E-kniha: Sapiens -- Od zvířete k božskému jedinci - Yuval Noah Harari

Yuval Noah Harari

Sapiens A Brief History of Humankind

Copyright © 2012 by Yuval Noah Harari

© nakladatelství LEDA, s. r. o., 2013

Translation © Anna Pilátová, 2013

ISBN 978-80-7335-388-9 (pdf)

Věnováno památce mého milovaného otce

Shloma Harariho

PODĚKOVÁNÍ

Radili mi a pomáhali Sarai Aharoni, Dorit Aharonov, Amos

Avisar, Tzafrir Barzilai, Noah Beninga, Tirza Eisenberg, Amir

Fink, Benjamin Z. Kedar, Yossi Maurey, Eyal Miller, Shmuel

Rosner, Rami Rotholz, Ofer Steinitz, Michael Shenkar, Guy

Zaslavsky a učitelé i studenti oddělení světových dějin Hebrejské

univerzity v Jeruzalémě. Jim všem děkuji.

Zvláštní poděkování patří Jaredu Diamondovi, který mne

uvedl na ta správná místa, a Diegu Holsteinovi, jenž mě k sepsá

ní tohoto příběhu inspiroval.

OBSAH

Část I. KOGNITIVNÍ REVOLUCE 11

1. Bezvýznamný živočich 13

2. Strom poznání 32

3. Den v životě Adama a Evy 55

4. Potopa 81

Část II. ZEMĚDĚLSKÁ REVOLUCE 97

5. Největší podvod v dějinách 99

6. Stavba pyramid 122

7. Přetížená paměť 148

8. Dějiny nejsou spravedlivé 165

Část III. SJEDNOCENÍ LIDSTVA 199

9. Kam míří dějiny 201 10. Vůně peněz 213 11. Vize velkých říší 231 12. Zákon náboženství 256 13. Tajemství úspěchu 289 Část IV. VĚDECKÁ REVOLUCE 299

14. Objev nevědomosti 301

15. Věda a impérium 335

16. Kapitalistické desatero 370

17. Soukolí průmyslu 405

18. Permanentní revoluce 423

19. A žili šťastně až do smrti... 454

20. Konec Homo sapiens 480 Doslov: Zvíře, které se stalo bohem 502 Seznam fotografií 504 Poznámky 506

Část první

KOGNITIVNÍ REVOLUCE

Nástěnné malby v jeskyni Chauvet-Pont-d’Arc v jižní Francii. Tato umělecká

díla z doby před 20 000 až 30 000 lety byla vytvořena lidmi, kteří vypadali,

přemýšleli i cítili jako my.

| 13

Kapitola první

BEZVÝZNAMNÝ ŽIVOČICH

Přibližně před 13,5 miliardami let vznikla během takzvaného velkého třesku hmota, energie, čas a prostor. Zkoumáním těchto základních veličin našeho vesmíru se zabývá fyzika.

Asi 300 000 let po svém vzniku se hmota a energie začaly shlukovat do složitých útvarů, kterým říkáme atomy. Spojováním atomů pak vznikly molekuly. O vzniku atomů, molekul a o jejich vzájemném působení pojednává chemie.

Zhruba před 3,8 miliardami let se na planetě zvané Země některé molekuly spojily a vytvořily mimořádně velké a složité struktury, které nazýváme organismy. Studiu organismů se věnuje biologie.

Přibližně před 70 000 lety začaly organismy patřící k druhu Homo sapiens vytvářet ještě složitější struktury a hodnoty, jejichž souhrnu říkáme kultura. O vývoji lidských kultur vyprávějí dějiny.

Průběh dějin zásadním způsobem ovlivnily tři revoluce. Kognitivní revolucí před asi 70 000 lety dějiny začaly, zemědělskou přibližně před 12 000 lety nabraly nové tempo a vědecká revoluce, která začala před pouhými 500 lety, by možná SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI 14 |

mohla dějiny ukončit a stát se počátkem něčeho zcela jiné

ho. Tyhle tři události zásadně ovlivnily celé lidstvo a všechny

ostatní organismy na Zemi.

* * *

Lidé tu byli už dávno před začátkem dějin. Primáti velmi po

dobní současným lidem se objevili před 2,5 miliony let, ale

po bezpočet generací nijak nevynikali nad jinými živočichy,

s nimž sdíleli životní prostředí.

Kdybyste se před dvěma miliony let vydali ve východní

Africe na procházku, dost možná byste narazili na povědo

mé lidské postavy: matky úzkostlivě objímající novorozence,

hloučky bezstarostných dětí hrajících si v blátě, pubescenty

vzpouzející se společenským zvyklostem, unavené starce touží

cí po klidu, drsné chlapáky snažící se zaujmout místní krásku

i moudré staré ženy, které to všechno viděly už stokrát. Tito

pravěcí lidé milovali, hráli si, navazovali pevná přátelství a sou

těžili o moc a postavení – ale totéž činili i šimpanzi, paviáni

nebo sloni. Nebylo na nich nic výjimečného. Nikdo, člověka

nevyjímaje, neměl ani tušení, že se potomci pravěkých lidí bu

dou jednou procházet po Měsíci, rozbíjet atom, luštit gene

tické kódy nebo zaznamenávat dějiny. Naši předci byli bezvý

znamní živočichové, kteří své životní prostředí neovlivňovali

o nic víc než gorily, svatojánské mušky nebo medúzy.

Biologové třídí organismy podle druhů. U živočichů platí,

že pokud se mohou mezi sebou pářit a z jejich spojení se rodí

plodní potomci, patří ke stejnému druhu. Kůň a osel mají

nepříliš vzdáleného společného předka a sdílí celou řadu tě

lesných znaků. Dokonce je lze přimět k páření, ale jejich po

tomstvo, muly, je neplodné. Z toho plyne, že jsou příslušníky

Bezvýznamný živočich

| 15

jiných druhů. Naproti tomu buldok a kokršpaněl, ačkoli se od sebe na první pohled nápadně liší, mohou spolu kopulovat a jejich štěňata, až povyrostou, také mohou mít s jinými psy mladé, protože jsou příslušníky stejného druhu: jsou to psi.

Druhy, které se vyvinuly ze společného předka, jsou sdruženy do rodu (latinsky genus, množné číslo genera), a tak například lvi, tygři, levharti a jaguáři jsou různými druhy rodu Panthera. Biologové dávají organismům latinská jména složená ze dvou částí, a to jména rodu a druhu. Tak například lev se nazývá Panthera leo, kde leo je druh rodu Panthera. Dokonce lze předpokládat, že čtenář této knihy je Homo sapiens – patří tedy do druhu sapiens (moudrý) rodu Homo (člověk).

Rody se dále seskupují do čeledí, jako jsou kočkovití (kam patří lvi, gepardi i kočky domácí), psovití (vlci, lišky, šakali) nebo slonovití (sloni, mamuti, mastodonti). Všichni příslušníci dané čeledi pocházejí z jednoho předka-zakladatele, tedy z jedné konkrétní samice či samce. A tak všechny kočkovité šelmy – od nepatrného domácího koťátka až po zuřivého lva – jsou potomky společného kočkovitého předka, který žil přibližně před 25 miliony let.

Homo sapiens má také svou čeleď. Tato banální skutečnost bývala jedním z přísně střežených tajemství dějin. Homo sapiens sám sebe dlouho vnímal jako tvora zcela izolovaného od ostatních živočichů, jako sirotka bez příbuzenstva, bez sourozenců či bratranců, a především bez rodičů. Ale tak to není. Ať se nám to líbí, nebo ne, jsme příslušníky velké a neobyčejně hlučné čeledi, neboť mezi naše blízké žijící příbuzné patří šimpanzi, orangutani a gibboni. Šimpanzi jsou nám nejbližší. Před pouhými 6 miliony let měla jedna opice dvě dcery: jedna se stala předkem všech šimpanzů, druhá pak naší praprababičkou. SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI 16 |

Kostlivci ve skříni

Homo sapiens ale má ještě jedno nepříjemné tajemství. Nejenže

máme mnoho necivilizovaných bratranců a sestřenic, ale by

la doba, kdy jsme měli i mnoho bratrů a sester. Titul „lidé“

jsme si vyhradili sami pro sebe, ale v minulosti žilo na Zemi

více lidských druhů. Lidé – živočichové rodu Homo – se ve

východní Africe vyvinuli přibližně před 2,5 miliony let z rodu

hominidů zvaného Australopithecus čili jižní opice. Zhruba

před dvěma miliony let několik takových pravěkých mužů

a žen opustilo domov, vydalo se do světa a osídlilo rozsáhlá

území severní Afriky, Evropy a Asie. A protože přežití v zasně

žených lesích severní Evropy vyžadovalo jiné vlastnosti, před

poklady a schopnosti než život v dusných pralesích Indonésie,

začala se lidská populace rozvíjet různými směry. To vedlo ke

vzniku odlišných druhů a každému z nich pak vědci dali nové

honosné jméno.

V Evropě a v západní Asii se vyvinul druh Homo nean

derthalensis (člověk z údolí Neanderthal), o jehož příslušní

cích mluvíme jako o neandrtálcích. Byl mnohem mohutnější

a svalnatější než naši současníci a dobře se přizpůsobil chlad

nému podnebí Eurasie doby ledové. Na indonéské Jávě žil

Homo soloensis (člověk z údolí řeky Solo), vybavený k životu

v tr opech, a jinde v Indonésii – na malém ostrově Flores –

přebývali lidé, jež bulvární tisk popisuje jako „hobity“, ale

vědci je pojmenovali Homo floresiensis. Tito oštěpy vyzbrojení

trpaslíci dosahovali maximální výšky jednoho metru a vážili

Bezvýznamný živočich

| 17

pouhých 25 kilogramů. Nebyli to ale žádní zbabělci: lovili dokonce slony, i když nutno dodat, že tito sloni patřili k trpasličímu druhu. Širé asijské pláně pro změnu obýval Homo erectus, čili člověk vzpřímený, druh, který existoval po dobu 1,5 milionu let, což z něj činí vůbec nejdéle žijící lidský druh.

V roce 2010 se z hlubin zapomnění vynořil další ztracený sourozenec, když vědci v jeskyni Denisova na Sibiři objevili zkamenělou prstní kůstku. Genetická analýza ukázala, že prst patří neznámému lidskému druhu, a tak byl pojmenován Homo denisova. A kdovíkolik dalších příbuzných se ještě skrývá v různých jeskyních, na odlehlých ostrovech i v nehostinných klimatických pásmech a čeká na objevení.

Zatímco se v Evropě a v Asii vyvíjely tyto lidské druhy, evoluce se nezastavila ani ve východní Africe. Z kolébky lidstva povstala řada dalších druhů, například Homo rudolfensis, člověk od Rudolfova jezera, Homo ergaster, člověk pracující, a nakonec i náš vlastní druh, který jsme poněkud neskromně nazvali Homo sapiens, člověk moudrý.

Některé tyto druhy byly statné, jiné trpasličí. Některé se staly obávanými lovci, jiné mírumilovnými sběrači rostlin. Některé žily na jediném ostrově, jiné – a byla jich celá řada – se rozšířily po celých kontinentech. Všechny však patřily k rodu Homo. Byli to lidé.

Je běžný omyl, že si tyto druhy představujeme, jako by byly seřazené do jedné rodové linie, kde ergaster dal vzniknout druhu erectus, ten se vyvinul v neandrtálce a ti zplodili nás. Takový lineární model budí klamnou představu, že na Zemi v každém daném okamžiku žil jen jeden typ člověka a že všechny dřívější druhy byly jen staršími modely nás samých. Ve skutečnosti v době před 10 000 až 2 miliony let byla naše SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI 18 |

planeta domovem několika lidských druhů zároveň. A proč

by tomu tak nemělo být? I dnes existují různé druhy lišek,

medvědů a prasat. Před 100 000 lety po světě chodilo nejmé

ně šest různých lidských druhů. Nikoli naše mnohodruhová

minulost, ale současná výlučnost je zvláštní – a možná nás

i z něčeho usvědčuje. Homo sapiens má totiž dobrý důvod

k potlačování vzpomínek na své předky.

Bezvýznamný živočich

| 19

Cena za myšlení

Lidské druhy se od sebe sice v mnohém liší, ale několik charakteristických vlastností sdílí. Především mají v porovnání s jinými živočichy neobyčejně velký mozek. Savec vážící 60 kilo má mozek o velikosti 200 kubických centimetrů, ale mozek šedesátikilového Homo sapiens má 1200 až 1400 kubických centimetrů. Mozek prvních mužů a žen před 2,5 miliony let byl sice o něco menší, ale ve srovnání třeba s leopardem stejné váhy byl velký. A jak se lidé vyvíjeli, tento rozdíl se stále zvětšoval.

Nám připadá naprosto samozřejmé, že evoluce dala přednost větším mozkům. Svou vysokou inteligenci máme tak rádi, že jednoduše předpokládáme, že čím větší mozek, tím lépe. Kdyby to tak ale chodilo v přírodě, pak by v čeledi kočkovitých byly i takové kočky, které by uměly počítat integrály. Proč je ale rod Homo v celé zvířecí říši jediný, který se objevil s tak ohromným nástrojem na myšlení?

Vždyť velký mozek klade na tělo velké požadavky. Je těžký a špatně se nosí, zvlášť když je chráněn masivní lebkou. Je i velmi těžké ho živit. Mozek Homo sapiens sice představuje přibližně jen 2–3 procenta celkové tělesné hmotnosti, jenomže spotřebuje 25 procent tělesné energie (v klidovém stavu). Jen pro srovnání, mozek ostatních primátů spotřebuje jen 8 procent klidové tělesné energie. Za nástroj myšlení museli pravěcí lidé zaplatit hned dvakrát: trávili více času hledáním potravy a jejich svalstvo se začalo zmenšovat a sláblo. Jako SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI 20 | vláda, která přesouvá peníze z konta obrany na konto vzdělání, lidé přesunuli energii z bicepsů na neurony. Sotva se dá předpokládat, že je to dobrá strategie pro přežití v savanách. Šimpanz sice v diskuzi s Homo sapiens nikdy nezvítězí, ale může člověka roztrhat jako hadrovou panenku.

Přesto se to ale muselo vyplatit, jinak by lidé s velkým mozkem nepřežili. V čem vlastně spočívala výhoda velkých mozků, které nahradily ztrátu svalové hmoty? Ve věku Alberta Einsteina to asi zní hloupě, ale musíme si uvědomit, že Einstein je teprve nedávný fenomén. Po více než dva miliony let se lidské neuronové sítě zvětšovaly, i když lidé kromě několika pazourkových nožů a špičatých klacků neměli nic, čím by se mohli chlubit. Evoluce lidského mozku je ještě podivnější než vznik nepraktického pavího ocasu nebo těžkého jeleního paroží. Proč se na to vynakládala taková námaha? Upřímně řečeno, nevíme.

Dalším charakteristickým lidským rysem je vzpřímená chůze po dvou končetinách. Vestoje se dá lépe rozhlížet po savaně a lépe se pátrá po zvířatech či nepřátelích, paže se uvolní k jiným účelům a umožní házet kamením nebo dávat znamení. Čím více toho ruce zvládly, tím úspěšnější byl jejich majitel a vývoj vedl ke zvýšené koncentraci nervů a jemného svalstva v prstech i na dlaních. Proto jsou lidé schopni provádět velmi složité ruční práce, především vyrábět a užívat důmyslné nástroje. První důkazy o výrobě pracovních pomůcek pocházejí z doby přibližně před 2,5 miliony let a nástroje jsou také základním vodítkem, podle něhož archeologové pravěké lidi rozpoznávají.

Vzpřímená chůze má ale i své nevýhody. Kostra primátů se po miliony let vyvíjela tak, aby podpírala bytost, která

Bezvýznamný živočich

| 21

chodí po čtyřech končetinách a má relativně malou hlavu. Přizpůsobit ji vzpřímenému postoji nebylo nijak jednoduché, zvláště když tento podpůrný systém měl nést tak neobyčejně velkou hlavu. Lidstvo za svůj široký rozhled a zručné ruce zaplatilo bolestmi zad a ztuhlým krkem.

Ženy zaplatily ještě vyšší cenu. Vzpřímená chůze vyžaduje užší boky, čímž se zúžil porodní kanál – a to právě v době, kdy se hlavičky dětí začínaly zvětšovat. Smrt při porodu se pro lidské samice stala nezanedbatelným rizikem. A tak ženy, které rodily v době, kdy hlava a mozek dítěte byly ještě relativně malé a tvárné, měly větší šanci přežít a mít další děti. Přirozeným výběrem se upřednostnil dřívější porod a lidé se ve srovnání s jinými živočichy skutečně začali rodit předčasně. Novorozenci jsou proto jaksi „nedopečení“ a mnohé základní životní funkce jsou u nich nevyvinuté.

Hříbě umí už chvíli po porodu klusat a kotě opouští svou matku a začíná se starat samo o sebe jen několik týdnů po narození. Naproti tomu lidská mláďata jsou bezmocná – ochranu, potravu i výchovu jim po řadu let musejí poskytovat dospělí.

Tato skutečnost se zasloužila o rozvoj sociální dovednosti lidstva, přispěla však i k jeho sociálním problémům. Osamělé matky by nemohly nasbírat dost potravy pro sebe a své potomky, kdyby musely s sebou nosit plačící děti. Výchova dětí vyžadovala stálou pomoc rodiny i sousedů a musel se do ní zapojit celý kmen. Vývoj zvýhodňoval jedince, kteří uměli vytvářet silné společenské vazby. Jelikož se lidé rodí nevyvinutí, musí se vzdělávat a socializovat mnohem víc než jiní živočichové. Většina savců se dostane ven z dělohy jako glazovaná keramika z pece: každý pokus o dotvarování by jim škodil. SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI 22 |

Lidská mláďata ale vstupují do světa jako roztavené sklo ze

sklářské pece: dají se až překvapivě jednoduše táhnout, točit

a různě tvarovat. Proto můžeme z dětí vychovat křesťany ne

bo buddhisty, kapitalisty nebo socialisty, válečníky či osoby

mírumilovné.

* * *

Běžně předpokládáme, že užívání nástrojů, vynikající schop

nost učení i složitá organizace společnosti poskytují lidstvu

velké výhody. Mohli bychom si myslet, že právě díky nim

jsme se stali nejmocnějšími tvory na Zemi. Lidé však měli

tyto výhody i po celé dva miliony let a přesto byli slabým

a okrajovým druhem. Kdybychom v té době sečetli příslušní

ky všech lidských druhů dohromady, zjistili bychom, že jich

mezi indonéským souostrovím a Iberským poloostrovem žil

sotva milion. Vlastně jen mezi ostatními živočichy taktak pře

žívali. Žili v neustálém strachu z šelem, lovili jen nevelká zví

řata a dr želi se při životě hlavně díky sběru rostlin, konzumaci

hmyzu a dojídání mršin, které opustili silnější masožravci.

První kamenné nástroje se většinou užívaly na rozbíjení

kostí, aby se z nich dal získat morek. Někteří vědci se dokon

ce domnívají, že právě tohle byla naše původní ekologická

činnost. Jako se datel specializuje na vybírání hmyzu z kůry

stromů, tak i první lidé se zaměřili na vyjídání morku z kostí.

Proč právě morek? Inu, představte si, že pozorujete smečku

lvů, která právě požírá žirafu. Musíte trpělivě počkat, dokud

neskončí. Ale ani pak nejste na řadě, protože zbytky přicháze

jí dojídat hyeny a šakalové – a s těmi se také nechcete dostat

do křížku. Teprve až všichni odejdou, odvážíte se k mršině.

Bezvýznamný živočich

| 23

Opatrně se rozhlédnete a pak se pustíte do jediné poživatelné tkáně, která tam ještě zůstala.

Takový je klíč k porozumění našim dějinám i mentalitě. Rod Homo byl až donedávna v potravinovém řetězci někde uprostřed. Po miliony let lovil jen menší zvířata, sbíral rostliny a hmyz a byl loven většími šelmami. Teprve před 400 000 lety si několik lidských druhů trouflo na velkou zvěř a až v posledních 100 000 letech – s nástupem Homo sapiens – se člověk vyšvihl na vrchol potravinového řetězce.

Tento pozoruhodný skok měl však dalekosáhlé důsledky. Lidé nebyli zvyklí být na špičce pyramidy a nebyli tomu přizpůsobeni. Jiní živočichové, jako lvi a žraloci, se do takového postavení vyvíjeli po miliony let. Lidstvo ale dosáhlo vrcholu takřka přes noc a nemělo čas, aby se přizpůsobilo. Důsledkem tak rychlého vzestupu je řada historických pohrom, od ničivých válek až k závažnému poškozování ekosystému. Lidstvo není smečka vlků, která se zmocnila tanků a nukleárních zbraní, ale podobá se spíš stádu ovcí, které se prazvláštním řízením naučilo vyrábět zbraně a ovládat atom. A ozbrojené ovce jsou mnohem nebezpečnější než ozbrojení vlci. SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI 24 |

Kuchaři

Významným krokem při cestě na vrchol bylo ovládnutí ohně.

Nevíme přesně kdy, kde a jak se to podařilo, ale už přibližně

před 300 000 lety někteří lidé užívali oheň každý den. Získali

tak spolehlivý zdroj světla a tepla a smrtící zbraň proti netrpě

livě obcházejícím lvům. Netrvalo dlouho, lidé přešli z obrany

do útoku a začali se věnovat první masové činnosti – vypa

lování lesů. Když les dohořel, procházeli tihle podnikatelé

doby kamenné doutnajícími zbytky porostu a sbírali ohořelá

zvířata, ořechy a hlízy. Pak přišli první developeři. Pečlivě ří

zený požár buše proměnil neprůchodné a neúrodné houštiny

v prvotřídní travnaté pláně oplývající zvěří. Ale to nejlepší, co

oheň umožnil, byla úprava pokrmů.

Vaření a pečení zpřístupnilo lidstvu celý nový segment

v supermarketu přírody. Potraviny v přirozeném stavu nepo

živatelné, jako obilí, rýže a brambory, se časem staly základem

našeho jídelníčku. Oheň změnil nejen chemické složení po

travy, ale i její biologické vlastnosti. Usmrtil bakterie a pa

razity, kterými se syrové potraviny hemží. Lidé mohli lépe

sežvýkat a strávit své oblíbené pokrmy – ovoce, ořechy, hmyz

i mršiny. Takový šimpanz tráví žvýkáním potravy až pět ho

din denně, ale člověku, který si pokrm tepelně upraví, na to

stačí pouhá hodina.

Lidé teď jedli mnohem více různých potravin, věnovali

jídlu méně času a vystačili si s menšími zuby a kratšími střevy.

Někteří vědci se dokonce domnívají, že to mělo zásadní vliv

Bezvýznamný živočich

| 25

na zkrácení střevního traktu a zvětšení lidského mozku. Jak

dlouhá střeva, tak i velké mozky totiž spotřebují ohromné

množství energie, takže je obtížné mít obojí. Zkrácením střev

a snížením energetických nároků tak možná náhodný objev

kuchyně otevřel cestu velkým mozkům neandrtálců a Homo

sapiens.

1

Oheň také vytvořil první výrazný rozdíl mezi člověkem

a ostatními živočichy. Skoro u všech zvířat závisí síla na tě

lesných vlastnostech, na síle svalů, velikosti zubů či rozpětí

křídel. Ačkoli zvířata mohou využívat vítr či vodní proudy,

nad přírodním prostředím nevládnou a jsou omezena jeho

fyzikálními vlastnostmi. Orel sice pozná, že vletěl do sloupce

ohřátého vzduchu stoupajícího od zemského povrchu, roz

táhne křídla a nechá se nadnášet, nerozpozná však, kde se

nachází další takový sloupec, a maximální váha, kterou unese,

je omezena stavbou jeho těla, rozpětím křídel. Jakmile člověk

ovládl oheň, získal kontrolu nad poslušnou a potenciálně ne

omezenou silou. Na rozdíl od orla si mohl vybrat, kdy a kde

oheň zapálí, a mohl ho použít k různým účelům. Moc ohně

není nijak omezena stavbou, strukturou či silou lidského těla.

Jediná žena se zapáleným klackem mohla během několika ho

din spálit celý les. Ovládnutí ohně bylo předehrou k budou

cím událostem a v nemalé míře i prvním krokem k atomové

bombě.

SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI

26 |

Strážcem bratrů svých

Kde žili první Homo sapiens? Přesnou odpověď neznáme, máme jen různé teorie, ale většina vědců má za to, že už před 150 000 lety se ve východní Africe vyskytovali lidé jako my, alespoň po anatomické stránce. Kdyby se tělo tehdejšího člověka dostalo na dnešní prosekturu, patolog by nezjistil nic neobvyklého. Vědci se také shodují na tom, že Homo sapiens doputoval z vý chodní Afriky do Arábie před přibližně 70 000 lety a z Arábie se rychle rozšířil po euroasijském kontinentu. Mapa 1. Homo sapiens se šíří po celé zeměkouli.

V době, kdy se Homo sapiens dostal až do Arábie, byla vět

šina Eurasie už osídlena jinými lidmi. Co se s nimi stalo?

Máme dvojí možnou odpověď. První je teorie křížení, kte

rá vypráví pikantní příběh o vzájemné přitažlivosti a navazování sexuálních vztahů. Jinými slovy tvrdí, že když se afričtí

Čísla udávají, před

kolika lety se objevil

Homo sapiens

– Homo sapiens před 100 000 lety

– neandrtálci před 100 000 lety

– další lidské druhy před 100 000 lety

Bezvýznamný živočich

| 27

přistěhovalci začali rozbíhat po světě, brali si do postele každou ženu, na kterou narazili. Proto populace Homo sapiens v různých částech světa vděčí za část svých genů – a tedy i za některé tělesné a kognitivní znaky – svým příbuzným z jiných lidských druhů.

Druhé vysvětlení, takzvaná teorie vytlačení, vypráví podstatně odlišný příběh o nesourodosti, odporu a možná i genocidě. Nově příchozím z Afriky se starousedlíci ani trochu nelíbili. Možná mezi nimi sice několikrát k nějakému styku došlo, ale z takového spojení už pravděpodobně nevznikl plodný potomek, protože genetický rozdíl mezi oběma populacemi byl příliš velký. Novousedlíci dost možná všechny podivně vypadající konkurenty, na které narazili, prostě pobili. Podle této teorie starší obyvatelstvo zmizelo, aniž by po sobě zanechalo genetickou stopu, a všechny současné lidské rody pocházejí výhradně z Afriky, odkud jejich předkové odešli před 70 000 lety.

Rozdíl mezi těmito dvěma teoriemi je velmi podstatný. Z evolučního hlediska je totiž 70 000 let velmi krátká doba. Pokud je teorie vytlačení správná, pak mají všichni lidé stejnou genetickou výbavu a rasové rozdíly mezi nimi jsou zanedbatelné. Pokud má ale pravdu teorie křížení, pak genetické rozdíly mezi Afričany, Evropany a Asiaty mohou být i statisíce let staré. Rasisty by jistě potěšilo zjištění, že dnešní Indonésané mají jedinečné geny druhu florensis, zatímco Číňané mají odlišné geny druhu erectus.

Důkazy nejsou jednoznačné, stále vycházejí na světlo nová fakta a provádějí se další pokusy, a tak se experti kloní na tu či onu stranu. Spory se vedou zejména o neandrtálce. Byli sice svalnatější a lépe přizpůsobení chladnému podnebí SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI 28 |

než my, ale velikost jejich mozku byla srovnatelná s naším.

Užívali nástroje a oheň, byli vynikajícími lovci a zřejmě i po

hřbívali své mrtvé a starali se o staré a nemocné členy své

tlupy. Archeologové objevili kosti neandrtálců, kteří přežívali

řadu let s těžkým tělesným postižením, z čehož plyne, že se

o ně příbuzní museli starat. Když se ale na jejich území roz

šířil Homo sapiens, začali mizet, až nakonec vymřeli. Poslední

neandrtálci, o nichž z kosterních nálezů víme, žili na jihu

Španělska zhruba před 30 000 lety. Z hlediska evoluce je to

prakticky včera večer.

Podle teorie křížení se skupiny Sapiens a neandrtálců mí

sily, až nakonec obě populace splynuly. Je-li to pravda, tak

neandrtálci nevymřeli, protože přežívají v genech dnešních

Evropanů. Zastánci teorie vytlačení ale tvrdí, že Sapiens a ne

andrtálci měli rozdílnou stavbu těla, jiné sexuální návyky

a zřejmě i jiný tělesný pach. Nebyla proto mezi nimi sexu

ální přitažlivost. A i kdyby se neandrtálec Romeo zamiloval

do Sapiens Julie anebo si Sapiens Šalamoun pořídil harém

zotročených neandrtálských žen, jejich děti by nemohly mít

potomky. Tyto dvě populace zůstaly oddělené, a když nean

drtálci vymřeli – nebo byli vyvražděni – jejich geny odešly ze

světa s nimi.

V posledních desetiletích je teorie vytlačení obecně přijí

mána a považována za standardní. Pevně se opírá o archeolo

gické nálezy a je také politicky korektnější: vědci nechtějí ote

vírat Pandořinu skřínku rasismu tvrzením, že mezi současný

mi lidskými populacemi existují významné genetické rozdíly.

Situace se podstatně změnila v roce 2010, když byla po čty

řech letech práce zveřejněna mapa neandrtálského genomu.

Genetikům se podařilo získat z fosilií natolik nepoškozenou

Bezvýznamný živočich

| 29

DNA, že bylo možné provést obecné srovnání mezi dnešními lidmi a jejich svalnatými předky. Výsledky vědeckou komunitu překvapily. Ukázalo se totiž, že 4 procenta genů lidských populací na Blízkém východě a v Evropě pocházejí přece jen od neandrtálců. Není to nijak závratné číslo, ale není ani zanedbatelné. Další šok přišel o pár měsíců později, když DNA získaná z fosilního prstu z jeskyně Denisova ukázala, že tento druh člověka sdílel dokonce 6 procent svých genů se současnými Melanésany a původními obyvateli Austrálie!

Pokud jsou tyto výsledky závazné – a musíme si uvědomit, že výzkum stále pokračuje a další objevy by mohly dnešní závěry nejen potvrdit, ale i pozměnit – pak zastánci teorie křížení měli do jisté míry pravdu. To ale neznamená, že teorie vytlačení je zcela mylná. O nějakém „splynutí“ sapiens s ostatními lidskými druhy se sice mluvit nedá, ale neandrtálci a denisované do dnešního genofondu přece jen malým dílem přispěli. A i když rozdíly mezi lidskými druhy nebránily plodnému spojení, byly přesto natolik výrazné, aby taková spojení byla vzácná (a možná i brutální).

Pokud se neandrtálci nevmísili mezi Sapiens, kam vlastně zmizeli? Podle jedné teorie vymřeli, protože kvůli Homo sapiens ztratili dobré podmínky k životu. Představte si tlupu Sapiens, která se dostane někam do balkánského údolí, kde po tisíce let žijí a loví zvířata neandrtálci. Nově příchozí začnou lovit jeleny, sbírat ořechy a bobule, které tvoří základ neandrtálského jídelníčku. Sapiens ale mají vyspělejší pracovní a organizační postupy, jsou výkonnějšími lovci a sběrači, takže jich přibývá a obsazují stále větší území. Méně vynalézaví neandrtálci začínají zápasit s nedostatkem potravy, populace se pomalu snižuje, až nakonec mizí.

SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI

30 |

Anebo, a to je další možnost, soutěž o zdroje přerůstá do násilí a genocidy. Sapiens nejsou nijak tolerantní. I v naší době stačí k vražedné nenávisti mnohdy malý rozdíl v barvě pleti, v nářečí či náboženství. Byli snad pravěcí Sapiens snášenlivější k tak nápadně odlišnému lidskému druhu? Kontakt mezi Sapiens a neandrtálci tak možná vedl k první velké etnické čistce v dějinách.

Ať je tomu jakkoli, neandrtálci zůstávají jednou z nejzajímavějších křižovatek dějin. Jen si představte, jak by to tu vypadalo, kdyby neandrtálci přežili. Jaké kultury, společnosti a politické režimy by vznikly ve světě, kde by vedle sebe žily různé lidské druhy? Jak by se vyvíjela různá náboženství? Psalo by se v knize Genesis, že neandrtálci jsou potomky Adama a Evy? Zemřel by Ježíš i za jejich hříchy a vyhradil by Korán místo v ráji všem spravedlivým bez ohledu na druh? Mohli by neandrtálci sloužit v římských legiích a být úředníky ve složité státní správě císařské Číny? Pokládala by americká Deklarace nezávislosti za samozřejmou pravdu, že všichni lidé čeledi Homo byli stvořeni jako sobě rovní? Volal by Karel Marx po spojení proletariátu všech lidských druhů?

Během posledních 30 000 let si Homo sapiens zvykl být jediným člověkem, takže si jinou možnost stěží dovedeme představit. Díky nepřítomnosti bratrů a sester jsme mohli sami sebe přesvědčit, že jsme dokonalý druh a že mezi námi a živočišnou říší zeje propast. Když Charles Darwin naznačil, že Homo sapiens je prostě jen jeden z živočišných druhů, vyvolal pobouření. Dodnes tomu mnozí odmítají věřit. Kdyby neandrtálci přežili, také bychom si mysleli, že jsme absolutně jiný druh? Možná právě proto naši předci neandrtálce smetli.

Bezvýznamný živočich

| 31

Byli nám příliš podobní, než abychom je mohli ignorovat,

a příliš odlišní, než abychom je uměli tolerovat.

* * *

Ať už to je či není vina Homo sapiens, jisté je, že nedlouho

po jejich příchodu na nová loviště původní populace zanikly.

Poslední pozůstatky Homo soloensis se datují do doby přibliž

ně před 50 000 lety. Homo denisova mizí krátce po nich, před

přibližně 40 000 lety, a poslední neandrtálci to vzdali zhruba

před 30 000 lety. Trpasličí lidé z ostrova Flores vymřeli při

bližně před 12 000 lety a zanechali po sobě jen něco málo

kostí, kamenných nástrojů, pár genů v naší DNA a mnoho

nezodpovězených otázek. Někteří vědci stále doufají, že někde

v hloubi indonéské džungle jednoho dne narazíme na spole

čenství liliputů, kteří přežili do naší doby. S největší pravdě

podobností už ale máme přinejmenším 10 000 let zpoždění.

Jaký recept měli Sapiens na takový úspěch? Co umožnilo,

abychom se tak rychle rozšířili do natolik vzdálených a eko

logicky nesrovnatelných míst na Zemi? Jak se nám podařilo

vytlačit ostatní lidské druhy tak, aby upadly v zapomnění? Jak

to, že ani silní, drsným a chladným podmínkám přizpůsobení

neandrtálci s velkým mozkem nepřežili náš příchod? Nadále

se o tom vedou spory. A je to právě nástroj našich věčných

diskuzí – jazyk –, který může být klíčem k vysvětlení, proč

Homo sapiens dobyl svět. Měl totiž jedinečnou schopnost vy

jadřování. |

Kapitola druhá

STROM POZNÁNÍ

Homo sapiens, který žil ve východní Africe před přibližně 100 000 lety, měl stavbu těla jako my a ani jeho mozek se velikostí či tvarem od našeho nelišil. Přemýšlel a mluvil ale jako my? Jisté nepřímé důkazy tomu odporují. Náš předchůdce nevyráběl složité nástroje, neměl žádné pozoruhodné schopnosti a ani jinak nevynikal nad ostatními lidskými druhy. Před 100 000 lety se podařilo několika tlupám proniknout na Střední východ, tedy na území neandrtálců, ale invaze skončila nezdarem. Možná jim tento vpád znemožnili domorodci, nepříznivé klima nebo místní paraziti. Ať tak či tak, Sapiens se nakonec stáhli a území ponechali neandrtálcům.

Nezdar lze přičíst faktu, že vnitřní struktura mozku těchto Sapiens se od naší pravděpodobně dost lišila. Vypadali sice jako my, ale jejich kognitivní schopnosti jako paměť, učenlivost a komunikace za našimi zaostávaly. Snaha naučit je česky nebo vysvětlit jim teorii evoluce by zřejmě nebyla úspěšná. A my bychom možná zase nepronikli do jejich způsobu uvažování.

V období před 70 000 až 30 000 lety však Homo sa piens začal mezi ostatními hominidy vynikat. Před 70 000 lety kmeny

Strom poznání

| 33

Sapiens opustily Afriku podruhé a tentokrát zvítězily nad neandrtálci i ostatními lidskými druhy nejen na Středním východě, ale po celé planetě. Sapiens poměrně rychle zalidnili Evropu a východní Asii a 25 000 let nato se přeplavili přes otevřené moře a přistáli v neobydlené Austrálii. Vynalezli lodě, olejové svítilny, luky, šípy i jehly na šití teplých oděvů. Z této doby pocházejí nejen první umělecké výtvory a šperky, ale i nejstarší jednoznačné důkazy o náboženství, obchodu a třídní společnosti.

Většina vědců se domnívá, že takový pokrok umožnila převratná změna v kognitivních schopnostech Homo sapiens. Člověk, jenž způsobil vyhynutí neandrtálců, osídlil Austrálii a vyřezal sošku Lvího muže, už přemýšlel a mluvil jako my. Kdybychom narazili na umělce z jeskyně Stadel, mohli bychom se naučit jeho jazyk a on náš. Bylo by možné mu vysvětlit všechno, co známe, od dobrodružství Alenky v říši divů až po paradoxy kvantové fyziky, a on by nám mohl nastínit svůj pohled na svět.

Proto novému způsobu myšlení a komunikace, který se objevil před 70 000 až 30 000 lety, říkáme kognitivní revoluce. Nevíme jistě, co ji způsobilo. Většina odborníků má za to, že vnitřní stavbu mozku našich předků změnila náhodná genetická mutace. Umožnila nový způsob myšlení i komunikaci novým jazykem, takže bychom ji mohli nazvat třeba Strom poznání. Proč k ní ale došlo v DNA Homo sapiens a nikoli u neandrtálců? Byla to náhoda? Možná důležitější než příčiny této mutace byly její následky. V čem byl tento jazyk tak jiný, že nám pomohl dobýt svět?

Nebyl to první komunikační systém. Každý živočich nějaký má a dokonce i společenství hmyzu, jako včely a mravenci, si umějí předávat přesné informace, kde se nachází potrava. SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI 34 |

Ani to nebyl první vokální systém komunikace. Celá řada ži

vočichů, včetně všech primátů a opic, se hlasem dorozumívá.

Takový kočkodan zelený užívá různé typy volání a zoologům

se už podařilo identifikovat varování „Pozor! Orel!“ a odli

šit ho od výstrahy „Pozor! Lev!“ Když vědci přehráli skupině

kočkodanů první volání, všeho nechali a bázlivě se dívali na

horu. Když uslyšeli z reproduktoru druhý pokřik, rychle se

vyšplhali na strom. Sapiens sice umí vydávat více zvuků než

kočkodan zelený, ale to platí i o velrybách a slonech. A pa

poušci nejenže umějí napodobit všechny naše zvuky, ale i bez

počet dalších, od vyzvánění telefonu a bouchnutí dveří až po

kvílení sirén. Čím je vlastně náš jazyk tak jedinečný?

Většinou se poukazuje na to, že je neobyčejně tvárný.

Kombinací omezeného repertoáru zvuků a znaků můžeme

sestavit nekonečné množství vět různého významu. Díky to

mu jsme schopni vstřebat, uchovat a sdělit ohromné množ

ství informací o světě. Kočkodan sice varuje své druhy před

lvem, ale jen člověk dokáže sdělit, že ráno poblíž ohybu řeky

viděl lva, který sledoval stádo bizonů. Může i upřesnit, kde

přesně to bylo a kudy se tam jde. Na základě takových údajů

se pak tlupa rozhodne, jestli se k řece vypraví, pokusí se lva

odehnat a bizona ulovit.

Druhé vysvětlení se s prvním shoduje v názoru, že se náš

jazyk rozvinul ke sdělování poznatků o světě. Za nejdůležitěj

ší však považuje nikoli informace o lvech nebo bizonech, ale

o lidech. Naše řeč se vyvinula především ke klevetění. Homo

sapiens je tvor společenský a spolupráce je klíčem k našemu

přežití. Nestačí vědět, kde je lev nebo bizon. Mnohem důle

žitější je mít přehled o tom, kdo se s kým nesnáší, kdo s kým

spí, kdo je poctivý a kdo podvádí.

Strom poznání

| 35

Množství údajů, jaké musí člověk získat a zapamatovat si, aby mohl sledovat neustálé změny ve vztazích několika desítek osob, je ohromující. Ve skupině 50 lidí je 1225 vztahů mezi jednotlivci a bezpočet dalších komplexnějších kombinací. Všechny opice se živě zajímají o drby, ale neumějí si je efektivně sdělit. Neandrtálci a původní Homo sapiens nejspíš také mohli jen těžko někoho potají pomlouvat, ale tato často odsuzovaná schopnost je pro spolupráci většího množství zcela zásadní. Vyjadřovací schopnosti, které člověk získal před 70 000 lety, mu umožnily klevetit od rána do večera. Spolehlivé informace o tom, komu se dá věřit, vedly k početnímu růstu malých skupin a lidé mohli rozvinout užší a promyšlenější formy spolupráce.

2

Teorie o klevetění nám sice může připadat jako nejapný vtip, ale celá řada studií ji podporuje. I dnes je velká část lidské komunikace, od e-mailů a telefonních hovorů až po novinové články, vyhrazena dohadům. Připadá nám to natolik normální, jako by se jazyk vytvořil právě pro tento účel. Myslíte si snad, že když se profesoři dějin sejdou na obědě, mluví o příčinách první světové války, a že jaderní fyzikové tráví přestávky na vědeckých konferencích rozebíráním podstaty kvarků? Občas možná, ale většinou se jejich hovory týkají spíše kolegyně, která přistihla manžela při nevěře, hádky mezi vedoucím katedry a děkanem nebo fámy o kolegovi, který si z peněz na výzkum koupil auto. Drby se většinou zaměřují na něčí provinění a klevetníci jsou vlastně předchůdci novinářů, kteří společnost informují, a tím ji chrání před podvodníky a příživníky.

* * *

SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI

36 |

Zřejmě má pravdu jak teorie klevetění, tak i teorie lva u řeky. Avšak absolutně jedinečným rysem jazyka není možnost předávat informace o lidech nebo o lvech, ale možnost mluvit o věcech, které vůbec neexistují. Nejspíš jen člověk dokáže uvažovat hypoteticky a vymýšlet si báchorky.

Pověsti, mýty, bohové i náboženství se objevují teprve s příchodem kognitivní revoluce. Doposud uměli zvířata i lidé zavolat „Pozor! Lev!“, ale najednou byl Homo sapiens schopen prohlásit „Lev je ochranným duchem našeho kmene.“ Možnost popisovat představy je zcela unikátním rysem lidské řeči. Mohlo by se jí vlastně říkat jazyk fikce.

Je obecně známo, že jen Homo sapiens umí mluvit o věcech, které neexistují, a proto lehce uvěří i zhola nemožnému. Opici nikdy nepřesvědčíte, aby vám dala banán, i kdybyste jí naslibovali hory doly. Nikdy vám neuvěří, že jich v opičím ráji bude mít nekonečné množství. Proč je ale jazyk fikce tak důležitý? Vždyť představy nás mohou i plést a svádět na scestí. Vyprávění pohádek anebo zkoumání jednorožců a andělů je možná ztráta času, který by se dal lépe využít při hledání potravy, v boji nebo při rozmnožování. Není snad člověk s hlavou plnou nereálných myšlenek méně připraven čelit reálnému světu?

Schopnost mluvit o smyšlených věcech nám umožnila mít představy nejen vlastní, ale i společné. Můžeme sdílet mýty, jako je biblický příběh o stvoření světa, legendy z bájných časů původních Australanů nebo nacionalistické bajky moderních států. A právě takové kolektivní vyprávěnky umožňují, aby početná společnost spolupracovala a pružně reagovala na změny. Mravenci a včely sice také pracují společně, ale jen s blízkými příbuznými a podle neměnných pravidel. Skupina

Strom poznání

| 37

vlků či šimpanzů se mnohem více přizpůsobuje konkrétní

situaci, ale je složena jen z několika jednotlivců, kteří se na

vzájem dobře znají. Lidská spolupráce je velmi pružná a zahr

nuje bezpočet osob, které se navzájem neznají. Proto Sapiens

ovládli svět, kdežto mravenci požírají, co jim nedopatřením

necháme, a šimpanzi jsou zavření v zoologických zahradách

a výzkumných laboratořích.

SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI

38 |

Legenda firmy Peugeot

Naši šimpanzí bratranci a sestřenice většinou žijí ve skupinách, které mají několik desítek členů. Navazují pevná přátelství, společně loví a bok po boku bojují s paviány, leopardy a znepřátelenými šimpanzi. Žijí v hierarchickém společenství, jemuž vládne dominantní jedinec, většinou mužského pohlaví, tzv. alfa samec, a ostatní samci i samice mu vyjadřují podřízenost úklonou a zabručením, podobně jako se poddaní klaní králi. Alfa samec udržuje ve skupině smír a začnou-li spolu dva členové tlupy bojovat, zasáhne a násilí zastaví. Může si ale přivlastnit zvlášť lákavou potravu nebo zabránit níže postaveným v páření.

Když se o dominantní pozici ucházejí dva samci, musejí si vybudovat koalici příznivců obou pohlaví. Vztahy mezi členy takové skupiny se zakládají na blízkém každodenním kontaktu, jako je objímání, dotýkání, polibky, probírání kožichu, různé protislužby a pomoc v případě ohrožení. Alfa samec své postavení většinou nezíská jen svou fyzickou převahou, ale tím, že stojí v čele velké a stabilní koalice.

Velikost tlupy, kterou lze takto vybudovat a udržet, má jasnou hranici. Všichni členové se musejí navzájem dobře znát. Šimpanzi, kteří se nikdy nesetkali, nebojovali spolu a nikdy si neprobírali srst, nevědí, kdo z nich je výše postavený a jak mají spolupracovat. Když skupina přesáhne optimální velikost, její vnitřní řád začne slábnout, až dojde k jejímu rozštěpení.

V přírodě pospolu žije většinou 20 až 50 šimpanzů. Větší skupiny jsou nestabilní a bylo pozorováno jen málo takových,

Strom poznání

| 39

které by měly kolem sta jedinců. Jednotlivá společenství navzájem spolupracují jen zřídka, většinou soutěží o potravu a území. Vědci zaznamenali případy dlouhodobých válek, a znám je i výskyt „genocidy“, kdy jedna tlupa systematicky vyvraždila sousední uskupení.

3

Společenské vztahy prvních lidí, včetně pravěkého Homo sapiens, zřejmě vypadaly podobně. Podobně jako šimpanzi mají lidé sociální instinkt, navazují přátelské vztahy, budují hierarchickou společnost a loví či bojují společně. Vztahy prvních Sapiens také fungovaly jen v malé, úzce provázané skupině. V příliš velkém společenství by docházelo k rozbrojům a ke štěpení. Přestože velmi úrodné údolí by teoreticky uživilo třeba 500 našich dávných předků, neumělo jich tolik žít pospolu. Nedokázali by se shodnout, kdo je povede, kdo bude kde lovit nebo kdo s kým bude smět souložit.

Po kognitivní revoluci lidem klevetění pomohlo vytvořit větší a stabilnější skupiny. Ale i klevety mají svou hranici. Sociologický výzkum prokázal, že maximální „přirozená“ velikost skupiny stojící na tom, že se všichni vzájemně znají, je přibližně 150 osob. Většina lidí není schopna navázat blízký vztah s větším počtem jednotlivců, natož je pořádně pomluvit.

Kritická hranice lidských organizačních schopností se i dnes pohybuje kolem tohoto magického počtu spolupracujících. Na základě vzájemných vztahů se mohou udržovat skupiny pod 150 lidí, ať už firmy, sociální sítě nebo vojenské jednotky. K udržení pořádku nejsou nutné formální hodnosti, tituly, ani právní předpisy.

4

Takhle může dobře fungovat

četa třiceti vojáků a dokonce i stočlenná rota bez formálních kázeňských metod. Uznávaný seržant se tak může stát „pánem roty“, jehož autoritu přijmou i vyšší důstojníci, a malá

SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI

40 |

rodinná firma může prosperovat bez představenstva, výkonného ředitele a účtárny.

Jakmile je práh sto padesáti osob překročen, situace se změní. Divize s tisíci vojáky se nedá řídit jako četa a úspěšná rodinná firma se často dostává do krize, když si najme více zaměstnanců. Pokud nepřijme zásadní organizační změny, zkrachuje.

Jak vlastně Homo sapiens překročil tento pomyslný práh? Jak se mu podařilo založit města s miliony obyvatel a říše vládnoucí sta milionům? Tajemstvím úspěchu je sdílená představivost. I lidé, kteří se navzájem neznají, mohou spolupracovat, pokud věří stejným mýtům.

Každá rozsáhlá lidská spolupráce, ať už v současném státě, středověké církvi, starověkém městě nebo v primitivním kmeni, se zakládá na sdílených mýtech, které existují jen v kolektivní představivosti. Katolíci, kteří se navzájem neznají, mohou efektivně spolupracovat, protože věří, že se Bůh vtělil do lidského těla a dal se ukřižovat, aby vykoupil hříchy lidstva. I státy žijí z národních mýtů, takže třeba Srbové, kteří se nikdy nesetkali, mohou dobře spolupracovat, protože věří v srbský národ, vlast a vlajku. Obchodní společnosti drží pohromadě díky sdíleným ekonomickým mýtům. Zaměstnanci Googlu, kteří se nikdy neviděli, mohou jednat v součinnosti, protože věří v Google, akcie a dolary. Soudní systém stojí na sdílených právnických mýtech. Právníci spolu mohou pracovat, protože sdílejí víru v právo, spravedlnost a lidská práva.

Nic z toho ovšem neexistuje. Existují jen příběhy, které si lidé vymýšlejí a vyprávějí. Bohové, národy, firmy, lidská práva, zákony i spravedlnost existují jen ve sdílené představivosti lidstva.

Strom poznání

| 41

Každý chápe, že tzv. primitivní národy upevňují svůj společenský řád vírou v duchy, kteří za úplňku tancují kolem ohně. Málokdy si ale uvědomujeme, že všechny naše moderní instituce stojí na naprosto stejném základě. Vezměte si třeba svět obchodních korporací: moderní obchodníci a právníci jsou vlastně obdobou mocných čarodějů, kteří se od šamanů liší jen tím, že vyprávějí mnohem podivnější příběhy. Dobrým příkladem nám může posloužit historie firmy Peugeot.

* * *

Na autech osobních i nákladních a také na motocyklech dnes vídáme od Paříže po Sydney figurku, která trochu připomíná stadelského Lvího muže. Je to emblém vozidel firmy Peugeot, jedné z nejstarších velkých automobilek v Evropě. Peugeot začal jako malá rodinná firma ve vesničce Valentigney, pouhých 300 km od jeskyně Stadel. Dnes zaměstnává 200 000 lidí po celém světě. Většinou se neznají, ale přesto spolupracují tak dobře, že jen v roce 2008 Peugeot vyrobil přes 1,5 milionu vozidel a vydělal přes 55 milionů eur.

Co to vlastně je Peugeot? Po světě jezdí mnoho aut této značky, ale ta firmu netvoří, protože i kdyby šla všechna zároveň do šrotu, společnost Peugeot by nezanikla. Dál by vyráběla nová auta a vydávala výroční zprávy. Peugeot vlastní továrny, stroje a autosalony a zaměstnává mechaniky, účetní i sekr etářky, ale ani to vše dohromady společnost jako takovou netvoří. I kdyby nějaká katastrofa usmrtila všechny zaměstnance a zničila výrobní linky a kanceláře, mohl by si Peugeot půjčovat peníze, najímat nové pracovní síly, stavět nové továrny a nakupovat stroje. Peugeot má také manažery

SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI

42 |

a akcionáře, ale ani ti nepředstavují podstatu firmy. I kdyby byli všichni manažeři propuštěni a akcie prodány, značka by existovala dál.

To ale vůbec neznamená, že Peugeot je nezničitelný nebo nesmrtelný. Kdyby soudce rozhodl firmu zrušit, její továrny by se zastavily, přestože by dělníci, účetní, manažeři i akcionáři žili dál. Společnost Peugeot by okamžitě přestala existovat. Jinak řečeno, firma nemá žádné spojení s materiálním světem. Existuje vůbec?

Peugeot je výplod kolektivní představivosti, je vymyšlený, my totiž jen předstíráme, že existuje, a protože se tak chováme, tak existuje. Právníci tomu říkají „právní fikce“. Nedá se na ni ukázat a není to fyzický předmět, existuje jako právnická osoba a stejně jako vy nebo já je vázána zákony země, v níž působí. Smí si otevřít bankovní účet a vlastnit majetek, platí daně, může být žalována a dokonce i stíhána nezávisle na lidech, kteří ji vlastní nebo pro ni pracují.

Peugeot patří k představě, jíž se říká „společnost s ručením omezeným“. Je to výtvor skvělého nápadu. Po tisíce let mohly vlastnit majetek jen osoby z masa a kostí, které chodí po dvou končetinách a mají velký mozek. Když si ve 13. století ve Francii nějaký Jean otevřel výrobnu povozů, firmou byl on sám. Když se jím vyrobený povoz po týdnu užívání rozbil, kupující ho mohl pohnat před soud. Pokud si půjčil na zařízení dílny 1000 zlatých a pak zbankrotoval, musel by dluh zaplatit z prodeje svého majetku, tedy domu, krávy, popřípadě i polností. Možná by dokonce musel prodat do služby své děti. Kdyby dluh nezaplatil, stát by ho byl poslal do vězení, anebo by se stal v podstatě otrokem věřitelů. Za všechny závazky své dílny ručil v plné výši.

Strom poznání

| 43

Kdybyste žili v té době, nejspíš byste si založení vlastní firmy pořádně rozmysleli. Tehdejší zákony podnikatele odrazovaly. Lidé se báli založit firmu a brát na sebe takové riziko, protože nebezpečí, že by jejich rodiny mohly skončit na ulici, se zdálo neúnosně vysoké.

Proto lidé začali důvěřovat společnostem s ručením omezeným. Tyto podniky byly právně nezávislé na lidech, kteří je založili, investovali do nich nebo je řídili. V posledních několika stech letech se staly hlavními aktéry ekonomického života a jsme na ně tak zvyklí, že si ani neuvědomujeme, že existují jen v naší mysli. Ve Spojených státech se společnosti s ručením omezeným říká „korporace“, což je ironie, protože toto slovo je odvozeno od slova „corpus“, latinsky „tělo“, a právě tělo těmto společnostem schází, protože nemají fyzickou existenci. Přesto je americký právní systém považuje za právnické osoby a jedná s nimi, jako by opravdové skutečně byly.

A totéž učinil v roce 1896 i francouzský právní systém. Když se Armand Peugeot, který po rodičích zdědil dílnu na výrobu pružin, pil a bicyklů, rozhodl začít s výrobou automobilů, založil společnost s ručeným omezením a pojmenoval ji po sobě. Byla však na něm nezávislá, takže kdyby se některé z jeho prodaných aut rozbilo, majitel by se soudil s firmou Peugeot a nikoli s Armandem Peugeotem. Kdyby si společnost půjčila milion franků a zkrachovala, on sám by věřitelům nedlužil nic. Půjčku totiž dostala společnost Peugeot a nikoli majitel, konkrétní Homo sapiens. Armand Peugeot zemřel v roce 1915, ale společnost Peugeot stále žije.

Jak vlastně Armand Peugeot založil firmu Peugeot? Podobně jako kněží a mágové, kteří vyvolávají bohy a duchy po tisíce let, tak jako tisíce farářů, kteří i v jeho době každou neděli po SAPIENS / OD ZVÍŘETE K BOŽSKÉMU JEDINCI 44 |

celé Francii proměňovali chléb a víno v tělo Kristovo. Tak ja

ko církev, která je založena na příběhu Ježíšova života a smrti.

Když katolický kněz ve správnou chvíli slavnostně pronese

správnou formuli, obyčejný oplatek a víno se stanou Božím

tělem a krví. Pokud kněz zachová předepsaný postup, katolíci

věří, že oplatky a víno jsou – a to doslova, nikoli jen sym

bolicky – Kristovým tělem i krví a budou zacházet s těmito

předměty s úctou, jakou by jim jinak neprokazovali.

V případě firmy Peugeot se příběh opírá o francouzský

právní systém, stvořený a schválený francouzským parlamen

tem. Pokud právník dodrží všechny náležité postupy a ritu

ály, napíše všechny předepsané zázračné formulky na zdo

bený papír a nakonec krasopisně podepíše, kouzlo funguje

a vznikne nová společnost s ručením omezeným. Když chtěl

Armand Peugeot v roce 1896 založit firmu, zaplatil právníko

vi, aby všechny tyto posvátné úkony vykonal. Pokud je správ

ně provedl a vyslovil potřebná zaklínadla a kouzelná slova,

miliony francouzských občanů mohly uvěřit, že existují dva

Peugeotové: starý dobrý Armand a nově stvořená společnost

Peugeot, které se dostalo veškeré úcty.

Vyprávět příběhy tak, aby měly kýžený efekt, není lehké.

Kouzelníci a kněží musejí znát sílu, obor působnosti i sla

bůstky mnoha bohů, duchů a démonů. Když přijde sucho

a šaman chce přivolat déšť, musí vědět, která božská bytost

ovládá počasí. Může déšť přinést bůh moře, anebo to patří

výhradně do působnosti boha bouří? Šaman bude zkoumat

příběhy, které si jeho společnost o bozích vypráví. A práv

ník, má-li zjistit, co společnost s ručením omezeným může

či nesmí dělat, také musí studovat příběhy svého společen

ství, i když v tomto případě jde o nudné pohádky, kterým se

Strom poznání

| 45

říká „obchodní zákoník“. Právníci, kteří se na ně specializují, studují takové příběhy velmi podrobně, radí se o nich s kolegy i rivaly, aby zjistili, jaké vlastnosti společnost s ručením omezeným má, jestli může vládnout nějakému území, nebo vyhlásit válku, zda má právo ovládnout některé odvětví průmyslu, nebo ne.

* * *

To vše umožnilo zrození jazyka fikcí, a tak si můžeme vyprávět a představovat věci, které mimo naše příběhy neexistují. Prostředí, v němž existoval stadelský Lví muž a v němž dnes funguje Peugeot, se neskládá z atomů nebo bílkovin. Tvoří ho příběhy. Postupem času lidé utkali neuvěřitelně složitou síť nejrůznějších vyprávění, v níž konstrukce jako Peugeot nejenže existují, ale mají i ohromnou moc. Dokonce větší než děsivá smečka lvů. A přesto existují jen v rámci pomyslné sítě. Kdyby všichni Homo sapiens najednou ztratili schopnost mluvit o věcech, které neexistují, Peugeot by okamžitě zmizel a s ním by se ze světa vytratily i burzy, církve, státy, peníze nebo lidská práva.

V odborný ch kruzích se vykonstruovaným věcem stvořeným z mýtů a příběhů říká „společenská konstrukce“ nebo „představovaná skutečnost“. Nejsou to lži. Lžu, když řeknu, že u řeky je lev, a přitom dobře vím, že tam žádný není. Něco podobného umějí i kočkodani a šimpanzi. Vědci například pozorovali kočkodana zeleného, jak