načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Romeo a Julie / Romeo and Juliet - William Shakespeare

Romeo a Julie / Romeo and Juliet

Elektronická kniha: Romeo a Julie / Romeo and Juliet
Autor:

Nejslavnější milostný příběh všech dob.
Titul je skladem - ke stažení ihned
Jazyk: cs,en
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  158
+
-
5,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Nakladatelství Romeo
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 203
Rozměr: 22 cm
Vydání: 4., přeprac. vyd.
Spolupracovali: přeložil Jiří Josek
Jazyk: cs,en
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-865-7329-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dvojjazyčné vydání Shakespearovy tragédie v překladu Jiřího Joska.

Popis nakladatele

Nejslavnější milostný příběh všech dob.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

ROMEO


ROMEO

AND JULIET

W I L L I A M

S H A K E S P E A R E

ROMEO

A JULIE

N A K L A D A T E L S T V Í R O M E O


P Ř E D M L U V A

R

omeo a Julie je vedle Hamleta snad nejslavnější a nejznámější

divadelní hrou všech dob. Příběh dvou veronských milenců se už

přes čtyři sta let hraje současně ve stovkách divadel po celém

světě, byl mnohokrát zfilmován, stal se námětem baletů, oper,symfonických básní i muzikálu West Side Story .

Shakespeare ovšem příběh sám nevymyslel. Jako u řady jiných svých her (a jako mnozí jeho kolegové v té době) vycházel při psaní tohoto dramatu z adaptace starší, osvědčené látky. Mnoho motivů obsažených ve hře bylo známo již z antických zpracování, existuje i velice podobný příběh italský z konce 15. století. Poprvé ale tragický příběh Romea z rodu Monteků a Giulietty z rodu Capuletů z Verony jako novelunapsal v roce 1530 italský autor Luigi da Porto. Ve Španělsku se stejná látka vyskytuje v úpravě Lope de Vegy, existují také verze německé, francouzské i jiné.

Do Anglie příběh dorazil ve francouzské adaptaci italské novely Mattea Bandella (z roku 1554), a ta se pak stala základem epické básně Arthura Brooka Tragická historie Romea a Julie (The Tragical History of Romeus and Juliet) z roku 1562, kterou Shakespeare dozajista znal a jíž se dal přímo inspirovat. Bandellův příběh, který v překladu Williama Paintera vychází v Anglii ve sbírce Palác potěchy (The Palace of Pleasure) jen o pár let později, už k dramatikovu pojetí nic podstatného nepřidal. Stranou literární geneze hry zůstává i fakt, že právě v době, kdyShakespeare píše svou verzi této látky, italský historik Girolamo de la Corte popisuje příběh jako historickou skutečnost a zasazuje ho do roku 1303. Prospěl tak především turistickému ruchu ve Veroně, kam z celéhosvěta přijíždějí lidé, aby si prohlédli Juliin balkon i hrobku a město milenců, jejichž tragický osud v Shakespearově podání o tolik přerostl reálnou historku z veronské „černé kroniky“.

Bylo by možná zajímavé porovnat Brookovu báseň jako hlavní pramen se Shakespearovým zpracováním a všímat si, jakými prostředky dokázal Shakespeare vytvořit z konvenčního dobového příběhu dílo, které překonává věky. Upozorněme alespoň na některé hlavní rozdíly.

Rozhodujícím posunem je už Shakespearův renesančně svobodomyslný pohled na svět, tak protikladný středověkým ideálům askeze,

5

Přeložil Jiří Josek

Translation, Preface, and Commentary © Jiří Josek, 1985, 1998, 2000, 2007, 2012

ISBN 978-80-86573-29-8


dospělost, své odhodlání, svůj osud. Dokonce i otce Lorenza motivuje

láska – láska křesťanská, v jejímž jménu by rád usmířil znepřátelené

rody. A jakože u Shakespeara není žádná postava jednoznačná, anitento moudrý a laskavý mnich není vzorem všech ctností, ale je to člověk

s lidskými slabostmi a chybami. Životnost Shakespearových postav je

dána právě tím, že autor ve svých hrách neinterpretuje skutečnost podle

nějakého etického, filozofického či jiného apriorního názoru, ale jako

by ji přímo vytvářel, a to tak plastickou a vrstevnatou, že každá doba

a každý člověk v ní nachází svůj obraz. K tomu mu jako nástroj slouží

jeho bohatý a tvárný jazyk, který zejména v této hře dosahuje nebývalé

pestrosti.

Shakespeare napsal veršované drama, jehož obě složky, poetická idramatická, jsou v rovnováze. A jak se v ostrých střizích střídají postavy,

nálady a zákruty děje, tak se vedle sebe ocitají – vždy v souladu se svou

dramatickou funkcí – polohy výsostné lyrické poezie i obhroublé prózy,

slova vznešená i vulgarismy, místa bombasticky ornamentální, lascivní

popěvky, slovní hříčky, omletá klišé i originální metafory.

Romeo a Julie , dílo přibližně z roku 1596, jímž autor vstupuje do

středního období své tvorby, je tragédií lásky, kterou zahubí prostředí

poznamenané zakořeněnou záští. Ústřední dramatický konflikt, který se

na různých rovinách projevuje rovněž jako střet mladých a starých, citu

a rozumu, neodvratného osudu a svobodné volby, vrcholí poznáním

o lidské nepoučitelnosti, jíž se v nerovném boji může vzepřít pouze

milostný cit dvou mladých lidí jako hodnota ze všech nejvyšší.

JIŘÍ JOSEK

7

6

poslušnosti a přísně pojímané víry. Zatímco Brooke svou básní varuje

před mladickou nerozvážností a na osudu milenců ukazuje, jak trudné

konce může mít ukvapenost a nerespektování daných pořádků, Shakespeare proti všem řádům a pravidlům straní velkému lidskému citu.

Nechává své hrdiny, aby se ve jménu lásky dopouštěli leckterých

zapovězených skut ků, ať už je to tajný sňatek proti vůli rodičů, protizákonná koupě jedu, či dokonce sebevražda, a naopak ukazuje, jak

fatální důsledky může mít lpění na zásadách rodové cti povýšených nad

zákon.

Shakespeare zahajuje hru banální rvačkou, soustřeďuje příběhodehrávající se původně v několika měsících do období čtyř až pěti dnů

a milencům přitom dopřává jedinou společnou noc, čímž docilujemnohem dramatičtějšího spádu děje a podtrhuje horoucnost mladé lásky.

Akcentuje nenávist obou rodin, nechává své hrdiny prožívat stavy

úzkosti a neblahého tušení, vnáší tak do hry napětí a připravuje půdu

pro tragické vyvrcholení. V jediné scéně na plese spojuje příslib šťastné

budoucnosti dvou zamilovaných s hrozbou kruté pomsty od nenávistného Tybalta.

Výrazně prokresluje jednotlivé postavy. Z Mercuzia, jenž se básní

Arthura Brooka sotva mihne, vytvořil Shakespeare charakterní postavu,

kterou, jak údajně sám řekl, „musel zabít, aby mu Mercuzio nezabil

hru“, tak silně totiž na sebe tento vtipálek, pozér a šarmér poutá

pozornost a odvádí diváka od hlavního pásma děje. Chůvu vybavil

zemitostí, humorem, ale i pozoruhodnou amorálností, z paní Capuletové udělal chladnou, odtažitou dámu a z otce Capuleta náladového

cholerika, takže Julii, kterou oproti básni učinil o dva roky mladší, zba -

vil opory rodinného zázemí a postavil ji, v jejích čtrnácti letech, tváří

v tvář neřešitelnému dilematu samotnou a bezbrannou.

Kontrastováním prvků tragických i komických, vznešených i nízkých,

jak v kompoziční výstavbě hry, tak v charakteristikách jednotlivých

postav, a povýšením paradoxu a kruté ironie na princip lidského osudu

pak docílil nebývalé hloubky a všeplatnosti tohoto díla, jehoždvojjediným tématem je nenávist a láska v nejrůznějších podobách. Stačídrobné hašteření sluhů, aby se zvedla stavidla nahromaděné zášti a započal

neodvratný proces zkázy. Na poli lásky zas Shakespeare rozehrávávšechny její myslitelné valéry. Jinak nahlíží lásku bodře obhroublá chůva se

svým utilitárním přístupem, jinak Mercuzio, lascivní cynik a mizogyn,

jinak Romeo, který od platonického vzývání zprvu jedné a hned druhé

krásky dospěje až v důsledku tragických okolností k hluboceprožívanému citu, a jinak Julie, která v lásce bez váhání nachází samu sebe, svou


ROMEO

AND

JULIET

ROMEO

A

JULIE


O S O B Y

ESCALUS, veronský vévoda

MERCUZIO, mladý šlechtic, příbuzný vévody a přítel Romea

PARIS, mladý šlechtic, příbuzný vévody

MONTEK, hlava veronské rodiny znepřátelené s rodinou Capuletů

PANÍ MONTEKOVÁ

ROMEO, Montekův syn

BENVOLIO, Montekův synovec a přítel Romea

ABRAHAM, Montekův sluha

BALTAZAR, Romeův sluha

CAPULET, hlava veronské rodiny znepřátelené s rodinou Monteků

PANÍ CAPULETOVÁ

TYBALT, synovec paní Capuletové

BRATRANEC CAPULET, starý pán

JULIE, Capuletova dcera

CHŮVA

PETR, sluha Juliiny chůvy

SAMSON

GREGORY

KASTRÓL

ANTON

OTEC LORENZO, františkánský mnich

BRATR JAN, františkánský mnich

LÉKÁRNÍK

TŘI HUDEBNÍCI

PÁŽE hraběte Parise

CHÓR

Veronští měšťané, masky, světlonoši, stráže, pážata, sloužící.

Místa děje: Verona, Mantova.

11

10

D R A M A T I S P E R S O N A E

ESCALUS, Prince of Verona

MERCUTIO, kinsman to the Prince and friend to Romeo

PARIS, a young nobleman, kinsman to the Prince

MONTAGUE, head of a Veronese family at feud with the Capulets

LADY MONTAGUE

ROMEO, son of Montague

BENVOLIO, nephew of Montague and friend to Romeo

ABRAHAM, servant to Montague

BALTHASAR, servant to Romeo

CAPULET, head of a Veronese family at feud with the Montagues

LADY CAPULET

TYBALT, nephew to Lady Capulet

COUSIN CAPULET, an old man

JULIET, daughter to Capulet

NURSE

PETER, servant to Juliet’s nurse

SAMSON

GREGORY

ANTHONY

POTPAN

FRIAR LAURENCE, a Franciscan

FRIAR JOHN, a Franciscan

AN APOTHECARY

THREE MUSICIANS

PAGE to Paris

CHORUS

Citizens of Verona, maskers, torchbearers, guards, pages, attendants.

Scene: Verona, Mantua.

} }

servants to Capulet

sloužící z domu Capuletů


P R O L O G

Vystoupí Chór.

CHÓR Dva rody, oba stejně vznešené,

jež proti sobě léta vedou boj,

zas vyvolaly v krásné Veroně

ze staré zášti nový nepokoj.

Z prokletých beder obou nepřátel 5

zrodil se nešťastný pár milenců

a pouze jejich krutý osud měl

konečně pohřbít zlobu rodičů.

Ten příběh lásky, která končí smrtí,

i nenávisti otců, jež by snad 10

neskončila, nebýt smrti těch dětí,

vám budeme dnes dvě hodiny hrát.

A pokud se vám vlídně hledět zlíbí,

svou snahou nahradíme, co hře chybí.

Odejde.

12 13

P R O L O G U E

Enter Chorus.

CHORUS Two households, both alike in dignity

In fair Verona, where we lay our scene,

From ancient grudge break to new mutiny,

Where civil blood makes civil hands unclean.

From forth the fatal loins of these two foes 5

A pair of star-crossed lovers take their life,

Whose misadventured piteous overthrows

Doth with their death bury their parents’ strife.

The fearful passage of their death-marked love

And the continuance of their parents’ rage – 10

Which but their children’s end, naught could remove –

Is now the two-hours’ traffic of our stage;

The which if you with patient ears attend,

What here shall miss, our toil shall strive to mend.

Exit.


J E D N Á N Í I .

SCÉNA 1.

VERONA . N A NÁMĚSTÍ .

Vystoupí Samson a Gregory, sloužící z domu Capuletů,

vyzbrojeni meči a štíty.

SAMSON Hele, Gregory, tohle si líbit nenecháme.

GREGORY Ne, spíš si to necháme políbit.

SAMSON Jak říkám, jestli nás naštvou, jdem na ně.

GREGORY Aby se nenaštvali, že to říkáš a nejdeš.

SAMSON Já když se rozčílím, jsem tvrdej chlap. 5

GREGORY Naštěstí natvrdlej, takže tě hned tak něco nerozčílí.

SAMSON Mezek od Monteků mě rozčílí vždycky.

GREGORY Rozčílit znamená naštvat, a koho štvou,

ten prchá, takže ty, když se rozčílíš, práskneš

rovnou do bot, prchlivče. 10

SAMSON Prásknu do toho, kdo mě rozčílí, ať je jich

od Monteků celá hromada, mužský nebo ženský.

GREGORY Ženský chceš spráskat, hrdino? To si troufáš

na slabší pohlaví?

SAMSON To máš pravdu. Tak víš co? Chlapy spráskám, 15

a ženský, protože jsou slabší pohlaví,

aspoň zbouchnu.

GREGORY Páni se pohádali, kmáni se perou, ženský

do toho nepleť.

SAMSON Proč ne? Počkej, jak já budu zlej. Až si to vyřídím 20

s mužskýma, vyřídím všecky panny. Co se do nich

vejde.

GREGORY Jen co se do nich vejde?

SAMSON Co se do nich nevejde, to se do nich nacpe,

a rozuměj tomu, jak umíš. 25

GREGORY Ony tomu porozumí, až to pocítí.

14 15

A C T I .

SCENE 1.

VERONA . A PUBLIC PLACE .

Enter Samson and Gregory, of the house of Capulet,

with swords and bucklers.

SAMSON Gregory, on my word, we’ll not carry coals.

GREGORY No, for then we should be colliers.

SAMSON I mean and we be in choler, we’ll draw.

GREGORY Ay, while you live, draw your neck out of collar.

SAMSON I strike quickly, being moved. 5

GREGORY But thou art not quickly moved to strike.

SAMSON A dog of the house of Montague moves me.

GREGORY To move is to stir, and to be valiant

is to stand, therefore if thou art moved,

thou runn’st away. 10

SAMSON A dog of that house shall move me to stand. I will

take the wall of any man or maid of Montague’s.

GREGORY That shows thee a weak slave, for the weakest goes

to the wall.

SAMSON ’Tis true, and therefore women, being the weaker vessels,

are ever thrust to the wall; therefore I will push Mon

tague’s men from the wall, and thrust his maids to the wall.

GREGORY The quarrel is between our masters and

us their men.

SAMSON Tis all one. I will show myself a tyrant: when I have 20

fought with the men I will be civil with the maids –

I will cut off their heads.

GREGORY The heads of the maids?

SAMSON Ay, the heads of the maids, or their maidenheads,

take it in what sense thou wilt. 25

GREGORY They must take it in sense that feel it.


SAMSON Však ony mě pocítí, až se jim postavím. Jsem

vyhlášenej samec.

GREGORY Škoda že nejsi sumec. Mlčel bys jako ryba

a nežvanil jako pitomec. 30

Vystoupí Abraham a jiný sloužící z domu Monteků.

Vylov svou zbraň. Jdou sem dva od Monteků.

SAMSON Zbraň je obnažena, z pochvy vytažena. Do nich.

Kreju ti záda.

GREGORY Co? Chceš mi ukázat záda?

SAMSON Neboj se! 35

GREGORY Tebe? To se neboj.

SAMSON V právu je vždycky ten, kdo si nezačne. Ať si začnou oni.

GREGORY Půjdu tam a zamračím se. Ať se ukážou.

SAMSON Když to dokážou. Já si před nima odplivnu,

a jestli se neozvou, jsou to skety. 40

ABRAHAM To jste si odpliv před náma, pane?

SAMSON Odpliv jsem si.

ABRAHAM Odplivl jste si před náma, pane?

SAMSON (Ke Gregorymu) Budem v právu, když řeknu, že jo?

GREGORY Nebudem. 45

SAMSON (K Abrahamovi) Ne, pane. Neodplivl jsem si před váma,

pane, nýbrž odplivl jsem si.

GREGORY (K Abrahamovi) Chcete vyvolat hádku, pane?

ABRAHAM Hádku, pane? Ne, pane.

SAMSON Ale jestli chcete, pane, tak začněte. 50

Můj pán je stejně dobrej jako váš.

ABRAHAM Ale lepší není!

SAMSON No dobře.

Vystoupí Benvolio.

GREGORY Řekni, že je lepší. Jde sem jeden z rodiny našeho pána.

SAMSON (K Abrahamovi) Jo, je lepší. 55

ABRAHAM To je lež!

SAMSON Jestli jste co k čemu, taste! Gregory, ukaž jim, že máš

páru!

Tasí a bijí se.

16

I/1I/1

17

SAMSON Me they shall feel while I am able to stand, and ’tis

known I am a pretty piece of flesh.

GREGORY ’Tis well thou art not fish. If thou hadst, thou hadst

been poor-john. 30

Enter Abraham and another servingman of the Montagues.

Draw thy tool. Here comes of the house of Montagues.

SAMSON My naked weapon is out. Quarrel, I will

back thee.

GREGORY How – turn thy back and run?

SAMSON Fear me not. 35

GREGORY No, marry – I fear thee!

SAMSON Let us take the law of our side. Let them begin.

GREGORY I will frown as I pass by, and let them take it as they list.

SAMSON Nay, as they dare. I will bite my thumb at them,

which is disgrace to them if they bear it. 40

ABRAHAM Do you bite your thumb at us, sir?

SAMSON I do bite my thumb, sir.

ABRAHAM Do you bite your thumb at us, sir?

SAMSON (To Gregory) Is the law of our side if I say ‘Ay’?

GREGORY No. 45

SAMSON (To Abraham) No, sir, I do not bite my thumb at you,

sir, but I bite my thumb, sir.

GREGORY (To Abraham) Do you quarrel, sir?

ABRAHAM Quarrel, sir? No, sir.

SAMSON But if you do, sir, I am for you. I serve as good 50

a man as you.

ABRAHAM No better?

SAMSON Well, sir –

Enter Benvolio.

GREGORY Say ‘better’. Here comes one of my master’s kinsmen.

SAMSON (To Abraham) Yes, better, sir. 55

ABRAHAM You lie.

SAMSON Draw, if you be men. Gregory, remember thy washing

blow.

They draw and fight.


BENVOLIO (Tasí) Od sebe, hlupáci!

Ty zbraně pryč! Zbláznili jste se? Dost! 60

Vystoupí Tybalt.

TYBALT (Tasí)

Troufáš si tasit na zbabělé sluhy?

Střeh, Benvolio, za zády máš smrt.

BENVOLIO Chci jenom zjednat mír. Zastrč ten kord.

Anebo mi je pomoz rozrazit.

TYBALT S kordem jdeš hlásat mír? Nenávidím 65

to slovo jako peklo, Monteky,

i tebe. Bij se, zbabělče!

Bojují.

Vystoupí několik měšťanů s holemi a halapartnami.

MĚŠŤANÉ Klacky, a řežte do nich! Bijte je!

Pryč s Capulety! Hanba Montekům!

Vystoupí Capulet v županu a paní Capuletová.

CAPULET Co se to děje? Přineste mi meč! 70

CAPULETOVÁ Tobě spíš berlu. Nač ti bude meč?

Vystoupí Montek (s taseným mečem)

a paní Monteková.

CAPULET Řekl jsem meč. Tamhle je starý Montek

a mává na mě výhružně svou zbraní.

MONTEK Ty zmije, Capulete!

(Ke své ženě) Pusť mě na něj!

MONTEKOVÁ Nehneš se na krok, to ti povídám. 75

Vystoupí vévoda Escalus s doprovodem.

VÉVODA Vy rebelové! Rozvraceči míru!

Své zbraně przníte krví svých bližních?

Copak mě neslyší? Tak dost už, lotři!

Potoky z vlastních tepen chcete hasit

ničivý požár nesmyslné zášti? 80

Ty zbrklé meče ihned odhoďte

z krvavých dlaní, nebo vás dám mučit,

a slyšte ortel svého vévody:

Třikrát už rozvrátil váš věčný rozbroj,

zbůhdarma, Capulete, tebou počatý, 85

i tebou, Monteku, klid a mír města

a donutil ctihodné Veroňany

ponechat stranou vážnost svého stavu

a zbraněmi, jež starobou a mírem

18

I/1I/1

19

BENVOLIO (Drawing) Part, fools.

Put up your swords. You know not what you do. 60

Enter Tybalt.

TYBALT (Drawing)

What, art thou drawn among these heartless hinds?

Turn thee, Benvolio. Look upon thy death.

BENVOLIO I do but keep the peace. Put up thy sword,

Or manage it to part these men with me.

TYBALT What, drawn and talk of peace? I hate the word 65

As I hate hell, all Montagues, and thee.

Have at thee, coward.

They fight.

Enter three or four Citizens with clubs or partisans.

CITIZENS Clubs, bills and partisans! Strike! Beat them down!

Down with the Capulets. Down with the Montagues.

Enter Capulet in his gown, and Lady Capulet, his Wife.

CAPULET What noise is this? Give me my long sword, ho! 70

L. CAPULET A crutch, a crutch – why call you for a sword?

Enter Montague (with his sword drawn)

and Lady Montague, his Wife.

CAPULET My sword, I say. Old Montague is come,

And flourishes his blade in spite of me.

MONTAGUE Thou villain Capulet!

(To his Wife) Hold me not, let me go.

L. MONTAGUE Thou shalt not stir one foot to seek a foe. 75

Enter Prince Escalus with his train.

PRINCE Rebellious subjects, enemies to peace,

Profaners of this neighbour-stained steel –

Will they not hear? What ho, you men, you beasts,

That quench the fire of your pernicious rage

With purple fountains issuing from your veins: 80

On pain of torture, from those bloody hands

Throw your mistempered weapons to the ground,

And hear the sentence of your moved Prince.

Three civil brawls bred of an airy word

By thee, old Capulet, and Montague, 85

Have thrice disturbed the quiet of our streets

And made Verona’s ancient citizens

Cast by their grave-beseeming ornaments

To wield old partisans in hands as old,


zvetšely, krotit váš zvetšelý svár. 90

Jedinkrát ještě porušíte klid,

a splatíte to oba životem.

Protentokrát se všichni rozejděte.

Ty, Capulete, půjdeš se mnou hned,

ty, Monteku, přijď dneska odpoledne 95

na Starý hrad, kde konají se soudy,

tam dozvíš se mé další rozhodnutí.

A teď, pod trestem smrti, všichni pryč!

Odejdou všichni až na Monteka, paní Montekovou a Benvolia.

MONTEK Kdo zase rozpoutal ten starý spor?

Synovče, pověz, jak to začalo? 100

BENVOLIO Už byli v sobě, ještě než jsem přišel.

Sloužící z vaší strany i ti druzí.

Chtěl jsem je rozehnat, když vtom se zjevil

zuřivý Tybalt s přichystaným kordem,

a jen co do ucha mi syknul výzvu, 105

už sekal do větru, a vítr, nezmar,

při každé ráně posměšně si hvízdnul.

Chvíli jsme se tam spolu potýkali,

pak přidali se další, k nám i k nim,

až vévoda to celé zarazil. 110

MONTEKOVÁ Co Romeo? Neviděls mého chlapce?

Jsem ráda, že se vyhnul dnešní rvačce.

BENVOLIO Hodinu předtím, nežli boží slunko

vyhlédlo ze zlatého okna východu,

mě tíseň v duši vypudila z domu 115

a v cypřišovém háji, který se

za městem táhne na západní stranu,

jsem na vašeho syna narazil.

Viděl mě, jak jdu k němu, ale hned

se otočil a zmizel mezi stromy, 120

a já, že jsem byl stejně naladěn

a nejvíc toužil nejmíň lidí potkat,

když i sám sobě byl jsem na obtíž,

svému i jeho přání šel jsem vstříc

tím, že jsem mu šel z cesty, jak on mně. 125

MONTEK Vídali ho tam v tuto dobu často

slzami skrápět čerstvou ranní rosu,

vzdychat, až párou od úst houstla mračna,

však sotva usměvavé sluníčko

odhrne zlehka na východní straně 130

20

I/1I/1

21

Cankered with peace, to part your cankered hate. 90

If ever you disturb our streets again

Your lives shall pay the forfeit of the peace.

For this time all the rest depart away.

You, Capulet, shall go along with me;

And Montague, come you this afternoon 95

To know our farther pleasure in this case

To old Freetown, our commonjudgementlace.

Once more, on pain of death, all men depart.

Exeunt all but Montague, his Wife, and Benvolio.

MONTAGUE Who set this ancient quarrel new abroach?

Speak, nephew: were you by when it began? 100

BENVOLIO Here were the servants of your adversary

And yours, close fighting ere I did approach.

I drew to part them. In the instant came

The fiery Tybalt with his sword prepared,

Which, as he breathed defiance to my ears, 105

He swung about his head and cut the winds

Who, nothing hurt withal, hissed him in scorn.

While we were interchanging thrusts and blows,

Came more and more, and fought on part and part

Till the Prince came, who parted either part. 110

L. MONTAGUE O where is Romeo – saw you him today?

Right glad I am he was not at this fray.

BENVOLIO Madam, an hour before the worship’d sun

Peered forth the golden window of the east,

A troubled mind drive me to walk abroad, 115

Where, underneath the grove of sycamore

That westward rooteth from this city side,

So early walking did I see your son.

Towards him I made, but he was ware of me,

And stole into the covert of the wood. 120

I, measuring his affections by my own –

Which then most sought where most might not be found,

Being one too many by my weary self –

Pursued my humour not pursuing his,

And gladly shunned who gladly fled from me. 125

MONTAGUE Many a morning hath he there been seen,

With tears augmenting the fresh morning’s dew,

Adding to clouds more clouds with his deep sighs.

But all so soon as the all-cheering sun

Should in the farthest east begin to draw 130


baldachýn, za nímž spává Jitřenka,

jak noční pták můj syn hned letí domů,

zamkne se o samotě v pokoji,

zatemní okna, světlo vyhostí

a udělá si ze dne černou noc. 135

Dokud mu nepomůžem z toho stavu,

bude mít temných děsů plnou hlavu.

BENVOLIO A víte, strýčku, co je příčinou?

MONTEK Sám nevím nic, a od něj ještě míň.

BENVOLIO Snažili jste se vytáhnout to z něho? 140

MONTEK Zkoušeli jsme to všichni, ale on,

tajemství svého nitra tajemník,

se svěřuje sám sobě, sobě radí –

jak dobře, nevím. Je tak uzavřený,

že nepoznáš, zda v duši nehlodá mu 145

jak v poupěti nějaký skrytý červ,

co ničí kvítky, než se rozvinou

a dají světu na odiv svou krásu.

Kdybych jen věděl, co se to v něm děje,

vyléčil bych ho z jeho beznaděje. 150

Vystoupí Romeo.

BENVOLIO Zjistím vám příčinu těch nesnází,

však jděte stranou, právě přichází.

MONTEK Kéž by tak měla úspěch tvoje snaha

a dozvěděl ses pravdu! Pojďme, drahá.

Odejdou Montek a paní Monteková.

BENVOLIO Dobrýtro, bratranče.

ROMEO Je teprv ráno? 155

BENVOLIO Odbilo devět.

ROMEO Smutným se čas vleče.

Nebyl to otec, kdo tak rychle zmizel?

BENVOLIO Byl. Jaký smutek čas ti natahuje?

ROMEO Že nemám nic, co by ho ukrátilo.

BENVOLIO Jsi zamilovaný?

ROMEO Ne, jsem –

BENVOLIO Že nejsi? 160

ROMEO Jsem. Do té, která nemiluje mne.

BENVOLIO Že by byl sám líbezný Amorek

takový ras a nebyl na to lék?

22

I/1I/1

23

The shady curtains from Aurora’s bed,

Away from light steals home my heavy son,

And private in his chamber pens himself,

Shuts up his windows, locks fair daylight out,

And makes himself an artificial night. 135

Black and portentous must this humour prove,

Unless good counsel may the cause remove.

BENVOLIO My noble uncle, do you know the cause?

MONTAGUE I neither know it nor can learn of him.

BENVOLIO Have you importuned him by any means? 140

MONTAGUE Both by myself and many other friends,

But he, his own affection’s counsellor,

Is to himself – I will not say how true,

But to himself so secret and so close,

So far from sounding and discovery, 145

As is the bud bit with an envious worm

Ere he can spread his sweet leaves to the air

Or dedicate his beauty to the sun.

Could we but learn from whence his sorrows grow

We would as willingly give cure as know. 150

Enter Romeo.

BENVOLIO See where he comes. So please you step aside,

I’ll know his grievance or be much denied.

MONTAGUE I would thou wert so happy by thy stay

To hear true shrift. Come, madam, let’s away.

Exeunt Montague and his Wife.

BENVOLIO Good morrow, cousin.

ROMEO Is the day so young? 155

BENVOLIO But new-struck nine.

ROMEO Ay me, sad hours seem long.

Was that my father that went hence so fast?

BENVOLIO It was. What sadness lengthens Romeo’s hours?

ROMEO Not having that which, having, makes them short.

BENVOLIO In love.

ROMEO Out.

BENVOLIO Of love? 160

ROMEO Out of her favour where I am in love.

BENVOLIO Alas that love, so gentle in his view,

Should be so tyrannous and rough in proof.


ROMEO Pásku má na očích, aby se netrefil,

a stejně najde poslepu svůj cíl. 165

Půjdem se najíst? Promiň. Ty ses bil?

Ne, nemluv o tom. Já vím, o co šlo.

Ta zášť mě pálí. Láska ještě víc.

Zuřivá láska, sladká nenávist.

Z ničeho něco, co vznikne jak nic. 170

Obtížná lehkost, vážná nerozvážnost.

Půvabné tvary v zhovadilé změti:

z olova pírko, jasný dým, studený žár,

nemocné zdraví, spánek při bdění,

tak milence neláska promění. 175

Směješ se mi?

BENVOLIO Ne, raději bych plakal.

ROMEO Propána proč?

BENVOLIO Pro pána Romea.

ROMEO Co za zmatky ta láska nadělá!

Mně samotnému bolest srdce svírá,

jenže víc bolí, když se jiný týrá 180

tím, že já trpím. Trpím nadvakrát,

když prokazuješ mi, že mě máš rád.

Láska jsou vzdechy, jimiž houstnou mraky,

žhavá zář v očích, když se vyčasí

a když je nečas, průtrž vroucích slz. 185

Co jiného? Šílenství z moudrých věd.

Smrtelný lék i spasitelný jed.

Bratranče, sbohem.

BENVOLIO Půjdu s tebou. Stůj!

A už se, prosím tě, nevykrucuj.

ROMEO Já nejsem já. Pánbůhví, kdo já jsem, 190

to se ti zdá, že mluvíš s Romeem.

BENVOLIO Opravdu, vážně, koho miluješ?

ROMEO Opravdu je to vážné, až bych brečel.

BENVOLIO Proč brečel? Zkrátka řekni, kdo to je.

ROMEO Nemocný před smrtí, ten musí psáti 195

svou vůli zkrátka, život se mu krátí.

Tak zkrátka řeknu ti, že je to žena.

BENVOLIO Hm. Počítal jsem, že to bude ona.

ROMEO Počítals dobře, je přímo madona.

BENVOLIO Jdeš na ni zpříma, brzy se ti poddá. 200

24

I/1I/1

25

ROMEO Alas that love, whose view is muffled still,

Should without eyes see pathways to his will. 165

Where shall we dine? O me! What fray was here?

Yet tell me not, for I have heard it all.

Here’s much to do with hate, but more with love.

Why then, O brawling love, O loving hate,

O anything of nothing first create; 170

O heavy lightness, serious vanity,

Misshapen chaos of well-seeming forms,

Feather of lead, bright smoke, cold fire, sick health,

Still-waking sleep, that is not what it is!

This love feel I, that feel no love in this. 175

Dost thou not laugh?

BENVOLIO No, coz, I rather weep.

ROMEO Good heart, at what?

BENVOLIO At thy good heart’s oppression.

ROMEO Why, such is love’s transgression.

Griefs of mine own lie heavy in my breast,

Which thou wilt propagate to have it pressed 180

With more of thine. This love that thou hast shown

Doth add more grief to too much of mine own.

Love is a smoke made with the fume of sighs,

Being purged, a fire sparkling in lovers’ eyes,

Being vexed, a sea nourished with lovers’ tears. 185

What is it else? A madness most discreet,

A choking gall and a preserving sweet.

Farewell, my coz.

BENVOLIO Soft, I will go along;

And if you leave me so, you do me wrong.

ROMEO Tut, I have lost myself. I am not here. 190

This is not Romeo; he’s some other where.

BENVOLIO Tell me in sadness, who is that you love?

ROMEO What, shall I groan and tell thee?

BENVOLIO Groan? Why no; but sadly tell me who.

ROMEO Bid a sick man in sadness make his will, 195

A word ill urged to one that is so ill.

In sadness, cousin, I do love a woman.

BENVOLIO I aimed so near when I supposed you loved.

ROMEO A right good markman; and she’s fair I love.

BENVOLIO A right fair mark, fair coz, is soonest hit. 200


ROMEO To by ses přepočítal, samá voda.

Téhle se Amorův šíp nedotkne.

jediné slovo, které zná, zní: „Ne!“

Že chrání se brněním cudnosti,

lásku si k tělu nikdy nepustí, 205

a dobývat ji pohledy či slovy

či svůdným zlatem, nic jí nevyhoví.

Krásou je bohatá, však jaká bída,

že kromě smrti všem ji zapovídá.

BENVOLIO Neříkej, že chce zemřít jako panna. 210

ROMEO Ano. Je poctivosti zaprodaná!

Své dary dává marnotratně v plen

a sobecky utíná rodokmen.

Je krásná, moudrá, s jednou vadou snad,

že na nebe jí pomůže můj pád. 215

Jeptiškou chce se stát. Tou přísahou

mě učinila živou mrtvolou.

BENVOLIO Dobře ti radím, přestaň na ni myslet.

ROMEO Radši mi poraď, jak mám nemyslet.

BENVOLIO Tak, že svým očím volnost dopřeješ 220

dívat se po jiných.

ROMEO To bych si pouze

do očí vryl, že žádná jiná není.

Masky na tvářích žen jsou černé, aby

vynikla krása, kterou skrývají.

I ten, kdo oslepl, má v očích dál 225

překrásné vzpomínky na zašlý zrak.

Ukaž mi dívku jako obrázek

a pro mě bude chabou kopií

té, která je všem ženám modelem.

Sbohem, na zapomnění není lék. 230

BENVOLIO Ať umřu, neplatí-li, co jsem řek!

Odejdou.

26

I/1I/1

27

ROMEO Well, in that hit you miss. She’ll not be hit

With Cupid’s arrow; she hath Dian’s wit,

And, in strong proof of chastity well armed,

From love’s weak childish bow she lives unharmed.

She will not stay the siege of loving terms, 205

Nor bide th’ encounter of assailing eyes,

Nor ope her lap to saint-seducing gold.

O, she is rich in beauty, only poor

That when she dies, with beauty dies her store.

BENVOLIO Then she hath sworn that she will still live chaste? 210

ROMEO She hath, and in that sparing makes huge waste;

For beauty starved with her severity

Cuts beauty off from all posterity.

She is too fair, too wise, wisely too fair,

To merit bliss by making me despair. 215

She hath forsworn to love, and in that vow

Do I live dead, that live to tell it now.

BENVOLIO Be rul’d by me, forget to think of her.

ROMEO O, teach me how I should forget to think!

BENVOLIO By giving liberty unto thine eyes. 220

Examine other beauties.

ROMEO ’Tis the way

To call hers, exquisite, in question more.

These happy masks that kiss fair ladies’ brows,

Being black, puts us in mind they hide the fair.

He that is strucken blind cannot forget 225

The precious treasure of his eyesight lost.

Show me a mistress that is passing fair,

What doth her beauty serve but as a note

Where I may read who passed that passing fair?

Farewell, thou canst not teach me to forget. 230

BENVOLIO I’ll pay that doctrine, or else die in debt.

Exeunt.




William Shakespeare

WILLIAM SHAKESPEARE


23. 4. 1564 - 23. 4. 1616

William Shakespeare byl významný anglický básník a dramatik, klíčová postava moderního evropského dramatu. Obvykle je považován za anglického národního básníka. Dochovalo se 39 jeho divadelních her, 154 sonetů, dvě dlouhé epické básně a několik dalších děl. Jeho hry byly přeloženy do každého významnějšího jazyka. Kromě psaní her se věnoval i herectví.

Shakespeare se narodil a vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou. Neví se, kdy přesně se narodil, odhaduje se 23.4.1564, jisté je však pouze to, že byl pokřtěn 26.4.1564. Jeho otec pracoval zřejmě jako rukavičkář a jeho matka Mary pocházela ze staré zemanské rodiny. V 18 letech se oženil s Anne Hathawayovou. Narodily se jim 3 děti: Susanna a dvojčata Hamnet a Judith. Později se přestěhoval do Londýna a začal svou divadelní kariéru. Na konci života se vrátil zpět do Stratfordu, kde také zemřel.

O jeho soukromém životě se dochovalo málo informací a bylo vyřčeno mnoho spekulací o jeho sexualitě, náboženství, či skutečném autorství jeho her.

Většinu svých her napsal v letech 1590-1613. Ze začátku psal hlavně komedie a historické hry, žánry, které vyzdvihl na vrchol tehdejšího umění. Od roku 1608 psal převážně tragédie, včetně jeho slavných her jako jsou Hamlet, Král Lear a Macbeth. Roku 1623 vydali dva jeho divadelní spolupracovníci První Folio, kolekci všech jeho her.

Shakespeare byl za svého života významný básník a dramatik, byl tehdy údajně známý dokonce i na našem území (jiné zdroje uvádějí, že k prvnímu českému překladu (adaptaci) Shakespearova díla došlo až v roce 1786 zásluhou Karla Ignáce Tháma). Světovou slávu získala jeho díla až v 18. století zásluhou francouzských a německých překladů. I v dnešní době jsou jeho hry velmi oblíbené a jsou stále hrány po celém světě.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist