načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Roztomilé malé lhářky: Ohrožené - Sara Shepardová

Roztomilé malé lhářky: Ohrožené

Elektronická kniha: Roztomilé malé lhářky: Ohrožené
Autor:

Kdo se pomstí naposled, ten se pomstí nejlíp! Žádný zloduch si nezaslouží klid. Roztomilé malé lhářky by si měly hlídat záda. Copak dávno dobře nevědí, že A neodpouští a ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  139
+
-
4,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » BB art
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 255
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání v českém jazyce
Spolupracovali: přeložila Anna Školníková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-750-7527-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

"Ohrožené" jsou patnáctou částí řady "Roztomilé malé lhářky". Televizní seriál na motivy série se na českých obrazovkách vysílá pod názvem "Prolhané krásky". Konečně je po všem a Rosewood si může oddechnout. Hrůzné události, které se ve městě děly po celé roky, už nebudou dál pokračovat. Vražedkyně Ali je - jak všichni chtějí věřit - po smrti, jejího komplice zatkli, roztomilé malé lhářky byly zproštěny všech obvinění a život jde dál. Jenom čtveřice těžce zkoušených kamarádek ví, že nekončí vůbec nic a že pravá Ali je stále na svobodě a čeká na vhodný okamžik, aby opět udeřila a s holkami si to jednou provždy vyřídila. Nenávidí je. Je to jediná hnací síla v jejím prázdném, osamělém životě. A Emily, Spencer, Hanna a Aria to dobře tuší. Ali udeří brzy, jako vždy nečekaně - a strašlivě. Zrovna když se zdá, že se holkám vrací trocha štěstí do života! Hanna dostane nabídku, která se neodmítá: zahrát si ve filmu o sobě a svých kamarádkách. Aria začne prodávat své obrazy - sběratelé, obchodníci s uměním i kritici jí leží u nohou. Spencer spouští vlastní blog, kterým chce bojovat proti šikaně, a ohlas je nečekaný. A Emily? Ta se ve vězení setkává se svou životní láskou a společně plánují budoucnost. Jenže všechno se zase zvrtne, protože nablízku je krutá Ali a chce dívkám vzít i to málo, co mají. Co na tom, že v jednu chvíli vše vypadá, jako by byl osud přece jen milosrdný... To neznáte Alison. Je vždycky o několik tahů před ostatními a tím posledním dává nepřekonatelně rafinovaný mat. Z toho už se holky nevylžou!

Popis nakladatele

Kdo se pomstí naposled, ten se pomstí nejlíp! Žádný zloduch si nezaslouží klid. Roztomilé malé lhářky by si měly hlídat záda. Copak dávno dobře nevědí, že A neodpouští a nikdy nezapomíná? Tentokrát je A rozhodnutá, poslat čtyři krásky ke dnu – jednou pro vždy. Ohrožené jsou patnáctou částí řady Roztomilé malé lhářky . Televizní seriál na motivy série se na českých obrazovkách vysílá pod názvem Prolhané krásky . Konečně je po všem a Rosewood si může oddechnout. Hrůzné události, které se ve městě děly po celé roky, už nebudou dál pokračovat. Vražedkyně Ali je – jak všichni chtějí věřit – po smrti, jejího komplice zatkli, roztomilé malé lhářky byly zproštěny všech obvinění a život jde dál. Jenom čtveřice těžce zkoušených kamarádek ví, že nekončí vůbec nic a že pravá Ali je stále na svobodě a čeká na vhodný okamžik, aby opět udeřila a s holkami si to jednou provždy vyřídila. Nenávidí je. Je to jediná hnací síla v jejím prázdném, osamělém životě. A Emily, Spencer, Hanna a Aria to dobře tuší. Ali udeří brzy, jako vždy nečekaně – a strašlivě. Zrovna když se zdá, že se holkám vrací trocha štěstí do života! Hanna dostane nabídku, která se neodmítá: zahrát si ve filmu o sobě a svých kamarádkách. Aria začne prodávat své obrazy – sběratelé, obchodníci s uměním i kritici jí leží u nohou. Spencer spouští vlastní blog, kterým chce bojovat proti šikaně, a ohlas je nečekaný. A Emily? Ta se se ve vězení setkává se svou životní láskou a společně plánují budoucnost. Jenže všechno se zase zvrtne, protože nablízku je krutá Ali a chce dívkám vzít i to málo, co mají. Co na tom, že v jednu chvíli vše vypadá, jako by byl osud přece jen milosrdný... To neznáte Alison. Je vždycky o několik tahů před ostatními a tím posledním dává nepřekonatelně rafinovaný mat. Z toho už se holky nevylžou!
Sara Shepardová absolvovala Newyorskou univerzitu a získala titul MFA z tvůrčího psaní na Brooklyn College. Románovou řadu Roztomilé malé lhářky inspirovalo její dětství ve Filadelfii v Main Line. Nějakou dobu žila ve městě Tucson v Arizoně, kam je zasazen příběh její další úspěšné románové řady Hra lží . V současné době žije s rodinou v Pittsburghu v Pensylvánii.
Psaní se věnuje od okamžiku, kdy se naučila písmenka. V mládí ovšem snila o kariéře seriálové hvězdy, návrhářky stavebnice Lego, filmařky nebo redaktorky v časopise...
Na motivy Roztomilých malých lhářek natočila americká televize ABC Family zatím šest řad úspěšného televizního seriálu, který z českých obrazovek známe pod názvem Prolhané krásky . Chystá se ovšem natáčení další řady. Sama Sara Shepardová si zahrála malou roli v 7. epizodě jeho první řady. Loni na podzim vyšla autorce první kniha nové série The Perfectionists . Jejími hrdinkami je pět dívek, které mají strach z pohledného svůdníka Nolana a z legrace začnou plánovat, jak se ho zbavit. Jenže Nolan je zavražděn a podezření padne na ně... Druhý svazek vyšel letos počátkem léta.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Vydalo nakladatelství BB/art s.r.o. v roce 2015

Bořivojova 75, Praha 3

Copyright © 2014 by Alloy Entertainment and Sara Shepard

All rights reserved.

Z anglického originálu Pretty Little Liars. Toxic

(First published by HarperTeen, New York, 2014)

přeložila © 2015 Anna Školníková

Redakce textu: Dana Packová

Jazyková korektura: Mirka Jarotková

Grafická úprava obálky © 2015 Bohumil Fencl

První elektronické vydání v českém jazyce

ISBN 978-80-7507-397-6


Čtyřnohému příteli Volvovi



Dáte-li nám jedu, zdaž neumíráme?

A ukřivdíte-li nám, zdaž nemáme se mstít?

WILLIAM SHAKESPEARE

(přeložil J. V. Sládek)



JSI NA TAHU, ALI

Hrála jste někdy šachy s opravdu dobrým protivníkem? Možná

se svým bratrancem, když odpoledne pršelo? Nebo po večerce

s tím hezkým klukem na táboře? Ta hra se zdá snadná, aleprofesionálové mají strategii promyšlenou na desítky tahů dopředu.

Jedině tak jsou totiž schopni obtočit vás jako had, a vámnakonec nezbude než nechápavé pomyšlení: jak se to mohlo stát? Po

skončení hry můžete odcházet s pocitem, že s vámi soupeřmaniuloval. Ochromil vás jako toho největšího blbce.

Jedna osoba si právě tak hraje se čtyřmi kráskami zRosewoodu – neúnavně pořád dokola.

Bylo, nebylo, žila, byla jedna holka, která přemýšlela o životě jako o nekonečné šachové partii. Měla plán, i když vypadala, že je sražená na kolena. V každém viděla nepřítele – zejména ve svých nejvěrnějších obdivovatelích. Nešlo jí o nic jiného, než aby na hrací desce zůstaly nakonec výhradně její figurky.

A nezastaví se, dokud nevyhraje. Týden poté, co Alison DiLaurentisová málem zemřela při požáru v Poconos, seděla se svým přítelem Nicholasem Maxwellem na podlaze prázdného domu v pensylvánském Rosewoodu. Navzdáleném předměstí Filadelfie strávila v minulosti několik let života. V pokoji byla tma a kromě matrace, zašlých flanelovýchpřikrývek, staré televize, kterou někdo vyhodil, a jídla, které Nick

9


ukradl v nedalekých potravinách Wawa, tu nebylo nic. Vnakyslém vzduchu poletoval prach. Takové klima znala z Domubezečí Addison-Stevens. V této psychiatrické léčebně trčelauvězněná po několik let. Ale co? Nějakou dobu to tu přežije. Teď si

hlavně užívala fakt, že je volná.

„Zapni ji,“ řekla a mávla rukou směrem k televizi.

Nick naladil kanál. Elektřinu a kabelové vysílání kradli zhlavního rozvaděče v komplexu – na bohatého kluka se Nick velmi dobře vyznal. Dovedl tajně uloupit kdeco. Na obrazovcevyskočil živý záběr na policejní důstojníky v pohoří Poconos.Prohledávali tam hromady trosek – pozůstatků prázdninového sídla DiLaurentisových. Ali si uvědomovala velice dobře, co hledají. Hledají ji. Nebo lépe řečeno, její kosti.

„Stále pátráme,“ řekl šéf vyšetřovatelů reportérovi. „V žádném případě není možné, aby slečna DiLaurentisová výbuch přežila.“

Ali se ušklíbla. Idioti.

Nick se na ni starostlivě podíval. „Nevadí ti to?“ vzal Ali za ruku. „Můžu naladit něco jiného, jestli chceš.“

Ali si přes hlavu natáhla kapuci mikiny, kterou Nick ukradl v obchodě Target. Mokvající popáleniny ve tváři jí ubíralysebevědomí. Zahojí se – Nick jí zajistil ošetřovatelku, která dochází každý den – jen už Ali nikdy nebude tak krásná, jak bývala. „To nedělej,“ zarazila ho Ali. „O žádná další překvapení už nestojím.“

Překvapení zažila dost. Měla neprůstřelný plán, jak upálit kamarádky své sestry společně s Melissou Hastingsovou a tělem Iana Thomase. Vybrala si k tomu chatu svých rodičů v pohoří Poconos. Představovala si, že až bude po všem, zmizí v temnotě noci a nikdy víc ji nikdo nespatří. Jenže se to nepovedlo.Spencer Hastingsová, Emily Fieldsová, Aria Montgomeryová a Hanna Marinová z pasti vyklouzly bez tělesného zranění a policie navíc našla psaní, které jim Ali podsunula pode dveřmi – válelo se jen tak venku v trávě. Ali se v dopise doznávala ke všemu: že není své dvojče Courtney, ale skutečná Ali, dívka

10


neprávem uvězněná v psychiatrické léčebně. Dál tam stálo, že

v předvečer prázdnin po skončení sedmé třídy zabila svou sestru

Courtney a pak i Iana Thomase a Jennu Cavanaughovou. A také

že se přetvařovala, aby jí holky uvěřily, a teď se chystá zabít i je.

Jako by to nestačilo, reportérka na obrazovce – hloupá husa s voskovou pletí a fuchsiovou rtěnkou – odříkávala vezpravodajství to, co nazvala Temným tajemstvím DiLaurentisových – zkrátka vše, co stálo v tom dopise. „Kdyby přežila, strávila by slečna DiLaurentisová za všechny spáchané zločiny zbytek svého života ve vězení,“ pronesla naprosto vážným hlasem.

Nick si okusoval palec. „Kéž bychom v tom dopise nebyli tak konkrétní.“

Ali obrátila oči v sloup. „Vždyť jsem ti to všechno nadiktovala já. Netrap se tím.“ Doznání ve skutečnosti sepsal Nick, ne Ali. Poprosila ho o to, protože se uměl lépe vyjadřovat a navíc dovedl napodobit její rukopis. Nick by udělal cokoli, jen aby se dočkal pochvaly. Že dopis psal on, bylo pro Ali velice důležité – měla totiž záložní plán. Jen doufala, že jej nebude muset nikdyrealizovat. Teď nad ním nechtěla vůbec ani přemýšlet.

Kradmo po Nickovi mrkla. Hltal ji pohledem. I v jejímstrašném stavu – měla také zlomený nos, příšerné modřiny a v úsměvu jí chyběl zub – měl Nick oči plné lásky a oddanosti. Vzpomněla si na den, kdy se s ním v Domě bezpečí seznámila. Stalo se tak nedlouho poté, co se její sestře pár dní po začátku šesté třídy zdařila ta osudná záměna. Ali odvezli rodiče do léčebny namísto Courtney. Ali se tehdy ocitla na své prvnískuinové terapii, kde seděla v kruhu mezi lidmi, kterým skutečně přeskočilo.

„Já tu nemám co dělat,“ postěžovala si svému terapeutovi,hluákovi jménem doktor Brock. „Jsem Alison, ne Courtney. Má sestra mě podvedla a teď žije můj život.“

Doktor Brock se na ni podíval smutně a unaveně. „Už tvoji lékaři v Radley si všimli, že s tímhle máš problém, ale ty jsi

11


Courtney. A je v pořádku, že jsi Courtney. Věřím, že společně

zvládneme, aby ses s tím vyrovnala.“

Ali se po zbytek hodiny dusila ve vlastní šťávě. Když sezení skončilo, kdosi ji poklepal po paži. „Já vím, že mluvíš pravdu,“ ozval se něžný hlas za jejími zády. „Já ti věřím.“

Nick Maxwell se na ni tenkrát vroucně zadíval. Ali už si ho všimla u jídla; byl o pár let starší, měl vlnité vlasy a silná ramena. Každá holka tu do něj byla zamilovaná. Jak se doslechla, léčil se tu s hraniční poruchou osobnosti. Během individuálních terapií se Ali vždycky dost nudila, a tak využívala čas ke čteníDiagnostického a statistického manuálu psychických onemocnění, který byl k dispozici v ordinaci. Jak se dozvěděla, lidé s hraniční poruchou osobnosti jsou impulzivní, bezohlední a extrémně nejistí.

Dobrá, dobrá, dobrá. Alison byla živá z nejistoty ostatních. Možná by bylo dobře mít Nicka na své straně.

A tak ho vzala na milost. Plánovali spolu všechno a současně si dávali velký pozor, aby je nikdo nevídal moc často pohromadě. Až se dají věci do pohybu, nikdo si je nesmí spojovat. Vytvořili si vzájemné pouto tak hluboké a silné, že je Nick přirovnával k Romeovi a Julii. Ali připadal jeho sentiment roztomilý.

Dneska byla Nickovi nesmírně zavázaná. Nebýt jeho, nikdy by se jí nepodařilo zbavit se Iana a Jenny. Nebyla by ani schopnápronásledovat sestřiny nejlepší kamarádky coby tajemná A. Kdyby ji Nick nezachránil v Poconos, nejspíš by zahynula při explozi. Anebo by ji našla policie. Nadto by teď neměla střechu nadhlavou. I tento rosewoodský dům je jednou z mnoha nemovitostí, které Nickova rodina v zemi vlastní. Ali s Nickem si jej vybrali, protože je dlouhodobě prázdný. Další výhodou byla klidnálokalita – většina ostatních budov v sousedství byla už v majetku bank kvůli neplacení hypoték anebo ještě stále čekala na svéhomajitele. Často plynuly dny, kdy jim pod okny neprojelo jediné auto.

Na televizní obrazovce se objevily nové záběry. Nejprve video, které už Ali párkrát viděla. Její rodiče na něm utíkali halou

12


Mezinárodního letiště Filadelfie ve snaze skrýt se před novináři.

„Jste se svou dcerou v kontaktu?“ křičeli za nimi reportéři.„Věděli jste, že vraždila?“ Alisonin otec se otočil a prázdnýmpohledem se zadíval do kamery. „Prosím, nechte nás na pokoji,“ řekl

unaveně. „Jsme touto situací vyděšeni stejně jako všichni ostatní.

Teď potřebujeme trochu klidu.“

Parchanti, pomyslela si Ali. Svou rodinu nenáviděla skoro stejně jako sestřiny kamarádky.

Jako na zavolanou se pak v záběru objevily holky. A to natiskové konferenci. Spencer stála zpříma a pyšně před mikrofonem. Emily měla ruce v kapsách. Hanna se držela za ruku s Mikem Montgomerym. Aria se tiskla k Noelu Kahnovi tak horlivě, jako by je někdo slepil.

Noel. Ali se na něj důkladně zadívala. Noel její tajemství znal po dlouhou dobu. Teď už ne.

Otočila se k Nickovi. Nenávist z ní přímo sálala. „Musíme je dostat.“

Trhl sebou. „To míníš vážně?“

Ali svěsila ramena. „Ty si myslíš, že jim tohle projde?“

Nick téměř zpanikařil. „Ale vždyť jsi před týdnem málem umřela. Opravdu to stojí za to? Máme nedohledatelný bankovní účet. Za ty peníze odjedeme kamkoli. Vyléčíš se, odpočineme si... Co ty víš, třeba časem celá touha po pomstě pohasne.“

„Ta bude pořád dost silná,“ ujistila ho Ali odhodlaně splanoucíma očima. Přisedla si k Nickovi blíž. „Říkal jsi, že pro měuděláš všechno,“ zavrčela. „Copak jsi mi lhal?“

Nick se vyděsil. „Dobře. Co chceš dělat?“

Ali vrátila pozornost k tiskové konferenci. Slovo dostalaSpencer. „Všechny se moc těšíme, až se vzpamatujeme a vrátíme se zpátky k běžnému životu,“ pronesla nahlas a zřetelně. „Na světě se děje spousta důležitějších věcí, kterým by se zpravodajství mělo věnovat. Truchlíme nad Courtney DiLaurentisovou a její rodinou. Truchlíme i nad Alison; budiž jí země lehká.“

13


Ali obrátila oči v sloup. „Jsou fakt ubohé.“

„Jaké jsou vaše plány do budoucna?“ tázal se dívek rozzářený

reportér.

Další v pořadí si vzala slovo Emily Fieldsová. Vypadala

nemocně, jako by měla každou chvíli zvracet. „Naskytla se nám

možnost odjet o jarních prázdninách na Jamajku,“ proneslaroztřeseně. „Myslím, že by nám všem prospělo zmizet na chvíli

z Rosewoodu.“

Nick se ušklíbl. „Já bych se Jamajce taky nebránil.“

Ali dostala nápad. „Dokázal bys nám opatřit cestovní pasy?“

zajímala se.

Nick svraštil obočí. „Asi jo. Proč?“

Ali ho popadla za ruce. V hlavě se jí rodil plán. „Tam nás

nikdo hledat nebude. Vypadneme odtud, jak jsi chtěl, a přitom

dostaneme ty čtyři, jak chci já.“

„Jak?“ tázal se Nick opatrně.

„To ještě nevím, ale přijdu na to.“

Nick se zatvářil nejistě. „Nesmíš se holkám ukázat. I v jiných zemích jsou policisté. Můžou tě udat všude.“

„Tak najdu někoho, kdo se za mě bude vydávat.“

„Kdo by to asi udělal?“

Ali těkala pohledem, jako by zvažovala možnosti. Vtom ji to napadlo. „Tabitha.“

Tabitha Clarková byla další pacientkou v Domě bezpečí. Sladká utrápená drobná blondýnka, která Alison uctívala abezchybně napodobovala její hlas i gesta. Vypadala jako Alisonin klon víc než Iris Taylorová, s níž Ali sdílela pokoj. Co bylo ještě lepší, Tabitha měla na pažích jizvy po popáleninách. Holky to uvidí, spojí si to s Poconos a ztratí rozum.

„Už ji pustili z léčení,“ pronesla Ali a vyskočila na nohy. „Udělá pro mě cokoli. Spoj se s ní a řekni, že všechno platíme my. Musíš ji nalákat na vidinu krásných prázdnin. Uděláš to?“

Nick se štípl do kořene nosu. „Dobře.“ Pohlédl na Ali varovně.

14


„Ale musíš mi slíbit, že se z Jamajky přesuneme na Bahamy nebo

na Fidži. Zmizíme... doopravdy.“

„Jistěže ano.“ Ali si ho přitáhla do náruče. „Děkuju ti. Jsi ten nejlepší přítel, jakého jsem si mohla přát.“

Nick ji políbil na špičku nosu. Pak se zamračil a chytil ji pevně kolem zápěstí. „Až opustíme Jamajku, staneš se mou vězeňkyní,“ zachrčel strašlivým hlubokým hlasem. „Nechci se o tebe dělit vůbec s nikým. Žádná rodina, žádní kamarádi. Budeš žít v mém zajetí... napořád.“

„Jsem ti vydána na milost a nemilost,“ odpověděla Ali falešným, vysoko posazeným hláskem. Hrála chudinku, ale v duchu se musela chechtat. Copak Nick kdy získá kontrolu nad ní? Ovšem Ali byla vydána na Nickovu milost a nemilost – utráceli jeho peníze a jeho obratnost jim zajistila falešné doklady a letenky na Jamajku. Jenže Ali si dobře uvědomovala, že při ní Nick bude stát, i když její plán nedopadne přesně tak, jak si vysnila. Což se také stalo. Okolnosti si vynutily změnu strategie. Bylo potřeba od základů překopat celý postup, jak na holky navléknout strašlivou vinu a donutit je, aby si z Jamajky odvezly své zdaleka nejhorší tajemství. Nick přitom poslušně pomáhal, jak jen mohl. Když se pak spolu místo do Karibiku vrátili zpátky do Rosewoodu, vymyslela Ali pro Nicka důležité role: v životě všech dívek musel připravit pohromu. Snažil se nesmírně ochotně a oddaně. Ali ho posílala z jedné bitvy do druhé. Nejprve hrál drogového dealera, pak barmana. Ali ho dokonce vyhnala až na Island, kde měl s Arií ukrást cenný obraz. A Nick – sladký, citlivý Nick s hraničníporuchou osobnosti – úspěšně plnil její požadavky: neúnavně a svelkou pečlivostí a láskou. Byl jejím skvělým vojákem.

Utečeme, jakmile je zavřou, ujišťovala ho Ali. A později: Utečeme, až budou po smrti. Pokud nezemřou, pak to spolu odneseme oba

rovným dílem.

Jenže to byla milosrdná lež. Ali si tajně připravovala další,

15


záložní plán, o němž Nick neměl ani tušení. Začalo to dopisem,

který v Poconos holkám napsal, a končilo videem, na němž sám

a jediný vraždí Tabithu. Mimoto byly i další věci, které Ali dělala,

když Nick nedával pozor. Byla agresorkou a zároveň sykalabolestí. Používala vše, co se nabízelo, svou představivost. Uchýlila

se k zoufalým činům, které střádala jen pro případ, že by jiokolnosti jednou přiměly posunout své hranice za únosnou mez.

Nezáleželo jí na ničem jiném než na smrti těch čtyř potvor.

Až potom bude její dílo dokonáno.

16


1

HANNIN ŽIVOTNÍ ZLOM

V pondělí ráno uprostřed července už bylo krásně teplo, když

Hanna Marinová vstupovala do retro cukrárny Poole’s. Tadyprodávali nejlepší zmrzlinu v celém Rosewoodu. Uvnitř se od jejíposlední návštěvy nezměnilo nic – pod skleněným pultem ležely stále

stejné sladkosti za pár drobných. Podlahu pokrývala šachovnicová

dlažba a stolečky i židle byly z tepaného kovu. Prostoru kraloval

dlouhý mramorový pult. Majitelé dokonce nabízeli stále stejné

příchutě zmrzliny. Například Phillies Fundae, pohár pojmenovaný na počest filadelfského baseballového týmu. Stačilo, aby se

Hanna jen nadechla božské vůně domácích vaflových kornoutků

a smetanové zmrzliny s kousky oplatky, a zakručelo jí v břiše.

Její staré kamarádky Aria Montgomeryová, SpencerHastingsová a Emily Fieldsová seděly u samostatného stolku docela vzadu pod rozměrným plakátem z padesátých let. Dívka na něm si roztomile pochutnávala na banánu v čokoládě. Holky se spolu neviděly už dva týdny, ale Emily rozeslala Hanně a ostatnímesemesku s prosbou, zda by se mohly dneska sejít a popovídat si. Nebylo těžké uhodnout, co chce Emily řešit. Hanna si ovšem nebyla jistá, zda je na to připravená.

„Ahoj, Hanni.“ Spencer se posunula na lavici, aby jí udělala místo. Ostatní se pozdravily také.

Hanna odložila koženou kabelku a posadila se. Na chvíli

17


zavládlo ticho. Spencer usrkávala z šálku místní vyhlášenoučerstvě praženou kávu a blond vlasy jí padaly do obličeje. Aria

z misky ujídala šerbet a Emily si rozbalovala nugátovou tyčinku

Charleston Chew.

„Tak...,“ odhodlala se nakonec Hanna. „Co je nového?“

Všechny si nepřirozeně odkašlaly. Hanna doufala, že nového nebude nic. Za posledních několik měsíců si užily až běda.Nejrve se vrátila ďábelská stalkerka s přezdívkou A, aby každou vydírala prostřednictvím jejího tajemství. Potom A všechny čtyři obvinila z vraždy Tabithy Clarkové – dívky, se kterou sepohádaly na Jamajce o jarních prázdninách ve třetím ročníku. Policii se dostal do ruky falešný důkaz – videozáznam, na němž všechny čtyři ubily Tabithu k smrti.

Bylo zřejmé, kdo za tím vším stojí: Alison DiLaurentisová. Dvojče jejich někdejší nejlepší kamarádky. Před dvěma týdny se holkám podařilo Ali vystopovat – šly za ní až do staréhoopuštěného domu v Rosewoodu. Jenže Alison tam spolu se svýmpřítelem Nickem Maxwellem čtveřici zajala ve sklepě, kde vzduch otrávila dusivým plynem. Policejní zásah přišel na poslední chvíli. Holky přežily a Nick byl zatčen.

A co Ali? Ta se nepozorovaně vytratila. Beze stopy.

Aria pohlédla na Spencer. „Jak sis užila prázdniny?“

Spencer pokrčila rameny. S rodinou odjela na Floridu, kde strávila dva týdny v jejich domě na Longboat Key, a vrátila se doslova před chvílí. „V tenise jsem porazila Amelii.“ Podívala se na Hannu. „A jak sis užila s mámou Cabo San Lucas?“

„Nebylo to zlé,“ zamumlala Hanna. Máma se na ni vrhla hned po propuštění z nemocnice a oznámila, že si spolu užijí dámskou jízdu v Mexiku. „A práci nechám doma,“ dodala dokonceAshley Marinová – tím Hanně vyrazila dech, protože obvyklezvládala konferenční hovory i při sprchování. A tak strávily týden opalováním, popíjením nealkoholické margarity a pokukováním po krásných surfařích. Vlastně to byla celkem... legrace.

18


Aria našpulila rty. „Závidím vám, holky, že jste někde byly. Já trčela celou dobu doma.“

Emily zdvihla ukazovák. „Já tu trčela taky. A přemýšlela oAlison.“ Sklopila oči.

Hanně při zmínění Alisonina jména naskočila husí kůže... ale téma bylo nevyhnutelné. Bylo totiž víc než jasné, že se jimzanedlouho opět připlete do života.

„Nemůžu ji dostat z hlavy,“ připustila Emily. „Jak je možné, že se v domě nenašly žádné její stopy?“ Forenzní týmy proslídily celé místo činu ihned poté, co holky i Nicka hasiči vytáhli ven. Přestože našly spousty Alisoniných fotek – ty Nick nachystal jako Alisonin pomník –, neobjevily ani jediný otisk prstu. Závěr celého pátrání byl tedy opět stejný – Ali zahynula v Poconos.

„Jasně, ale víme přece, co jsme viděly,“ mumlala Hanna.Vzpomínky na onu noc ji pronásledovaly dodnes. Ali vypadala jako... smyslů zbavená. Přiložila dokonce zbraň k Emilyině hlavě. Vypálila... ale po výstřelu si Hanna pamatuje až probuzení na nemocničním lůžku. Živá. Co se událo mezi tím?

Aria si odkašlala. „Víte některá, jak to vypadá s Iris?“

Holky svorně zavrtěly hlavou. Iris Taylorová sdílela s Alison pokoj v Domě bezpečí. Nedávno strávila pár dní s Emily aprozradila něco málo o tom, jaká Ali byla a s kým se stýkala. Za to, že holkám pomohla, ji Ali s Nickem unesli z léčebny a FBI ji našla polomrtvou někde v lese. V současné době se zotavovala v místní nemocnici.

„A co tohle?“ zeptala se Emily a postrčila doprostřed stolučerstvé vydání deníku Philadelphia Sentinel. Z úvodní stránky na ně koukal Nick v oranžovém vězeňském stejnokroji. V titulku stálo: MAXWELL TVRDÍ, ŽE PRACOVAL SÁM.

„Soudí ho za vraždu Tabithy.“ Emily holkám objasňovala, o čem se v článku píše. „A tohle si poslechněte: Policie našla v lesích za polorozpadlým statkem nový model vozu Acura sedan sMaxwellovými otisky.“

19


Spencer se rozzářily oči. „Ve zničeném ukázkovém domě mého nevlastního táty se přece našla klíčenka od acury. Tím se tohle vysvětluje.“

Hanna si přitáhla noviny blíž. „Co říká Nick o Alison?“

„Opakuje, že zemřela při požáru v Poconos,“ odpověděla Emily. „Odmítá, že by měla Ali cokoli společného se smrtí Tabithy nebo stalkingem. Popírá i možnost, že by se oné noci vyskytovala v domě, kde nás našli.“

„Takže on na sebe bere vinu úplně za všechno?“ Hannaprotáhla obličej. „To by snad udělal jenom blázen, ne?“

„Uvědom si, že se léčil v Domě bezpečí,“ připomněla Spencer. „Ali ho zřejmě nějak uhranula.“

Aria obrátila oči v sloup. „Nechápu, jak ta holka dokážekohokoli uhranout.“

Spencer se zatvářila dost nejistě. Vytáhla mobil a položila jej doprostřed stolu. „Nick očividně není jediný.“

Hanna se podívala na displej. ALISONINI VĚRNÍ, stálo vnadisu. WEBOVÁ STRÁNKA VĚNOVANÁ PODPOŘE ALISONDILAURENTISOVÉ. ALISON JE SILNÁ, ODHODLANÁ A NEPOCHOPENÁ MLADÁ ŽENA. MY VĚŘÍME, ŽE PŘIJDE DEN, KDY SVĚT POZNÁ JEJÍ PRAVÉ JÁ. SLYŠ NÁŠ KŘIK, ALI!

Aria vytřeštila oči. „Co to má znamenat?“

„To je fanklub,“ zachraptěla Spencer. „Našla jsem ho asi před týdnem. Doufala jsem, že ho zruší, ale nestalo se.“

„‚Alison je silná, odhodlaná a nepochopená mladá žena‘?“ Emily se zašklebila. „‚Přijde den, kdy svět pochopí její pravé já‘? Copak si myslí, že je Ali naživu?“

Spencer zavrtěla hlavou. „Na mě to působí spíš jakovzpomínková akce. Jsou tam vložené komentáře k večírkům, kde se všichni oblékají jako Ali – teď pozor – a rekonstruují požár v Poconos. Jen s tím rozdílem, že v jejich podání vyvázne Ali živá. Někteří z těch nadšenců taky píšou příběhy o tom, co bude s Ali dál. Jejich knížky se dají dokonce koupit přes Amazon.“

20


Hanna se zachvěla. „To je fakt divný.“

Aria skládala papírový ubrousek na stále menší trojúhelníčky. „Mohly bychom některého z nich zkusit kontaktovat. Třeba něco vědí.“

Spencer nakrčila nos. „Zkoušela jsem to. Jenže všichni vystupují pod přezdívkou. Co myslíš, že bychom se od nich mohly dozvědět?“

„Mohli by být celkem nebezpeční,“ strachovala se Emily.

Aria se vrátila pohledem k novinám. „Nejlepší by bylo,kdybychom Nicka dokázaly přesvědčit, aby mluvil pravdu.“

„Jak to chceš zařídit?“ Hanna si založila ruce přes prsa. „Těžko půjdeme do vězení a přimějeme ho k tomu.“

„Mohly bychom z něj doznání dostat nějakým trikem,“ navrhla Emily. „Nebo –“

„Nebo bychom se na to mohly vykašlat,“ přerušila je Spencer.

Všechny ztichly. Hanna vykulila oči. „To myslíš vážně?“ Právě Spencer byla vždycky tou, kdo pátrání po Alison vedl. Přišla dokonce s nabídkou, aby využily úkryt v ukázkovém domě kdiskusím o možném pomocníkovi Alison. Právě ona nikdy nechtěla přestat hledat Ali, a to dokonce ani poté, co se holky ocitly za mřížemi.

Spencer si hrála se stříbrným řetízkem klíčenky značky Tiffany. „Tahle záležitost nám vzala skoro dva roky života. Já už... dál nemůžu. Chápete? Nedostala jsem od A žádnou novou zprávu. Co vy?“

Emily zamumlala, že ne. Stejně tak Aria. Hanna nakonecodevzdaně zavrtěla hlavou také. Přesto podvědomě stále čekala, kdy jí zacinká mobil. „To přece neznamená, že bychom se měly vzdávat,“ oponovala chabě. „Vždyť Alison běhá na svobodě.“

„A co teď zmůže, když nemá po svém boku Nicka?“ naléhala Spencer. „Její život bez něj nejspíš visí na vlásku.“

„Některý z těch jejích Věrných by jí jistě rád pomohl,“ upozornila Emily.

„V tom máš možná pravdu.“ Spencer v rukou převracela telefon.

21


„Ale mně se zdají trochu jako banda magorů, vám ne?“Zmuchlala ubrousek do kuličky. „Strašně mě štve, že Ali odkráčela

nepotrestaná. Štve mě, že na sebe Nick vzal všechnu vinu. Ale

co? Pokud chce shnít ve vězení, je to jeho volba. My ale musíme

žít dál.“ Pohlédla na Hannu. „Když už jsme u toho, nezačíná

dneska letní škola?“

Hanna přikývla. Soukromá střední škola Rosewood Day všechny čtyři holky vyloučila ihned po jejich zatčení pro vraždu. Teď jim ovšem dovolila odmaturovat, pokud řádně dokončí všechny předměty. Z Fashion Institute of Technology dokonce Hanně napsali, že jí na podzim budou držet místo, pokuduspokojivě odmaturuje. Ostatní dívky dostaly ze škol, které si vybraly, podobné nabídky. Až na Arii, která se rozhodla udělat si na rok pauzu. „Za půl hodiny mám první hodinu dějepisu.“ Hanna se podívala po ostatních. „Kdy začínáte vy?“

„Já si musím zopakovat chemii, ale ta startuje až zítra,“odpověděla Emily.

„Mně zbývá jenom odevzdat práci na volitelné dějiny umění a složit maturitu,“ odpověděla Aria. „Ve většině předmětů jsem měla uzavřenou klasifikaci ještě předtím, než nás vyloučili.“

„To jsme na tom stejně,“ přikývla Spencer. Pak vstala. „Dobře, tak pojď, Hanni. Neměla bys přijít pozdě.“

Ostatní se zvedly také. Na rozloučenou se všechny pevně objaly. Vyrazily do slunného dne se slibem, že si ještě zavolají. A tak setkání skončilo a Hanna zůstala na ulici sama. Nevěděla, co si o všech probraných tématech myslet. Nesmírně ráda by podpořila Spenceřin nápad hodit celou Ali za hlavu. Jenže se bála pomyslet, že je Ali venku... Volná a svobodná splétá nové sítě a vymýšlí, jak dál.

Zpoza rohu se ozvalo hlasité zakvílení brzd malého náklaďáku. Z boční uličky rezonoval smích. Hanně náhle na pažích naskočila husí kůže. Znovu se jí zmocnil ten dobře známý hrozný pocit, že se někdo dívá.

22


Nikdo tady není, dodávala si odvahy.

Zastínila si oči proti sluníčku a vykročila směrem k Rosewood Day. Škola se odtud nacházela sotva pár bloků daleko. Komplex sestával z kamenných a cihlových budov, které kdysi patřily majiteli zdejší železnice. Bylo až neuvěřitelné, jak zvláštně to tu vypadalo o letních prázdninách. Na stožárech nyní neplápolaly modrobílé vlajky Rosewood Day doplněné školním erbem.Fontána před tělocvičnou byla suchá. Na houpačkách a prolézačkách, které měli k dispozici žáčci z nižších ročníků, nikdoneječel. U obrubníků se neúnavně nestřídaly školní autobusy.

Hanna otevřela dveře budovy střední školy. V halách nepotkala živou duši a podlaha vypadala, jako by ji od konce školního roku nikdo nevytřel. Všechny plakáty upozorňující na třídní volby, plesy a charitativní akce byly na léto odstraněny ze stěn. Zbyly po nich jen světlé skvrny na výmalbě. Z reproduktorů nehrála vážná hudba jako jindy o každé přestávce. Některé prázdné skříňky zůstaly otevřené dokořán a působily jako černé jeskyně. Hanna o jedna dvířka lehce zavadila; strašidelně zavrzala v pantech.

Na konci chodby zahlédla stín a ztuhla. Z opačné strany se pak ozval hluboký smích. Hanna se otočila právě včas, aby zahlédla, jak se neznámá postava krade nahoru po schodech. Srdce se jí rozbušilo. Uklidni se. Jsi paranoidní.

Po špičkách se odebrala do dějepisného křídla. Nahlédla do své třídy. Obsazené byly jen zadní řady a ve vzduchu páchl pot. Kluk v omšelé kšiltovce Phillies hranou klíče vyrýval obrázek do dřevěné psací desky. Jedna dredařka ležela na lavici a chrápala. V rohu seděl kluk a četl si časopis, který připomínal Playboy.

Vtom za sebou Hanna uslyšela zakašlání a ohlédla se. Zastavil se u ní kluk se špatným držením těla a pletenou čepicí na hlavě. Na to, že ho v životě neviděla, se k ní přitočil nepříjemně blízko. A tvářil se prazvláštně.

„A-ahoj?“ vyhrkla a srdce se jí zase rozbušilo. „Potřebuješ nějak pomoct?“

23


Kluk se líně usmál. „Ty jsi Hanna Marinová.“ Ukázal na ni prstem. „Tebe já znám.“

S tím kolem ní prošel do třídy.

V tu chvíli se Hanně rozezvonil telefon, a tak se s výkřikem přitiskla zády ke skříňkám. Volal jí jenom její přítel MikeMontgomery. „Už jsi ve škole?“ ptal se.

„Hm,“ vydechla Hanna a ve spáncích dál cítila tlukot srdce. „Ale vypadá to tady jako ve filmu Noc oživlých mrtvol. Co je to za lidi? Já je v životě neviděla.“

„To je stejné, jako když jsem si vloni v létě dělal řidičák.Studenty letní školy zavírají přes rok do temných komor. Ze všeho nejraději bych se vrátil a dal na tebe pozor. Nejspíš bych měl nasednout na první autobus domů.“

Hanna se rozechvěle zakuckala. Od okamžiku, kdy Mikeovi prozradila, že je Ali zpátky, se z něj stal její osobní strážce. Těsně než odjel na fotbalové soustředění do New Hampshire, vylekal Hannu pavouk na verandě. Mike ji zachránil jako filmový hrdina. Současně byl až nadmíru pozorný, jakmile Hanně pípla zpráva. Z výrazu její tváře se pokoušel vyčíst obavy či strach. Svůj odjezd na soustředění s Hannou probíral po celý měsíc pořád dokola. Co když mě tu budeš potřebovat? připomínal při každé diskusi.

„Na žádný autobus nechoď,“ brzdila ho teď Hanna aprohlížela si další osoby, které ji míjely na chodbě. Fajn. Možná nosili příšerné boty a zdaleka to nebyli lidé, s nimiž by chtěla trávit čas, ale nepůsobili vyloženě jako zombie. „S pár chudáky si přece poradím.“

Pak zavěsila. O několik vteřin později jí telefon zapípal. Hodne stesti v prvni den skoly, psala máma. Muzu te dnes pozvat na veceri, abychom to oslavily?

Hanna se usmála. Celé roky vzhlížela ke svému tátovi, ale to se změnilo jednou provždy, když ji zatkli za vraždu Tabithy Clarkové. Tehdy jí táta jasně sdělil, že se k ní nemůže hlásit,

24


protože by si tím „zničil politickou pověst“. Hannu překvapilo,

jak se máma chopila příležitosti a skutečně se snažila být jí

nablízku. Včera večer spolu dokonce vyrazily do Hanninamilovaného butiku Otter, aby Hanně vybraly něco na sebe – ve stylu

zpátky do školy. Zvítězily proužkované minišaty a kotníčkové boty

barvy holubí šedi, takže to dnes Hanně opravdu slušelo.

Rada prijimam, odepsala. Pak vešla do učebny. Podpatky jí hlučně klapaly a platinová hříva se jí natřásala na ramenou.Sluníčko zářilo vysokými okny a báječně Hanně zvedlo náladu. Co na tom, že si spolu s několika flákači musí zopakovat hodiny dějepisu? Alespoň bude moct odmaturovat. Vždyť novináři ani obyvatelé města proti ní nic nemají – nikdo ji už za vražedkyni nepovažuje. Navíc má báječné kamarádky a senzačního přítele... a prvně v životě i mámu, které na ní opravdu záleží. Snad byskutečně měly hodit celou Ali za hlavu a užívat si vlastní životy.

Jediná volná místa našla v první řadě, a tak se posadila avyčkávala příchodu učitele. Mobil se rozezvonil znovu. Tentokrát na displeji blikalo číslo pevné linky z regionu, který neznala. Takový hovor ji vždycky spolehlivě rozhodil.

„Hanna Marinová?“ vyhrkl hlas, sotva Hanna nesmělepozdravila. „Já jsem Felicia Silverová, výkonná producentka filmu Všechno lehne popelem. Jde o pravdivé vyprávění vaší strašnézkušenosti s Alison DiLaurentisovou.“

Hanna měla co dělat, aby nezačala vrčet. Znělo to jako další Roztomilá malá vražedkyně – televizní film, který měldokumentovat jejich první zkušenosti s Ali. Bohužel byl nesmírněnepovedený po všech stránkách – výprava, dialogy... ani ta holka, co ztvárnila Hannu, nestála za nic. V jednu dobu snímek naobrazovkách běžel snad každý týden. Hanně nezbývalo než smířit se s tím, jak spolužáci u skříněk nebo u oběda citují repliky.Skutečně svět potřebuje další film o jejím životě?

„Já vím, co si myslíte – ten televizní film dopadl strašně.“ V telefonu bylo slyšet, jak Felicia žvýká. „Ale tenhle bude jiný.

25


Bude se odehrávat v dobrých lokacích, vystoupí v něm skuteční

herci a má vynikající scénář. Navíc budeme natáčet přímo

v Rosewoodu, takže snímek získá na autentičnosti.“

„Aha,“ zareagovala Hanna překvapeně. Nikde si nevšimlafilmařských aut ani jiného vybavení.

„A teď k tomu, proč vám volám, Hanno. Máme o vás zájem,“ pokračovala Felicia. „Viděla jsem vás ve volebních spotech vašeho otce. Před kamerou jste báječná.“

Hanna se začervenala. Než se k ní táta přestal znát, natočili spolu několik spotů pro jeho kampaň. Mezi jinými i jeden s tématem Alkohol za volant nepatří. Hanna se nechtěla nijak vytahovat, ale sama byla se svým výkonem nadmíru spokojená.

„Ráda bych vám v tom filmu nabídla roli,“ pokračovala Felicia. „Nám by to přineslo úžasnou publicitu – a vám, jak doufáme, zábavu a zkušenost. Uvažujeme, že byste hrála NaomiZeiglerovou – je to vedlejší, ovšem nesmírně důležitá postava. Během scén na výletní lodi dostává velký prostor.“

To já vím, vyhrkla málem Hanna. Vždyť já to prožila. Ovšem vzápětí si uvědomila, co jí vlastně Felicia nabízí. „Vy mi chcete svěřit mluvenou roli?“

„Přesně tak. Dostanete šanci dokázat světu, že jste to všechno hodila za hlavu a je z vás slavná herečka. Co vy na to?“

Hanně se zatočila hlava. Nejraději by Felicii usměrnila –zdaleka ještě nic za hlavu nehodila. Jenže ona by ji jistě považovala za blázna. Má se do toho pustit? K herectví měla odjakživa blíž Spencer. Ta zářila v každé školní hře a jen tak ve volnýchchvílích se učila Ibsenovy monology. Kdykoli se holky sešly na noc společně, Spencer vždycky chtěla zkoušet. Ovšem tohle je lákavá nabídka. Bude mít film premiéru na červeném koberci vHollywoodu? Bude se Hanna smět takové akce zúčastnit?

Přesto si nebyla jistá. „Já nevím. Budu si to muset nechatprojít hlavou.“

„Jde o to, že váš názor potřebujeme znát hned,“ odpověděla

26


Felicia. Náhle se zdála dost netrpělivá. „Nebojte se, Hanno.Získáte neocenitelnou zkušenost. Režíruje to Hank Ross a schválně

zkuste hádat – kdo bude hrát vás? Hailey Blakeová!“

Hanně spadla čelist. Hailey Blakeová je nádherná, zářivá a superpopulární mladá hvězdička, kterou Hanna dlouhá léta sledovala. Debutovala v roli Quintany v televizním pořaduAbrakadabra – Hannině nejmilejším z dílny Walta Disneye. V její biografii pak následovalo několik dobrých snímků pro -náctileté a nedávno uváděla předávání cen Teen Choice Awards a přímo na jevišti se líbala s nádherným kolegou moderátorem, který zazářil v parádním upírském filmu Bitten. Pokud je připravovaný snímek dost dobrý pro Hailey...

„Asi bych to mohla zkusit,“ slyšela samu sebe odpovídat.

„Výborně!“ zajásala Felicia. „Podrobnosti vám pošlu e-mailem.“

Hanna zavěsila stále jako v mrákotách. Bude hrát ve filmu... s Hailey Blakeovou. V opravdovém filmu, který bude mít premiéru na červeném koberci. Takové snímky se promítají i na festivalech v Sundance a Cannes, nebo ne? To znamená rozhovory s Ryanem Seacrestem a všemi lidmi z E! Možná by se mohla blýsknout i jako host v televizní show Módní policie! Ona společně s Hailey!

Budoucnost se Hanně náhle rozvinula přímo před očima vjasných zářivých barvách. Zdálo se, že z noční můry kolem Avzejde konečně něco pozitivního.

27


2

UMĚLCOVO TRÁPENÍ

Aria Montgomeryová najížděla rodinným autem, roztřeseným

prorezlým rozpadajícím se subaru, na parkoviště v Old Hollisu,

umělecké čtvrti protkané rozbitými chodníky, omšelými viktoriánskými domy a neudržovanými zahradami. (Na některých

nerostlo nic jiného než rostlinky marihuany.) Sluníčko svítilo

korunami listnatých stromů v jasných širokých pruzích. Najednom trávníku se válelo dětské kolo a přes ulici stál opuštěnýstánek s limonádou opatřený nápisem VÝHRADNĚ Z ORGANICKÝCH SUROVIN!

„Ahoj!“ zakřičela Ariina máma Ella, sotva Aria vstoupila dveřmi do galerie Olde Hollis, kde Ella pracovala od té doby, co se rodina před dvěma roky vrátila z Islandu. Tmavé vlasy sistáhla do volného drdolu a na sobě měla dlouhou průsvitnou sukni a mačkaný top, který odhaloval její pevné paže. Kolem zápěstí jí cinkaly náramky a v uších se houpaly obrovské tyrkysovénáušnice. Když Arii vroucně objala, zahalila ji do oblaku silné vůně pačule. V poslední době ji Ella objímala dost často a také si Arii dlouze významně prohlížela. Aria nabyla dojmu, že mámu poslední útok A hodně sebral.

„Chtěla bys mi pomoct s přípravou výstavy?“ zeptala se Ella a poukázala na obrazy rozestavené kolem stěn místnosti. Jejich autorem byl Franklin Hodgewell. Starému pánovi z uší rostly

28


chlupy a v galerii vystavoval už pomilionté. S oblibou maloval

krajinky východní Pensylvánie, hejna hus a povozy amenitů

a slavil s nimi velké prodejní úspěchy. „Tedy, pokud se ti chce,“

dodala jedním dechem Ella. „Jestli máš na práci něco jiného, tak

se nic neděje.“

„Nemám, můžu ti pomoct.“ Aria zvedla obraz stodoly azavěsila ho na hřebík. „Jestli chceš, můžu ti pomoct i s přípravou pohoštění.“

„Jen jestli chceš ty,“ opáčila Ella starostlivě a dlouze si Arii prohlédla.

Od střetu s Nickem trávila Aria v galerii téměř každou volnou minutu. Měla pro to dobré důvody. Zaprvé tu byla zaměstnaná, byť jen na částečný úvazek, zadruhé v blízkosti silné, uklidňující a chápavé mámy se cítila dobře. A navíc stejně neměla niclepšího na práci.

Uvědomovala si, že se to mámě nezdá normální. Bylo jí jasné, na co všechno by se Ella ráda zeptala: Jaké má Aria na léto se sebou plány... a co bude příští rok? Její kamarádky se hlásily na vysoké školy, a pokud odmaturují, mohou na podzim nastoupit ke studiu. Aria měla v plánu rok volna a cestování po Evropě, ale teď se jí představa, že se vydá na vlastní pěst do ciziny, zdála deprimující. Možná i proto, že když vyjela posledně zpátky na Island, zapletla se do mezinárodního zločinu a potkala Alisonina šíleného přítele Nicka. Vystupoval jako přitažlivý, pozorný kluk a říkal si Olaf.

Z nouze zvažovala, že se přihlásí na výtvarný kurz ve státě

Oregon, ale uzávěrka přihlášek byla minulý týden. Pak ji

napadlo chodit na přednášky o umění, které pořádala Umělecká

univerzita ve Filadelfii, ale i ty už byly v plném proudu.

Cítila se... ztracená. A vyděšená. Kdykoli zavřela oči, viděla

před sebou Alisoninu tvář. Při posledním setkání vypadalastrašidelně, jako tělo bez duše. Její obraz Arii pronásledoval do té

míry, že hledala způsoby, jak ji dostat z mysli pryč. A taknama>29


lovala její portrét v zadní části galerie. Vlastně vytvořila dvě verze

Alison: na jedné zachytila její současnou podobu, tak jak ji

poznala ve sklepě rozpadlého domu vedle kanceláří Hannina

otce; z druhého portrétu se dívala stará Ali, nesmírně oblíbená

dívka ze začátku šesté třídy. Jako předlohu Aria použila skicu,

kterou nakreslila v ten den, kdy Ali na dvoře Rosewood Day

strhla pozvánku ke hře Kapsle času a prohlásila, že ona sama

jeden díl školní vlajky určitě najde. To se odehrálo ještě před

záměnou dvojčat. Tedy před tím, než na charitativním trhu

oslovila čtveřici kamarádek Courtney DiLaurentisová snabídkou přátelství.

Když Aria pomohla Elle, vydala se do zadní místnosti galerie, aby si obě svá díla pozorněji prohlédla. Portréty jí obvykle činily problém. Svého zřejmě bývalého přítele Noela Kahna malovala bezpočtukrát, ale ani jednou se jí nepodařilo zachytit, jakýskutečně je. S Ali to bylo jiné. Její osobnost jí ze štětce přímo prýštila a každý detail se jí dařilo zachytit s mrazivou dokonalostí. Z plátna jako by cítila Alisonin kyselý dech a při pohledu do jejích velkých šílených očí jí naskakovala husí kůže. Když se Aria otočila k portrétu Ali ze šesté třídy, byla v ní z jejího blahosklonného úšklebku malá dušička. Stejně jako v den, kdy seděla na zídce před školou a kreslila tuhle skicu.

Vycouvala z místnosti a zavřela za sebou dveře. Pouhý pobyt ve společném prostoru s Alisoninými portréty jí naháněl strach.

Rozhlédla se po výstavní síni, aby si našla nějakou činnost,

jenže dnes přišla mimo svou pracovní dobu. Navíc se tu nudily

i Bernie se Sierrou – dvě asistentky, které teď měly směnu. Vtom

její pozornost přilákala postava za oknem. Srdíčko jí vyskočilo až

do krku.

Noel.

„Hned jsem zpátky,“ oznámila mámě a vystřelila ze dveří.

Když Aria doběhla na chodník, Noel už byl o půl bloku dál.

„Haló!“ vykřikla. „Noeli?“

30


Otočil se. Modřiny na tváři, které mu způsobili Ali s Nickem, když ho uvěznili ve skladu sportovních potřeb za budovouRosewood Day v den maturitního večírku, mu už vybledly. Tmavé vlasy mu trochu povyrostly a kroutily se mu za ušima. Kdyžuviděl Arii, zatvářil se obezřetně.

Arii pukalo srdce. Když spolu chodili, Noel byl vždyckyštěstím bez sebe, že ji vidí, i když ho vyrušila uprostřed lakrosového tréninku. Pokaždé se k ní rozeběhl s rozpřaženýma rukama. Jenže... stála teď Aria o podobné přivítání? Ne. Ano. Ne. Byla to ona, kdo Noelovi řekl, že spolu nemohou být. Celé roky před ní tajil pravdu o Ali i fakt, že ji navštěvoval v Domě bezpečí. Jenomže Aria v poslední době svůj postoj přehodnotila. Každý dělá chyby. Možná by Noelovi dokázala odpustit.

Bože, jak se jí po něm stýská.

„A-ahoj,“ pozdravila Aria nejistě, když se k němu přiblížila. „Děkuju ti za zprávu.“ V poslední době Noelovi poslala několik esemesek, ve kterých ho jen pozdravila, a doufala, že se rozjede konverzace. Na tu poslední Noel odepsal jednoduše ahoj. Třeba to bylo znamení.

Noel na okamžik svraštil obočí. „Aha. Jasně. Nemáš zač.“

Následovalo úzkostné ticho. Aria předstírala zájem o samolepku na zadním nárazníku projíždějící Hondy Civic. „Kde se bereš v téhle čtvrti?“ zeptala se nakonec. Řekni, že jsi přišel za mnou, doufala v duchu.

Noel přešlapoval. „Chodím v Hollisu na angličtinu, aby mi ji příští rok uznali na vysoké. Je nás tam spousta. Mason, Riley Wolfeová...“

Aria se zahihňala. „Pamatuješ, jak jsi mi jednou říkal, že Riley vypadá jako keltský skřet?“

Noel se zatvářil dotčeně. „No... asi bych měl jít.“

Aria ho chytla za ruku. „Počkej!“ vyhrkla, ačkoli ji štvalo, jak zoufale se chová. „Napadlo mě... šel bys někdy třeba na kafe? Nebo na tu charitativní akci, co se koná v country klubu – mohli

31


bychom tam vyrazit spolu?“ Několik rosewoodských dam serozhodlo uspořádat benefiční akci na podporu místních mladých

lidí v nelehké životní situaci a pozvaly celé město. Ironií bylo, že

v rosewoodských bohatých rodinách nevyrůstalo mnoho dětí,

které by se praly s nelehkou životní situací. Ali byla v tomhle

ohledu v podstatě jediná.

Noel přešlapoval. „Na ten večer už něco mám.“

„Aha!“ Aria by si nafackovala za tón, kterým zareagovalatentokrát. „No, a šel bys někdy třeba do kina?“

Noel zarytě hleděl do chodníku. „Víš, Arie... myslím, že bych teď potřeboval být trochu víc sám. Nezlob se.“

Aria mrkala. „Jasně. Chápu.“ Hrudníkem jí projela ostrá bolest. Vzpomněla si, jak ji Noel přišel po útoku navštívit do nemocnice. Já ti věřím, řekl tenkrát v návaznosti na to, že holky viděly Ali. Vždycky ti budu věřit. Působil tak láskyplně astarostlivě. Jenže od té doby uplynuly už dva týdny a zdá se, že na svá slova zapomněl.

„Tak se měj.“ Na víc se teď Aria nezmohla.

„Ty taky.“ Noel zamával. O pár kroků dál vytáhl mobil a začal ťukat na displej.

Aria počítala do deseti, ale Noel se neotočil. Hrdlo se jí svíralo a bylo jasné, že slzy má na krajíčku. Když se vracela do galerie, rozhoupala zvonky, které majitel Jim zakoupil během výletu do Indie.

Ella odložila plátno, které držela v rukou. „Arie?“ Hlas jípřeskakoval. „To byl Noel? Jsi v pořádku?“

„Já jen...“ Aria sklopila hlavu a prošla kolem mámy. Ponížení měla zjevně vepsané na čele, ale mluvit se jí o tom nechtělo.

Zmizela v zadní místnosti, zabouchla za sebou, zamkla arozlakala se. Rozostřeným pohledem koukala na Alisoniny portréty. Celé je to její vina. Všechno je její vina.

Popadla Alisonin portrét z šesté třídy, na kterém jako by se jí Alison vysmívala: vždycky nad tebou budu mít navrch. Trhavými,

32


spěšnými pohyby připevnila Aria plátno na stojan a z okenního

rámu vzala olejové barvy. Na dřevěnou paletu nanesla trochu

černé a namočila si ten nejsilnější štětec. Širokými, nemilosrd

nými tahy překrývala Alisoniny lesklé vlasy, dokonalou pleť

i nenáviděný úsměv. Malovala a malovala, až bylo celé plátno

černé, jen uprostřed zůstal malý trojúhelník a v něm Alisonino

oko. Na Arii hleděla jediná modrá bulva. Jenže i to bylo příliš

mnoho Ali. Nesnesitelně mnoho.

A tak jej Aria přemalovala také.

33


3

PSANÝ PROJEV

V pondělí večer vystupovala Spencer Hastingsová z range roveru

svého nevlastního otce. Pomáhal jí přitom poslíček v bílé košili

a červených kalhotách. „Vítejte v hotelu Four Seasons, slečno,“

pronesl milým hlasem. „Mohu vám s něčím pomoci?“

Spencer se usmála. Milovala luxusní hotely. „Jste laskav,“ odpověděla a otočila se k autu, ze kterého vystupovali: její máma, nevlastní otec pan Pennythistle, její nevlastnípatnáctiletá sestra Amelia, starší sestra Melissa a Melissin přítel Darren Wilden. Vypadali jako z reklamy módní značky Brooks Brothers: pánové v tmavých oblecích, dámy v krásných koktejlových šatech – měla je na sobě i Amelia, která se obvykleoblékala jako stará mladá.

Rodina zamířila do tanečního sálu, aby se zúčastnila večírku pro padesát nejváženějších občanů Filadelfie. Pan Pennythistle se mezi ně řadil díky své developerské společnosti, která v oblasti vystavěla spousty nových domů. Spencer sice nefandila jehoprojektům – určeným pro smetánku –, ale moc se jí líbilo vidět jeho jméno na seznamu otištěném v časopise Philadelphia. Po krutých měsících, které měla za sebou, se zdál večírek s tancem aalkoholem jako dobrá cesta k odreagování.

„Mohu vám nabídnout koktejl?“ oslovila skupinu servírka s tácem plným martini.

34


Spencer se podívala na mámu. Paní Hastingsová přikývla. „Jenom jeden.“

Spencer se zazubila a vzala si skleničku. K jejímu potěšení pan Pennythistle zavrtěl hlavou ještě dřív, než se stačila Amelia zeptat.

Pak se Spencer obrátila k Melisse, aby se otázala, jestli si dá také. Jenže ta cosi studovala v telefonu.

„Co tam máš?“ zeptala se Spencer a přistoupila k ní blíž.

Melissa se starostlivě zamračila. „Čtu článek o tom, jak se po celé zemi množí falešné A.“

Darren svraštil čelo. „Říkal jsem ti, abys ty věci nečetla.“

Melissa ho ignorovala a dál hleděla na malý displej. „Tady se píše, že skupina dívek ve státě Ohio dostala od A tolik zpráv, že tu holku, co jim psala, zabila.“

„Bože.“ Spencer se natáhla, aby se také podívala. Na boční liště našla zmínku o fanklubu. ČLENOVÉ SKUPINY ALISONINI VĚRNÍ ZAPALUJÍ SVÍČKY PO CELÉ ZEMI, ABY PŘIPOMNĚLI ALISON DILAURENTISOVOU, A MODLÍ SE ZA JEJÍ ŽIVOT. „MÉDIA CELÝ PŘÍBĚH PŘEKRUCUJÍ STEJNĚ JAKO VŽDYCKY VŠECHNO,“ UVEDLA ŽENA, KTERÁ SI PŘÁLA ZŮSTAT V ANONYMITĚ. „ALISON JE SILNÁ, JEDINEČNÁ DÍVKA, JEŽ SE STALA OBĚTÍ PŘEDSUDKŮ A INTOLERANCE. HANBA VŠEM, KTEŘÍ TO NECHÁPOU.“

Spencer se udělalo špatně. Oběť předsudků a intolerance? Copak ta ženská bere drogy?

Bylo to vyčerpávající. Spencer kamarádkám řekla, že chceAlison hodit za hlavu. Než se to všechno semlelo, přijali ji naPrinceton a nedávno jí ze studijního oddělení přišel dopis, že pokud

odmaturuje na výbornou, může ke studiu nastoupit. Ale zapomenout na Ali, to se lépe řekne, než dělá. Spencer ji viděla

všude. A k tomu ještě Alisonini věrní. To nedává smysl. Jak

můžou uctívat někoho, kdo vyvraždil půl Rosewoodu?

Sotva se Spencer dozvěděla o Alisoniných věrných, začalazva>35


36

žovat protiútok. Požadovat jejich zakázání nemohla – každýblázen má spolčovací právo. A tak založila webovou stránku pro

oběti šikany – bezpečné fórum, přístupné všem, kdo se chtěli

podělit o své zkušenosti a pocity. Zatím se těšila vysokénávštěvnosti; jen odkaz na facebooku si již získal dva tisíce lajků. Každý

srdceryvný dopis o šikaně ji ujišťoval v tom, že vytvořila užitečný

blog. Lidé jí mohli psát na facebook, twitter nebo e-mailem,

a ozývala se jich spousta. Mnozí z nich prožili mnohem horší

situace než Spencer. Snad zveřejnění těchto příběhů pomůže,

aby se podobné hrůzy přestaly dít. Nebo aby jich alespoň ubylo.

„Kéž by si lidi našli nějaké jiné téma,“ zuřila Melissa a vracela telefon do kabelky.

Spencer přikývla. Chtěla si se sestrou popovídat o tom, že je Ali naživu, ale jak se zdálo, Melissa na podobný rozhovor nebyla připravená. To Spencer dovedla pochopit. Melissa měla nejspíš všeho plné zuby stejně jako ona.

Vtom se Melisse rozzářily oči. „Panebože, tamhle je Kim z Whartonu! Musíme ji pozdravit!“

Popadla Darrena za ruku a zmizela s ním v davu. Spencer se znovu rozhlédla po místnosti. Kdosi za jejími zády se zasmál a jí na rukou naskočila husí kůže. Vyděsila se. V takovém davu bylo jistě těžké zajistit bezpečnost. Tady by se Alison snadno schovala.

Přestaň na ni myslet, okřikla Spencer v duchu samu sebe,upravila si vlasy a usrkla trochu martini. Zamířila k baru. Našla jen jedinou volnou stoličku, a tak se posadila a z mističky si nabrala plnou hrst oříškové směsi. V dlouhém zrcadle za barem siprohlížela svůj obraz. Blond hříva se jí leskla, modré oči zářily a po týdnu na Floridě měla krásně zlatou pleť. Pro zdejší společnost jí byla škoda. Nikomu nebylo pod čtyřicet. Spencer navíc nestála o žádný další vztah. Po každém klukovi jí dosud zbyly jenproblémy a zlomené srdce.

„Promiňte, vy jste Spencer Hastingsová?“

Spencer se otočila a pohlédla do očí mladé ženě v šedém


proužkovaném kostýmku a hnědých lodičkách. „Ano, alezapomněla jsem vaše jméno,“ odpověděla v domnění, že proti ní stojí

některá z kolegyň pana Pennythistlea. Velmi často si totiž zval

různé spolupracovníky domů na skleničku.

„To proto, že jsem se ještě nepředstavila,“ usmála se ta žena.

„Jsem Alyssa Bloomová.“ Odložila si na barový pult sklenku

bílého vína. „Proboha, drahoušku. Musela jste tolik zkusit.“

„Ach. Ano. To víte,“ rudla Spencer ve tvářích.

„Jaký je to pocit, když je všechno konečně za vámi?“ zeptala se

Alyssa Bloomová. „Předpokládám, že jste nadšená.“

Spencer se kousla do rtu. Nic není za mnou, chtělo se jíodpovědět.

Paní Bloomová si usrkla vína. „Jistě jste slyšela o Alisonině fanklubu? Jak že si říkají?“

„Alisonini věrní,“ zavrčela bezmyšlenkovitě Spencer.

„A co všechny ty falešné A?“ povzdechla si Alyssa. „Je tostrašlivé. Lidé by si z toho měli vzít spíš poučení.“

Spencer přikyvovala. „Nepřeju nikomu, aby si prožil to, co já.“ pronesla. Tento obrat používala velmi často v odpovědíchpisatelům na svém blogu.

Z pohledu paní Bloomové pochopila, že by se ráda dozvěděla víc. V tu chvíli se Spencer polekala. Kdo je Alyssa Bloomová? V poslední době Spencer oslovovala spousta zákeřných novinářů, kteří se ji snažili rozpovídat, jen aby ji dostali.

„Nezlobte se, ale kdo vlastně jste?“ vyhrkla Spencer.

Paní Bloomová sáhla do kapsy saka a podala jí vizitku.Spencer si ji prohlédla. Alyssa Bloomová, redaktorka. Nakladatelství HarperCollins, New York.

Spencer na pár chvil oněměla. „Vy pracujete v nakladatelství?“

Paní Bloomová se usmála. „Přesně tak.“

„Takže vydáváte knížky?“ Spencer by si za tu hloupou otázku dala nejraději facku. „Omlouvám se,“ couvla. „Já jsem nikdy s žádnou knižní redaktorkou nehovořila. Víte, vždycky jsem

37


samu sebe vnímala jako autorku.“ Vzpomněla si, jak před mnoha

lety přišly s Courtney na nápad napsat knižní román napokračování. Měl být o pozemním hokeji – o hráčkách, které sepřerodily v supermodelky. Spencer s Courtney napsaly tehdy skoro

polovinu prvního dílu. Ačkoli to byla Spencer, kdo příběh psal.

Courtney jen přispívala drobnými postřehy.

Paní Bloomová přenesla váhu na jednu nohu. „Pokud máte nějaké nápady, s chutí si je poslechnu. Také bych s vámi někdy ráda probrala váš blog.“

Spencer vytřeštila oči. „Vy znáte můj blog?“

Paní Bloomová přikývla. „Jistě. Šikana je žhavé téma a vy jste spustila velice zajímavou aktivitu.“ Vtom jí zazvonil telefon, a tak se na Spencer krátce usmála. „Promiňte, tohle musímvyřídit.“ Ukázala na vizitku ve Spenceřině ruce. „Zavolejte mi někdy. Moc mě těšilo.“

S tím se redaktorka otočila a přitiskla si mobil k uchu.Spencer se zatočila hlava. Princeton ji těžko odmítne, pokud napíše knihu. To zatím nezvládla ani Melissa.

„Mohu vám něco připravit?“

Přes pult se na Spencer usmíval barman. Spencer cítila, jak se jí vlévá nová krev do žil. Všechno se náhle zdálo krásné a nové. Nic není nemožné. Svět je úžasný.

„Můžete mi připravit ještě jedno martini.“ Posunula směrem k barmanovi prázdnou skleničku. Proč by ne? Vždyť právě dostala vizitku od redaktorky z velkého nakladatelství.

To je přece důvod k oslavě.

38




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist