načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Rozhovory přes rozbouřené doby – Denisa Novotná ed.

Rozhovory přes rozbouřené doby

Elektronická kniha: Rozhovory přes rozbouřené doby
Autor: Denisa Novotná ed.

– Jak a v čem se proměnil prostor svobody v naší zemi v uplynulých třiceti letech? V jakém stavu se nachází svoboda jak společenská, tak osobní? Kniha dvanácti rozhovorů s významnými osobnostmi veřejného života ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  239
+
-
8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8%hodnoceni - 63.8% 70%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PROSTOR
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 407
Rozměr: 21 cm
Úprava: černobílé ilustrace, portréty
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Vnitropolitický vývoj, politický život
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-726-0439-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jak a v čem se proměnil prostor svobody v naší zemi v uplynulých třiceti letech? V jakém stavu se nachází svoboda jak společenská, tak osobní? Kniha dvanácti rozhovorů s významnými osobnostmi veřejného života předkládá reflexi „prostoru svobody“ v současné české společnosti. Všichni účastníci rozhovorů mají blízký vztah k procesu demokratizace našeho státu, někteří se na něm přímo podíleli.

Disidenti a politici Luboš Dobrovský Petr Pithart a novinář a spisovatel Aleš Palán patřili k signatářům Charty 77. Ústavní právník Jan Kysela zastupuje novou generaci nekomunistických právníků, jako odborník a pedagog se zasazuje o dodržování ústavy a ústavních zvyklostí. Profesor historie a mezinárodních vztahů Igor Lukeš se zaměřuje na dějiny a politiku střední a východní Evropy 20. století. Šimon Pánek, spoluzakladatel humanitární organizace Člověk v tísni, byl coby studentský aktivista během sametové revoluce vůdcem několika stávek proti režimu. Politický komentátor Jiří Pehe pracoval jako ředitel Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla a ve svých textech se dlouhodobě zaměřuje na politický vývoj ve střední Evropě. Spisovatel Mark Slouka zachytil příběhy českých politických emigrantů, k nimž náležel i jeho otec, novinář a politolog Zdenek Slouka. Americký historik Timothy Snyder je autorem knih Krvavé zeměČerná zem, věnovaných stalinskému i nacistickému teroru ve východoevropských zemích. Dokumentaristka Olga Sommerová v řadě svých filmů mapuje léta politické perzekuce. Přírodovědec a kněz Marek Orko Vácha se specializuje na otázky lékařské a environmentální etiky, píše knihy o morálce, víře, svobodě jednotlivce i společnosti. Michael Žantovský patřil k zakládajícím členům Občanského fóra, působil jako poradce prezidenta Václava Havla a dnes je ředitelem Knihovny Václava Havla.

Rozhovory vznikly u příležitosti 30. výročí listopadových událostí roku 1989 a založení nakladatelství PROSTOR. Autory rozhovorů jsou novináři Eva Bobůrková, Jiří Leschtina, Petr PlacákPetr Vizina.

Předmětná hesla
OsobnostiČesko – 20.-21. století
ČeskoSpolečnost a politika – 20.-21. století
ČeskoPolitika a vláda – 20.-21. století
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

jméno | 1


2 | název rozhovoru


jméno | 3


4 | název rozhovoru


jméno | 5


6 | název rozhovoru


jméno | 7


8 | název rozhovoru


jméno | 9

Rozhovory přes rozbouřené doby

PROSTOR


10 | název rozhovoru


jméno | 11


12 | název rozhovoru


jméno | 13


14 | název rozhovoru


jméno | 15

Luboš Dobrovský Petr Pithart

Jiří Pehe Aleš Palán Jan Kysela

Timothy Snyder Olga Sommerová

Igor Lukeš Michael Žantovský

Marek Orko Vácha Šimon Pánek

Mark Slouka

PROSTOR | PRAHA | 2019


16 | název rozhovoru


jméno | 17


18 | název rozhovoru


jméno | 19


20 | název rozhovoru

© PROSTOR, 2019

Fotografie © Roman Souček, Josef Kubíček, Michael Tomeš, 2019

ISBN 978-80-7260-439-5


jméno | 21

Věnováno všem,

kteří se zasloužili o svobodu v této zemi


22 | název rozhovoru

OBSAH

Aleš Lederer

/ úvodem

Třicet let svobody. Třicet let PROSTORU 25

Luboš Dobrovský

Už si zase zvykáme držet hubu a krok 37

Šimon Pánek

Příští prezident by měl hojit, a ne zraňovat 73

Petr Pithart

Revoluce kiksů, omylů, chyb 105

Olga Sommerová

Svoboda není zadarmo 143

Mark Slouka

Pod hladinou americké společnosti

teče řeka samoty 175

Aleš Palán

I prohrát je dobrý 205

Timothy Snyder

Po špatných historicích je dnes poptávka 233


jméno | 23

Marek Orko Vácha

Raději se zmýlit vlastním srdcem 255

Igor Lukeš

Česká porevoluční kocovina 287

Jan Kysela

Vůdce nesmí zmizet za obzorem 315

Jiří Pehe

Jsme v půli cesty 343

Michael Žantovský

Z havlovsko-klausovského

období dodnes těžíme 377

Autoři rozhovorů / editorka knihy 404

Poděkování 406


24 | Třicet let svobody. Třicet let PROSTORU

Aleš Lederer

/ úvodem


Aleš Lederer | 25

Třicet let svobody. Třicet let PROSTORU V pátek 17. listopadu 1989 nemám službu v kotelně, tak jedu na chalupu sekat elektriku. Večer po návratu domů mi manželka říká o zmlácených demonstrantech na Národní třídě. Volám Pavlu Tigridovi do Paříže, protože ten má často přesnější informace než my v Praze.

Druhý den chodím po městě, všude hloučky debatujících lidí, na každém kroku je cítit dusná atmosféra, nálada v ulicích působí jako ticho před bouří. Někdo mi volá, že se v neděli sejdeme v Činoherním klubu, ať tuhle informaci šířím dál důvěryhodným lidem.

Následující večer jdu tedy do Činoheráku. Domů se vracím naplněný euforií a optimismem. Právě jsme založili Občanské fórum.

V pondělí ráno je teplota na nule. Přesto zamykám kotelnu a odmítám topit. Vyhlašuji v kotelně dílen Národního divadla na Vinohradech stávku. Vzápětí se narychlo schází vedení divadla v čele s ředitelem a radí se, co se mnou dělat. Zatímco já procházím studenými dílnami, kde lidé místo práce v hloučcích diskutují, a hovořím s nimi.

Postupně se přidávají kostymérky, kulisáci, v historické budově herci a členové uměleckých souborů, dokonce i někteří straníci. Najednou mám pevnější půdu pod nohama. | Třicet let svobody. Třicet let PROSTORU Národní divadlo vstupuje do stávky a já společně se zvukařem Ondřejem Noskem a hercem René Přibilem zakládám stávkový výbor. Je 10. prosince 1989, tři týdny od masakru na Národní. Václav Havel ještě není prezidentem, v parlamentu sedí komunisté, právě byla jmenována Vláda národního porozumění. Na nic nečekám a spěchám do budovy odboru Ministerstva kultury na Malém rynku u Staroměstského náměstí. Místnímu úředníkovi říkám, že mám v úmyslu založit nakladatelství a vydávat knihy. Vysvětluje mi údaje k žádosti. Ještě téhož dne ji odesílám.

O týden později, 17. prosince, dostávám poštou oficiální potvrzení, že mohu podnikat v oboru. Nakladatelství PROSTOR je na světě!

Redakci mám v obýváku, v bytě se ženou a třemi dětmi na Žižkově. Začíná mých třicet let svobody s PROSTOREM. Třicet let prostoru svobody.

Ještě před Vánocemi posílám do tisku první knihu. Na začátku ledna 1990 vydávám Tigridovu Politickou emigraci v atomovém věku. V nákladu sto tisíc výtisků. Proč právě PROSTOR a proč Pavel Tigrid? Pro vysvětlení musím zpátky do historie, až na začátek osmdesátých let.

S kamarády Honzou Šternem, Honzou Vávrou, Jiřím Hapalou, Jiřím Novotným, Ivem Kačabou a Jiřím Sirotkem jsme se tehdy shodli, že nemůžeme jen nadávat v soukromí na poměry, jak je všechno špatné a jak jsou komunisti neschopní. Vždyť ten režim, to jsme byli také my. Rozhodli jsme se, že musíme vylézt z ulity a něco konkrétního vykonat. Chyběl nám prostor pro konfrontaci názorů, prostor pro svobodné vyjádření myšlenek, prostor pro svobodnou tvorbu.

Aleš Lederer | 27

Po mnoha dlouhých, komplikovaných debatách jsme se shodli, že začneme vydávat časopis. Založili jsme samizdatovou revue s příznačným názvem Prostor. První číslo vyšlo v červnu 1982.

Nebyl to typický disidentský časopis. Stál někde na pomezí mezi „šedou zónou“ a disentem. Nikdo z nás nebyl chartista. Časopis jsme chtěli dělat co nejotevřenější na všechny strany, abychom oslovili i širší společnost, nejen disidenty. Vzorem pro nás bylo Tigridovo Svědectví.

Moje máma, tehdy už důchodkyně, všechno přepisovala na starém psacím stroji. Čísla se pak ručně množila válečkem přes blány na papír. Od každého čísla jsme namnožili kolem sta kusů. Byla to pěkná dřina, říkali kamarádi. Já u výroby nesměl figurovat. Až později. Všechno se zásadně změnilo v roce 1983. Tehdy na podzim zemřel kousek od Mnichova můj táta, který tam byl v nucené emigraci. Po úmorných peripetiích jsem nakonec dostal od Ministerstva vnitra povolení vycestovat na jeho pohřeb. Jeli jsme se ženou, děti musely zůstat doma jako pojistka našeho návratu. Byla to smutná cesta, ale s nečekaně radostným vyústěním. Smuteční řeč nad tátovou rakví měl Pavel Tigrid. Tehdy jsme se viděli poprvé v životě. A než jsem se s manželkou vrátil přes zadrátované hranice domů, stihli jsme domluvit vše potřebné, co by nám zejména technicky pomohlo s vydáváním revue Prostor.

Pavel Tigrid nám vzápětí poslal nejrůznějšími kanály skvělé technické vybavení a následující roky nás systematicky podporoval, nejen potřebnou technikou, ale i finančně. Někdy v polovině osmdesátých let jsme díky němu získali supermoderní kopírku. Propašoval ji k nám tehdejší západoněmecký velvyslanec. Přebíral jsem ji od něho v maximálním utajení, | Třicet let svobody. Třicet let PROSTORU za okolností připomínajících špionážní romány Grahama Greena. Kopírka zvětšovala a zmenšovala, takže jsme k časopisu přidali i knižní edici. Jako první v ní vyšla trilogie Bohumila Hrabala Svatby v domě, Vita nuova, Proluky. Následovaly Potíže s dějinami od Josefa Kroutvora a poslední knihou byla Nesnesitelná lehkost bytí Milana Kundery. Ta vyšla na podzim roku 1989. Všechny tituly jsme obvykle tiskli ve dvou stech výtiscích, které jsme rozdávali přátelům a známým.

Léta samizdatu však mají pro můj další profesní život zásadní význam. Díky této zkušenosti vím, co a jak chci dělat. Byla to výborná škola pro budoucí oficiální podnikání. Vydávání samizdatové revue mi dodalo sebevědomí založit v prosinci 1989 nakladatelství PROSTOR coby její legalizované pokračování.

Za třicet let od první vydané knihy, kterou tehdy tři lehce promrzlí kamarádi studenti prodávali u stolku na Můstku, urazil PROSTOR velký kus cesty. Snaha zpřístupňovat čtenářům důležitá díla světové produkce vydržela naší redakci do dnešních dnů. Vždy jsme usilovali o kultivaci a udržení prostoru svobody ve společnosti. Věřím, že mnoho z těch stovek vydaných knih mělo v tomto ohledu významný společenský dopad. Snažili jsme se vybírat tituly, jež pojednávají o svobodě a brání ji – ať jsou to díla beletristická nebo literatury faktu.

Díky PROSTORU u nás zdomácněli autoři jako Timothy Snyder (rozhovor s ním naleznete v této knize), Tony Judt, Timothy Garton Ash, Henry Kissinger, David Satter, Igor Lukeš (i s ním najdete rozhovor v této knize), Yascha Mounk či Steven Levitsky a Daniel Ziblatt. Také romanopisci Guzel Jachina, Vadim Delone, Bernhard Schlink, Paul Auster či William Somerset Maugham...

Za všechny spolupracovníky, kteří spoluvytvářeli podobu nakladatelství po roce 1989, připomínám Kristiána Sudu,

Aleš Lederer | 29

který podnítil vydávání textů Thomase Bernharda, Milady Součkové či některých knih Petera Handkeho. Také politologa Jiřího Pehe (rovněž s ním naleznete rozhovor v této knize), jenž pro PROSTOR objevil Timothyho Snydera, Elenu Ferrante, Tonyho Judta a další. Mimořádného překladatele Martina Pokorného, inspirátora vydání řady politologických knih, například Grahama Allisona nebo Yaschy Mounka či románu Muriel Sparkové. Musím zmínit i Miroslava Petříčka, jenž nám byl ve výběru titulů dlouhá léta významnou oporou. Konečně i šéfredaktora PROSTORU Richarda Štencla, který mi byl věrným kolegou takřka celých třicet let, stejně tak syna Adama, jenž se k týmu přidal hned po škole a stal se neodmyslitelným členem redakční sestavy.

Samozřejmě že za tu dlouhou dobu přišlo nespočet kritických okamžiků. Často mě pronásledovaly obavy, zda nakladatelství přežije. Díky víře a naději, pomoci přátel a několika komerčně úspěšným titulům jsme vydrželi až do dnešních dnů. A nyní, u příležitosti třicátého výročí nabytí svobody a naší oficiální existence, můžeme sobě a Vám, našim čtenářům, bez nichž bychom tu už dávno nebyli, dopřát tuto knihu.

Její editorka Denisa Novotná oslovila respektované novináře a dvanáct osobností veřejného života, jichž si vážíme, aby prostřednictvím rozhovorů reflektovali „prostor svobody“ v současné české společnosti.

Přirozeně se mezi respondenty objevuje řada přátel a spolupracovníků PROSTORU.

Začnu někdejším politikem Lubošem Dobrovským. Znám ho ještě z disentu. Pevný a zásadový chlap konzistentních názorů. I když s ním nesouhlasíte, záhy pochopíte, že je to muž, na kterého je vždy stoprocentní spolehnutí.

Profesor Jan Kysela, ústavní právník par excellence, upoutal moji pozornost už před lety. Vyhledávaný komentátor | Třicet let svobody. Třicet let PROSTORU ústavněprávních hlavolamů dokáže kultivovaným způsobem podrobit politické excesy tvrdé kritice.

Brilantní historik prof. Igor Lukeš je nesmlouvavým odpůrcem jakékoliv totality, zejména pak té komunistické. Skvělý glosátor nejen americké politické scény. Je radost ho poslouchat i číst, protože od něho se vždy dozvíte jasný názor. Známe se od poloviny 90. let, kdy mu PROSTOR vydal první knihu.

Spisovatele Aleše Palána, dnes jednoho z našich zásadních autorů, jsem nejdříve sledoval jako novináře v denním tisku. Obdivuji ho pro jeho pracovitost. Má na svém kontě už desítky vydaných knih. Pořád mi vrtá hlavou, jak dokáže tohle všechno stihnout. Aleš je vynikajícím pozorovatelem života se skvělými nápady. Nesmírně spolehlivý, zároveň skromný. Jsem rád, že jsme se stali nejen spolupracovníky, ale i kamarády.

Se Šimonem Pánkem, současným ředitelem humanitární organizace Člověk v tísni a někdejším studentským aktivistou, jsem se poprvé osobně setkal v listopadu 1989, tuším v divadle Disk. Inteligentní člověk s charismatem, které ho předurčuje k výkonu významné funkce ve veřejné sféře.

S politologem a spisovatelem Jiřím Pehe jsme se poznali v závěru jeho fungování na Pražském hradě u Václava Havla. Bytostný liberál se zkušenostmi ze Západu, zejména z Ameriky. Vzdělaný, sečtělý, s širokým politologickým rozhledem a zkušenostmi. Přátelský, obětavý člověk, který přesně rozpozná, kde a komu je třeba pomoct.

S bývalým politikem Petrem Pithartem se známe ještě z dob disentu, hlavně samizdatu. Přinášel na českou scénu názory britských konzervativních myslitelů, zejména Rogera Scrutona. Nejen radami pomáhal při tvorbě samizdatové revue Prostor. Ač vzděláním právník, je skvělý historik

Aleš Lederer | 31

a politický myslitel. Oceňuji jeho slušnost a tolerantnost jak v politice, tak v osobní rovině.

Spisovatele Marka Slouku přivedl do PROSTORU Jirka Pehe. Mark je příjemný a kultivovaný společník, citlivý intelektuál. Jeho tatínek, novinář Zdenek Slouka, přispíval v devadesátých letech do revue Prostor.

Knihy historika prof. Timothyho Snydera vydáváme společně s nakladatelstvím Paseka. Imponuje mi jeho jasnozřivý pohled na vzestup autoritářství, zejména na současného amerického prezidenta Donalda Trumpa.

S dokumentaristkou Olgou Sommerovou se znám od devadesátých let. Vážím si jí pro její zřetelné názory. Nikdy nekličkuje. Když si něco vezme za své, neuhne a nepovolí.

Číst názory přírodovědce Marka Orko Váchy je pro mě vždy potěšením. Bytostný intelektuál s rozhledem, který se dokáže srozumitelně vyjadřovat o složitých věcech. Nezištně pomohl PROSTORU při propagaci titulu Miroslava Veverky Evoluce svým vlastním tvůrcem.

S Michaelem Žantovským, současným ředitelem Knihovny Václava Havla, se znám řadu let, vydali jsme mu románový politický thriller Ochlazení, poprvé pod pseudonymem Daniel Wolf, podruhé pod vlastním jménem. Líbí se mi jeho střízlivé, praktické politické uvažování bez zbytečného patosu, má za sebou úctyhodnou politickou kariéru. Vážím si ho také jako skvělého textaře a překladatele.

V této knize rozhovorů je pro mě zajímavé sledovat, jak osobnosti různých generací – někdejší disidenti, politici, emigranti, studentští aktivisté či mladý ústavní právník – vnímají po třiceti letech od revoluce „prostor svobody“. Řada z nich vyzdvihuje odkaz Václava Havla a jeho Moc bezmocných a současně sdílí obavy z omezování svobody vlivem internetu.


32 | Třicet let svobody. Třicet let PROSTORU

Doufám, že prostřednictvím této knihy čtenář lépe pocho

pí zásadní význam listopadových událostí v roce 1989, kdy

jsme se po čtyřiceti letech dočkali vytoužené svobody, jejíž

míra je v našem prostoru historicky bezprecedentní. A díky

níž vniklo nakladatelství PROSTOR.

A. L., listopad 2019


Aleš Lederer | 33


34 | Třicet let svobody. Třicet let PROSTORU


Aleš Lederer | 35

Luboš Dobrovský

/ rozhovor vedl Jiří Leschtina


36 | Už si zase zvykáme držet hubu a krok

Když jsme v našem rozhovoru mluvili o tom, jak se stal v roce

1992 vedoucím Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla,

Luboš Dobrovský se usmál: „Měl jsem zkušenost jako ministr

obrany, jednal jsem s generály. A generálům se velí. Chvíli mi

trvalo, než jsem si uvědomil, že ti, kteří na Hradě zůstávali,

žádní generálové nejsou a způsob, jakým bych chtěl kancelář

vést, není vůbec vhodný.“

Právě míra sarkasmu a kritického nadhledu, s níž někdejší

novinář, disident a polistopadový politik nahlíží na svou roli při

obraně a rozvíjení demokracie v uplynulých desetiletích, jako

by byla pro Luboše Dobrovského takřka povinnou disciplínou.

Narodil se jako Luboš Hammerschlag v roce 1932 v Kolíně.

Původně studoval vojenské, pak civilní gymnázium a později

rusistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Kar­

lovy. Jeho spolužákem byl Jiří Dienstbier, který ho přivedl k no­

vinařině. V letech 1959 až 1968 byl redaktorem zahraniční re­

dakce Československého rozhlasu a v období let 1967 až 1968

působil jako dopisovatel v Moskvě.

V srpnu 1968 se podílel na podzemním vysílání rozhlasu. V ro­

ce 1970 byl vyloučen z KSČ, v následujících letech normali­

zace pracoval ve skladu Památníku národního písemnictví a po

podpisu Charty 77 se živil jako myč oken. V disentu se podílel

na vydávání samizdatového časopisu Kritický sborník, od ro­

ku 1987 byl členem redakce samizdatových Lidových novin.

Po listopadu 1989 působil krátce jako náměstek federálního

ministra zahraničních věcí. Od října 1990 až do června 1992 byl

ministrem obrany ve vládě České a Slovenské federativní re­

publiky. V následujících třech letech řídil Kancelář prezidenta

republiky. Poté se stal velvyslancem v Ruské federaci. Na tu­

to funkci rezignoval v roce 2000 poté, co se dostal do konfliktu

s ministrem zahraničí české vlády Janem Kavanem.

Luboši Dobrovskému byl prezidentem Václavem Havlem pro­

půjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka, dále získal Cenu Fer­

dinanda Peroutky.


Luboš Dobrovský | 37

Už si zase zvykáme

držet hubu a krok

S jakými představami demokracie a svobody jste přicházel

po převratu v roce 1989 do politiky a do veřejného prostoru

a funkcí?

To je otázka, nad kterou se musím dneska trochu usmát. Moje

představy o demokracii a jejích základních hodnotách byly

stejně jako u řady mých přátel z disentu velmi malé, přímo

nepatrné. O demokratickém provozu nebo o smysluplnosti

politických stran a jejich jednání v parlamentu jsme nevěděli

téměř nic. Myslím si, že určitá skupina lidí, k níž jsem se ta

ké hlásil, vnímala obsah pojmu svoboda poměrně úzce, jako

svobodu k tvorbě. Jako schopnost odstranit cenzuru. Kromě

lidských a občanských práv, k nimž nás inspirovala helsinská

konference, jsme před převratem, který byl i pro mnohé z nás

disidentů velmi neočekávaný, valný ánung o demokracii ne

měli. A byli jsme zaskočeni.

Jak jste si počínali v prvních měsících po převzetí politické

moci?

Byl to naprostý chaos. Vždyť teprve po převzetí moci jsme se

začali sami sebe a vzájemně tázat, co vlastně znamená prak

tikovaná demokracie. A v té chvíli jsme se začali nejen spo

jovat, ale i rozdělovat. Na jedné straně hodnotově chápaná


38 | Už si zase zvykáme držet hubu a krok

demokracie Václava Havla a na straně druhé ekonomicky

pojatý režim Václava Klause. Režim řízený odosobněnou ne

viditelnou rukou trhu. A poměrně rychle se ukázalo, že lidé

kolem Václava Klause jsou v ekonomických otázkách daleko

lépe připraveni než my, kteří jsme hledali způsoby, jak uvést

do provozu demokracii a právní stát, což je nepochybně proces

velice dlouhodobý a předpokládá dobrou přípravu a zkušenost

všech občanů.

V čem spočívalo hodnotové chápání demokracie Václava

Havla? Z čeho vycházel a co pro něj bylo nejdůležitější?

Vycházel z toho, že pokud prvorepubliková demokracie fungo

vala, tak mimo jiné proto, že existovala veřejně se projevující

vrstva významných vzdělanců, za nimiž byly úžasné výsledky

v oborech umělecké nebo vědecké činnosti, a lidí hodných

respektu pro svou veřejně prospěšnou činnost. Zkrátka vzdě

lanců a lidí za sebe a za své jednání odpovědných. Parlament

ní fungování politických stran tak mohlo být konfrontováno

s jakýmsi vzdělanějším prostředím. Zároveň šlo o zdůraznění

toho, že všichni, kdo žijí na území státu, ať to byli Češi, Slo

váci, Němci, Poláci, Maďaři, Rusíni a Ukrajinci, většinou byli

zajedno v tom, že jsou občany státu, který se hlásí k určitému

poměrně širokému výkladu lidských práv. A k nárokům na to,

aby demokratickými způsoby, prostřednictvím voleb, dávali

najevo svůj souhlas i nesouhlas s tím, jak s jejich představami

o přítomnosti i budoucnosti zachází vláda. A aby to dávali

najevo včas a kultivovaně.

A jak na to reagovala klausovská část politické scény?

Klaus a jeho lidé měli pocit, že je potřeba rychle uvést do

nějakého rozumného stavu především národní hospodářství,

transformovat ho v ekonomiku tržní povahy. A všechno ostatní


Luboš Dobrovský | 39

včetně návratu k masarykovskému souboru hodnot, který by

vzal v úvahu novou, po všech stránkách složitou situaci – to

byla záležitost druhořadá. Ukázalo se, že Klausův postoj, který

měl výrazně praktickou, poněkud ovšem značně zjednodu

šující podobu, oslovil obrovskou spoustu lidí, kteří očekávali

zejména návrat možnosti podnikání. Ale ti, kdo byli připraveni

obnovit podnikání, to byli z velké části lidé, kteří měli nějakou

zkušenost s řízením velkých podniků, a byli to tedy až příliš

často bývalí komunističtí funkcionáři. Protože bez toho, aby

byli členy Komunistické strany Československa, by se sotva

domohli tak vysokého postavení. Kromě nich se na podnikání

těšili ovšem i někdejší veksláci.

Byly od počátku postoje Václava Havla a Václava Klause

tak protichůdné?

Nebyl jsem zřejmě dost pozorný, a tak se mi zpočátku nezdály

až tak neslučitelné. Ale kdybychom si udělali rozbor Klausova

jazyka a přidali povýšený způsob prezentace jeho způsobů,

čímž se vypořádával s Havlovým postojem, tak bychom právě

v něm našli rostoucí prvky nepřátelství. A to vytvořilo situaci,

ve které se Klausovi příznivci cítili jako praktici daleko pový

šenější nad těmi, kdo se zabývali něčím, co na první pohled

nemělo tržní smysl proměněný v zisk. Debata to byla nepříjem

ná, protože Václav Havel byl svou povahou spíš člověk smířlivý,

uklidňující a nebyl připraven na takovou tvrdost, s níž jeho

oponenti hlásali své absolutní pravdy. Havel se tehdy snadno

ocital v defenzivě.

A na rozdíl od Václava Klause neměl za sebou jasně vypro

filovanou, účinně fungující politickou stranu.

Jestli někdo vytýká Václavu Havlovi, že nebyl velkým přízniv

cem politických stran, tak má pravdu jen z malé části. Nešlo




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.