načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Rychlý jako vítr - Carola Wimmerová

  > > > > Rychlý jako vítr  

Kniha: Rychlý jako vítr
Autor:

Každý by měl poznat, co v něm vězí… Majka je vzteky bez sebe. Třídní učitel ji nechal propadnout, což pro ni znamená jediné – místo vytouženého letního tábora s kamarádkou se ...


Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
Vaše cena s DPH:  222
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  249 Kč
11%
naše sleva
7,4
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Rok vydání: 2017-09-07
Počet stran: 160
Rozměr: 145 x 205 mm
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2017-37
ISBN: 9788026416036
EAN: 9788026416036
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Každý by měl poznat, co v něm vězí… Majka je vzteky bez sebe. Třídní učitel ji nechal propadnout, což pro ni znamená jediné – místo vytouženého letního tábora s kamarádkou se bude celé prázdniny učit, a sice na venkově v hřebčinci své dosud nepoznané babičky. Ale na to, zabořit nos do knížek a nechat se hlídat jen o něco starším pacholkem Samem, nemá Majka ani pomyšlení. V nejtemnějším koutě koňských stájí objeví divokého a plachého hřebce Severáka – a překvapeně zjistí, že rozumí řeči koní! Jenže nezkrotného koně chtějí utratit. Jestli ho chce Majka zachránit, musí tvrdě trénovat a především poznat samu sebe. Napínavý příběh napsala Carola Wimmerová podle scénáře k fi lmu „Rychlý jako vítr“.

Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

17
2. kapitola
Majka se s  bušícím srdcem vydala k  domovu.
Nejlepší bude předstírat mrtvou, přetáhnout si deku přes
hlavu a prostě dělat, že tu není!
Jenže sotva nepozorovaně proklouzla do  svého
pokojíčku, někdo zazvonil. Majčina matka, Alžběta
Švarcová, s úsměvem otevřela domovní dveře. Za nimi
stáli dva policisté s  vážnými výrazy v  tvářích. Jeden
z  nich beze slova zvedl průhledný sáček, v  němž se
ukrýval ohořelý růžek školního vysvědčení. „Marie
Šv...,“ bylo na papírku jasně čitelné. Úsměv
na Alžbětině tváři povadl.





18
Co následovalo, byl dlouhý a  vážný rozhovor
za zavřenými dveřmi obýváku. Když policisté
konečně odešli, matka si mrazivými slovy zavolala
dceru do obýváku. Ta se ještě nikdy v životě necítila
tak opuštěná. Vzdorovitě se posadila na pohovku.
„Žhářství je výstražný signál, který je nutno brát
velmi vážně. Zvláště pak u školsky neúspěšných dětí,“
zopakovala Majčina matka slova policistů a  zoufale
zalomila rukama: „Školsky neúspěšné dítě! Moje
dcera!“
Majčin otec Filip se svou ženu snažil uklidnit.
„Bětko, aspoň že s  tím učitelem byla docela řeč.
Majka může skládat opravné zkoušky, a  když
uhradíme škodu, nebude celou věc postupovat dál...“
promlouval k ní konejšivým tónem.
„Opravdu to byla jen nehoda!“ vyskočila Majka.
„Sedni si. A mlč,“ okřikla ji matka ostře.
Majka se zklamaně posadila a  svěsila hlavu. Co
si teď počne? Svést vinu na Fanny v žádném případě
nehodlala. A  pokud šlo o  výmluvy, ani ta nejlepší jí
nebyla nic platná, protože rodiče ji stejně nikdy
neposlouchali. Kdyby aspoň někdy mluvili s ní, a ne o ní!
„Ten kongres nemůžeme v žádném případě odříct.
Vždyť jsi hlavní řečnice, Bětko,“ pokračoval Majčin
otec.
Alžběta neklidně rázovala po  pokoji: „Ale
prázdninový tábor je sotva vhodné místo, kde by se mohla





19
v klidu a ukázněně učit na opravné zkoušky,“
uvažovala nahlas.
To myslí opravdu vážně? Teď už mluví přímo tak,
jako bych tu vůbec nebyla, vztekala se v duchu Majka.
„Ale slíbili jste mi přece, že budu moct s Fanny –“
pokusila se protestovat.
„Ty už tu nemáš vůbec do čeho mluvit!“ prohlásila
Majčina matka, třesoucí se vzteky.
Tak to už bylo příliš! Majka vyskočila a  utekla
z  obýváku. Práskla za  sebou dveřmi, až se zatřásla
podlaha.
Alžběta se vyčerpaně svezla na pohovku. „Co si teď
počneme?“ zeptala se a znělo to opravdu bezradně.
Majčin otec nápad měl. Ale musel chvíli sbírat
odvahu, než ho vyslovil. „Já bych o  něčem věděl,“ řekl
nakonec.
Alžběta se na něj tázavě podívala. Nato zjevně
pochopila. Ihned umíněně zavrtěla hlavou. „Ne, to
v žádném případě,“ prohlásila rozhodně.
V dalším okamžiku se z Majčina pokoje ozval
hlasitý výkřik vzteku. Následovaly údery předmětů
o podlahu. Majka, pokořená zklamáním, začala vrhat přes
pokoj všechno, co už si připravila na prázdninovou
cestu – potápěčské brýle, ploutve, pálky na beach ball.
„Zkus si to ještě jednou rozmyslet,“ nabádal
Majčin otec v obýváku svou ženu.
Z Majčina pokojíčku se ozvala další rána.





20
Alžběta vzala ze stolu svou sklenku s červeným
vínem a na jediný zátah ji vypila. Potom dlouhou chvíli
civěla před sebe do prázdna. Nakonec přikývla.
Filip vstal a  vykročil k  dětskému pokoji. Opatrně
otevřel dveře. Majka s  rudýma očima seděla na 
posteli a  objímala si rukama kolena. Okolo ní panoval
chaos.
„Rozhodli jsme se,“ oznámil jí otec. „Strávíš
prázdniny u babičky.“
Majka vzhlédla: „Na hřbitově?“
Její otec se pousmál a  s  povzdechem zavrtěl
hlavou. „Máš ještě jednu babičku,“ vysvětlil.
Majka na  otce vykulila oči. Tak tohle slyšela
poprvé.





21
3. kapitola
Hned další den posadili rodiče Majku do vlaku.
Matka ji na rozloučenou strnule objala. V očích se jí
zračil neklid a pochyby. Své rozhodnutí však už měnit
nehodlala.
Rozloučení s  otcem proběhlo o  něco srdečněji.
Bylo zcela zjevné, že svou dceru posílá pryč jen velmi
nerad. Než nastoupila do vlaku, strčil jí do ruky ještě
tašku s knížkami, aby se cestou nenudila.
Když si Majka našla místo ve vlaku, prozkoumala
obsah tašky. Titul první knížky, co jí padla do  ruky,
zněl: Rozvahy o kvantové mechanice.





22
Dívka si povzdechla. Potom se uvelebila v sedadle
a  zamyslela se. Kam to vlastně cestuje? Nic
přesnějšího jí nikdo nechtěl říct. Soudě podle matčina
výrazu však její cesta musela vést rovnou do trestného
tábora obehnaného ostnatým drátem. Určitě to bude
mít co dělat se zvířaty. Že by prasečí farma?
Majka se zadívala z okna. Vlak míjel nekonečné
borové lesy v rovinaté krajině. Po několika nudných
hodinách se začaly objevovat první kopce. Majka
musela jednou přestoupit a potom už se ocitla v cíli:
na  vesnickém nádražíčku uprostřed venkovské
idyly.
Když vystoupila z  vlaku, přivítala ji však na 
nádraží pouze jedna kráva. „Búúú,“ pozdravila.
„No potěš koště,“ poznamenala Majka a rozhlédla
se kolem. Široko daleko ani živáček, jen nekonečné
lány. Vytáhla z  tašky mobil a  fotila si nic s  krávou
uprostřed, nebo lépe řečeno krávu s ničím v pozadí,
když zpozorovala blížící se traktor. Za  volantem
seděl na  pohled sympatický chlapec jen o  málo starší
než ona. „Ahoj, já jsem Sam. A ty budeš ta žhářka
z města?“ zeptal se na uvítanou a vypnul motor
traktoru. Po tváři se mu rozlil širokánský úsměv.
„Můžeš mi říkat i Majko,“ odpověděla.
Sam si dívku zvídavě měřil: holka s bouřliváckým
účesem, v  sepraných džínách a  červených teniskách
ani v nejmenším nevypadala tak, jak byl zvyklý u ven-





23
kovských děvčat. Aspoň tedy těch z  jeho nejbližšího
okolí.
„Vnučka paní Kaltenbachové,“ konstatoval nakonec
a připojil: „Ale představoval jsem si tě úplně jinak.“
„Já jsem si svoje prázdniny taky představovala
úplně jinak,“ vzdychla Majka.
Sam seskočil z  traktoru a  zvedl do  kabiny
Majčin batoh. Při pohledu na skládací koloběžku
poznamenal: „Tohle tady můžeš klidně nechat.“ A  ukázal
na štěrkovou cestu.
„Se uvidí,“ odvětila Majka a  pokusila se pokud
možno co nejležérněji vyšplhat do traktoru.
Když se Sam zase snažil nastartovat, motor hlasitě
zaburácel. Majka sebou polekaně trhla. Nato se
motor rozdrnčel a Sam se spokojeně zašklebil.
„Máte tu jen nejnovější techniku, koukám,“
podotkla Majka.
V dalším okamžiku si traktor, jako by jí chtěl
přitakat, poskočil dopředu. Majka se taktak udržela
na nohou. S rachotem se rozjeli po prašné cestě.
Majka vytáhla telefon, aby Fanny poslala fotku
s  krávou. „VÍTEJ NA  STEPI,“ vyťukala. Ale potom
zjistila, že telefon nemá signál. Rozčíleně natahovala
paži s telefonem do všech stran. Nakonec se jí
podařilo najít aspoň dvě čárky signálu a zpráva se odeslala.
Když se Majka znovu rozhlédla, míjeli právě obytný
přívěs porostlý břečťanem a přestavěný na chatku,





24
který postával na pasece na kraji neposekané louky.
Kdo může bydlet v takové boudě? pomyslela si
a zvědavě si zvláštní příbytek prohlížela. Doufala jen, že
veškeré ubytování tu nevypadá takhle.
To už však traktor dorazil k  široké aleji, kterou
z  obou stran obklopovaly louky a  pastviny. Minuli
ohromný balvan. Stálo na něm: Panství Kaltenbach.
Majka se zmateně rozhlížela. Traktor projel
majestátní bránou do  rozlehlého dvora, jejž obklopoval
panský statek se stájemi pro koně a veliká jízdárna.
„Máte tu koně?“ zeptala se Majka podrážděně.
„Jak jsi na to přišla?“ chechtal se Sam.
V  témže okamžiku se ozvala rána. V  jízdárně
padla na zem dřevěná tyč. Majka se otočila
za zvukem a  spatřila velkého bílého koně s  vlající hřívou,
který právě cválal k další překážce.
Majka naráz zůstala jako u vytržení.
S až přehnanou přesností vnímala každičký detail: kopyta
bubnující do písku, páru stoupající koni z nozder. Z jeho
pohybu vyzařovala současně síla a ladnost. Konečně
skočil. Přenesl se přes překážku s nesmírnou elegancí.
Laťka se však otřásla – a opět spadla.
Majka koukala s otevřenou pusou. Než ji z úžasu
probral energický hlas.
„Ne, ne, ne! Ten si s tebou dělá, co se mu zachce.
Takže stehna k  sobě, ruce dolů, nepřišly jsme sem
muškařit,“ neslo se přes nádvoří.






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.