načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Rostlina jako symbol v čínské a japonské kultuře - Věna Hrdličková; Aleš Trnka

Rostlina jako symbol v čínské a japonské kultuře

Elektronická kniha: Rostlina jako symbol v čínské a japonské kultuře
Autor: Věna Hrdličková; Aleš Trnka

Cílem této celobarevné a u nás zcela ojedinělé publikace je přiblížit způsob vidění a vnímání rostlin typický pro obyvatele Číny a Japonska. Z velkého množství rostlin, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2009
Počet stran: 153
Rozměr: 22 x 24 cm
Úprava: barevné ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Dějiny civilizace. Kulturní dějiny
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2010
ISBN: 978-80-247-1985-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Cílem této celobarevné a u nás zcela ojedinělé publikace je přiblížit způsob vidění a vnímání rostlin typický pro obyvatele Číny a Japonska. Z velkého množství rostlin, obdařených symbolickým posláním, vybrali autoři publikace ty, které se pěstují i u nás. Jsou to bambus, borovice, slivoň, chryzantéma, pivoňka, lotos, broskvoň, sakura, javor, vrba, orchidej, kosatec a magnolie. Ve třinácti kapitolách doprovázených ilustracemi je každá rostlina představena v širším kulturním kontextu, zahrnujícím její roli v životě Číňanů a Japonců, využití v literatuře, výtvarném umění i jako dekoru na předmětech každodenní potřeby či v kulinářství a medicíně a v neposlední řadě v zahradní tvorbě. Kniha je určena čtenářům, kteří se zajímají o kulturu a tradice Japonska a Číny, i zahradním architektům, kteří hledají v těchto exotických zemích inspiraci.

Popis nakladatele

Cílem této celobarevné a u nás zcela ojedinělé publikace je přiblížit způsob vidění a vnímání rostlin typický pro obyvatele Číny a Japonska. Z velkého množství rostlin, obdařených symbolickým posláním, vybrali autoři publikace ty, které se pěstují i u nás. Jsou to bambus, borovice, slivoň, chryzantéma, pivoňka, lotos, broskvoň, sakura, javor, vrba, orchidej, kosatec a magnolie. Ve třinácti kapitolách doprovázených ilustracemi je každá rostlina představena v širším kulturním kontextu, zahrnujícím její roli v životě Číňanů a Japonců, využití v literatuře, výtvarném umění i jako dekoru na předmětech každodenní potřeby či v kulinářství a medicíně a v neposlední řadě v zahradní tvorbě. Kniha je určena čtenářům, kteří se zajímají o kulturu a tradice Japonska a Číny, i zahradním architektům, kteří hledají v těchto exotických zemích inspiraci.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Věna Hrdličková; Aleš Trnka - další tituly autora:
Umění japonských zahrad Umění japonských zahrad
Podivuhodný svět bonsají Podivuhodný svět bonsají
 (e-book)
Nové případy soudce Óoky Nové případy soudce Óoky
 (e-book)
Příběhy o soudci Óokovi Příběhy o soudci Óokovi
Rozsudky soudce Óoky Rozsudky soudce Óoky
 
K elektronické knize "Rostlina jako symbol v čínské a japonské kultuře" doporučujeme také:
 (e-book)
Ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům Ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Rostlina

jako symbol

v čínské

a japonské

kultuře věna Hrdličková aleš trnka Grada publishing

Věna Hrdličková

Aleš Trnka

RosTlinA jAko symbol

V čínské A jAponské kulTuře

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

obchod@grada.cz, www.grada.cz

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

jako svou 3837. publikaci

Odpovědná redaktorka Danuše Martinová

Grafická úprava a sazba Grafické studio Hozák

Fotografie v textu Aleš Trnka, Monika Maurová, Jan Šilar, Pavel Sekerka

Počet stran 156

První vydání, Praha 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

© Grada Publishing, a.s., 2010

Cover Design © Grafické studio Hozák, 2010

Na předsádkách knihy, patitulu, titulní straně a s. 81 byly použity motivy ze šablon na látky

ze sbírek Národního muzea – Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur.

Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami

nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

ISBN 978-80-247-1985-6

Tato publikace vychází za podpory

botanické zahrady hl. m. prahy a Zahradní architektury Tábor

obsAH

přeDmluVA 6

bAmbus (ču, jap. take), přítel vzdělanců 8

boRoVice (sung, jap. macu), symbol dlouhověkosti 32

sliVoň (mej, jap. ume), dlouho očekávaný příslib jara 48

cHRyZAnTémA (ťü, jap. kiku), růže východu 64

piVoňkA (šao-jao, mu-tan, jap. šakujaku, botan), nádhera a bohatství 76

loTos (lien-chua, che, fu-rung, jap. hasu), symbol čistoty 86

bRoskVoň (tchao, jap. momo), ochránkyně před zlem 96

sAkuRA (jing), symbol Země vycházejícího slunce 104

jAVoR (feng, jap. momidži), kouzelník podzimu 114

VRbA (liou-šu, jang-liou, jap. janagi), krasavice mezi stromy 122

oRcHiDej (lan, jap. ran), rostlina plná tajemství 130

kosATec (čchang-pchu, jap. šóbu, ajame), ochránce před ohněm 138

mAgnolie (mu-lan, jap. mokuran), královna zahrad 144

VÝbĚR oVÁ bibliogRAFie 150

obDobí čínskÝcH A jAponskÝcH DĚjin 153 Svlačec kvete jen hodinu Duchem se však neliší ničím Od obrovité borovice, Která žije tisíc let...

Ze zenové poezie

Rostliny jsou odedávna nepostradatelnou součástí lidského života. Přinášejí člověku nejen všestranný užitek, ale působí mu potěšení svou krásou a budí v něm úctu ke statečnosti a houževnatosti, s níž plní poslání určené jim přírodou. Podobně jako verše básníků podněcují fantazii a vymaňují naši mysl z šedi každodennosti. Stromy i květiny provázejí člověka proměnami ročních období a jsou nedílnou součástí svátečních chvil. Promlouvají vlastní řečí a mnohé z nich jsou svými vlastnostmi schopné vyjádřit naše niterné pocity, přání i tužby. V minulosti jim byla často přisuzována schopnost ochrany před škodlivými vlivy a zásahy osudu, proti kterým se člověk cítil být bezmocný. Proto obdařil rostliny bohatou symbolikou. Není snad na světě země, která by neměla vlastní květomluvu, jež je jedním ze zdrojů poznání způsobu života a myšlení jejích obyvatel. Soustava tradičních představ je součástí lidového povědomí, a protože bývala v minulosti i důležitou složkou tradičního vzdělání, vytvářela důležité pojítko mezi různými vrstvami obyvatel. Již sama miniaturizace, umění vidět prostřednictvím ma

lého velké, jak je známa z umění bonsají a krajin

na míse, symbolizuje přináležitost člověka k rytmu

vesmírného dění, k tajemství věčnosti a tím je sou

časně i připomínkou pomíjivosti lidské existence.

Vždyť i na nepatrném prostoru keramické bonsa

jistické misky mohou být prostřednictvím symbolů

vyjádřeny prvky pro východoasijské chápání světa

tak nepostradatelné, jakou jsou jin a jang, nebesa

a země, slunce a měsíc.

Cílem této publikace je přiblížit a alespoň zčásti

čtenáři dešifrovat řeč rostlinných symbolů Číny

a Japonska, zemí, jejichž myšlení je odedávna

těsně spjato se světem přírody. Tradice symboli

ky, způsobu, jak „vyjádřit pocit či myšlenku místo

slov věcí“, tam sahají hluboko do minulosti a pře

kvapivě si uchovávají svou platnost i v současné

době, poznamenané zrychlujícím se životním

tempem a všestrannou modernizací. Svědčí o tom

mimo jiné i to, že symboly nadále zůstávají důleži

tou součástí společenského styku. Jejich prostřed

nictvím lze delikátně beze slov popřát přátelům či

příbuzným štěstí, zdraví a dlouhý život. Poslouží

k tomu dobře vybraný a pečlivě zabalený dárek

s květinovým či jiným dekorem, vhodným pro

takovou příležitost. Měřítkem dobrého vychování

je i způsob, jakým je obdarovaný schopen výběr

daru ocenit a pochopit všechny náznaky symbolic

ké mluvy. pře DmluVA Z velkého množství rostlin bylo pro tuto publikaci vybráno třináct rostlin, které mají výrazné symbolické poslání a současně se běžně vyskytují i v naší přírodě. Jsou to bambus, borovice, slivoň, chryzantéma, pivoňka, lotos, broskvoň, sakura, javor, vrba, orchidej, kosatec a magnolie. Ve třinácti kapitolách, doprovázených ilustracemi, je každá rostlina představena v širším kulturním kontextu, objasňujícím její roli v životě Číňanů a Japonců, využití v literatuře, výtvarném umění i jako dekoru na předmětech každodenní potřeby či v kulinářství a medicíně. Okouzlení jistě vyvolají verše, kterými rostlinám vzdali hold básníci toužící po harmonii

a souznění s přírodou, stejně jako kaligrafické tahy,

jimiž dávní i moderní umělci zachytili „duši“ rost

lin, skrývající filozofický podtext.

Způsob vidění a vnímání rostlin, typický pro Čínu

a Japonsko, se výrazně promítl do jejich zahradní

tvorby, v níž se pokora a úcta k přírodě prolíná se

snahou vytvořit přímo umělecké dílo. Spolu s ostatní

mi komponenty, jako jsou kameny, voda a architekto

nické prvky, nabízejí rostliny majiteli či návštěvníkovi

zahrady kromě svého půvabu i škálu dalších vjemů,

neboť se vybírají a vysazují tak, aby přispívaly k at

mosféře místa, k proměnlivosti zahradní scenerie, její

přitažlivosti v jednotlivých ročních obdobích a v růz

ných fázích dne a byly i potěchou svátečných chvil.

Toto pojetí se stalo v posledních letech inspirující pro

naše milovníky zahrad a zahradní architekty. Proto je

součástí textu rovněž výklad o původu každé rostliny,

jejích botanických vlastnostech a způsobu pěstování

v našich klimatických podmínkách.

Věříme, že kniha přispěje ke zvýšení povědomí

a znalostí o Číně, která patří k nejstarším civilizacím

na světě a která ovlivnila za čtyři tisíce let své exis

tence další oblasti Dálného východu, tak také o os

trovní říši, Japonsku, které do pokladnice světové

kultury přispělo svými jedinečnými vklady.

Přejeme hodně zážitků a potěšení z četby i mnoho

pěstitelských úspěchů.

Autoři

Laková mísa s borovicí a čápem, blahopřejný motiv, 20. stol., Japonsko bAmbus (ču, jap. taKe), přítel vZdělanců < Phyllostachys aureosulcata – detail žlutých kmínků Phyllostachys nigra ́Megurochiku ́ V bambusech za oknem zvečera jeseň zpívá...

li p o (p řel. b. mathesius)

Bambus je stavebně jednoduchá, a přitom elegantní travina, která je nedílnou součástí materiálního a také duchovního života obyvatel Číny i Japonska.

Se slivoní, orchidejí a chryzantémou tvoří „čtveřici

urozených“ (š ́ťün-c ́, japonsky šikunši), jež je no

sitelkou vitální síly čchi všech čtyř ročních období

a symbolizuje moudrost, vynikající charakter i vy

rovnanou osobnost dokonalého muže. S borovicí

a slivoní představuje bambus oblíbený motiv „tří

přátel zimy“ (suej-chan san-jou), statečně odrážejí

cích nápor chladu a sněhu. V Japonsku je bambus spojován s mužným odhodláním a neochvějností. Mistr haiku Macuo Bašó (1644–1694) o něm výstižně napsal: Severák Dýchl a potom do bambusu zalezl a ztichl.

(p řel. m. novák)

Phyllostachys nigra ́Megurochiku ́

Životní cyklus bambusu, zmiňovaného již v čín

ských klasických knihách Š‘-ťing (Kniha písní, vzni

kala v 11. až 6. stol. př. n. l.) a Li-ťi (Kniha obřadů,

kompilace textů 2. stol. př. n. l. až 2. stol. n.l.), je pod

le čínské tradice hoden obdivu proto, že i jeho nej

mladší výhonek obsahuje prvek dospělosti, zatímco

nejstarší jeho část má potenciál mládí. Odedávna se

mu připisovala neobyčejná moc, jak vyplývá z bás

ně Setkání s hořkostí (Li-sao), v níž básník Čchü

Jüan (kolem 300 př. n. l.) v jedné z rozhodujících

chvil svého života napsal: „Vzal jsem pár kouzel

ných bylinek, ulomil větévku bambusu a vypravil

se k věštkyni Ling Feng o proroctví poprosit...“

(Přel. J. Vochala)

Kolínka bambusu jsou rezervoárem vitální síly čchi.

Smysluplný je i jeho dutý stvol, neboť jen má-li člověk

stejně prázdné, ničím nezatížené nitro, může pocho

pit tao a dosáhnout ideálního stavu mysli, osvoboze

né od pout materiální existence. Vyplývá to i ze slov

tchangského básníka Po Ťü-iho (772–846): „Rozlomí

me-li bambus, je uvnitř prázdný. Je obrazem mého

nitra.“ Týž básník vyslovil svou lásku k bambusu slo

vy: „Sucho přináší každému starosti. Já se však v té

době nejvíce strachuji o borovici a bambus.“

Schopnost bambusu ohnout se pod náporem větru,

aniž by se zlomil, symbolizovala odolnost a integri

tu. V době dynastie Jüan, kdy byla Čína okupována

Mongoly, měly obrazy malířů-literátů na tento námět

politický podtext, neboť vyjadřovaly odhodlání vzdě

lanců přežít politickou diskriminaci, jíž byli vystaveni. Je známo, že se již poměrně dlouho před začátkem našeho letopočtu v Číně používaly pro psaní úředních dokumentů bambusové destičky a záznam se prováděl bambusovým „perem“ namočeným do šťávy „lakového“ stromu čchi-šu (Rhus vernicifera). Těmto destičkám se dávala přednost před dřevěnými, protože bambus byl trvanlivější, a významně tak přispěl k rozvoji čínské civilizace, jak o tom svědčí i to, že se za jedny z nejstarších čínských análů pokládají Bambusové knihy (Ču-šu ťi-nien). Tři přátelé zimy, oblíbený blahopřejný motiv, znázorňovaný v mnoha variantách (Čeng Čung, Čao Pej-šeng: Ťi siang tchu-an še-ťi). 2004, Čína

Bambus je symbolem stáří, protože je po většinu

roku zelený. Bývá však zmiňován i v souvislosti

s mládím. Japonští básníci hovoří ve sbírce Man

jóšú (2. pol. 8. stol.) o „dívce svižné jak proutek

mladého bambusu“ nebo „princi urostlém jako

mladý bambusový kmínek“.

Společně se slivoní představuje bambus muže

a ženu a je výrazem lásky a manželského štěstí. Ob

rat „zelená slivoň a bambusový koník“ (čching-mei

ču-ma) znamenal lásku od dětství, kdy dívky připo

mínaly slivoňky a nejoblíbenější hračkou chlapců

byl bambusový koník. Když dvojici potkalo to štěstí,

že její vzájemná náklonnost byla završena manžel

stvím, říkalo se, že dosáhla „dvojité radosti bambusu

a slivoně“ (ču-mej šuang-si). V japonském románu

Příběhy prince Gendžiho od Murasaki Šikibu (975 až

asi 1031) se naopak ženy, snadno podléhající muž

ským tužbám, přirovnávají k „ledové krupce na mla

dičkém bambusu, který roztaje, jen co ho utrhnete“.

Na vznešenosti dodává této rostlině i to, že čínský

výraz pro bambus ču je homofonní se slovem „blaho

přát“. Jeho stvol je jedním z atributů v Číně a Japon

sku uctívané bohyně milosrdenství Kuan-jin (japon

sky Kannon). Bambusu je také připisována schopnost

zahánět démony. V minulosti se v době příchodu

nového roku házely části jeho kmínku do ohně, kde

s výbuchem explodovaly. Tím se zastrašovaly zlé síly

a nastoloval se klid a mír v zemi. Nebylo náhodou, že

dopisu, přinášejícímu rodině dobré zprávy, se říkalo

„bambusové poselství míru“ (ču-pao pching-an). Specifická symbolika je spojena s bambusovými výhonky. Protože sün (výhonek) zní podobně jako sun (vnuk), staly se mladé voňavé výhonky součástí svatebního kupletu „zelený bambus plodí výhonky, červená slivoň rodí plody“ (lü ču šeng sün, chung mej ťie š ́), vyjadřujícího přání, aby manželé měli početné potomstvo. K bambusovým výhonkům se pojí i příběh o siao – oddanosti dětí k rodičům, jedné z nejdůležitějších konfuciánských ctností. Vypráví se v něm o tom, jak syn, jehož nemocná matka dostala uprostřed tuhé zimy chuť na polévku z bambusových výhonků, skrápěl slzami zmrzlou půdu v bambusovém háji tak dlouho, až z ní odměnou za jeho oddanost vonné výhonky opravdu vyrašily. Z této epizody vyplývá, že bambusové výhonky odedávna patřily k pochoutkám čínské kuchyně. Obohacují ji především v jarním období, kdy vyrážejí a jsou nejlahodnější. Je však známo, že již v minulosti se v provincii Šen-si pěstovaly k potěše gurmánů i zimní odrůdy. Za nejchutnější se pokládaly výhonky skvrnitého bambusu z Chu-nanu, o kterém se věřilo, že skvrny na jeho listech jsou stopami po slzách, které ronily nad hrobem legendárního císaře Šuna jeho dvě manželky. K umocnění chuťových požitků přispívají i bambusové listy. Vkládají se do podnes oblíbeného alkoholického nápoje zvaného Bambusový list, jemuž dodávají příjemnou nazelenalou barvu. Psal o něm již za Tchangů Po Ťü-i (772–846) ve svém nostalgickém vzpomínání na krásy Číny v oblasti Ťiang-nan (Na jih od Dlouhé řeky):

Po Chang-čou se mi zjevil

Wuský palác v celé pýše.

Lahodný mok tam pijí,

Zvou ho Bambusový list

a tím přetékají číše.

(p řel. j. kolmaš)

V japonském románu Příběh prince Gendžiho je

v kapitole Příčná flétna zmíněna epizoda, jak malý

chlapeček, ještě batole, kterému se právě proklubá

vají zoubky, začne ve vznešeném dvorském pro

středí zcela bezelstně okusovat bambusové výhon

ky, jež dal excísař posbírat v horách i s kořínky

a „jsa štván láskou a touhou“ poslal je s modlitbou

na rtech dceři, aby pochopila, co pro něho zname

ná. Chování roztomilého dítěte, oblečeného v te

nounké bělostné šatičky, vnáší do atmosféry nabité

emocemi uvolnění.

K zažloutlým a do špičky vybíhajícím bambusovým

výhonkům se přirovnávaly štíhlé ženské prsty.

Svým tvarem výhonky rovněž připomínaly „třípal

cové zlaté lotosy“ (san-cchun ťin-lien), jak se nazý

valy deformované nožky čínských žen, pokládané

za vrchol krásy.

Číňany i Japonce vždy přitahovala prostá elegance

bambusu přímo stvořeného k tomu, aby byl

ztvárněn tahy černé, místy došeda odstínované

tuše na ploše bílého svitku papíru či nažloutlého

hedvábí. Byl proto jedním z hlavních malířských

námětů. Monochromní malba této traviny (mo-ču) se v Číně rozvinula v období dynastie Sung. Její vznik je opředen legendou. Jedné měsíční noci prý spatřila paní domu Li, jež žila v období Pěti dynastií a proslula vzdělaností, na okně vylepeném papírem stín bambusu. To ji inspirovalo k tomu, aby ho místo barvami namalovala pouze černou tuší. Když si pak své dílo pozorně prohlédla, uvědomila si, že černobílý obraz dokonale vystihuje podstatu bambusu. Nutno podotknout, že metoda malby, při níž se kontury bambusu vytvářely tuší (kou-luo fa) a posléze se vyplňovaly barvou, byla rozvinuta již za tchangské doby a obliby nepozbyla ani později. Linie bambusového stvolu, ochotně a pružně se podrobujícího závanům větru, měly mnoho společného s plynulostí kaligrafických tahů. Bambus se zachycoval štětcem v nesčíslných variantách, a to nejen samostatně, ale i společně s borovicí, slivoní, sakurou a chryzantémou a velmi často i v sousedství kamenů či skalisek. Ze zvířat s ním byl tradičné spojován tygr. Malování bambusu se podobalo obřadu. Malíř nesměl od okamžiku, kdy se jeho štětec dotkl hedvábí či papíru, zaváhat. Síla, jež uvedla štětec do pohybu, měla vytrysknout z nejhlubších zdrojů jeho duše. Monochromní malba bambusu nesla filozofický podtext a byla výrazem spřízněnosti umělcova charakteru s kultivovaností bambusu. I malování listů vyžaduje zkušenost a cit. Nejtěžší je nanášet je na papír či hedvábí pevnými tahy

Červený bambus, Sbírka dekorovaných dopisních papírů ze Síně deseti

bambusů (Š ́-ču čaj ťien-pchu), dílo poprvé vydáno 1644–45, Čína

14

štětce. Jen tak lze docílit kvality plnosti (š ́) a sou

časně navodit v harmonickém souladu s ní i dojem

prázdnoty (sü), hodnoty, jež byla v čínském umění

vysoce ceněna.

Bambus byl znakem těch čínských vzdělanců, kteří

toužili po svobodě, po návratu k přírodě a uchylo

vali se proto, znechuceni veřejným životem, k učení

taoismu. Z toho vyrostlo ve 3. století, jež bylo obdobím

společenského rozvratu, myšlenkové hnutí „učení

o mystickém“ (süan-süe) a právě tehdy vznikla skupi

na Sedmi moudrých z bambusového háje (Ču-lin čchi

sien). Byli to básníci, kteří se scházeli v bambusovém

lesíku na sever od Luo–jangu, hlavního města dy

nastie Wej. Svým chováním projevovali nesouhlas se

společenskými konvencemi tehdejší doby a bambus

byl zrcadlem jejich duše. Nejvíce z nich se proslavili

Ťi Kchang (223–262) a Žuan Ťi (210–263), pokládaný

za zakladatele této skupiny, která svou tvorbou ovliv

nila pozdější básnické generace.

Podobný přístup k životu mělo v tchangské době

i Šest bezstarostných z bambusového údolí (Ču

čchi liou-i). Tito básníci, k nimž patřil i proslulý

Li Po (701–762), uctívaný pro své nadání jako vtě

lení hvězdy Venuše, se uchýlili do údolí hory Cu-laj

v Šan-tungu, známého krásnými bambusy, kde

skládali básně, pili a bezstarostně se veselili, jak je

zachytil na svém obrazu jeden z mingských malířů. Bambus a jiné rostliny v zahradě, brokát, Chang-čou, 20. stol., Čína

15

Bambus po celý život miloval již před nimi Wang

Chuej-č ́, syn známého kaligrafa Wang Si-č ́a

(321–379, nebo 307–365), který na otázku, proč

tráví tolik času mezi bambusy, odpověděl: „Ne

mohu být ani den bez tohoto ušlechtilého přítele.“

V análech dynastie Ťin se zachoval záznam, že se

tento vzdělanec jednou doslechl o jistém uroze

ném muži, který měl u svého domu zvláště krásný

bambus. Okamžitě nasedl do nosítek a vydal se

na cestu, aby rostlinu uviděl na vlastní oči. Když

přijel na místo, posadil se do bambusového háje,

kde dlouho deklamoval verše a prozpěvoval si. Pán

domu mezitím poručil sluhům, aby zametli dvůr

a čistě vymyli síň, zatímco on sám posléze vyšel

ven a pozval hosta dovnitř. Wang Chuej-č ́ však dě

lal, jako by neslyšel, a prodléval dál v háji. Když ko

nečně odtamtud vyšel, hostitel ho požádal, aby ještě

zůstal a těšil se pohledem na bambus. Wang mu

rád vyhověl. Tchangského malíře a básníka Wang

Weje (699 až 759) tato epizoda inspirovala k básni,

v níž je verš: „Hledím na bambus, proč bych se ptal,

pán domu kde je?“

Obdiv k bambusu vyjadřoval ve svých básních

také tchangský básník Po Ťü-i, přezdívaný Blažený

nebešťan, který i v době, kdy byl úředníkem, dával,

pokud mu to jeho povinnosti dovolovaly, přednost

ústraní. V něm se těšil tím, jak nám o tom ponechal

svědectví ve svých verších, že „bambusů nasázel

Výzdoba vnitřní strany víčka lakové nádobky, 19. stol., Japonsko

Šálek na čaj, keramika s dekorem červeného bambusu na bílém

podkladu, 20. stol., Japonsko

+

víc než sto stvolů“ a „obcházel okolo záhonů celičký

den“, a pak sám „vedle okna spal a poslouchal zvuky

podzimního vánku ve větvích“. V takových chvílích

byl šťastnější než bájný císař Si. V „Písni o tom, jak

se maluje bambus“ vyjádřil obdiv svému příteli,

malíři Siao-langovi, který „když bambus maluje,

ve větvích život je, v listí pohyb znát“. V básni

nazvané „Bambus před oknem Li Che-jün“ žádá:

Neřežte, prosím,

štíhlý bambus

pod mými okny,

ať už na flétnu

či na rybářský prut.

V zimě,

až tráva zežloutne

a květy opadnou,

bude tak krásný

pod bílým sněhem.

(p řel. F. stočes)

Bambus a ptáci, francouzská tapeta (detail) podle čínského vzoru, 18. stol., Francie Elegance této traviny hluboce ovlivnila myšlení sungského malíře, kaligrafa a básníka Su Tung-pchoa (1037–1101). Jeho obrazy prosluly tím, že působily dojmem mistrné spontánnosti, a pozdější malíři bambusu mu z úcty k jeho umění dedikovali svá díla. V eseji o tom, jak malovat bambus, Su napsal: „Současní malíři malují bambus kolínko za kolínkem, list za listem. Nejsem si jist, co dobrého z toho může vzejít. Chcete-li opravdu namalovat bambus, musíte ho nejprve poznat tak dokonale, abyste ho měli v hrudi. Teprve potom se chopte štětce, soustřeďte se a dejte se okamžitě do práce. Malujte rychle v souladu s vlastní představou, tak jako se krkavec vrhá na zajíce vyskočivšího z úkrytu. Zaváháte-li jen okamžik, všechno je ztraceno.“ Jeho slova „mít bambus v hrudi“, „siung jo ču“, se stala dodnes užívaným rčením ve významu „proniknout k podstatě věci, mít promyšlenou koncepci díla“. Jindy zase tento všestranný umělec napsal: „Když víno osvěží mé zprahlé vnitřnosti, vyrazí z nich špičaté výhonky, a z mého ledví a plic se rodí bambusy a kameny. Rozrůstají se a pudí mě zevnitř, abych je maloval.“ Nesmrtelným se stal i jeho výrok: „Mohu se obejít bez masa, ne však bez bambusu. Bez masa člověk hubne, bez bambusu pozbývá ušlechtilosti.“

Bambus kaligrafickým nápisem, dekor na víku kamene na roztírání

tuše, 19. stol., Čína 18



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist