načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Ruskymácký obrat - Ivana Šmejdová

Ruskymácký obrat

Elektronická kniha: Ruskymácký obrat
Autor:

Knížka není průvodcem, a už vůbec ne seriózní analýzou stávajících poměrů v největší zemi světa, byť se tak chvílemi může tvářit. Doopravdy se jedná o úsměvné zápisky ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  75
+
-
2,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » CARPE DIEM
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 110
Rozměr: 20 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-871-6904-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Rodinná prázdninová cesta do Moskvy a Petrohradu psaná formou vtipných glos.

Popis nakladatele

Knížka není průvodcem, a už vůbec ne seriózní analýzou stávajících poměrů v největší zemi světa, byť se tak chvílemi může tvářit. Doopravdy se jedná o úsměvné zápisky rodinného výletního kroužku z cesty po nepatrné části země a jeho ryze subjektivní glosy. Kdokoli jiný vyjede do Ruska, může zažít to samé, anebo něco úplně jiného. (soukromá výprava do hlubin ruské duše zpestřená recepty tradiční ruské kuchyně)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Ivana Šmejdová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

první český portál

s digitálními koncerty


Ivana Šmejdová

Ruskymácký obrat

Soukromá výprava do hlubin ruské duše

zpestřená recepty tradiční ruské kuchyně

2013


Všechna práva vyhrazena. Žádná část tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestněstíháno.

Používání elektronické verze knihy je umožněno jen osobě, která ji legálně nabyla, a jen pro její osobní a vnitřní potřeby v rozsahu stanoveném autorským zákonem. Elektronická kniha je datový soubor, který lze užívat pouze v takové formě, v jaké jej lze stáhnout z portálu. Jakékoliv neoprávněné užití elektronické knihy nebo její části, spočívající např. v kopírování, úpravách, prodeji,pronajímání, půjčování, sdělování veřejnosti nebo jakémkoliv druhu obchodování nebo neobchodního šíření je zakázáno. Zejména je zakázána jakákoliv konverzedatového souboru nebo extrakce části nebo celého textu, umisťování textu na servery, ze kterých je možno tento soubor dále stahovat, přitom není rozhodující, kdotakovéto sdílení umožnil. Je zakázáno sdělování údajů o uživatelském účtu jiným osobám, zasahování do technických prostředků, které chrání elektronickou knihu, případně omezují rozsah jejího užití. Uživatel také není oprávněn jakkolivtestovat, zkoušet či obcházet technické zabezpečení elektronické knihy. © Ivana Šmejdová, 2013 Illustrations © Ludmila Šmejdová, 2013 © Carpe diem, 2013 www.carpe.cz Made in Moravia, Czech Republic ISBN 978-80-87631-99-7 (pdf) ISBN 978-80-87631-68-3 (ibook)

Ptáš se mě „Co je to láska?“

Láska je naléhavé nutkání být zajedno s celkem, hluboké nutkání rozpustit sebe i tebe a dosáhnout tak jednoty.

Osho

„V Rusku dnes chybí láska. Ta, která je prazákladem všeho. Láska v rodině, mezi rodiči a dětmi. Nedostává se času, doba je hektičtější a nejistější v mnoha ohledech...

Pro mladé lidi je těžké žít v podvodech a lži... Musím říci zcela

vážně, že cítím jako svoji povinnost dostat z toho pekla tolik dobrých

duší, kolik jen bude možné. Dřív, než se zkazí...“

Z Andrejovy korespondence (listopad 2004 – únor 2005)


Obsah

Děti moje zlatý ................................................................................ 9

Ani ve snu by mě nenapadlo .......................................................... 12

Vydat se na vlastní pěst do Ruska .................................................. 16

Už jste byli vyhoštěni? aneb Dobrodružství na úvod ..................... 20

Larisa .............................................................................................. 26

Náš byt a náš bezdomovec ............................................................. 28

Moskva a jak to s ní kdysi bylo ...................................................... 34

Psi (kapitolka o co kratší, o to ponuřejší) ....................................... 38

Apropos, Arbat ............................................................................... 40

Metro, vlaky, prostě místní přeprava .............................................. 44

Rusové dnes ................................................................................... 51

Cesta do San Pí .............................................................................. 55

Náčelníkovo šokující sólo .............................................................. 60

Sankt Petěrburg – město carem ze země vydupané ........................ 62

Ďáďa Míša a arménská kuchyně .................................................... 70

Koupel v Petěrgofu ........................................................................ 73

Lužniki, svatby, hřbitovy ................................................................ 77

Byla by vodka, a povod najďotsja aneb Jeden ruský osud ............ 82

Z Andrejovy korespondence ........................................................... 85

Dodatek k předchozí kapitole ......................................................... 86

Druhý dodatek k předchozí kapitole: Úplatky ................................ 88

Ermitáž a Treťjakovská, galerie z nejslavnějších ........................... 92

Kolomenskoje a Caricyno .............................................................. 96

Trhy v Izmajlovském ..................................................................... 101

Ruskymácký obrat .......................................................................... 105

Chot vótr ......................................................................................... 108


Nepřehlédněte!

Milému čtenáři předem na vysvětlenou

Tato knížka není klasickým turistickým průvodcem, a už vůbec

není seriózní analýzou stávajících poměrů v největší zemi světa, byť se

tak chvílemi může tvářit. Nechť se čtenář nenechá zmást. Doopravdy

se jedná o úsměvné zápisky rodinného výletního kroužku z cesty po

nepatrné části největší země na světě a jeho ryze subjektivní glosy

k dění kolem. Kdokoli jiný vyjede do Ruska, může zažít to samé,

anebo něco úplně jiného. Poněvadž Rusko není černobílé, stejně jako

černobílý není nikdo z nás.

V úctě

autorka


9

Děti moje zlatý

Děti moje zlatý, co vás to napadlo? Proč zrovna do Ruska? Dejte

pokoj! Zalekla se upřímně moje maminka Ila, když jsem jí v zahradním

altánku sdělila u kávičky nejnovější plán našeho výletního kroužku.

Takových úžasných míst je na světě, a vy si usmyslíte zrovna Rus! Já

bych vám mohla vyprávět... Lamentovala ve spravedlivém rozhořčení,

neboť ta země (tedy přesněji Sovětský svaz) předurčila život její gene

race zásadním způsobem, a na to se těžko zapomíná.

Tak jo, vyprávěj, chytla jsem ji za slovo. O Svazu sovětských

socialistických republik jsem se učila celé roky, ale nikdy jsem ho

nenavštívila. Myslím, že je skoro na čase. Doba trhla bokem,komunis

tický monolit se rozpadl na tisíc kusů a ví bůh, jak to tam vedou dnes.

Z kusých a hlavně účelových informací v médiích se pravdu nedozvíte,

nejlepší je přesvědčit se na vlastní oči.

Ilinka byla ve chvilce zpátky s krabicí plnou poznámek a kores

pondence z dob jejích jazykově studijních pobytů v Moskvě a Lenin

gradu (dnes už zase Petrohradu, rusky Sankt Petěrburgu, pro nás důvěrně

Petěrburgu) v osmdesátých letech. Začala listovat dopisy, které nám

posílala, a tváře jí růžověly vzrušením nad dávnými zážitky, o jejichž

síle nebylo pochyb.

Ty z oblasti kultury byly dozajista mimořádné. Představ si, spustila

Ilinka, že jsme projeli snad všechna carská sídla kolem Leningradu – a

všude ta vznešená nádhera zlacených stěn, oken, lustrů, soch. Pamatuju

si koncert nefalšované cikánské kapely, při němž nabitý sál burácel


nadšením. A což teprve Lazebník sevillský ve slavném Kirovově

divadle. A Ermitáž? Z té jsem byla unesená nejvíc (aby ne, vždyť je

výtvarnice).

Ilinku začala hra na Rusko bavit: Přednášky na institutu se mi líbily,

profesoři byli milí, pohoda. Jenom mě štvali tím věčným chlubením.

I v gramatice jsme se dozvěděli, že u stupňování přídavných jmen existují

ne tři, ale čtyři stupně: dobrý – lepší – nejlepší – sovětský. Měla jsem

problém s Ninou, naší jazykovou lektorkou. Nejdřív jsem po ní odmítla

opakovat nějakou básničku a pak jsem nechtěla nahlas říct, že se mi líbí

krabičky, na nichž jsou namalované zářivými barvami hlavy státníků.

Skaži, Ila, eto prekrasno, prekrasno. Neřekla jsem! volala šťastněma

minka. A chrlila dál: Taky se přihnal na přednášku o ekonomice jakýsi

Kuzma, aby nám oznámil, že Československo osmdesátých let je na

úrovni šedesátých let Sovětského svazu! A to neznali balené máslo!

Jídlo, co jsme si koupili, jsme nosili v papundeklových sáčcích, nebo

nám chtěli mrkev sypat rovnou do kabelky, vajíčka jakbysmet. Ilinka

vězela ve vzpomínkách na Rus až po krk: To ti šel chlap po ulici

v nádherném beraním kožichu, ale smrkal do dlaně jako nádeník! Kuřata

tam prodávali s hlavičkou i nožičkama – děsnej pohled, když naskládali

ty chudinky v krámě na hromadu. Nastěnka nakoupí, nese nákup domů

za ty nožičky, krčky kuřic tahá po zemi. A baba v pokladně, když jsem

jí platila sedm kopějek za půlku chleba, div mi nevystřelila oko slupkou

od slunečnicových semínek, která chroustala a slupky plivala kolem.

I když musím přiznat, že louskat semínka uměli skvěle.

Víš, že jsem se svezla na saních tažených koníkem s rolničkama?

Zasnila se. Sníh křupal pod saněmi, vzduch jiskřil mrazem a voněl

rozjetými koňskými koblížky. Najednou jako by ses ocitla v ruské

pohádce...

Mně se maminčiny výlety na Rus srazily do jediné vzpomínky

týkající se jejího posledního slavného návratu: Začátkem dubna 1984

šťastně vystoupila po dvaapadesáti hodinách jízdy z mezinárodního

rychlíku DUKLA v Praze na Hlavním nádraží. Kromě dvou kufrů

nesla pětikilový kbelík se švestkovými povidly, z nichž ještě v nádražní

hale lžící nadšeně vylovila dva něžné prstýnky a filigránský přívěsek

10


z červeného zlata, které mi přivezla darem. (Povidla jí přišla jako poměr

ně bezpečný způsob pašování přes sovětskou hranici.) Pamatuji se, že

byla plna velkých, většinou krásných dojmů a zážitků, o něž se s námi

dělila ještě dlouho poté.

Dva Ilinčiny studijní pobyty v osmdesátých letech byly až dosud

mým nejtěsnějším kontaktem s Ruskem, tou zemí bez konce...

11


Ani ve snu by mě nenapadlo...

Před Vánocemi se zčistajasna zjevil na tréninku Matějova družstva

starších dorostenců Ilja. Sedmnáctiletý dvoumetrový basketbalista

z Moskvy, připravující se toho času v ČR na studium na české vysoké

škole, se přišel představit a zároveň přeptat, zda by nemohl s ligovým

týmem trénovat. Žijeme v době přesouvání lidského jedince z místa na

místo, a tak nás každodenní přítomnost příslušníků jiných národností

v našich životech nepřekvapuje. Jsou-li členy našich prvoligovýchmuž

ských celků černí Američané, Srbové, Brazilci, proč by nemohl posílit

cizinec, například Rus, dorosteneckou kategorii? Když Matěj s otcem

koučem (tím, který se kdysi prohlásil náčelníkem našeho výletního

kroužku) přišli s touto zajímavostí onehdá večer z tréninku domů, ani

ve snu mě nenapadlo, že to je začátek našeho nového dobrodružství.

Dva a půl roku, které uběhly od naší slavné výpravy do Spokojených

států, jsme pojímali způsobem nám všem třem vlastním: jako nepře

tržitou oslavu. Oslavu významných nebo alespoň významnějších činů

jednotlivých členů výletního kroužku, každého dne bez zádrhele, anebo

jen z radosti, že jsme spolu. Ne že bychom neměli nic jiného na práci.

Náš život vůbec nebyl lenošivou plavbou na nafukovací matračce,

ba naopak. Avšak právě značné pracovní zátěži jsme kontrovali

našimi malými slavnostmi a tak se udržovali stále při dobré mysli.

V protikladech totiž vězí kouzlo košatého, nešedého života. Miluju

kontrasty. Občas nejsou pravda příliš pohodlné, ale když se jich člověk

12


odváží, často užasne nad tím, co uhlídá. Kontrast je jedním ze zásadních

principů života, má-li tento za něco stát, řekla bych.

Ach, nechala jsem se trošku unést, využívajíc nepřítomnosti zbytku

výletního kroužku. Nebudu zastírat, že na mé výlety do vyššíchduchov

ních sfér (stejně jako na moji letitou snahu dosáhnout jemnosti zvíci

pravé dámy) pohlížejí oba další členové s mírným despektem. Ale já

si létám povětřím dál a o jemnost se pokouším znovu a znovu, pranic

si nedělajíc z toho, že mé myšlenky nejsou z největších a že svoji

noblesnost si trošku kazím hltáním, nemalým hulákáním (neumím se

radovat ani rozčilovat tiše) a neustálým fofrováním. Co naplat.

Vraťme se však zpátky k našemu příběhu. Příchodem ruského

molodce Ilji k družstvu basketbalových dorostenců tato kauzaneskon

čila, ale naopak – věci se daly do pohybu. Netrvalo dlouho a na scénu

vstoupil ANDREJ. Postava jakoby vyloupnutá z Čechovova dramatu.

Moskvič a světoběžník, přemýšlivec a snílek, který neúnavně, leč

marně hledá lepší svět nejen pro sebe, ale pro všechny, kteří si to podle

něj zaslouží. Právě teď to bylo několik mladičkých ruských hráčů

basketbalu. Podle Andreje dnes stejně jako dřív platí, že vrcholový

sport je jednou z možností, jak se vytrhnout z nelehkého života

v dnešním Rusku. Jak získat respekt, peníze a svobodu. Tomu odpovídá

přístup většiny trenérů k vlastním svěřencům: sedřít z nich kůži zaživa,

nehledět na jejich zdraví ani na to, zda je sport ještě vůbec baví. Jít

na krev, a třeba to jednomu ze stovek nadějných dětí vyjde. Trenér se

pak zákonitě sveze na vlně slávy... Machinace s daty narození, tvrdost

v přístupu k mladým klukům v basketbalových klubech (fyzické tresty

nevyjímaje), trenéry cílené podporování bezohledného sebeprosazování

se jednotlivce na úkor spoluhráčů jsou hlavními důvody Andrejova

úsilí: dostat nadané, leč citlivé a morálně nezkažené hráče za hranice.

Nejlíp do Česka. K realizaci svého záměru si, co čert nechtěl, vyhlídl

náčelníka.

Nastalo dvouměsíční období příprav týdenního pobytu celkumos

kevských dorostenců v našem městečku, počítaje v to zajištěníodpoví

dajícího sportovního programu. Bylo to období náročné. Ne že by akce

13




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist