Kniha: Šaman, mudrc, léčitel - Alberto Villoldo

Přeložila Kateřina Fojtíková

K ATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Villoldo, Alberto

[Shaman, healer, sage. Česky]

Šaman, mudrc, léčitel: jak léčit sebe i druhé energetickou medicínou původníchoby

vatel Ameriky / Alberto Villoldo ; z anglické verze Shaman, healer, sage ... přeložila

Kateřina Fojtíková. -- První vydání v českém jazyce. -- Praha: Maitrea, 2018

ISBN 978-80-7500-343-0

615.8:577.337 * 577.337 * 615.89 * 133.5:118 * 133.4:2-382 * 615.8-022.214 * (035)

– energetická medicína

– energetický systém člověka

– lidové léčitelství

– čakry

– šamanismus

– autoterapie

– příručky

615.8 - Fyzioterapie. Psychoterapie. Alternativní lékařství [14]

Alberto Villoldo, Ph.D.

Šaman, mudrc, léčitel

Jak léčit sebe i druhé energetickou medicínou

původních obyvatel Ameriky

Copyright © Alberto Villoldo, 2000

Translation © Kateřina Fojtíková, 2017

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2018

ISBN 978-80-7500-343-0

Mé matce Eleně z celého srdce

Milí čtenáři,

snažíme se, aby naše knihy byly perfektní. Pokud i  přesto objevíte v  knize

nějakou chybu, napište nám na nakladatelstvi@maitrea.cz a my ji rádi opravíme.

Děkujeme, Váš nakladatel.

OBSAH

PODĚKOVÁNÍ .................................................................... ix

ÚVOD ................................................................................. xi

ČÁST I. – UČENÍ ŠAMANŮ .................................................................... 1

KAPITOLA PRVNÍ Léčení a nekonečno ................................................................ 5

KAPITOLA DRUHÁ Světelní léčitelé .................................................................... 19

KAPITOLA TŘETÍ Světelné energetické pole ....................................................... 35

ČÁST II. – SVĚTELNÝ SVĚT ................................................................. 61

KAPITOLA ČTVRTÁ Čakry .................................................................................. 63

KAPITOLA PÁTÁ Šamanské vidění ................................................................ 103

KAPITOLA ŠESTÁ Posvátný prostor ................................................................. 131

ČÁST III. – PRÁCE ŠAMANA ............................................................ 147

KAPITOLA SEDMÁ Iluminační proces ............................................................... 149

KAPITOLA OSMÁ Šamanská extrakce ............................................................. 169

KAPITOLA DEVÁTÁ Smrt, umírání a přechod na druhý břeh ............................... 199

EPILOG ............................................................................ 225

DALŠÍ KNIHY ALBERTA VILLOLDA ............................... 231

REJSTŘÍK ........................................................................ 233

OHLASY NA KNIHU ŠAMAN, MUDRC, LÉČITEL ........... 241

ix

PODĚKOVÁNÍ

ŽÁDNÁ SLOVA NEDOSTAČUJÍ K V YJÁDŘENÍ VDĚČNOSTI lidem,

kteří umožnili vznik této knihy. První z  nich je především můj

mentor, Don Antonio, který měl tu vizi, trpělivost a vytrvalost učit

mladého antropologa ze Západu  šamanskému umění. Má redak

torka Patty Giftová z vydavatelství Random House mnedoprová

zela k nejvyšším vrcholům And, aby se ponořila do studia léčitelství

u posledních starších z tradice Inků. Jsem jí nesmírně vděčný za to,

že přivedla tuto knihu do světa. Srdečné díky patří Lauře Woodové

a Normandi Ellisové za jejich pomoc při strukturování rukopisu,

Stanleymu Krippnerovi za  víru v  mé schopnosti a  podporu v za

čátcích mého výzkumu a  mé agentce Sue Bergerové za  vytrvalé

povzbuzování. Dále chci ocenit účast studentů a  fakulty Healing

the Light Body School (Školy léčení světelného těla) na  formování

technik a praktik zde probíraných, a též neúnavnou láskua podpo

ru Lisy Summerlotové.

xi

ÚVOD

TATO KNIHA JE V ÝSLEDKEM mého učení u inckých šamanů.In

kové, obyvatelé jedné z největších amerických civilizacía budova

telé Machu Picchu, žili ve  městech v  oblacích a  procházeli se po

dlážděných ulicích omývaných systémem městských kanálů. In

čtí šamani praktikovali energetické léčení po více než pět tisíc let

a  předávali své vědění orální tradicí z  generace na  generaci. Učil

jsem se u těch nejskvělejších inckých léčitelů a léčitelek pětadvacet

let. Rituály, které jsem podstupoval vysoko v Andácha v Amazo

nii, byly udržovány prastarou tradicí a  někdy vyžadovaly měsíce

příprav. Osvobozovaly život šamanského učně od sevření strachem,

nenasytnosti, násilí a predátorské sexuality. Na mé cestě mnepro

vázel starý Inka jménem Antonio Morales. Dobrodružné putování

s  Donem Antoniem v  oblasti Amazonu a  pohoří And je zazna

menáno v  mých předchozích knihách Dance of the Four Winds

(Tanec čtyř větrů) a Island of the Sun (Sluneční ostrov).

Techniky léčení duchem a světlem, které najdete v této knize,

jsou mou současnou interpretací starodávných léčivých praktik.

Variace na  šamanský způsob vidění, jež nazývám „druhou po

zorností“ (second awareness) i extrakční proces se v Severní a Jižní

Americe stále užívají. Rituály smrti pocházejí z  Amazonie a tvo

ří část poznání objeveného muži a  ženami, kteří překročili naše

vnímání času a smrti. Iluminační proces jsem vypracoval se svým

mentorem Donem Antoniem na  základě  pozůstatků téměř zapo

menutých inckých technik léčení prostřednictvím světelnéhoener

getického pole. Tyto techniky jsou mimořádně mocné a  účinné.

xii

Je možné je používat pouze za předpokladu uplatňovánínejpevnější etiky a integrity.

Část první této knihy představuje základy víry, z  nichž tyto praktiky vycházejí. Část druhá přináší techniky učící šamanskému vidění, vytváření posvátného prostoru a  cvičení, s  nimiž můžete experimentovat za  účelem osobního léčení. Prosím, neužívejte je pro  léčení druhých, aniž byste podstoupili odpovídající výcvik se zkušeným šamanem. Třetí část předkládá pokročilé techniky,které může vykonávat jedině zkušený šaman, člověk, který podstoupil učení pod dozorem skutečného mistra. Tyto kapitoly popisujípostupy pro odblokování imunitní reakce, extrakce přivtělených(intruzivních) energií a entit a způsob doprovázení bližního při jeho návratu do světa Ducha (Spirit world).

Existují jistá nebezpečí spojená s energetickým léčením, a to jak pro  klienta, tak pro  léčitele. Příliš mnoho špatně vyučených šamanů vykonává energetické léčení bez pochopení mechanických zákonů lidského energetického pole. Viděl jsem lidi s  diagnózou rakoviny, kteří podstoupili „energetické léčení“ nádoru, jež jenrozšířilo ložiska nemoci po celém těle. Ke své nevíře odhalili, že jisté formy energie rakovině prospívají. Viděl jsem také lidi trpícívážnými psychologickými potížemi, kteří byli ošetřeninekvalifikovanými léčiteli, a jejich potíže se zhoršily a neurotické symptomy nebo disfunkční pojetí světa se jen posílily.

Jedním takovým případem byla žena, která mne navštívila poté, co přišla o  dítě při automobilové nehodě. Byla u  jasnovidce, jenž jí řekl, že její malá holčička je vždy při ní a že jediné, co jezapotřebí, je, aby se „otevřela“ a  vnímala dceřinu přítomnost. Matka pocítila okamžitou úlevu, přesto po několika dnech začala trpět nespavostí. Po týdnu beze spánku mě přišla navštívit. Její první slova byla, že chce zemřít a je připravená vzít si život. Provedl jsem

Šaman, mudrc, léčitel

xiii

test na určení přítomnosti intruzivní energie (viz kapitola 8) a ten

vyšel pozitivně. Duch děvčátka se připojil k  matčině světelnému

energetickému poli, kde hledal útočiště před zmatkem a rozruše

ním, které duše prožívá po traumatické smrti. Léčitelova rada, aby

matka „byla otevřená“, byť dobře míněná, držela matku i  dceru

v náročném emočním chaosu a duševní bolesti.

Při našem prvním sezení propustila matka dceru do rukousvě

telných léčitelů, kteří ji odnesli do světla říše Ducha. Bylo pro ni

těžké nechat své dítě jít. Během iluminačního procesu viděla smrt

jako bránu do  nekonečna a  zažila na  vlastní kůži, že  její dcera je

od ní oddělena jen tenkým závojem. Krátce nato zase mohlaklid

ně spát. Poté jsme zapečetili otvor v matčině světelnémenergetic

kém poli, jímž duch dítěte vstoupil. Trhlina v jejím energetickém

poli zela jako otevřená rána a působila jako pozvánípro nepřátel

ské duchovní entity a  rušivé energie. Několik následných sezení

jsme strávili léčením matčina žalu. Vybídl jsem ji, aby navštívila

psychoterapeuta specializujícího se na podporu těch, kteří sezota

vují z hluboké ztráty. Jsem přesvědčen, že kdyby žena následovala

radu jasnovidce, spáchala by sebevraždu. Namísto toho ses odva

hou a oddaností vydala vlastní cestou léčení. Dnes je talentovanou

a soucitnou léčitelkou provázející ty, kdo utrpěli ztrátu a prožívají

zármutek.

ČERNÁ A BÍLÁ MAGIE

Bylo mi jen něco přes dvacet, když mi při přípravách na expedici

do Amazonie volali z nadace, jež sponzorovala můj výzkum.Potře

bovali antropologa, který by dokončil studii zabývající se voodoo

léčiteli na  Haiti. Zdráhal jsem se, neboť jsem byl jen velmi málo

obeznámen s haitskými léčitelskými praktikami afrického původu.

Úvod

xiv

Nadační úředník mi vysvětlil, že  by šlo jen o  deset dní asistence

při projektu nadřízeného antropologa a přemluvil mě, když zmínil,

že posuzuje mou grantovou žádost o návrat do Amazonie. Pět dní

nato jsem přistál v Port-au-Prince. Zmíněný nadřízený antropolog,

muž na prahu čtyřicítky, strávil většinu toho roku na Haiti. Řekl

mi, že  Francouzi, kteří ostrov kolonizovali, byli těmi nejhoršími

otrokáři Nového světa. Zatímco průměrná délka života afrického

otroka po jeho příjezdu do  Ameriky byla třicet let, délka života

nebožáka dopluvšího na Haiti vycházela na pouhé dva roky. Dále

mi objasnil, že voodoo bylo původně léčitelskou praktikou z oblasti

subsaharské Afriky, jež se na Haiti začala používat k ničenínepřátel, především krutých otrokářů. Šlo o identické techniky. Tentýž

postup, jakým jste někoho léčili, mohl jinému ublížit. Praktiky

užívané k stimulaci imunitního systému, aby došlo k vymýcenírakovinového nádoru, se zrovna tak daly použít k zpustošeníimunitního systému do takové míry, že zemřít na zápal plic bylo otázkou

několika týdnů.

Bylo mi jen něco přes dvacet a  byl jsem přesvědčen, že  vím

všechno nejlépe. Černá magie, jak jsem se domníval, mohla fungovat jen na  ty, kteří v  ní věří. Pokud jste se neupsali víře v  její

existenci, nemohla vás nijak ovlivnit. Pamatuji si, jak jsem tuto

teorii věcně představil svému nadřízenému antropologovi v  malé

kavárně na nábřeží. Podíval se na mě a usmál se. „Rád se s tebou

o  to vsadím,“ řekl jsem. „Beru,“ odpověděl. Vsadili jsme se o  sto

dolarů, že na mě voodoo nezapůsobí. Vyrazili jsme do domuvoodoo kněze, se kterým antropolog pracoval. Starý muž žilve zchátralé dřevěné chatrči na kopci nad městem. Můj kolega nás zběžně

představil  v  místní haitské kreolštině, jíž plynně hovořil, a  hned

přistoupil k vysvětlení, že jsem nevěřící Tomáš, přesvědčený,že stařec svá kouzla jen předstírá a že by mi rád dal lekci. Rozuměl jsem

Šaman, mudrc, léčitel

xv

francouzsky dost na  to, abych pochytil pár slov. „Neubližuj mu,“

řekl. Starý muž se ke mně otočil a usmál se. „Ty chtít věřit?“ zeptal

se mě lámanou angličtinou a hlasitě se zasmál. Domluvili jsme se,

že se pustí do díla následující pondělí, až budu zpět v Kalifornii.

Ve smluvený den jsem byl na večeři s přáteli, při níž jsemvyprávěl o  své zkušenosti z  Haiti a  léčivé moci voodoo. Poučoval jsem je o tom, že víra je podstatnou přísadou jak pro léčení nemocných, tak pro ublížení nepřátelům. Pokud žiješ mimo rámec těchtopřesvědčení, pak to prostě nefunguje, vysvětloval jsem. Já sám jsem toho živým důkazem, neboť právě tento večer na  mě pracuje ten nejzákeřnější voodoo kněz na Haiti, a to zcela bezvýsledně. Všichni pozvedli sklenice s vínem a připili na mé zdraví. To bylo v pondělí večer. V úterý a ve středu jsem se cítil dobře, ve čtvrtek odpoledne mě však rozbolela hlava tak, že z toho do večera byla těžkámigréna. O osmé hodině se mi zkroutila střeva, mé vnitřnosti se svíjely v křeči a nekontrolovaně jsem zvracel. O půlnoci zazvonil telefon a  na druhé straně se ozval antropolog z  Haiti. Ukázalo se, že  se nestihli věnovat mému případu v  pondělí, jak jsme se domluvili, a  dostali se k  tomu až dnes. Právě se po skončení obřadu vrátil na hotel a chtěl vědět, zda jsem něco pocítil. Zasténal jsemdo telefonu, aby se vrátil za oním voodoo knězem a požádal jej, aby ihned odčinil to, co spáchal, ať už je to cokoli. V ten okamžik by i smrt byla vítanou úlevou.

Následující ráno jsem byl téměř vyléčený a  dokázal jsem přesvědčit sám sebe, že jsem jen chytil nějakou střevní infekci. Vydal jsem se do  univerzitního zdravotnického zařízení, kde mě doktor vyšetřil a vyvrátil, že bych měl jakékoli parazity. Ta lekce mě přišla na sto dolarů, což v té době byla pro čerstvého absolventa pořádná suma, a stála mě jednu z nejhorších nocí mého života. Přišel jsem na  to, že  tak jako můžete energetickým léčením lidem pomoci,

Úvod

xvi

můžete jim také ublížit. Později jsem zjistil, že  energetické léčení prováděné chatrně vzdělaným šamanem se často rovná černé

magii, bez ohledu na  to, jak dobře je léčitel mínil. Černá magie

se nepěstuje jen na  Haiti a  v  bažinách Lousiany, ale všude, kde

dobromyslní, avšak špatně vyučení jedinci, vztahují ruce na druhé,

pokoušejí se je léčit a  přitom na  ně nevědomě přenášejí toxickou

energii. Studenti občas namítají, že se to přece nemůže stát, když

k druhému vysíláme lásku, neboť jde o čistou a posvátnou energii.

Těmto studentům připomínám, co všechno jsme schopni způsobit

druhým ve jménu lásky. Časem jsem objevil ještě další druh černé

magie. Jsou jím negativní myšlenky a  přesvědčení, které blokují

naši osobní sílu a ničivě působí na imunitní systém.

Nejdůležitějším poučením onoho večera však pro mne bylouvědomění si klíčové role léčitelovy etiky a  záměru. Podstatná část desetiletého šamanského výcviku se zaobírá rozvíjením nejpevnější etiky, systému hodnot, jenž se opírá o  hlubokou úctu ke  všemu živému. Jedině tak mohou být techniky léčení řádně zvládnuty. Doktor studující západní medicínu také stráví studiem svého řemesla nejméně pět let. Je moudré svěřit péči o vlastní zdravíněkomu, kdo absolvoval víkendový workshop energetického léčení?

Jedná se tu o dilema studentů ze Západu, kteří se účastníkrátkých výcviků v energetickém léčení i šamanismu. Pokud vás volá praxe energetické medicíny, věnujte čas vzdělání u učitelů, jejichž integrita, moudrost a technická znalost vám pomohou k rozvojivašich vlastních duchovních darů.

Mou cestu k  šamanismu vedla touha po celistvosti. Léčením zranění vlastní duše jsem se naučil milovat sebe i druhé. Šel jsem stezkou zraněného léčitele a naučil se transformovat bolest, smutek, vztek a stud, které jsem v sobě nosil, na zdroje síly a soucitu.Dokázal jsem cítit bolest druhého, protože jsem věděl, co je to utrpení.

Šaman, mudrc, léčitel

xvii

V  naší Škole léčení světelného těla nastoupí každý student cestu

vlastního léčení, na níž transformuje zranění své duše na zdroje síly.

Učí se, že je to jeden z největších darů, který později předá svým

klientům: příležitost objevit sílu, jež se v  bolesti skrývá. Studenti

také objeví, že léčení není procedura, kterou provádí léčitel, aleces

ta, na kterou se klient vydává.

Na závěr chci uvést, že léčivé metody představené v této knize

jsou mou vlastní syntézou a interpretací starých léčivých praktik.

Nehovořím za své učitele ani za Inky či za šamany původníchoby

vatel Ameriky. Byť jsem měl tu čest učit se u  nejlepších inckých

léčitelů, nenárokuji si právo prezentovat systém inckých tradic.Lé

čivé praktiky, které zde popisuji, představují, co jsem se naučilbě

hem svého šamanského výcviku. Beru na sebe plnou zodpovědnost

za jejich krásu i nedostatky.

Úvod

ČÁST I.

UČENÍ

ŠAMANŮ

ŠAMANI PŮVODNÍCH NÁRODŮ AMERIKY praktikujíenergetickou medicínu již více než pět tisíc let. Někteří léčitelé věří, že jejich

duchovní rodokmen sahá ještě dále. Pamatují si příběhy předávané

z babičky na vnučku, které vyprávějí o tom, jak Země byla mladá.

Přestože první obyvatelé obou Amerik vládli celistvým poznáním

astronomie, pokročilou matematikou a důmyslnou architekturou,

nikdy se u nich nerozvinulo písmo, jak tomu bylo jinde. Vzdělanci

přehlíželi duchovní tradice původních obyvatel Ameriky ve prospěch judaismu, křesťanství a budhismu, které za sebou zanechaly

písemné záznamy. Zatímco západní teologové studují například

budhismus po více než dvě staletí, je to otázkou jen posledních

čtyřiceti let*, co se objevil serióznější zájem o studium duchovního

odkazu původních obyvatel Ameriky. Studium šamanismu bylo

přenecháno antropologům, kteří až na pozoruhodné výjimky, jako

je Margaret Meadová, byli jen chabě vzděláni ke studiu ducha.

* Autor v původním textu z roku 2000 odkazuje k šedesátým letům 20. století (pozn.

překl.).

Masová destrukce severoamerických Indiánů evropskými přistěhovalci svedla zbylé původní obyvatelstvo do choroboplodných rezervací, kde starší pečlivě strážili duchovní tradice. Pochopitelně se zdráhali sdílet své dědictví s bílými podrobiteli. Peruánským Indiánům se nedařilo o  nic lépe. Španělští konkvistadoři přišli do  Peru především hledat zlato, a  nechali proto incké duchovní tradice do značné míry neporušené. Nicméně to, co konkvistadoři přehlédli, se misionáři snažili vyhladit.

Ta vyzáblá partička zlatokopů, která doplula ke  břehům Jižní Ameriky, s  sebou přinesla pro  Indiány nepochopitelnou snůšku přesvědčení. Prvním z  nich bylo, že  všechna potrava světa je Bohem svěřena lidem, přesněji Evropanům vládnoucím všemzvířatům i  rostlinám na  zemi. Druhé tvrzení předpokládalo, že  lidé nemohou komunikovat s řekami, zvířaty a horami, natož paks Bohem. A do třetice, že lidstvo musí počkat až na konec světa a času, aby zakusilo nekonečno.

Nic absurdnějšího si tehdejší obyvatelé Ameriky nemohlipředstavit. Zatímco Evropané věřili, že byli vykázáni z mýtické rajské zahrady, Indiáni chápali svou úlohu na zemi jako její správcia pečovatelé. Mohli dál rozprávět s  burácejícími řekami a  šeptajícími horami a stále naslouchat božímu hlasu ve větru. Ve španělských kronikách dochovaných v  Peru se vypráví, jak dobyvatel Pizarro věnoval vládci Inků Atahualpovi Bibli s vysvětlením, že jde o slovo boží. Inka si přiložil svazek k uchu, hodnou chvíli pečlivěnaslouchal, a pak odhodil svatou knihu se slovy: „Co je to za Boha, který nemluví?“

Domorodé obyvatele nemátlo jen mlčení evropského Boha, ale také jeho mužský rod. Spolu s dobyvateli přišla patriarchálnímytologie zastrašující tradice postavené na  femininní síle. Před příchodem Španělů reprezentovala božský princip sama Matka Zem

Šaman, mudrc, léčitel

3

a její ženské tvary jako jeskyně, laguny a jiné vstupy do země.Evropané nastolili mužský posvátný princip, falus aneb strom života, a kostelní věže napřáhli k nebi. Ženský aspekt země se přestal

uctívat a respektovat. Stromy, lesy i zvířata byly vydány napospas

plundrování.

Ještě dnes se držíme tohoto rozdělujícího pohledu. Jsme přesvědčeni, že pokud něco nevidíme dýchat, hýbat se či růst, tak je to neživé. Energii považujeme za palivo pocházející ze zdrojů jako je dřevo, ropa nebo uhlí, které prostě užíváme. Starověk chápalenergii jako živé předivo univerza. Energie se manifestovala ve stvořeném. Snad nejpřínosněji pro  naši dobu toto pojetí zformuloval Albert Einstein, když rovnicí E = MC

2

vyjádřil vztah mezi energií

a  hmotou. Na  Západě se identifikujeme s  onou stranou rovnice,

na níž je hmota, svou přirozeností konečná. Šaman se identifikuje

s energií, jejíž podstatou je nekonečno.

Je zde další zásadní rozdíl mezi původními a současnýmiAmeričany. My, lidé Západu, dnes žijeme pravidly. Naše společnostřízená předpisy se spoléhá na dokumenty, jako jsou ústava, desatero přikázání nebo zákony schvalované zvolenými zástupci, které mají vnést řád do našich životů. Chceme-li měnit svět, změnímepravidla (precepts), předpisy či zákony. Staří Řekové se zase řídili pojmy (concepts). Spíše než pravidla je zajímaly ideje. Věřili, že samotná myšlenka může změnit svět, že  není nic mocnějšího než idea, na níž dozrál čas. Šamani se řídí vjemy (percept). Chtějí-li změnit svět, změní nejprve své vnímání a tedy i svůj vztah k životu.Vyvolají obrazy nových možností a vnější svět se změní. Právě proto shromáždění inckých stařešinů medituje a vizualizuje svět takový, jaký by jej rádi předali svým dětem.

Jedním z důvodů, proč se praktiky energetického léčení takúzkostlivě střežily, je, že byly snadno zaměňovány za pouhou sbírku

4

technik, zrovna tak jako bývá západní medicína chápána jakopou

há řada procedur. Mylně se domníváme, že  můžeme ovládnout

mistrovství energetického léčení tím, že se naučíme jakási pravidla.

Šamanovi nejde o pravidla či pojmy, šamanovi jde o vizia o Du

cha. A  tak i  když se léčivé praktiky často liší vesnici od  vesnice,

Duch zůstává neměnný. Při skutečném léčení nejde o nic menšího

než o  to, abychom se dokázali otevřít vizi naší vyléčené podstaty

a dotkli se nekonečna.

Šaman, mudrc, léčitel

KAPITOLA PRVNÍ

LÉČENÍ A NEKONEČNO

Kráčeli jsme mnoho dnů. Řekl jsem Antoniovi, že rádzalatím za autobus nebo taxi, ale nechtěl o tom nic slyšet.

Nenechal mě dokonce ani najmout koně. „Můj lid vždy chodilpěšky,“ řekl. A s nadšením poukazoval na to, jak mě hravě předběhne,

i když je mu už téměř sedmdesát.

Když jsme dorazili do  Sillustani, sundal jsem si boty a  smočil chodidla v ledovém jezeře. Je to přízračné místo, hřbitovrozprostírající se desítky mil podobně jako Údolí králů v Egyptě.V gigantických kamenných věžích jsou tu na břehu jezera Titicacapohřbeni pouze šamani, králové a královny. Ti nejlepší mistři kameníci pocházejí z  této země. Jak se mohla taková pokročilá technologie rozvinout právě tady u jezera na vrcholu světa?

Antonio mi vysvětlil, že  kamenné věže neboli chulpas nemají pouze připomínat zemřelé šamany, slouží jim jako dočasnédomovy, když se vracejí navštívit náš svět. Jsou to zcela osvobození mocní duchové, kteří se mohou zhmotnit kdykoli chtějí. Tato informace mi nepřidala na klidu. Přišli jsme tu strávit noc a vykonat obřad k uctění těchto prastarých šamanů.

„Vystoupili za hranice času,“ řekl Antonio. Upozornil mne,že pokud se má víra v realitu opírá o přesvědčení, že čas se odvíjí pouze jedním směrem, pak budu otřesen zážitkem vlastní budoucnosti. „Vyžaduje to skutečnou zručnost ochutnat budoucnost a nedovolit vlastnímu poznání, aby pokazilo tvé skutky nebo přítomnost.“

(Z DENÍKŮ)

6

KE K ARIÉŘE PSYCHOLOGA A  POZDĚJI LÉK AŘSKÉHO antropo

loga mě přivedla fascinace lidskou myslí. V  osmdesátých letech

jsem trávil stovky hodin v anatomických laboratořích. Chtěl jsem

se dozvědět, jak může mysl působit na  tělesné zdraví či nemoc.

Tou dobou jsem se nezajímal o duchovno, ať už v tradiční formě

či v New Age variacích. Byl jsem přesvědčen, že jedinouspolehli

vou metodou poznávání je věda. Jednoho dne jsem na Kalifornské

univerzitě krájel mozkovou tkáň, abych připravil vzorky pro mi

kroskopický výzkum. Mozek je nejúžasnější tělesný orgán. Díky

svým štěrbinám připomíná vlašský ořech těžký téměř půl druhého

kilogramu. Tyto zářezy a  závity vznikly jako jediná možnost, jak

mohla příroda přizpůsobit tenkou, ale rozsáhlou vrstvu šedé kůry

mozkové (neokortex) tvaru naší hlavy, aniž by se musela zvětšitleb

ka. Evoluce lidské rasy zde narazila na  anatomicky nepřekonatel

nou překážku při vývoji inteligentnějšího mozku. Pánevní pletenec

by totiž nevydržel, měla-li by porodním kanálem projít větší hlava.

Pod mikroskopem se dají pozorovat miliony synapsí, jež pro

pojují každou mozkovou buňku s  jejími sousedy výjimečnou sítí

živých vláken. Tyto neuronové sítě přenášejí rozsáhlé množství

motorických a senzorických dat. A přece je tato fascinace mozkem

výhradně věcí Západu. Například Egypťané se mozku věnovali jen

velmi málo, po smrti jej zkapalňovali a odváděli z těla, byť ostatní

tělesné orgány mumifikovali. Ten den jsme se v  laboratoři zaobí

rali otázkou, zda se lidská mysl omezuje na  funkci mozku, nebo

(když na to přijde) těla vůbec. Věděl jsem, že kdyby byl mozek tak

jednoduchý, abychom mu dokázali porozumět, my sami bychom

byli o tolik jednoduší, že bychom se k tomu nedobrali. A tak bez

ohledu na  to, jak úzkostlivě jsme zkoumali vzorky mozku, mysl

nám stále unikala. Čím více jsem se o mozku dozvídal, tím víc mě

mysl mátla.

Šaman, mudrc, léčitel

7

Byl jsem přesvědčen, že lidská rasa dokázala přežít miliony let před nástupem moderní medicíny, protože vědomí těla (body-mind) znalo vlastní cesty ke  zdraví. Přežili jsme rány, které se zanítily a  kosti polámané pádem do  rokle cestou pro  vodu. Jít k doktorovi bylo ještě před sedmdesáti lety našemu zdraví nebezpečnější než zůstat doma a nechat vědomí těla volný průběh. Na počátku dvacátého století medicína vynikala pouze v  oblasti diagnostiky. Ještě stále postrádala léčebné techniky, účinné léky a  chirurgické zákroky, které se rozvinuly až v období druhé světové války.Například penicilin, první antibiotikum, se ještě před rokem 1940nepoužíval. Vezmeme-li do úvahy neutěšený stav medicíny do poloviny dvacátého století, jak dokázali naši předkové celé ty tisíce let přežít ve  zdraví? Věděly přírodní společnosti něco o  mysli a  těle, něco starodávného, co jsme zapomněli a  snažíme se to znovu objevit v laboratoři?

Dnes už zavedený pojem psychosomatické nemoci byl původně spojován s hypochondrií: „je to vše jen ve tvé hlavě“. Až později byl až příliš skutečný vliv mysli na tělo potvrzen výzkumem. V jistém smyslu jsme se všichni stali experty na psychosomatické nemoci již v raném věku. Když se mi nechtělo do školy, dokázal jsem ve svých šesti letech vykázat symptomy nachlazení během několika minut. Psychosomatická nemoc se staví proti každému instinktu přežít, jež mají naše těla naprogramována tři sta milionů let dlouhou evolucí. Jak mocná musí být mysl, když přemůže všechny tyto mechanismy přežití a sebezáchovy. Jen si představme, co by se stalo, kdybychom mohli sešikovat tyto síly k vytvoření psychosomatického zdraví!

Za posledních pár desítek let se rozvinul obor psychologické neuroimunologie (PNI) studující vliv nálad, myšlenek a  emocí na naše zdraví. Výzkumníci v tomto oboru objevili, že naše mysl nesídlí v  mozku, je spíše rozprostřena po celém těle. Doktorka

Kapitola první: Léčení a nekonečno

8

Candace Pertová zjistila, že  neuropeptidy, molekuly, které kontinuálně proplachují naši krev a zaplavují prostory mezi všemibuňkami, téměř okamžitě reagují na každý pocit a náladu a účinně tak

mění naše tělo v jednu velkou vibrující a pulzující „mysl“. Naše tělo

jako celek zakouší každou emoci, kterou máme. Propast mezi myslí

a tělem se vyřešila objevem jediné molekuly. Přišli jsme také na to,

jak funguje psychosomatická nemoc. Víme, že když jsme v depresi,

každá buňka našeho těla to cítí, naše imunita je snížená a jepravděpodobnější, že onemocníme. Víme, že smích, není-li přímonejlepším lékem, pak je zcela jistě jedním z nejúčinnějších. Roky poté,

co jsem opustil laboratoř, objevili výzkumníci v oboru PNI to, co

šamani vždy věděli, a totiž že tělo a mysl jsou jedním. Vědci však

stále postrádají jistý prvek, který je jádrem veškerého šamanského

léčitelství, totiž Ducha.

HLEDÁNÍ DUCHA

Ve věku zhruba pětadvaceti let jsem se stal nejmladším klinickým

profesorem na Sanfranciské státní univerzitě. Vedl jsem vlastnílaboratoř biologické seberegulace, která zkoumala, jak energetické

léčení a  vizualizace mění chemické složení mozku. Technikami

energetického léčení jsme byli schopni zvýšit produkci endorfinů,

přirozených chemických látek  mozku snižujících bolest a vyvolávajících extatické stavy, téměř o  padesát procent. Ačkoliv jsme se

studenty učinili fascinující objevy, mé rozčarování narůstalo.Mohli jsme sice ovlivnit chemické složení mozku, ale ani v nejmenším jsme netušili, jak pomoci člověku trpícímu vážnou nemocí opět nabýt zdraví. Byli jsme jako děti, které objeví, že lze smíchat bláto a vodu a proměnit je v hlínu. Šlo mi o víc. Chtěl jsem přijít na to, jak vybudovat hliněné domy anebo přinejmenším dělat keramiku.

Šaman, mudrc, léčitel

9

Jednoho dne jsem si v biologické laboratoři uvědomil, že se mé

výzkumy musí týkat většího celku, a  ne se zaměřovat na  menší

a menší částice. Mikroskop nebyl vhodným nástrojemna zodpovězení otázek, jež jsem si kladl. Potřeboval jsem najít rozsáhlejšísystém, než jsou neuronové sítě mozku. Těch, kdo zkoumali takzvaný hardware, už bylo dost. Já jsem se chtěl naučit programovat systém. Žijí-li někde odborníci, kteří vědí, jak nasměrovat výjimečnémožnosti lidské mysli k  léčení těla, byl jsem připraven je najít. Musel jsem se dozvědět, co vědí. Antropologické příběhy napovídaly, že existují národy jako například australští Aboriginci a peruánští Inkové, jež tvrdí, že takové poznání uchovávají.

Pár týdnů nato jsem rezignoval na svou funkci na univerzitě. Mí

kolegové byli přesvědčeni, že jsem se zbláznil, když jsem zahazoval

slibnou akademickou kariéru. Vyměnil jsem svou laboratořza pohorky a letenku do Amazonie. Vydal jsem se učit u výzkumníků,

jejichž pohled se neomezuje čočkami mikroskopu. U  lidí, jejichž

poznání zahrnuje více než měřitelný materiální svět, o  němž mě

učili jako o  jediné realitě. Chtěl jsem se setkat s  lidmi, kteří vnímají prostor mezi řádky a vidí světelná vlákna, jež animují vše živé.

Chtěl jsem studovat s badateli, kteří znají onu stranu Einsteinovy

rovnice E = MC

2

, jež hovoří o energii.

Můj výzkum mě nakonec zavedl z amazonského pralesado pohoří peruánských And, kde jsem potkal Dona Antonia, jemuž

zbývalo jen pár let do  sedmdesátky. Z  pohledu člověka zvyklého

na západní standardy byl chudý. Nejenže neměl televizi, neměl ani

elektřinu. Tvrdil ovšem, že  okusil nekonečno. „Jsme světelné bytosti na cestě ke hvězdám,“ řekl mi jednou. „Ale budeš muset zažít

nekonečno, abys tomu porozuměl.“ Pamatuji si, že jsem se usmíval,

když mi léčitel poprvé řekl, že jsme tuláci po hvězdách a že jsme

tu od počátku času. Malebný folklór, pomyslel jsem si, smyšlenky

Kapitola první: Léčení a nekonečno

10

starého muže, který se zdráhá čelit nevyhnutelnosti vlastní smrti. Byl jsem přesvědčený, že se dumání Dona Antonia podobáarchetypálním strukturám psyché, jak je popsal Carl Gustav Jung.

Antonio interpretoval svůj mýtus doslovně, ne symbolicky jako já.

Nediskutoval jsem s ním. Pomyslel jsem na to, jak bych svébabičce, pravověrné katoličce, vysvětlil, že Panna Marie ve skutečnosti

neporodila jako panna, že jde o metaforu zobrazující zrození Krista

coby osvíceného syna Božího. Nikdy by to nepřijala. Pro ni bylpanenský porod historickým faktem. Předpokládal jsem, že v případě

úvah Dona Antonia o nesmrtelnosti se jedná o totéž. Pro oba staré

lidi se kouzelná metafora stala dogmatem. Mytolog JosephCampbell říkával, že realitu tvoří mýty, které nedokážeme prohlédnout.

Proto je pozice antropologa v jiné kultuře tak snadná. Tomu, kdo

stojí mimo ni, je přece vše tak jasné jako císařovy nové šaty.

Občas jsem se pokoušel Antoniovi ukázat, že císař je nahý a že zaměňuje mytologii za fakta. Tedy až do té doby, než jsem byl při tom, když doprovázel umírající misionářku. Vesnice zapadlá ve svahu byla zbudována okolo velké incké ruiny. Díly žulových městských hradeb byly tak precizně stesánya seskládány, že je na místě po staletí drželo pouhé tření.

Na hraně náhorní plošiny Inkové vybudovali pevnost, výspu své civilizace. Dnes, o  tisíc let později, žijí jejich potomci mezi ruinami a obhospodařují terasy svažující se z kopců. Na nádvoří se pasou slepice, prasata a lamy. Indiánská žena drtí v hmoždíři kukuřici. Starý muž nás vpustil do jedné z chýší. Stíny seprodlužovaly a  očím chvíli trvalo, než se přizpůsobily potemnělé místnosti. Žena s hlavou zahalenou černým šátkem a se svíčkou v ruce šeptala modlitby u čela postele, složené z palety podepřené dvěma dřevěnými přepravkami ve středu pokoje.

Šaman, mudrc, léčitel