načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Rudá armáda -- za druhé světové války - Steven Zaloga

Rudá armáda -- za druhé světové války
-15%
sleva

Kniha: Rudá armáda -- za druhé světové války
Autor:

Německá invaze v roce 1941 vedla k řadě ohromujících porážek Ruska. V prvních pěti měsících bojů ztratili Sověti čtyři miliony mužů, což představovalo 80 % jejich celkové síly ... (celý popis)
Titul doručujeme za 5 pracovních dní
Vaše cena s DPH:  189 Kč 161
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,4
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6%hodnoceni - 66.6% 80%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2008-01-14
Počet stran: 48
Rozměr: 170 x 243 mm
Úprava: 47 stran : ilustrace (některé barev.), portréty
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Red Army of the Great Patriotic War
Spolupracovali: ilustroval Ron Volstad
překladatel Sylvie Fidrová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788025118900
EAN: 9788025118900
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Organizace, uniformy, výstroj, výzbroj a chronologický přehled hlavních bojů Rudé armády za 2. světové války. Publikace seznamuje čtenáře s organizací Rudé armády, s označováním vojenských hodností na uniformách a s vlastním vzhledem uniforem - v popisu i na dobových fotografiích a barevných obrázcích. Druhá část knihy je věnována chronologickému přehledu nejvýznamnějších válečných operací Rudé armády.

Popis nakladatele

Německá invaze v roce 1941 vedla k řadě ohromujících porážek Ruska. V prvních pěti měsících bojů ztratili Sověti čtyři miliony mužů, což představovalo 80 % jejich celkové síly pozemních vojsk na počátku války. Rudá armáda však dokázala vytrvat a zvrátit nepříznivý vývoj. Když došlo k rozdrcení německé ofenzivy v kurském výběžku, nebyla již vážněji omezována a mohla směřovat k vítězství do Berlína. Tento titul přináší ucelený pohled na Rudou armádu – na její organizaci, výstroj, výzbroj a uniformy – v průběhu celé druhé světové války.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Rudá armáda -- za druhé světové války" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

3

RUDÁ ARMÁDA

V ROCE 1941

Na pokraji války v létě roku 1941 byla Rudá

armáda

*

největší armádou na celém světě; avšak

ani její ohromná velikost nemohla zakrýt její

značné slabiny. Byla úspěšná v bojích proti

Japonsku na Dálném východě v roce 1939, avšak

její výkon během agrese proti Polsku v září roku

1939 byl nevýrazný. Němci tak nabyli dojmu

armády nekompatibilní s moderním, mechanizovaným válečnictvím. Tento dojem se potvrdil

jako správný v zimě 1939–1940, kdy se Sovětský

svaz snažil donutit svého souseda Finsko kjednostranným teritoriálním ústupkům. Malá

finská armáda pokořila Sověty v jednom znejrozpačitějších nezdarů válečnictví 20. století.

Tzv. zimní válka jen povzbudila Hitlera v touze

po invazi.

Ubohý stav Rudé armády byl způsoben

především politickým útlakem Stalina. Rudá

armáda dekapitovala během čistek koncem

třicátých let minulého století. Zničující byla

nejen smrt velkého množství důstojníků: šlo

o značné oběti. Zastrašená zbývající část armády

nebyla schopna připravit Rudou armádu na RUDÁ ARMÁDA ZA DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY Velitel střeleckého praporu se radí s jedním z velitelů oddílu během bojů v září roku 1941. Důstojník vlevo je kapitán, podle jednoho obdélníčku na výložce na límci. Na výložce je také vidět znak střeleckých jednotek. Je docela zajímavé, že výložka se zdá být staršího typu, přestože má kapitán na rukávě červeno-zlaté označení hodnosti z období před válkou. Nadporučík po jeho pravé ruce má na límci dva čtverečky jako označení hodnosti, nemá však výložku. Oba důstojníci mají ocelovou přílbu vz. 1940 a kapitán je ozbrojen samopalem PPD-40. (Sovfoto, stejně jako všechny ostatní fotografie.)

*

Rudá armáda se do roku 1946 oficiálně nazývala RKKA: РабочеКрестьянская Красная Армия Raboče Krestjanskaja Krasnaja

Armija (Dělnicko-rolnická rudá armáda), kdy byla přejmenována na

Sovětskou armádu. její největší a nejtěžší úkol. Koncem třicátých let minulého století se evropské armády pokusily vyvinout nové metody mechanizovaného válečnictví. Rudá armáda měla všechny zbrusu nové „pomocníky“: tanky, transportéry a rádia. Ztráta většiny zkušeností a prozíravých velitelů ve Velké čistce a pokračující politické překážky však toto úsilí dále podkopávaly. Je dobré vědět, že jednotky, které úspěšně bojovaly s Japonci v roce 1939, unikly nejhorším čistkám, zatímco jednotky bojující ve Finsku byly mnohemtypičtějšími jednotkami Rudé armády v Evropě.

Nejzřetelnějším důkazem politických překážek byla nová pozice komisaře. Každá jednotka velikosti praporu a výše měla kromě

velitele jednotky také komisaře. Šlo o systém

společného velení zavedený během občanské

války v letech 1917–1921, kdy komisaři dohlíželi

na profesionální důstojníky, z nichž většina

původně sloužila v ruské císařské armádě.

Komisař schvaloval veškeré podstatné rozkazy

velitele jednotky. Komisaři neměli žádné vojenské schopnosti a byli vybíráni na základě své

loajálnosti vůči komunistické straně. Většina

komisařů se nepletla do vojenských záležitostí

a věnovali se spíš svým zásadním úkolůmpolitické indoktrinace, vytváření morálky a školení;

avšak mnozí využívali svých pozic k zastrašování čestných důstojníků a vměšování se

do vojenských záležitostí, ve kterých neměli

nejmenší zkušenosti. Situace se dále zhoršovala

nasazením Komsomolu jako dalšího nástroje

strany během čistek. Komsomol byla mládežnická organizace pro mladé vojáky, kteří byli

příliš mladí pro vstup do komunistické strany.

V průběhu let 1937–1938 rapidně stoupl počet

členů Komsomolu díky podpoře strany. Členové

Komsomolu ve vojenských jednotkách svolávali

schůze, během kterých kritizovali a odsuzovali

důstojníky a komisaře. Začalo být zcela nemožné

udržet disciplínu u vojáků v jednotkách, pokud

byli provokováni výtkami vůči důstojníkům.

Běžná vojenská disciplína začala upadat a došlo

k úplnému morálnímu rozkladu. V důsledku

fiaska ve Finsku byly v srpnu 1940prováděny reformy včetně omezení role komisařů. Ženista odstraňující minu, září 1941. Mnoho jednotek používalo staré přílby vz. 1936. Muž v popředí je ozbrojen samonabíjecí puškou Tokarev SVT-38, zatímco ženisté v pozadí mají pušky Mosin. Všimněte si, že vojáci nemají hodnostní označení. Dále mají novější typ brašny s postranními kapsami pro plynovou masku BN. Avšak škody již byly příliš rozsáhlé, aby bylo možné napravit je během několika měsíců, které zbývaly do německé invaze. Rudou armádu sužoval nedostatek zkušených důstojníků; velení bylo velice často v rukou nezpůsobilých ustrašených mužů, kteří byly nuceni k poslušnosti, a patolízalských oportunistů.

Německá invaze v neděli 22. června 1941

vedla k řadě ohromujících porážek akatastrofálních ztrát. Během pěti měsíců bojů v roce 1941

ztratili Sověti přibližně čtyři miliony mužů (více

než jeden milion mrtvých a zbývající byli zajati).

Tento počet představoval 80 % pozemního vojska v době vypuknutí války a blížil se téměř

60 % vojenských ztrát, které utrpěl Sovětský

svaz během celých čtyř let války. Ztráty tanků

a obrněných automobilů dosahovaly 20 000,

což přesahovalo přibližně šestinásobek celkové tankové síly útočícího Německa. Některé

jednotky bojovaly houževnatě a neuvěřitelně

statečně, jako například vojenská posádka pevnosti Brest; avšak mnoho ostatních jednotek

ustoupilo bez skutečného boje a kapitulovalo.

Skandálně hrubé jednání Komunistické

strany mohlo jen stěží mezi jednotlivými úrovněmi sovětských vojáků vzbudit loajalitu ksovětskému státu.

Rudá armáda přesto přetrvala. Měla mnoho

vyhovujících mladých důstojníků, kteří byli

příliš nezkušení, aby vzbuzovali Stalinovu

nenávistnou pozornost. Během několika měsíců

se sovětské pozice začaly upevňovat. Boje již

nebyly viděny jako obrana strany, ale jako

obrana sovětské vlasti. Není překvapující, že je

tato válka mezi ruským obyvatelstvem známá

jako Velká vlastenecká válka. Byly povolány

zálohy a koncem roku 1941 byla Rudá armáda

přebudována a silou se rovnala polovině divizí

z počátku války. Německá branná moc nakonec

přecenila své schopnosti a byla zastavena během

krutých bojů před Moskvou. Mladí důstojníci

se vyšvihli na pozice velitelů pluků a divizí,

na což jejich zkušenosti absolutně nestačily.

Mnozí se ukázali být neschopní a nezřídkaumírali na bojišti se svými muži. Mnoho dalších se

naučilo umění velet za děsivých okolností, a ti Hlídka Rudé armády, září 1941. Nejblíže ležící voják je ozbrojen samopalem PPD-40, zatímco vojáci za ním mají pušky Tokarev SVT-38. Všimněte si, že nejblíže ležící voják má na zádech koženou sumku pocházející ještě z ruské císařské armády. Všichni vojáci mají ocelové přílby vz. 1940. pomohli vést Rudou armádu k vítězství po čtyřech krvavých letech války.

Němci si následující léto udrželi strategickou

výhodu, když se dostali hlouběji na Ukrajinu

a Kavkaz, kde usilovali o dobytí sovětských ropných polí. Léto 1942 bylo pro Rudou armádu

velice náročné, několikrát byla obklíčena a vždy

to až příliš připomínalo debakl z roku 1941. Avšak

Sověti se postupně učili. V létě 1942 začalivytvářet rozsáhlé tankové a mechanizované jednotky.

Z počátku byly řízeny amatérsky. Zkušenosti

a taktické dovednosti získali za strašnou cenu,

jak se velice dramaticky ukázalo v zimě 1942–1943

u Stalingradu. Stalingrad pro Němce představoval „cílovou čáru“ jejich invaze. Ačkoliv je často

nazýván bodem zlomu války na východě, Němci

ve skutečnosti udrželi svou strategickou výhodu

do léta 1943, kdy proběhla nejvýznamnější bitva

v červnu–červenci 1943, která označovala skutečný bod zlomu. Nejen že německá ofenziva byla

definitivně rozbita, ale sovětské ozbrojené síly

přešly do útoku na strategické úrovni a nikdy již

nebyly Němci zahnány na ústup.

Západní názory na Velkou vlasteneckou

válku bývají zkreslovány výmysly a mýtypopularizovanými německou generalitou v jejích

knihách z padesátých let minulého století. Rudá

armáda je považována za ohromnou těžkopádnou sílu spoléhající spíše na množství než na

taktiku. Na úrovni malých jednotek nebyla

Rudá armáda nijak mimořádně impozantní;

sovětské střelecké čety a roty byly mnohem hůř

vycvičeny než jejich němečtí protivníci. Přesto

se v průběhu války rozdíl v taktických dovednostech mezi Němci a Sověty zužoval. Němci

byli pod ohromným tlakem, aby rozšiřovali své

jednotky, a v období 1943–1944 upadl i jejich

vlastní výcvik malých jednotek. Na vyšších

velících úrovních Sověti začali koncem roku

1943 Němce předhánět. Operační umění Sovětů

představovalo blufování, matení a překonání

německých nepřátel. Debakl v Bělorusku v létě

roku 1944, který zaznamenal kompletní drtivou

porážku německé skupiny armád Střed, bylnejlepším důkazem rostoucích dovedností velitelů

Rudé armády. Příslušníci kulometné roty střeleckého praporu nastupují na nákladní auto GAZ-AA. Voják vlevo nese minomet vz. 38 ráže 50 mm. Dva vojáci u vozidla nakládají těžký kulomet Maxim vz. 1910 ráže 7,62 mm na charakteristickém kolovém podstavci.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist