načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Rothschildovo šampaňské – Miroslav Stoniš

Rothschildovo šampaňské

Elektronická kniha: Rothschildovo šampaňské
Autor: Miroslav Stoniš

- Tento kratochvilný a rozmarný příběh jedné podivuhodné noci, kdy za zpěvu tří slavíků, kteří vystudovali pražskou konzervatoř, se na Rothschildově zámku ve slezské obci ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  97
+
-
3,2
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » En Face
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 333
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-872-6415-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Tento kratochvilný a rozmarný příběh jedné podivuhodné noci, kdy za zpěvu tří slavíků, kteří vystudovali pražskou konzervatoř, se na Rothschildově zámku ve slezské obci Šilheřovicích z ničehož nic zrodí nová a je odvržena stará láska. Velkopodnikatel Gutmann, jenž obsadí tropický skleník a prožije v něm se dvěma mladičkými vesnickými dívkami báječnou milostnou noc, je vždy ve stínu bankéře Rothschilda, jenž se rozhodl této noci na večírku, jejž pořádá na svém zámku, bavit a jen bavit a všechny starosti hodit za hlavu. Dokonce se těší, že podlehne svodům rozvernosti a naplácá své paní na zadek!
A pan bankéř Rothschild nejen že je ochoten podlehnout svodům rozvernosti, dokonce připustí, aby do sálu byla přivlečena veliká vana, jež se pak celá naplní šampaňským, aby bylo možno provést nanejvýš důležitý vědecký experiment. Ona vana plná šampaňského jakoby ožije a stane se jakýmsi urychlovačem všech dějů, a to nejen milostných. Bublinky šampaňského, v němž se okoupe dívka, jejíž krása bere dech a která v záchvatu buřičského vášnivého hněvu strhne k sobě do vany pana Rothschilda ve fraku… tedy teprve ony bublinky rozbuší mladá srdce a vzklenou nad rothschildovským parkem zářivou duhu lásky. Kdo by si nepřál prožít takovou noc, jako hosté bankéře Rothschilda? Jen škarohlídové, sušinky a lidé se studenou krví!
Je dlužno též podotknout, že do románového děje se připlete také autor románu Miroslav Stoniš, to je, co si budeme povídat, jistě nepatřičné a proti zdravému rozumu. Rozmlouvá nejen s pány Gutmannem a Rothschildem, ale též s jinými postavami, což je samozřejmě projev naprosté autorské svévole. Naštěstí všechny postavy na zámku se drží svých životních zkušeností a nenechají se splést nějakým pisálkem Stonišem, jenž Rozhschildovo šampaňské spíchl, přiznejme si to, horkou jehlou.
Optimalizováno pro čtečky.

Zařazeno v kategoriích
Miroslav Stoniš - další tituly autora:
 (e-book)
Útěk k šimpanzům Útěk k šimpanzům
 (e-book)
Marie zvaná Panna, tři králové a Kráska Marie zvaná Panna, tři králové a Kráska
 (e-book)
Devatero modliteb k Pallas Athéně Devatero modliteb k Pallas Athéně
 (e-book)
Vzhůru po okapové rouře! Vzhůru po okapové rouře!
Nad propastmi lásky a zrady Nad propastmi lásky a zrady
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ve, co je na internetu zdarma...

*po ítaov éprogra my, so ftware, freeware

*legální MP3 písni ky aal ba zda rma

*seriál yaTV poady ke zhlédnutí onli ne

*po ítaov éhry zdarma, demo verze her


MIROS LAV STONI

RROOTTHHSSCCHHIILLDDOOVVOO

AAMMPPAASSKKÉÉ

Kratochvil ný příběh jedné bláznivé noci


Š Miroslav Stoni, 2012

Výtv arný návrh obálky a typ og rafie Š Milo Po láek , 2012

Sazba ENFACE

ISBN 978-80-87264-15-7


TI VTY MÍSTO P EDMLUVY

MÁ TE RÁDI PŘÍBĚHY,

V NICH JEDINÁ VĚTA NENÍ

PRAVDIVÁ, BY@ VECHNA SLOVA

JSOU VYKO VÁNA TĚKÝM KLADIVEM

NA KOVADLINĚ PRAVDY?

DÁVÁTE PŘE DNOST S MYLENKÁM

PŘED DOSLOVNOSTÍ IVOTA

A DO VEDETE OCENIT,

KDY SI AUTOR PUS TÍ HUBU NA PACÍR?

PAK JS TE NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ! 1.

Z obrovského kři]álového lus tru, kte rý se ve vstupní hale pokryté krvavě rudým kobercem vznáel jako vesmírn é UFO, tr ysk alo tak oslnivé světlo, e ani dne ní nejbystřejí fyzikové by n epř ili na jiné vysvětlení, ne e se v jeho nitru stejně jako v hlub inách S lunce rozeh la t ermo nu kleární r eakce.

Od zá mecké br ány po cestě vysypa né b ílým mram orovým těrkem, který byl dovezen a z I tálie, přijíd ěly namylené luxusní aut omobily. Zámetí sluho vé ob leeni do barokních

livrejí s úklon ou ot vírali d vířka vozů, z nich vystupovali na

mylení lu xusní páno vé a n amyle né lux usní p aní, j ej ich

kadý pohyb doprovázelo ci nkání zl ata a c hrastění pe rel.

Nad vstupním schoditěm se j ed na za druh ou přev alo valy

drádivě oma mné vůn ě těkýc h a dra hých franco uzsk ých

parfém ů, je veerní vá nek r oznáe l do parku mezi staleté

stro my, kde d rád il nosy vever ek, lasi ek a plh ů.

Jetě se nesetmělo, av ak tři zámetí slavíci v Roth schil -

dových slub ách se ji pusti li do zpěvu. J ejich trio bylo pro -

slav ené po c elé esko slove nské repub lice od A e a po

Uhorod a a sto se o n ěm psalo v kul turních rub rikách

nov in. Například mladiký ostravský hudební skladatel pan

Rudolf K ubín, po zdějí laureát státní ceny a zaslo u ilý umě -

lec, celý týden sedával za záme cko u zdí zaznamenávaje jejich

zpěv do notového notýsku. V mladi stvém z ápa lu se chysta l

sloit sym fonickou bás eň Sl avíci barona Rothschilda a vě -

nov at ji, komu jinému ne právě panu Roth schildovi. Mo ná

by stail pouze název Slavíci, jene pana R udolfa Kub ína

vedla, neměj me mu to za zlé, tak trochu i vy poíta vost:

kdyby symfonickou báseň doporu il na příklad vídeňské fil -

harmoni i tak vliv ný mu jak o pan Rothschild, snad by se

skladba nakonec hrála po celé Evr opě. Kd oví, moná e tu

symfo ni ckou báseň opravdu sloil, ale protoe partitura se

nedochovala, mějme za to, e ji nesloil.

Vy nahradil si to a mnohem pozdě ji, kdy jako u zralý mu napsal revoluní cyklus symfonických básní Ost rav a. Ostravu si tehdy přije l do ostravs kého St átního divadla Zdeňka Nejedlého po slechno ut sám m inis tr k olství, vě d a umění a prezident e skosl ovenské akademie věd Zdeněk Nejedl ý, oz dob ený mnoha tituly a řády . Jetě byl ivý, i kd y jeho bílá hlava trící v lói vypadala jak o sá dr ová bysta; mů - ete mi věřit, nebo] i já jako středokolský student jsem t ehdy seděl v divadle a jakmile ta sádrov á bysta třaslavě vplula do lóe, spolu s ostatní mi js em povstal a přivítal ji potleskem.

Tol ik tedy, aspoň zatím, pokud jde o slavné trio slavík ů pana barona Rothschil da. A pokud jde o pana Rudolfa Ku - bína, poznamenejme, e dodnes ije v paměti posluchaů mého věku jako autor operety Děvátko z kolonie. Svého asu si její melodie prozpěvoval kdekter ý Ostravák . * * *

Park ety v sále se ozýval y tluko tem vyso kých p odp atk ů a vrzá ním pánských střevíců , p rot oe tehdy panov ala móda, která podevím při kazovala p ři kadém do lápnu tí hlasitě zavrzat. Hosté s e je n t ak proc házeli, hovořil i tl um eným i hlasy, tvořil i přeskupující se hlouky a oba s ho dili po hled ke dveř ím v oekávání, kdy se ji objeví hostitel.

V rohu na stupínku postávalo někol ik hudebníků s nástro ji v r uce, jen líbez ná plav ovlasá vio loncellistka u seděla s nástroj em mezi rozevřenýma no hama, co pů sobil o ne - obyejně este ticko-eroticky. V oekávání hudby snivě zaví - rala oi a zakl áněla hlavu.

Muzikanti spustili ví deňský v alík, ale dok ud se neo bjeví pan Rothschild s ch ot í, nik do z pán ů nevy zve svou dámu ktanci. Nejsiln ěj i si rytmus p odmanil práv ě violo ncellistk u. Rozkymácela se tak hluboko, e spadla ze idle a kol eny ude - řila o pod lahu. V úlek u vykři kla, ava k hned hbitě vstala a violoncello jí samo vol ně vk lou zlo zpátky m ezi r oze vře né nohy. Netrvalo dlouho a líb ezná violoncellistka ji opět r oz - houpáva la idli a znovu se nebezp eně kymá cela, p řiem jakous takou s o poru jí posky tova lo po uze vio loncello , avak jen do uritého úhlu. Nedoved la proí vat hudb u jinak, t ake bylo j isté , e co nevidě t spadne podruhé. Její kolegové nevěděli, jak tomu zabránit a nechávali ji pr oto jejímu osudu; hlavně e n ehrál a f aleně. A navíc musím pod otknout, e posl uch ai měli její p ády rá di, třeb ae se nali i takoví karohlídové, ji se do mnívali, e s vé omámení hudbo u a ztr átu rovno váh y pouz e předstírá.

Vtom se téměř souasně ot ev řely protile hl é dveř e. Na pr ahu stanu ly ma dam R othschil dová a madam Gutmann ová, co by lo přijato p oněkud s rozpaky, jet o se ekalo, e vejdou do sál u souasně s e svými manely. Rozhlédl y se, avak hned s úsměvem na rtec h pok raovaly v cest ě jedna k druhé. Hosté u stupovali stranou, aby ji m uv olnili ce stu, a zdravili je.

Mad am Ro thschildová m ěl a na sobě atla sové aty barvy slonové kos ti s b ledě zele nými prouky a krk jí obe pín al pro - stý perlový náhrdelník. Nestál více ne d vacet pět d ělnických platů.

Madam Gutmannová přila v at ech st ejně erný ch jako kame nné uhlí, j e se dovolovalo na achtách jejího man ela. Ve výstřihu jí leel těký briliantový náhr delní k, kterým by se daly ře zat sil né ta bule skla. Obě paní samoz řejmě ily v Paříi. Madam Rothschildová dík y své posta vě by vak b yla ele - gantní i v ate ch koupených v obchodn ím domě AS O, na roz - díl od madam Gut mannové: na její korpule nt ní post avě i aty z P aříe vypadaly, jako by je prodavaka před chvílí svěsila z figuríny v zapráené výloze předměstského kr ámk u.

Pr obůh, tím samozřejm ě nechc i ani v nejmením nazna - it, e by tlusté eny nemohly vypadat elegantně, k tomu je vak nutné, aby měly aspoň jakýs tak ýs vk us a jistý vih, j en e ani jednoho an i druhého se madam Gur mannové a alostně nedostávalo.

Jakmile j i dámy nem ohly př ed stírat, e se nevidí, přidaly do k roku a jejich úsmě vy se ro zzářil y nejvyím moným jase m. Kdyby v p osle dním ok am iku nezpomali ly, naraz ily by do sebe tak prudce, e po takov é sráce by jim u nez bý - valo nic jin ého , neli se obejmout.

Taková dův ěr nost ovem ne přicházela v úvahu.

Za ma dam Gutmannovou stála je jí dcera Este r v jetě tém ěř dětských pun tikovaných atikách a dával a naje vo, e přila pr oti své v ůli a e kadý v dosahu jejích o í si za - slouí, aby jím pohrda la. Co chc ete, právě jí bylo sedmnác t a nikdo by jí ne vymluvil, e svět je dokonale zpackaný.

Drahá! pozvedla madam Rothschi ldová hlas . Sta ila jí jen jedna jedi ná vteřina, aby si Gutmannovu manelku pr ohlédl a od hlav y k patě a ab y zjis tila, e na ní není nic nového a znepokojivého: Gutmannk a byla stále stejně a neměnně tlustá a její oi utop ené v tuku zůstávaly poř ád po tmě ilé. Jsem ]astná, e vás mohu u nás zase jednou přivítat. Doufám, e vá m ve vaich pokojích nic nechybí.

Jste zn amenitá h ostitelka , má mi lá! Mad am Gutma nn ová se v e v teřině s nechu tí ujistila, e Rot hschildk a j e stále st ej ně neměnně tíhlá a a prov oka tivně elega ntní. A ni netuíte, pokra ovala slad ce, jak se mi u po vás stýskal o. Mane l tuhle proh lásil, e ve eře, kte ré dává pr aský H rad, js ou proti vaim veírkům něco jako posezení v havíř ské har endě.

Manel na Hrad nejezdí, on prezident Masaryk mu ne - padl do oka , odby la to mad am Rot hschildová a usmála se. Rothschildovy a Gutmanno vy pen íze i akcie si denně pod áva jí ruc e, ale my dvě se bohuel vídám e tak zřídka. Věřte mi , e to ho lituji, pravila a kadé jej í slo vo za znělo na - tolik n ezpochybnitelně a u přímně, e by o nich sotva kdo mohl, kro m madam Gu tmann ové, pochy bovat. Pot om vesel e poplácal a Ester po tv áři. D obře věděla, e se to sle inc e ne - bude líbit, a z volala: Ester, dítě! Jsi jako poupátko. Prý ses právě v rátila ze výcarského penzioná tu?

A mad am Gutma nnová p oloila dlaň na rameno své dc ery a pr ohl ási la: Prvotř ídně vedený ústav, viď, zl atíko. Ester má teď v malí ku fil ozof ii i historii a literatu ru, zdoko nalila se vanglitině i frantině

A vidíte, sko ila jí madam Rothshildo vá do řei, nae Róza se uí esky. Představt e si to, esky! Kdy vy el te n zákon, e spolenosti pro vozující sv ůj kapitál v eskoslovensku musejí taky v eskoslovensku sídlit a úředníci ho vořit esk y, manel rozhodl

Aby se uila esky? Prosím vás , má dra há , pr o nad tako - vým zá konem ne mávn ete ru ko u? po divila se madam Gutmannová a pohrdavě od frkla, a s e jí roztřásl podbradek.

Kdy zn áte místní jazyk, upozornila madam Rothschil - do vá. uleh í vám t o jednán í s p erso nálem a vůbec s oby - ejn ým i lidmi. Ale jinak u znávám, e ná ivot se veskosloven sku ko mplikuje. Vláda mermomocí usil uje, aby úře dnic tvo v el ezárnách bylo eské, u jste to slyela? Jinak své za kázky zadá ji ný m firmám. Kadým ro kem klesá poet ně mec kých ine nýrů i úředníků a na jejich m ísta se tlaí e i, kte ří vak samo zřejmě n edo sahují něm ecké kva - lity, j ak si jistě d ovedete před sta vit.

Rozhovor obou paní za ínal bý t nudn ý, nebo] a nebez - peně sklouzával k politickým a hospodářským otázkám. Nic pro nás! Neměli bychom si dovolit troch u ro zverno sti? Tro - chu nevázan osti a pro ne, i krapet er otiky?

Protoe jse m tent o příb ěh blázni vé noci na rothschil - dovsk ém panst ví hodil na papír j á, dobře ví m, kde ji hle - dat... tu smyslno st a e rotiku. Ve skle níku , v té opile se kymácej ící sk leněné lodi, je dovezla do poch murných se - vern ích ze mí b lázn ivě bujnou trop ickou květenu! 2.

Veliká klenut á lo ď byla proskle na od á ry p onoru a pal - mov é ratolesti máraly po skle bi zarně se proh ýbající stíny. Při své plavbě nakonec uvízla na mělině v r ozleh lém par ku stranou zámku a neby lo sebe mení naděje, e by jetě něk dy vyplul a na moře.

Na pří loukou se bral drob ný mu v koené zástěře. Zahradník Josef Pospěc h se a n ápadně podobal právě vyko - panému tvrdému dubovému kořenu. Byl za hnědlý, seschl ý alachovitý. Jakmile za hlé dl řidícíh o u itele Pavla Staňka , jak míří k jeho z ahra dnické mu do mku, přidal do kroku, aby stihl mladé ho mue zas tavit, kdyby s nad po jal ú my sl vejít dovnitř .

Dobrý ve er, pa ne Po spěchu, pozdra vil ři dící uitel a od - kryl zub y v ú směvu. Uklonil se, ruce slo il za zá da a z hou pl se ze piek na paty a zpátky. Měl na sobě smo king, byl u lízaný a snail se tvá řit s ebej istě, avak příli se mu to nedařilo.

Dobrý. Zahradník jen tak od brkl dávaje najevo, e Pavel Staněk ho ne zajímá. O dvázal si koeno u z ástěru a p řehod il j i přes dř evěnou kozu, ani by na ř idí cího uit ele by] jen po - hlédl . C o vy zas e t ady? zeptal se podezíravě. Nevím, pro byste sem měl pořád dolézat. Jako b ysem vám to jetě nepo - dal p o lop atě!

Jse m po zván n a zámek.

Vy ? Zahra dník se pobav eně uklíb l a přece jen se na u itele po díval, ale j en proto, aby mu dal svo u tváří zk řivenou do úsm ěku naje vo, e mu nevěř í. A kdo vá s poz val , co?

Pan ba ron Rothschild.

To můete v yklá da t le da tomu, kd o er e seno. Vít e, jak skoníte? Vyko pn ou vás hned z prvních dveří! Hlas itě se ro - zesmál a zamíř il ke dřevníku. Ne otevřel dvířka a veel do - vnitř, otoil se a přes rameno při pomenul: No ale tak pr o jste p řilezl před můj dům?

ekám na Ani ku, odvětil , jako by její mu otci oznamo - val tu nejsamo zřej měj í věc , o ní je zbytené dále mluvit . Avak za hradník s i to ne myslel, o em svědilo jeho sta ené oboí.

A to j ako pro na ni ekáte?

Aby l a se mnou.

No s vá ma j e ale dneska s randa, Staňk u! Tak vy se ch cete vecpat mezi velkopodnikatele? Mezi hrabata a uh lobarony? Mezi fin anníky? lověe, jen om b ankéř ů tam b ude, jako kdy nastele.

Uvítal byc h, pane Po spěchu , pra vil uitel upjat ě, kdy - byste své dceři laskavě vyřídil, e tady na ni ekám.

Mez i vemi těmi achtami, elezárnami a b ankovními domy se vae obecná kola bude vyjím at jak o vrabe c m ezi pávy. Já vám to povím na rovinu, uitelský, aby ste si nedělal zbyte né n aděje. Ne schraňu ju pro dě vuc hu vě no, aby ho schmátnul nějaký takový, co si i smoking musí vypůj it. Je vypůj ený , co? N o vidíte. As i to nebudet e chtít slyet, ale za Anikou běha jí synci těch nejbohatích sed láků v d ědině! Staí, aby na jednoho luskla a hned půjde k oltáři! Co tak asi můet e přin és t do manelství vy ?

Svoje vzdělán í.

Pchááá! Z ahradníka to p obavil o. Uplivl sucho u slinu a udeř il pěstí do dř evn íku tak silně , e zlomil jedno prkno. Tak vz dělá ní, říkáte.

A mám Ani ku rád.

Tu má rád kadý sy nek z dědi ny, upozornil a jen jinými slo vy opakoval to, co ji řekl . Anik a s i můe vybí rat! St ai lo by, aby na některého jenom kývla, a u před ni padne na ko - lena.

Vae dcera u kývla, a ukázal na sebe.

V zahradním domku zhaslo světlo a po chvilce vy běhl a na schody Anik a. Měla na s obě n ov é sváten í růové aty do půli l ýtek, v pas e stae né e rveným páskem. He zky se na svého milého usmála a pohodila hla vou, a se jí nad r amena vznesly dlou hé plav é vlasy. Do trávy se z nich sesy pa lo zlaté světl o. * * *

Evol uce as od asu zapřáhne vechny své tvůrí síly , aby vy tvořila enu, j ako je právě zah radníkova dcera na Rothschildově panství Anika Posp ěcho vá, a to sna d jen proto, aby lid stvu zjev ila, co by dokázala, kdyby se roz hodla plýtvat svými sil ami.

Za pět let, j e uplynou od na í bláznivé noci u pana Rothschilda, přijde ve Franc ii na svět jiná taková kráska, kter é p an B ardot dá jméno Brigi tta. Her eka Brigitta Bardotová, to musím hlasitě připo menout, bude opakováním Aniky Pospěchové, bude to je jí napo dobenina, něc o ja ko druhé vydání, co ovem neznamená, e bude bezcenn á. Vůbec ne! Ka dé dílo vycházející z ruk y evo luce j e or iginál. Bohue l z atím co jedine ná k rása B. B. oslní c elý svět , kr ásu A. P. ro zme tá její ne]astný osud. Zkrát ka nen arod ila se ve správný as a přiznejme si to ani ve správné zemi. * * *

Tak co? zeptala se A ni ka v esele. Tat ínk ov i se na t obě zase něco nelíbí? My slím, e to uhádn u asi se mu nezdá, e sis ten smoking mus el vypůji t.

Jsi husa , slyí? okřikl ji otec. Husa pitomá!

Zl os tně sebou trhl, zamrai l se na ni a veel do dř evník u, kde ho pohltila tma.

Husa pitom á! oz valo se zevn itř jako v ozvěně a ostří se - kyry se zas eklo do palku.

Mi lenci se políbili, a le jen krad mo, a hned nato od sebe odskoili. Co kd yby se vrátka v dřevníku otevř ela?

Jako bysem t o nevěděla! r ozzlob ila se Anik a. e ti táta zase předhazoval moje věno a ty e nic nemá? Ale jen si to tak neber, Pav le! Je dn ou po zná, e t atí nek ne ní n ejhorí. Viděl j si, kdyby opravd u nechtěl, abysme se vzali, copak by mě s t ebou pus til na zámek? On to jenom tak zkouí.

Není nejho rí? Ře kl ti huso. Pi tom á hu so!

To je t oho! An iiny rty, ty veli ké plné rty, se rozevřely v úsm ěvu a odhalily j ejí oslnivě b ělos tné zuby. Na okamik s e o svého mi lého opřela, dlaně mu p oloila na ramena a dýc hla mu do tv áře. Ale jindy mi zase říká fialinko a růi ko.

Podstoupil, aby si svou milou kriticky pr ohlédl. Stailo mu pět est vteřin, aby nesp okojeně z avrtěl h lavo u.

Ta br o... v í, Ani ko, mezi zlato a brilianty se ta cetk a ze skla nebude ho dit . Nechce ji sundat?

Ale to se mi rozevře výstřih! na mítla a ji při pouhé před - stavě, e ú labinka mezi jejími prsy se stane místem, kam usedno u pohledy muů tam v sále, se zaervenala.

Rozev ře výstři h, no a c o? Vak má hezké ty svoje ko - ziky!

Nemám k ozi ky, namí tla upjatě, ale prsa, Pavl e. Tak hle si mluv o jiný ch, ale o mně ne.

Promiň, n emyslel jsem to z le. Copak koz ika není hez ké slov o?

Odepnul bro a stril ji do kapsy, ale je tě předtím aspoň letm o př ej el Anice dlaní př es... tedy nikoli př es koziky, nýbr přes prs a. Jeho opoválivost byla tak neek aná , e za - váhala a chvíli jí trv alo, ne s e vzpamato vala a pleskla ho po ruce. Anebo z aváhala jen proto, e tu chvilku s u itelovou dlaní na prsou chtěla pr od loui t?

Zamířili k aleji. Hlinitá cesta tlumila jejich kro ky a úder y Pospě chovy s ekery se vzd alovaly, a se z tratily. Jakmile veli pod mladiké b uky ( jetě jim neb ylo a ni padesát!), sklonily nad hlavami milenců s vé větve do barokní k lenby a uzavřely je. Je ovem třeba poznamena t, e kdy by el alejí Pavel Sta - něk sám, buky by ani ne napadlo utvo řit nad ním bar okní klenbu. Pros tě by si ho nevíma ly.

Avak pro An iku mě ly sl abost ! Os tatně milovaly ji u jako skotaivou holiku, kdy běhala z a m otýly, tr hala sasank y a pet rkl íe nebo kdy v proutěn ém koárku vozila na procházku svou modrookou panenku v hedvábných atik ách. A co teprve nyní, kdy vyrostla do díví kr ásy! To by buky pro ni do ohně skoily. * * *

Kde budeme bydlet, a s i tě vezmu? přemýlel.

A se vezmeme, opravila ho.

V mém podkrovním pod nájm u sotva. Protoe a se nám narod í prv ní dítě, Aniko

A nám á p přinese první dě]átko, opět ho opravila.

Ty j etě věří na ápa?

To se rozumí, e věřím! Ja k jinak by př icházely dě ti na svět ? usmívala se. áp je přinese! Aneb o, zast avila se, anebo j e to jinak, Pavle?

Je t o jinak, také on se usmíval. Vechno bych ti to ná - zorně vysvětlil a uk ázal, jen e ty jsi t ak nem on ě cudná a zdrenlivá a a příli katoli cká... pro mi nikdy nic nedovolí, Ani ko?

A po svatbě.

Přiskoila před něho a krá ej íc pozpátku, drela dlaně na jeho hrudi, br zy se vak zastavila a objala ho.

Ty p řece ví, e a po sv atbě, řekla a po líbila ho .

Leela mu v ob jetí déle ne jindy, a se sama divila, co to do ní vj elo. Ale bylo to tak hezké, cít it na z ádech jeho dla ně a tisknout s e ňa dry k j eho hrudi !

Tak c o, kde budeme by dlet? naléhal.

Mohli bychom u nás , odvět ila.

U vás! U to má m př ed oima, jak mě tvůj táta kadé rán o honí po dvoře s e sekerou v ruce.

Jen se t y ne trap! Ne se naděje, táta k tob ě na jde c estu a nakonec n a t eb e ne dá dopustit . Musím e mu dát as, Pavle, aby se měl kdy vzpamatovat , e u jsem na vdávání. Uvidí, e se ti v na em domku bude líbit . ivot pod strom y je hezí, ne v dědině.

Kdyby se tvému tátovi nedej boe něco stalo , museli by - cho m se vystěhovat, protoe vá domek je zahr adnic ký a já bych přece zahradniit nem ohl a ani neu měl... jsem u itel!

Je n se ty nestarej, Pavlíku ! zasmála se, rozverně mu sáhla d o vlasů a rozcuchala ho.

Nelíbilo se mu to a znovu se uesal. Nejdeme na tanc ovaku do ho spody, pr avil kár avě. Na zá mek se slu í přijít jako ze katulky.

A pohlédl n a s ebe do zrcátka a upravil si pěinku.

Já neví m, namítl a, a le mysl í, e vichni ti milionáři budou ja ko z e katulky ? Ví, kd y jsi tak ulízaný... víc se mi líbí , kdy má vlasy, jako kdy by ti do nich vpadl vítr.

Rozcuchaní a] si c hodí ve lijací ti kum týři, malíři, básníci, a le my dva, Aniko, pan uitel a paní uitelová, budeme vdycky j ako z e katulky . Ale kde budeme po svatbě bydlet? stále mu to d ěla lo s tarost.

Tak j á ti to ře knu! rozhod la se. I kdy ... no, mě la bych radi dre t jazyk z a zuby. A le co! Pavlík u, přinesu svému enichov i sluné věno . To tě asi nenapadlo, e nebudu tak úplně ch udá nev ěsta ! Chvi lku b udeme bydlet u táty , ne n ám zedníci na horním konci dědiny, kde u táta kou pil i poz emek, pos tav í vilk u.

Staněk se zas tav il a uch opil svo u nevěstu za ruce. Jetě nikdy se mu nezdála tak hezká, jako právě t eď. * * *

Př es opěradla idlí vi sely hedv ábné puno chy a pod vaz - kové pásy, n a posteli leelo heb ké prádlo , po kob erci se vá - lely střev íce. Pan Gutmann po ka l, d okud jeho ena s dc erou neusedly k t oa letním stol kům s flakon y, sklen ikami, pu - dř enka mi, krémy, líi dly, hřeb eny a ka rtái, a t epr ve pak ne - pozorov aně v yklouz l na chodbu a zamířil ke schodi ti.

Ty dvě jsou tak z aujaty samy sebou, e ho neb udou po - stráda t dříve ne za hodinu!

Pan G utmann přek ypo val zdr avím, co znamená, e ho zdobilo v ystouplé břic ho, zarudlé líce a odul é vlhké rt y. Ktě ké zavalité p os tavě m ěl po ně kud k rátké a slabé nohy, ale j eho v zhled tím nija k neut rpěl, právě naopak: podobal se dobře i venému býk ovi , co eká na kori du a tě í se na ten okami k, a nabere toreador a na rohy. Dobrá nálada ho opo utěla jen málokd y, dokonce se ho drela i při kontro le útů a př i pora dách s ředite li ach et. Býva l hluný, mus el mít poslední slovo a jen málokdy v stával z postele levou nohou .

Cest u ke skleníku u dob ře znal. J akm ile u hnul z pěiny, nad ní se klenulo lou bí z růových k větů, a uviděl ro zzá řené skleněné t abule, nasál do nozder vzduch a sebevědomě s e usmál. Rozrazi l dveře a veel dovnitř. Ze ví té flóry, která prost upovala s kleník, r ozpoznal leda palmy a filodendrony, to vak nezna mená, e bugenvileje, malpígie, povíjnice, vos - kovice, orc hideje a celá z áplava dal ích rostlin ho nedokázala uchvátit. Pobíhal po sk len íku s cylindr em na hl avě, vdechoval omamné vůně a v prstech mnul okvětní plá tky .

Slov em zmocňovala se ho euforie a ji se nem ohl do kat,

a se otevřou dveře a vejdou dvě dívky. Jaké budou? * * *

Pan baron Roths chil d s i u ko likrát musel p řiznat , e se unáh lil, kdy dal hned po sv atbě post avi t pro svou rozkonou novomanelku tropický skleník.. . an ebo neby la roz - koná? Dnes u si tím neb yl jist, ava k moud ře u sou dil, e nejlepí bud e nelám at si tím hlavu a připustit, e by la nade - ve roztomil á a rozkoná. Avak jeho mladá pa ní bohue l ne - projevila o tropické rostl iny niádný zájem a před proutěnými křesly a houp akami ve sk leníku dávala přednost posez ení v dáms kém salonu u dbá nku s kávo u nebo u lahve rýn ského ry zli nku.

An i j eho dce ru Rózu s kl eník nelákal . Více jí to táhlo do stájí, kde se toila kolem kon í a pro to nepřiznat hned teď kolem pa cholků, jeji ch dlaně voněly ko ňsko u srstí.

A tak pa n Roths child chodil do skleníku sám, ne vak astěji ne jedn ou za uh erský rok , a to jen proto, aby se pře - svědil , e zůs tal st át na svém mí stě a neodpl ul a e vechna zeleň zase o n ěco povy rostla a rozkoatěla se. U jí zaínalo být ve skleníku těsno, take bu ila rato lestmi do sk leněných tabulí a po ko uel a se v ymanit, samozřejmě marně , ze skle - něného sevř ení. ervené rybiky, je pochá zely a z Japonka, pl avaly v j ezírku stá le stejně ne teně a znuděně, proutěn ého náby tku se zv olna chy tala plíse ň a trubk y s h orkou vodou rez avěly.

Pan Rothschi ld po kadé uleh en ě vy dechl, kdy z té dusné vlhk é atmos féry vypadl zas e na ers tvý v zduch, tím spíe, e ze v ech rostlin stejně jako pan Gutmann roz - poznal jenom palmy. A koli k takový skle ník stojí peně z! Toho uh lí co se v zimě spálí! Nejlepí by bylo jej z bořit...

Kdyby je n p an Rot hschild tu il, e skleník právě dnení noci oij e a e se pod jeho elezným ebro vím odehra je j edinená fr aka! Ane bo bakch análie , jak chcete. Al e moná, e ani fra ka ani bakchanáli e, nýbr obyejné kurvení, to zále í na úh lu pohledu. * * *

Jakmile se Ani ka s uitelem Staňkem loudavým krokem ztratili v aleji, zahradník, jen se za nimi dív al kvíro u po ot evře ných vrát ek, kv apně vyběh l z dřevn íku a zamíř il kolem lískových keřů k zámecké kuchy ni , kde ji na něho ne trpě - livě ekaly ty d vě, Boka s Hi ldou. Neby ly to ádné o slnivé krásky, a le pán bůh j e obdařil přitalivou po stavou .

Dívky zmáhal a neji stota i st rach a potřeb ovaly by po - vzbudit . Ob lékly s e do svých nejlepích atů, co si je spíchl y samy. Jistě by s luely na pout i pro davakám cukrové vaty nebo slenám od střelec ký ch bud . Mo hly by se v nich tak é uplatnit na poli me zi hlávkami zel í, kde by úspěně plaily zajíce a moná i housenky. Na pulené r ty si nam alo valy sytě erv enou rt ěnkou a polil y se f ialkovou vůní, aby přerazil y pach cib ule i esne ku, co se jich dr el z kuchyně. Směs ci - bule, esneku a fialek vytvořila neo byejně siln ou výbunou směs. Protoe si obuly střevíce na vysokých kramflící ch, na ně nebyly zvy klé, při kadém třet ím tvrtém k rok u se jim podlam ovaly kotní ky.

Já nevím, pane Pospěch, ale moná se to ani nehodí, abysme.. . A pro zrov na do sklen íku? Co tam marjájozef budem dělat, nevíte? Co tak asi po nás můe pan bankéř chtít? přemý lela Hilda a kousala se do palce. Aby tak něco nedej boe nemravného, tak to já bysem nemohla!

Te ď ze sebe na jedno u zane dělat neviňátko! utrhl se na ni.

Tak panna u sice nejsem, a le nem yslet e, e bysem dala kadé mu, to ne, háj ila svou istotu.

Já taky n e, při ký vla Bo ka.

Zahradník po chopil, e mu nezbude, ne vy táhnout z portmon ky peníze.

Tady máte od pana G utmanna při lepení, tak teď budete hezky dr et hubu! U nechci slyet ani slo vo! přikázal jim a chystal se je pod ělit , ale jak Hilda tak Boka byly natolik chtivé peněz, e mu je vytrhly z ruky. Jetě e si ji předtím třetinu jeji ch nemalé odměny prozíravě stril do své hladové kapsy!

Vid íte, jaký je pan b ankéř grand? Platí předem! Ale jeno m vám, já jsem zatím dostal velké kulové, prý a potom, to podle t oho , jak se mu bu dete líbi t a jak se budet e s nait.

A s pr outkem v ruce je popoháněl před sebo u jako ho usata a lehce je pol eháv al přes boky.

Hoďte sebou, pan ban kéř u jistě bu de netrpěli vý. Takový pán není zv yklý ekat. A pamatujte, ne a by vá s na padl o děla t nějak é f óry, to bysem vás potom musel roztr hno ut!

Postril je do s kleníku, zavřel za nimi dveře a vr átil se do tmy, av ak ne vzdálil se. Ostraitě pozoro val, co se bu de dít. Co kd y děv uchy nepadnou Gutmannovi do oka? Anebo co kdy se poleka jí a uteou? To by ze slíbené odměny ne vid ěl ani vind ru.

Pan G ut mann seděl na houpa ce, zavěené na elezném ebru. Odrazil s e a vylétl vz hůru. Při cestě zpátky zahlédl u dveří dvě vyl eka né venkovské kaenky, ne směle se tiskno ucí k sobě. Kd y na sobě ucítil y jeho pohled, zahl eděly se do země, poloily pai přes prsa a dlaň sloily do klína. Zalíbilo se mu t o, u se choval y jako nahé. A co a z nich stáhne aty a ony op ravd u budou před ním stát, jak je pánbůh stvo řil!

Vy dvě, jak s e jmenujete, co? zavolal z výky.

Seskoi l z houpaky a hnán setrvaností klop ýta vě se knim rozběhl. Vypískly a usko ily. Jetě nik dy neviděly tak zblízka mue s cylindrem na hlavě a ve fraku. Jakmile k nim vztáhl ruce, nenapadlo je nic lepího, ne se schovat. Avak kam ? Ve z matku po bí haly ko lem pal em, pře skakovaly stro uhy a brodily s e rybn íky s lekníny a á chorem, přiem plaily e rvené rybi ky.

Pan Gutman n je s e smíc hem pro násled oval a u se tě il, a je přiti skne k sobě, avak do vody z a nimi n eel.

Tak dovím se to? Která z vás je Hilda?

Já, pane.

Take ty j si Boka! ukázal na tu druhou. Nakone c na tom ani tak m oc nes ejd e, která je Boka a která Hilda. Ale já jse m Gutma nn! zvolal a několikrát se ude řil pěst mi do hrudi. Tohl e gesto p rý mají v obl ibě h orské go rily, etl jsem kdesi. M on á, e je to pravda.

Přikýv ly, e to vědí, ano, pan Gutmann. U neutíkaly a jen ekaly, co bude dál. Zalehl je sv ým i rokým ús měvem a sme tl z hlav y cyli ndr. Na jeho ple spadly vech ny á rovky a roz - zářily ji. Stáhl z krku bílou álu, svlékl er ný kabát se osy i bílo u pikovou ves tu a rozv ázal si bí lou vá zanku .

Dívkám j i sic e tr ochu otrnulo, ale tohle je polekalo, zvl á] kdy si pře táhl přes h lavu i sněhob ílou koili a povýeně proti ni m vystril c hlupat é břic ho s hlub okou jamk ou pup ku. Kdy si s h ekání m zaal stahov at kalhoty, oto ily se kněmu zády a obrátily oi v sloup a sepjal y ruce jako k m od - litbě. U věděly, e je zb ytené cokoli si namlouv at.

Uměly byste u plé st věnce, holubiky?

Usedl na zídku a s funění m si zouv al stř evíc e, co neby lo snad né, jet o mu př ekáelo bři cho, pak si stáhl i po no ky a promnul si prs ty u nohou.

Věnce tad y z těch kv ětin, je jich tu a hrůza. Ab yste mi ro - zuměly , těmi věnci přizdobím e sv oji nah otu, vy i já , ra do val se. Tak co, moje roztomilé ku chařinky, tr oufnete si na to?

Dě vuch a z dědiny aby n euměla upl ést věn ec! odpově - děla mu smělejí Boka. Ale pane bankéř, kdy ut rhnem je - din ou orchidej, zahradní k P ospěch nás zabije.

Tak to vám pro útěchu musím říct, e to bych pot om zabil já jeho .

Zb avil se i trenýrek a zamával jim i nad hlavou j ako prapo - rem, jí m s e o hla uje d ob ytí města.

Tak! A u js em s e svlíknul, doista do naha, upozornil je, aby věd ěly, co je eká. Teď u byste se mohly ke m ně otoit, ale e by na mn ě by lo něco kór k vidění, to ani ne, přizna l.

Stydlivějí Hilda se při pohl ed u na Gutma nna pro měnil a v sol ný slou p. U sic e kolikrát kdesi za plot em, ta ké na mezi nebo v lese na spadan ém list í zvedla sukni a stáhl a si kal - hot ky, co o t o. Pokadé v ak za tmy a nik dy své milence neviděla nahé. Ani kalh ot y si ádn ý z n ich nespust il le da ke kolenům, takov ý u byl zvyk.

Také Boku G utmann vyv edl z míry. Aby zakryla ro zpak y, pos bírala jeho obleení a odnes la je ke dve řím, kde st ála t yři proutěná křesla a stůl. Pe livě frak s ves tou a k alho tami j ako i ko ili sloila a převěsila, střev íce pa k srovnala tak, aby pikam i mířily ke dveřím a nemusely pozdě ji hledat cestu , kdyby se rozhodly ze skleníku odejít na procházku b ez svého pána.

Pan Gutmann ji mezitím znovu usedl na ho upaku a při kadé m zhoupnu tí vy létl o něco výe.

Cudné jako dvě lilie!

Smích chlupatého břicháe se nesl pod klenbou j ako skře - hot ání páva a houpaka visící na zr ezivělých ře tězech skří - pala.

A to se mi líbí, pro upejpavá děvata, pro ty já mám sla - bost. Ale panny u nejste, e ne? vykřikl v obavách . Krva - vou prá ci, tu já nemá m rád. To je leda tak trest pro enicha za to, e se oenil. Tak co, jste panny, nebo ne?

Neřekl y ani ta k, ani tak, avak z t oho, jak n a s ebe po hlédly, snadno rozpo znal, e jim věneky u uplavaly a e té obtín é práce s deflorací bude uetřen.

U jst e někdy slye ly o saty rovi? Dob ře si mě prohlédněte, pr ot oe satyr, to js em j ááá!

Houpaka ho vymrtila vzhůru natolik pru dc e, e s řin - kot em p roletěl skleněnou střechou ven, vznesl se do tmy a ztratil se dívkám z oí. Mezi bugenvileje se sesypaly střepy.

Asi půjdem domů. usoudila Hilda, ale nezdá lo se , e by z toho ta stydliv ka měla radost. U se jí ve skleníku s pane m Gutmannem l íbilo.

Ten se u nejs pí nevrátí, s ouhlasi la Boka. N o ře kla bys, e nám t ak brzo ul ítne? Je těe j sme dostaly prachy předem!

Je po něm , po Gutmannovi.

Řekla bysem, e bysme se měly co nej rychleji z tra tit. * * *

Pa n Gu tmann proletěl korun ou jav oru, zadkem zlomil ně - koli k větví a zachytávaje se j ich o bě ma ruka ma , dopa dl vedle zahradníka na v echny tyř i.

Probo ha, pane velkopodnika teli ! Takové netěstí! Hrůza a děs, přijít o ivot kvůli lechtivé zábavě... z lomil se zahrad - níkovi hlas a zan aříkal. Ni kdo mu n emuse l na povídat , aby věděl, e od na smrt zraně ného pa na Gu tmann a se sot va doká odměny. A doadovat se slíbený ch peněz o d madam Gutmannové by jistě neby lo r ozumné.

Ale moná, e jst e zůstal na ivu? otáza l se s nadějí.

Co tad y skuí , chlape? Ni c mi není. Jenom js em se tro - chu moc rozdováděl. Proletět se vzd uchem, d odal vesele, to má něco do sebe!

A c o vae prdel? zeptal se, co zajisté bylo velice ne -

omalené , a va k nelze se tomu divit , nebo] se ho zmocnila převeliká radost, take ani nevěděl, c o mu to vylétlo z hu by. Hl avně e pan vel kopod nikatel zůstal naivu !

Pan Gut ma nn se poplácal po zad ku a přeje l po n ěm dlan í. S překvape ním shledal, e na dlani nezůstal a ani stopa po krvi a e tedy neutrpěl ani to nejmení z ranění.

To by se spíe vyvrátil z kořenů ten strom, ne já by ch si natloukl prd el! rozesm ál se. A vy se teď hleďte po stara t o ampaňské a o rádlo. No tak! rozkřikl se.

A co ty dvě, pan e bankéři ... padly vám do noty?

Ujdou. P řijdete si na své, nic se o penízky neboj te, ale t eď jaksi, a přejel s i dlaní po nahém těle.

Kdy vb ěhl do sklení ku i v a zdráv, Boka s Hildou t ak zkopr něly , e se ani ne br ánil y, kd y je p řitiskl k s obě a se smí - chem jim v yhrn ul sukni a plácnul je přes zadek.

Satyr, t o jsem jááá! zajeel.

Zl atí pa viáni, je d al p an R othschi ld dovézt lodí do svéh o parku a z Cel ebesu a kteří por ůz nu hnízdili v koruná ch zá - meckých buků, dubů a javorů, se Gutm annova ryného hlasu natol ik polekali, e v polodřímotě popadali do trávy jako zralé hruky, avak stejně jako p an Gutmann i oni zůstali nezraněn i.

Myslí m, e j e vhodn é a nanejvý potřebné, abych právě teď, kdy se n a nepříli vysokou kamennou zeď o bíha jící r oz - sáhl ý záme cký park vyh oupl Martin Porubs ký , hlasit ě podot kl, e bez n ěho, dělní ka z mostárny Vítkovických e - lezáren, by mů j spisek nestál za nic a byl by k niemu.

Hned za Martinem se na zeď vyhoupl Fr anta. Oba mladí mui, jakmile seskoili m ezi lí skové keře, které pro potěchu vevere k obrů staly zeď a tv oři ly podél ní zelený val , se o citli na ne přátels kém a neznám ém území.

Martin nesl pod paí balík a v ruce drel pou zdro s ho uslemi. Fran ta klop ýtal krok za ní m, zako pával o ko řeny a za - motával se do keřů , jeto byl barvoslepý a nev iděl e rnou barv u, ted y ani tmu. T ěký ivot pro lověka, kter ý ne vid í tmu! Vyli na lou ku, kde tma neb yla tak hustá, take Fr anta trochu prohlédl, a zůstali stát. N a sobě měl i monté rky, na hlavě promatěné klobou ky, na no hou pak pracovní boty skovovou piko u a podbité podkůvkami a cvo ky , z eho bylo zřejmé, e opus tili m os tárnu v e spěchu.

Fran ta byl mení postavy, ale byl ramenatý, měl po někud zplotělou hlavu a ruce m u saha ly, abych to p on ěkud pře - hnal, málem a ke kolenům, kd eto Ma rtin Porub ský by l př italivý mladý mu statné postavy. Husté jako uh el er né vlasy se mu kroutily do prstýnků a kdy se zasmál, jeho tv ář se roz svítila bílý mi s ilnými z uby . A ru ce měl jako lopaty. Uká - zat je mani kýrc e, spadla b y ze idl e. Anebo by ty pracky v ob - divu uch opila do sv ých je mn ých dl aní a nikdy by je u nepustila?

Ku rva, na zám ku se vud e svítí, podívej, upozornil Franta .

Se nediv, R oths chi ld pořád á trachtaci pro lepí lidi.

Jak t o ví?

Kdyby s et noviny, taky bys to věděl, o dpověděl Martin a poloil balí k i pouzdro s houslem i do trávy. Zahleděl se k zám ku , jen ml natě vystupoval ze tmy, a mlenlivě pře - mýlel.

Zámek plný hostů, to se dovnitř ne do stanem . Fr antovi se to v ůbec n elíbil o. Kurvatelung, jenom těch a ut co tam stojí! M yslel jsem, e tajně a v tichos ti vy táh nem Roth sch ilda z postele, abysme nepolekali jeho paniku , ale zámek je na - rvaný a pod s třechu!

Musíme, m y s e tam m usíme dostat! nemínil Martin vě c odpískat. Sakra, F rant o po tom netě stí, co se stalo, u přece nemůem uhnout. A já u vím, jak to navlí knem.

To se budem vydáv at za bankéře? Je to v hajzlu, Martine, pro si to n epřizná?

Nechej to vecko na mně.

Martin s pohl ed em stále upřeným na vzdá lená osvětlená okn a str hal ze s ebe mon térky i koili a zou val se.

Co blbne ? Přeskoilo ti? Co, ty chce na zám ek v padnout nahý? Fra nta se tie a zalykavě zasmál. A vy děsit enské ve veerních róbách? No ale moná by s e nalo i dost takových, co by se ti pověsily na krk. K de b y bankéři při li ke svalnaté figu ře! Jsou to samí pupkái . Co b ys řek, b ude stait, k dy se nás sejde aspoň patn áct? Vr azíme dovn itř jako hr om y a blesky! Roth schild se pos ere s tra chem, uvidí. No ale pro ses svlíknul, co?!

Ne přij dou os tat ní , trochu to tam obíhnu .

Nahý? Já z tebe z hebnu! Kape ti na karb id nebo c o!?

Martin vytáhl z pouzd ra housle a rozmáchl se, poklep al na ně a z asu nul je pod bradu.

Jako houslis ta se tam ztra tím. Tř eba se m i po daří zahrát Rot hschildo vi do ucha, zasmál se.

Nahý houslista, to je o hubu, ty vole!

Martin rozvázal balík a na trávě se objevila koile, tmavý oblek, temn ě modrý motýlek a střevíce.

Celý t en ná podnik je o hubu, Fra nto , o dvětil.

U měl na sobě kalhoty a přetahoval si přes hl avu bíl ou koili s mírně odřenými manetami, potom se o př el o kmen stro mu a natahoval si ponoky.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist