načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Sansa - I Hjong-kwon

Sansa
-13%
sleva

Kniha: Sansa
Autor: I Hjong-kwon

Horské kláštery (kor. sansa) představují jedinečný, více než 1500 let starý fenomén tradiční kultury Koreje. - Básník, cestovatel a publicista I Hjong-kwon (1963) v této knize ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  458 Kč 398
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
13,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: DHARMAGAIA
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2014
Počet stran: 294
Rozměr: 15 x 21 cm
Úprava: barevné ilustrace, 1 mapa
Spolupracovali: přeložila a poznámkami opatřila Ivana M. Gruberová
Skupina třídění: Náboženství Dálného východu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus
Jazyk: česky
Datum vydání: 24.11.2014
ISBN: 978-80-7436-049-7
EAN: 9788074360497
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Horské kláštery (kor. sansa) představují jedinečný, více než 1500 let starý fenomén tradiční kultury Koreje.

Básník, cestovatel a publicista I Hjong-kwon (1963) v této knize plasticky přibližuje dvaadvacet jihokorejských lokalit a jejich osobitý svět. Seznamuje nás s korejskou historií, buddhistickou filozofií, výtvarným uměním, svéráznými legendami i zenovou poezií a geografií (ba i geomancií) hor – a to vše doplňuje více než 220 barevnými fotografiemi. Věnuje též velkou pozornost architektuře, zejména souvislosti mezi uspořádáním jednotlivých budov v prostoru sansa a pojmem cesty k duchovnímu probuzení v buddhistickém smyslu.

Kniha je tak určena nejen zájemcům o kulturu Dálného východu, estetiku a buddhismus, ale i všem čtenářům, kteří se zamýšlejí nad vztahem krajiny a architektury, přírody a kultury. (buddhistické kláštery v korejských horách : místa, která čistí a otevírají mysl)

Předmětná hesla
Buddhistické kláštery -- Korejská republika
Hory
Sakrální architektura -- Korejská republika
Umělecká výzdoba -- Korejská republika
buddhistické umění -- Korejská republika
Náboženství a příroda -- Korejská republika
buddhismus a kultura -- Korejská republika
Duchovní život -- Buddhistické pojetí
Zenová meditace
Mahájánový buddhismus -- Korejská republika
Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Sansa

Buddhistické kláštery v korejských hor ách

Místa, kter á čistí a otevír ají mysl DharmaGaia 2014

I Hjong-kwon


Přeložila a poznámkami opatřila Ivana M. Gruberová Kniha v ychází s laskavou podporou Literature Translation Institute of Korea (LTI Korea). The book is published under the support of Literature Translation Institute of Korea (LTI Korea). Text and photo © by I Hyeong-kwon, 2014 – The author has asserted his moral rights. Translation © by Ivana M. Gruberová, 2014 Czech edition © by DharmaGaia, 2014 ISBN 9 78 -8 0 -7436 - 0 49 -7 KATA LOGIZACE V K NIZE – NÁ RODNÍ K NIHOV NA ČR I, Hjong-kwon

S ansa – buddhistické kláštery v korejských horách : místa, která čistí a otevírají mysl / I Hjong-kwon ; [z korejského originálu ...

přeložila, předmluvou a poznámkami opatřila Ivana M. Gruberová]. – Praha : DharmaGaia, 2014. – 295 s. Název originálu: Sansa – maumul ssitko maumul jonun got 726.77:24 * 242–523.6–788/–1/–9 * 911.2(23.0) * 726 * 72/76.05 * 7.032:24 * 2–662:502.1 * 24–662:316.74 * 24–584 * 244.82–583 * 242 * (519.5) – buddhistické kláštery – Korejská republika – sakrální architektura – Korejská republika – umělecká v ýzdoba – Korejská republika – buddhistické umění – Korejská republika – náboženství a příroda – Korejská republika – buddhismus a kultura – Korejská republika

– hory

– duchovní život – buddhistické pojetí

– zenová meditace

– mahájánov ý buddhismus – Korejská republika

– eseje

– obrazové publikace 22/24 – Náboženství Dálného v ýchodu. Indická náboženství. Hinduismus. Buddhismus [5]

5Předmluva překladatelky

Předmluva překladatelky Z hluku do ticha Závratné tempo života v centru Soulu, mnohamilionové metropole Korejské republiky, se Středoevropanovi může jevit jednou úchvatným, podruhé únavným. Dav y spěchajících lidí, množství aut, permanentní hluk. Úmorné je to zvlášť v letním horku. Soul se dynamicky proměňuje a roste do v ýšky. Nízký obchůdek v postranní uličce u Univerzitní třídy, kde jsem si před pár lety kupovala tradiční koláčky, nahradila třípatrová budova s uměleckou galerií a  stylovou kavárnou. Korejci mají zpravidla rádi umění i západní kulturu a káva se v posledních letech stala takříkajíc národním nápojem, který pohání jejich nepokojné hledající duše k  ještě větší v ýkonnosti. Káva je k  mání i  v  několika velkých klimatizovaných knihkupectvích v soulském podzemí, v nichž lze bloudit lesem původních i přeložených titulů celé hodiny.

P ři vší bizarnosti prolínání tradice s postmodernismem

nelze popřít, že Soul je sv ým způsobem disharmonicky

krásný. A je také velmi naléhav ý, a tak je čas od času potřeba

stáhnout se do ústraní, což tu dělají v zájmu obnov y sil jak

místní, tak cizinci. Třeba si v yjít (aspoň na půl dne) na v ýlet

do některého z buddhistických klášterů v kopcích kousek

nad městem, kde lze získat nadhled a spočinout v tichu. Ná

boženská víra není podmínkou, v Koreji tak činí buddhisté

i nebuddhisté. A má-li člověk více času, je dobré v ydat se

dále od města — zjednodušeně řečeno, v Koreji jsou hory

téměř všude a v každých horách se nachází menší či větší

klášter. K láštery v korejských horách (kor. sansa) návštěv

níky objímají sv ým přirozeným klidem. Když jsem před ně

kolika lety seděla před Murjangsudžon (Síní nekonečného

života) v klášteře Pusoksa (K lášteře letícího kamene) na v ý

chodě Koreje a rozhlížela se po kraji, zaplavil mne nebý valý

pocit absolutního souladu mezi přírodou a kulturou. Tento

pocit se ve větší či menší míře dostavoval i v jiných klášte

rech, které jsem měla to štěstí navštívit.

Z hluku do ticha

J ako by sansa přímo organicky v yrůstaly z údolí poto

ků či svahů hor, a vznikly tak skvosty v ytvořené dávnými staviteli a zručnými řemeslníky, kteří s pokorou respektovali přirozenou modelaci horského terénu. Jejich architektura, v yužívající kámen, dřevo a papír, působí harmonicky. Neohromuje chladnou velkolepostí, má lidské měřítko. V lastně lze říci, že v sansa je útulno. Tady je příjemně svěže i v letních vedrech. Mnichové někdy nabízejí hostům zelený čaj, který se pije z jednoduchých keramických misek. Ten — a  také jiné čaje (třeba z  místních bylin)  — bý vá k  mání i v čajovnách, které se poslední dobou zřizují u v ýznamnějších klášterů.

K orejské sansa jsou pohostinné a návštěvníkům se zá

jmem o  buddhismus zpravidla poskytují večeři, nocleh i snídani. Poslední dobou některé kláštery dokonce nabízejí korejským i zahraničním zájemcům možnost kratších pobytů zvaných temple stay, s programem zaměřeným na tradiční buddhistickou kulturu, a tak se i zaměstnanci velkých firem, v ysílení workoholismem, mohou o své dovolené věnovat několik dní třeba zenové meditaci nebo čajovému obřadu. K lášterní kuchyně je vegetariánská a v yužívá houby i divoce rostoucí zeleninu a plody lesa; k jejím specialitám patří například salát z kořínků fialov ých zvonků toradži, salát z kapradí kosari nebo želé ze žaludů totchorimuk. Spí se

tradičně na podlaze, v chladných měsících v yhřívané pod

podlahovým topením ondol, jehož teplo působí blahodárně

na páteř a které je tak účinné, že člověku není zima, ani když

venku za dřevěnými dveřmi s papírovou v ýplní fouká stu

dený vítr. V noci je v klášterech hluboké ticho a v horách je

hluboká i noční obloha neznečištěná světelným smogem.

N ejsilnějším zážitkem pobytu v  sansa bý vá účast na

ranním rituálu v  Buddhově síni. Před lety jsem nocovala

v klášteře Songgwangsa (K lášteře mohutných borovic) na

jihozápadě Koreje, který je v ýznamným centrem zenového

buddhismu, kde tento obřad probíhal takto: Ve tři ráno se

ve tmě a tichu ozval jasný dřevěný zvuk. K lášterem obcházel

mnich s dřevěnou klapačkou moktchak v ruce a recitoval:

„Kéž tento zvuk pronikne celým světem, aby prozářil jeho

temná místa, aby ulevil cítícím bytostem v pekle, hladov ým

duchům a zvířatům v jejich utrpení, aby všechny problémy

zmizely a  všechny bytosti dosáhly probuzení.“ Klášter

dosud halila temnota, svítily pouze hvězdy na předjitřní

obloze a  tlumené světlo v  Buddhově síni. Najednou se

horami rozezněl buben, dřevěná ryba, gong a zvon. Obřad

začal ve tři čtvrtě na čtyři třemi údery do velkého gongu

v  hlavní síni. Přítomno bylo pár laiků a  několik desítek

mnichů — přes šedý oděv měli přehozené hnědé obřadní

roucho. Celý obřad trval pouze patnáct minut, sborová

7Předmluva překladatelky

recitace Sútry srdce však celou věčnost — tak silně působila její slova pronášená s maximálním soustředěním.

P ozději jsem se pak zase probírala množstvím titulů v jed

nom soulském knihkupectví, všimla jsem si této knihy, a nemohla jsem ji nekoupit. Po jejím přečtení jsem se rozhodla, že ji přeložím do češtiny, abych českým čtenářům sansa — jedinečný fenomén korejské tradiční kultury — představila. Autor I Hjong-kwon zde v jednadvaceti kapitolách zachycuje genia loci jednadvaceti sansa v horách na různých místech Korejského poloostrova a dvaadvacátou kapitolu věnuje unikátnímu souboru kamenných soch a reliéfů Buddhy v horách Namsan u města Kjongdžu, jež bylo zařazeno na seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO.

A utor píše o sansa s emocionálním zaujetím, ba přímo

s nadšením a láskou, leč jejich obraz podává bez přikrašlování. A tak se dozvídáme, že ani korejský buddhismus nebyl v průběhu dějin ušetřen neblahých následků spolčení s politickou mocí a že soudobá komercionalizace všeho se nev yhýbá ani buddhistickým klášterům. I Hjong-kwonov y eseje, doplněné četnými barevnými fotografiemi, plasticky přibližují osobitý svět sansa, týkají se geografie (ba i geomancie), korejské historie, buddhistické filozofie, architektury, umění, svérázných legend i zenové poezie. Autor věnuje velkou pozornost architektuře, zejména souvislosti mezi uspořádá

ním jednotliv ých budov v prostoru sansa a pojmem cesty

k duchovnímu probuzení v buddhistickém smyslu. Kniha

je tak určena nejen zájemcům o dálnov ýchodní kulturu, es

tetiku a buddhismus, ale i všem čtenářům, kteří se zamýšlejí

nad vztahem krajiny a architektury, přírody a kultury.

Ivana Gruberová


8

Z hluku do ticha

Úvodní poznámky překladatelky V  češtině se sanskrtské slovo buddha, tj.  probuzený, píše s malým „b“, velké písmeno je v yhrazeno pouze pro historického Buddhu Šákjamuniho. V této knize však označuji velkým písmenem i jména buddhů mahájánového panteonu (např. Buddha A mitábha), neboť zde se nejedná o označení duchovně probuzeného člověka, nýbrž o jméno objektu religiózního uctívání v korejských klášterech.

V  Koreji byli uctíváni zejména tito Buddhové:

X Buddha Amitábha (Amitchabul), Buddha nekonečné

ho světla, jenž přebývá v tzv. Čisté zemi na západě (skt.

Sukhávatí);

X Buddha Maitréja (Mirukpul), budoucí Buddha, který

se na světě zrodí po Buddhovi Šákjamunim (Sokkamo

nibul), ztělesnění lásky, laskavosti, přátelské něhy; nyní

údajně dlí ve stavu bódhisattvy (Miruk posal) v jednom

z buddhistických rájů zvaném Tušita (Tosolčchon);

X Bhaišadžjagurubuddha ( Jaksa jore), Buddha léčitel, jenž

přebývá ve skleněné říši na východ od našeho světa;

X Vairóčana (Pirodžanabul), Buddha vesmírné energie.

Dalším důležitým aspektem buddhistické praxe v Koreji (ob

dobně jako v Číně i jinde, kde přijali mahájánov ý buddhis

mus) bylo a je uctívání bódhisattv ů (posal). Bódhisattva je

podle mahájány bytost, která se ze soucitu k utrpení cítících

bytostí dobrovolně vzdává blaha nirvány a vrací se stále zno

vu do koloběhu životů (skt. samsára) plného utrpení, aby

mohla pomáhat druhým na cestě k osvobozujícímu poznání.

M ahájána rozlišuje bódhisattv y světské a mimosvětské.

Světským bódhisattvou je vlastně každý, kdo dal ve svém

nitru vzniknout „probuzené mysli“ (s k t . bódhičitta), tj. al-

truistickému úmyslu dosáhnout probuzení čistě pro blaho

druhých. Bódhisattvové mimosvětští probuzení již dosáhli,

ale nirvány se prozatím vzdali; buddhisté věří, že se proje

vují v různých podobách a všemožnými způsoby pomáhají

bytostem v samsáře.

Z  mimosvětských bódhisattv ů bý vají v Koreji nejčastěji

uctíváni tito:

X Avalókitéšvara (Kwanseum, Kwanum), bódhisattva sou

cítění; jeho, resp. její uctívání nabylo v  průběhu staletí


9Úvodní poznámky překladatelky

v  Číně a  následně i  v  Koreji a  v  Japonsku rysy uctívání

bohyně milosrdenství (proto užívám v tomto případě žen

ského rodu);

X Maňdžušrí (Munsusari, Munsu), bódhisattva nejvyšší

moudrosti (skt. pradžňá);

X Samantabhadra (Pohjon), bódhisattva, jenž ochraňuje

všechny šiřitele Buddhovy nauky;

X Kšitigarbha (Čidžang), bódhisattva, který zachraňuje

hříšníky z  pekel, pomáhá dětem po smrti a  ochraňuje

poutníky;

X Mahásthámaprápta (Tesedži), bódhisattva síly, jenž v lid

ských bytostech podnítil myšlenku o nutnosti duchovního

vysvobození.

Co se týče označení buddhistické meditace, jíž se věnovali a věnují korejští mniši, v této knize užívám podstatného jména zen a přídavného jména zenový, běžně rozšířeného i v češtině. Jedná se o meditaci sanskrtsky nazý vanou dhjána, zapisovanou čínským znakem, který se v  čínštině čte čchan, v korejštině son a v japonštině zen. Na Dálném v ýchodě se rozšířila díky indickému mnichovi Bódhidharmovi, jenž přišel do Číny v roce 520.

P ro orientaci českých čtenářů uvádím zde na začátku

knihy i chronologický přehled korejských království zmi

ňovaných v textu:

Kogurjo (37 př. n. l.– 668)

Pekče (18 př. n. l.– 660)

Silla (57 př. n. l.– 668)

Sjednocená Silla (668–918, resp. 935)

Kor jo (dy nast ie Wa ng) (918 –1392)

Čoson (dynastie I) (1392–1910).

Pro přiblížení atmosféry posvátných míst jsem přeložila

nejenom jména klášterů, ale také (často poetické) názv y je

jich budov. Pouze v několika případech to nebylo možné,

neboť autor neuvedl čínské znaky, kterými se tato sinoko

rejská slova píší.

V e snaze přiblížit evropským čtenářům atmosféru sansa

v proměnách čtyř ročních dob mi autor během příprav y čes

kého v ydání knihy zaslal mnoho novějších fotografií, ten

tokrát bez komentářů. Řadu z nich jsem v ybrala, opatřila

stručnými popisky a zařadila do patřičných kapitol.

Ivana Gruberová


54

Klášter, v němž zenoví intelektuálové zanechali voňavé stopy


• 555. Songgwangsa — Klášter mohutných borovic

5. Songgwangsa — K lášter mohutných borovic Krajina cesty vedoucí do světa nejv yšší moudrosti Když v zimě napadne sníh, pěšina v horském klášteře působí nekonečně čistě. Člověk má pocit, jako by mu pomáhala uspořádat dotěrné světské myšlenky do úhledného ornamentu. Příjemné i nepříjemné zážitky a vzpomínky na četné omyly přikrý vá bílá peřinka a ony mizejí.

T rochu se však ve mně probouzí chvění a úzkost, mám

-li kráčet po pěšině a zanechávat své šlépěje tam, kudy ještě nikdo nešel. Přece jen nejsem putující mnich s rancem na zádech ani lesní zvíře, které se v ydalo za potravou, ale jen obyčejný člověk trápený světskými vášněmi, jehož cesta je vždy poněkud hrozivá.

P řejdu potok, obejdu obnažený horský v ýběžek a vstou

pím do bambusového háje. A tu se náhle i zimní hory stávají

vlídnějšími. Díky jakémusi mnichovi stojí u cesty dřevěná

lavička — usedám na ni, dotýká se mne závan větru usou

ženého steskem a mizí...

C esta pokračuje do malé poustevny. Procházím bam

busov ým hájem, pěšina mi připomíná tunel, a když otevřu

proutěná vrátka, vítá mne ošumělá poustevna, jejíž majitel

se nedávno odstěhoval. Na jaře zde kvete slivoň, v létě déšť

cituplně buší do listů magnólie, na podzim se tu vrší spada

lé listí, v zimě tančí zelené bambusy... Mnich se v ydal do

horské chýše někde v provincii Kangwon na v ýchodě země,

a  tak tu po něm zůstaly jen prázdná židle a  bílé gumové

střevíce.

H ory jsou úplně prázdné, plní je jenom zvuk větru. Vítr,

jenž se prohání mezi borovicemi, se dotýká i suchého dubo

vého listí, a jakmile dozní jejich akord, celou horu rozechvě

je vítr v bambusovém háji připomínající zvuk vln v mořském

zálivu. Klášter Songgwangsa: klášter klenotu mnišského společenství (skt. sangha), z něhož vzešlo šestnáct „učitelů národa“ (kuksa), leží v objetí hory Čogjesan, která rozkvétá jako lotosový květ. Tato hora je hlavním místem duchovní kultivace řádu Čogje, jenž reprezentuje korejský buddhismus, a je pojmenovaná podle místa v Číně, kde pobýval Šestý patriarcha Chuej-neng , v čínské výslovnosti Cchao-čchi.

56

Krajina cesty vedoucí do světa nejvyšší moudrosti

J akmile ustanou lidské kroky, poustevna se stává místem

duchovního cvičení bambusového háje. V období zimního

spánku přichází všechno o svou barvu, sílu a svěžest, jediný

bambus je vzhůru a sv ým půvabným hlasem opěvuje zimu.

Ani jeden závan větru nepřijde nazmar — bambus ho skryje

ve svém listí, a on pak naplní osamělost bílých gumov ých

střevíců a rozezní větrný zvonek visící z prohnuté střechy.

Občas tu je ticho jako na dně hluboké studny, ale někdy vítr

v bambusech v ydá nezadržitelný v ýkřik.

Zelené hory mi praví: žij tiše,

modré nebe mi praví: žij čistě,

zbav se chtění, zbav se hněvu

a žij jako voda a jako vítr a pak jdi.

Tuto báseň napsal zenov ý mistr Naong Hjegun.

24

S edím tu teď jako on, sám uprostřed hor, a  nechávám

sv ůj sluch proniknout zvukem, který rozhoupává bambusy.

Všechny světské záležitosti se rozptylují jako hrst popela

a uplynulý čas obnažený na kost jako horský hřbet v zimě

vede k zamyšlení. Včera tu pobý val jakýsi poutník, ten pak

odešel... Kdo bude naslouchat zvuku větru zítra? Když se

zamyslím, je mi jasné, že světské záležitosti i  poustevna

sama, to všechno trvá jen okamžik, a pak odchází po sto

Prázdná židle v poustevně Puriram: V poustevně Pu

riram dlouho pobýval mistr Popčong a napsal tu své

známé dílo považované za vzácnou perlu.

25

Aby se vy

hnul rušivým setkáním s mnoha lidmi, přestěhoval se

do horské chýše v provincii Kangwon. Prázdná židle,

kterou mistr Popčong zhotovil vlastníma rukama, zde

čeká na nového majitele. • 575. Songgwangsa — Klášter mohutných borovic

pách větru... K rajina zimní

poustevny tak vlastně není

nikde k vidění.

O citám se na cestě, po níž

kráčelo mnoho proslulých

mnichů. Vede k  další pous

tevně. Míjím kamenné stúpy

a  stély a  procházím dalším

bambusov ým hájem  — za

ním už leží hlavní klášter. Proč do něho vstupuji po této les

ní pěšince, a nikoli po hlavní cestě procházející branou Il

čumun (Branou jednoho sloupu)? Protože tahle pěšinka mi

pro vstup do ryzího horského kláštera připadá nejvhodněj

ší. K ráčím po ní sám, společnost mi dělá jen osamělý zvuk

větru. A když sem před večerním rituálem v Buddhově síni

dolehne zvuk bubnu a zvonu, pak se velebným klášterem

stává celá hora Čogjesan. Proto tuhle cestu nazý vám kraji

nou, která vede do světa nejv yšší moudrosti.

Klášter klenotu mnišského společenství,

z něhož vzešlo šestnáct „učitelů národa“

Songgwangsa je jedním ze tří klášterů v Koreji, které ztě

lesňují „trojí klenot“ buddhismu: Buddhu (pul), jeho uče

ní (pop, skt. dharma) a  společenství mnichů (sung, skt.

sangha). K lenot Buddhy symbolizuje klášter Tchongdosa

Z poustevny Pudoam vede dolů

do hlavního areálu krásná pěšina

mezi bambusy. Člověk tu má po

cit, že směřuje do kláštera na čis

tém břehu nejvyšší moudrosti.

Zadní dvorek pod sněhem: Jakmile napadne sníh, klášter vypadá útulně

jako venkovská chalupa. Střecha, jež pobledlá vykukuje za kamennou zíd

kou pokrytou sněhem a na pozadí zimní hory působí trochu teskně, vytváří

laskavý obraz, který je k vidění pouze v zimě.

Krajina cesty vedoucí do světa nejvyšší moudrosti

u přístavu Pusan, kde je uložena část ostatků (skt. šaríra) historického Buddhy Šákjamuniho, jež do Koreje přinesl mistr Čadžang. K lenot Buddhova učení představuje klášter Heinsa v horách Kajasan, který uchovává kompletní soubor buddhistických písem z království Korjo, tzv. Tri pi t aku Koreanu. Songgwangsa je klášterem klenotu mnišského společenství a vzešlo z něho šestnáct „učitelů národa“ (kor. kuksa), počínaje mistrem Podžo Činulem. Tyto tři kláštery jsou důležitými centry kultivace mysli, které symbolizují korejský buddhismus.

H einsa v horách Kajasan díky strmému skalnatému terénu působí mužně, zatímco Songgwangsa v horách Čogjesan žensky, mateřsky, útulně — jako by tu rozkvétal květ lotosu. Ani nemusíme šplhat do v ysokého kopce, stačí si v yjít podél kamenné zídky kousek nad klášter, a pocítíme obdiv nad jeho krásou. Songgwangsa ukonejší i člověka drsnější nátury a neklidné mysli.

Z dejší hory i  řád, který dnes reprezentuje korejský buddhismus, nesou jméno Čogje. Jako řád Čogje se začaImgjongdang (Síň, jež hledí do zrcadla): Architektura síně Imgjongdang se zhlíží ve vodní hladině jako v zrcadle a jemně nás tak nabádá, abychom se dívali do svého nitra. Tady lze uspořádat dotěrné světské myšlenky do úhledného ornamentu a vidět je jako v zrcadle.

595. Songgwangsa — Klášter mohutných borovic

lo nazý vat Devět hor korejského zenu (Kusan), tj.  devět klášterních zenov ých komunit v horách, jež stály proti řádu Čchontche mistra Uičchona.

26

Jelikož korejští zenoví mniši

z Devíti hor navazovali na tradici Šestého patriarchy Chuej-nenga (638–713), nazvali hory nad klášterem Songgwangsa a stejně tak i sv ůj jednotný řád jménem Čogje (v čínské v ýslovnosti Cchao-čchi) podle místa v Číně, kde Šestý patriarcha pobý val.

K dysi se však tyto hory jmenovaly Songgwangsan (Hory

mohutných borovic)  — snad proto, že ve zdejších lesích roste plno borovic. Jedna legenda však zase praví, že mistr Činul pustil z hory Mohusan u Hwasunu černého luňáka v yřezaného ze dřeva, a ten pak přistál kdesi v místech nynějšího kláštera  — luňák se korejsky řekne solge. Hor y se tedy možná původně jmenovaly Solgesan a  až později Songgwangsan.

C o se týče pojmenování kláštera podle někdejšího jmé

na hor, tedy Songgwangsa (K lášter mohutných borovic), je v něm obsažena víra, že z kláštera vzejde „osmnáct borovic“ (sipchalsong), tedy osmnáct v ýznamných zenov ých mistrů, kteří budou aktivně šířit Buddhovo učení. Ve skutečnosti jich bylo od království Korjo do počátku království Čoson celkem šestnáct, avšak buddhisté věří, že v  budoucnosti k nim přibudou dva další v ýznamní mniši, a tak na stěně

v Kuksadžon (Síni učitelů národa), kde se uchovávají por

tréty šestnácti učitelů národa (kuksa), mají připravena dvě

místa pro další dva portréty budoucích mistrů.

K lášter Songgwangsa byl založen díky mistru Hjerino

vi koncem království Silla. Přesný záznam o době založení

se nedochoval, ví se však, že nejdříve tu stával malý klášter

jménem K ilsangsa. V období vlády království Korjo z něj

mistr Podžo Činul učinil centrum buddhistického reform

ního hnutí, a klášter se tak stal kolébkou korejského zenu

a byl přejmenován na Susonsa.

Člověk hledající pravdu

Mistr Podžo Činul (1158–1210),

27

jenž oživil buddhis

tickou praxi, se narodil v  Sohungu v  provincii Hwanghe.

Mnichem se stal už ve věku osmi let. V pětadvaceti uspěl

u mnišských zkoušek a mohl dělat kariéru, ale světské slávě

nepřikládal důležitost. Raději odešel na jih a oddal se me

ditaci. Tváří v tvář konfrontacím a konfliktům v buddhis

tických kruzích toužil po souladu mezi zenovou meditací

a studiem súter. „Co Buddha v yučoval slov y, to jsou sútry,

co předával myslí, to je zenová meditace,“ objasňoval Činul.

V klášteře Kodžosa v horách Pchalgongsan později založil

Společenství soustředění a moudrosti (Čonghjekjolsa), které

Krajina cesty vedoucí do světa nejvyšší moudrosti

podnítilo reformní hnutí za nápravu upadajících mrav ů mezi m n ichy.

S tručně řečeno, Činul kladl důraz na souběžné rozvíjení

soustředění (skt. samádhi) a moudrosti (skt. pradžňá). Měl za to, že člověk musí pročišťovat svoji mysl i poté, co dosáhl probuzení — usiloval tedy o skloubení náhlého probuzení (tono) a postupného zdokonalování mysli (čomsu).

Songgwangsa, významné centrum mnišského řádu

Čogje: Vysoké hory, velký klášter, významné osob

nosti... Říká se, že klášter Songgwangsa připomí

ná lotosový květ nebo hnízdo anebo zlatou slepici

sedící na vejcích. Jako místo kultivace mysli má

Songgwangsa ty nejlepší předpoklady přitahovat

velké množství žáků.

Mnišky v pavilonu: V klášteře Songgwangsa usi

lovali buddhisté o kultivaci son i kjo v duchu

Činulova Společenství soustředění a moudrosti celá

staletí. I v dnešní době sem přicházejí na meditační

ústraní mniši a mnišky z celé Koreje.

615. Songgwangsa — Klášter mohutných borovic

D oba, v  níž Činul žil, byla dobou nekonečných mo

cenských bojů. Mniši se nechávali strhávat vírem událostí, zapomínali na kultivaci mysli a zabředali do mravního marasmu. Spolu s vnější krizí se prohloubil rovněž vnitřní problém tehdejšího buddhismu — napětí mezi zastánci zenové meditace usilujícími o  intuitivní uvědomění si buddhovské přirozenosti (son) a  zastánci doktrinálního buddhismu soustředěnými na studium textů súter (kjo).

T oto pnutí přetrvávalo, přestože se ho Tegak Uičchon

a  někteří další mistři snažili překlenout sv ými snahami o  sjednocení. Činulovo překonávání vnitřního konfliktu mezi son a kjo a založení rodinné tradice důkladné asketické praxe, která ztělesňovala řád, bylo v ýsledkem smělého pohledu na hlavní úkol buddhismu v království Korjo.

P o strastiplném hledání a  intenzivním cvičení mysli

dosáhl Činul v poustevně Sangmudžuam v horách Čirisan duchovního probuzení. Bylo mu tehdy jedenačtyřicet let a inspirovala ho četba zápisků čínského zenového mistra Ta-chueje, jenž napsal: „Zen nespočívá ani v klidu, ani v ruchu. Nespočívá ani v každodenních činnostech, ani v logickém

rozlišování. Při svém hledání však nesmíme odvrhovat klid,

ani ruch, ani každodenní činnosti, ani logické rozlišování.

Když náhle otevřeme oči, zjistíme, že zen je to, co existuje

v nitru našeho vlastního domu.“

Po dosažení probuzení se Činul rozhodl, že se znovu

vrátí do společnosti a pomůže oživit skomírající buddhis

tickou praxi své doby. Za místo svého vzdělávacího půso

bení si v ybral klášter K ilsangsa, kam z  kláštera Kodžosa

v horách Pchalgongsan přestěhoval své Společenství sou

středění a moudrosti (Čonghjekjolsa) a přejmenoval ho na

Lidé přihlížející kremaci: Během kremace opata Ilgaka, jenž byl vý

znamnou osobností řádu Čogje, se sešlo v klášteře Songgwangsa velké

množství lidí; nad jejich hlavami povlávaly smuteční prapory.


62

Krajina cesty vedoucí do světa nejvyšší moudrosti

Společenství zenové meditace (Susonkjolsa), a až do konce svého života usiloval o v ýchovu mladé generace.

V  počátečním stadiu se společenství soustředilo na du

chovní kultivaci mnichů, později se však do Činulova hnutí zapojili i členové královské rodiny, aristokraté i prostí lidé. Tak se stalo celospolečenským hnutím, jež pozitivně

stimulovalo duchovní život v králov

ství Korjo.

Č istá duše mistra Činula, kte

rý se také někdy nazý vá „člověkem

hledajícím pravdu“, je dobře patrná

z posledních okamžiků jeho života.

Vypravuje se, že toho dne brzo za

úsvitu se mistr Činul umyl, vešel do

Buddhov y síně, zapálil kadidelní ty

činky a údery na velký buben nechal

svolat mnichy a věřící. Poté uchopil

svou hůl, posadil se na v y v ýšené pó

dium a  v yučoval své žáky metodou

otázek a  odpovědí; když skončil,

pozvedl svou hůl, udeřil s ní o pódi

um a pronesl: „Veškerá pravda všech věcí se nachází zde!“

a vsedě vstoupil do nirvány.

P o Činulovi pak proslavili klášter Songgwangsa dal

ší mistři, mj. Čchongdžin, Činmjong, Wono, Wongam,

Čadžong, Čagak, Kam dang, Hjegam, Čawon, Hjegak, Kak

čin, Čonghje, Hongdžin a Kobong.

Rudé javorové listí proti jasné podzimní obloze.


635. Songgwangsa — Klášter mohutných borovic

Uspořádání kláštera, který ctí klenot mnišského společenství, a krása jeho vstupního prostoru K lášter Songgwangsa se uspořádáním svého prostoru poněkud liší od jiných klášterů. V  klášteře Heinsa, který ztělesňuje klenot Buddhova učení, zaujímá nejv yšší místo pavilon Čanggjonggak s Tripitakou v ysoko na svahu za hlavní síní. V klášteře Tchongdosa, jenž symbolizuje klenot Buddhy, se za hlavní síní nachází Kumgang sedan (Diamantová svatyně) s Buddhovou šarírou.

28

A ob

dobně zde, v klášteře Songgwangsa, jenž představuje klenot mnišského společenství, se na svahu za hlavní síní nachází prostor duchovního cvičení mnichů. Je velmi neobv yklé, aby v horském klášteře postaveném na kamenných terasách stál mnišský seminář v ýše než hlavní Buddhova síň, avšak v souladu s charakterem tohoto kláštera umístili na nejv yšší místo prostor duchovního cvičení mnichů. Zde se nacházejí Samiram (Poustevna tří dnů)

29

a Hasadang (Dolní síň), kde

sídlí opat, a dále meditační síň Susonsa (Společenství zeno

vé meditace) a Kuksadžon (Síň učitelů národa), kde uctívají

portréty šestnácti „učitelů národa“.

J eště v ýše na kopci stojí stúpa s popelem mistra Činu

la a  shlíží na celý klášterní areál. Songgwangsa udržuje

Brána Ilčumun.

Krajina cesty vedoucí do světa nejvyšší moudrosti

V  bráně Ilčumun planou barvy

podzimu.

unikátní rodinnou tradici mnichů, a  tak každého dne za

úsvitu před ranním rituálem v Buddhově síni tudy v řadě

kráčejí mnichové, pevně odhodlaní k duchovnímu cvičení.

Z ajímavé je, že na velkém zdejším nádvoří nestojí žád

ný pomník, pagoda ani kamenná lucerna. Jedno v ysvětlení

v ychází ze zásad geomancie: kamenná struktura by mohla

klášter, jehož půdorys připomíná tvar lotosového jezírka,

zatížit, takže by hrozilo, že se

potopí. Je však také možné, že

se společenství oddané zenové

meditaci prostě jen v yhýbalo

všemu komplikovanému a šlo

mu pouze o  v ybudování pro

storu, v  němž lze cvičit mysl,

aby dosáhla probuzení.

D okonce již vstupní prostor

kláštera poutá náš zrak svou

krásou. Jdeme nahoru lesní

pěšinou plnou svěží v ůně bo

rovic, jedlí a listnatých stromů,

nasloucháme zvuku horského potoka a dojdeme k bráně Ilčumun (Bráně jednoho sloupu), která tu stojí poněkud osaměle. Nepyšní se impozantní velikostí, jež by náležela slavnému klášteru, pouze si zachovává sv ůj starodávný vzhled. Na úpatí kamenného schodiště vedoucího k této bráně sedí dva roztomilí kamenní lvíčci. Působí jako domácí štěňata s rolničkou kolem krku, jeden z nich si bradu podepírá tlapkou. Člověk by málem řekl, že

655. Songgwangsa — Klášter mohutných borovic

ho trápí žaludek a dumá o převtělování... Díky tomuto detailu, který v ytvořili dávní řemeslníci, je cesta do kláštera Songgwangsa ještě hezčí.

Mniši na procházce: Kroky dvou mnichů, kteří si během zimního meditačního ústraní na chvilku vy

šli na procházku, aby se protáhli po dlouhém sezení se zkříženýma nohama, působí klidným dojmem.

Zdá se, že měkký terén hory Čogjesan upokojí i vznětlivé povahy.

Linie zasněžených střech: Napadne-li sníh, linie střech v horském klášteře se stávají zřetelnějšími.

Střechy obnažují svá těla vystydlá pod bodem mrazu.

66

Krajina cesty vedoucí do světa nejvyšší moudrosti

Kamenné stúpy a stély: Těsně vedle sebe tu stojí více než třicet kamenných stúp a stél, jako by se skrývaly v lese, kam nikdo nechodí.

Z prosluněného svahu je pěkný pohled na vrcholky hor Čogjesan. Zde se uchovává popel zesnulých mnichů, kteří proslavili klášter

Songgwangsa po mistru Činulovi.

675. Songgwangsa — Klášter mohutných borovic

Z a branou Ilčumun spatříme dva malé úhledné dom

ky s kaligraficky napsanými názv y: Čchokčugak (Pavilon omý vání perly) a Sewolgak (Pavilon čištění měsíce). Jsou to budov y unikátní, které nenajdeme v žádném jiném klášteře — zde se provádějí obětní rituály a celonoční očista duší zesnulých, jejichž pamětní tabulky se jménem se ukládají v klášteře — pro zemřelé muže v Pavilonu omý vání perly a v Pavilonu čištění měsíce pro zemřelé ženy.

J deme dál a před námi se otevírá svět našich předků, svět

vnímavějších a hlubších duší. Na tomto místě, kde tečou vody potoka, jako by chtěly oddělit profánní svět od posvátného, stojí kamenný most, pavilon a obydlí mnichů a jejich krása jasně ukazuje, ke kterému teritoriu patří.

Na  potoce byl v ytvořen brod a malá přehrada a nad ní

postaven pavilon, odkud můžeme obdivovat okolní scenérii, přičemž kamenný most ve tvaru duhového oblouku symbolizuje přechod na posvátné místo. Pavilon na mostě se nazý vá Uhwagak (Pavilon, kde se lze proměnit v jeřábí pírko) a jeho jméno naznačuje, že vstupujeme do světa asketů. Proti proudu potoka stojí vedle něj dvoupatrová budova zvaná Čchimgjeru (Pavilon s potokem coby polštářem) a pavilon nacházející se dole po proudu potoka a s ním spojená obytná budova mnichů se jmenují Imgjongdang (Síň hledící do z rc a d l a).

P okud si v potoce smočíme nohy, uvidíme, že na síni Im

gjongdang, která se skutečně zhlíží ve vodní hladině jako

v zrcadle, visí ještě jedna deska s nápisem „Jukkamdžong“

čili Pavilon šesti smyslů.

30

Vyzý vá nás, abychom rozjímali

o smyslov ých orgánech, a pochopili tak pravou přirozenost

mysli. To, čemu se říká zen, usiluje o prolomení slupky vi

děných a cítěných jev ů a objevení neměnného jádra mysli.

Architektura zde v yjevuje podstatu zenu.

J eho hloubku pak jasně v yjevuje i vodopád Tegak (Vo

dopád velkého probuzení) pod síní Imgjongdang. Řekne

me-li, že horský potok, který se bezuzdně valí skalnatým

údolím až k  pavilonu Čchimgjeru, symbolizuje světské

vášně, pak vodní hladina poklidného přehradního jezír

ka pod síní Imgjongdang zobrazuje mysl hledače pravdy,

která je světských vášní prosta, a tento vodopád, jenž s hu

kotem stéká dolů od kamenného brodu, symbolizuje svět

probuzení.

T akto dovedně užívali naši předkové přírodní jev y k ar

chitektonickému v yjádření duchovních v ýznamů. Měli

zjevně v y vinutý smysl pro krásu jak v procesu hledání prav

dy, tak i v denním životě. Když pak dojdeme k místu, kde se

za klášterem provádějí kremace, cítíme při pohledu na zdejší

stúpy přítomnost několika desítek mnichů, kteří tu v lůně

hor pohlíželi na svět očima moudrosti. 124

Místo zrodu Devíti hor korejského zenu hledící na horu Čchonwangbong

12511. Heinsa — Klášter odrazu na mořské hladině

11. Heinsa — K lášter odrazu na mořské hladině Loď, která v yplouvá na moře pravdy V provincii Jižní Kjongsang se nacházejí hory Kajasan. Prý připomínají hory v  indické Bódhgaji, kde Buddha Šákjamuni cvičil svoji mysl, a tak byly pojmenovány podle nich. Geograf I Čung-hwan, který žil v období království Čoson, napsal: „V provincii Kjongsang se skalnaté sopky sice nev yskytují, ale v horách Kajasan jsou řady ostrých skalnatých štítů a ty jsou krásné tak, jako by z nich plameny stoupaly do nebe.“ Vysoké rozrostlé borovice na cestě do těchto hor působí posvátným dojmem a velkolepé skalnaté štíty budí dojem vznešené samoty, jako bychom se dívali na meditujícího člověka.

H einsa spočívá v lůně nádherných hor Kajasan a v ypadá

jako loď, která míří na moře pravdy. Míněno tu je moře v po

jetí Avatamsaka sútry. Tato v ýznamná sútra mahájánového

buddhismu podává mj. učení o meditativním stavu zvaném

„soustředění odrazu na mořské hladině“ (hein samme, skt.

ságamudrá-samádhi), v němž lze spatřit čistý neposkvrněný

svět, jehož každá část je organicky spojena s ostatními. Je to

původní přirozenost hluboko v našem nitru, a právě k ní se

probudil Buddha Šákjamuni. Vítre vane a na moři se zvedají

velké či malé vlny. Jakmile ustane, v yjeví se vesmír ve své

pravé původní takovosti.

36

Příběh o založení kláštera na nástěnných

obrazech

Příběh o  založení kláštera Heinsa podávají obrazy na

malované na vnější stěně hlavní Buddhov y síně zvané

Tedžokkwangdžon (Síň velkého tichého světla). Celkem

je tu pě t a š edesát obrazů zachycujících životaběh Buddhy V klášteře Heinsa, kde je třeba stoupat po nekonečných schodištích a kamenných terasách branou Ilčumun počínaje a knihovnou Čanggjonggak s Tripitakou konče, je patrná vzestupná struktura od vstupního prostoru přes prostor cvičení mysli a prostor uctívání Buddhy až po prostor „klenotu Buddhova učení “. Symbolizuje cestu člověka hledajícího pravdu, jenž se očistil od světských vášní a teď míří na moře pravdy.

Loď, která vyplouvá na moře pravdy

Šákjamuniho, příběhy o duchovní praxi v ýznamných mnichů i buddhistické legendy — tu o založení zdejšího kláštera podávají dva z nich.

Na pr vním obraze vidíme zakladatele kláštera Heinsa,

mnichy Sununga a Idžonga, jak se soustředěně modlí před pagodou s ostatky čínského mistra Čigonga,

37

jenž se jim

zjevuje a cosi jim říká. Druhý obraz pak zachycuje scénu, jak mniši Sunung a Idžong léčí nemocnou královnu. To jsou dvě ilustrace k následující legendě:

K dyž mistr Čigong v tchangské Číně pocítil, že brzy ze

mře, svolal své žáky a pravil: „Po mé smrti sem přijdou studovat dva mniši ze Silly. Dejte jim tuto knihu.“ Podal žákům spis zvaný Tongguktapsangi a odebral se do nirvány.

A  opravdu, brzy přišli dva sillští mniši Sunung a Idžong

a projevili přání studovat Buddhovo učení. Čigongovi žáci měli radost, že mohou splnit mistrovu poslední v ůli, a darovali jim Tongguktapsangi. Sunung a Idžong byli dojati a v ypravili se k pagodě s ostatky mistra Čigonga, kde setrvali v modlitbách celý týden. Zjevil se jim mistr Čigong, pochválil je za jejich úsilí při hledání pravdy, předal jim mnišské roucho a jídelní misku a řekl: „Ve vaší zemi, na západní straně hor Udusan (nyní Kajasan), je místo, kde bude vzkvétat Buddhovo učení. Měli byste tam založit velký klášter.“ Potom znovu zmizel v pagodě.

S unung a Idžong se vděčně poklonili jeho památce a vrá

tili se zpátky do Silly. Pak se v ydali rovnou do hor Udusan.

Toulali se po horách a hledali místo vhodné pro stavbu kláš

tera, až našli malebné zákoutí na břehu průzračné bystřiny.

Posadili se na zem a pohroužili se do zenové meditace. Na

čele obou mnichů se objevila záře a stoupala k nebi.

T ou dobou v  Sille churavěla královna, manželka krále

Edžanga. Vyzkoušeli řadu léků, ale marně, žádný nezabral.

Král tedy nechal po celé zemi rozeslat posly, aby hledali pro

buzené mnichy, kteří by královně mohli pomoci. Poslové se

dostali i do hor Udusan, všimli si posvátné záře stoupající od

údolí potoka k nebi a spatřili dva meditující mnichy. Uctivě

je pozdravili a v ysvětlili jim, proč putují krajem.

S unung a Idžong jim darovali klubko pětibarevné nitě

a poradili jim, aby jeden konec nitě přivázali k hrušni v pa

lácové zahradě a druhý konec ke dveřím komnaty, kde le

žela nemocná královna. Poslové se vrátili ke dvoru. K rál je

v yslechl a zařídil se dle rady mnichů. Jakmile pětibarev

nou nití spojili dveře královniny komnaty s hrušní v zahra

dě, strom uschnul a královna se uzdravila. K rál, královna

i poddaní se radovali a král se osobně v ydal do hor Udusan,

aby Sunungovi a  Idžongovi v yjádřil svou vděčnost. Na

místě, kde mniši pobý vali, se pak začalo s v ýstavbou vel

kého kláštera pod patronátem panovníka. K lášter Heinsa

12711. Heinsa — Klášter odrazu na mořské hladině

byl založen šestnáctého dne desátého lunárního měsíce roku 802.

T ato legenda o založení kláštera se objevuje i v záznamu

básníka Koun Čchö Čchi-wona,

38

jenž se do hor Kajasan

uchýlil v době politických zmatků za vlády královny Činsong. Podle jedné teorie mistr Uisang založil klášter Pusoksa, a pak za účelem dalšího šíření Avatamsaka sútry též další kláštery, které prosluly jako Hwaom sipčchal (Deset klášterů korejské školy Hwaom), např. Heinsa, Hwaomsa, Pomosa aj. V klášteře Heinsa však není ze 7. století, kdy byl mistr Uisang činný, jediná stopa. Zdá se tedy, že zde byli aktivní až Uisangovi žáci pozdějších generací.

P ozději v  období zmatků Pozdních Tří království

(tj. v letech 892–936) byla škola Hwaom rozdělena na „jižní vrchol“ (namakpcha) s  centrem v  klášteře Hwaomsa v horách Čirisan a „severní vrchol“ (pugakpcha) s centrem v klášteře Pusoksa v horách Sobeksan. K lášter Heinsa, zastávající postoj školy pugakpcha, se tehdy postavil na stranu klanu Wang.

39

V liv kláštera Heinsa vedeného tehdy mis

trem Huirangem pomohl Wang Konovi k získání kontroly nad královstvím Pozdní Pekče (892–936). Jakmile Wang Kon založil novou sjednocenou dynastii Korjo, klášter se za odměnu těšil pozornosti vládnoucí vrstv y jako nejdůležitější buddhistický seminář v zemi.

V  době vlády království Čoson sem do kláštera Heinsa

bylo z kláštera Sonwonsa na ostrově Kanghwado přenese

no více než osmdesát tisíc xylografických desek Tri pi t a k y

Koreany,

40

a tak se klášter stal kolébkou vlastenecky ladě

ného buddhismu a posvátnou půdou uchovávající „klenot

Buddhova učení“. V Indii, samotném rodišti buddhismu,

kompletní soubor buddhistických písem už v ymizel.

I  v době útlaku buddhismu v době království Čoson se

klášter Heinsa těšil přízni královské rodiny: za vlády krále

Sedžoa

41

byla rozšířena a opravena knihovna s Tripitakou

zvaná Čanggjonggak (Pavilon súter) a za vlády krále Song

džonga v  roce 1483 byl klášter znovu ve velkém měřítku

renovován. Sice neshořel za žádné války, přesto ho několik

požárů poničilo, takže musel být párkrát přestavován.

Loď, která míří do světa nejvyšší moudrosti

Mistři geomancie říkají, že vzhled místa, na němž stojí kláš

ter Heinsa, připomíná loď na moři pravdy. K lášter je usa

zen v srdci hor, které ho obklopují tak, jako okvětní plátky

obklopují vnitřek lotosového květu. Na strmém svahu byly

v ybudovány kamenné terasy a na nich postaveno mnoho

síní. Člověk zde stoupá po nekonečných kamenných scho

dištích od Ilčumun (Brány jednoho sloupu) k Ponghwang

Loď, která vyplouvá na moře pravdy

mun (Bráně fénixe), od Hetchalmun (Brány osvobození) ke Kugwangnu (Síni devíti světelných paprsků), od Tedžokkwangdžon (Síně velkého tichého světla) k Čanggjonggak (Pavilonu súter). Cesta je to velkolepá.

P ropojení vstupního prostoru s prostorem cvičení mysli, s prostorem uctívání Buddhy a s prostorem „klenotu Buddhova učení“ je architektonickým v yjádřením putování do světa pravdy, přičemž se poutník postupně osvobozuje od profánního světa. To samo o sobě v ytváří svébytný dokonalý svět.

V stupní prostor kláštera Heinsa začíná už lesní stezkou, vedoucí od potoka v údolí Hongnjudong (Údolí červeného proudu) k první bráně. Tato stezka míří na moře probuzení a na jejím počátku stojí kamenné památníky dávných poutníků za pravdou. Vidíme památníky v ýznamných mnichů a těsně vedle nich i laiků, kteří se sv ými milodary zasloužili o klášter. A stojí tu i kamenné žerdi na prapory a pagoda zvaná mjogilsangtchap.

T ato třístupňová kamenná pagoda byla postavena k modlitbám za mnichy i obyčejné laiky, kteří zahynuli během politických nepokojů v době vlády královny Činsong. V roce 1966 vzbudilo zájem odborných kruhů objevení cenných památek a Čchö Čchi-wonov ých historických záznamů, které byly uložené uvnitř. Koun Čchö Čchi-won, který

Celkový pohled na klášter: Heinsa je velkolepý, a přitom poklidný kláš

ter. Vypadá, jako by se vznášel na nekonečně velkém širém moři hor. Tím

mořem je moře čistého neposkvrněného samádhi, v němž ustaly vlny

světských vášní, tedy moře nanejvýš pokojné.


12911. Heinsa — Klášter odrazu na mořské hladině

se do kláštera Heinsa

uchýlil v  době politic

kých zmatků koncem

království Silla, napsal:

„Není místa, kde by ne

bylo přítomné zlo. Kost

ry těch, kteří umřeli hla

dem nebo ve válečném

boji, jsou roztroušené

na planinách jako hvězdy na nebi.“ Jeho záznamy jsou důle

žitým materiálem ke studiu tehdejší společenské situace.

O d kamenných památek dojdeme k bráně Ilčumun, na

níž visí deska s nápisem „K lášter Heinsa v horách Kajasan“.

Název brány praví, že ji tvoří jeden sloup nalevo a  jeden

sloup napravo, a zde znamená i to, že máme hledat útočiště

v pravdě se soustředěnou myslí. Tato brána je nápadná svou

prostou architektonickou krásou a  vede k  ní přímá cesta

Jedlová alej vedoucí k Ilčumun

(Bráně jednoho sloupu): Impo

zantní je alej tisíc let starých stro

mů, která vede k bráně Ilčumun,

tj. k první bráně, jíž procházejí

všechny cítící bytosti putující do

světa Buddhova probuzení. Pra

staré stromy tu působí jako stráž

ci. Rovná cesta vzhůru nás učí,

abychom na své duchovní stezce

postupovali přímo a bez váhání.


130

Loď, která vyplouvá na moře pravdy

vroubená alejí jedlí, v ypínajících se do nebe, což je velice

působivé.

J deme dál a spatříme bránu Ponghwangmun, na níž visí

deska s nápisem „Hein čchongnim“ („Háj odrazu na mořské

hladině“). Ponghwangmun (Brána fénixe) je jiným jménem

pro Čchonwangmun (Bránu čtyř nebeských králů střežících

Buddhovo učení). Zde jsou čtyři králové namalovaní na stě

nách brány. Jsou to vrátní dohlí

žející na to, aby se do buddhistic

kého semináře nedostaly zlovolné

síly. Jakmile projdeme dovnitř, uvidíme napravo svatyňku, v  níž je uctíváno ochranné božstvo místa, na němž stojí klášter Heinsa. A odtud se po dalším kamenném schodišti dostaneme do Hetchalmun (Brány osvobození). Tato brána se také nazý vá Purimun (Brána neduality); když jí projdeme, zbavíme se veškerého trápení, které sužuje cítící bytosti, a vstoupíme do světa Buddhy.

Heltchalmun (Brána osvobození) viděná skr

ze Čchonwangmun (Bránu čtyř nebeských

králů střežících Buddhovo učení): Když pro

jdeme Branou jednoho sloupu a vystoupáme

do Brány čtyř nebeských králů střežících Bud

dhovo učení, spatříme před sebou Bránu osvo

bození. Této třetí bráně se říká také Purimun

(Brána neduality), čímž se míní stav osvoboze

né mysli, jež transcendovala veškeré protikla

dy, jako jsou dobro a zlo, správnost a nespráv

nost, život a smrt. Jakmile projdeme i touto

třetí branou, dostaneme se na území hlavní

Buddhovy síně, kde dlí Buddha.

13111. Heinsa — Klášter odrazu na mořské hladině

B ranou Hetchalmun končí vstupní prostor a  začíná

prostor cvičení mysli. Ocitáme se na území, kde mniši tráví sv ůj každodenní život, kde meditují, kde se vzdělávají. Na širokém nádvoří stojí několik budov: uprostřed síň Kugwangnu (Síň devíti světelných paprsků) a dále síň Pogjongdang, zvonice aj. V síni Kugwangnu se původně konaly přednášky pro širokou veřejnost, teď je nově přestavěná. Její název odkazuje k příběhu o Buddhovi Šákjamunim — když prý kázal, z jeho čela v ycházelo devět světelných paprsků.

Na n ádvoří stojí také pagoda a kamenná lucerna a po levé

i pravé straně další budov y: síně Simgomdang, Kunghjondang a studovna súter Kjonghagwon. Třístupňová kamenná pagoda a lucerna pocházejí z pozdní doby království Silla. Nejsou uprostřed, nýbrž trochu nalevo (z pohledu od hlavní Buddhov y síně) — prý aby byla zachována rovnováha, jak v ysvětlují mistři geomancie.

O d pagody a lucerny v ystoupáme po v ysokém trojitém

schodišti a dostaneme se do hlavní Buddhov y síně zvané Tedžokkwangdžon (Síň velkého tichého světla). Jsme v prostoru uctívání Buddhy. V blízkém okolí stojí další budov y, kde se ráno a večer konají rituály uctívání Buddhy a kam se věřící chodí modlit: Ungdžindžon (Síň šestnácti arhatů) a Mjongbudžon (Síň posledního soudu), Toksonggak (Pa

vilon mudrce v  ústraní)

a  Unghjanggak (Pavi

lon nahromaděné v ůně),

Tchesoldang (Přednáš

ková síň) a Čosadžon (Síň

mistrů zakladatelů). Spo

lečně v ytvářejí posvátný

prostor.

V  Tedžokkwangdžon

(Síni velkého tichého

světla) je uctíván Vairó

čana, Buddha vesmírné

energie, jenž je hlavním

Buddhou školy Hwaom

v ykládající Avatamsaka

sútru.

A  v ystoupáme-li ještě

po dalším schodišti, ocit

neme se v  nejposvátněj

ším prostoru kláštera He

insa — prostoru „klenotu

Buddhova učení“. Na vel

mi vysoké kamenné tera

se, jakoby nesená na hlavě

Pagoda Tottetchap: Tato pagoda zde byla

postavena ve snaze vyrovnat energii místa.


132

Loď, která vyplouvá na moře pravdy

síně Tedžokkwangdžon, tu stojí knihovna Čanggjonggak

(Pavilon súter), v níž je uložena Tripitaka Koreana.

T ato knihovna sestává ze čtyř budov. Pokud v yjdeme

po příkrém schodišti a staneme v bráně Poanmun (Bráně

univerzálního oka), uvidíme dvojici stejně dlouhých budov:

vepředu Sudaradžang (Archiv súter), vzadu Poppodžon

(Síň klenotu Buddhova učení). Mezi nimi na obou koncích

stojí dvě menší budov y: Tongsagandžon (Východní archiv)

na v ýchodě a  Sosagandžon (Západní archiv) na západě.

Celá knihovna má tedy obdélníkov ý půdorys.

D atum jejího založení není přesně známo, exis

tují však záznamy o  tom, že někdy poté, co byla

Tripitaka Koreana přenesena do zdejšího kláštera,

byla budova zvaná Poandang (Síň univerzálního

oka) roku 1458 na příkaz krále Sedžoa přestavěna

a potom roku 1488 za vlády krále Songdžonga zde

byla postavena budova další.

Vrcholná architektura království Čoson —

knihovna Čanggjonggak

Knihovna Čanggjonggak a její v ybavení je spolu se svaty

ní Čongmjo

42

považována za vrcholné architektonické dílo

království Čoson pro svoji strohou prostotu, preciznost,

úhlednost a opakování stejných prvků. Když se na ni dívá

me shora, vidíme, jak dobře ladí s okolními horami Kajasan

a působí, jako by otevírala velkolepý svět probuzení. Různé

Člověk hledající pravdu v „Háji odrazu na mořské hladině“:

„Hájem“ se nazývá všeobecný buddhistický seminář, kde mniši

meditují, studují sútry, zdokonalují se v mnišské kázni a recitují

Buddhovo jméno. V Koreji je takovým seminářem číslo jedna

klášter Heinsa. Dodržují se zde přísná pravidla a asketická at

mosféra sem stále přitahuje mnoho lidí hledajících pravdu.


13311. Heinsa — Klášter odrazu na mořské hladině

jiné budov y kláštera Heinsa ničily požáry a musely být znovu a znovu přestavovány, ale je zázrak, že knihovna Čanggjonggak zůstala jako jediná téměř šest set let neporušená.

Z namenitost knihovny ne

spočívá však jenom v její vnější architektonické kráse. Sloupy budov postavených před více než šesti sty lety stojí stále rovně, police s xylografickými deskami a veškeré v ybavení archivu, ventilace a  opatření proti vlhkosti, ba i  přeprava desek, když jsou používané k tištění, vše stále bezchybně funguje.

A by se zabránilo vlhkosti, byly police postaveny třicet

centimetrů nad zemí, a aby se desky nev ystavovaly přímým slunečním paprskům, byly mezi policemi na jižní straně ponechány asi třímetrové mezery. Navíc rozměry oken pro ventilaci odpovídají poloze místa a vhodným rozmístěním těchto oken bylo dosaženo účinného větrání. V síni Sudaradžang jsou širší okna umístěna v  dolní části jižní stěny

a v horní části severní stěny, zatímco užší okna jsou umístě

na v horní části jižní stěny a v dolní části severní stěny. V síni

Poppodžon je tomu obdobně. Ventilace (pomocí konvekč

ního proudu vzduchu) umožněná takov ýmto rozmístěním

oken je pro zachování přiměřené teploty vzduchu uvnitř

mezi policemi naprosto rozhodující.

Xylografické desky Tripitaky uložené v knihovně Čanggjonggak.

Loď, která vyplouvá na moře pravdy

D alším důležitým prv

kem chránícím xylografické desky je kvalita zdejší podlahy. Půda na nejv yšším místě kláštera Heinsa je přirozeně kvalitní, a když byla pokrytá vrstvami dřevěného uhlí, soli, vápna a  hlíny, nabyla schopnosti absorbovat nadměrnou vlhkost v  období dešťů a udržovat přiměřenou vlhkost v období sucha. A tak se podařilo uchovat xylografické desky v  bezvadném stavu až do dnešních dnů.

43

A rchitektura kláštera He

insa, která má vzestupnou strukturu od vstupního prostoru bran Ilčumun, Pong

hwangmun a  Hetchalmun

přes prostor cvičení mysli

kolem síně Kugwangnu Brána do knihovny Čanggjonggak, která uchovává Tripitaku Koreanu.

13511. Heinsa — Klášter odrazu na mořské hladině

a  prostor uctívání Buddhy v síni Tedžokkwangdžon až k prostoru „klenotu Buddhova učení“ v knihovně Čanggjonggak, má své završení za zdí chránící knihovnu — ve skále zvané Totte (Stěžeň), která se nachází v  borovém lese. Kdysi hrála tato skála úlohu kormidla lodi pravdy, která dle Avatamsaka sútry pluje po moři, ale japonští imperialisté ji za okupace

44

poškodili, aby zničili

duchovní vitalitu kláštera Heinsa.

V e snaze tuto energii

místu znovu dodat byla zde v současné době v ybudována kamenná devítistupňová oktagonální pagoda Tottetchap (Stěžňová pagoda, viz str. 131). Pohlédneme-li odsud dolů, v ypadá klášter jako obrovský koráb. Heinsa se lehce vznáší na zelenavém moři hor Kajasan jako loď, která v yplouvá do světa pravdy.

Jednoduchá krása střech knihovny Čanggjonggak: Knihovna stojí na nej

vyšším místě kláštera. Považuje se za nejkrásnější dílo, které se zachova

lo z architektury počátečního období království Čoson. Vypadá, jako by

byla nesená na hlavě síně Tedžokkwangdžon, v níž je uctíván Buddha

vesmírné energie Vairóčana, což je zvláštnost architektury tohoto klášte

ra uchovávajícího „klenot Buddhova učení “. 180

Ležící kamenní Buddhové a tajemství tisíce Buddhů a tisíce pagod

18115. Tchongdosa — Klášter přechodu na břeh nejvyšší moudrosti

15. Tchongdosa — K lášter přechodu na břeh nejv yšší moudrosti Hlavní dům korejského buddhismu spočívající v objetí hor Jongčchüsan Rozhlédneme-li se brzy ráno z návrší u poustevny Anjangam (Poustevna Čisté země), klášter Tchongdosa připomíná květinovou zahradu. Pohled na jednotlivé síně rozeseté v tichém údolí hor Jongčchüsan, vonících borovicemi, je úchvatný nejspíš stejně, jako byly přednášky historického Buddhy Šákjamuniho, když na Supí hoře (Jongčchüsan, skt. Grdhrakúta) u Rádžagrhy v



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist