načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Rozhodnutí - Miroslav Krejčí

Rozhodnutí

Elektronická kniha: Rozhodnutí
Autor:

Příběh dvou přátel. Jak si poradí se smrtelnou nemocí, která zasáhne jednoho z nich? Ovlivní to nějak jejich poslední výpravu za moře?
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Miroslav Krejčí
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 84
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-0012-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Příběh dvou přátel.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Rozhodnutí

Miroslav Krejčí

Ilustrace:

Miroslav Krejčí starší


3

Motorové rogalo pomalu kroužilo nad stájemi. Letní

slunce chvílemi probleskovalo skrz laminátové křídlo

a sem tam se odrazil paprsek od pochromovaných částí

motoru. Po chvilce začalo klesat a evidentně si hledalo

místo pro přistání na přilehlé pastvině, ohraničené

železnými bariérami. Po chvilce manévrování a srovnávání

křídla v lehkém větru se přední kolo dotklo země. V tom

okamžiku se zabořilo do měkké půdy a celý stroj se

i s oběma letci vzadu nadzvedl, chvíli ztuha jel pouze po

předním kole, až nakonec neochotně dosedl i na zbylé dvě

zadní. Motor přestal burácet a rogalo po pár metrech

setrvačné jízdy zastavilo. Pasažér, který seděl za pilotem,

si pomalu sundal helmu, zhluboka vydechl a plácl rukou

pilotovi po helmě.

„Ty vole, Romane, co to mělo být?“

Pilot si také sundal helmu, stáhl si rukavice a pootočil se

v sedačce směrem k pasažérovi.

„Měl si bobky, co Milane?“ smál se a rukou si načechrával

helmou uplácnuté husté hnědé vlasy.

„Můžu ti ukázat trenky. Kromě adrenalinu tam najdeš

i něco jiného.“ Odpověděl Milan a rukou naznačil pomyslný

pohlavek.

„Ale jo, byla to chyba. Špatně jsem to odhadnul. Netušil

jsem, že zem bude tak měkká.“ Připustil Roman, zatímco

vstával ze sedačky.

„Už jsem viděl, jak se převrátíme a ten motor za mnou nás

připlácne k zemi.“ Milan si odepl pás a také slezl ze

sedátka.

„Pomůžeš mi vyměnit vrtuli?“ Zeptal se Roman. „Mám

novou, třílistou. Ta stará, dřevěná, dvoulistá, je o dost těžší

a nemá takový výkon. Uvidíš ten tah s tou novou! Už se na

to těším.“ Svítily rozrušením Romanovi oči.

„No to jsem tedy zvědavý. Vyzkoušíme to pak spolu?“

Nakazil se Romanovým nadšením Milan.


4

Roman s Milanem byli přátelé už od dětství, a i když se oba blížili čtyřicítce, měli pořád stejné zájmy, které je spojovaly a nutily je být v neustálém kontaktu. Milan byl více nohama na zemi, cítil odpovědnost za svou rodinu a společnost, kterou spoluvlastnil. Roman, naproti tomu, přestože byl také ženatý a měl dvanáctiletou dceru, byl živel. Neustále vymýšlel aktivity, které nepatřily k těm nejbezpečnějším. Kromě toho, že oba pravidelně jezdili na koních, vymyslel si k tomu ještě motorové rogalo, udělal si zkoušky a pravidelně lítal. A to kdekoliv a kamkoliv. A pokud to šlo, Milan, jako správný kamarád, lítal s ním.

Slunce už bylo jen kousek nad obzorem, když Roman s Milanem dokončili výměnu vrtule. Chvilku stáli kousek od stroje a vychutnávali si ten pocit dobře odvedené práce. Ticho přerušil až Milan. „Tak co, jdeme na to? Zkusíme to proletět?“ zeptal se. „Jistě, to platí.“ Odpověděl Roman. „Než ale poletíme, něco ti ukážu. Předvedu ti, jak to rogalo umí jet rychle po zemi, když má odmontované křídlo. To uvidíš ty fofry. Ten samotný podvozek má start jak formule!“ Roman nečekal na Milanovu odpověď, natočil vrtuli, sedl si do sedačky a pravou ruku položil na plynovou páku. ________________________________________________________________ Konec srpna roku 1980.

Milan s Romanem právě společně nastoupili do internátu střední vojenské školy. Teď stáli seřazení s ostatními třiceti kluky vedle sportovního hřiště k prvnímu tělocviku. „Pozor!“ ozval se břitký hlas asi třicetiletého nadporučíka, jejich učitele tělocviku. „Všichni, kteří mají otce v komunistické straně, krok vřed chod!“ pokračoval ostře hlas. Téměř tři čtvrtina kluků postoupila dopředu. „Ti co vystoupili, tak na zem a padesát kliků.“ Nekompromisně zavelel nadporučík. Milan s Romanem, kteří jako jedni z mála zůstali stát na svých místech, se na sebe nevěřícně podívali. „Tomu říkám odvaha.“ Naklonil se k Romanovi Milan a oba měli co dělat, aby se nerozesmáli. ________________________________________________________________

Vrtule se zběsile roztočila. Roman ale držel brzdu sešlápnutou a čekal, až motor dosáhne maximálních otáček. Pak brzdu povolil a podvozek rogala prudce vyrazil dopředu. Během pár sekund se už vysokou rychlostí hnal po pastvině. Milan se zatajeným dechem sledoval, jak se stroj řítí směrem ke kovovému hrazení, vzdálenému asi sto metrů. „Sakra, zpomal už!“ pomyslel si. Rogalo to ale očividně nemělo v úmyslu, naopak nabíralo čím dál větší rychlost a stále směřovalo k bariéře. „Romane, zastav!“ rozběhl se Milan za uhánějícím strojem. Ten, jakoby ho přes řev motoru uslyšel, otočil najednou řízením zprudka do leva, rogalo se na místě zastavilo a v témže okamžiku se převrátilo. Roztočená vrtule se se

6

zavytím zakousla do země. Drny, tráva a kusy vrtule se

rozletěly na vzdálenost padesáti metrů. Motor sebou ještě

párkrát škubnul, až zastavil úplně. Nastalo ticho.

Když Milan doběhl k převrácenému stroji, uviděl

Romana, ležícího na boku s nohama přes sedačku, jak

tahá za pás a snaží se odpoutat.

„Kruci nejde to!“ vztekle se podíval na Milana.

„Není ti nic?“ zeptal se udýchaně Milan.

„Myslím, že ne.“ Odpověděl Roman a zkoušel dosáhnout

na přezku. „Pomoz mi s tím pásem!“

Milan přezku odcvaknul a pomáhal kamarádovi vstát.

„Můžeš mi ty vole říct, proč si normálně nezastavil? Vždyť

ses mohl o ten plot zabít!“ zeptal se s úlevou Milan.

Roman chvilku mlčel a oprašoval si kalhoty od hlíny. Pak

s úsměvem pohlédl úkosem na Milana.

„Nebudeš tomu věřit, ale zasekl se mi plyn!“

„Do prdele, vrtule v hajzlu.“ Povzdechl si a zvedl ze země

rozlomený kus listu.

„Než vyčistíme motor a vrátíme tu starou vrtuli, máme do

půlnoci co dělat.“

________________________________________________________________

Byl horký červen roku 1982. Vrtule staré AN2 neboli

Anduly se s rachotem roztočil, z motoru vyletěl černý dým

a letadlo začalo zvolna rolovat na startovní dráhu. Uvnitř

na dřevěných lavicích s helmami na hlavách, se skupina

parašutistů chystala na svůj první seskok. Úplně vepředu

seděli vedle sebe Milan s Romanem a trochu nervózně si

na břiše přidržovali záložní padák. Jakmile letadlo

vystoupalo do požadované výšky, vstal instruktor, otevřel

dveře letadla a obrátil se k bledým tvářím kluků.

„Tak jak jsme si to říkali, pánové.“ Křičel, aby přehlušil hluk

v kabině. „Jak budu ukazovat vstanete, postavíte se do

dveří, přidržíte si záložák a jakmile se vás dotknu na

rameni, vyskočíte. Jasný?“

7

Než ale stačil doříct poslední větu, rozsvítilo se za ním

zelené světlo, což byl signál, že se může začít skákat.

Instruktor pokynul Milanovi. Ten ukázkově vstal, postoupil

do dveří, chytil si záložní padák, zavřel oči a čekal na

poklepání na rameno.

V tu chvíli se ale Andula ve vzduchu zhoupla, což

způsobilo, že Milan zavrávoral a ustoupil asi o dva kroky

dozadu. Neměl už ale žádnou odvahu otevřít oči a tak se

jen trochu předklonil, natáhl obě ruce před sebe

a pohmatem hledal dveře.

„Co to děláš?!“ zakřičel na něj instruktor.

Milan ale nereagoval a dál poslepu hledal dveře. Instruktor

už tedy na nic nečekal, chytil ho jednou rukou za límec,

druhou za kalhoty a vyhodil z letadla ven.

________________________________________________________________

„Koho dneska máš?“ zeptal se týden po příhodě s rogalem Romana Milan, když vycházeli ze sedlovny s uzdou a sedlem v náručí. „Šanyho.“ Ušklíbl se Roman. „No tak to ti nezávidím. U toho anglického magora nikdy nevíš, co udělá. Zlatá Molly. To je alespoň pohodová kobyla.“ „Máme to ale dneska krásně.“ Podíval se na modrou oblohu Milan. „Už se těším.“ „No to já taky.“ Odpověděl ironicky Roman, zatímco vcházeli do stáje.

Milan už seděl v sedle, když na tréninkovou plochu přicházel Roman s krásným vysokým hnědákem. „Ještě prosím tě slez a podrž mi ho, než nasednu.“ Zavolal na Milana. Ten seskočil, levou rukou držel za uzdu svou bílou kobylu a druhou uchopil hnědáka těsně za udidlem. Roman byl sice menší postavy, byl ale urostlý, svalnatý a neobyčejně mrštný. Na koně se uměl elegantně vyšvihnout, což bylo předmětem závisti ostatních jezdců, včetně Milana. Tentokrát ale levou rukou uchopil sedlo za přední rozsochu, pravou za zadní, několikrát si cvičně poskočil a až pak se teprve odrazil, aby dostal horní polovinu těla nad sedlo a mohl pravou nohu přehodit přes hřbet koně. „Co je? Moc si snídal?“ smál se Milan. „Hrabeš se na toho koně jako učeň!“ Roman neodpověděl, jen mávl rukou a pobídl koně směrem k hrazení. Když oba jezdci několikrát v kroku obešli tréninkový obdélník, aby se koním zahřály klouby a svaly, otočil se Roman v sedle na za ním jedoucího Milana. „Připrav se, trochu si ji přidrž a naklušeme.“ „No hlavně si ho přidrž ty.“ Zavolal na něj zezadu Milan. V tom okamžiku sebou Šany prudce trhnul doleva, vyhodil zadníma nohama a v plném trysku se rozběhl napříč obdélníkem. Roman se už při prvním nenadálém odskoku



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist