načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Rudý zákon - Bill Browder

Kniha: Rudý zákon
Autor:

Skutečný příběh o korupci v Kremlu, vraždě a boji jednoho muže za spravedlnost Americko-britský miliardář Bill Browder by si ještě před několika lety řekl, že hlavní je dělat byznys ...
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  313
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 0Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  369 Kč
15%
naše sleva
10,4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 84.8%hodnoceni - 84.8%hodnoceni - 84.8%hodnoceni - 84.8%hodnoceni - 84.8% 95%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 1 recenze

Specifikace
Nakladatelství: » BIZBOOKS
Rok vydání: 2015-02-18
Počet stran: 344
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 349 stran : ilustrace , portréty
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Red notice
Spolupracovali: překlad Vladimír Fuksa
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2015-09
ISBN: 9788026503217
EAN: 9788026503217
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Skutečný příběh o korupci v Kremlu, vraždě a boji jednoho muže za spravedlnost Americko-britský miliardář Bill Browder by si ještě před několika lety řekl, že hlavní je dělat byznys a ne odhalovat korupci v Kremlu. Pak se ale stalo něco, co ho donutilo změnit názor. Stal se aktérem jednoho z nejdramatičtějších politických thrillerů současnosti. V devadesátých letech se Bill Browder vrhl na investiční příležitost na rozvíjejícím se ruském trhu a vybudoval raketově prosperující hedgeový fond Hermitage Capital. Do roku 2005, kdy ho Putin vykázal ze země, se vypracoval na největšího zahraničního investora v Rusku. Poté skupina zkorumpovaných policistů vyrabovala jeho moskevskou kancelář a s pomocí úředníků z finančního úřadu ze státní pokladny ukradla 230 milionů dolarů, které Browderův investiční fond zaplatil na daních. Všechno pak hodili na hlavu podnikateli a jeho nejbližším spolupracovníkům. Browderův daňový právník Sergej Magnitskij, kterému se celé korupční spiknutí ve státní správě podařilo rozplést, se stal obětí vraždy. Zemřel v jednom z nejhorších ruských kriminálů, kde byl pomalu a cílevědomě umučen k smrti. Finančníkův příběh ukazuje, jak zločinecký a autoritářský stát je podle jeho vlastních slov dnešní Rusko a jak dokáže Putinův režim efektivně využívat katyňskou metodu státem podporované lži. Browderův příběh je také zároveň svědectvím, že skutečným hybatelem velkých událostí mohou být energie a síla osobního přesvědčení. Od roku 2009, kdy sám sobě slíbil, že pomstí smrt svého přítele a spolupracovníka Sergeje Magnitského, vede celosvětovou kampaň odhalující rozmach korupce a porušování lidských práv v Rusku. Bill Browder se zasloužil o prosazení zákona Sergeje Magnitského na půdě amerického kongresu. Zákon od roku 2012 zakazuje vstup do země a nařizuje zmrazení účtů vrahům Magnitského a dalším ruským občanům, kteří porušují lidská práva. Browder se v současné době snaží o zavedení podobné legislativy v Evropské unii. (jak jsem se stal Putinovým nepřítelem č. 1)

Předmětná hesla
Browder, Bill, 1964-
* 20.-21. století * 1991-2010
Podnikatelé -- Spojené státy americké -- 20.-21. století
Finančníci -- Spojené státy americké -- 20.-21. století
Zahraniční investice -- Rusko -- 1991-2010
Investiční fondy -- Rusko -- 1991-2010
Korupce -- Rusko -- 1991-2010
Finanční kriminalita -- Rusko -- 1991-2010
Lidská práva -- Rusko -- 1991-2010
Kniha je zařazena v kategoriích
Bill Browder - další tituly autora:
Rudý zákon Rudý zákon
Browder, Bill
Cena: 187 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu



martin 2016-12-07 hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%hodnoceni - 100%
vynikajici zpracované a přesně popsané od tří lidí!
reagovat
 


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

20
2
Jak se vzbouřit proti
komunistické rodině?
K
dybyste mě slyšeli mluvit dnes, nejspíš byste si řekli: „Jak se mohl tenhle
chlápek s americkým přízvukem a britským pasem stát největším
zahraničním investorem v Rusku? Jen proto, aby ho pak vykopli?“
Je to dlouhý příběh. Začal v Americe, v dosti nezvyklé americké rodině. Můj
dědeček Earl Browder byl odborář z  Wichity v  Kansasu. V  odborářské práci
se vyznal tak dobře, že si ho všimli komunisté. V roce 1926 dostal pozvání do
Sovětského svazu. Nedlouho po příjezdu udělal to, co dělala většina vitálních
Američanů v Moskvě: seznámil se s pohlednou mladou Ruskou. Jmenovala se
Raisa Berkmanová a byla to jedna z prvních právniček v Rusku. Zamilovali se
do sebe a vzali se. Měli tři kluky. Ten první byl můj otec Felix. Narodil se
v červenci 1927 v ruském hlavním městě.
V roce 1932 se Earl vrátil do Spojených států. S rodinou se usadil v Yonkers
ve státě New York a stal se předsedou Komunistické strany USA. Za komunisty
dvakrát kandidoval na prezidenta, v letech 1936 a 1940. Přestože v obou
kampaních získal pouze osmdesát tisíc hlasů, jeho kandidatura upozornila
Ameriku v období hospodářské krize na nedostatky tradičního kapitalismu. Tím
přiměl všechny politické hráče, aby pohnuli svou politikou doleva. Byl tak vlivný,
že se v roce 1938 dokonce dostal na obálku časopisu Time s titulkem „Soudruh
Earl Browder“.
Svým vlivem také rozlítil prezidenta Roosevelta. V roce 1941 byl můj
dědeček zatčen pro „padělání pasu“ a odsouzen na čtyři roky do federální věznice





21
RUDÝ ZÁKON
v Atlantě ve státu Georgia. Naštěstí, díky válečnému spojenectví Spojených
států se Sovětským svazem, dostal Earl po roce milost.
Po válce se Earl aktivní politikou nezabýval. Potom však senátor Joseph
McCarthy rozpoutal svůj neslavný hon na čarodějnice. Chtěl zbavit Ameriku
všech komunistů. V padesátých letech 20. století prožívala Amerika paranoické
období. A bylo jedno, jestli je někdo slušný, nebo špatný komunista, pořád to
byl komunista. Earl byl celé měsíce předvoláván a vyslýchán senátním výborem
pro neamerickou činnost.
Politická perzekuce mého dědečka a jeho přesvědčení měly významný vliv
na celou rodinu. Moje babička byla ruská židovka a intelektuálka a nepřála si,
aby se kterýkoli z jejích synů zabýval politickou špínou. Podle ní byla nejvyšším
posláním věda, zejména matematika. Její očekávání se snažil svědomitě plnit
a překonávat můj otec Felix. V šestnácti letech studoval na MIT. Za pouhé dva
roky získal bakalářský diplom, přihlásil se na studium matematiky na
Princetonu a ve dvaceti letech už byl doktorem.
I  když můj otec patřil mezi nejbystřejší mladé americké matematiky, byl
stále syn Earla Browdera. Když prezident Tr uman po druhé světové válce
zavedl povinné odvody v době míru, Felix požádal o odklad, ale jeho
zaměstnavatel, Ústav pokročilých studií v Princetonu, mu odmítl dát doporučení. Žádný
z  jeho nadřízených nechtěl mít v  záznamech, že se zastal syna známého
komunisty. Felix odklad nezískal, byl okamžitě odveden a  od roku 1953 sloužil
v armádě.
Po základním výcviku byl můj otec zařazen k  jednotce armádních
zpravodajců ve Fort Monmouth ve státě New Jersey. Pracoval tam několik týdnů,
potom si však velitel všiml jeho příjmení. Okamžitě se roztočila kolečka.
Jednou pozdě večer byl Felix vytažen z kavalce, naložen do vojenského náklaďáku
a převezen do Fort Bragg v Severní Karolíně. Následující tři roky tam v opravně
automobilů na okraji základny čerpal benzín.
Po propuštění z armády v roce 1955 se ucházel o první vědecké místo, na
které narazil: asistenta na Brandeisově univerzitě. Fakulta nechtěla ani uvěřit
takovému štěstí  – o  místo žádá špičkový matematik z  Princetonu. Když však
univerzita předložila dozorčí radě své doporučení, členové rady odmítli synovi
bývalého předsedy americké komunistické strany pomoci.
V  té době byla předsedkyní rady Eleanor Rooseveltová, a  přestože se
její manžel podílel na uvěznění mého dědečka, řekla, že by bylo „naprosto





22
BILL BROWDER
neamerické, kdybychom bránili skvělému vědci v práci jenom proto, kým byl
jeho otec.“ Felix tedy mí sto nakonec získal a později pracoval na Yaleově
univerzitě, v Princetonu a na univerzitě v Chicagu, kde potom vedl katedru
matematiky. Jeho kariéra trvala dlouho a byla úspěšná. V roce 1999 ho prezident
Clinton vyznamenal Národní medailí za vědu, nejvyšším vyznamenáním, jaké
může země udělit matematikovi.
Příběh mé matky nebyl o nic méně pozoruhodný. Eva se narodila ve
Vídni v roce 1929 svobodné matce, Židovce. V roce 1938 už bylo jasné, že nacisté
budou Židy pronásledovat, a každý Žid, který měl možnost, co nejdříve
odešel z Evropy. Prchalo mnoho lidí, a proto bylo skoro nemožné získat americké
vízum. Moje babička proto učinila srdcervoucí rozhodnutí a mou matku dala
k adopci, aby alespoň ona měla v Americe naději na lepší život.
Evu přijali Applebaumovi, slušná židovská rodina z  Belmontu ve státě
Massachusetts. V  devíti letech přejela Eva vlakem Evropu, nasedla na parník
a odplula do Ameriky k nové rodině. Po příchodu jen žasla, do jak nádherného
útočiště se dostala. Dalších několik let měla moje matka vlastní pokoj
v pohodlném domě s kokršpanělem, s posekaným trávníkem a nezuřila kolem ní
žádná válka a genocida.
Když si Eva zvykala na nový život, moje babička Erna unikla z  Rakouska
a dostala se až do Velké Británie. Nedokázala snést odloučení od dcery
a každý den se snažila získat americké vízum, aby se mohla s Evou znovu setkat. Po
třech letech vízum konečně dostala. Odcestovala z  Anglie do Bostonu. Když
dorazila do Belmontu k  Applebaumovým, těšila se na radostné shledání.
Babička se však setkala s dítětem, které skoro neznala, s americkou dívkou, která
si pohodlí u Applebaumových tak přivykla, že nechtěla odejít. V nepříjemném
sporu však babička uspěla a odstěhovala se s dcerou do jednopokojového bytu
v Brookline v Massachusetts.
Babička pracovala osmdesát hodin týdně jako švadlena, ale přesto byly
chudé. Jejich jediným luxusem byl společný talíř s rostbífem a šťouchanými
bramborami jednou týdně v místním bufetu. Přechod z chudoby do bohatství a zase
zpátky do chudoby byl tak traumatizující, že moje matka dodnes sbírá
v restauracích sáčky s cukrem a do kabelky rohlíky. Navzdory velmi skromnému životu
v mládí moje matka skvěle studovala a získal plné stipendium na MIT. Tam se
v roce 1948 seznámila s Felixem a za pár měsíců se vzali.





23
RUDÝ ZÁKON
V roce 1964 jsem se do této zvláštní, levičácké rodiny narodil já. Hlavními
tématy hovorů u večeře byly matematické teorémy a to, že svět se vinou
nepoctivých byznysmenů řítí do pekla. Můj starší bratr Th omas šel v otcových
stopách: ve čtrnácti letech studoval na chicagské univerzitě a za dva roky
absolvoval fyziku. Okamžitě zahájil doktorandské studium, v devatenácti letech získal
doktorát a dnes patří mezi nejvýznamnější světové vědce v oboru fyziky částic.
Já jsem se však pohyboval na opačném konci vědeckého spektra. Když mi
bylo dvanáct, rodiče oznámili, že si berou roční studijní volno, a  dali mi na
vybranou, jestli chci být s nimi, nebo jít do internátní školy. Vybral jsem si to
druhé.
Matce to asi bylo hloupé, a  proto mi dovolila vybrat si školu. O  studium
jsem se nezajímal, ale bavilo mě lyžování. Proto jsem hledal, odkud bylo blízko
do lyžařských středisek, a našel jsem Whitemanovu školu ve Steamboat Springs
v Coloradu.
Rodiče byli tak ponořeni do své vědy, že si školu nijak neprověřili. Kdyby to
tehdy udělali, dozvěděli by se, že Whitemanova přijímala kohokoli, což lákalo
mnoho problémových studentů – dětí vyhozených z jiných škol nebo takových,
které měly potíže se zákony.
Abych mohl jít na internátní školu, musel jsem vynechat osmý ročník
základní školy. Do Whitemanovy školy jsem pak přišel jako třináctiletý kluk,
nejmladší a nejmenší student ze všech. Když ostatní děti viděly toho hubeného
klučíka v modrém blejzru, okamžitě v něm rozeznaly kořist. Hned první noc
vtrhla do mého pokoje partička studentů, začali mi prohrabávat šuplíky a brali
si všechno, co se jim líbilo. Když jsem se ozval, obklopili mě a začali skandovat:
„Kroucení bradavek, Billy Browdere! Kroucení bradavek!“
Tak to bylo prvních pár týdnů každou noc. Byl jsem samá modřina,
ponížený, a vždycky, když se zhaslo, děsil jsem se, jaké hrůzy si na mě ta parta zase
vymyslela.
Na začátku října mě přijela navštívit matka. Z hrdosti jsem jí neřekl, co se
děje. Vadilo mi to, ale říkal jsem si, že musím vydržet.
Jakmile jsem však sedl k matce do auta a vyrazili jsme na večeři, rozplakal
jsem se.
Celá zděšená se mě zeptala, co se děje.
„Nesnáším to tady!“ křičel jsem mezi vzlykotem. „Je to hrozný!“





24
BILL BROWDER
Neřekl jsem jí, že mě každý večer bijí a kroutí mi bradavkami. Nevím, jestli
měla nějaké podezření, ale řekla: „Billy, jestli tu nechceš být, řekni. Vezmu tě
s sebou do Evropy.“
Zamyslel jsem se nad tím, ale neodpověděl jsem hned. Cestou do restaurace
jsem se pak rozhodl, že ačkoli je návrat do matčiny vlídné náruče lákavý, nechci
z Whitemanovy utéct jako poražený.
V  restauraci jsme se usadili a  objednali si. Při jídle jsem se trochu
uklidnil. Pak jsem se na matku podíval a řekl: „Víš co? Já tu radši zůstanu. Nějak to
půjde.“
Víkend jsme strávili spolu mimo školu a v neděli večer mě odvezla zpět. Po
rozloučení jsme se vrátil do svého pokoje, a  když jsem míjel ložnice starších
studentů, pár kluků zasyčelo: „Kroucení, B. B., kroucení, B. B.“
Přidal jsem do kroku, ale dva kluci vstali a vydali se za mnou. Vařilo se ve
mně ponížení a vztek a těsně předtím, než jsem zahnul ke svému pokoji, jsem
se otočil a uhodil toho menšího kluka. Trefi l jsem ho přesně, do nosu. Spadl na
zem, já na něj skočil a  začal jsem bušit pěstmi do jeho zkrvaveného obličeje,
než mě jeho kamarád popadl za rameno a odhodil. Potom mě oba dva pořádně
zmlátili. Naštěstí se objevil správce a rvačku zarazil.
Od té chvíle se mě však ve Whitemanově škole nikdo ani nedotkl.
Strávil jsem tam rok a naučil jsem se spoustu věcí, které jsem dřív neznal.
Začal jsem kouřit cigarety, v noci jsem se plížil ven a nosil do ubytovny tvrdý
alkohol. Měl jsem tolik malérů, že mě na konci roku ze školy vyloučili. Vrátil
jsem se k rodině do Chicaga, ale jako úplně jiný Billy Browder.
Ten, kdo nebyl zázračné dítě, neměl v naší rodině místo. Já jsem se ale
lišil tolik, že rodiče nevěděli, co se mnou. Posílali mě k  různým psychiatrům,
poradcům a lékařům, aby se zjistilo, jak by bylo možné mě „srovnat“. Ale čím
víc toho bylo, tím jsem byl vzpurnější. Nejít na vysokou, to by byl dobrý
začátek, ale pokud jsem chtěl rodiče opravdu pořádně rozčílit, musel jsem vymyslet
něco jiného.
Přišel jsem na to před skončením střední školy. Vezmu si oblek s kravatou
a stanu se kapitalistou. Nic nemůže mou rodinu naštvat víc.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist