načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Rose a ztracená princezna - Holly Webbová

Rose a ztracená princezna
-15%
sleva

Kniha: Rose a ztracená princezna
Autor:

Další kouzelné dobrodružství s odvážnou Rose!Malá Rose otáčí listy starodávné knihy kouzel a zaříkadel a sotva dokáže uvěřit, jak moc se její život změnil. Ještě nedávno byla ... (celý popis)


hodnoceni - 79.2%hodnoceni - 79.2%hodnoceni - 79.2%hodnoceni - 79.2%hodnoceni - 79.2% 100%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: COOBOO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2012-04-11
Počet stran: 264
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 261 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Rose and the lost princess
Spolupracovali: přeložila Petra Nagyová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788074471568
EAN: 9788074471568
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Další kouzelné dobrodružství s odvážnou Rose!
Malá Rose otáčí listy starodávné knihy kouzel a zaříkadel a sotva dokáže uvěřit, jak moc se její život změnil. Ještě nedávno byla jen jednou z mnoha dívek v chudém sirotčinci svaté Brigity a teď je žačkou slavnéhomága, králova nejvyššího kouzelníka. Pak ale náhle zmizí milovaná princezna a celá země je v ohrožení. Síly temné magie nabývají na moci a jen Rose může pomoci. Podaří se jí najít princeznu, dřív než bude pro všechny příliš pozdě?

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Emily Pierková a tajomná truhlica Emily Pierková a tajomná truhlica
Webbová Holly
Cena: 108 Kč
Emily Pierková a tajomné zrkadlo Emily Pierková a tajomné zrkadlo
Webbová Holly
Cena: 119 Kč
O ztracené Rosičce O ztracené Rosičce
Webb Holly
Cena: 108 Kč
Maxíkovo dobrodružství Maxíkovo dobrodružství
Webb Holly
Cena: 108 Kč
Lily a kouzlo zrádců Lily a kouzlo zrádců
Webbová Holly
Cena: 169 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

1

Rose se opřela o okno a užívala si chvilku klidu.Prohlížela si poslední zhnědlé lístky vistárie, která se po zdivyšplhala až sem, a cítila na tváři chladivý dotek hladkého skla.

Trochu nadskočila, když se jí o ruku začala prudce třít hebká kočičí hlava. Vzápětí jí Gus vyskočil na klína tlapkami jí hnětl zástěru, jako by to bylo těsto.

„Ochlazuje se,“ poznamenal, když se konečně usadil. „Cítím ve vzduchu sníh.“

Rose překvapením zamrkala. „Myslíš? Je přece teprve říjen. Není na sníh trochu brzy?“

Gus se rozvalil na záda a zívl. V tlamičce se objevil jasně růžový jazýček a řada ostrých zubů. Bříško měl pěknězakulacené, měkoučké, porostlé hebkými chomáčky.Úhledně si na  něj složil tlapky. Rose měla chuť ho po  něm pohladit, ale bála se, aby ji Gus za to možná až příliš důvěrné gesto neškrábl.

„Můžeš, jestli chceš,“ zavrněl a na okamžik otevřeloranžové oko. „Mám zrovna velkorysou náladu.“

Rose ho však místo toho pohladila hřbetem rukypo sametové tlapce a povzdechla si.

„Copak je?“ zeptal se Gus a  tentokrát otevřel na okamžik modré oko.

„Jsem jen unavená...“ zamumlala Rose.

Gus si podrážděně odfrkl a  otevřel obě oči, aby si ji prohlédl. „To je ovšem jen tvoje vina, když jsi tak směšně tvrdohlavá. Proč trváš na  tom, že tu budeš pracovat jako služebná, a zároveň se budeš i učit na kouzelnici, tonepochopím. Musíš si vybrat jedno, nebo druhé.“

Rose neodpověděla. Už jí to říkal několikrát, ale dnes se cítila tak vyčerpaná, že by možná i připustila, že mápravdu. Často ji měl, díky svému kočičímu instinktu v kombinaci s pořádnou porcí kouzel. Přesto však bylo zvláštní nechat si radit od kočky.

„Vidíš! Měl jsem pravdu,“ mňoukl vítězoslavně Gusa postavil se jí v klíně na zadní, zatímco přední tlapky opřel o sklo.

Rose se sice dívala z okna, ale ani nevnímala, co tam vidí. Otřásla se a upřela oči na stromy v parku na náměstí.Obloha zbledla a z mraků se pomalu snášely veliké bílé vločky.

„Sněží!“ vřítil se do pokoje Freddie poté, cos bouchnutím rozrazil dveře. „Vidíš? Opravdu sněží. A je i dost zima, tak to neroztaje.“

Rose na něj udiveně pohlédla. Tmavé oči se mu třpytily vzrušením a tváře měl červené, jako by závodil do schodů. Byl to přece jen sníh. Rose si ani nebyla jistá, jestli z toho má radost. Byl sice krásný, ale tak nějak i  hrozivý – padající vločky se snášely k zemi s děsivou nevyhnutelností. Jako by měly padat děj se co děj a zadusit všechno, co by jim stálo v cestě. Rose se otřásla nelibostí. Nesmysl. Byl to přece sníh. Prostě rozmar počasí.

„Ty nemáš radost?“ zeptal se jí Freddie a trošku sezamračil. „Vždyť sněží!“ Ale jakmile to vyslovil, tvář se murozjasnila, jako by něco takového nedokázal říct bez úsměvu.

Rose s  pochybami pozorovala, jak přitiskl dlaně na sklo a  hladově zíral na  tančící vločky. Proč tak vyvádí? Sněží snad každý rok, pokud ví. Pro holku ze sirotčince nevěstil sníh nic dobrého. Znamenal jen to, že v ložnici pak dívky měly takovou zimu, že si do  postele zalézaly po  třech, aby se pod dekou netřásly samy. A  zamrzala voda na  mytí. Když chodily ve  sněhu do  kostela, nikoho ani nenapadlo se koulovat. Měly mokré nohy, protože jim sněhová břečka prosákla záplatovanými botamidovnitř. To byl asi ten rozdíl, pomyslela si. Pro Freddieho znamenal sníh sněhové bitvy, sáňkování nebo výlety na zamrzlý rybník, kde se bruslilo. Když pak přišel domů, pravděpodobně dostal na zahřátí kakao.

„Vypadá to na pořádnou zimu,“ řekla mu Rose škrobeně a on zavrtěl hlavou.

„Upřímně, Rose, ty jsi vážně šílenej morous,“zamumlal pohrdlivě a  nepřestával sledovat vločky, od  kterých nemohl odtrhnout oči.

Rose se usmála. Občas ji štvalo, že Freddie nemá ani tušení, jaké má štěstí. Ale nebyla to vlastně jeho chyba. Prostě se tak narodil – do  rodiny s  dlouhou kouzelnickou tradicí. A s penězi. Stejně jako se ona náhodou narodila do  rodiny, která si nemohla dovolit si ji nechat. Anebo to možná ani nebyla rodina, to nevěděla. Třeba to byla jen osamělá dívka, která kdesi našlastarý rybářský košík, do  něj ji pak položila a  nechala ji na hřbitově.

Když Rose zrovna nebyla tak unavená, cítila, že taky měla štěstí. Dostala se ze sirotčince mnohem dřív nežvětšina dívek a dostala možnost zaučit se jako služebnáv londýnském sídle pana Aloysia Fountaina, hlavního kouzelnického poradce při státní pokladně. Rose byla nadšená. O  tomhle vždycky snila: o  opravdovém zaměstnání, kde si sama vydělá na živobytí a nebude muset spoléhatna almužnu. A pak zjistila, že dokáže i trochu kouzlit, a tím se zase všechno úplně změnilo.

Bylo zvláštní, že dva lidé, co prožili tak odlišná dětství, teď byli spolu v  učení. Co se společenského postavení týče, Rose se s Freddiem samozřejmě nemohla srovnávat. A asi ani nikdy moci nebude. Ale v kouzlení ho v lecčems i  předčila. To taky bylo celkem neuvěřitelné. Téměř jistě to totiž dokazovalo, že alespoň jeden z jejích neznámých rodičů musel být kouzelník. Pan Fountain jí to naznačil na  jejich první hodině, takže Rose pak o  rodičích přemýšlela víc než kdy předtím. Teď už o  nich tedy věděla alespoň něco. Nebo přinejmenším o jednom z nich.Předtím to byla jen nejasná souvislost s  rybami. Ovšem zdědit kouzelnické schopnosti bylo mnohem zajímavější, než zdědit rybářský prut.

V sirotčinci si o svých rodičích nikdy nicnenalhávala, na rozdíl od mnoha jejích kamarádek. Ne, mnohem lepší bylo spolehnout se sama na sebe, což vždyckydělala. Nechtěla ztrácet čas zbytečnými otázkami, na které stejně nemohla dostat odpovědi. Leda by je snaddokázala z  něčeho vyčíst. Mezi její nové schopnosti patřilo i vytváření zvláštních obrazů na  lesklých plochách. Některé výjevy byly pravdivé, ale jiné si Rose neuměla vyložit. Nejspíš na nich bylo také něco pravdy, jinak by se přece neobjevily.

Mohla by tak spatřit svoje rodiče? Kdyby se dostsnažila a našla to správné místo, kam se zadívat? Ale chtěla to vůbec? Rose si nebyla jistá, že chce vědět, proč ji tehdynechali u toho válečného památníku. Co kdyby to bylo proto, že se jim prostě moc nezamlouvala? Nebo proto, že se jim přihodilo něco strašného?

Jenže čím víc Rose odhalovala své kouzelnické schopnosti, tím ji její rodina a  minulost víc lákaly. Jakmile se ocitla sama v  pracovně pana Fountaina, už pokukovala po zrcadlech, stříbrných mísách nebo té zvláštní perleťové podložce... Dobře věděla, že kdyby se jen trochu snažila, dokázala by v nich svoje obrazy vidět.

„Kéž by si pospíšil. Chci jít ven, než se setmí. Kde je, Rose, nevíš? Rose!“ Freddieho hlas se přiostřil a  Rose se s provinilým výrazem odvrátila od sněhových vloček.

„Cože?“

„Kde je pan Fountain?“ opakoval netrpělivě Freddie. „Už je za deset minut půl čtvrté. Kde může být? No tak, Rose, vy tam dole v kuchyni přece víte všechno! Kde tedy je?“

„Měl na oběd hosta. Kohosi z paláce. SlečnaBridgesová z  toho byla celá vedle a  já s  Billem jsme včera museli leštit všechno stříbro. Kontrolovala to. Dokonce i to, co se nikdy nepoužívá, jako ten divný hrnek s knírem,“stěžovala si Rose nabručeně. Bill, který se tu zaučoval na sluhu, a tak tu byl jako „děvečka pro všechno“, jí hned první den prozradil, že ačkoli by každý týden měli leštit všechnostříbro, on nikdy všechno neleští. Až na  výjimečné případy. K  návštěvám z  paláce, i  když nešlo přímo o  královskou krev, se však očividně museli chovat královsky, takženaleštěné muselo být všechno.

Freddie se zamyslel. „To by mě zajímalo, kdo to je. Můj bratranec Raphael dělá u  dvora osobního asistenta, takže pár lidí odtamtud znám.“

Rose na něho zírala s vykulenýma očima. „Tvůjbratranec pracuje pro krále? Co je to osobní asistent?“

Freddie si odfrkl. „Poskok, podle Raphaela. Ale on je to takový trouba. Snílek. A není ani kouzelník. Jez matčiny strany.“

Rose se neubránila úsměvu. Jestli byl podle Freddieho někdo trouba, pak to tedy musel být pořádný blázen. Sám Freddie přece schválně padal ze schodů, aby zjistil, jestli umí létat. (Téměř se mu to podařilo, ale byla to hloupost. Tvrdil, že je to v  zájmu vědeckého zkoumání a  že vědci musí podobná rizika podstupovat. Rose si o  tom myslela svoje.) Nicméně Freddie zmínil zajímavou věc.

„Takže tvoje matka není kouzelnice?“ zeptala sezvědavě. „Jen otec?“

„Ano,“ usmál se Freddie. „Ale máma kouzla zbožňuje. Otec se jí dvořil tím, že u jejích rodičů v obýváku nechal z koberce vyrůst růže a ona na místě přijala jeho nabídku k sňatku. Tedy ne že by měla jinou možnost,“ dodal rychle. „Papá má velmi elegantní licousy.“

Rose se musela smát a nedokázala přestat. Představovala si Freddieho otce jako Freddieho – uhlazeného, malého, blonďatého a k tomu s bujnými výstavními kotletami.

„Přestaň, Rose! Už slyším pana Fountaina.“ Freddie se na ni zamračil, zatímco ona se na lavičce mezi okny pořád ještě chichotala, a tak jen znechuceně zavrtěl hlavou.

Rose se postavila a snažila se zhluboka nadechnout, ale představa fousatého Freddieho ji pronásledovala dál. Konečně se pohnula klika na dveřích a to ji rozptýlilo. Rose vzrušením poskočila. Kouzelnické hodiny zbožňovala a únava na tom nemohla nic změnit. Navíc dnes jim pan Fountain slíbil, že ji s Freddiem naučí skutečné zaklínadlo. Rose zaťala nehty do dlaní. Chtěla být stejně klidnáa vyrovnaná jako Freddie, který by se místo učení asi raději kouloval, ale nedokázala postát. Najednou si uvědomila, že už cítí vůni pana Fountaina, a v tu chvíli se otevřelydveře. Byla to směs doutníkového kouře, velmi drahé kolínské a  k  tomu nádech mocných, smrtelně nebezpečných, ale nádherných kouzel...



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist