutrice, psychosociální podpora a ergoterapie. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289 19 Diferenciální diagnostika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291

Vítězslav Kolek, Joachim Müller-Quernheim, Martina Vašáková, Martina Šterclová 19.1 Diferenciální diagnostika granulomatózních procesů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 291 19.2 Diferenciální diagnostika intersticiálních plicních procesů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298 19.3 Diferenciální diagnostika lymfadenopatií. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304 19.4 Diferenciální diagnostika kožních lézí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306 20 Vztahy sarkoidózy a jiných nemocí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308

Vítězslav Kolek, Miloš Pešek, Karel Balihar, Radka Bittenglová, Lucie Zdrhová 20.1 Sarkoidóza a nádory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 308 20.2 Sarkoidóza a asthma bronchiale. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 309 20.3 Sarkoidóza a chronická obstrukční plicní nemoc. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 309 20.4 Sarkoidóza a tuberkulóza. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310 20.5 Sarkoidóza a lepra. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311 20.6 Sarkoidóza a gastroezofageální reflux. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311

OBSAH

21 Posuzování pracovní schopnosti u nemocných sarkoidózou. . . . . . . . . . . . 315

Vítězslav Kolek 22 Psychické problémy pacientů se sarkoidózou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 316

Lia Hubáčková 22.1 Únava. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 317 22.2 Deprese a anxieta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318 22.3 Vlastní zkušenosti s psychoterapií pacientů se sarkoidózou. . . . . . . . . . . . . . . . . . 318 23 Nemoc z pohledu pacienta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 322

Vítězslav Kolek, Jan Hrdý 23.1 Dotek smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323 23.2 Odpovědi na dotazy pacientů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327 24 Kazuistiky sarkoidózy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 329

Vítězslav Kolek, Monika Žurková, Lýdia Žarnayová, Martina Šterclová,

Martina Vašáková, Jan Anton 25 Závěr. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 346

Vítězslav Kolek Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 347 Přehled použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 410 Seznam obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 413 Medailonky autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 416 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 431 Obr. 1 D. Ghirlandaio: Stařec 1449–1494 Obr. 3 Ernest Besnier 1831–1909

Obr. 2 J. Hutchinson: Mrs. Mortimer 1895

Obr. 4 Caesar P. M. Boeck 1845–1917

TVÁŘE SARKOIDÓZY


13

Obr. 5 Jörgen Schaumann 1879–1953 Obr. 7 Om P. Sharma 1936–2012

Obr. 6 David Geraint James 1922–2010

Obr. 8 Galliový sken: Sulavikův syndrom Lamb‑

da‑Panda 1990

ÚVOD

Sarkoidóza je systémové granulomatózní onemocnění s mnohotvárnými klinickými a imunologickými projevy. Zůstává jedním z nejzáhadnějších onemocnění s nejasnou příčinou vzniku, přestože její histologický obraz – nekaseifikující epiteloidní granulom – je znám již přes sto let. Mnohotvárnost jejích projevů je v medicíně výjimečná a různé fenotypy mnohdy brání koncepčnějšímu přístupu k výzkumu, diagnostice i léčbě. Výskyt nemoci je celosvětový a podle kvalifikovaného odhadu sarkoidózou trpí asi 1,3 milionů lidí. Nejčastěji postihuje Afroameričany a severské evropské národy. Méně častá je v Japonsku, Indii a Jižní Americe, velmi málo víme o nemoci na africkém kontinentu a teprve v posledních letech se objevují populační studie z Číny. Zatímco v evropské populaci má nemoc většinou příznivý průběh s trvalým poškozením jen menšího počtu nemocných, u černochů probíhá nepříznivě, často invalidizuje a bývá příčinou smrti.

Sarkoidóza je typicky interdisciplinárním problémem. Zabývají se jí především pneumologové, zajímá imunology a genetiky, setkávají se s ní ale také internisté, neurologové, dermatologové, revmatologové nebo praktičtí lékaři. S nemocí aktivně bojují i sami pacienti, kteří se sdružují do národních a mezinárodních pacientských organizací. Problematika sarkoidózy přitahuje trvale pozornost mnoha vědeckých týmů, které studují molekulárně biologické zákonitosti granulomatózního zánětu a vyšetřují genetický materiál nemocných s cílem nalézt specifické změny, které by mohly být cílem personalizované léčby.

Objevily se novější teorie patogeneze zánětlivých pochodů vedoucích ke vzniku granulomu, ale přesto se již nepředpokládá, že existuje sjednocující etiologický faktor nemoci. Spíše se hovoří pouze o specifické reakci na různé noxy, které přetrvávají v organismu delší dobu. Některé exogenní stimuly jsou již známy. Je to např. expozice křemíkovému a hydrokarbonovému prachu, nádorová onemocnění a v poslední době především nové léky z kategorie biologické léčby a imuno-onkoterapie. V těchto situacích vznikají tzv. sarkoidní reakce, jejichž odlišení od sarkoidózy jako nemoci není zcela zřejmé. Sarkoidózu charakterizuje neobvyklá pestrost klinických projevů, které mohou postihnout téměř každý orgán a připomínají řadu jiných nemocí. V každodenní praxi to přináší řadu problémů při diferenciální diagnostice, kde se využívá moderních zobrazovacích metod, bronchologických technik a laboratorních biomarkerů. V terapii zůstaly lékem volby systémové kortikosteroidy, léčebná strategie se však v poslední době

15

ÚVOD

změnila a v rámci alternativních postupů se využívají imunosupresiva a přede

vším léčba biologicky cílená.

V roce 1998 jsme s více autory sepsali komplexně zaměřenou publikaci „Sar

koidóza – známé a neznámé“. Od té doby vyvstala potřeba předložit monografii

s moderními poznatky o sarkoidóze na základě zahraničních i vlastních klinic

kých zkušeností a aktuální výzkumné práce. Chtěl bych tímto s úctou poděkovat

všem kolegům – specialistům různého zaměření, kteří přijali účast na této kom

plexní, až encyklopedicky pojaté monografii. Našim společným cílem bylo podat

aktuální informace pro lékaře všech specializací a také pro vědecké pracovníky,

kteří se mohou se sarkoidózou ve své praxi nebo laboratoři setkat.

Prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc. 1 SARKOIDÓZA A JEJÍ DEFINICE

Vítězslav Kolek

Sarkoidóza byla od samého začátku spojována s existencí nekaseifikujícího granulomu, nicméně byla dlouho považována za formu tuberkulózy. Moderní koncepce samostatné nozologické jednotky byla koncipována v 80. letech minulého století. Sarkoidóza je od té doby charakterizována jako systémové granulomatózní onemocnění neznámé etiologie s akumulací imunokompetentních buněk (T lymfocytů a makrofágů) v místě aktivního zánětu (Thomas a Hunninghake 1987). Přestože převažují plicní projevy, může proces postihnout prakticky každý orgán a symptomatologie je někdy velmi pestrá. Na základě uznávané koncepce (Hunninghake a spol. 1979) lze sarkoidózu morfologicky charakterizovat především lymfocytární alveolitidou a systémovou tvorbou nekaseifikujících epiteloidních granulomů. Během nemoci dochází k významným imunologickým odchylkám, jejichž mechanismy nejsou zatím objasněny, ale mají jistě důležitý patogenetický význam. Z imunologického pohledu je proto možné sarkoidózu považovat za abnormální imunitní reakci na neznámou noxu antigenní povahy (James a Williams 1985).

Při systematickém zařazování mezi jiné klinické nozologické jednotky činí sarkoidóza poněkud problémy. V platné desáté revizi mezinárodní klasifikace nemocí ji najdeme ve skupině „Některé poruchy mechanismu imunity“ pod kódem D 86.0 až D 86.9. Do této kategorie byly kromě sarkoidózy zařazeny především imunodeficitní stavy, s nimiž má sarkoidóza velmi málo společného. Mezi formami nemoci můžeme klasifikovat samostatným kódem sarkoidózu plic, uzlin kůže a jiných/kombinovaných lokalizací. Změnu přinese jedenáctá revize mezinárodní klasifikace nemocí – vyšla v roce 2018 a bude platná od roku 2022.

Z patologickoanatomického hlediska bývá zařazována mezi dosti nevyhraněnou skupinu granulomatóz. V moderní pneumologické literatuře se nejčastěji používá zařazení mezi rozsáhlou skupinu intersticiálních plicních procesů s podobnými klinickými, radiologickými a funkčními projevy. Název pochází z řeckých slov sark (maso) a oid (podobný) a vychází vlastně z prvního patologickoanatomického popisu řezu sarkoidní tkání.

Morfologická definice sarkoidního granulomu byla navržena Scaddingem a Mitchellem (1985): „Sarkoidóza je nemoc charakterizovaná granulomy z epi­ teloidních buněk ve více postižených orgánech nebo tkáních. V granulomech nedochází ke kaseifikaci, ačkoliv fibrinoidní nekróza může být v jejich centru přítomna. Granulomy vedou k úplné rezoluci nebo k hyalinní fibróze.“

SARKOIDÓZA A JEJÍ DEFINICE

17

Současné nároky na charakterizaci nozologické jednotky předpokládají kli

nický popis, specifikaci strukturálních nebo funkčních změn a určení příčiny nemoci, což stále u sarkoidózy není možné splnit. Od 70. let byla proto postupně zpracovávána popisná definice sarkoidózy, která by nemoc objektivně charakterizovala a vyčlenila od jiných jednotek s použitím obecně uznávaných vyšetřovacích metod. Tak vznikla deskriptivní definice sarkoidózy, která byla přijata na Světové konferenci v Kjótu v roce 1991 (Yamamoto a spol. 1991). Tato definice charakterizovala sarkoidózu jako onemocnění neznámé příčiny, obvykle postihující dospělé pacienty mladého nebo středního věku. Zmiňovala základní laboratorní projevy nemoci, průběh nemoci a doporučené diagnostické metody a léčbu. V definici se ještě objevila tehdy používaná galliová scintigrafie a test Kveimovým antigenem, které už dnes nejsou relevantní. Novější kritéria byla upřesňována především podle aktuálně používaných diagnostických technik a nových názorů na etiopatogenezi. V roce 1999 tak bylo přijato společné prohlášení Americké hrudní společnosti (ATS), Evropské respirační společnosti (ERS) a Světové asociace sarkoidózy a jiných granulomatózních onemocnění (WASOG), které se opírá o 331 citací odborné literatury (Statement on sarcoidosis, 1999). Definice byla upravena následovně:

KONSENZUÁLNÍ DEFINICE SARKOIDÓZY

• „Sarkoidóza je systémové onemocnění neznámé příčiny (neznámých příčin). Obvykle po‑

stihuje pacienty mladého nebo středního věku a často se projevuje jako oboustranná hilová

lymfadenopatie (BHL), plicní infiltrace, oční a kožní léze. Mohou být také postiženy játra,

slezina, lymfatické uzliny, slinné žlázy, srdce, nervový systém, svaly, kosti a jiné orgány.

• Diagnóza sarkoidózy je stanovena, když klinické a radiologické nálezy podpoří průkaz neka‑

seifikujícího epiteloidního granulomu. Granulomy jiných známých příčin a lokální sarkoidní

reakce by měly být vyloučeny. Často pozorovanými imunologickými projevy jsou snížení

kožní hyperreaktivity opožděného typu a zvýšení imunitní odpovědi pomocných T buněk

(Th1) v místě postižení. Mohou být zjišťovány cirkulující imunokomplexy spolu se známkami

zvýšené reaktivity B buněk.

• Průběh a prognóza mohou korelovat se způsobem vzniku a rozsahem nemoci. Akutní začá‑

tek s nodózním erytémem nebo asymptomatická BHL většinou předznamenávají spontánní

remisi, zatímco postupný nástup potíží, zvláště s četnějšími mimoplicními lézemi, může být

následován rozvojem nevratné progresivní fibrózy plic a jiných orgánů.

Ani tato definice již neodpovídá současným představám. Změnily se věkové

aspekty – došlo k posunu do vyšších věkových kategorií, není již tak striktně vyčleňována sarkoidní reakce ze známých příčin, objevují se nové biomarkery a přesněji jsou charakterizovány participující imunokompetentní buňky. Více se také volí termín nenekrotizující než nekaseifikující granulom.

SARKOIDÓZA – NEMOC MNOHA TVÁŘÍ

18

Definice příčiny sarkoidózy neexistuje, takže nelze charakterizovat pojmy,

které by upřesňovaly vznik, rizikové faktory, způsob přenosu, prevenci, racionál

ní terapii a další znaky požadované u jednoznačně definované nozologické jed

notky. Existuje několik teorií vzniku sarkoidózy, které se mohou lišit i v názoru,

zda charakteristické klinické a morfologické projevy vyvolává jedna, nebo více

příčin a zda jde o jednu etiopatologickou jednotku, nebo jen o syndrom. 2 SARKOIDÓZA Z HISTORICKÉHO POHLEDU

Vítězslav Kolek

K současným poznatkům o sarkoidóze vedla poměrně dlouhá cesta, kterou lze rozčlenit do čtyř fází (Böttger 1982): fáze popisu dílčích projevů, fáze poznání systémovosti, epidemiologické mapování sarkoidózy a imunologická etapa, která dospěla až do problematiky molekulární biologie a studia podílů funkcí jednotlivých cytokinů, buněčných receptorů a jiných struktur (tab. 2.1). Současnou fázi můžeme charakterizovat pokračující koncepcí kompartmentalizované imunitní odpovědi s genetickými studiemi, hledajícími genetické abnormity vhodné k biologicky zaměřené léčbě.

První fáze popisu sarkoidózy jako izolovaného orgánového onemocnění

začíná prvními zaznamenanými případy Hutchinsona. Tento lékař popsal prvního pacienta s kožními lézemi na rukou, revmatismem a nefrolitiázou, kterého vyšetřil v roce 1869. Případ publikoval v roce 1877, stejně jako další dva podob

né v létech 1895 a 1900. Přestože uvažoval o souvislosti s tuberkulózou, nazval

nemoc lividní papilární psoriázou a dále jmény dvou pacientek (Mortimerové

a Mabeyové). Kožní afekce měly dobrý, ale obtížně ovlivnitelný průběh a byly

přítomny i v obličeji. Identicky je zaznamenal Besnier, který je nazval lupus

pernio de la face: synovites fongueuses (scrofulo-tuberculeuses) symmétriques

des extrémités (1889). Histologicky popsal chorobu poprvé Tenneson (1892) jako

variantu lupusu. Priorita přesného popisu se přiznává Boeckovi (1897), kterému

změny zprvu připomínaly nádor, a ve své publikaci (1907) je nazval mnohočetný

benigní kožní sarkoid. Koncem minulého a začátkem našeho století pak byly

bez vzájemných souvislostí postupně poznávány dílčí příznaky nemoci na jiných

orgánech: Osler (1898) popsal postižení slzných žláz a štítné žlázy. Kienbock

(1902), Kreibich (1904) a Jüngling (1920) popsali kostní změny, Darier a Rous­ sy (1906) podkožní uzly, Heerfordt (1909) příznak uveitidy (syndrom uveoparotideální horečky). Je však také třeba zmínit, že jeden z nejčastějších příznaků sarkoidózy – nodózní erytém – popsal Willan již v roce 1808, samozřejmě bez udání vztahu k sarkoidóze.

Druhou fázi poznávání nemoci otevřel Schaumann, když ověřil myšlenku,

že jde o systémové onemocnění. Za tento objev byl poctěn Zambacovou cenou v roce 1914. Ucelenou práci publikoval až v roce 1934 a použil označení benigní lymfogranulomatóza. V roce 1915 dospěli k stejnému závěru o systémovosti nemoci Kuznitsky a Bittorf. Název sarkoidóza pochází od Huntera z roku 1936. Pojem morbus Besnier-Boeck-Schaumann zavedl Pautrier (1937). V roce

SARKOIDÓZA – NEMOC MNOHA TVÁŘÍ

20

„ Tabulka 2.1 Historie sarkoidózy v datech

Autor Klinický projev

1808 – Willan nodózní erytém

1869 – Hutchinson lividní papilární psoriáza

1889 – Besnier lupus pernio

1892 – Tenneson histologie lupus pernio

1897 – Boeck mnohočetný kožní sarkoid

1898 – Hutchinson nemoc Mortimerové

1898 – Osler postižení slzných žláz a štítné žlázy

1900 – Hutchinson nemoc Mabeyové

1902 – Kienbock kostní změny u „syfilitidy“

1904 – Kreibich kostní změny u lupus pernio

1906 – Darier, Roussy podkožní uzly

1909 – Heerfordt uveoparotideální horečka

1914 – Schaumann benigní lymfogranulomatóza

1915 – Kuznitsky, Bittorf systémové postižení plic a kůže

1920 – Jüngling ostitis tuberculosa multiplex cystica

1935 – Nickerson a Williams kožní test se sarkoidní tkání

1936 – Hunter sarkoidóza

1937 – Pautrier nemoc Besniera, Boecka a Schaumanna

1939 – Harrell, Fischer přítomnost hyperkalcemie

1941 – Kveim kožní reakce s tkání sleziny

1946 – Löfgren syndrom akutní sarkoidózy

1954 – Siltzbach mezinárodní standardizace Kveimova testu

1958 – Wurm radiologická stadia nemoci

1973 – Liebermann význam enzymu konvertujícího angiotenzin

1981 – Hunninghake, Crystal charakteristika nálezu v BALTe

1981 – Line zavedení galliové scintigrafie

1987 – Thomas, Hunninghake moderní koncepce kompartmentalizované nemoci

1991 – Yamamoto popisná definice sarkoidózy

1999 – ATS, ERS, WASOG konsenzuální definice sarkoidózy

SARKOIDÓZA Z HISTORICKÉHO POHLEDU

21

1939 zjistili Harrell s Fischerem, že se onemocnění druží s hyperkalcemií. Jeden z nejtypičtějších projevů, Löfgrenův syndrom, popsal autor až v roce 1946. Za první zprávy našich autorů lze dle Votavy (1985) považovat popisy Vaška a Kollára z let 1921 a 1943.

Třetí fází v mapování sarkoidózy byly koordinované epidemiologické studie v 60. letech minulého století, které prokázaly, že jde o onemocnění s celosvětovým výskytem. Studie byly realizovány díky nadšené mezinárodní spolupráci, která započala v roce 1958, kdy se v Londýně konala první mezinárodní konference o sarkoidóze jako o samostatné etiopatogenetické jednotce. Sarkoidóza přestala být považována za jednu z forem tuberkulózy, i když domněnky o příbuznosti obou nemocí jsou stále středem zájmu. Trend odkrývání nemoci byl později ovlivněn systémem preventivních prohlídek a zvýšenou informovaností lékařů. V současné době preventivní prohlídky prováděné skiagramem hrudníku již prakticky neexistují a převažuje detekce symptomatických forem onemocnění. Přesto podrobnější epidemiologická data ukazují vesměs nárůst incidence i prevalence. Je jisté, že většinu asymptomatických forem detekovat nelze, a proto se hovoří o sarkoidóze jako o ledovcovém syndromu (James a Williams 1985).

Čtvrtá fáze poznávání sarkoidózy znamenala srovnání poznaných klinických příznaků a epidemiologických trendů s nově objevovanými imunitními změnami. Z imunologických projevů je zřejmě nejdéle známa kožní hyporeaktivita vůči tuberkulinu. Zásadním přínosem pro imunologickou orientaci diagnostiky byl objev kožní reaktivity se sarkoidní tkání (Williams a Nickerson 1935, Kveim 1941) a mezinárodní standardizace této tzv. Kveimovy reakce Siltzba­ chem (1954). Nomenklaturu nemoci podle radiologických stadií zavedl Wurm v roce 1958. Imunologické odchylky byly sledovány v periferní krvi a později především v bronchoalveolární laváži. Rozvoj imunologických poznatků pomocí bronchoalveolární laváže přispěl ke zjištění, že změny postihují prakticky všechny komponenty imunitního systému. Byl poznán diagnostický význam enzymu konvertujícího angiotenzin a rozsah aktivní nemoci byl zjišťován především pomocí galliové scintigrafie. Postupně byly poznávány funkce jednotlivých populací imunokompetentních buněk ve vztahu ke vzniku a tvorbě granulomu. Byl hodnocen význam spontánně produkovaných cytokinů, z nichž některé aktivují a jiné tlumí zánětlivé reakce.

Současná fáze poznávání sarkoidózy započala moderní koncepcí nemoci jako kompartmentalizované imunitní reakce (Thomas a Hunninghake 1987), která vysvětlila hyperreaktivitu imunitních buněk v místě zánětu a jejich depleci v krevní periferii. Tato fáze poznávání nemoci je charakterizována dalším zpřesňováním patogeneze nemoci v návaznosti na mezinárodní genetické studie, které hledají geny asociované s nemocí nebo specifické proteiny, které by mohly najít léčebné cíle pro biologicky zaměřenou léčbu. Pomocí metod molekulární biologie se funkce genů, receptorů i solubilních produktů dále upřesňuje.

Poznávání sarkoidózy bylo od 50. let minulého století koordinováno pravidelnými mezinárodními akcemi (tab. 2.2), které se konaly a konají po celém světě

22

„ Tabulka 2.2 Světové konference o sarkoidóze

Rok a místo konání Organizátor konference

1958 – Londýn D. Geraint James

1960 – Washington M. Cummings

1963 – Stockholm S. Löfgren

1966 – Paříž J. Turiaf

1969 – Praha L. Levinský

1972 – Tokio Y. Hosoda

1975 – New York L. Siltzbach

1978 – Cardiff W. Jones Williams

1981 – Paříž J. Chrétien

1984 – Baltimore C. Jones

1985 – Vídeň H. Klech

1987 – Milano G. Rizzato – založen WASOG

1989 – Lisabon M. Freitas a Costa

1991 – Kjóto T. Izumi

1993 – Los Angeles O. Sharma

1995 – Londýn R. du Bois

1997 – Essen U. Costabel

1999 – Kumamoto M. Ando

2001 – Benátky M. Bocceri

2002 – Stockholm O. Selroos

2003 – Siena N. Rottoli

2005 – Denver R. Baughman

2006 – Catalina N. Crimi

2007 – Tokio Y. Yoshizawa

2008 – Atény N. M. Siafakas

2009 – Charleston I. M. Judson

2011 – Maastricht M. Drent

2012 – Cleveland D. A. Culver

2013 – Paříž D. Valeyre

2014 – Kusadasi Ö. Özdemir

2015 – Sao Paulo A. C. Pereira

2016 – Gdaňsk A. Dubaniewicz

2017 – Peking H. Li

2019 – Jokohama A. Azuma

SARKOIDÓZA Z HISTORICKÉHO POHLEDU

23

a u jejichž zrodu byl David Geraint James. Působil na několika anglických a amerických univerzitách a organizoval mnoho mezinárodních kongresů o sarkoidóze. Gianfranco Rizzato spolu s prof. Jamesem byli hlavními protagonisty založení WASOG (World Association of Sarcoidosis and Other Granulomatous Disorders, Světové asociace sarkoidózy a jiných granulomatózních nemocí), což proběhlo v Miláně v roce 1987. Byl také založen časopis Sarcoidosis, později Sarcoidosis, Vasculitis and Other Diffuse Lung Disorders. Prof. James podporoval vznik mnoha národních společností, které se zabývají sarkoidózou. Tyto společnosti jsou velmi aktivní především v Itálii, Spojených státech, Británii, Japonsku, Německu a Skandinávii. Velkou osobností byl i druhý předseda WASOG Om Sharma, stejně jako jeho následovníci Robert Baughman a Marjolein Drentová. Současným předsedou je Dan Culver.

Kromě světových konferencí WASOG se od začátku tohoto tisíciletí konají i sdružené mezinárodní konference o bronchoalveolární laváži, o intersticiálních procesech a sdružené konference WASOG s národními společnostmi, jako jsou americká společnost AASOG (American Association of Sarcoidosis and other Granulomatous Disorders) nebo japonská společnost JSSOG (Japan Society of Sarcoidosis and other Granulomatous Disorders).

Vkladem české medicíny byla mezinárodní konference konaná v roce 1969 v Praze (L. Levinský a F. Macholda 1971). V poslední době narůstá iniciativa, kterou vytvářejí společnosti pacientů trpících sarkoidózou. I tyto společnosti mají tendenci sdružovat se do mezinárodních seskupení a k jejich činnostem patří i publikování odborné literatury určené pacientům.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.