načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Sapiens -- Od zvířete k božskému jedinci - Yuval Noah Harari

Elektronická kniha: Sapiens -- Od zvířete k božskému jedinci
Autor:

SAPIENS – OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI sleduje z dlouhodobé perspektivy revoluční zvraty na cestě lidského rodu od vzniku Homo sapiens až po současnost. Dramatický je příběh ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  280
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  298 Kč
6%
naše sleva
9,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » LEDA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 518
Rozměr: 24 cm
Úprava: 12 stran obr. příl. : ilustrace (převážně barev.), mapy, portréty
Vydání: V nakl. Leda vyd. 1.
Název originálu: Sapiens
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Anna Pilátová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-733-5344-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

SAPIENS – OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI sleduje z dlouhodobé perspektivy revoluční zvraty na cestě lidského rodu od vzniku Homo sapiens až po současnost. Dramatický je příběh bezvýznamného lidoopa, který před dvěma miliony let někde v koutě Afriky získal vědomí, vyvraždil své přírodní bratrance a ovládl celou planetu. 
Základní životní parametry člověka jsou určeny biologicky, ale poskytují úžasný prostor. Ne biologie, ale kultura (kolektivní víra) je klíčem k pochopení dramatického rozvoje lidstva. Jen ona umožňuje spolupráci velkého počtu lidí, kteří se navzájem neznají. 
Po první, kognitivní revoluci před 70 000 lety následovaly další překvapivé zlomy v dějinách – objev zemědělství, peněz, společenské mytologie, imperiální společnosti, kapitalistického úvěru a víry v budoucnost, objev vědy, techniky i genetického inženýrství. Zdá se, že dějiny mají směr – vždyť obchod a kapitalismus, věda a technika, planetární komunikace i geopolitické vědomí spojily svět do globální vesnice. 

"Proč se z knihy SAPIENS Yuvala Harariho okamžitě stal mezinárodní bestseller? Je to jednoduché: odpovídá na nejzásadnější otázky historie i moderního světa a čte se jedním dechem. Nemůžete se od ní odtrhnout!" (Jared Diamond, nositel Pulitzerovy ceny, autor knih Osudy lidských společností, Kolaps a The World until Yesterday).

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Yuval Noah Harari - další tituly autora:
Sapiens -- Od zvířete k božskému jedinci Sapiens
Harari, Yuval Noah
Cena: 339 Kč
Sapiens: A Brief History of Humankind Sapiens: A Brief History of Humankind
Harari, Yuval Noah
Cena: 266 Kč
Homo Deus : A Brief History of Tomorrow Homo Deus : A Brief History of Tomorrow
Harari, Yuval Noah
Cena: 266 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Yuval Noah Harari
Sapiens A Brief History of Humankind
Copyright © 2012 by Yuval Noah Harari
© nakladatelství LEDA, s. r. o., 2013
Translation © Anna Pilátová, 2013
ISBN 978-80-7335-388-9 (pdf)





Věnováno památce mého milovaného otce
Shloma Harariho





PODĚKOVÁNÍ
Radili mi a pomáhali Sarai Aharoni, Dorit Aharonov, Amos
Avisar, Tzafrir Barzilai, Noah Beninga, Tirza Eisenberg, Amir
Fink, Benjamin Z. Kedar, Yossi Maurey, Eyal Miller, Shmuel
Rosner, Rami Rotholz, Ofer Steinitz, Michael Shenkar, Guy
Zaslavsky a učitelé i studenti oddělení světových dějin Hebrejské
univerzity v Jeruzalémě. Jim všem děkuji.
Zvláštní poděkování patří Jaredu Diamondovi, který mne
uvedl na ta správná místa, a Diegu Holsteinovi, jenž mě k
sepsání tohoto příběhu inspiroval.





OBSAH
Část I. KOGNITIVNÍ REVOLUCE 11
1. Bezvýznamný živočich 13
2. Strom poznání 32
3. Den v životě Adama a Evy 55
4. Potopa 81
Část II. ZEMĚDĚLSKÁ REVOLUCE 97
5. Největší podvod v dějinách 99
6. Stavba pyramid 122
7. Přetížená paměť 148
8. Dějiny nejsou spravedlivé 165
Část III. SJEDNOCENÍ LIDSTVA 199
9. Kam míří dějiny 201
10. Vůně peněz 213
11. Vize velkých říší 231
12. Zákon náboženství 256
13. Tajemství úspěchu 289





Část IV. VĚDECKÁ REVOLUCE 299
14. Objev nevědomosti 301
15. Věda a impérium 335
16. Kapitalistické desatero 370
17. Soukolí průmyslu 405
18. Permanentní revoluce 423
19. A žili šťastně až do smrti... 454
20. Konec Homo sapiens 480
Doslov: Zvíře, které se stalo bohem 502
Seznam fotografií 504
Poznámky 506





Část první
KOGNITIVNÍ REVOLUCE
Nástěnné malby v jeskyni Chauvet-Pont-d’Arc v jižní Francii. Tato umělecká
díla z doby před 20 000 až 30 000 lety byla vytvořena lidmi, kteří vypadali,
přemýšleli i cítili jako my.





| 13
Kapitola první
BEZVÝZNAMNÝ ŽIVOČICH
Přibližně před 13,5 miliardami let vznikla během
takzvaného velkého třesku hmota, energie, čas a prostor. Zkoumáním
těchto základních veličin našeho vesmíru se zabývá fyzika.
Asi 300 000 let po svém vzniku se hmota a energie
začaly shlukovat do složitých útvarů, kterým říkáme atomy.
Spojováním atomů pak vznikly molekuly. O vzniku atomů,
molekul a o jejich vzájemném působení pojednává chemie.
Zhruba před 3,8 miliardami let se na planetě zvané Země
některé molekuly spojily a vytvořily mimořádně velké a
složité struktury, které nazýváme organismy. Studiu organismů
se věnuje biologie.
Přibližně před 70 000 lety začaly organismy patřící k
druhu Homo sapiens vytvářet ještě složitější struktury a hodnoty,
jejichž souhrnu říkáme kultura. O vývoji lidských kultur
vyprávějí dějiny.
Průběh dějin zásadním způsobem ovlivnily tři revoluce.
Kognitivní revolucí před asi 70 000 lety dějiny začaly,
zemědělskou přibližně před 12 000 lety nabraly nové tempo a
vědecká revoluce, která začala před pouhými 500 lety, by možná





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
14 |
mohla dějiny ukončit a stát se počátkem něčeho zcela
jiného. Tyhle tři události zásadně ovlivnily celé lidstvo a všechny
ostatní organismy na Zemi.
* * *
Lidé tu byli už dávno před začátkem dějin. Primáti velmi
podobní současným lidem se objevili před 2,5 miliony let, ale
po bezpočet generací nijak nevynikali nad jinými živočichy,
s nimž sdíleli životní prostředí.
Kdybyste se před dvěma miliony let vydali ve východní
Africe na procházku, dost možná byste narazili na povědo -
mé lidské postavy: matky úzkostlivě objímající novorozence,
hloučky bezstarostných dětí hrajících si v blátě, pubescenty
vzpouzející se společenským zvyklostem, unavené starce
toužící po klidu, drsné chlapáky snažící se zaujmout místní krásku
i moudré staré ženy, které to všechno viděly už stokrát. Tito
pravěcí lidé milovali, hráli si, navazovali pevná přátelství a
soutěžili o moc a postavení – ale totéž činili i šimpanzi, paviáni
nebo sloni. Nebylo na nich nic výjimečného. Nikdo, člověka
nevyjímaje, neměl ani tušení, že se potomci pravěkých lidí
budou jednou procházet po Měsíci, rozbíjet atom, luštit
genetické kódy nebo zaznamenávat dějiny. Naši předci byli
bezvýznamní živočichové, kteří své životní prostředí neovlivňovali
o nic víc než gorily, svatojánské mušky nebo medúzy.
Biologové třídí organismy podle druhů. U živočichů platí,
že pokud se mohou mezi sebou pářit a z jejich spojení se rodí
plodní potomci, patří ke stejnému druhu. Kůň a osel mají
nepříliš vzdáleného společného předka a sdílí celou řadu
tělesných znaků. Dokonce je lze přimět k páření, ale jejich
potomstvo, muly, je neplodné. Z toho plyne, že jsou příslušníky





Bezvýznamný živočich
| 15
jiných druhů. Naproti tomu buldok a kokršpaněl, ačkoli se
od sebe na první pohled nápadně liší, mohou spolu kopulovat
a jejich štěňata, až povyrostou, také mohou mít s jinými psy
mladé, protože jsou příslušníky stejného druhu: jsou to psi.
Druhy, které se vyvinuly ze společného předka, jsou
sdruženy do rodu (latinsky genus, množné číslo genera), a tak
například lvi, tygři, levharti a jaguáři jsou různými druhy rodu
Panthera. Biologové dávají organismům latinská jména
složená ze dvou částí, a to jména rodu a druhu. Tak například lev se
nazývá Panthera leo, kde leo je druh rodu Panthera. Dokonce
lze předpokládat, že čtenář této knihy je Homo sapiens – patří
tedy do druhu sapiens (moudrý) rodu Homo (člověk).
Rody se dále seskupují do čeledí, jako jsou kočkovití (kam
patří lvi, gepardi i kočky domácí), psovití (vlci, lišky, šakali)
nebo slonovití (sloni, mamuti, mastodonti). Všichni
příslušníci dané čeledi pocházejí z jednoho předka-zakladatele, tedy
z jedné konkrétní samice či samce. A tak všechny
kočkovité šelmy – od nepatrného domácího koťátka až po zuřivého
lva – jsou potomky společného kočkovitého předka, který žil
přibližně před 25 miliony let.
Homo sapiens má také svou čeleď. Tato banální skutečnost
bývala jedním z přísně střežených tajemství dějin. Homo sapiens
sám sebe dlouho vnímal jako tvora zcela izolovaného od
ostatních živočichů, jako sirotka bez příbuzenstva, bez sourozenců
či bratranců, a především bez rodičů. Ale tak to není. Ať se nám
to líbí, nebo ne, jsme příslušníky velké a neobyčejně hlučné
čeledi, neboť mezi naše blízké žijící příbuzné patří šimpanzi,
orangutani a gibboni. Šimpanzi jsou nám nejbližší. Před
pouhými 6 miliony let měla jedna opice dvě dcery: jedna se stala
předkem všech šimpanzů, druhá pak naší praprababičkou.





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
16 |
Kostlivci ve skříni
Homo sapiens ale má ještě jedno nepříjemné tajemství. Nejenže
máme mnoho necivilizovaných bratranců a sestřenic, ale
byla doba, kdy jsme měli i mnoho bratrů a sester. Titul „lidé“
jsme si vyhradili sami pro sebe, ale v minulosti žilo na Zemi
více lidských druhů. Lidé – živočichové rodu Homo – se ve
východní Africe vyvinuli přibližně před 2,5 miliony let z rodu
hominidů zvaného Australopithecus čili jižní opice. Zhruba
před dvěma miliony let několik takových pravěkých mužů
a žen opustilo domov, vydalo se do světa a osídlilo rozsáhlá
území severní Afriky, Evropy a Asie. A protože přežití v
zasněžených lesích severní Evropy vyžadovalo jiné vlastnosti,
předpoklady a schopnosti než život v dusných pralesích Indonésie,
začala se lidská populace rozvíjet různými směry. To vedlo ke
vzniku odlišných druhů a každému z nich pak vědci dali nové
honosné jméno.
V Evropě a v západní Asii se vyvinul druh Homo
neanderthalensis (člověk z údolí Neanderthal), o jehož
příslušnících mluvíme jako o neandrtálcích. Byl mnohem mohutnější
a svalnatější než naši současníci a dobře se přizpůsobil
chladnému podnebí Eurasie doby ledové. Na indonéské Jávě žil
Homo soloensis (člověk z údolí řeky Solo), vybavený k životu
v tr opech, a jinde v Indonésii – na malém ostrově Flores –
přebývali lidé, jež bulvární tisk popisuje jako „hobity“, ale
vědci je pojmenovali Homo floresiensis. Tito oštěpy vyzbrojení
trpaslíci dosahovali maximální výšky jednoho metru a vážili





Bezvýznamný živočich
| 17
pouhých 25 kilogramů. Nebyli to ale žádní zbabělci: lovili
dokonce slony, i když nutno dodat, že tito sloni patřili k
trpasličímu druhu. Širé asijské pláně pro změnu obýval Homo
erectus, čili člověk vzpřímený, druh, který existoval po dobu
1,5 milionu let, což z něj činí vůbec nejdéle žijící lidský druh.
V roce 2010 se z hlubin zapomnění vynořil další ztracený
sourozenec, když vědci v jeskyni Denisova na Sibiři
objevili zkamenělou prstní kůstku. Genetická analýza ukázala, že
prst patří neznámému lidskému druhu, a tak byl pojmenován
Homo denisova. A kdovíkolik dalších příbuzných se ještě
skrývá v různých jeskyních, na odlehlých ostrovech i v
nehostinných klimatických pásmech a čeká na objevení.
Zatímco se v Evropě a v Asii vyvíjely tyto lidské druhy,
evoluce se nezastavila ani ve východní Africe. Z kolébky
lidstva povstala řada dalších druhů, například Homo rudolfensis,
člověk od Rudolfova jezera, Homo ergaster, člověk pracující,
a nakonec i náš vlastní druh, který jsme poněkud neskromně
nazvali Homo sapiens, člověk moudrý.
Některé tyto druhy byly statné, jiné trpasličí. Některé se
staly obávanými lovci, jiné mírumilovnými sběrači rostlin.
Některé žily na jediném ostrově, jiné – a byla jich celá
řada – se rozšířily po celých kontinentech. Všechny však patřily
k rodu Homo. Byli to lidé.
Je běžný omyl, že si tyto druhy představujeme, jako by by -
ly seřazené do jedné rodové linie, kde ergaster dal vzniknout
druhu erectus, ten se vyvinul v neandrtálce a ti zplodili nás.
Takový lineární model budí klamnou představu, že na Zemi
v každém daném okamžiku žil jen jeden typ člověka a že
všechny dřívější druhy byly jen staršími modely nás samých.
Ve skutečnosti v době před 10 000 až 2 miliony let byla naše





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
18 |
planeta domovem několika lidských druhů zároveň. A proč
by tomu tak nemělo být? I dnes existují různé druhy lišek,
medvědů a prasat. Před 100 000 lety po světě chodilo
nejméně šest různých lidských druhů. Nikoli naše mnohodruhová
minulost, ale současná výlučnost je zvláštní – a možná nás
i z něčeho usvědčuje. Homo sapiens má totiž dobrý důvod
k potlačování vzpomínek na své předky.





Bezvýznamný živočich
| 19
Cena za myšlení
Lidské druhy se od sebe sice v mnohém liší, ale několik
charakteristických vlastností sdílí. Především mají v porovnání
s jinými živočichy neobyčejně velký mozek. Savec vážící 60
kilo má mozek o velikosti 200 kubických centimetrů, ale
mozek šedesátikilového Homo sapiens má 1200 až 1400
kubických centimetrů. Mozek prvních mužů a žen před 2,5
miliony let byl sice o něco menší, ale ve srovnání třeba s leopardem
stejné váhy byl velký. A jak se lidé vyvíjeli, tento rozdíl se stále
zvětšoval.
Nám připadá naprosto samozřejmé, že evoluce dala
přednost větším mozkům. Svou vysokou inteligenci máme tak
rádi, že jednoduše předpokládáme, že čím větší mozek, tím
lépe. Kdyby to tak ale chodilo v přírodě, pak by v čeledi
kočkovitých byly i takové kočky, které by uměly počítat integrály.
Proč je ale rod Homo v celé zvířecí říši jediný, který se objevil
s tak ohromným nástrojem na myšlení?
Vždyť velký mozek klade na tělo velké požadavky. Je těžký
a špatně se nosí, zvlášť když je chráněn masivní lebkou. Je
i velmi těžké ho živit. Mozek Homo sapiens sice představuje
přibližně jen 2–3 procenta celkové tělesné hmotnosti,
jenomže spotřebuje 25 procent tělesné energie (v klidovém stavu).
Jen pro srovnání, mozek ostatních primátů spotřebuje jen
8 procent klidové tělesné energie. Za nástroj myšlení museli
pravěcí lidé zaplatit hned dvakrát: trávili více času hledáním
potravy a jejich svalstvo se začalo zmenšovat a sláblo. Jako





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
20 |
vláda, která přesouvá peníze z konta obrany na konto
vzdělání, lidé přesunuli energii z bicepsů na neurony. Sotva se dá
předpokládat, že je to dobrá strategie pro přežití v savanách.
Šimpanz sice v diskuzi s Homo sapiens nikdy nezvítězí, ale
může člověka roztrhat jako hadrovou panenku.
Přesto se to ale muselo vyplatit, jinak by lidé s velkým
mozkem nepřežili. V čem vlastně spočívala výhoda
velkých mozků, které nahradily ztrátu svalové hmoty? Ve věku
Alberta Einsteina to asi zní hloupě, ale musíme si uvědomit,
že Einstein je teprve nedávný fenomén. Po více než dva
miliony let se lidské neuronové sítě zvětšovaly, i když lidé kromě
několika pazourkových nožů a špičatých klacků neměli nic,
čím by se mohli chlubit. Evoluce lidského mozku je ještě
podivnější než vznik nepraktického pavího ocasu nebo těžkého
jeleního paroží. Proč se na to vynakládala taková námaha?
Upřímně řečeno, nevíme.
Dalším charakteristickým lidským rysem je vzpřímená
chůze po dvou končetinách. Vestoje se dá lépe rozhlížet po
savaně a lépe se pátrá po zvířatech či nepřátelích, paže se
uvolní k jiným účelům a umožní házet kamením nebo dávat
znamení. Čím více toho ruce zvládly, tím úspěšnější byl jejich
majitel a vývoj vedl ke zvýšené koncentraci nervů a jemného
svalstva v prstech i na dlaních. Proto jsou lidé schopni
provádět velmi složité ruční práce, především vyrábět a užívat
důmyslné nástroje. První důkazy o výrobě pracovních pomůcek
pocházejí z doby přibližně před 2,5 miliony let a nástroje jsou
také základním vodítkem, podle něhož archeologové pravěké
lidi rozpoznávají.
Vzpřímená chůze má ale i své nevýhody. Kostra
primátů se po miliony let vyvíjela tak, aby podpírala bytost, která





Bezvýznamný živočich
| 21
chodí po čtyřech končetinách a má relativně malou hlavu.
Přizpůsobit ji vzpřímenému postoji nebylo nijak jednoduché,
zvláště když tento podpůrný systém měl nést tak neobyčejně
velkou hlavu. Lidstvo za svůj široký rozhled a zručné ruce
zaplatilo bolestmi zad a ztuhlým krkem.
Ženy zaplatily ještě vyšší cenu. Vzpřímená chůze vyžaduje
užší boky, čímž se zúžil porodní kanál – a to právě v době,
kdy se hlavičky dětí začínaly zvětšovat. Smrt při porodu se
pro lidské samice stala nezanedbatelným rizikem. A tak ženy,
které rodily v době, kdy hlava a mozek dítěte byly ještě
relativně malé a tvárné, měly větší šanci přežít a mít další děti.
Přirozeným výběrem se upřednostnil dřívější porod a lidé se
ve srovnání s jinými živočichy skutečně začali rodit
předčasně. Novorozenci jsou proto jaksi „nedopečení“ a mnohé
základní životní funkce jsou u nich nevyvinuté.
Hříbě umí už chvíli po porodu klusat a kotě opouští svou
matku a začíná se starat samo o sebe jen několik týdnů po
narození. Naproti tomu lidská mláďata jsou bezmocná –
ochranu, potravu i výchovu jim po řadu let musejí poskytovat
dospělí.
Tato skutečnost se zasloužila o rozvoj sociální dovednosti
lidstva, přispěla však i k jeho sociálním problémům. Osamělé
matky by nemohly nasbírat dost potravy pro sebe a své
potomky, kdyby musely s sebou nosit plačící děti. Výchova dětí
vyžadovala stálou pomoc rodiny i sousedů a musel se do ní
zapojit celý kmen. Vývoj zvýhodňoval jedince, kteří uměli
vytvářet silné společenské vazby. Jelikož se lidé rodí nevyvinutí,
musí se vzdělávat a socializovat mnohem víc než jiní
živočichové. Většina savců se dostane ven z dělohy jako glazovaná
keramika z pece: každý pokus o dotvarování by jim škodil.





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
22 |
Lidská mláďata ale vstupují do světa jako roztavené sklo ze
sklářské pece: dají se až překvapivě jednoduše táhnout, točit
a různě tvarovat. Proto můžeme z dětí vychovat křesťany
nebo buddhisty, kapitalisty nebo socialisty, válečníky či osoby
mírumilovné.
* * *
Běžně předpokládáme, že užívání nástrojů, vynikající
schopnost učení i složitá organizace společnosti poskytují lidstvu
velké výhody. Mohli bychom si myslet, že právě díky nim
jsme se stali nejmocnějšími tvory na Zemi. Lidé však měli
tyto výhody i po celé dva miliony let a přesto byli slabým
a okrajovým druhem. Kdybychom v té době sečetli
příslušníky všech lidských druhů dohromady, zjistili bychom, že jich
mezi indonéským souostrovím a Iberským poloostrovem žil
sotva milion. Vlastně jen mezi ostatními živočichy taktak
přežívali. Žili v neustálém strachu z šelem, lovili jen nevelká
zvířata a dr želi se při životě hlavně díky sběru rostlin, konzumaci
hmyzu a dojídání mršin, které opustili silnější masožravci.
První kamenné nástroje se většinou užívaly na rozbíjení
kostí, aby se z nich dal získat morek. Někteří vědci se
dokonce domnívají, že právě tohle byla naše původní ekologická
činnost. Jako se datel specializuje na vybírání hmyzu z kůry
stromů, tak i první lidé se zaměřili na vyjídání morku z kostí.
Proč právě morek? Inu, představte si, že pozorujete smečku
lvů, která právě požírá žirafu. Musíte trpělivě počkat, dokud
neskončí. Ale ani pak nejste na řadě, protože zbytky
přicházejí dojídat hyeny a šakalové – a s těmi se také nechcete dostat
do křížku. Teprve až všichni odejdou, odvážíte se k mršině.





Bezvýznamný živočich
| 23
Opatrně se rozhlédnete a pak se pustíte do jediné poživatelné
tkáně, která tam ještě zůstala.
Takový je klíč k porozumění našim dějinám i mentalitě.
Rod Homo byl až donedávna v potravinovém řetězci někde
uprostřed. Po miliony let lovil jen menší zvířata, sbíral
rostliny a hmyz a byl loven většími šelmami. Teprve před 400 000
lety si několik lidských druhů trouflo na velkou zvěř a až
v posledních 100 000 letech – s nástupem Homo sapiens – se
člověk vyšvihl na vrchol potravinového řetězce.
Tento pozoruhodný skok měl však dalekosáhlé důsledky.
Lidé nebyli zvyklí být na špičce pyramidy a nebyli tomu
přizpůsobeni. Jiní živočichové, jako lvi a žraloci, se do takového
postavení vyvíjeli po miliony let. Lidstvo ale dosáhlo vrcholu
takřka přes noc a nemělo čas, aby se přizpůsobilo. Důsledkem
tak rychlého vzestupu je řada historických pohrom, od
ničivých válek až k závažnému poškozování ekosystému. Lidstvo
není smečka vlků, která se zmocnila tanků a nukleárních
zbraní, ale podobá se spíš stádu ovcí, které se prazvláštním
řízením naučilo vyrábět zbraně a ovládat atom. A ozbrojené
ovce jsou mnohem nebezpečnější než ozbrojení vlci.





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
24 |
Kuchaři
Významným krokem při cestě na vrchol bylo ovládnutí ohně.
Nevíme přesně kdy, kde a jak se to podařilo, ale už přibližně
před 300 000 lety někteří lidé užívali oheň každý den. Získali
tak spolehlivý zdroj světla a tepla a smrtící zbraň proti
netrpělivě obcházejícím lvům. Netrvalo dlouho, lidé přešli z obrany
do útoku a začali se věnovat první masové činnosti –
vypalování lesů. Když les dohořel, procházeli tihle podnikatelé
doby kamenné doutnajícími zbytky porostu a sbírali ohořelá
zvířata, ořechy a hlízy. Pak přišli první developeři. Pečlivě
řízený požár buše proměnil neprůchodné a neúrodné houštiny
v prvotřídní travnaté pláně oplývající zvěří. Ale to nejlepší, co
oheň umožnil, byla úprava pokrmů.
Vaření a pečení zpřístupnilo lidstvu celý nový segment
v supermarketu přírody. Potraviny v přirozeném stavu
nepoživatelné, jako obilí, rýže a brambory, se časem staly základem
našeho jídelníčku. Oheň změnil nejen chemické složení
potravy, ale i její biologické vlastnosti. Usmrtil bakterie a
parazity, kterými se syrové potraviny hemží. Lidé mohli lépe
sežvýkat a strávit své oblíbené pokrmy – ovoce, ořechy, hmyz
i mršiny. Takový šimpanz tráví žvýkáním potravy až pět
hodin denně, ale člověku, který si pokrm tepelně upraví, na to
stačí pouhá hodina.
Lidé teď jedli mnohem více různých potravin, věnovali
jídlu méně času a vystačili si s menšími zuby a kratšími střevy.
Někteří vědci se dokonce domnívají, že to mělo zásadní vliv





Bezvýznamný živočich
| 25
na zkrácení střevního traktu a zvětšení lidského mozku. Jak
dlouhá střeva, tak i velké mozky totiž spotřebují ohromné
množství energie, takže je obtížné mít obojí. Zkrácením střev
a snížením energetických nároků tak možná náhodný objev
kuchyně otevřel cestu velkým mozkům neandrtálců a Homo
sapiens.
1
Oheň také vytvořil první výrazný rozdíl mezi člověkem
a ostatními živočichy. Skoro u všech zvířat závisí síla na
tělesných vlastnostech, na síle svalů, velikosti zubů či rozpětí
křídel. Ačkoli zvířata mohou využívat vítr či vodní proudy,
nad přírodním prostředím nevládnou a jsou omezena jeho
fyzikálními vlastnostmi. Orel sice pozná, že vletěl do sloupce
ohřátého vzduchu stoupajícího od zemského povrchu,
roztáhne křídla a nechá se nadnášet, nerozpozná však, kde se
nachází další takový sloupec, a maximální váha, kterou unese,
je omezena stavbou jeho těla, rozpětím křídel. Jakmile člověk
ovládl oheň, získal kontrolu nad poslušnou a potenciálně
neomezenou silou. Na rozdíl od orla si mohl vybrat, kdy a kde
oheň zapálí, a mohl ho použít k různým účelům. Moc ohně
není nijak omezena stavbou, strukturou či silou lidského těla.
Jediná žena se zapáleným klackem mohla během několika
hodin spálit celý les. Ovládnutí ohně bylo předehrou k
budoucím událostem a v nemalé míře i prvním krokem k atomové
bombě.





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
26 |
Strážcem bratrů svých
Kde žili první Homo sapiens? Přesnou odpověď neznáme,
máme jen různé teorie, ale většina vědců má za to, že už před
150 000 lety se ve východní Africe vyskytovali lidé jako my,
alespoň po anatomické stránce. Kdyby se tělo tehdejšího
člověka dostalo na dnešní prosekturu, patolog by nezjistil nic
neobvyklého. Vědci se také shodují na tom, že Homo sapiens
doputoval z vý chodní Afriky do Arábie před přibližně 70 000 lety
a z Arábie se rychle rozšířil po euroasijském kontinentu.
Mapa 1. Homo sapiens se šíří po celé zeměkouli.
V době, kdy se Homo sapiens dostal až do Arábie, byla
většina Eurasie už osídlena jinými lidmi. Co se s nimi stalo?
Máme dvojí možnou odpověď. První je teorie křížení, kte -
rá vypráví pikantní příběh o vzájemné přitažlivosti a
navazování sexuálních vztahů. Jinými slovy tvrdí, že když se afričtí
Čísla udávají, před
kolika lety se objevil
Homo sapiens
– Homo sapiens před 100 000 lety
– neandrtálci před 100 000 lety
– další lidské druhy před 100 000 lety





Bezvýznamný živočich
| 27
přistěhovalci začali rozbíhat po světě, brali si do postele
každou ženu, na kterou narazili. Proto populace Homo sapiens
v různých částech světa vděčí za část svých genů – a tedy i za
některé tělesné a kognitivní znaky – svým příbuzným z jiných
lidských druhů.
Druhé vysvětlení, takzvaná teorie vytlačení, vypráví
podstatně odlišný příběh o nesourodosti, odporu a možná i
genocidě. Nově příchozím z Afriky se starousedlíci ani trochu
nelíbili. Možná mezi nimi sice několikrát k nějakému
styku došlo, ale z takového spojení už pravděpodobně nevznikl
plodný potomek, protože genetický rozdíl mezi oběma
populacemi byl příliš velký. Novousedlíci dost možná všechny
podivně vypadající konkurenty, na které narazili, prostě pobili.
Podle této teorie starší obyvatelstvo zmizelo, aniž by po sobě
zanechalo genetickou stopu, a všechny současné lidské rody
pocházejí výhradně z Afriky, odkud jejich předkové odešli
před 70 000 lety.
Rozdíl mezi těmito dvěma teoriemi je velmi podstatný.
Z evolučního hlediska je totiž 70 000 let velmi krátká
doba. Pokud je teorie vytlačení správná, pak mají všichni lidé
stejnou genetickou výbavu a rasové rozdíly mezi nimi jsou
zanedbatelné. Pokud má ale pravdu teorie křížení, pak
genetické rozdíly mezi Afričany, Evropany a Asiaty mohou být
i statisíce let staré. Rasisty by jistě potěšilo zjištění, že
dnešní Indonésané mají jedinečné geny druhu florensis, zatímco
Číňané mají odlišné geny druhu erectus.
Důkazy nejsou jednoznačné, stále vycházejí na světlo no -
vá fakta a provádějí se další pokusy, a tak se experti kloní
na tu či onu stranu. Spory se vedou zejména o neandrtálce.
Byli sice svalnatější a lépe přizpůsobení chladnému podnebí





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
28 |
než my, ale velikost jejich mozku byla srovnatelná s naším.
Užívali nástroje a oheň, byli vynikajícími lovci a zřejmě i
pohřbívali své mrtvé a starali se o staré a nemocné členy své
tlupy. Archeologové objevili kosti neandrtálců, kteří přežívali
řadu let s těžkým tělesným postižením, z čehož plyne, že se
o ně příbuzní museli starat. Když se ale na jejich území
rozšířil Homo sapiens, začali mizet, až nakonec vymřeli. Poslední
neandrtálci, o nichž z kosterních nálezů víme, žili na jihu
Španělska zhruba před 30 000 lety. Z hlediska evoluce je to
prakticky včera večer.
Podle teorie křížení se skupiny Sapiens a neandrtálců
mísily, až nakonec obě populace splynuly. Je-li to pravda, tak
neandrtálci nevymřeli, protože přežívají v genech dnešních
Evropanů. Zastánci teorie vytlačení ale tvrdí, že Sapiens a
neandrtálci měli rozdílnou stavbu těla, jiné sexuální návyky
a zřejmě i jiný tělesný pach. Nebyla proto mezi nimi
sexuální přitažlivost. A i kdyby se neandrtálec Romeo zamiloval
do Sapiens Julie anebo si Sapiens Šalamoun pořídil harém
zotročených neandrtálských žen, jejich děti by nemohly mít
potomky. Tyto dvě populace zůstaly oddělené, a když
neandrtálci vymřeli – nebo byli vyvražděni – jejich geny odešly ze
světa s nimi.
V posledních desetiletích je teorie vytlačení obecně
přijímána a považována za standardní. Pevně se opírá o
archeologické nálezy a je také politicky korektnější: vědci nechtějí
otevírat Pandořinu skřínku rasismu tvrzením, že mezi
současnými lidskými populacemi existují významné genetické rozdíly.
Situace se podstatně změnila v roce 2010, když byla po
čtyřech letech práce zveřejněna mapa neandrtálského genomu.
Genetikům se podařilo získat z fosilií natolik nepoškozenou





Bezvýznamný živočich
| 29
DNA, že bylo možné provést obecné srovnání mezi dnešními
lidmi a jejich svalnatými předky. Výsledky vědeckou
komunitu překvapily. Ukázalo se totiž, že 4 procenta genů lidských
populací na Blízkém východě a v Evropě pocházejí přece jen
od neandrtálců. Není to nijak závratné číslo, ale není ani
zanedbatelné. Další šok přišel o pár měsíců později, když DNA
získaná z fosilního prstu z jeskyně Denisova ukázala, že tento
druh člověka sdílel dokonce 6 procent svých genů se
současnými Melanésany a původními obyvateli Austrálie!
Pokud jsou tyto výsledky závazné – a musíme si uvědomit,
že výzkum stále pokračuje a další objevy by mohly dnešní
závěry nejen potvrdit, ale i pozměnit – pak zastánci teorie
křížení měli do jisté míry pravdu. To ale neznamená, že
teorie vytlačení je zcela mylná. O nějakém „splynutí“ sapiens
s ostatními lidskými druhy se sice mluvit nedá, ale
neandrtálci a denisované do dnešního genofondu přece jen malým
dílem přispěli. A i když rozdíly mezi lidskými druhy
nebránily plodnému spojení, byly přesto natolik výrazné, aby taková
spojení byla vzácná (a možná i brutální).
Pokud se neandrtálci nevmísili mezi Sapiens, kam vlast -
ně zmizeli? Podle jedné teorie vymřeli, protože kvůli Homo
sapiens ztratili dobré podmínky k životu. Představte si tlupu
Sapiens, která se dostane někam do balkánského údolí, kde
po tisíce let žijí a loví zvířata neandrtálci. Nově příchozí
začnou lovit jeleny, sbírat ořechy a bobule, které tvoří základ
neandrtálského jídelníčku. Sapiens ale mají vyspělejší
pracovní a organizační postupy, jsou výkonnějšími lovci a sběrači,
takže jich přibývá a obsazují stále větší území. Méně
vynalézaví neandrtálci začínají zápasit s nedostatkem potravy,
populace se pomalu snižuje, až nakonec mizí.





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
30 |
Anebo, a to je další možnost, soutěž o zdroje přerůstá do
násilí a genocidy. Sapiens nejsou nijak tolerantní. I v naší
době stačí k vražedné nenávisti mnohdy malý rozdíl v barvě
pleti, v nářečí či náboženství. Byli snad pravěcí Sapiens
snášenlivější k tak nápadně odlišnému lidskému druhu? Kontakt
mezi Sapiens a neandrtálci tak možná vedl k první velké
etnické čistce v dějinách.
Ať je tomu jakkoli, neandrtálci zůstávají jednou z
nejzajímavějších křižovatek dějin. Jen si představte, jak by to tu
vypadalo, kdyby neandrtálci přežili. Jaké kultury,
společnosti a politické režimy by vznikly ve světě, kde by vedle
sebe žily různé lidské druhy? Jak by se vyvíjela různá
náboženství? Psalo by se v knize Genesis, že neandrtálci jsou
potomky Adama a Evy? Zemřel by Ježíš i za jejich hříchy
a vyhradil by Korán místo v ráji všem spravedlivým bez
ohledu na druh? Mohli by neandrtálci sloužit v římských
legiích a být úředníky ve složité státní správě císařské Číny?
Pokládala by americká Deklarace nezávislosti za
samozřejmou pravdu, že všichni lidé čeledi Homo byli stvořeni
jako sobě rovní? Volal by Karel Marx po spojení proletariátu
všech lidských druhů?
Během posledních 30 000 let si Homo sapiens zvykl být
jediným člověkem, takže si jinou možnost stěží dovedeme
představit. Díky nepřítomnosti bratrů a sester jsme mohli
sami sebe přesvědčit, že jsme dokonalý druh a že mezi námi
a živočišnou říší zeje propast. Když Charles Darwin naznačil,
že Homo sapiens je prostě jen jeden z živočišných druhů,
vyvolal pobouření. Dodnes tomu mnozí odmítají věřit. Kdyby
neandrtálci přežili, také bychom si mysleli, že jsme absolutně
jiný druh? Možná právě proto naši předci neandrtálce smetli.





Bezvýznamný živočich
| 31
Byli nám příliš podobní, než abychom je mohli ignorovat,
a příliš odlišní, než abychom je uměli tolerovat.
* * *
Ať už to je či není vina Homo sapiens, jisté je, že nedlouho
po jejich příchodu na nová loviště původní populace zanikly.
Poslední pozůstatky Homo soloensis se datují do doby
přibližně před 50 000 lety. Homo denisova mizí krátce po nich, před
přibližně 40 000 lety, a poslední neandrtálci to vzdali zhruba
před 30 000 lety. Trpasličí lidé z ostrova Flores vymřeli
přibližně před 12 000 lety a zanechali po sobě jen něco málo
kostí, kamenných nástrojů, pár genů v naší DNA a mnoho
nezodpovězených otázek. Někteří vědci stále doufají, že někde
v hloubi indonéské džungle jednoho dne narazíme na
společenství liliputů, kteří přežili do naší doby. S největší
pravděpodobností už ale máme přinejmenším 10 000 let zpoždění.
Jaký recept měli Sapiens na takový úspěch? Co umožnilo,
abychom se tak rychle rozšířili do natolik vzdálených a
ekologicky nesrovnatelných míst na Zemi? Jak se nám podařilo
vytlačit ostatní lidské druhy tak, aby upadly v zapomnění? Jak
to, že ani silní, drsným a chladným podmínkám přizpůsobení
neandrtálci s velkým mozkem nepřežili náš příchod? Nadále
se o tom vedou spory. A je to právě nástroj našich věčných
diskuzí – jazyk –, který může být klíčem k vysvětlení, proč
Homo sapiens dobyl svět. Měl totiž jedinečnou schopnost
vyjadřování.





32 |
Kapitola druhá
STROM POZNÁNÍ
Homo sapiens , který žil ve východní Africe před přibližně
100 000 lety, měl stavbu těla jako my a ani jeho mozek se
velikostí či tvarem od našeho nelišil. Přemýšlel a mluvil ale jako
my? Jisté nepřímé důkazy tomu odporují. Náš předchůdce
nevyráběl složité nástroje, neměl žádné pozoruhodné
schopnosti a ani jinak nevynikal nad ostatními lidskými druhy.
Před 100 000 lety se podařilo několika tlupám proniknout na
Střední východ, tedy na území neandrtálců, ale invaze
skončila nezdarem. Možná jim tento vpád znemožnili domorodci,
nepříznivé klima nebo místní paraziti. Ať tak či tak, Sapiens
se nakonec stáhli a území ponechali neandrtálcům.
Nezdar lze přičíst faktu, že vnitřní struktura mozku těchto
Sapiens se od naší pravděpodobně dost lišila. Vypadali sice ja -
ko my, ale jejich kognitivní schopnosti jako paměť, učenlivost
a komunikace za našimi zaostávaly. Snaha naučit je česky nebo
vysvětlit jim teorii evoluce by zřejmě nebyla úspěšná. A my
bychom možná zase nepronikli do jejich způsobu uvažování.
V období před 70 000 až 30 000 lety však Homo sa piens
začal mezi ostatními hominidy vynikat. Před 70 000 lety kmeny





Strom poznání
| 33
Sapiens opustily Afriku podruhé a tentokrát zvítězily nad
neandrtálci i ostatními lidskými druhy nejen na Středním východě,
ale po celé planetě. Sapiens poměrně rychle zalidnili Evropu
a východní Asii a 25 000 let nato se přeplavili přes otevřené
moře a přistáli v neobydlené Austrálii. Vynalezli lodě, olejové
svítilny, luky, šípy i jehly na šití teplých oděvů. Z této doby
pocházejí nejen první umělecké výtvory a šperky, ale i nejstarší
jednoznačné důkazy o náboženství, obchodu a třídní společnosti.
Většina vědců se domnívá, že takový pokrok umožnila
převratná změna v kognitivních schopnostech Homo sapiens.
Člověk, jenž způsobil vyhynutí neandrtálců, osídlil Austrálii
a vyřezal sošku Lvího muže, už přemýšlel a mluvil jako my.
Kdybychom narazili na umělce z jeskyně Stadel, mohli
bychom se naučit jeho jazyk a on náš. Bylo by možné mu
vysvětlit všechno, co známe, od dobrodružství Alenky v říši
divů až po paradoxy kvantové fyziky, a on by nám mohl nastínit
svůj pohled na svět.
Proto novému způsobu myšlení a komunikace, který se
objevil před 70 000 až 30 000 lety, říkáme kognitivní
revoluce. Nevíme jistě, co ji způsobilo. Většina odborníků má za to,
že vnitřní stavbu mozku našich předků změnila náhodná
genetická mutace. Umožnila nový způsob myšlení i
komunikaci novým jazykem, takže bychom ji mohli nazvat třeba Strom
poznání. Proč k ní ale došlo v DNA Homo sapiens a nikoli
u neandrtálců? Byla to náhoda? Možná důležitější než příčiny
této mutace byly její následky. V čem byl tento jazyk tak jiný,
že nám pomohl dobýt svět?
Nebyl to první komunikační systém. Každý živočich
nějaký má a dokonce i společenství hmyzu, jako včely a mravenci,
si umějí předávat přesné informace, kde se nachází potrava.





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
34 |
Ani to nebyl první vokální systém komunikace. Celá řada ži -
vočichů, včetně všech primátů a opic, se hlasem dorozumívá.
Takový kočkodan zelený užívá různé typy volání a zoologům
se už podařilo identifikovat varování „Pozor! Orel!“ a
odlišit ho od výstrahy „Pozor! Lev!“ Když vědci přehráli skupině
kočkodanů první volání, všeho nechali a bázlivě se dívali
nahoru. Když uslyšeli z reproduktoru druhý pokřik, rychle se
vyšplhali na strom. Sapiens sice umí vydávat více zvuků než
kočkodan zelený, ale to platí i o velrybách a slonech. A
papoušci nejenže umějí napodobit všechny naše zvuky, ale i
bezpočet dalších, od vyzvánění telefonu a bouchnutí dveří až po
kvílení sirén. Čím je vlastně náš jazyk tak jedinečný?
Většinou se poukazuje na to, že je neobyčejně tvárný.
Kombinací omezeného repertoáru zvuků a znaků můžeme
sestavit nekonečné množství vět různého významu. Díky
tomu jsme schopni vstřebat, uchovat a sdělit ohromné
množství informací o světě. Kočkodan sice varuje své druhy před
lvem, ale jen člověk dokáže sdělit, že ráno poblíž ohybu řeky
viděl lva, který sledoval stádo bizonů. Může i upřesnit, kde
přesně to bylo a kudy se tam jde. Na základě takových údajů
se pak tlupa rozhodne, jestli se k řece vypraví, pokusí se lva
odehnat a bizona ulovit.
Druhé vysvětlení se s prvním shoduje v názoru, že se náš
jazyk rozvinul ke sdělování poznatků o světě. Za
nejdůležitější však považuje nikoli informace o lvech nebo bizonech, ale
o lidech. Naše řeč se vyvinula především ke klevetění. Homo
sapiens je tvor společenský a spolupráce je klíčem k našemu
přežití. Nestačí vědět, kde je lev nebo bizon. Mnohem
důležitější je mít přehled o tom, kdo se s kým nesnáší, kdo s kým
spí, kdo je poctivý a kdo podvádí.





Strom poznání
| 35
Množství údajů, jaké musí člověk získat a zapamatovat si,
aby mohl sledovat neustálé změny ve vztazích několika
desítek osob, je ohromující. Ve skupině 50 lidí je 1225 vztahů
mezi jednotlivci a bezpočet dalších komplexnějších
kombinací. Všechny opice se živě zajímají o drby, ale neumějí si
je efektivně sdělit. Neandrtálci a původní Homo sapiens
nejspíš také mohli jen těžko někoho potají pomlouvat, ale tato
často odsuzovaná schopnost je pro spolupráci většího
množství zcela zásadní. Vyjadřovací schopnosti, které člověk získal
před 70 000 lety, mu umožnily klevetit od rána do večera.
Spolehlivé informace o tom, komu se dá věřit, vedly k
početnímu růstu malých skupin a lidé mohli rozvinout užší a
promyšlenější formy spolupráce.
2
Teorie o klevetění nám sice může připadat jako nejapný
vtip, ale celá řada studií ji podporuje. I dnes je velká část lidské
komunikace, od e-mailů a telefonních hovorů až po
novinové články, vyhrazena dohadům. Připadá nám to natolik
normální, jako by se jazyk vytvořil právě pro tento účel. Myslíte
si snad, že když se profesoři dějin sejdou na obědě, mluví
o příčinách první světové války, a že jaderní fyzikové tráví
přestávky na vědeckých konferencích rozebíráním podstaty
kvarků? Občas možná, ale většinou se jejich hovory týkají
spíše kolegyně, která přistihla manžela při nevěře, hádky mezi
vedoucím katedry a děkanem nebo fámy o kolegovi, který si
z peněz na výzkum koupil auto. Drby se většinou zaměřují na
něčí provinění a klevetníci jsou vlastně předchůdci novinářů,
kteří společnost informují, a tím ji chrání před podvodníky
a příživníky.
* * *





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
36 |
Zřejmě má pravdu jak teorie klevetění, tak i teorie lva u řeky.
Avšak absolutně jedinečným rysem jazyka není možnost
předávat informace o lidech nebo o lvech, ale možnost mluvit
o věcech, které vůbec neexistují. Nejspíš jen člověk dokáže
uvažovat hypoteticky a vymýšlet si báchorky.
Pověsti, mýty, bohové i náboženství se objevují teprve
s příchodem kognitivní revoluce. Doposud uměli zvířata i
lidé zavolat „Pozor! Lev!“, ale najednou byl Homo sapiens
schopen prohlásit „Lev je ochranným duchem našeho kmene.“
Možnost popisovat představy je zcela unikátním rysem lidské
řeči. Mohlo by se jí vlastně říkat jazyk fikce.
Je obecně známo, že jen Homo sapiens umí mluvit o
věcech, které neexistují, a proto lehce uvěří i zhola nemožnému.
Opici nikdy nepřesvědčíte, aby vám dala banán, i kdybyste jí
naslibovali hory doly. Nikdy vám neuvěří, že jich v opičím
ráji bude mít nekonečné množství. Proč je ale jazyk fikce tak
důležitý? Vždyť představy nás mohou i plést a svádět na
scestí. Vyprávění pohádek anebo zkoumání jednorožců a andělů
je možná ztráta času, který by se dal lépe využít při
hledání potravy, v boji nebo při rozmnožování. Není snad člověk
s hlavou plnou nereálných myšlenek méně připraven čelit
reálnému světu?
Schopnost mluvit o smyšlených věcech nám umožnila mít
představy nejen vlastní, ale i společné. Můžeme sdílet mýty,
jako je biblický příběh o stvoření světa, legendy z bájných
časů původních Australanů nebo nacionalistické bajky
moderních států. A právě takové kolektivní vyprávěnky umožňují,
aby početná společnost spolupracovala a pružně reagovala na
změny. Mravenci a včely sice také pracují společně, ale jen
s blízkými příbuznými a podle neměnných pravidel. Skupina





Strom poznání
| 37
vlků či šimpanzů se mnohem více přizpůsobuje konkrétní
situaci, ale je složena jen z několika jednotlivců, kteří se
navzájem dobře znají. Lidská spolupráce je velmi pružná a
zahrnuje bezpočet osob, které se navzájem neznají. Proto Sapiens
ovládli svět, kdežto mravenci požírají, co jim nedopatřením
necháme, a šimpanzi jsou zavření v zoologických zahradách
a výzkumných laboratořích.





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
38 |
Legenda firmy Peugeot
Naši šimpanzí bratranci a sestřenice většinou žijí ve skupinách,
které mají několik desítek členů. Navazují pevná přátelství,
společně loví a bok po boku bojují s paviány, leopardy a
znepřátelenými šimpanzi. Žijí v hierarchickém společenství, jemuž
vládne dominantní jedinec, většinou mužského pohlaví, tzv.
alfa samec, a ostatní samci i samice mu vyjadřují podřízenost
úklonou a zabručením, podobně jako se poddaní klaní králi.
Alfa samec udržuje ve skupině smír a začnou-li spolu dva
členové tlupy bojovat, zasáhne a násilí zastaví. Může si ale přivlastnit
zvlášť lákavou potravu nebo zabránit níže postaveným v páření.
Když se o dominantní pozici ucházejí dva samci, musejí si
vybudovat koalici příznivců obou pohlaví. Vztahy mezi členy
takové skupiny se zakládají na blízkém každodenním
kontaktu, jako je objímání, dotýkání, polibky, probírání kožichu,
různé protislužby a pomoc v případě ohrožení. Alfa samec
své postavení většinou nezíská jen svou fyzickou převahou,
ale tím, že stojí v čele velké a stabilní koalice.
Velikost tlupy, kterou lze takto vybudovat a udržet, má
jasnou hranici. Všichni členové se musejí navzájem dobře znát.
Šimpanzi, kteří se nikdy nesetkali, nebojovali spolu a nikdy si
neprobírali srst, nevědí, kdo z nich je výše postavený a jak
mají spolupracovat. Když skupina přesáhne optimální velikost,
její vnitřní řád začne slábnout, až dojde k jejímu rozštěpení.
V přírodě pospolu žije většinou 20 až 50 šimpanzů. Větší
skupiny jsou nestabilní a bylo pozorováno jen málo takových,





Strom poznání
| 39
které by měly kolem sta jedinců. Jednotlivá společenství
navzájem spolupracují jen zřídka, většinou soutěží o potravu
a území. Vědci zaznamenali případy dlouhodobých válek,
a znám je i výskyt „genocidy“, kdy jedna tlupa systematicky
vyvraždila sousední uskupení.
3
Společenské vztahy prvních lidí, včetně pravěkého Homo
sapiens, zřejmě vypadaly podobně. Podobně jako šimpanzi
mají lidé sociální instinkt, navazují přátelské vztahy,
budují hierarchickou společnost a loví či bojují společně. Vztahy
prvních Sapiens také fungovaly jen v malé, úzce provázané
skupině. V příliš velkém společenství by docházelo k
rozbrojům a ke štěpení. Přestože velmi úrodné údolí by teoreticky
uživilo třeba 500 našich dávných předků, neumělo jich tolik
žít pospolu. Nedokázali by se shodnout, kdo je povede, kdo
bude kde lovit nebo kdo s kým bude smět souložit.
Po kognitivní revoluci lidem klevetění pomohlo vytvo -
řit větší a stabilnější skupiny. Ale i klevety mají svou hranici.
Sociologický výzkum prokázal, že maximální „přirozená“
velikost skupiny stojící na tom, že se všichni vzájemně znají, je
přibližně 150 osob. Většina lidí není schopna navázat blízký
vztah s větším počtem jednotlivců, natož je pořádně pomluvit.
Kritická hranice lidských organizačních schopností se
i dnes pohybuje kolem tohoto magického počtu
spolupracujících. Na základě vzájemných vztahů se mohou udržovat
skupiny pod 150 lidí, ať už firmy, sociální sítě nebo vojenské
jednotky. K udržení pořádku nejsou nutné formální
hodnosti, tituly, ani právní předpisy.
4
Takhle může dobře fungovat
četa třiceti vojáků a dokonce i stočlenná rota bez formálních
kázeňských metod. Uznávaný seržant se tak může stát
„pánem roty“, jehož autoritu přijmou i vyšší důstojníci, a malá





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
40 |
rodinná firma může prosperovat bez představenstva, výkon -
ného ředitele a účtárny.
Jakmile je práh sto padesáti osob překročen, situace se
změní. Divize s tisíci vojáky se nedá řídit jako četa a úspěšná
rodinná firma se často dostává do krize, když si najme více
zaměstnanců. Pokud nepřijme zásadní organizační změny,
zkrachuje.
Jak vlastně Homo sapiens překročil tento pomyslný práh?
Jak se mu podařilo založit města s miliony obyvatel a
říše vládnoucí sta milionům? Tajemstvím úspěchu je sdílená
představivost. I lidé, kteří se navzájem neznají, mohou
spolupracovat, pokud věří stejným mýtům.
Každá rozsáhlá lidská spolupráce, ať už v současném
státě, středověké církvi, starověkém městě nebo v primitivním
kmeni, se zakládá na sdílených mýtech, které existují jen
v kolektivní představivosti. Katolíci, kteří se navzájem
neznají, mohou efektivně spolupracovat, protože věří, že se Bůh
vtělil do lidského těla a dal se ukřižovat, aby vykoupil hříchy
lidstva. I státy žijí z národních mýtů, takže třeba Srbové, kteří
se nikdy nesetkali, mohou dobře spolupracovat, protože věří
v srbský národ, vlast a vlajku. Obchodní společnosti drží
pohromadě díky sdíleným ekonomickým mýtům. Zaměstnanci
Googlu, kteří se nikdy neviděli, mohou jednat v součinnosti,
protože věří v Google, akcie a dolary. Soudní systém stojí na
sdílených právnických mýtech. Právníci spolu mohou
pracovat, protože sdílejí víru v právo, spravedlnost a lidská práva.
Nic z toho ovšem neexistuje. Existují jen příběhy, které si
lidé vymýšlejí a vyprávějí. Bohové, národy, firmy, lidská
práva, zákony i spravedlnost existují jen ve sdílené představivosti
lidstva.





Strom poznání
| 41
Každý chápe, že tzv. primitivní národy upevňují svůj
společenský řád vírou v duchy, kteří za úplňku tancují kolem
ohně. Málokdy si ale uvědomujeme, že všechny naše moderní
instituce stojí na naprosto stejném základě. Vezměte si třeba
svět obchodních korporací: moderní obchodníci a právníci
jsou vlastně obdobou mocných čarodějů, kteří se od šamanů
liší jen tím, že vyprávějí mnohem podivnější příběhy. Dobrým
příkladem nám může posloužit historie firmy Peugeot.
* * *
Na autech osobních i nákladních a také na motocyklech dnes
vídáme od Paříže po Sydney figurku, která trochu připomíná
stadelského Lvího muže. Je to emblém vozidel firmy Peugeot,
jedné z nejstarších velkých automobilek v Evropě. Peugeot
začal jako malá rodinná firma ve vesničce Valentigney, pouhých
300 km od jeskyně Stadel. Dnes zaměstnává 200 000 lidí po
celém světě. Většinou se neznají, ale přesto spolupracují tak
dobře, že jen v roce 2008 Peugeot vyrobil přes 1,5 milionu
vozidel a vydělal přes 55 milionů eur.
Co to vlastně je Peugeot? Po světě jezdí mnoho aut této
značky, ale ta firmu netvoří, protože i kdyby šla všechna
zároveň do šrotu, společnost Peugeot by nezanikla. Dál by
vyráběla nová auta a vydávala výroční zprávy. Peugeot vlastní
továrny, stroje a autosalony a zaměstnává mechaniky, účetní
i sekr etářky, ale ani to vše dohromady společnost jako
takovou netvoří. I kdyby nějaká katastrofa usmrtila všechny
zaměstnance a zničila výrobní linky a kanceláře, mohl by si
Peugeot půjčovat peníze, najímat nové pracovní síly, stavět
nové továrny a nakupovat stroje. Peugeot má také manažery





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
42 |
a akcionáře, ale ani ti nepředstavují podstatu firmy. I kdyby
byli všichni manažeři propuštěni a akcie prodány, značka by
existovala dál.
To ale vůbec neznamená, že Peugeot je nezničitelný nebo
nesmrtelný. Kdyby soudce rozhodl firmu zrušit, její továrny
by se zastavily, přestože by dělníci, účetní, manažeři i
akcionáři žili dál. Společnost Peugeot by okamžitě přestala
existovat. Jinak řečeno, firma nemá žádné spojení s materiálním
světem. Existuje vůbec?
Peugeot je výplod kolektivní představivosti, je vymyšlený,
my totiž jen předstíráme, že existuje, a protože se tak
chováme, tak existuje. Právníci tomu říkají „právní fikce“. Nedá
se na ni ukázat a není to fyzický předmět, existuje jako
právnická osoba a stejně jako vy nebo já je vázána zákony země,
v níž působí. Smí si otevřít bankovní účet a vlastnit majetek,
platí daně, může být žalována a dokonce i stíhána nezávisle na
lidech, kteří ji vlastní nebo pro ni pracují.
Peugeot patří k představě, jíž se říká „společnost s ručením
omezeným“. Je to výtvor skvělého nápadu. Po tisíce let
mohly vlastnit majetek jen osoby z masa a kostí, které chodí po
dvou končetinách a mají velký mozek. Když si ve 13. století
ve Francii nějaký Jean otevřel výrobnu povozů, firmou byl on
sám. Když se jím vyrobený povoz po týdnu užívání rozbil,
kupující ho mohl pohnat před soud. Pokud si půjčil na
zařízení dílny 1000 zlatých a pak zbankrotoval, musel by dluh
zaplatit z prodeje svého majetku, tedy domu, krávy,
popřípadě i polností. Možná by dokonce musel prodat do služby své
děti. Kdyby dluh nezaplatil, stát by ho byl poslal do vězení,
anebo by se stal v podstatě otrokem věřitelů. Za všechny
závazky své dílny ručil v plné výši.





Strom poznání
| 43
Kdybyste žili v té době, nejspíš byste si založení vlastní
firmy pořádně rozmysleli. Tehdejší zákony podnikatele
odrazovaly. Lidé se báli založit firmu a brát na sebe takové riziko,
protože nebezpečí, že by jejich rodiny mohly skončit na ulici,
se zdálo neúnosně vysoké.
Proto lidé začali důvěřovat společnostem s ručením
omezeným. Tyto podniky byly právně nezávislé na lidech, kteří je
založili, investovali do nich nebo je řídili. V posledních
několika stech letech se staly hlavními aktéry ekonomického života
a jsme na ně tak zvyklí, že si ani neuvědomujeme, že existují
jen v naší mysli. Ve Spojených státech se společnosti s
ručením omezeným říká „korporace“, což je ironie, protože toto
slovo je odvozeno od slova „corpus“, latinsky „tělo“, a právě
tělo těmto společnostem schází, protože nemají fyzickou
existenci. Přesto je americký právní systém považuje za právnické
osoby a jedná s nimi, jako by opravdové skutečně byly.
A totéž učinil v roce 1896 i francouzský právní systém.
Když se Armand Peugeot, který po rodičích zdědil dílnu na
výrobu pružin, pil a bicyklů, rozhodl začít s výrobou
automobilů, založil společnost s ručeným omezením a
pojmenoval ji po sobě. Byla však na něm nezávislá, takže kdyby
se některé z jeho prodaných aut rozbilo, majitel by se soudil
s firmou Peugeot a nikoli s Armandem Peugeotem. Kdyby si
společnost půjčila milion franků a zkrachovala, on sám by
věřitelům nedlužil nic. Půjčku totiž dostala společnost Peugeot
a nikoli majitel, konkrétní Homo sapiens. Armand Peugeot
zemřel v roce 1915, ale společnost Peugeot stále žije.
Jak vlastně Armand Peugeot založil firmu Peugeot? Podobně
jako kněží a mágové, kteří vyvolávají bohy a duchy po tisíce
let, tak jako tisíce farářů, kteří i v jeho době každou neděli po





SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI
44 |
celé Francii proměňovali chléb a víno v tělo Kristovo. Tak
jako církev, která je založena na příběhu Ježíšova života a smrti.
Když katolický kněz ve správnou chvíli slavnostně pronese
správnou formuli, obyčejný oplatek a víno se stanou Božím
tělem a krví. Pokud kněz zachová předepsaný postup, katolíci
věří, že oplatky a víno jsou – a to doslova, nikoli jen
symbolicky – Kristovým tělem i krví a budou zacházet s těmito
předměty s úctou, jakou by jim jinak neprokazovali.
V případě firmy Peugeot se příběh opírá o francouzský
právní systém, stvořený a schválený francouzským
parlamentem. Pokud právník dodrží všechny náležité postupy a
rituály, napíše všechny předepsané zázračné formulky na
zdobený papír a nakonec krasopisně podepíše, kouzlo funguje
a vznikne nová společnost s ručením omezeným. Když chtěl
Armand Peugeot v roce 1896 založit firmu, zaplatil
právníkovi, aby všechny tyto posvátné úkony vykonal. Pokud je
správně provedl a vyslovil potřebná zaklínadla a kouzelná slova,
miliony francouzských občanů mohly uvěřit, že existují dva
Peugeotové: starý dobrý Armand a nově stvořená společnost
Peugeot, které se dostalo veškeré úcty.
Vyprávět příběhy tak, aby měly kýžený efekt, není lehké.
Kouzelníci a kněží mu


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.