načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Rub a líc baťovských sporů - Hana Pospíšilová; Jaroslav Pospíšil

Rub a líc baťovských sporů
-15%
sleva

Kniha: Rub a líc baťovských sporů
Autor: ;

O dlouholetých soudních majetkových sporech, které mezi sebou po druhé světové válce vedli Tomáš Baťa junior se svým strýcem Janem Antonínem Baťou, se toho dlouhou dobu mnoho ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: KNIHA ZLÍN
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-02-01
Počet stran: 180
Rozměr: 25 cm
Úprava: 179 stran : ilustrace , portréty, faksim.
Vydání: Vyd. 1.
Spolupracovali: spolupracovali Zdeněk Pokluda ... et al.
Vazba: vázaná s potahem z jiného materiálu
Téma: majetkové spory
Doporučená novinka pro týden: 2012-49
ISBN: 9788074730375
EAN: 9788074730375
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Průběh majetkových sporů Tomáše Bati juniora a jeho strýce Jana.

Popis nakladatele

O dlouholetých soudních majetkových sporech, které mezi sebou po druhé světové válce vedli Tomáš Baťa junior se svým strýcem Janem Antonínem Baťou, se toho dlouhou dobu mnoho nevědělo. Proto byla napsána tato kniha, která vyvrací dosavadní zažitá klišé a objasňuje důvody, proč majetek nakonec získal Tomáš Baťa junior. Zároveň shrnuje i nejdůležitější milníky v životě Jana Antonína Bati a jejich souvislost s průběhem těchto nanejvýš politováníhodných soudních sporů. Autor se snaží být objektivní a vychází pouzeze soudních závěrů, které nepřepisuje ve prospěch té či oné strany. Cennou součástí knihy je překlad stěžejního rozsudku amerického soudu v New Yorku, který se tak poprvé dostává českému čtenáři do rukou, a srovnání budovatelského díla zakladatele zlínského obuvnického impéria Tomáše Bati se stopami, které ve Zlíně zanechal jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Rub a líc baťovských sporů Rub a líc baťovských sporů
Pospíšil Jaroslav
Cena: 189 Kč
Analýza alternativních způsobů řešení sporů v pracovněprávních vztazích Analýza alternativních způsobů řešení sporů v pracovněprávních vztazích
Pichrt Jan, Štefko Martin, Morávek Jakub
Cena: 490 Kč
Judiciální trendy v mimosoudním řešení přeshraničních sporů Judiciální trendy v mimosoudním řešení přeshraničních sporů
Valentová Lucia, Hrnčiříková Miluše
Cena: 258 Kč
Dvousečná zbraň Dvousečná zbraň
Lipset Seymour Martin
Cena: 335 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

2


3

Jaroslav Pospíšil - HANA POSPÍŠILOVÁ

a

Rub

baťovských sporů

LÍC


4

Se vší vážností doufám, že přemýšlení o minulosti může přinést vodítko pro dny,

které přijdou, a umožní nové generaci napravit alespoň některé z omylů minulých

let a vládnout v souladu s potřebami a slávou člověka ...

Winston S. Churchill

ISBN 978-80-7473-037-5

ISBN 978­80­7473­045­0 (PDF)

Předmluva

V průběhu 20. století poznaly naše dějiny nemálo jedinců, kteří hledali

místo pro své pracovní uplatnění, naděje a sny ve spletitém víru převratných změn

vyvolaných oběma světovými válkami. Někteří z nich zanechali v našem povědomí

stopu sotva znatelnou a na jiné se úplně zapomnělo. Ale byli i takoví, jejichž jméno

zná téměř celý svět. Mezi ně bezesporu patří i nejvýznamnější zlínský továrník

Tomáš Baťa, zakladatel celosvětového obuvnického impéria.

Jak Tomáš, tak i jeho pokračovatel Jan Antonín Baťa poutají dodnes pozornost

mnoha historiků i laické veřejnosti. Druhý zmíněný přebral po smrti svého bratra

prosperující zlínský podnik a za přispění svých nejbližších spolupracovníků ho

dále rozvíjel. Platil za člověka s velkými vizemi v oblasti obchodu a služeb,

kultury, životního stylu a dokonce i politiky. Proto jeho osoba byla a je předmětem

stálého zájmu.

Dalšími protagonisty tohoto nevšedního a poutavého příběhu jsou manželka

zakladatele Tomáše Bati, paní Marie Baťová, a její syn Tomáš. Ti všichni a mnozí

jejich spolupracovníci se stali před válkou i během ní jak v ohroženém protektorátu,

tak i za oceánem na americké půdě, účastníky složitých a často i riskantních kroků

ve snaze zachránit jednotlivé výrobní společnosti, zaměstnance i své obchodní

zájmy. Zejména paní Marie Baťová, která se vrátila ze zámoří zpět do okupovaného

Zlína, nesla velké břemeno zodpovědnosti ve snaze uchránit podnik před tlakem

německých úřadů, gestapa a říšské bezpečnostní služby – Sicherheitsdienstu.

Rodinné svazky se však pod tlakem vnějších okolností i díky mnohým

vzájemným nepochopením začaly pozvolna drolit. Události spěly k dlouhému

a neobyčejně urputnému majetkového sporu, který se odehrával daleko za hranicemi naši vlasti, stal se předmětem mnoha dohadů a spekulací a nebývalým způsobem lidsky i finančně vyčerpával obě strany. Na začátku toho všeho byl obyčejný list kancelářského papíru, nalezený po tragické smrti Tomáše Bati v jeho sejfu a označený jako kupní smlouva, jíž zakladatel podniku Tomáš Baťa údajně prodává svému bratru Janovi veškerý majetek firmy za 50 miliónů korun. Tak se zrodila neobyčejná právní kauza, která je zde podrobena detailní analýze a sledována pozorným soudem nezávislého pozorovatele. Její dramatický průběh nabízí poutavý vhled do soukromého i veřejného života všech účastníků sporu a spolu s neobyčejně napínavým líčením jednotlivých událostí doma i na

mezinárodní scéně tvoří jádro celého příběhu.

Podrobně a systematicky jsou zde vykresleny a popsány soudní spory

americkými soudy i jejich pro Jana Antonína Baťu tak neradostný výsledek.

Rozsudky, které byly vyneseny, jsou rovněž důkladně analyzovány a shrnuty.

Není to však rozbor paušální a jednostranný. Autor zde poctivě důkaz za důkazem

odděluje skutečnost od legend a iluzí, přičemž se pokouší vysvětlit důvody, proč

celé střetnutí protichůdných zájmů a názorů zkoumala americká justice tak dlouho

a proč se nakonec přiklonila na stranu Tomáše Bati juniora a jeho matky Marie

Baťové.

Dílo, které nyní bereme do rukou, není vědeckým zpracováním historie

Baťova koncernu a nečiní si ani nárok na profesionální bezchybnost. Bylo však

pečlivě sestaveno na základě autentických materiálů, archivních dokumentů,

pamětí, dobového tisku i osobních vzpomínek. Proto nabízí nový a neotřelý pohled

na dosud nepříliš probádanou tématiku, snaží se u vědomí obtížnosti zvoleného

tématu obrátit naši pozornost na nově získané, dosud málo známé skutečnosti a na

základě rozsáhlého studia archivního materiálu a jeho kritického hodnocení pokud

možno přiblížit čtenářům soudní spory, které sehrály v historii Baťova koncernu

tak důležitou roli.

PhDr. Hubert Valášek, CSc.

Moravský zemský archiv v Brně


7

Úvodem

Dlouho jsme váhali, zda se máme tímto tématem zabývat. Důvodem, proč

jsme se nakonec rozhodli naši práci realizovat, byly okolnosti, které nelze jen tak

přehlédnout.

V drobné publikaci Dovětek ke knize Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho

bratra Tomáše autora Miroslava Ivanova, který sepsali Edita Baťová de Oliveira

a Nelson Verlangieri d’Oliveira, a v další knize Svět porozumí – Příběh krále bot

Jana Antonína Bati autora Francisca Moacir Arcanjo jsme zaznamenali nedůstojné

napadání pana Tomáše Bati juniora, syna zakladatele světoznámé moravské

obuvnické společnosti ve Zlíně. Uvedené knihy i některé novinové články Janových

potomků z posledních let neúnavně předkládají veřejnosti svou zkreslenou verzi

o tom, jak Jan Baťa neprávem přišel díky Tomáši Baťovi juniorovi o svůj majetek.

S tím jako patrioti zdejšího kraje, které zajímají dějiny firmy Baťa, nemůžeme

souhlasit, proto jsme se rozhodli polemizovat s názory uvedenými ve zmíněných

knihách a v tisku a naše závěry zveřejnit. Nejde nám o podrobnější zkoumání

historie baťovského obuvnického koncernu ani jeho výrobních, organizačních,

sociálních a jiných souvislostí, ani jsme nehodlali rozsáhleji vzpomenout těch, kteří

stáli za úspěšnými podnikatelskými aktivitami Baťa, a.s., v celé její předválečné

i válečné éře. Tomu všemu se z různých pohledů věnovali, a jak předpokládáme,

budou věnovat jiní badatelé. V této práci bychom chtěli především alespoň zčásti odhalit podstatu nešťastného mnohaletého majetkového sporu mezi Tomášem Baťou jr. a jeho strýcem Janem Antonínem Baťou.

Ve výše uvedených knihách se čtenáři dočetli, že po smrti Tomáše Bati

sen. se Jan Baťa stal vlastníkem Baťových závodů a že o ně pak byl připraven

nespravedlivými soudními verdikty.

Tímto vážným problémem rodiny Baťů se ve své biografii Baťa – švec pro

celý svět zabývá také Tomáš Baťa jr. Každý nezaujatý člověk, který tuto práci četl,

musí uznat, že se v ní pečlivě váží každé slovo a že se bez emocí a zbytečných

frází popisuje, jak k rozepři došlo. Tomáš Baťa jr. se k této pro obě baťovské větve

nepochybně bolestné záležitosti staví s noblesou v duchu zásady „Co se v rodině

semele, s tím by se na trh chodit nemělo.“

Takový přístup nás nepřekvapuje. S panem Tomášem Baťou jr. jsme se za

jeho života sešli mnohokrát. Poznali jsme jej jako srdečného, rozvážného, ale

také rázného a sebevědomého muže, který přes mnohé překážky, které se mu

v životě postavily do cesty, nikdy neklesl na mysli a vyplnil poslání, ke kterému

byl předurčen svým slavným otcem. V rozhovorech s námi se na adresu svého

strýce Jana Bati a jeho rodiny nikdy nesnížil k urážkám a pomluvám. Naopak,

vždy Jana obhajoval a stál za úspěšným soudním očištěním jeho jména od nařčení

z nesprávných postojů během druhé světové války.

Vzhledem ke svému zdrženlivému postoji ke strýci pak právem nelibě nesl,

když na svou adresu slyšel nebo četl od rodinných příslušníků Jana Bati či různých

„zasvěcenců“ urážlivé a nepřátelské narážky na dávno proběhnuté majetkové

spory s Janem Antonínem Baťou, ve kterém byl Tomáš Baťa jr. úspěšný.

Tyto soudní verdikty se ve vzpomínané knize snažil zpochybnit dnes již

zemřelý autor literatury faktu PhDr. Miroslav Ivanov poukazem na dokumenty,

které mu předložila rodina Jana Bati při jeho pobytu v Brazílii. Udivuje nás, že

tento zkušený matador naší faktografické scény přistupoval ke zpracování uvedené

tematiky tak jednostranně a nesnažil se konfrontovat předložené podklady s jinými

materiály.

Buď jak buď, jeho kniha po vydání vzbudila zájem čtenářů. Někteří z nich

však měli po ruce biografii Tomáše Bati jr., ve které se o majetkovém sporu píše

střízlivě, ale výstižně a z jiného pohledu. To u nich mohlo vyvolat pochybnosti,

na čí straně je pravda. Přestože soudy, které v této věci rozhodovaly, nemohly být

ovlivněny některou ze stran sporu, Ivanov se úporně snažil přesvědčit veřejnost,

že to mohlo být i jinak.

Přes porážky, které u soudů v USA a jinde Jan Baťa utrpěl, měl možnost

částečně vyváznout ze soudních tahanic. To by však musel uznat prospěšnost

kompromisu a v pravou chvíli na něj přistoupit. On ale tvrdohlavě trval na svém.

Přestože byl zastoupen excelentními advokáty, stejně jako druhá strana, nakonec

definitivně neuspěl. To jej vedlo k sepsání písemného prohlášení, ve kterém uznal

marnost svého dlouholetého snažení a potvrdil Tomáši Baťovi jr. jeho práva na

vedení společnosti.

Dcery Jana Bati a další potomci si jistě mnohokrát položili otázku, jak je

možné, že jejich otec a dědeček byl takto u soudů neúspěšný. Vždyť přece u notáře a úřadů první republiky po smrti zakladatele koncernu Tomáše Bati sen. proběhlo vše tak hladce a Jan Antonín Baťa se stal šéfem nejen obuvnického závodu ve Zlíně, ale také všech ostatních podniků Baťa ve světě. Nikdy přece neslyšeli, že by

Marie Baťová , vdova po Tomáši Baťovi sen., a její syn Tomáš jr. vznášeli námitky

proti danému majetkovému stavu. Bylo tomu tak proto, že Marie i její nezletilý

syn se tehdy přes smutek museli podívat realitě do očí, že toto řešení je v zájmu

zachování kontinuity chodu zavedené obuvnické firmy. Ta nadále prosperovala

zásluhou zakladatelem vychovaných pilířů podniku, ke kterým patřil i Jan Antonín

Baťa. To však neznamenalo, že Marie a Tomáš Baťa jr. neměli pochybnosti, zda

Jan Baťa firmu od svého nevlastního bratra Tomáše Bati sen. skutečně právoplatně

koupil nebo zda se ve skutečnosti nedohodl s Tomášem Baťou sen., že převezme

jeho majetek do svěřenectví v případě nečekané události a bude ho spravovat do

doby, než jej mladý Tomáš bude moci převzít.

Naše práce se snaží ukázat, že jejich pochybnosti byly oprávněné. Vychází

z rozhodnutí amerického soudu v klíčovém prvním soudním sporu mezi Tomášem

Baťou jr. a Janem Baťou o vlastnictví 826 minoritních akcií společnosti Leader

A. G., kterou před válkou založil Tomáš Baťa sen. jako holdingovou společnost

Baťových podniků mimo území Československa. Jednalo se o precedentní

rozhodnutí na americké půdě, jehož výsledek měl pak vliv na další spor o majoritní

balík akcií této společnosti. Na základě tohoto dokumentu se tak čtenáři naskýtá možnost poprvé nahlédnout do tajů této významné mezinárodní pře.

Následovaly spory, které řešily osud dalších akcií jednotlivých společností

patřících k obuvnickému koncernu Baťa v mnoha zemích. Až na jednu vyjímku

soudy i v těchto případech rozhodly stejně jako Nejvyšší soud státu New York.

V naší práci jsme se také zaměřili na osobu Jana Bati a pokusili jsme se

stručně shrnout jeho osudy v „předšéfovském“ a „šéfovském“ období. Vedla

nás k tomu určitá příbuznost mezi těmito jeho životními milníky a následnými

poválečnými majetkovými procesy.

Závěrem uvádíme, že cílem naší práce bylo předložit čtenářům závěry

nestranných soudů, na čí straně bylo právo v tomto nanejvýš politováníhodném

případu, a uvést tak teze příbuzných Jana Bati na pravou míru.

Co předcházelo

Poněkud delší prolog

Život zlínského podnikatele Jana Bati , který se po smrti zakladatele

baťovského obuvnického impéria Tomáše Bati sen. v červenci 1932 náhle stal

jeho šéfem, byl vrouben milníky radosti a smutku, nečekanými vzestupy a pády,

z nichž některé byly nespravedlivé, jiné oprávněné. Ty druhé bolí obzvlášť hodně,

pokud k nim dojde v té zralejší části života a on sám k nim přispěl špatným

úsudkem, iracionálním jednáním, přehnanou domýšlivostí a ambiciózností. Když

pak kosa narazila na kámen a promluvilo právo, přišlo rozčarování, dostavil se

pocit křivdy a s ním konec veškerých nadějí, že bude opět stát na piedestalu vedení firmy Baťa.

Po jakých osudových cestách a cestičkách se za svého života ubíral Jan

Antonín Baťa, jeden z protagonistů našeho příběhu? Pokusme se je alespoň stručně

shrnout. Narodil se 7. března 1898 v Uherském Hradišti manželům Janu Antonínu

Baťovi (1844 – 1905) a jeho druhé ženě Ludmile, rozené Hrušťákové (1857 –

1939). Z tohoto manželství se také přihlásili na svět Janovi sourozenci Leopold

(1887), Bohuslav (1895), Jindřich (1900) a Marie , která se provdala za Josefa

Hlavničku , oporu zlínské obuvnické společnosti. Z otcova prvního manželství

měl Jan ještě nevlastní sourozence Annu (1872), Antonína (1874) a Tomáše Baťu

(1876 – 1932).

Obecnou školu navštěvoval Jan ve svém rodném městě, měšťanskou školu

ve Zlíně. Jak velela rodinná tradice, i on se vyučil obuvníkem. Dětství směřující

velmi rychle k dospělosti neměl lehké, život se s ním stejně jako s jeho sourozenci

nemazlil. Vedle své školní a později pracovní vytíženosti se také naučil hrát na

harmoniku, jež byla i v dospělosti jeho častou průvodkyní. Po boku svého o 22

let staršího nevlastního bratra Tomáše, který si již před první světovou válkou

získal mezi moravskými podnikateli nemalý věhlas, se Jan Baťa pracovně mnoho naučil. To podnikavého Tomáše těšilo natolik, že Jana na jaře roku 1914 poslal do Německa na zkušenou, kde jako tovaryš pracoval v obuvnických podnicích v Norimberku, Augsburgu, Frankfurtu nad Mohanem, Kolíně nad Rýnem a jinde. Zdejší praxe byla pro Jana dobrou školou do života, hodně se zdokonalil v ševcovině a jazyce.

Po návratu z Německa na sebe nedaly dlouho čekat události spojené

s vypuknutím první světové války. Do ní tehdy šestnáctiletý Jan ještě nemusel,

a tak zůstal ve Zlíně. Jakou práci tehdy ve zdejší obuvnické firmě svého nevlastního

bratra vykonával, nelze přesně říci, údajně mělo jít o výrobu dřeváků.

Krátce po skončení první světové války došlo v Janově životě k významné

změně. Nyní již jednadvacetiletého mladého muže se Tomáš Baťa rozhodl vzít

s sebou do USA, kde chtěl postavit nebo koupit menší obuvnickou továrnu. Do země neomezených možností, jak se tenkrát Spojeným státům americkým říkalo, odjel Tomáš s Janem koncem roku 1919.

V písemných vzpomínkách baťovského ředitele Dominika Čipery (1893

– 1963) z roku 1958, které autor získal od jeho rodiny, se o podnikatelských

aktivitách Tomáše a Jana Baťových v USA dočteme: „Společnost Bata Shoe

& Leather Co., Lynn, Massachusetts byla založena krátce po skončení první světové

války Tomášem Baťou . Jan zde byl pověřen výrobou, byl také registrován jako

majitel části základního kapitálu společnosti. Mezi akcionáře byl rovněž zahrnut

další nevlastní bratr Tomáše Bati - Bohuš (nar. 1895 – poznámka autorů), který

emigroval do USA před válkou a stal se americkým občanem. Výroba započatá

v Lynnu ve státě Massachusetts nikdy nedosáhla značných rozměrů a nakonec se

ukázala být neúspěchem. Tehdy Tomáš Baťa propustil Jana Baťu ze společnosti

(v listopadu 1920 – poznámka autorů). Jan zůstal v Americe jako dělník a pracoval

v několika továrnách, které nebyly v žádné spojitosti se společností Baťa.

Po propuštění Jana z Lynnu sem Tomáš Baťa poslal dalšího člena rodiny

Františka Mušku , manžela Marie Muškové, rozené Bartošové (dcera muže první

manželky Antonína Bati), aby zrušil tamní skomírající obchod (továrna byla

uzavřena v roce 1921 – poznámka autorů). Tomáš Baťa musel převést hotovost

do Ameriky, aby pokryl závazky společnosti vyplývající z neúspěšného podniku

v Lynnu.“

K vedení, řízení a organizování výroby vede dlouhá a často trnitá cesta,

kterou řečeno slovy Miroslava Ivanova „obětavý, spolehlivý pan Jeník, jak

se mu po zlínské fabrice říkalo“ v prvním kole svých podnikatelských snah

nezvládl. Při známé náročnosti Tomáše Bati na své spolupracovníky to nebylo nic

neobvyklého.

Každý neúspěch, pokud se po něm člověk nevzdá a snaží se jít dál, však

mívá také svou pozitivní stránku. Jan se zdokonalil v angličtině a nepochybně hodně pochytil z americké podnikavosti. Říká se, že možnosti jsou tajemní ptáci vznášející se od rána do večera neúnavně nad našimi hlavami. Mnohé z nich Jan

Baťa využil. Než se opět vrátil k zájmu o ševcovské řemeslo, vypravil se poznávat

pracující Ameriku. Zaměstnání si našel v restauracích, kde umýval nádobí nebo

náklaďákem rozvážel zeleninu.

Také zdejší seznámení s Janem Masarykem (1886 – 1948), synem prezidenta

Tomáše Garrigue Masaryka, který tenkrát v USA působil jako diplomat, pro něj

bylo důležité. Jejich vzájemný vztah pak s různými proměnami trval až do konce

druhé světové války.

Po nějakém čase Jana opět oslovilo ševcovské řemeslo. Začal pracovat jako

dělník v jedné americké obuvnické továrně, zajímal se i o zdejší výrobní postupy,

všímal si fortelnosti lidí, jejich pracovního nasazení, organizace výrobních celků.

O tom všem pak v dopisech psával bratrovi Tomáši do Zlína. Ten uměl ocenit

Janův zájem a projevil uspokojení nad tím, že Jan našel znovu cestu ke své

původní profesi. Z paměti Tomáše Bati se tak pomalu začaly vytrácet vzpomínky

na Janův neúspěch v Lynnu a opět jej přijal do firmy. Protentokrát to však

s Janovým pracovním zařazením nepřeháněl a pro začátek pro něj zvolil místo méně náročné: Jan se v červnu 1921 stal prodavačem bot v Londýně. Tady pracoval jen krátce. Vedle uhlazeného chování, kterému se zde naučil, se seznámil také se svou pozdější manželkou Marií Gerbecovou (1902 - 1988), která v letech 1920 – 1921 pracovala ve zdejší prodejně firmy Baťa. Maja Gerbecová , jak jí říkali, byla dcerou rodinného lékaře MUDr. Rudolfa Gerbece , který byl od roku 1920 městským lékařem ve Zlíně a o čtyři roky později se stal vedoucím lékařem firmy Baťa a jejím sociálním referentem.

Baťova firma v Lynnu, ve které se Jan Baťa neosvědčil, však v USA nadále

fungovala, jak uvádí Čipera : „Společnost Bata Shoe & Leather Co. v Lynnu měla

nicméně dvojí funkci. Výrobu bot, která však nedopadla dobře, a finanční činnost

v Evropě. Tomáš Baťa používal tuto společnost jako prostředek pro své finanční

operace mimo Československo. Tato část podnikání byla velmi úspěšná a postupně

s ubíhajícími lety se zde nahromadily nemalé zásoby. Tyto rezervy, které spočívaly

ve značných zůstatcích na účtech, hotovosti uložené v různých bankách a zlatě,

byly nakonec v roce 1931 převedeny do Leader A. G.“

Rok 1921 dal Janovi definitivně zapomenout na předchozí nezdar. Vedle

úspěšného plnění zaměstnaneckých povinností se v listopadu s Marií oženil. Krátce

nato jej čekala vojenská služba, kterou si odbyl v letech 1921 až 1922 u 13. pěšího

pluku v Šumperku. Vyšší hodnost neměl, do zálohy byl přeřazen jako vojín.

Po návratu z armády v roce 1922 nastoupil Jan zpět do továrny a byl mu

přidělen baťovský domek pro jeho rychle se rozrůstající rodinu. Manželům

Baťovým se postupně narodily dcery Jena (říkalo se jí Hana, 1922), Ludmila

Amalie (1923) a Edita (1925). Jaké bylo v té době Janovo postavení v podniku?

S určitostí to nelze říci, můžeme se jen domýšlet. Během jara a léta 1922 měl

Jan podle spisovatele Ivanova doprovázet bratra Tomáše na obchodní cestě po

Evropě. Spolu navštívili Jugoslávii, Francii, Anglii a Švýcarsko. Podle archivních

materiálů pracoval Jan v průběhu let 1923 až 1927 ve zlínské firmě postupně jako

manipulant, účetní a jako nákupce. Na této pozici se natolik osvědčil, že se v roce

1925 stal trvalým zaměstnancem nákupního oddělení.

Na začátku září 1925 odplul Jan Baťa spolu s dalšími třemi spolupracovníky

Egonem Ostrým, Janem Klátilem a Josefem Otáhalem na obchodní cestu do Jižní

Ameriky. Postupně navštívili Brazílii, Argentinu a Uruguay, kde se seznamovali

s obchodními podmínkami a možnostmi vybudování organizační základny

pro přímý nákup kůží, jejichž domácí produkce už zlínské firmě nedostačovala.

Přes veškerou Janovu snahu nebyl Tomáš Baťa s jeho nákupní misí

a prací nákupního oddělení příliš spokojen. Z jeho dopisu Janovi napsaného

v listopadu 1925 je jasně patrné, jak vysoké byly nároky zakladatele firmy na

své spolupracovníky: „Milý Jendo. Čtu blok došlých dopisů od Tebe a od Tvých

lidí a nalézám v těchto písemných pracích mnoho povrchností. Píšeš, že nevíš,

v čems nedodržel předpisy. V předpisech stojí, že máš kupovat až na základě našeho

telegramu, a Ty jsi přece koupil dříve, než náš telegram došel. To byl počátek

vědomého porušování předpisů. V Tvých dopisech nenalézám důkladnosti, málo

jest tam kalkulací a málo úvah o tom, u koho, kde a kdy bude nejlépe nakupovat

kůže. Také Tvoji lidé nepíší téměř nic, ačkoliv myslím, že nemají po celý den co

dělat, poněvadž čekají na vyřízení telegramů a zaplacení účtů. Mohli by napsat

dopis, aby alespoň chviličku byli vedeni k uvažování o obchodech. Tato Tvoje

povrchnost ovšem by úplně stačila k tomu, aby všechny vyhlídky na dobrý obchod

z Tvé cesty byly zmařeny.

Nesrovnatelně horší je však práce našeho nákupního oddělení. Jest to práce,

za kterou se musím stydět a která nám vedle finančních škod způsobí i mravní ztráty,

kterými bude trpět naše pověst snad ještě mnoho let. (...) Jsem rozhodně proti

tomu, abys se vrátil domů, poněvadž ježděním po moři se zkušenosti nenabudou.

V Americe musíš zůstat tak dlouho, pokud lidé nebudou do nákupu spodkových

kůží úplně zapracováni a organizace nákupu vybudována.“

Navzdory výtkám nakonec Tomáš Baťa rozhodl, aby se Jan po návratu

v prosinci 1925 stal v roce 1926 vedoucím celého nákupního oddělení.

Rok nato odchází Jan Baťa z podniku podruhé, údajně proto, že si bez

Tomášova souhlasu dal postavit rodinnou vilku. To mělo šéfa dopálit natolik, že

se s Janem opět zaměstnanecky rozešel. Nakolik právě tato okolnost, tradovaná rodinou Jana Bati , byla důvodem k odchodu Jana z firmy, nelze potvrdit. Autor této práce vyslechl v minulosti mnoho pamětníků – někdejších zaměstnanců firmy Baťa, kteří hovořili o jiných příčinách Janova propuštění.

Podle tvrzení Janovy dcery Ludmily, které zaznamenal Miroslav Ivanov ve

své „sáze“, proběhl Janův návrat do firmy v únoru 1928 na základě žádosti Tomáše

Bati : „Jendo, bez tebe to nejde, vrať se ke mně.“ Paní Ludmile byly tehdy čtyři

roky, znala tak mnohé rodinné zkazky jen zprostředkovaně. Žádný jiný pramen ale

její verzi události nepotvrzuje.

Bývalý Baťův mladý muž Ing. Josef Mayzlík (1919 – 2009) , který se u Baťů

dopracoval až k „cylindru“ (tj. stal se tzv. tomášovcem, elitním mladým mužem

připravovaným firmou na vysoké pozice ve filiálkách ve světě, který musel chodit

ve škole v obleku a cylindru) a vedle své profese ekonoma se po celý život zabýval

baťovskou problematikou, ve svých vzpomínkách tvrdí, že tak idylické to asi

s návratem Jana Bati zpět do firmy nebylo: „Mnozí účastníci sobotních konferencí

pravidelně pořádaných Tomášem Baťou , které jsem osobně znal, naopak

vzpomínali, jak nevybíravými slovy hodnotil Tomáš Baťa svého nevlastního bratra

Jana před odchodem i po návratu do podniku. Proto uvedenou Tomášovu prosbu,

aby se Jan vrátil do podniku, nelze považovat za důvěryhodnou.“

I když se informace o délce Janovy pracovní „výluky“ různí, podle jeho

osobní karty po propuštění v prosinci 1927 nastoupil opět do Tomášova podniku

už v únoru 1928 a zaujal post vedoucího dílny 110.

Ať již byly vztahy mezi Tomášem Baťou a jeho nevlastním bratrem Janem

od druhé poloviny dvacátých let jakékoliv, Tomáš si postupně ověřil, že přes

chyby, které Jan má, ze všech sourozenců nejvíce splňuje předpoklady k dalšímu

pracovnímu vzestupu.

Také v Janově osobním životě nastala změna. Po dcerách se v dubnu 1930

rodina Jana Bati raduje z narození syna Jana Tomáše (1930 – 1977). Kmotrem

novorozence se stal šéf baťovského podniku Tomáš Baťa . V roce 1933 se narodila

ještě dcera Marie Božena (1933).

Jan Baťa při zápisu svého syna do matriky v kolonce zaměstnání otce uvedl:

ředitel firmy. Bylo tomu skutečně tak? Z dochovaných materiálů jednoznačně

nevyplývá, jaké postavení měl Jan Baťa v podniku v letech 1928 až 1931. Pravda

však je, že se jeho podpisy nacházejí na nejrůznějších dokumentech týkajících se

výroby, prodeje, kalkulace, ale také kontroly příkazů majitele podniku Tomáše

Bati . O Janově kariérním vzestupu svědčí také to, že se 4. května 1931 na ustavující

valné hromadě vznikající akciové společnosti Baťa vedle předsedy Tomáše Bati ,

stoprocentního držitele akcií společnosti, stává Jan spolu se svým tchánem MUDr.

Rudolfem Gerbecem a Dominikem Čiperou členem její první správní rady.

Zajímavě zhodnotil tehdejší osobnost Jana Bati v Peroutkově týdeníku

Dnešek z roku 1946 pod pseudonymem Ing. Zach čelný představitel firmy Ing.

Hugo Vavrečka (skutečné jméno Ing. Zacha sdělil autorovi syn Dominika Čipery

Jan Čipera , který tuto informaci získal od otce): „Je mnoho pamětníků, kteří znali

Jana Baťu z dob, kdy byl zaměstnancem firmy T. & A. Baťa jako tisíce jiných, kdy

Tomáš Baťa nečinil rozdílu mezi ním, svým nevlastním bratrem, a mezi ostatními

spolupracovníky. Jan bral svoji výplatu a účast na zisku toho kterého oddělení,

za své chyby byl šéfem stejně pokárán jako druzí. V té době nebyla jeho pozice

tak silná, aby ho Tomáš nemohl propustit a nahradit schopnějším. Říkalo se mu

pane Jeníku, ať to bylo v závodě nebo na hřišti, a celkem vzato, byl pro svoji

demokratickou povahu u svých kamarádů – spolupracovníků i oblíben. Byl nadšeným sokolem a hodně se pro Sokol exponoval. Organizoval velmi početný zájezd zlínského Sokola do Jugoslávie, na slet do Prahy, ba sám se těchto podniků zúčastňoval, jako obyčejný člen získal pro Zlín sokolské závodní borce, byl velmi

činný v S. K. Baťa a více než kdo jiný z vlastního popudu tyto spolky finančně

podporoval. (...) Jan Baťa žil střídmě, nekouřil, nepil. Ničím se tedy nelišil od

ostatních a nikdy neuplatňoval svůj příbuzenský vztah k šéfovi.“

V průběhu 30. let začal do života baťovské společnosti významně promlouvat jeden z nejlepších evropských odborníků na mezinárodní právo, dr. Georg Wettstein ze Švýcarska. V Ivanovově knize se podle vzpomínek Edity, jedné z dcer Jana Bati , tvrdí, že její otec se měl na jedné ze svých cest Evropou na jaře roku 1931 seznámit s uvedeným švýcarským právníkem a po rozhovoru s ním měl nabýt přesvědčení, že tento zkušený odborník může být v budoucnu zlínské obuvnické společnosti velmi prospěšný. O tomto zjištění údajně informoval Tomáše Baťu,

kterého to natolik zaujalo, že se s Dominikem Čiperou vypravil do švýcarského

Curychu za dr. Wettsteinem .

Existuje však věrohodnější verze o navázání kontaktů mezi vedením firmy Baťa a dr. Wettsteinem . Jak Tomáš Baťa jr., tak dcera dr. Wettsteina Sonja uvedli, že zakladatel firmy Tomáš Baťa se s dr. Wettsteinem seznámil ve Švýcarsku už na přelomu let 1929 – 1930. Šlo o náhodné setkání manželů Wettsteinových s Tomášem Baťou a jeho rodinou po jejich kolizi na sáňkařské dráze. Sonja Baťová je popsala takto: „Podle vyprávění mých rodičů měl Tomáš Baťa schůzku s mým otcem dr. Georgem Wettsteinem ve vile Gentiana ve Svatém Mořici zjara roku 1929.

Můj otec si držel právnickou kancelář ve vile Gentiana a trávil ve Svatém Mořici několik týdnů v zimě a také nějaký čas během letních měsíců. Jedno celé patro bylo vyhrazeno kancelářím mého otce a jeho sekretářek. Svatý Mořic také sloužil před druhou světovou válkou z daňových důvodů jako sídlo mnoha mezinárodních holdingových společností.

Moji rodiče potkali Baťovy náhodou. Před naším domem byla veřejná sáňkařská dráha s prudkou zatáčkou. Tomáš Baťa se svojí ženou a synem jeli dolů na sáňkách a v zatáčce se vyklopili. Moji rodiče byli náhodou v té době před domem a viděli Baťovu rodinu na zemi celou od sněhu. Pomohli jim oprášit sníh a představili se. Byla to velká legrace, když zjistili, že jsou to lidé, se kterými se mají na druhý den setkat.

Baťovi byli ubytováni v hotelu Chanterella a na druhý den přišli do vily Gentiany na schůzku. Zatímco můj otec a Tomáš Baťa odešli do kanceláře za svou agendou, ženy a děti (včetně Tomíka a mne) si daly čaj. Mně byly v té době pouhé tři roky a setkání si nepamatuji. Nicméně můj manžel vždy tvrdil, že si na čaj v Gentianě pamatuje a také to, že jsem tam byla přítomna. Toto bylo naše první setkání.“

Od tohoto seznámení byla pak rodina Tomáše Bati sen. v častém kontaktu se švýcarským advokátem, který pak radami a konkrétními právními kroky své advokátní kanceláře významně zasahoval do finančních a jiných záležitostí firmy Baťa.

Osobnost dr. Wettsteina nám přiblížila písemná vzpomínka jeho kolegy

Charlese Juckera : „Rodištěm dr. Georga Wettsteina (1880 – 1945) byl švýcarský

Winterthur. V tomto městě také absolvoval základní a střední vzdělání. Právo

studoval na univerzitě v Tübingenu a v Berlíně. V roce 1902 složil Georg Wettstein


16

doktorskou zkoušku. V právních vědách se dále vzdělával v rámci studijních pobytů

v Belgii a Holandsku. V roce 1903 v Londýně absolvoval zaškolení u banky Crédit

Lyonnais. O rok později prošel právní praxí u významného pařížského advokáta

Maître Laboriho, který vyhrál známý Dreyfusův proces, kdy byl židovský důstojník

podvodně obviněn z vlastizrady. Další léta pracoval v advokátních kancelářích

v italské Florencii. Po auditorské praxi na krajském soudu v Curychu si Georg

Wettstein v roce 1906 otevřel vlastní advokátní kancelář. Brzy se vypracoval mezi

velmi významné a respektované advokáty. Vynikal v právní logice a právně byl

na výši. Své klienty zastupoval u soudů rázně, jeho bojová nátura příliš nepřála

kompromisům. Během advokátní činnosti se nadále vzdělával a snažil se pochopit

fungování jak ekonomiky domácí, tak mezinárodní.

Byl natolik schopný, že se brzy stal zvláště v anglosaském světě významným

právně-hospodářským odborníkem. O pomoc se na něj obracely mnohé mezinárodní

společnosti, mezi které se zařadila také zlínská společnost Baťa. Stávalo se, že v jeho udržovaném domě zasedli k jednání zástupci všech světadílů. Především mezinárodní spolupráci věnoval dr. Wettstein mimořádnou pozornost. Podporoval první hnutí směřující k politicky a ekonomicky sjednocené Evropě, PanEuropa Union, které chtělo zabránit dalším válkám. Patřil k zakladatelům švýcarského

Rotary klubu a byl v něm aktivní i evropském měřítku. Jeho myšlenky o výměně

válečných zajatců, které prezentoval v různých článcích, pak převzal Červený

kříž. Pilně také publikoval a překládal odborné texty, například přeložil veškeré

švýcarské obligační právní normy do angličtiny a španělštiny. Četná jsou také

jeho pojednání o mezinárodní spolupráci. Zvláštní pozornost věnoval fenoménu

hospodářských krizí a úvěrovým otázkám.

Práce zaujímala v jeho životě centrální postavení a byla smyslem jeho života.

Zvláštní je, že ačkoliv na spolupracovníky pedantem nebyl, na sebe samotného

kladl požadavky největší. Přestože měl velmi obsáhlé vědomosti a zkušenosti, kladl

vždy důraz na to, aby důležité právní problémy řešil společně se svými společníky.

Plynule ovládal sedm jazyků, které užíval při řešení nejrůznějších právních kauz.

Pro své zaměstnance byl dr. Wettstein vzorným šéfem. Ve spokojeném manželství

s Pati Wettsteinovou dokonale usměrňoval výchovu svých dětí Sonji a staršího syna

Georga. Byl družným mužem, který rozuměl nejen právu, ekonomice a podnikání,

ale i humoru. Uvažoval logicky, realisticky a pragmaticky.“

Jedním z prvních kroků, které Tomáš Baťa podnikl na základě rady

dr. Wettsteina , bylo v únoru 1931 založení holdingové společnosti Leader A. G.,

přes kterou byly kontrolovány Baťovy podniky mimo území Československa.

V době politických a ekonomických zmatků tím získala firma Baťa „finanční azyl“

v neutrálním Švýcarsku. Tomáš Baťa byl tak nejen vlastníkem celého koncernového

kapitálu firmy Baťa, a.s., ale také skutečným vlastníkem celého kmenového

kapitálu holdingové společnosti Leader A. G. Vlastnictví kmenového kapitálu této

společnosti bylo skryto za složitou právní úpravu. Ihned po vytvoření holdingové

společnosti byla na ni převedena většina kmenového kapitálu společnosti Baťa

v zahraničí. Kdykoliv pak Tomáš Baťa po vytvoření této holdingové společnosti

zřizoval nové filiálky mimo území Československa, Leader A. G. se stávala

držitelem většiny kmenového kapitálu. „Švýcarští právníci tedy de facto fungovali

jako akcionáři všech Baťových podniků mimo Československo. Leader A. G. byla

nezávislou finanční institucí a Baťovy společnosti od ní musely požadovat provozní kapitál a fondy na financování rozvoje,“ uvedl Tomáš Baťa jr. ve své monografii.

Úspěšná spolupráce firmy Baťa s dr. Wettsteinem trvala prakticky až do jeho

smrti v roce 1945.

I když se po založení akciové společnosti Baťa v květnu 1931 stal Jan členem

její správní rady, zásadnější slovo ve firmě stále neměl. Svědčí o tom skutečnost, že

když Tomáš Baťa koncem roku 1931 a počátkem roku 1932 pobýval na pracovní

cestě v Indii, v době nepřítomnosti jej zastupoval brilantní finančník, pedant

a dobrý organizátor Dominik Čipera . Byl tenkrát jediným ředitelem jmenovaným

Tomášem Baťou na zastupování a v tomto ohledu nebyla provedena žádná změna.

Dominantní postavení Dominika Čipery dokládá, že důležité listiny jím podepsané,

které mířily z ředitelského úseku na nižší články vedení společnosti, dostával na

stůl také Jan Baťa .

Baťovec Ing. Inocenc Krutil (1908 – 2001) ve své knize Nevšední osudy

Baťova exportéra popsal osobnost Dominika Čipery následovně: „Čipera mi

připadal strohý, věcný, přísný, s naprostým odstupem, vlastně jsem jej nikdy neviděl

se usmát. Měl chladný rozum, velký přehled a o jeho rozhodování se nediskutovalo.

Při své přísnosti však byl vždy noblesní a charakterní. Při jednání s lidmi se nikdy

nesnížil k malosti a k promyšlenému sekýrování lidí. Proto si uchoval vážnost,

respekt, byl jedním ze sloupů podniku, rozvážný, spolehlivý a na výši.“

Stanislav Křeček (narozen 1909) , který se ve firmě Baťa postupně vypracoval

až na vedoucího ústřední účtárny a byl vrchním účetním koncernu Baťa s přímou

podřízeností Janu Baťovi a Dominiku Čiperovi, ve své práci Pracoval jsem

u Baťů charakterizoval Dominika Čiperu takto: „Uměl při debatě vyhmátnout jádro problému, byl nepřítelem dlouhých řečí, požadoval pravdivé a přesné informace,

diskutoval klidně a věcně.“

Čipera vzdáleně patřil do Baťovy rodiny (oženil se s Boženou Klausovou,

nejstarší dcerou nevlastní sestry Tomáše Bati , tj. jeho nevlastní neteří). Ve svých

vzpomínkách z roku 1958 se věnuje i vztahům mezi Tomášem Baťou a rodinnými

příslušníky uvnitř firmy: „Tak jako v mém případě Tomáš Baťa nikdy neměl

smlouvu s Janem Baťou , ani psanou, nebo ústní, a Jan Baťa se nikdy, tak jako já,

nepovažoval za užívajícího vlastníka, ale vždycky zlikvidoval akcie podle instrukcí

Tomáše Bati . Všechny tyto transakce byly založeny na neomezené důvěře Tomáše

Bati upevněné rodinnými vztahy. Věřil, že mezi členy rodiny není třeba žádných

smluv, a za jeho života ho v tom nikdo nezklamal. Všem bylo jasné, že celý podnik

je vlastnictvím Tomáše Bati bez ohledu na formální složení. Nikdy jsme nevěnovali

pozornost formalitám a soustředili jsme všechno naše úsilí na každodenní práci

v podniku. Jestliže se vyskytl nějaký důvod, abychom podepsali dokument, podepsali

jsme jej bez ptaní a s důvěrou, že Tomáš Baťa chtěl, abychom to podepsali pro

prospěch společnosti. Do jeho smrti se nevyskytl žádný případ, kdy by se někdo

z rodiny pokusil získat osobní prospěch z takových jednostranných záležitostí.

Tomáš Baťa , tak jako ostatní členové jeho rodiny, to bral jako samozřejmost, že

navzdory jakékoli formální dohodě žádný jednotlivý člen rodiny nechtěl zklamat

jeho důvěru. Za života nebyl Tomáš Baťa nikdy podveden, nehledě na to, že tady

nebyl nikdo, kdo by byl schopen to učinit.

Například Tomáš Baťa nikdy nesepsal smlouvu, ani ústní, se svou neteří

Boženou Klausovou, která právně byla vlastníkem obchodu mimo Československo.

Tomáš Baťa neměl žádné právo, aby mu byl vrácen majetek, který byl registrován

pod jménem jeho neteře, kdyby jej odmítla předat. Totéž platilo pro mé akcie

i akcie jiných. Rozpoznal jsem, že tento systém byl charakteristický pro způsob

vedení podnikání Tomáše Bati .“

Lze z uvedeného a z toho, co víme o vztahu Tomáše Bati k Janovi , usuzovat,

že v květnu 1931 opravdu uzrál v mysli Tomáše Bati tak zásadní obrat, aby si

vybral Jana za svého nástupce, kterému předá celý podnik?

Tomáš Baťa byl na jaře roku 1931 v dobré fyzické kondici; měl sice potíže

s kýlou, které řešil operací, to však nebyl problém, který by ho měl odradit od

dalších aktivit. Ostatně svědčí o tom jeho náročné pracovní cesty, které vykonal,

a také založení holdingové společnosti Leader A. G. v únoru 1931. Žil tedy

nadále i v těžké době krize vrcholným zájmem o dění ve firmě a o její prosperitu.

Tomáš Baťa mohl být pyšný na to, že zbudoval největší továrnu na výrobu obuvi

v Evropě. Podnik ve Zlíně vyráběl v té době 150 000 párů bot denně a byl schopen

vyrábět jich až 200 000. Část jeho produkce byla prodávána ve 2000 obchodech

firmy, zbytek byl jak ve velkém, tak v malém prodáván takřka ve všech částech

světa. V roce 1931 již probíhala výroba bot i mimo Československo v továrnách

postavených v různých zemích.

Také ze svého syna mohl mít Tomáš Baťa radost, vždyť mladý Tomík ho

ničím nezarmucoval a plnil všechny jeho pokyny, které měly vést k tomu, aby jednou stál v čele firmy. Do budoucna k tomu měl všechny předpoklady. Vyučil se ševcem, absolvoval obchodní akademii v Uherském Hradišti, vzdělával se jazykově a postupně se seznamoval s výrobními, obchodními a řídicími činnostmi ve firmě – tj. školil se ve vedení podniku. Byl bystrým mladým mužem s dokonalým společenským chováním. Poznával svět, ve kterém se uměl dobře pohybovat, jak mezi svými zlínskými vrstevníky, tak ve společnostech, kde se to vyžadovalo. Na

svůj věk měl zájmy, které jeho otce plně uspokojovaly. Netěžil z jeho postavení, byl

skromný a uvážlivý, miloval svého tátu a obětavou maminku, ve kterých spatřoval

svůj vzor. Bylo jisté, že se před mladým Tomíkem otevírala skvělá budoucnost, až

se po všech stránkách zocelí a především dospěje.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist