načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Rudá hrozba -- Antikomunismus v USA 1917-1954 - Daniel Srch

Elektronická kniha: Rudá hrozba -- Antikomunismus v USA 1917-1954
Autor:

Antikomunismus se objevil ve Spojených státech amerických takřka ihned po bolševickém převratu v Petrohradu v listopadu 1917. Stal se fenoménem, který poznamenal společnost, ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  93
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  99 Kč
6%
naše sleva
3,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EPOCHA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 180
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran, 8 nečíslovaných stran obrazových příloh : ilustrace, portréty
Vydání: První vydání
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-7034-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Antikomunismus se objevil ve Spojených státech amerických takřka ihned po bolševickém převratu v Petrohradu v listopadu 1917. Stal se fenoménem, který poznamenal společnost, kulturu a zejména politickou scénu. V průběhu 20. století se dokonce několikrát změnil v hysterii, respektive tzv. „strach z rudých“. Jde především o období bezprostředně po skončení první světové války a poté o počátek studené války. S těmito vypjatými etapami je spojena řada osobností, nejvíce ovšem mezi nimi vyčníval senátor Joe McCarthy, jenž bývá považován za ztělesnění demagogie a zvůle Washingtonu. Americký antikomunismus však není možné takto paušalizovat. Obavy z komunistické infiltrace lze totiž mnohdy považovat za opodstatněné, naopak angažovanost obyčejných lidí v „honech na čarodějnice“ za limitovanou.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Daniel Srch - další tituly autora:
Na černé listině -- Hollywoodští rudí a hony na čarodějnice v americkém filmovém průmyslu (1947-1960) Na černé listině
Srch, Daniel
Cena: 258 Kč
Rudá hrozba -- Antikomunismus v USA 1917-1954 Rudá hrozba
Srch, Daniel
Cena: 164 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky











Daniel Srch
Rudá hrozba
NAKLADATELSTVÍ EPOCHA
ANTIKOMUNISMUS V USA 1917–1954





Copyright © Daniel Srch, 2016
Czech Edition © Nakladatelství Epocha s. r. o., 2016
ISBN 978-80-7557-330-8 (pdf)
Ediční rada Edice Magnetka:
Prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc. (FF UK Praha, Technická univerzita Liberec)
Doc. PhDr. Jan Halada, Csc. (FSV UK Praha, Institut komunikačních studií)
Prof. PhDr. Radek Fukala, Ph.D. (FF UJEP Ústí nad Labem)
PhDr. Miloslav Martínek, CSc.
JUDr. František Čermák
Recenzoval:
PhDr. Jan Koura, Ph.D.










Obsah
Úvod 7
První strach z rudých 10
Intermezzo – mezi dvěma strachy z rudých 34
Studená válka a rudá hrozba 61
Zásah proti rudým – instrumenty, aktéři, kauzy 76
Rváč z postranní uličky 105
Rudá hrozba v Hollywoodu 127
„Buďte v pozoru“ – americká společnost a rudí 146
Závěr 161
Seznam použité literatury a pramenů 164
Seznam vybraných zkratek 173
Chronologie vybraných událostí 175
O autorovi 180





7
Úvod
Na  počátku srpna 1949 měl premiéru film Red Menace (Rudá
hrozba). Ponuré drama vyprávělo příběh zatrpklého vojáka Billa
Jonese vstoupivšího do americké komunistické strany, jenž se
během „výcviku“ zamiloval do přímé nadřízené Niny Petrovky.
Milenci patřili k  přesvědčeným stoupencům Stalinem ovládaného
hnutí usilujícího o  svržení federální vlády a  nastolení totalitního
zřízení, až do chvíle, kdy se stali svědky šokujícího incidentu.
Vysocí funkcionáři nechali zavraždit jednoho ze soudruhů, protože
zpochybňoval část základních dogmat. Otřesená dvojice
prozřela a rozhodla se pro odchod ze strany. Hlavní hrdinové se ovšem
ocitli v ohrožení života, protože jejich úmysl narazil na odpor
rudých,
1
kteří se na ně navíc snažili svalit i vinu za smrt
„reakcionáře“. Po  dramatickém útěku z  domovského města, na  němž je už
spíše než reálná hrozba poháněl vlastní strach, nalezli azyl
v Texasu u šerifa příznačně pojmenovaného „Strýček Sam“. Ten jim udělil
lekci z patriotismu, přičemž zdůraznil, že nežijí v policejním státě,
ale svobodné zemi, kde platí zákony. Na závěr jim poradil, aby se
vzali a vychovali několik správných, amerických dětí.
2
Snímek Rudá hrozba lze považovat za  jedno z  typických
antikomunistických děl vzniklých na  počátku studené války, tedy
v období, kdy ve Spojených státech zuřil tzv. strach z rudých (Red
Scare).
3
Část americké společnosti tehdy zasáhly obavy z  domácí
1
Termín „rudí“ se v odborné literatuře běžně používá pro označení
příznivců komunistického hnutí, aniž by se tím dávalo najevo nějaké
pejorativní zabarvení. Dokonce i američtí komunisté o sobě nezřídka
kdy hovořili tímto způsobem.
2
Republic Pictures, The Red Menace, DVD, 2013.
3
Bude-li se v textu vyskytovat termín „strach z rudých“, půjde
o pouhé označení příslušného společenského jevu (obavy z  komunismu)





R udá hRozba
8
komunistické strany, která údajně měla usilovat o provedení stát -
ního převratu a  provozovat špionážní činnost ve  prospěch
Sovětského svazu. Zmíněný film obsahoval esence všech hlavních
fenoménů, jimž se věnuje tato monografie. Jde o analýzu vnímání
komunismu v USA, zejména pak jeho krajní interpretaci
inklinující až k „démonizaci“ rudých i přeceňování jejich vlivu v zemi.
Pozornost je navíc zaměřena na způsob, jakým se severoamerický stát
s potenciální hrozbou vypořádával, což zahrnuje působení
různých osobností a institucí federálního či soukromého charakteru,
stejně tak o nejslavnější kauzy. Co se týče časového vymezení,
práce je ohraničena roky 1917 a 1954. Rudá hrozba je sledována
v období od bolševického převratu v carském Rusku až do momentu,
kdy americký Senát udělil Josephu McCarthymu důtku, která
předznamenala útlum nejsilnější hysterie. Tato perioda
postihuje hlavní milníky antikomunistického vývoje v USA: první strach
z rudých, vznik několika výborů vyšetřujících tzv. neamerickou
činnost ve  třicátých letech, éru spojenectví se SSSR během
druhé světové války a  konečně druhý strach z  rudých. Nutno dodat,
že monografie nepředkládá vyčerpávající analýzu, nýbrž stručně
představuje hlavní fenomény.
Antikomunismus ve Spojených státech na počátku studené
války patří v  českém prostředí spíše k  vedlejším tématům. Tuzemští
historici mu zatím věnovali jen velmi omezenou pozornost.
Situace v zahraniční literatuře, zejména pak té americké, je přesně
opačná. V  této souvislosti je ovšem nutné upozornit na  jisté schizma
v historiografii, znázorněné dvěma existujícími interpretačními
proudy, od nichž se odvíjí přístup k danému fenoménu. První,
zjednodušeně řečeno, vnímá rudé jako pouhé nevinné oběti
blouznivého, iracionálního období, kdy v USA zuřil „hon na čarodějnice“.
Osoby hlásící se k antikomunismu pak generálně označuje
za „inkvizitory“, přičemž zdůrazňuje především určité excesy spojené
se zásahem proti rudým, a taktéž akcentuje míru hysterie
v americké společnosti. Druhý proud naopak poukazuje na skutečnost,
bez jakéhokoli pejorativního zabarvení. Nepředjímá se jím skutečná
míra hysterie ve Spojených státech, nýbrž jde o běžně používaný
pojem v americké historiografii.





9
Úvod
že americká komunistická strana byla zejména v éře lidové fronty
a Velké trojky zapletena do rozsáhlé špionážní činnosti, která
významně poškodila zájmy USA, a proto lze považovat zákrok
proti ní za  opodstatněný i  legitimní. Americké rudé zároveň vnímá
jako součást celosvětového komunistického hnutí, a  tudíž za 
neoddělitelné od zločinů páchaných jak v Sovětském svazu, tak
později v  tzv. východním bloku. Tato monografie se snaží o  syntézu
výše zmíněných interpretačních proudů, reflektuje tedy díla patřící
k oběma liniím. Dále se zakládá na množství primárních pramenů,
jež se snaží analyzovat bez jakéhokoli „předporozumění“.
4
Možnost vyjádřit poděkování je nemilejším privilegiem
autorů. V první řadě bych proto rád poděkoval Nakladatelství Epocha
za vydání tohoto textu. Dále bych chtěl poděkovat mým kolegům,
jmenovitě Vaškovi, Honzovi a Standovi, za podporu při psaní
knihy i za to, že díky nim jsem ještě neztratil víru ve smysluplnost
našeho historického řemesla. Neméně velký dík patří rovněž všem
kamarádům a celé rodině v nejširším slova smyslu, bez nichž bych
nikdy nemohl psát tyto řádky. Knihu věnuji milované Aničce, bez
ní by byl můj život smutný, šedivý a osamělý, jen díky ní je přesně
opačný.
4
Budou-li se v textu vyskytovat termíny „inkvizitoři“, či „hony
na čarodějnice“, je tak činěno bez jakéhokoli pejorativního zabarvení, jde
pouze o označení antikomunistů, respektive období, kdy probíhal
zásah proti rudým.





10
První strach z rudých
Na  přelomu druhého a  třetího desetiletí zachvátil Spojené stá -
ty první strach z  rudých. Jeho existence sice netrvala příliš
dlouhou dobu, o  to živelnější a  dramatičtější ale byl celkový průběh.
Na vzniku tohoto fenoménu se podílela celá řada dílčích faktorů.
Předně se jednalo o první světovou válku. Přímé zapojení do bojů
přineslo specifika válečného hospodářství, několik zákonů
zavádějících jisté represivní mechanismy i federální vládou řízené aktivity
zaměřené na „démonizaci“ aktuálních nepřátel – zejména
německého císařství. Zásadní vliv měly také dlouhotrvající
pracovněprávní spory, které vyústily v  radikalizaci velké části odborového
hnutí. Do  vnitřního dění v  USA se rovněž výrazným způsobem
promítl vývoj událostí v Rusku. Vidina možného rozšíření
bolševické revoluce po celém světě se změnila v hrozbu, již sdílely nejen
mnohé americké politické elity. Výslednicí všeho výše zmíněného
se stal soubor událostí, k nimž došlo na lokální (státní)
i federální úrovni, souhrnně pojmenovaný jako první strach z rudých. Jak
konkrétně probíhal? A kdo byli jeho hlavní aktéři?
V pátek 6. dubna 1917 vyhlásily Spojené státy válku Německé -
mu císařství, čímž se na straně Dohody zapojily do probíhajícího
světového konfliktu. Wilsonova administrativa následně
přistoupila k zavedení regulačních opatření, která jí měla
usnadnit mobilizaci lidských zdrojů i  celkový přechod na  válečné hospodářství.
Řízením těchto aktivit byla pověřena Rada pro národní bezpečnost
(Council for National Defense) skládající se z  dalších dílčích
výborů zaměřených na specifické oblasti – například válečná výroba
spadala do kompetence Rady válečného průmyslu (War Industries
Board). Nutno dodat, že zejména v počátcích tento proces provázel
jistý zmatek, místy až chaos. Důležitý rozměr představovalo taktéž
získání veřejné podpory pro americké angažmá v bojích na Starém
kontinentě. O příslušné propagandistické zajištění se starala nově





11
  čěfiř žůňčČThflžŘžčThfl
založená vládní agentura Výbor pro veřejné informace
(Committee on Public Information, CPI), v jejímž čele stanul George Creel.
Ta se kromě jiného intenzivně věnovala šíření negativního obrazu
Němců. Různé pamflety, plakáty či filmy je znázorňovaly jako
nemorální, zkažené agresory představující hrozbu pro demokratický
svět. Jeden z šířených plakátů například zachycoval Německo jako
krvelačnou gorilu svírající v náručí poloobnaženou ženu
symbolizující svobodu. Vše doplňovalo výmluvné heslo: „Zničte tuto
šílenou bestii.“
5
(viz obrazová příloha)
Nedílnou součástí válečné reality na domácí frontě se stala také
legislativa, jež měla ochránit zájmy USA. Za tímto účelem byl
v polovině června 1917 přijat Zákon o špionáži (Espionage Act of 1917),
v březnu následujícího roku ho pak ještě doplnila série dodatků
známých jako Zákon o pobuřování (Sedition Act of 1918).
V prvním případě se kriminalizovalo vyzrazení informací týkajících se
národní obrany či úmyslné narušení válečného úsilí armády
s cílem poškodit USA a zvýhodnit tak jakýkoli cizí národ. Zaměření
druhého opatření šlo ještě dále, postihovalo totiž jak kritické
vyjadřování o americkém zřízení, tak nejrůznější protiválečné aktivity.
Sankce – pokuta v maximální výši deseti tisíc dolarů a odnětí
svobody až na  dobu deseti let – hrozily každému, kdo „úmyslně
vyřkne, vytiskne, napíše nebo vydá jakoukoli neloajální, neuctivou,
pomlouvačnou, urážlivou zvěst o  formě vlády Spojených států,
nebo Ústavě Spojených států, nebo vlajce [...] nebo, kdo
úmyslně vyřkne, vytiskne, napíše nebo vydá jakoukoli zvěst podněcující,
vyvolávající či povzbuzující vzdor vůči Spojeným státům...“
Neméně důležitým se stal i Zákon o imigraci z roku 1918
(Immigration Act of 1918), který byl z velké části koncipován tak, aby se jeho
prostřednictvím mohlo zakročit proti anarchistům či radikálním
odborářům zahraničního původu, u nichž existovalo z pohledu
federálních autorit podezření, že se zapojili do  aktivit namířených
proti americkému zřízení. V  celém tomto legislativním opatření
5
BREWER, S. A., Why America Fights, Patriotism and War
Propaganda from the Philippines to Iraq, Oxford 2009, s. 46–86; MORISON,
E. S. – COMMAGER, H. S. – LEUCHTENBURG, W. E., The Growth
of the American Republic, New York 1969, s. 377–398.





R udá hRozba
12
se navíc vyskytovaly poměrně vágní definice, což z něj činilo
široce použitelný nástroj usnadňující deportaci „podezřelých živlů“ ze
země.
6
Výše zmíněné fenomény byly důležité pro první strach z  ru -
dých, protože se do  značné míry podílely na  jeho formování.
Válečné hospodářství přispělo ke střetům mezi odbory
a zaměstnavateli. Vládní agentura CPI budovala propagandistický obraz
Němců coby veřejných nepřítel číslo jedna. Po  jejich porážce
ovšem toto paradigma přešlo právě na  sympatizanty s  bolševickým
experimentem. K  obdobnému jevu došlo i  v  souvislosti se všemi
zmíněnými legislativními opatřeními z  doby první světové války,
které se následně použily jako represivní mechanismus namířený
proti rudým.
Zapojení USA do první světové války přispělo k posílení
amerických průmyslových korporací i odborového hnutí zastřešeného
především centrálou Americké federace práce (American
Federation of Labor, AFL). Jelikož specifická doba si žádala jejich
spolupráci, došlo k  dočasnému utlumení vzájemných sporů. Křehké
příměří se však s blížícím se koncem bojů v Evropě začalo
pozvolna vytrácet. Obě strany se totiž snažily jednak o  zabezpečení již
získaných pozic, ale také o prosazení dalších požadavků. Výkonná
rada (Executive Council) AFL například v  prosinci 1918 schválila
tzv. program rekonstrukce volající po přijetí celé řady reformních
opatření vedoucích k expanzi systému sociálního zabezpečení,
výrazně větším angažování federální vlády ve  veřejných službách,
výstavbě široce dostupných bytů pro dělníky či zvýšení centrální
regulace vůči korporacím. Nechyběl ovšem ani nárok, aby
zaměstnanci měli možnost zasahovat do  tvorby zákonů vztahujících se
k průmyslovým odvětvím či obchodu, které se jich bezprostředně
dotýkaly. Kalifornská federace práce zase hlásala princip
společného vlastnictví výrobních prostředků, zatímco Ohijská federace
práce se zasazovala o  znárodnění železniční, telegrafní a 
telefonní sítě a dále rafinérského, důlního i hutnického průmyslu. Často
6
GOLDSTEIN, R. J., Political Repression in Modern America, From
1870–1976, Urbana-Chicago 2001, s. 105–135; MORISON, E. S. –
COMMAGER, H. S. – LEUCHTENBURG, W. E., c. d, s. 383–386.





13
  čěfiř žůňčČThflžŘžčThfl
se objevovaly také požadavky po  okamžitém odstranění válečné
represivní legislativy a propuštění osob odsouzených na jejím
základě. K nejvyhraněnějším uskupením ovšem patřila
anarchosyndikalistická organizace Průmysloví pracovníci světa (Industrial
Workers of the World, IWW), proti níž se stavělo dokonce i vedení
AFL. Tzv. Wobblies, jak se jim přezdívalo, usilovali o  sjednocení
všech pracujících, přičemž propagovali odstranění
kapitalistického zřízení a  zavedení dělnické samosprávy.
7
V  drtivé většině
zastávali taktéž pacifismus. Na prahu meziválečného období zkrátka
zasáhla americké odborové hnutí výrazná vlna názorové
radikalizace, jež podle odhadů postihla až třetinu všech organizací.
Uvedený trend se projevil rovněž ve způsobu prosazování požadavků
– ten získal v mnoha případech značně militantní podobu.
Výsledkem byla řada střetů se zaměstnavateli (establishmentem)
usilujícími o  zachování statu quo, či naopak revizi válečných regulací
i  dřívějších výdobytků odborů. Vše se navíc odehrávalo ve  velmi
specifické dobové atmosféře plné obav ze šíření bolševické
revoluce po celém světě.
8
Dramatický vývoj událostí na  Starém kontinentě a  především
v  Rusku poskytl dění ve  Spojených státech mezinárodní rozměr.
Březnovou revoluci z  roku 1917, jež svrhla carský režim,
většina Američanů považovala za  pozitivní změnu, protože v  ní
viděla krok směrem k  demokratizaci. Naopak na  listopadový převrat
7
Označení Wobblies odkazuje na koncept tzv. Wobbly shop, tedy
zavedení dělnické samosprávy. Podle tohoto modelu měli sami dělníci ze
svých řad volit vedení, které by následně rozhodovalo o všech
důležitých záležitostech týkajících se jejich podniku, výroby etc. Jednalo se
o jednu ze stěžejních myšlenek celého hnutí. Největší vliv zaznamenali
IWW v létě 1917, kdy se k nim hlásilo více než 150 000 členů. Jejich
pozice byly silné především v západních státech USA. Již během první
světové války mířily na Wobblies represe ze strany jiných odborů,
jednotlivých států i federální vlády.
8
GOLDSTEIN, R. J., Political Repression..., s. 139–144; HEALE,
M. J., American Anticommunism: Combating the Enemy Within 1830–
1970, Baltimore – London 1990, s. 60–62; POWERS, R. G., Not
Without Honor, New York 1995, s. 17–20.





R udá hRozba
14
bolševiků vedený Vladimírem Iljičem Leninem se již od  samého
počátku nahlíželo nepříznivě. Negativní vnímání postupně pře -
cházelo až v hysterii. Podíl na tom mělo jednak upevňování moci
bolševiků v  Rusku, čemuž nezabránila ani společná intervence
států Dohody v  průběhu let 1918–1920. Zúčastnily se jí také dva
expediční sbory americké armády, celkem se jednalo o zhruba
třináct tisíc mužů vyslaných do  Vladivostoku a  Archangelsku. Ještě
zásadnějším faktorem ale byl strach z  šíření komunistické
revoluce. První světová válka významně změnila poměry ve  střední
a východní Evropě – řada nástupnických států po  rozpadnuvším
se Německém císařství, Rakousko-Uhersku i  Rusku se
zpočátku nacházela ve značně labilním stavu. Četných nepokojů – bojů
o moc – se nezřídka kdy účastnili rudí usilující o nastolení režimů
inspirovaných bolševickým vzorem. Například v Německu se o to
již v lednu 1919 neúspěšně pokusili spartakovci Karla Liebknechta
a Rosy Luxemburgové, stejně dopadla i tzv. Bavorská republika rad
z dubna 1919. Takřka ve stejné době Béla Kun založil Maďarskou
republiku rad, na niž se později navázala Slovenská republika rad.
Velmi ožehavá byla rovněž situace na  polsko-sovětském pomezí.
Od ledna 1919 probíhal mezi oběma stranami s různou intenzitou
ozbrojený konflikt, který vyvrcholil v létě 1920, kdy se Rudá
armáda probojovala takřka až k Varšavě. Na  přelomu druhého a 
třetího desetiletí zkrátka v Evropě hrozilo riziko bolševických převratů.
Řada událostí skutečně zapadala do scénáře o probíhající světové
revoluci řízené Moskvou, ostatně o to usilovala i Třetí
komunistická internacionála (Kominterna) ustavená v březnu 1919. Jelikož se
k jejím principům otevřeně přihlásili mimo jiné také Wobblies či
krajně levicové frakce Americké socialistické strany (Socialist
Party of America, SPA), tak otřesy, k  nimž došlo v  USA po  skončení
první světové války, získaly v očích mnohých Američanů
mezinárodní rozměr a staly se součástí jedné velké konspirace.
9
9
FOGLESONG, D. S., The American Mission and the „Evil Empire“,
Cambridge 2007, s. 47–59; FURET, F., Minulosť jednej ilúzie: Esej o idei
komunizmu v  20. storoči, Bratislava 2000, s. 47–160; MORAVCOVÁ,
D., Výmarská republika, Praha 2006, s. 16–30; SERVICE, R., Lenin,
Praha 2002, s. 346–372.





15
  čěfiř žůňčČThflžŘžčThfl
První strach z rudých se začal rodit v kontextu přechodu
z válečné výroby na normální fungování, což doprovázela rychle
rostoucí inflace i  hospodářská recese. Vše ještě dále komplikovaly
radikalizace odborového hnutí a  zdánlivé rozšiřování bolševické
revoluce. Jednou z nejdůležitějších událostí stojících na jeho
počátku se stala generální stávka v  Seattlu vyhlášená dne 6. února
1919. Tamější odborové organizace se řadily ke  krajně levicově
orientovanému křídlu v  rámci AFL – jejich předáci
sympatizovali s IWW i sověty. Ačkoli protesty zhruba šedesáti tisíc dělníků
žádajících zvýšení platů probíhaly bez větších incidentů, vyvolaly
ve  Spojených státech poměrně velkou odezvu. Tehdejší starosta
Seattlu Ole Hanson – podporovaný konzervativním tiskem – totiž
tvrdil, že celý podnik měl směřovat ke komunistickému převratu.
Doslova řekl, že se jednalo o akci radikálů, kteří se „chtějí
zmocnit americké vlády a snaží se ji nahradit ruskou anarchií“. Hanson
usiloval o rychlé obnovení pořádku. Kromě místního policejního
sboru se na tom podílela dokonce i zhruba tisícovka federálních
vojáků povolaných z nedaleké základny. Strategická místa
v centru města byla opevněna a osazena kulomety, důležité objekty jako
například elektrárny nepřetržitě hlídaly patroly. Dělníci vlivem
nepříznivých okolností, k nimž se přidal i intenzivní tlak ze strany
vedení AFL, po  čtyřech dnech stávku ukončili. Lokální
odborovou scénu následně zachvátil kolaps, naopak starosta Ole Hanson
se stal národním hrdinou.
10
Únorová generální stávka v  Seattlu přispěla k  další radikaliza -
ci odborového hnutí, což se naplno projevilo na  jaře roku 1919.
Dne 28. dubna byla v zásilce určené pro starostu Hansena nalezena
bomba. K jejímu odhalení naštěstí došlo ještě před tím, než
stačila explodovat, takže se podařilo zabránit jakékoli újmě na zdraví.
Incident z  následujícího dne se však již neobešel bez tragických
následků. Cílem útoku se měl stát bývalý senátor za  stát Georgie
Thomas W. Hardwick, nálož ovšem vybouchla v  momentu, kdy
s  ní manipulovala nic netušící služebná. Detonace jí utrhla obě
paže a  rozsáhlé popáleniny utrpěla také Hardwickova manželka.
10
GOLDSTEIN, R. J., Political Repression..., s. 144–145; HEALE,
M. J., c. d., s. 62–63; POWERS, R. G., c. d., s. 19.





R udá hRozba
16
Následné šetření uspořádané na  poštách odhalilo dalších čtyřia -
třicet bomb ukrytých v balíčcích. Mezi adresáty figurovali přední
osobnosti amerického veřejného života, známé svými postoji
namířenými proti radikálním socialistům, i  někteří liberálně
smýšlející jedinci. Ani poté se ale situace příliš neuklidnila. Ve čtvrtek
1. května se v řadě měst po celých USA objevily nepokoje
v souvislosti s oslavami Mezinárodního dne práce. Střety mezi dělníky,
kteří nezřídka kdy zcela otevřeně vyjadřovali sympatie k  bolševické
revoluci, a jejich odpůrci často podporovanými pořádkovými
složkami proběhly například v  New Yorku, Detroitu či  Los Angeles.
Nejkrvavější průběh měly srážky v Cleavelandu. V důsledku
značně brutálního zásahu ze strany místních policistů a vojáků zemřeli
dva lidé, přičemž další zhruba stovka utrpěla vážnější zranění. Přes
sto dvacet jedinců z  řad protestujících dělníků bylo také
zadrženo. Postihy se naopak vyhnuly patriotickým občanům, ačkoli
právě oni se na  všech výtržnostech podíleli významným způsobem,
nebo je v mnoha případech dokonce iniciovali.
11
Neklidné události jara roku 1919 pokračovaly i  v  následujícím
měsíci. V  pondělí 2. června došlo ve  stejnou hodinu v  osmi růz -
ných městech po celých Spojených státech k sérii výbuchů bomb.
Útoky se v  mnohém podobaly těm z  dubna. Mířily jak na  různé
soukromé podnikatele, tak na  veřejné činitele. Nejznámějším
cílem se stal tehdejší ministr spravedlnosti USA (Attorney General
of the United States of America) Alexander Mitchell Palmer.
Pachatel atentátu, patřící s  největší pravděpodobností ke  skupině
anarchistů italského původu, se snažil umístit zhruba deset kilo
trhaviny obalené kovovými součástkami ke  vchodovým dveřím
Palmerova domu v  hlavním městě Washingtonu. Přestože nálož
explodovala předčasně, za  což útočník zaplatil životem, dokázala
vážně poškodit přední část budovy. Ministr spravedlnosti ani
nikdo z jeho rodiny však neutrpěli žádnou újmu na zdraví, událost
ale všemi hluboce otřásla. Incidenty z počátku června dále
posílily obavy americké společnosti z  pokračující radikalizace v  zemi.
11
Chicago Daily Tribune, 1. května 1919, Send Death Bombs to 36 U. S.
Leaders, s. 1–2; GOLDSTEIN, R. J., Political Repression..., s. 144–145;
HEALE, M. J., c. d., s. 66–67; POWERS, R. G., c. d., s. 18–20.





17
  čěfiř žůňčČThflžŘžčThfl
Nasvědčoval tomu mimo jiné i  pamflet s  názvem „Prostá slova“
(P l a i n Wo r d s) přiložený k jednotlivým bombám. Stálo v něm:
„Neříkejte, že jednáme zbaběle, když setrváváme v úkrytu, neříkejte, že
je to ohavné. Je to válka, válka tříd. Vy ji jako první vedete v utajení
prostřednictvím mocných institucí, které nazýváte řád, v temnotě
vašich zákonů a pomocí zbraní vašich hloupých otroků. [...] Bude
muset nastat krveprolití, my neuhneme. Bude se muset vraždit, my
budeme zabíjet, protože to je nutné. Bude se muset ničit, my
budeme ničit, abychom se zbavili světa vašich tyranských institucí.“
Samotný závěr pak vyzýval: „Ať žije sociální revoluce. Pryč s tyranií.“
Americkou majoritní společnost zachvátil tzv. bomb scare (strach
z bomb), v této napjaté atmosféře intenzivně sílilo volání
po zákroku proti radikálům.
12
V průběhu léta roku 1919 vypukly v řadě měst po celých
Spojených státech intenzivní rasové nepokoje, které na  pár měsíců
částečně zastínily i  střety mezi radikálními odboráři a  jejich
odpůrci. Na podzim se ovšem vrátily v plné síle a definitivně
přerostly v obecně rozšířenou hysterii. Zjevný posun směrem k prvnímu
strachu z  rudých se na  státní a  poté federální úrovni odehrál již
dříve. Už v první polovině roku 1919 se několik členů Unie
přiklonilo k tvrdšímu kurzu v boji proti radikálnímu odborovému hnutí.
Jednalo se především o Kalifornii, Montanu, Oregon či
Washington, kde si Wobblies i přes dřívější zákroky provedené během první
světové války stále udržovali jistý vliv. Mimo jiné také právě na ně
mířila různá legislativní opatření přijímaná v jednotlivých státech
– nejčastěji zákony proti extrémistickému syndikalismu (criminal
syndicalism law), pobuřování nebo veřejnému zobrazování rudé
vlajky (red flag law). Nezřídka kdy je doprovázely taktéž
policejní razie v sídlech organizací hlásících se k IWW, popřípadě jiných
krajně levicových uskupení. Jelikož v New Yorku
13
existovalo velmi
silné odborové hnutí, které navíc ještě obohacovali přistěhovalci
12
New York Times, 3. června, 1919, Palmer and Family Safe, s. 1;
AVRICH, P., Sacco and Vanzetti: The Anarchist Background, New Jersey
1996, s. 81; GOLDSTEIN, R. J., Political Repression..., s. 144–146;
HEALE, M. J., c. d., s. 63–64.
13
Míněn je celý stát New York, nikoli jen stejnojmenné město.





R udá hRozba
18
ze Starého kontinentu, místní politické autority věnovaly proble -
matice radikalizmu zvláštní pozornost. Zasadily se například
o zavedení restriktivní legislativy či iniciovaly zákrok proti Odboru
ruských dělníků (Union of Russian Workers, URW). Postihy se
dotkly i veřejného školství, to museli opustit učitelé údajně zastávající
podvratné názory. V březnu 1919 byl v rámci New Yorku dokonce
ustaven Společný legislativní výbor pro vyšetřování pobuřujících
aktivit (Joint Legislative Committee to Investigate Seditious
Activities), j emuž předsedal senátor Clayton R. Lusk. Luskův výbor, jak
se mu zkráceně přezdívalo, se na  státní úrovni významně podílel
na potírání všeho, co byť jen zdánlivě připomínalo rudou hrozbu.
Obdobný trend se dříve či později prosadil i ve zbytku USA.
14
Federální vláda se sice částečně zapojila do střetů s radikálními
odboráři, které se odehrály v první polovině roku 1919,
k výraznějšímu angažování se ale zatím neodhodlala. K prvním
významnějším – byť zatím stále ještě opatrným – krokům došlo na  počátku
února, kdy byl tzv. Overmanův výbor – jednalo se o  podvýbor
senátního Výboru pro justici (United States Senate Subcommittee
of the Committee on the Judiciary) – zmocněn k  rozšíření svého
původního zaměření týkajícího se propagandy Německého
císařství o prošetření bolševických aktivit. V následujících pěti týdnech
proběhlo pod vedením předsedy Lee S. Overmana slyšení s  více
než dvěma desítkami svědků. Ve velké většině se jednalo o jedince
s  výrazně protisovětskými názory a  odpůrce listopadového puče
v  Rusku. Na  základě získaných výpovědí i  dalších zdrojů se poté
začala připravovat závěrečná zpráva. Finální verze byla hotová až
v polovině června 1919, přičemž text ihned unikl do médií – dne
15. června ho otiskl deník New York Times. „Bolševická
propaganda“ (B olshevik Propaganda), jak zněl zkrácený název dokumentu,
se stala jedním z  prvních materiálů federální vlády, který se
detailněji věnoval problematice rudé hrozby. Jak se v první polovině
roku 1919 vymezovala?
15
14
GOLDSTEIN, R. J., Political Repression..., s. 146–147; HEALE,
M. J., c. d., s. 72–73.
15
New York Times, 15. června 1919, Senators Tell What Bolshevism
In America Means, s. 40; United States Senate, Subcommittee of the





19
  čěfiř žůňčČThflžŘžčThfl
V  úvodu zprávy se deklarovalo, že termín „bolševismus“ se
v  tehdejších amerických poměrech stal pouze jakýmsi obecným
sloganem nespokojených elementů společnosti působících neklid,
jimž ovšem chybělo hlubší pochopení celého problému. Hlavní
pozornost zprávy se i proto zaměřila především na základní
vymezení fenoménu. Bolševismus se definoval následovně: „Je to diktatura
jedné třídy a nejedná se o demokratickou formu vlády. V současné
chvíli jde o samovládu několika jedinců, kteří vládnou autoritativně
a potlačují veškerou opozici za pomoci strachu, teroru a síly.
V takovou samovládu se vyvinula díky uplatňování daleko krutějších
metod, než používala monarchistická vláda carského režimu.“
Uvedené vymezení se stalo klíčovým interpretačním paradigmatem.
Po stručném nastínění způsobu, jak se rudí dostali k moci, se
pozornost zaměřila na  charakter režimu a  jeho uplatňování v  praxi.
„Vláda [bolševiků] se zakládá na  třídní nenávisti. Otevřeně
hlásaným cílem je vyhlazení všech složek ve společnosti, které oponují,
či jsou schopny oponovat bolševické straně. Nemilosrdné potlačení
a  vyhlazení všech tříd s  výjimkou té vládnoucí patří mezi známá
hesla bolševiků, přičemž konfiskace se považuje za základní nástroj
vládního programu.“ V této souvislosti se akcentovalo zejména
odstranění soukromého vlastnictví či podnikání a naopak přikročení
k celkovému znárodňování. Neméně zdůrazňovanými
skutečnostmi byly rovněž jak ztráta veškerých práv a  svobod, tak antipatie
ke křesťanskému náboženství, respektive nemožnost jeho
svobodného praktikování. Bolševické zřízení se zkrátka prezentovalo jako
zjevná antiteze uspořádání existujícího v USA.
16
Po  představení hlavních fundamentů bolševismu se pozor -
nost přesunula k otázce rudé hrozby ve Spojených státech. V této
Committee on the Judiciary, Bolshevik Propaganda, Hearings, 65th
Congress, 2nd and 3rd Sessions, Washington 1919, s. 6–1169; United
States Senate, Subcommittee of the Committee on the Judiciary,
Bolshevik Propaganda, Report on Hearings, 65th Congress, 2nd and 3rd
Sessions, Washington 1919, s. 3–5.
16
United States Senate, Subcommittee of the Committee on the
Judiciary, 65th Congress, 2nd and 3rd Sessions, Bolshevik Propaganda,
Report on Hearings, s. 3–15.





R udá hRozba
20
souvislosti se jednoznačně tvrdilo, že „radikální revoluční elemen -
ty v  této zemi a  ruská bolševická vláda našly společný cíl,  jehož
podporou mohou sjednotit své síly. Oba přiživují plamen
nespokojenosti a usilují o vyvolání revoluce. Literatura a oběžníky
vyzývající k přechodu k násilí jsou intenzivně šířeny. Bomby a výbušniny
se používají v  mnoha částech země s  cílem pokusit se o 
nastolení vlády teroru a  zavraždění veřejných představitelů státu“.
Zpráva poté uváděla také několik nejdůležitějších následků, k nimž by
došlo v  případě, že by se vlády v  USA chopili bolševici.
Předložený obraz měl bez nadsázky apokalyptický rozměr. Revoluce by
přinesla násilí, prolévání krve, destrukci dosavadního způsobu
života a zavedla by autoritativní formu vlády malé skupiny lidí, což
by se projevilo mimo jiné i centrálním řízením celého
hospodářství země. Dále by ji provázely ztráta všech svobod a  znárodnění
majetku či úspor. Přijetí ateismu za  oficiální doktrínu by
marginalizovalo křesťanství a zdevastovalo jednotlivé církve. Závažnosti
tohoto scénáře úměrně odpovídaly také návrhy opatření určených
k eliminaci nebezpečí ze strany bolševismu. Federální vládě se
doporučovalo, aby přikročila k  deportacím živlů podporujících
revoluční ideály, přijetí zákonů proti pobuřování taktéž pro dobu
míru a  důkladné kontrole všech aktivit cizích elementů, přičemž
velká pozornost se věnovala především nejrůznějším publikacím
šířícím nepřátelskou propagandu. Důraz se kladl také na 
amerikanizaci cizinců – přijmutí domácího hodnotového systému mělo
přispět k jejich integraci do společnosti. Již tehdy se rovněž
za důležitou součást boje proti rudým považoval patriotismus. Zpráva
Overmanova výboru zkrátka definovala bolševismus jako
neslučitelný s  americkým systémem, a  proto ho označovala za 
potenciální hrozbu pro USA. Z jejích závěrů jednoznačně vyplývalo, že
poválečné nepokoje v USA souvisely s událostmi v Evropě. Jinými
slovy řečeno, rudí se staly symbolem celosvětové konspirace, proti
níž bylo nutné zakročit.
17
Dubnové a především červnové bombové útoky přiměly
federální vládu, aby se začala intenzivněji zabývat problematikou
levicového radikalismu ve Spojených státech. Alexander Mitchell Palmer se
17
Tamtéž, s. 15–24.





21
  čěfiř žůňčČThflžŘžčThfl
i z důvodu, že se sám stal cílem atentátů, chopil role jednoho
z iniciátorů zásahu proti rudé hrozbě na celostátní úrovni. Nejprve dosadil
do čela Vyšetřovacího úřadu
18
( Bureau of Investigation – jednalo se
o přímého předchůdce Federal Bureau of Investigation, FBI)
Williama J. Flynna považovaného mnohými za experta na anarchismus
a dále na  ministerstvo spravedlnosti (United States Department of
Justice) přivedl někdejšího detektiva Francise P.  Germana, z 
něhož učinil svého asistenta pověřeného vedením vyšetřování a 
stíháním radikálů. Zhruba v  polovině června 1919 Palmer požádal
Kongres o půl milionu dolarů na podporu boje proti rudým.
Zmíněnou částku skutečně o měsíc později dostal a již 1. srpna ohlásil
zřízení Generální vyšetřovací divize (General Inteligence Division,
GID) v  rámci ministerstva spravedlnosti, jejímž výhradním
úkolem se stalo sbírání informací o aktivitách radikálů v USA.
19
Do čela
GID byl vybrán čerstvý čtyřiadvacetiletý absolvent práv John Edgar
Hoover, který se záhy ukázal jako velmi schopný byrokrat
a oddaný zastánce konzervativní Ameriky. Pod jeho vedením se po  celé
zemi rozběhlo rozsáhlé sledování podvratných živlů opírající se
o lokální, státní i vojenské autority, nezřídka kdy se využívala také
infiltrace přímo v  podezřelých odborových organizacích či jiných
uskupeních. Hoover postupně vytvořil kartotéku s až dvěma sty
tisíci záznamů zohledňující různé osoby i hesla a dále taktéž seznam
šedesáti tisíc lidí klasifikovaných jako ultraradikální. Trio
nejbližších Palmerových spolupracovníků sdílelo jak odpor k bolševismu,
tak silný patriotismus. Všichni měli rovněž jistý sklon
ke konspirativnímu myšlení. Aktuální dění v USA proto interpretovali
jednostranným, vyhraněným způsobem, což se naplno projevilo v době,
kdy první strach z rudých propukl naplno.
20
18
Vyšetřovací úřad, stejně tak i  jeho nástupce, spadal z  hlediska
pravomocí právě pod ministerstvo spravedlnosti.
19
Někdy se taktéž vyskytuje název Radikální divize ( Radical
Division).
20
DONNER, F. J., The Age of Surveillance: The Aims and Methods of
America’s Political Intelligence System, New York 1980, s. 35–47;
GENTRY, C., J. Edgar Hoover: The Man and the Secrets, New York – London
1991, s. 75–84; GOLDSTEIN, R. J., Political Repression..., s. 149–151;





R udá hRozba
22
Závěrečná zpráva Overmanova výboru či ustavení GID na mi -
nisterstvu spravedlnosti nebyly jedinými událostmi s  celostátním
dopadem. Radikalizace poměrů ve Spojených státech a šíření
bolševismu v Evropě přispěly i k založení Americké legie (American
Legion) sdružující válečné veterány. Její formativní proces
vyvrcholil v první polovině května 1919 na setkání v St. Louis. Cílem
organizace bylo hájit zájmy veteránů, lobbovat za  ně v  Kongresu
či se i přímo starat o zraněné vojáky. Legie se ale také od počátku
profilovala jako výrazně patrioticky zaměřené uskupení, které se
zasazovalo o  obranu „pravých“ amerických hodnot. V  preambuli
její ústavy se uvádělo: „Pro Boha a  vlast se sdružujeme za 
těmito účely: obhajovat a  bránit Ústavu Spojených států amerických;
udržovat právo a  pořádek; pečovat a  zvěčnit stoprocentní
amerikanismus...“ Bolševici se již od  počátku považovali za  jednoho
z úhlavních nepřátel USA. V  knize The Story of American Legion
(Příběh americké legie) se o  rudých hovořilo následovně: „Před
branou civilizované Evropy číhá vlk. Jestli se dostane dovnitř, nic
ho nezastaví před tím, aby nás uchvátil. Tato válka [první
světová] nás tak úzce spojila s Evropou, že jsme v jistém smyslu jedno
a totéž. Přestože nás odděluje oceán, ten, kdo napadne naše bratry,
jako by napadl i nás. Musíme se zbavit ideje, že vzdálenost
představuje rozdíl [...] Vlk, kterého jsem zmínil, je zběsilý. Je to bolševik.
Šílí hladem a ne jen po těle, ale také po duši.“ Díky poměrně
rychle rostoucí členské základně se Americká legie záhy stala vlivným
hráčem na domácí scéně a její členové se podíleli na střetech
doprovázejících první i druhý strach z rudých.
21
I na opačném pólu amerického politického spektra se odehrála
jedna zásadní událost. Na přelomu srpna a září 1919 se
ve Spojených státech zformovalo komunistické hnutí. Tento proces však
provázely komplikace způsobené vnitřní rozpolceností,
nevznikl proto jeden subjekt hlásící se k  sovětskému vzoru, ale hned
dva. Levé křídlo Americké socialistické strany (Socialist Party of
POWERS, R. G., c. d., s. 22–24.
21
RUMER, T. A., The American Legion, An Official History 1919–
1989, New York 1990, s. 8–109; WHEAT, G. S., The Story of The
American Legion, New York 1919, s. 182, 194.





23
  čěfiř žůňčČThflžŘžčThfl
America) vedené Johnem Reedem a  Benjaminem Gitlowem se
po neúspěšném pokusu o převzetí moci odštěpilo
a konsolidovalo se do Komunistické odborové strany Ameriky (Communist
Labor Party of America, CLP). Větší část komunistických přívrženců
s plánem nesouhlasila a okamžitě založila konkurenční
Komunistickou stranu Ameriky (Communist Party of America, CP).
K hlavním osobnostem nové platformy patřili Luis Fraina či Charles Emil
Ruthenberg. Rozdíl mezi oběma celky spočíval zejména v původu
jejich členů. Zatímco CLP se snažila profilovat jako domácí
politická síla bez rozhodujícího vlivu cizinců, tak CP měla
internacionální charakter, což vedlo k vnitřnímu rozdělení do dalších třech
frakcí – nejvlivnějším elementem se stala tzv. cizojazyčná frakce,
v níž hráli prim Rusové.
22
Oba politické celky však vyznávaly ideály
zosobněné Kominternou a  zcela otevřeně proklamovaly, že jejich
jediným cílem je uskutečnění revoluce, odstranění
kapitalistického systému a  nastolení diktatury proletariátu. Na  sklonku léta
1919 tak na americké scéně figurovali přímí exponenti bolševismu,
což působilo dojmem rozšiřujícího se vlivu rudých. Vývoj událostí
směřoval k neklidnému podzimu.
23
Další mohutná vlna stávek odstartovala 9. září 1919, kdy do
ulic vyšli bostonští policisté požadující zřízení vlastní odborové
22
Kominterna kritizovala stávající rozštěpenost a  tlačila na 
sjednocení komunistického hnutí v  USA. K  němu částečně došlo v  květnu
1920, kdy se sloučila CLP a anglicky mluvící frakce CP, čímž vznikla
Sjednocená komunistická strana ( United Communist Party).
Definitivní sjednocení ovšem nastalo až o rok později po dalším nátlaku
Moskvy. Shromáždění ve  Woodstocku dalo vzniknout jednotné politické
platformě, jež si ponechala jméno Communist Party of America. Název
se až do roku 1929 dále měnil, až se ustálil na podobě Komunistická
strana Spojených států amerických (Communist Party of United States
of America, CPUSA).
23
Communist party of America, Manifesto and Program,
Constitution, Report to The Communist International, Chicago 1919, s. 14–17,
26–36. KHLER, H. – HAYNES, J. E., The American Communist
Movement: Storming Heaven Itself, New York – Toronto – Oxford –
Singapore – Sidney 1992, s. 8–57.





R udá hRozba
24
organizace navázané na  Americkou federaci práce. Význam této
události spočíval především v  symbolické rovině, protože protes -
tujícími byli přímo „ochránci veřejného pořádku“, což vzbudilo
velkou pozornost i  emoce. Státní autority okamžitě vše označily
za pokus o provedení komunistického puče, a proto požádaly
o pomoc vojenské jednotky, ty pak ještě doplnili nově najatí dobrovolní
strážníci. Ústřední postavou při obnově normálního fungování se
stal tehdejší guvernér státu Massachusetts Calvin Coolidge, jehož
výrok „Nikdo, nikde a nikdy nemá právo stávkovat proti
veřejnému bezpečí“ se objevil na řadě titulních stran novin po celé zemi.
Spojené státy získaly po  starostovi Seattlu Ole Hansenovi dalšího
hrdinu v boji proti rudým. Coolidgovi navíc toto angažmá výrazně
pomohlo k zisku nominace na post viceprezidenta pro
nadcházející prezidentské volby v  roce 1920. Stávka se po  několika dnech
vyplněných občasnými nepokoji či rabováním rozpadla, aniž by
policisté dosáhli jakéhokoli úspěchu.
24
Do konce září 1919 vypukla ještě další stávka – tentokrát již bylo
zasaženo jedno z  nejdůležitějších odvětví amerického
hospodářství. Dne 22. září odmítlo zhruba čtvrt milionu dělníků nastoupit
do práce, čímž paralizovali značnou část nejdůležitějších závodů
ocelářského průmyslu v  Coloradu, Illinois, Indianě, Pensylvánii,
Ohiu a  New Yorku. Brzy se objevily střety mezi oběma
znesvářenými tábory, přičemž k  těm nejintenzivnějším došlo zejména
v Pittsburghu (Pensylvánie) a  Gary (Indiana). Na  stranu
ocelářských společností, které si samy hojně platily stávkokaze a bitkaře,
se přirozeně přidaly místní pořádkové složky včetně federálních
vojenských jednotek. I nyní se vše interpretovalo prizmatem rudé
hrozby. Kvůli úzkým vazbám na Wobblies ji zosobňoval mimo jiné
také jeden z hlavních strůjců celé akce William Z. Foster.
25
Stávka
trvala až do počátku ledna 1920, kdy vlivem represí, špatného or-
24
Police Commisioner for the City of Boston, Fourtheenth Annual
Report, Public Document No. 49, 30. listopadu 1919, s. 5–23; HEALE,
M. J., c. d., s. 68.
25
William Z. Foster později vstoupil do CPUSA, v níž postupně
získal pozici jedné z  nejvýznamnějších osobností. V  letech 1945–1957
stál dokonce v jejím čele.





25
  čěfiř žůňčČThflžŘžčThfl
ganizačního zajištění a  nedostatečné podpory ze strany AFL
definitivně zkolabovala, aniž by dosáhla kýženého úspěchu. Během
střetu naopak přišlo o život dvacet dělníků, několik dalších stovek
jich bylo zraněno či zatčeno. Druhý velký incident začal 1.
listopadu 1919. I  přes zákaz federální vlády vstoupilo přibližně čtyři
sta tisíc horníků patřících k odborové organizaci Sjednocení
důlní pracovníci (United Mine Workers) do  stávky, což vedlo k 
ochromení dalšího strategického odvětví amerického hospodářství.
Ani v  tomto případě se průběh událostí příliš neodlišoval – vše
doprovázely střety, zatýkání, angažování federálních jednotek či
osočování z příklonu ke komunismu. Jelikož s tenčícími se
zásobami uhlí, jež stále představovalo jednu z klíčových surovin, úměrně
rostl tlak na  brzké vyřešení situace, do  vyjednávání se vložil
dokonce i prezident Woodrow Wilson. I s jeho přispěním se podařilo
po pěti týdnech dosáhnout oboustranně přijatelné dohody, a proto
se stávka stala 10. prosince 1919 minulostí, strach z rudých
nikol iv.
26
V kontextu ustavení dvou komunistických stran a probíhajících
stávek, které mnozí interpretovali jako pokusy o vyvolání
revoluce vedoucí ke  svržení kapitalismu i  demokracie, naplno propukl
první strach z  rudých. Doprovázely ho rozsáhlé zásahy ze strany
státních či federálních autorit namířené proti podezřelým živlům,
stejně tak řada živelných incidentů proběhnuvších mezi oběma
znesvářenými tábory. V polovině října 1919 Senát Spojených států
přijal rezoluci č. 213. Ta Palmera vyzvala, aby horní komoru
Kongresu informoval o  podniknutých krocích vedoucích k  pacifikaci
elementů nepřátelských vůči americkému zřízení. Ministr
spravedlnosti se ocitl pod silným tlakem, protože federální vláda se zatím
k ničemu konkrétnímu neodhodlala. Odpovědné složky
ministerstva spravedlnosti se proto definitivně rozhodly pro využití
deportačního mechanismu zakládajícího se na legislativních opatřeních
z období první světové války – šlo především o  Zákon o 
imigraci z roku 1918. V dané situaci se jednalo o nejrychlejší a zároveň
26
GOLDSTEIN, R. J., Political Repression..., s. 151–153; HEA -
LE, M.  J., c. d., s. 69–70; MORISON, E. S. – COMMAGER, H. S. –
LEUCHTENBURG, W. E., c. d, s. 420–421.





R udá hRozba
26
nejefektivnější způsob, jak proti radikálům zasáhnout.
Vyhoštění ze země totiž nemuselo být podloženo důkazy o  protiprávním
jednání, dostatečným důvodem se stala pouhá příslušnost
k „podvratné“ organizaci.
27
První z tzv. Palmerových rejů se odehrál 7. listopadu 1919.
Federální agenti provedli ve dvanácti městech po celých Spojených státech
razie zaměřené na  Odbor ruských dělníků. Ačkoli tato organizace
otevřeně podporovala bolševické revoluční myšlenky, žádné přímé
důkazy svědčící o kriminální činnosti se nikde nenašly. I přes to bylo
jen v  New Yorku zadrženo až šest set padesát lidí, přičemž drtivá
většina bez příslušných soudních příkazů. Zátah probíhající
chvílemi dosti brutálním způsobem pokračoval tři následující dny, menší
se pak ještě uskutečnil na  konci měsíce. V  polovině listopadu
Palmer předložil Senátu zprávu, v níž se odůvodňoval zásah proti URW
a deklarovala jeho úspěšná realizace. Doslova se uvádělo:
„Vyšetřování ministerstva [spravedlnosti] brzy vedlo k závěru, že tato
organizace byla ustavena za  jediným účelem – zničit všechny naše vládní
instituce i společnost,“ a níže se psalo, „přikládám zde [...] dvě
přeložené publikace vydané Odborem ruských dělníků, první ‚Manifest
anarchistů-komunistů‘ a  druhá ‚Základní principy‘, které jasně
naznačují cíl této organizace, a proto ospravedlňují drastický zásah
provedený ministerstvem v této záležitosti.“ Ministr spravedlnosti navíc
vznesl požadavek po přijetí zákona proti pobuřování platného
rovněž pro mírové období, jenž by umožňoval efektivnější boj s 
radikály. K jakémusi epilogu listopadových rejů došlo 21. prosince, kdy
z New Yorku vyplula loď Buford, záhy přejmenovaná na Sovětskou
archu. Na  její palubě se totiž nacházelo 242 rudých deportovaných
z USA – mnozí z nich se řadili právě mezi členy URW.
28
Reje uspořádané ministerstvem spravedlnosti povzbudily
k zásahu i  další odpůrce rudých. Prakticky okamžitě se k  nim přidal
27
United States Senate, Resolution No. 213, 17. října 1919;
GOLDSTEIN, R. J., Political Repression..., s. 154.
28
United States Senate, Report to the United States Senate in
response to Senate Res. No. 213 from Attorney General A. Mitchell Palmer,
14. listopadu 1919, s. 1–7; GENTRY, C., c. d., s. 83–88; POWERS,
R. G., c. d., s. 25–26.





27
  čěfiř žůňčČThflžŘžčThfl
Luskův výbor, který již 8. listopadu provedl za asistence policejních
jednotek a federálních úředníků rozsáhlé razie po celém státě New
York. Jejich cílem se stalo více než sedmdesát poboček amerických
komunistických stran. Během zátahu bylo zadrženo až tisíc rudých
a zabaveno velké množství nejrůznějších dokumentů či publikací.
Osobám zahraničního původu pak přirozeně hrozila deportace ze
země. Členové CP i CLP z obav před možným opakování
podobných incidentů raději začali postupně přecházet k „podzemnímu“
fungování. Za  příznačné pro dobovou atmosféru lze považovat
taktéž hlasování ve Sněmovně reprezentantů z 10. listopadu, které
znemožnilo ve volbách řádně zvolenému socialistovi Victoru
Bergerovi ujmout se mandátu. Proti se vyslovil pouze jeden z  tří set
jedenácti kongresmanů. Hned o den později, během oslav výročí
konce první světové války, propukly nepokoje v malém městečku
Centralia (Washington). Skupina veteránů hlásících se
k Americké legii plánovala v průběhu slavnostní přehlídky zaútočit na nové
sídlo IWW. Narazili však na odpor, protože radikální odboráři se
o tomto úmyslu dozvěděli a stačili se s předstihem vyzbrojit.
Následná přestřelka, hon na Wobblies i závěrečný lynč si vyžádaly
dohromady šest lidských životů z obou táborů. „Masakr v Centralii“,
jak se incidentu začalo přezdívat, okamžitě vyvolal násilnosti
v celém státu Washington. Hněv samozřejmě směřoval přednostně
na  příslušníky IWW. Ti se stali oběťmi četných davových útoků,
jejich budovy cílem rabování. Stranou nezůstala ani místní policie,
která zatkla zhruba tisícovku Wobblies. K  obdobným událostem,
byť v menším rozsahu, došlo v návaznosti na to i v ostatních
částech USA. Nepokoje se objevily ve  státě  Idaho a  dále v  Denveru,
Oaklandu či Los Angeles. První strach z rudých znatelně nabýval
na intenzitě.
29
29
Federal Council of the Churches of Christ in America – National
Catholic Welfare Conference – Central Coference of American
Rabbis, Centralia Case: A Joint Report on the Armistice Day Tragedy at
Centralia, Washington, November 11, 1919, Washington 1930, s. 5–50;
GOLDSTEIN, R. J., Political Repression..., s. 155–156; HEALE, M. J.,
c. d., s. 71–72.





R udá hRozba
28
V  pátek 2. ledna 1920 dosáhl první strach z  rudých svého vr -
cholu. Několik stovek federálních agentů pod vedením Palmera
a Hoovera provedlo ve více než třiceti městech po celých Spojených
státech razie, jejichž cíli se stali členové CP a CLP – především pak
ti zahraničního původu. Zátah podle odhadů postihl pět až deset
tisíc osob, přičemž i v tomto případě byla značná část lidí
zadržena bez potřebných soudních příkazů. Ani tentokrát se nic neobešlo
bez násilností a brutality ze strany zasahujících. Zatímco zatčení
cizinci putovali do  detenčních zařízení, kde často v  nevyhovujících
podmínkách čekali na  možnou deportaci ze země, američtí
občané byli buď předáni místním autoritám k  trestnímu stíhání
podle příslušné státní legislativy, nebo také nezřídka kdy propuštěni
na svobodu kvůli nedostatku důkazů. Zákrok měl na CP a CLP
takřka devastační následky, postihl totiž řadu vedoucích funkcionářů
na  státní i  lokální úrovni, čímž se významně paralyzovaly veškeré
aktivity. Obě komunistické strany proto definitivně přešly
k „podzemnímu“ fungování. Palmerovy reje pokračovaly ještě šest
následujících týdnů, jejich intenzita však postupně klesala. Poslední větší
akce se odehrála 20. ledna v  Seattlu. Kromě ministerstva
spravedlnosti se na  všem podílely také různé místní instituce zastávající
antibolševické postoje – velmi tvrdě a důsledně si počínal zejména
Luskův výbor v New Yorku. Nutno dodat, že během razií se kromě
množství publikací či jiných tiskovin s komunistickou,
socialistickou či anarchistickou tematikou nenašlo nic, co by nasvědčovalo
přípravám na brzkou revoluci. Velká část médií přesto
prezentovala ministra spravedlnosti Palmera jako patriotického hrdinu a 
zachránce Spojených států před rudou hrozbou.
30
Průběh a  poměry panující během Plamerových rejů lze
přiblížit na  několika svědeckých výpovědích přímých účastníků.
Semeon E.  Kravčuk vypověděl o  zásahu v  New Yorku následující:
„Dne 7. listopadu 1919 jsem byl na cestě do školy, která se
nachází na  rohu 133 East a  Patnácté ulice. Bez jakéhokoli důvodu mě
30
New York Tribune, 3. ledna 1920, 3000 Arrested in Nation-Wide
Round-Up of Reds, s. 1–2; GENTRY, C., c. d., s. 89–97; GOLDSTEIN,
R. J., Political Repression..., s. 156–157; HEALE, M. J., c. d., s. 72–73.
POWERS, R. G., c. d., s. 27–29.





29
  čěfiř žůňčČThflžŘžčThfl
zastavili dva neznámí muži a nařídili mi, abych šel do budovy. Poté
mě okamžitě napadli a brutálně zbili. Následkem toho jsem utrpěl
zranění na hlavě, přiše


       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.