načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: S orlem i lvem I. -- Příběhy českých vojenských duchovních od 17. století do první světové války – Martin Flosman

S orlem i lvem I. -- Příběhy českých vojenských duchovních od 17. století do první světové války

Elektronická kniha: S orlem i lvem I.
Autor: Martin Flosman
Podnázev: Příběhy českých vojenských duchovních od 17. století do první světové války

- V průběhu tří staletí existence vojenské duchovní služby v rakousko-uherské i československé armádě prošlo jejími řadami mnoho desítek českých kněží. Svoji službu ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 428
Rozměr: 22 cm
Úprava: ilustrace, portréty, faksimile
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Náboženství
Biografie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-7135-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V průběhu tří staletí existence vojenské duchovní služby v rakousko-uherské i československé armádě prošlo jejími řadami mnoho desítek českých kněží. Svoji službu vykonávali věrně a poctivě, i když do jejich životů zasáhly všechny dramatické zvraty pohnutých historických událostí. Předkládaná publikace představuje působení vojenské duchovní služby od nejstarších dob do roku 1919 a chce čtenáře seznámit s významnými postavami vojenského kléru a jejich prací v jednotlivých časových periodách. V širší perspektivě se dotýká dalších témat církevních dějin, jakými jsou vztah církve a státu nebo samotné přítomnosti duchovních v armádě. Zvláštní pozornost je věnována rakouskému válečnému námořnictvu, první světová válce, bojům na Slovensku a vůbec poprvé také duchovním v československých zahraničních legiích.
Na knihu navazuje druhý svazek představující fungování duchovní služby v československé armádě v letech 1918–1950 a vojenské kněze, kteří se svojí činností nesmazatelně zapsali do jejích dějin. Jsou mezi nimi generálové i prostí kněží, v jejichž řadách nechybí ani oběti nacistické perzekuce nebo poúnorového režimu. Obě části doprovází několik desítek unikátních, doposud nikdy nepublikovaných fotografií.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

T

R

A

U

M

AT

A

V

Á

L

K

Y

Vacha_srdce tak bohate_GU_Sestava 1 11/7/17 2:55 AM Page 1


G_ÚPRAVA_Sestava 1 11/14/18 2:54 AM Page 2


MARTIN FLOSMAN

S ORLEM

I LVE M

1. DÍL

G_ÚPRAVA_Sestava 1 11/14/18 2:54 AM Page 3


Ediční rada edice Traumata války

plk. v záloze MUDr. Pavel Budinský, Ph.D., MBA

Československá obec legionářská

Mgr. Jakub Drábik, Ph.D.

Historický ústav Slovenskej akadémie vied

PhDr. Roman Kodet, Ph.D.

Katedra historických věd

Západočeské univerzity v Plzni

prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc., dr. h. c.

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Technická univerzita Liberec

doc. PhDr. Jan Němeček, DrSc.

Historický ústav AV ČR, v.v.i.

doc. PhDr. Miroslav Šedivý, Ph.D.

Katedra historických věd

Západočeské univerzity v Plzni

T

R

A

U

M

AT

A

V

Á

L

K

Y

JandakArmenskagenocida_GU_Sestava 1 8/16/18 9:23 AM Page 4


MARTI N F LOSMAN

PŘÍBĚHY ČESKÝCH

DUCHOVNÍCH OD 17. STOLETÍ

DO PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY

NAKLADATELSTVÍ

C

-

POCHA

C

-

S O RLEM

I LVE M

1. DÍ L

G_ÚPRAVA_Sestava 1 11/14/18 2:54 AM Page 5


Copyright © Martin Flosman, 2018

Photos © AHM Prahy, Diecézní archiv Biskupství brněnského,

Historický sborník Karlovarska, KTF UK, Muzeum Šumavy

Kašperské Hory, Alois Navrátil, František Sekanina, SOA Beroun,

VHA Praha, VHA Bratislava, Adolf Žampach, 2018

Cover © Karel Kárász, 2018

Czech Edition © Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně

v Ústí nad Labem, Nakladatelství Epocha, Praha 2018

ISBN 978-80-7557-135-9 (print – Nakladatelství Epocha)

ISBN 978-80-7557-566-1 (ePub – Nakladatelství Epocha)

ISBN 978-80-7557-567-8 (Mobi – Nakladatelství Epocha)

ISBN 978-80-7557-568-5 (pdf – Nakladatelství Epocha)

ISBN 978-80-7561-144-4 (Univerzita J. E. Purkyně, Ústí nad Labem)

Odborní recenzenti:

Doc. PhDr. Kristina Kaiserová, CSc. – Filozofická fakulta Univerzity

Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Mgr. Bc. Pavel Heřmánek, Th.D. – Vojenský historický archiv Praha

Kniha vychází s finanční podporou prostředků na institucionální výzkum

Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

pro rok 2018.


Přísahám při všem, co jest mi svato, a v plné shodě se svým svědomím

a přesvědčením, že čs. republice budu vždy věren, presidenta a vlády

republiky jakož i všech svých představených poslušen; přísahám, že budu

všechny své služební povinnosti dle platných zákonů a nařízení přesně

a svědomitě vykonávati, přitom vždy jen prospěchu státu a zájmu služby

dbáti a tajemství zachovávati. Tak přísahám.

Návrh přísahy pro důstojníky nekombatanty z roku 1919


Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11 Literatura a prameny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .12 Duchovní v uniformě 23

Od dávné minulosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .23

Ve válkách 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32

Vojenská služba duchovních. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .39

Mezinárodně -právní ochrana vojenských kaplanů . . . . . . . . . . . . . . . . . .55 V císařském kabátě – vývoj vojenské duchovní správy v rakouské armádě od 17 do 19 století 58

Organizace duchovní správy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .58

Nekatolická vyznání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .86

Činnost vojenských duchovních. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .94

Hrdinství a ocenění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .113

Služební předpisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .115

Vojenské matriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .120

„Vlastizrádce“ plukovní kaplan Karel Mensinger. . . . . . . . . . . . . . . . . . .125 Duchovní služba v rakouském válečném námořnictvu 130

Duchovní správa a její organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .130

Pplk. duch. Ignác Husička. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .143 V zákopech Velké války – vojenská duchovní služba v letech 1914–1918 159

Otřes evropské civilizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .159

Organizace duchovní služby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .169

Činnost vojenských duchovních. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .179


Nástin personálních ztrát rakousko -uherského

polního kléru v první světové válce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .203

Matriky ve válce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .217

Kpt. duch. Jan Eybl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .223 Kněží – vlastenci a legionáři 246

Duchovní v zajetí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .246

Československé vojsko na Rusi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .248

Náboženské poměry v ruských legiích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .250

Kpt. duch. Josef Chadim . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .255

Pplk. duch. Theodor Věrný . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .267

Dobrý kamarád pplk. duch. Josef Šeda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .272

Kpt. duch. Mons. Johann Spannbauer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .277

Por. duch. Jan Baran. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .282

Npor. zdrav. Arnošt Tuček. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .286

Evangeličtí duchovní Ján Čierný, Josef Horváth a Jan Šťastný . . . . . . . .290

Itálie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .292

Bedřich Novoměstský a Antonín Pánik. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .294

Kpt. duch. Albert Hugo Stára OPraem.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .300

Francie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .307

Karel Laštůvka. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .308

Američtí katoličtí krajané . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .310

Kpt. duch. Karel Alfons Biskup OSB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .313

Popravy legionářů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .330 Boje na Slovensku 339

Těžký první rok Československé republiky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .339

Duchovní na Slovensku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .341

Zpráva pro prezidenta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .386

Blázen, nebo vlastenec? – Mjr. duch. František Hrobař . . . . . . . . . . . . .392

Škpt. duch. Mons. PhDr. ThDr. Josef Matocha. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .411 Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .415 Seznam použité literatury a pramenů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .416 Jmenný rejstřík. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .424


11

Úvod

„Dvacáté století bylo století hrůzné,“ prohlásil v jednom televizním rozho

voru známý exilový redaktor a bývalý ministr kultury Pavel Tigrid. Možná

můžeme být tvrdostí tohoto jeho výroku šokováni. Vždyť řada z nás, naši

rodiče i prarodiče jsme prožili ve 20. století celý anebo alespoň podstatnou

část našeho života a máme na něj mnohdy milé vzpomínky, ke kterým se

rádi vracíme. Při hlubším zamyšlení však musíme uznat oprávněnost této

věty. Vždyť celá jedna generace poznala během svého relativně krátkého

života dvě světové války, několik rozdílných politických systémů a státních

zřízení a běh 20. století určovaly zhoubné totalitní režimy, které za sebou

zanechaly miliony mrtvých. Tyto události ovlivnily nejen život společnosti,

ale zasáhly také do života jejích jednotlivců. Měnily jejich plány a cesty,

kterými chtěli směřovat za vytyčenými cíli, jejich rodinné, soukromé

i profesní životy.

Toto všechno se bezezbytku týká také vojenských duchovních. Jejich

životy by mohly být učebnicí 20. století. Vždyť narodil -li se takový mladý

muž v poslední čtvrtině 19. století a byl -li v prvních letech století násle

dujícího vysvěcen na kněze, sloužil v tak různých armádách, jako byla

rakousko -uherská, meziválečná prvorepubliková nebo poválečná česko

slovenská. Mnozí z nich se v době okupace aktivně zapojili do domácího

odboje, byli vězněni v koncentračních táborech a někteří za svobodu své

vlasti přinesli oběť nejvyšší. Někteří z nich působili ve vojenské duchov

ní správě ještě po únoru 1948 a na sklonku svého života byli po téměř

pětatřicetileté službě z armády vyhozeni. Několik bývalých rakouských

feldkurátů dosáhlo vysokých církevních úřadů, někteří vstoupili do legií,

jiní byli po druhé světové válce z republiky odsunuti nebo emigrovali. Co

osoba, to příběh; co život, to drama.


S orlem i lvem 12

Literatura a prameny

Přitom dějinám vojenské duchovní služby bylo v našem prostředí věnováno dosud jen málo pozornosti. Mimo ojedinělých monografií

1

se jedná

většinou o studie v odborných periodikách

2

nebo články v populárních

3

a regionálních

4

časopisech.

Oldřich Pejs v devadesátých letech podrobně analyzoval organizaci duchovní služby v československé armádě od roku 1918 do roku 1950. Jeho studie založené na solidním průzkumu archivních materiálů vycházely v letech 1991–2005 v časopisech Historie a vojenství a Vojenská história a z odborného 1

FLOSMAN, Martin, Padre a  Rebe. Vojenští duchovní československé zahraniční armády u Tobruku a Dunkerque, Praha 2015; STEHLÍK, Eduard, Páter Method. Ži‑ votní příběh generála duchovní služby Msgre Methoděje Kubáně, Praha 2006. 2

FLOSMAN, M., Vojenský duchovní P. mjr. Hugo Vaníček, S. J. Věrný Čech, poctivý kněz a statečný voják, in: Církevní dějiny, roč. 3, č. 6, 2010, s. 72–93; FLOSMAN, M., František Petružela – kapucín od Tobruku a od Dunkerque, in: Církevní dějiny, roč. 11, č.  11, 2013, s. 97–117; FLOSMAN, M., Jezuité v  uniformách, in: HRADECKÝ, T. – HORÁK, P. – BOŠTÍK, P. (eds.), České, slovenské a československé dějiny 20. sto‑ letí IX, Ústí nad Orlicí 2014, s. 43–58; FLOSMAN, Martin, Příběhy dvou vojenských duchovních v proměnách dvacátého století, in: Memo. Časopis nejen pro orální historii, roč. 6, č. 1, 2016, s. 38–76; JINDRA, Martin, Kamarád československých letců. Život vojenského duchovního CČS(H) Karla Vítězslava Víta, in: Paměť a dějiny. Revue pro studium totalitních režimů, roč. 9, č. 2, 2015, s. 15–26. 3

FLOSMAN, M., Trochu jiný feldkurát, in: Přísně tajné! Literatura faktu, roč. 19, č. 4, 2015, s. 43–57. 4

FLOSMAN, M., Kapucín od  311. bombardovací perutě, in: Věteřský zpravodaj, roč. 7, č. 13, 2013; FLOSMAN, M., Salesiáni a vojáci 1. Por. duch Štefan Sivák SDB, in: Zdislava. Časopis litoměřické diecéze, roč. 21, č. 5, 2015, s. 14–15; FLOSMAN, M., Salesiáni a vojáci 2. P. František Krutílek SDB, in: Zdislava. Časopis litoměřické diecéze, roč. 21, č. 6, 2015, s. 12–13; FLOSMAN, M., Salesiáni a vojáci 3. Ppor. duch. ThDr. Emil Škurka SDB, in: Zdislava. Časopis litoměřické diecéze, roč. 21, č. 7, 2015, s. 12–13.


13

Literatura a prameny

hlediska nebyly dosud překonány. Z devíti článků

5

jich je pět věnováno zá

padní zahraniční armádě v letech 1939–1945. Jan Stříbrný ve svém příspěvku zmapoval působení dvou vojenských rabínů, jeho text se však věnoval širší otázce židovské problematiky v zahraniční armádě na Západě.

6

Vedle těchto odborných studií nám částečný obraz poskytují také drobné zmínky o činnosti vojenských kaplanů ve starším tisku, častěji v relativně bohaté memoárové literatuře důstojníků nebo řadových vojáků.

7

V posledních

letech bylo publikováno také několik vzpomínek

8

nebo deníků

9

vojenských

duchovních. Zcela sporadicky se pak se zmínkami o nich můžeme setkat 5

PEJS, Oldřich, Duchovní služba v  čs.  leteckých jednotkách ve  Velké Británii za druhé světové války, in: Vojenská história, roč. 7, č. 1, 2003, s. 3–14; PEJS, O., Du‑ chovní služba ve slovenské armádě 1939–1945, in: Historie a vojenství, roč. 44, č. 2, 1995, s. 50–88; PEJS, O., Duchovní služba ve vládním vojsku, in: Historie a vojenství, roč.  43, č.  5, 1994, s. 35–47; PEJS, O., K  některým aspektům organizace duchovní služby v čs. armádě v letech 1918–1939, in: Historie a vojenství, roč. 40, č. 3, 1991, s. 133–164; PEJS, O., Vojenští duchovní v čs. armádě ve Francii (1939–1940), in: Vojenská história, roč. 4, č. 1, 2000, s. 37–53; PEJS, O., Vojenští duchovní v čs. pozemní armádě ve Velké Británii (1940–1943), in: Vojenská história, roč. 7, č. 3, 2003, s. 37– 53; PEJS, O., Vojenští duchovní v  Čs.  samostatné obrněné brigádě ve  Velké Británii (1943–1945), in: Vojenská história, roč. 9, č. 4, 2005, s. 30–49; PEJS, O., Vojenští du‑ chovní ve Skupině čs. armády na Středním východě (1940–1943), in: Vojenská história, roč. 4, č. 4, 2000, s. 22–34; PEJS, O., Vojenští duchovní v poválečné československé armádě (1946–1950), in: Historie a vojenství, roč. 44, č. 4, 1995, s. 135–166. 6

STŘÍBRNÝ, Jan, Židovští vojenští duchovní a židovská otázka v československém vojsku na západě v  letech 1939–1945. Příběh Alexandra Krause a  JUDr.  Hanuše Rebenwurzela ‑Rezka, in: KREJČOVÁ, H. –SVOBODOVÁ, J. (eds.), Postavení a osu‑ dy židovského obyvatelstva v Čechách a na Moravě v letech 1939–1945, Praha 1998, s. 162–220. 7

REICHL, Martin, F2074 vypráví... Vzpomínky příslušníka československé obrně‑ né brigády Jiřího Pavla, Červený Kostelec 2010. 8

VANÍČEK, Hugo, Duch a síla, Praha 2012. 9

SUDA, Stanislav, Deník z Velké války. Svědectví polního kuráta c. a k. armády z let 1914–1917, Brno 2017; GARKISCH, Miloš, První světová válka v denících feldkuráta P. Jana Evangelisty Eybla, in: Minulostí Berounska. Sborník Státního okresního archivu v Berouně, roč. 17, č. 17, 2014, s. 139–158; GARKISCH, M., První světová vál‑ ka v denících feldkuráta P. Jana Evangelisty Eybla (2. část), in: Minulostí Berounska. Sborník Státního okresního archivu v Berouně, roč. 18. č. 18, 2015, s. 185–222.


S orlem i lvem 14 také v odborných textech věnovaných jinému tématu, než je oblast duchovní služby.

10

Na českých univerzitách bylo obhájeno také několik kvalifikačních

prací,

11

ty se však věnují většinou duchovní službě v Armádě České repub

liky, jejímu přínosu a možnostem využití v současnosti. Dějiny duchovní služby tak zmiňují pouze v rámci obecného úvodu do tématu.

Obecně lze říci, že více zpracováno je působení vojenských duchovních v československé zahraniční armádě na Západě v letech 1939–1945, zatímco ostatním obdobím (armáda rakousko -uherská, prvorepubliková i poválečná) je věnováno pozornosti o poznání méně. Dalším příspěvkem k tématu se tak snaží být i tato publikace.

Velmi skromná je literatura věnovaná dějinám rakouského vojenského kléru. V podstatě jedinou významnou práci představuje kniha Emericha Bielika Geschichte der k. u. k. Militär ‑Seelsorge und des apostolischen Feldvicariates.

12

V ní podal vývoj vojenské duchovní péče od středověku

do konce 19. století. O struktuře vojenského kléru, rozsahu jeho působnosti a o výkonu vlastní duchovní péče podrobně informuje dobová církevní příručka apoštolského polního vikáře Johanna Michaela Leonharda Ve r‑ fassung der Militär ‑Seelsorge in den k. k. österreichischen Staaten.

13

Období

10

SEKERA, Martin, Válka v časopisech, časopisy ve válce, in: GEBHART, Jan – ŠEDIVÝ, Ivan (eds.), Česká společnost za velkých válek 20. století, Praha 2003. 11

HŮLKOVÁ, Petra, Úloha, poslání a  přínos Duchovní služby v  Armádě České republiky, Bakalářská práce, Fakulta humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, 2014; LAŇKA, Jiří, Fenomén náboženství v ozbrojených složkách. Možnosti kaplan‑ ství u PČR na základě reflexe zkušeností DS AČR, Diplomová práce, Teologická fakulta Jihočeské university v  Českých Budějovicích, 2010; MALÝ, Pavel, Duchovní služba v ozbrojených složkách z pohledu Policie České republiky, Diplomová práce, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2012; UHER, Zdeněk, Duchovní služba Armády České republiky, Diplomová práce, Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci, 2010; VARGA, Roman, Náboženská dimenze člověka – možnosti a  způsoby rozvoje. Duchovní služba v  Armádě České republiky, Diplomová práce, Teologická fakulta Jihočeské university v Českých Budějovicích, 2012. 12

BIELIK, Emerich, Geschichte der k. u. k. Militär ‑Seelsorge und des apostolischen Feldvicariates, Wien 1901. 13

LEONHARD, Johann Michael, Verfassung der Militär ‑Seelsorge in den k. k. öste‑ rreichischen Staaten, Wien 1842.


15

Literatura a prameny

první světové války je věnována kniha Viktora Lipusche Österreich -Ungarns katolische Militärseelsorge im Weltkriege,

14

kterou lze považovat za stěžejní

i přesto, že již existují rovněž mladší práce.

15

Činnost polních rabínů při

bližuje kniha Erwina Schmidla Juden in der k. (u.) k. Armee z roku 1989.

16

Z výše uvedeného tak vyplývá, že sekundární literatura k tématu není hojná. Primárním zdrojem informací o vojenské duchovní službě tak jsou především archivní materiály. Těch, stejně jako již bylo zmíněno u literatury, není mnoho. V aktech Generálního velitelství Praha, které vzniklo v roce 1719, je možné nalézt první zmínku o vojenském duchovenstvu až k roku 1800.

17

Písemnosti polních superiorátů stejně jako všech ostatních

pomocných orgánů

18

generálních velitelství se však u nás nedochovaly vů

bec.

19

Totéž platí i pro na ně navazující velitelství sborová.

20

Rakouský

polní klérus je v tištěných vojenských schematizmech poprvé uváděn od roku 1803,

21

a sice na prvním místě v rubrice vom Stabe. Jako samo

statná skupina jsou duchovní vedeni až od roku 1852.

22

Spisový materiál

14

LIPUSCH, Voktor, Österreich ‑Ungarns katolische Militärseelsorge im Weltkriege, Wien 1938. 15

KÜHNERT, Wilhelm, Die evangelische Militärseelsorge im alten Österreich, Wien 1974; LEGLER, Johannes, Militärseelsorge in der österreichisch ‑ungarischen Armee von 1867 bis 1918, Wien 1979; GRUBER, Franz, Aus der Geschichte der Militärseelsorge und der Militärseelsorger in Österreich, Wien 1987; STEINER, Peter, Militärseelsorge in Österreich. Aufbau, Gliederung und Organisation (1848–1992), Wien 1992. 16

SCHMIDL, Ervin A., Juden in der k. (u.) k. Armee 1788–1918. Jews in the Habsburg Armed Forces 1788–1918, Eisenstadt 1989. 17

Vojenský historický archiv Praha (VHA), BOHÁČKOVÁ, Eva, Generální velitel‑ ství Praha 1723–1882, Praha 1977, I. díl, archivní pomůcka, s. 63. 18

Spisy pomocných orgánů netvoří samostatnou registraturu a jejich agenda byla podle povahy začleněna do agendy jednotlivých oddělení. 19

VHA, BOHÁČKOVÁ, E., Generální velitelství..., s. 12. 20

VHA, BOHÁČKOVÁ, E., 9. sborové velitelství 1883–1919, Praha 1974, I. díl, archivní pomůcka, s. 9. 21

VHA, f. Sbírka schématismy, věstníky, zákoníky (Schématismy, věstníky), Oester reichischer militaer Almanach für das Jahr 1803. 22

VHA, f. Schématismy, věstníky, Militär -schematismus des Österreichischen Kaiserthumes 1852, s. 722.


S orlem i lvem 16 zásadního významu lze očekávat ve vídeňském Kriegsarchivu, kde jsou uloženy fondy Apoštolského polního vikariátu

23

a Dvorské válečné rady.

Ty autor neměl příležitost studovat a je třeba uvést, že množství archivního materiálu není dosud zcela vytěženo ani rakouskou historickou vědou.

Informace o působení vojenské duchovní služby v 19. století je možné čerpat z dochovaných úředních a pomocných knih

24

jednotlivých voj

skových těles, vojenských zařízení a polních superiorátů. Ve Vojenském historickém archivu v Praze (VHA) je dochováno celkem 37 těchto knih z let 1781–1935, většinou se jedná o knihy výnosů a nařízení (kopiáře oběžníků pro polní klérus), případně podací protokoly.

Pro přelom 19. a 20. století jsou ve VHA k dispozici vojenské služební předpisy. Ty jako pramen normativní povahy poskytují obraz o organizaci duchovní služby v rakousko -uherské

25

a československé

26

armádě.

Pro studium duchovní služby v prvorepublikové armádě je limitujícím faktorem skutečnost, že fond MNO dosud není archivně zpracován. O něco 23

Ve fondu o celkovém rozsahu 459 evidenčních jednotek jsou uloženy písemnosti centrálních orgánů vojenské duchovní správy z let 1489–1918, a to hlavně správy katolické. Naprostá většina archiválií pochází z období po roce 1773, starší jsou dochovány pouze torzovitě. Spisy jsou dochovány ve dvou řadách, vedle toho je řada z nich zařazena do věcných skupin (zajatecké tábory, dopisy, jurisdikce, zákony, patenty a nařízení, služební předpisy, dějiny vojenské duchovní služby, matriční výpisy, vojenské kostely a kaple, nadace, polní špitály, vzdělávací a výchovné ústavy, personálie, pastorační listy, tisky apod.). 24

VHA, f. Varia -R. 25

VHA, f. Sbírka vojenských předpisů Rakousko (Předpisy R), k. 1, sign. A-1, h, Organische Bestimmungen für die Militärseelsorge; VHA, f. Předpisy R, k. 15, sign. A-16, f, Bestimmungen für die Militärseelsorge und für die Matrikelführung im Kriege; VHA, f. Předpisy R, k. 15, sign. A-16, c, Dienstvorschrift für die Militärgeistlichkeit; VHA, f. Předpisy R, k. 138, sign. I-1, Vorschrift über die Führung der Militärmatrikeln; VHA, f. Předpisy R, k. 180, sign. A-1, h, Organische Bestimmungen für den Seelsorgedienst in der k.  k. Landwehr; VHA, f. Předpisy R, k. 194, sign. I-16, Statut für das k. u. k. Marine - Pfarr - Amt und Dienstvorschrift für die Marine – Geistlichkeit; VHA, f. Předpisy R, k. 194, sign. I-16, Statut für das k. u. k. Marinesuperiorat und Vorschrift über die Führung der Marinematrikeln. 26

VHA, f. Sbírka služebních knih branné moci, k. 13, inv. č. 35, sign. A -XI -I, Duchovní služba v míru a za branné pohotovosti státu.


17

Literatura a prameny

málo lepší situace je u období poválečného, kdy zpracovány jsou alespoň ročníky MNO 1945 a 1946. Materiál byl ovšem poškozen při povodních v srpnu 2002, kdy byl objekt karlínské Invalidovny, ve kterém v té době Vojenský historický archiv sídlil, zatopen rozvodněnou Vltavou.

Předkládaná publikace představuje působení vojenské duchovní služby od nejstarších dob do roku 1950 a chce čtenáře seznámit s významnými postavami vojenského kléru a jejich prací v jednotlivých historických epochách. V širší perspektivě se dotýká dalších témat církevních dějin, jakými jsou vztah církve a státu nebo samotná přítomnost duchovních v armádě. Jednotlivá údobí vždy tvoří samostatnou kapitolu, v níž je představena organizace a působení duchovní služby v této časové periodě. Těžiště zájmu však tvoří století dvacáté.

První svazek se věnuje genezi a vývoji struktury duchovní služby v armádě. Přestože přítomnost kněží při vojsku můžeme pozorovat od dávných časů, zvláštní pozornost je věnována utváření institucionalizované podoby úřadu duchovní správy na půdě konkrétního státního útvaru – habsburské říše. Světový konflikt pak potvrdil význam přítomnosti kněží ve vojsku. Navazující druhý díl představí fungování duchovní služby v československé armádě v letech 1918–1950 a vojenské kněze, kteří se svojí činností nesmazatelně zapsali do jejích dějin. Jsou mezi nimi generálové i prostí kněží, v jejichž řadách nechybí hrdinové domácího odboje ani oběti nacistické perzekuce nebo poúnorového režimu. Obě části doprovází několik desítek unikátních, doposud nikdy nepublikovaných fotografií.

V rámci jednotlivých časových období jsou vždy průběžně prezentovány medailonky konkrétních vojenských duchovních, jejichž služba a osudy jsou pro daný časový úsek charakteristické. Výzkum starších dějin do začátku 19. století představuje samostatný okruh otázek. Aktivity vojenských duchovních v 19. století jsou mnohdy propojeny s národním hnutím. Století dvacáté pak přineslo několikerou likvidaci této armádní složky a opakované úsilí o její obnovení. Práce si v žádném případě nechce činit nárok na úplnost. Z několika stovek duchovních, kteří v prvních pěti dekádách 20. století ve vojsku sloužili, bylo selektivně vybráno pouze několik desítek osobností, jejichž životní příběh může oslovit i dnešního čtenáře. Nebylo úmyslem, aby publikace působila dojmem jakési hagiografie.


S orlem i lvem 18 Nicméně zásluhy vojenských duchovních dalece převyšují všechna jejich osobní selhání. Proto by bylo nespravedlivé jejich práci více odsuzovat než chválit. I tak jsou zmíněny základní obtíže, jež provázely jejich službu, i osobní konflikty, kterým se při nejlepší vůli mnohdy nedokázali vyhnout.

Při sestavování jejich portrétů byly využity především vojenské personální spisy. Jedná se v první řadě o kmenové listy a kvalifikační listiny. Oba typy osobních spisů sahají k samým počátkům evidence vojenských osob do období reforem Marie Terezie a Josefa II. a používaly se až do roku 1950, tedy úctyhodných 180 let. Jejich vznik souvisí s centralizací a rozsáhlými reformami civilní a vojenské správy.

Sbírka kmenových listů vznikla z činnosti náhradních těles vojenských jednotek, která měla za úkol vést už v míru kmenovou agendu pro běžnou potřebu doplňování armády i jako důležitý podklad pro vypracování mobilizačních plánů. Kmenové listy navazovaly na dříve používané Musterlisten a Standeskarten vedené v letech 1740–1820. Jejich vznik byl umožněn zkvalitněním státní evidence obyvatelstva a souvisí se zavedením konskripčního systému doplňování mužstva. Reskriptem z 10. března 1770 bylo nařízeno duchovním, aby po skončení probíhající konskripce podávali čtvrtletně krajským úřadům výkazy ze všech tří druhů matrik s odkazy na právě zaváděná domovní čísla. Ty byly podkladem pro vypracování přesnějších odvodních seznamů. K dalším výrazným změnám v evidenci došlo po vydání branného zákona v roce 1868. Branné předpisy z roku 1912 v § 24 stanovovaly, že správci matrik (tj. faráři) byli povinni v každém roce ve spolupráci se starostou obce výpisem z matrik narozených vypracovat seznam branných povinníků, tj. jinochů, kteří v příštím kalendářním roce završí 19 let.

Sbírka vojenských kmenových listů uložená ve Vojenském historickém archivu v Praze zahrnuje osobní spisy vojáků narozených v rozmezí let 1750–1910, přičemž jednotlivé ročníky jsou různě dochované a rozsah v jednotlivých ročnících kolísá. Ročníky narozených v letech 1750–1865 jsou poměrně torzovité, ročníky 1865–1875 nejsou dosud archivně uspořádány a ročníky narozených 1887–1910 byly v minulosti na základě neodborného rozhodnutí z větší části necitlivě proskartovány. Mladší ročníky, tedy vojáci narození po roce 1910, mají své osobní spisy uloženy ve vojenských


19

Literatura a prameny

archivech v Bratislavě (ročníky 1911–1920) a v Trnavě (ročníky narozených od roku 1921).

Vnější a vnitřní znaky kmenových listů se v průběhu staletí měnily. Až do poloviny 19. století byl veden jeden list předtištěný na šířku oboustranně. Ve druhé polovině 19. století byly údaje psány na dvojlistu předtištěném na výšku. Postupně do něj byly vkládány další listy. Kmenové listy z 18. století obsahují jen nejzákladnější údaje: jméno a příjmení, rok a místo narození (včetně panství), náboženské vyznání, stručný popis osoby, datum odvodu, datum nástupu do první činné služby, druh zbraně, číslo pluku, praporu a setniny a příslušné změny, jimiž voják prošel. Zrušení původně doživotní vojenské služby v roce 1802 a zřízení zeměbrany a zálohy si vyžádalo rozšíření údajů o délce služby v řadovém vojsku, v záloze a v zeměbraně.

Od poloviny 19. století se tak počet rubrik výrazně zvýšil a nově se uvádí také příslušnost k obci v době odvodu, dosažené vzdělání civilní a vojenské (včetně znalosti jazyků), jiné dovednosti a schopnosti (například od roku 1913 řízení motorového vozidla), civilní povolání a rodinný stav. Od konce 19. století se začínají dodatečně dopisovat jména rodičů včetně rodného příjmení matky a celá adresa blízkých příbuzných. Příslušnou rubriku však obsahují až formuláře vytištěné po vzniku Československé republiky. V souvislosti se zvýšeným pohybem obyvatelstva v 19. století se sledovaným údajem stává také plná adresa bydliště včetně pozdějších změn. Vložené superarbitrační listy mohou obsahovat zdravotní údaje odvedených, kteří žádali o zproštění služebních povinností ze zdravotních důvodů, a u zraněných nebo nemocných vojáků, přičemž se důsledně zjišťovalo, zda ke změně zdravotního stavu došlo v důsledku plnění vojenských povinností.

Osobní spisy vojáků jsou vedeny pouze po dobu trvání branné povin

nosti, tedy do dovršení věku padesáti let. Jakékoli pozdější změny nejsou zaznamenávány. Neobsahují proto údaje o úmrtí, pokud k němu nedošlo v průběhu vojenské služby nebo v době trvání branné povinnosti. Zápisy jsou však dodatečné, tedy zjištěné v době, kdy se branec nedostavil na rozkaz, kterým byl povolán na vojenské cvičení nebo k nástupu činné služby v případě mobilizace. Někdy úmrtí nebylo oznámeno vojenským úřadům vůbec. Až do roku 1918 jsou vojenské osobní spisy psány výhradně


S orlem i lvem 20 německým jazykem a kurentním písmem. Po vzniku republiky se přistupuje k vyplňování předtištěných formulářů mechanickým psacím strojem. V textu se užívá tehdy vžitých zkratek a k jejich rozluštění je třeba znát dobovou vojenskou terminologii. Data v období první světové války však byla málo pečlivě zaznamenávána a mnohdy úplně chybí.

Kvalifikační listiny důstojníků navázaly na dříve užívané konduitní listiny, které byly v podstatě vysvědčením o chování a potvrzením způsobilosti. Podobně jako kmenové listy poskytují stručné informace k průběhu vojenské služby (vstup do armády, přeložení, povýšení, propuštění). Ve větším rozsahu, než spisy řadových vojáků však obsahují údaje o postupu v hodnosti, služebním zařazení, údaje o vojenském vzdělání a absolvovaných kurzech včetně prospěchu, zápočty let vojenské služby pro výpočet odpočivných platů, záznamy o přiznání různých finančních nároků, vyplácení služného a dalších požitků (příspěvek na ošacení nebo dráhu), záznamy o nemocech, dovolených, disciplinárních řízeních, trestech a další informace vyplývající ze služebního poměru. Podstatnou část důstojnického spisu tvoří každoroční kvalifikační popis, ve kterém nadřízený hodnotil osobnostní, lidské a charakterové vlastnosti důstojníka, jeho intelekt, vzdělání, vojenské schopnosti a na jejich základě stanovoval stupeň kvalifikace a nastiňoval další možnou perspektivu (povýšení, přeložení na významnější místo). Na rozdíl od spisů mužstva jsou u důstojníků zaznamenávány také sňatky a narození dětí a rovněž osobní a rodinné hmotné a finanční poměry (bytová situace, dluhy). Setkat se můžeme i se záznamy o úmrtí, neboť v případě důstojníků se jednalo o vojenského důchodce, který setrvával v evidenci vojenské správy i po splnění branné povinnosti a přeložení do výslužby. Studium osobních spisů jakožto materiálů úřední povahy má zásadní význam při zpracování životopisů jednotlivých osobností.

Desetiletími zaužívané kmenové listy a kvalifikační listiny byly v roce 1949 zrušeny a nahrazeny novým typem personální dokumentace podle sovětského vzoru. V roce 1950 byly uzavřeny a nebyly do nich prováděny žádné další záznamy, byť s určitými výjimkami se můžeme setkat. Pro vojáky základní služby byl zaveden tzv. krátký osobní spis a pro důstojníky z povolání vojenský osobní spis. Ty kromě vojenských záznamů nyní obsahují také služebně politické charakteristiky, posudky, životopisy a jiné. Nově se


21

Literatura a prameny

také setkáváme s portrétní fotografií, kmenové listy ani kvalifikační listiny až do roku 1949 fotografie neobsahují.

Pro doplnění životopisných dat byly využity i další materiály úřední povahy personálního charakteru: osobní spisy církevní provenience, dokumentace související s evidencí obyvatelstva nebo materiál vzniklý z činnosti represivních aparátů. U trestně stíhaných osob byly vytěženy justiční materiály. Ve zcela ojedinělých případech byly využity rovněž archivní materiály osobní povahy (vzpomínky, deníky) u těch duchovních, ke kterým se dochovaly.

Dramatické zvraty, které provázely první půli 20. století, výrazně ovlivnily nejen strukturu společnosti a politický i hospodářský systém, ale zasahovaly také do života jednotlivců a měnily jejich osudy a další směřování. Jak tzv. „velké dějiny“ ovlivňují osudy „malých“ jednotlivců, kteří je svými životy vyplňují, to můžeme v následujícím textu sledovat i na poněkud netypické profesní skupině vojenských duchovních. Vždyť také jejich životy kopírovaly všechny eskapády první poloviny 20. století. Přitom i zde platí, že více než vzpomínat je třeba se poučit.



23

Duchovní v uniformě

Od dávné minulosti

Tato první kapitola naznačuje stručný přehled práce vojenských duchovních od nejstarších dob do 20. století a ve zkratce se dotýká jejich činnosti v různých časových údobích. Spojení vojska a duchovních je zřejmě tak staré, jako válčení samo. Boje a války s sebou přinášely zranění a smrt bojovníků. Přítomnost kněží jim měla ulehčit překonání těchto osudových chvil. Duchovní péče o umírající, povzbuzování raněných, pochovávání padlých, vyprovázení vojáků na bojiště, žehnání, oběti a modlitby za vítězství, za ukončení konfliktu a za mír – při všech těchto rituálech byla přítomnost kněží nezastupitelná.

Jejich role se však lišila a vyvíjela v návaznosti na kulturu a náboženství, které zastupovali, a na historické změny, kterými společnost procházela. „Ve všech dobách a národech bylo za zvlášť důležité považováno věnovat se duchovním záležitostem také ve vojenských leženích, ano a obzvláště tam je konat se zvláštní vážností a okázalostí.“

27

Tak začíná Emerich Bielik

úvod ke svým dějinám. „Pohanští kněží v nich přinášeli oběti na oltářích, modlili se za vítězství a z vnitřností obětních zvířat či letu ptáků věštili úspěch či neúspěch v boji.“

28

Ze staré Mezopotámie máme zmínky o kou

zelnících kráčejících v čele vojsk táhnoucích do boje, aby je povzbuzovali k udatnosti. „Či nestavěli již pohanští Římané obrazy a symboly svých 27

BIELIK, E., c. d., s. 1. 28

Ta m t é ž .


24 S orlem i lvem bohů v čelo svých legií? Nenosili i pohanští předkové naši s sebou do války sošek svých model domácích a bůžkův?“

29

Bible ve Starém zákoně zmiňuje na více místech účast duchovních ve válkách. Ve druhé knize Mojžíšově je popisován boj Izraelitů s Amalečany v Refidim. Zatímco Izraelité bojovali, Mojžíš vystoupil na pahorek, aby se modlil. Když měl Mojžíš zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když jeho ruce ochably a klesly, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily. Árón a Chur tedy podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory.

30

Když měl Mojžíš zdvižené ruce, znamenalo to, že je bojovníkům předávána mimořádná síla. Tato mimořádná moc je přijatá od Hospodina 29

ZHÁNĚL, Rudolf, Pomocná vojenská duchovní správa 8, in: Časopis katolického duchovenstva, roč. 49, č. 10, 1908, s. 652. 30

Ex. 17,8–13.

Řeholní kněz poskytuje poslední útěchu umírajícímu vojákovi. Výřez ze studie

k monumentální nástěnné malbě (13×3 m) Daniela Maclise Setkání Wellingtona

a Blüchera po bitvě u Waterloo z roku 1858 (veřejně dostupné).


25

Duchovní v uniformě

a z Mojžíšových rukou přechází na izraelské bojovníky. Když Mojžíšovy ruce klesají, přestává působit Hospodinova síla a moc v izraelských bojovnících. Mojžíš měl po boku druhy, kteří ho podepřou, když jeho vlastní síly umdlévají. Z každé strany mu tedy Árón a Chur podpírali unavené ruce, takže Mojžíš mohl mít ruce zdvižené po celou dobu boje až do setmění. Na místě vítězné bitvy postavil Mojžíš oltář a pojmenoval jej Hospodin je má korouhev

31

– tedy vojenský symbol, symbol jednoty a pospolitosti

a zároveň symbol jednotky a její cti.

V páté knize Mojžíšově nalezneme kapitolu nazvanou Pokyny pro dobý‑ vání měst. „Než podstoupíte boj, přistoupí kněz a promluví k lidu. Řekne jim: ‚Slyš Izraeli! Dnes podstupujete boj proti svým nepřátelům. Neklesejte na mysli, nebuďte ustrašení, nemějte z nich hrůzu. Vždyť Hospodin, váš Bůh, jde s vámi, aby za vás bojoval s vašimi nepřáteli a zachránil vás.‘“

32

Kněz zde posiluje vojsko před bojem a jako služebník Boha krále rozněcuje bojovníky k udatnosti.

Také v knize Jozue jsou popisováni levitští kněží nesoucí archu úmluvy, kteří doprovázejí vyvolený národ na jeho cestě do Izraele a hrají jistou významnou úlohu i v otázce boží přízně ve válečných záležitostech.

33

Ob

léhání Jericha pak svatopisec popisuje jako liturgický obřad, v němž má své místo archa úmluvy nesená kněžími, rituální čistota vojáků, troubení rohů a další jevy obvyklé ve slavnostních procesích.

34

V uvedených případech pochopitelně nemůžeme hovořit o vojenských kaplanech v dnešním smyslu slova. Mohou však být pro současné vojenské duchovní jistou inspirací, pokud jde o modlitbu za svěřené vojáky, kteří se na duchovní podporu kněží doprovázejících jednotku mohou vždy spolehnout.

Římský tetrarcha Konstantin, který dosud vyznával staré pohanské náboženství, měl večer před bitvou u Milvijského mostu zvláštní vidění. Při západu slunce spatřil na obloze planoucí kříž s písmeny XP (Χριστός) 31

Ex. 17,15. 32

Dt. 20,2–4. 33

Joz. 4,10–14. 34

Joz. 6,1–20.


26 S orlem i lvem překříženými přes sebe a pod nimi nápis In hoc signo vinces.

35

Proto ho

nechal vyrýt na štíty svých bojovníků. Následujícího dne 28. října 312 porazil čtyřnásobně silnější armádu císaře Maxentia. Vítězství bylo připsáno Kristu a Konstantin poté zásadně změnil náboženskou politiku říše ve prospěch dosud pronásledovaného křesťanství.

Co existovalo v pohanských dobách, nemohlo být opomenuto ani s šířícím se křesťanstvím. „Proto také křesťanští králové a vojevůdci se o to starali, aby vedle žoldu pozemského dostávalo se vojínům vždy i daleko drahocennějšího poučení duchovního. Ano, kněz a náboženství nejsou nikterak v řadách vojenských zbytečnými, nýbrž naopak činiteli velmi důležitými.“

36

Již za časů Karla Velikého byli při vojsku kněží, aby pečovali o duchovní potřeby vojáků a vojevůdců. Od nich se očekávala duchovní pomoc, povzbuzování a útěcha, nikoli přímá účast v bojích. V tomto duchu byla vnímána jejich přítomnost ve vojsku vždy, i v obdobích, kdy jejich působení ještě nebylo institucionalizované. Ve všech historických obdobích existovala představa, že vojenský duchovní bojuje slovem a duchem, nikoli se zbraní v ruce.

První písemná zmínka o konkrétním vymezení pravomocí duchovních v armádě pochází ze 6. století. Jedná se současně i o nejstarší nebiblický pramen svědčící o péči církve o duchovní potřeby vojáků. V Graciánově dekretu nacházíme zprávu, že na žádost císařské posádky v přímořském městě Civitavecchia tamní biskup Laurencius se souhlasem papeže Pelagia I. zřídil u jednotek stálou duchovní službu a na přání vojáků byli jejich pastorací pověřeni jeden kněz, jeden jáhen a jeden podjáhen. Nešlo však o institucionalizaci vojenského duchovenstva, rozhodnutí se vztahovalo pouze na jeden konkrétní případ.

Zásadní písemnou zmínku o duchovních ve vojsku máme z roku 742. Církevní synoda svolaná franským majordomem Karlomanem na 21. dubna do Mohuče, které předsedal arcibiskup a budoucí hlavní patron Německa svatý Bonifác, ustanovila, „že duchovním se zakazuje důrazně nosit zbraň 35

V tomto znamení zvítězíš. 36

ZHÁNĚL, R., Pomocná vojenská duchovní správa 8, s. 652.


27

Duchovní v uniformě

a táhnout do války s výjimkou těch, kteří doprovázejí vojsko, aby zde konali mše a přenášeli svaté ostatky. Kníže má mít při sobě jednoho nebo dva biskupy spolu s jejich kaplany a každý prefekt jednoho kněze, aby mohli vyslechnout jejich zpověď a uložit jim pokání“.

37

Od té doby vždy nacházíme v armádě duchovní, ovšem nikoli proto, aby vládli zbraněmi, ale aby konali pro vojáky bohoslužby, udělovali jim svátosti, těšili raněné a pochovávali mrtvé. V křesťanských dějinách tak prakticky nelze nalézt období, kdy by vojsko kteréhokoli křesťanského panovníka nedoprovázel kněz či mnich. Například roku 1038 táhl s českým knížetem Břetislavem do Polska také pražský biskup Šebíř, jak o tom píše ve své kronice Kosmas. V roce 1158 doprovázel krále Vladislava do Itálie biskup Daniel.

V Anglii se první vojenští kněží objevují také již v 8. století a to, vcelku logicky, na válečných lodích,

38

protože na rozdíl od pevniny byli námoř

níci uprostřed nekonečné vodní plochy odkázáni na pomoc těch, kteří se nacházeli pouze v jejich bezprostřední blízkosti.

Ve středověku se křesťanští duchovní běžně účastnili válečných tažení. Odo, hrabě z Kentu a biskup v Bayeux, v roce 1066 spolu se svým bratrem Williamem, vévodou z Normandie, napadl Anglii. Odo vedl do boje svých 120 rytířů. Protože mu však jeho postavení biskupa zakazovalo nosit meč, používal jako zbraň svou biskupskou hůl. Odo zemřel při jedné z křížových výprav, když během cesty k Božímu hrobu zimoval na Sicílii.

Pro několik následujících staletí nemáme písemné doklady o ustálené spolupráci duchovních a armád. Ani v tak extrémních případech jako byly křižácké výpravy nebo náboženské války nebyla přesně vymezená pravidla pro působení kněží ve vojenských jednotkách, v ošetřovnách či na bojištích, přestože i tam poskytovali pomoc, útěchu a duchovní péči. Jejich činnost závisela na vůli velitele, zpravidla se jednalo o dobrovolnou službu. 37

BIELIK, E., c. d., s. 1. 38

The Entertainment Industry Chaplains, The 3000 Year History of Chaplaincy, dostupné z: <http://enterchaplains.blogspot.cz/p/3000-year -history -of -chaplaincy. html> [cit. 2. 7. 2018].


28 S orlem i lvem

Papeži Juliu II.

39

se přezdívalo „papež – válečník“, neboť svým vojskům

velel na koni a v plné zbroji. V roce 1506 založil Švýcarskou gardu, která chrání papeže dodnes.

Za patrona vojenských kaplanů prohlásil Jan Pavel II. generálního vikáře františkánského řádu svatého Jana Kapistránského,

40

který působil

také v Brně a v Olomouci. Chodil bos jako František z Assisi a konal zázraky. Ve svých sedmdesáti letech se stal vůdčí osobností křížové výpravy proti Osmanské říši. Při obléhání Bělehradu v roce 1456 stanul po boku uherského magnáta Jana Hunyadiho. Stál během bitvy na hradbách, mával korouhví a volal jméno „Ježíš“. Přisuzuje se mu výrok: „Vojenský kněz má hlásat lásku k vlasti, odvahu a statečnost, nemá brát do rukou zbraň, má ošetřovat raněné, zachraňovat duše, pochovávat mrtvé, rozvíjet v sobě i okolo sebe ducha modlitby, obětovat se za správnou věc a konat skutky milosrdenství.“

41

Při nástinu vývoje armády až k dnešku je třeba se zmínit o praxi středověkého lenního systému, která zavazovala k povinnosti osobní a bezplatné vojenské účasti ve válečném tažení. Vojenské zřízení Českého království formalizoval svým ustanovením Karel IV. a přetrvávalo v základních rysech hluboko do 15. století. Jeho podstata spočívala v uplatňování lenního závazku šlechticů vůči králi. Ten měl v případě potřeby postavit vojsko složené ze svých vazalů a svolané hotovosti. Tu tvořili všichni svobodní, kteří se měli na panovníkovu výzvu dostavit i se svými lidmi. Vojenská povinnost tedy vyplývala z jejich lenní vazby na krále a vojenská povinnost poddaného zase zprostředkovaně z vojenské povinnosti jeho pána. Systém měl svůj morální étos vyrůstající ze středověkého ideálu rytířství, věrnosti a oddanosti pánovi a ochoty nasadit život svůj i životy svých poddaných v jeho službách. 39

Papežem v letech 1503–1513. 40

Žil v letech 1386–1456. 41

KODAJOVÁ, Daniela, Genézia inštitúcie kuráta a pohnuté osudy niektorých vo‑ jenských kňazov, in: KODAJOVÁ D. (eds.), Sláva šľachetným IV. Osudy kapitánov slovenských dobrovoľníkov 1848/49 a  vojenských duchovných, Liptovský Mikuláš 2016, s. 141.


29

Duchovní v uniformě

Brzy se však taková osobní účast ve válečném tažení stala příliš zatěžující, a tak velmoži začali posílat za sebe jako náhradu své služebníky, kterým za zastupování v bojích platili. Odtud už je jen krok k vojskům žoldnéřským a k lancknechtům. Dalším problémem využívání takového způsobu svolávání vojska byla jeho pomalost a těžkopádnost. Obtíž představovala i tradiční praxe spočívající v nasazování zemské hotovosti pouze k obraně země a o jejím vyslání mimo území království musel rozhodovat sněm.

Panská sídla měla vlastní hradní kapli, ve které působil soukromý kaplan té které rodiny. Protože mnoho laiků a zpravidla i šlechticů bylo nedostatečně vzdělaných nebo zcela nevzdělaných, podíleli se často i na správě a chodu panství (anglické clerk – úředník tak pochází z latinského klerik – duchovní). Rozumí se tedy, že táhl -li pán do války, doprovázel ho i jeho osobní domácí kaplan.

V prvním století novověku vedle sebe stále fungovaly zemská hotovost i žoldnéřské vojsko. Každý příslušník zemských stavů postavil určitý počet vojáků anebo zaplatil odpovídající částku. Podstatně efektivnější se však od pozdního středověku stalo najímání profesionálních žoldnéřů jak při obraně země, tak při jejich nasazování mimo domácí území, a zkušení velitelé se stále častěji klonili k profesionalizaci armády na úkor zemské hotovosti.

Rovněž rozdělení šlechty na katolickou a protestantskou vyjevilo v souvislosti s armádou potřebu nevyhnutelných změn. Ukázalo se, že katolický císař se nemůže v budoucnu spoléhat na loajalitu protestantské šlechty a středověký systém vojenské služby založený na závazcích vůči panovníkovi je třeba nahradit systémem námezdné vojenské služby masového počtu vycvičených vojáků. Válčení se tak stalo povoláním.

Z tohoto období se nám o vojenských duchovních nedochovalo příliš zpráv. Jejich existence se však předpokládá s tím, že svolavatel pluku najímal i duchovního. Ten také rozhodoval o jeho výstroji a platu. Stejně jako ostatní vojáci byli najatí duchovní po každém uzavřeném příměří propuštěni, byl jim vyplacen žold a byli zbaveni všech závazků.

Z této doby také pocházejí nejstarší instrukce pro vojenské duchovní a popis jejich funkce. Duchovní měl být zbožný a odvážný křesťanský muž, který byl počítán mezi důstojníky a měl i stejné zaopatření. Pobýval


30 S orlem i lvem v důstojnickém stanu a jeho úkolem bylo vykonávat duchovní poslání. Vojákům i důstojníkům hlásal boží slovo, utěšoval raněné, vybízel k jednotě, statečnosti a trpělivému snášení obtíží vojenského stavu. Sám má být mužem učeným, zbožným a křesťanským. Vojsko, které bylo svoláváno bubnem před stan hejtmana, měl napomínat ke zbožnosti a spravedlnosti, ke křesťanské kázni a bohumilému životu a kárat jejich nepravosti. K roku 1531 je vlastní kaplan zmiňován i jako součást štábu polního dělostřelectva.

42

Použití pěchoty ve větším taktickém měřítku a její organizace spadá do časů císaře Maxmiliána I., který organizoval lancknechty pod vedením zkušených vojevůdců do organizačních celků, tzv. houfců. Velitelem takového houfce byl polní plukovník, který tyto houfce sestavoval pouze pro dobu trvání války. Lancknechtský houfec se členil do několika praporců. Počet praporců nebyl v každém houfci stejný, avšak praporec již míval zpravidla stálý počet příslušníků – 400 mužů. Koncem 16. století mizí z vojenské řeči výraz lancknecht a na jeho místo se dostává výraz pěšák.

Značný posun v organizaci armády znamenala třicetiletá válka. Zatímco na jejím začátku se ještě běžně setkáváme s žoldnéřskými pluky, o třicet let později jsme svědky budování stálé armády pod přímou podřízeností panovníka jako vrchního velitele, který svůj úřad vykonává prostřednictvím Dvorské válečné rady. V jejím průběhu totiž došli velící generálové k poznání, že ke zdárnému vedení válek je nutně zapotřebí již v době míru stále školeného vojska. Proto po jejím skončení dochází v evropských armádách k ponechání některých pluků ve zbrani jako kádru příští mírové armády. V rakouských zemích zůstalo ve zbrani devět pěších pluků, z nichž nejstarší byly pluk 11 doplňovaný z jižních Čech a pluk 8 doplňovaný branci z Brna a okolí. Úkolem nově budovaných jednotek je ochrana země před vnějším nepřítelem a udržování vnitřního pořádku i v době míru. Přechod ke stálým armádám v podřízenosti státu byl podpořen i dalšími procesy patrnými v tomto období, zejména absolutistickým způsobem vlády a existencí silných centralizovaných monarchií. Od roku 1718 se začíná užívat názvu pěší pluk. Od roku 1766 byly pěším plukům přikázány stálé posádky. 42

VHA, VORLÍČEK, Jiří, Historický vývoj organizace jednotlivých druhů zbraní rakousko ‑uherské armády 1648–1914, Praha 1974, strojopis, s. 40.


31

Duchovní v uniformě

Přítomnost duchovních ve vojsku není možné vnímat pouze formálně. Mnohdy znamenali skutečně významnou duchovní a morální podporu pro bojující muže. Na začátku září 1683 dorazil polský král Jan III. Sobieski se svými deseti tisíci pěšáky a čtrnácti tisíci jezdci na Kahlenberg – vysoký vrch nedaleko již tři měsíce Turky obležené a zoufale se bránící Vídně. V noci z 11. na neděli 12. září v ruinách kostelíku, který předtím vyznavači islámu rozmetali, sloužil papežský vyslanec blahoslavený Marek z Aviana mši svatou, při níž polský král sám ministroval a s četnými rytíři svého vojska přistoupil k svatému přijímání. Druhého dne pak jeho andělští husaři spolu s dalšími koaličními vojáky na hlavu porazili tureckou armádu Kara Mustafy Paši a tím jednou pro vždy zastavili další postup tureckých vojsk dále na západ.

43

Ve dnech 31. července až 1. listopadu 1648 Praha úspěšně odolávala útokům švédských armád. Když Švédové vydrancovali Hradčany a Malou Stranu, byl 27. července 1648 zahájen útok na Staré a Nové Město pražské. Symbolem obrany Prahy se staly boje na Kamenném mostě. Ten statečně hájili pražští studenti pod vedením jezuity Jiřího Plachého. Ihned po prvním poplachu zavřel s jedním z druhů staroměstskou mosteckou bránu. Byl proslulý značnou neohrožeností a již ve své době se stal legendou. Švédové dokonce pokládali dlouhého pátera měřícího přes dva metry za čaroděje, který dokáže odvrátit od sebe a svých spolubojovníků nepřátelské kulky. Za své činy byl Jiří Plachý oceněn císařem Ferdinandem III. a uctíván již svými současníky. Části jeho zbroje byly uchovávány v Klementinu ještě roku 1863 a každoročně bývaly nošeny při slavnostním průvodu k Mariánskému sloupu na Staroměstském náměstí. Návštěvníci Prahy si mohou účast kněze a jezuitského profesora Jiřího Plachého při bojích o Prahu připomenout i prohlídkou dioramatu boje na Karlově mostě v bludišti na Petříně, jehož autory jsou Karel a Adolf Liebscherové.

44

43

PERNES, Jiří a kol., Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526– 1918, Praha 2003, s. 87. 44

PARKÁN, František, Pomníky konce třicetileté války u nás, in: Dějiny a současnost, roč. 30, č. 6, 2008, s. 21–23.


32 S orlem i lvem

Ve válkách 20. století

V novodobých dějinách byli vojenští kaplani všude, kde byla jejich přítomnost potřebná a v bezprostřední blízkosti bojů působili často nad rámec svých povinností. Riskovali život v ostré palbě, prolézali útroby hořících lodí, když okolo pršely střepiny a úlomky, a pátrali po těch, kteří potřebovali pomoc. Na bojištích vyhledávali raněné, umírající a mrtvé. Poskytovali jim úlevu, zachraňovali je, odnášeli na ošetřovny a modlili se u nich. Řada velitelů v hlášeních uváděla, že muži si kaplana cení, jako když dítě ví, že je u něj jeho máma. Po večerech obcházeli zákopy a střelecká postavení, rozmlouvali s vojáky a podělovali je drobnými dárky.

„Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele,“

45

říká

Ježíš v evangeliu svatého Jana. Jak hluboce dojímavý je pak čin jednotlivce, který je ochoten obětovat se nejen pro pozemský život druhého člověka, ale také pro jeho duši. Rudyard Kipling se ve svém mistrovském díle The Irish Guards in the Great War dotýká role vojenských kaplanů, kteří při službě vojákům až přespříliš riskovali své vlastní životy. Píše, že velící důstojníci zvažovali a později i zakázali kněžím vystavovat se svévolně nebezpečí v předních pozicích a při útoku. Kněží bez rozdílu zde ve svém altruizmu pod heslem „Co je ztráta života v porovnání se ztrátou lidské duše?“ k veliké radosti mužstva totiž často ignorovali rozkazy.

C. S. Lewis říká, že odvaha není pouze ctnost, ale je mírou všech ctností v okamžiku zkoušky. Odvaha je první ze ctností, protože díky ní jsou všechny ostatní ctnosti možné. Ti, kteří se rozhodnou stát se kaplany v ozbrojených silách svých národů mají, anebo se alespoň snaží mít, právě takovou odvahu. Dělají to ne pro svou slávu, ale aby byli nablízku svým bližním v jejich hodině zkoušky. Každý z nás vnímá křehkost lidského života. Tím spíše si ji jistě uvědomuje voják, který se denně pohybuje po tenké hranici mezi životem a smrtí. I když se míra religiozi



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist