načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Roman Šebrle, biografie - Roman Smutný

Roman Šebrle, biografie

Elektronická kniha: Roman Šebrle, biografie
Autor: Roman Smutný

- Pozoruhodný životní příběh nejslavnějšího vícebojaře ČR, který dobyl světové žebříčky.  - „Proč dělám desetiboj? Nebavilo by mě trénovat jen jednu disciplínu, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 198
Rozměr: 20 cm
Úprava: 16 nečíslovaných stran obrazových příloh: ilustrace
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Biografie
Jazyk: česky
Téma: Šebrle, Roman, 1974-
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-759-7522-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Pozoruhodný životní příběh nejslavnějšího vícebojaře ČR, který dobyl světové žebříčky. 

„Proč dělám desetiboj? Nebavilo by mě trénovat jen jednu disciplínu, tak jich dělám raději deset.“ Kudy vedla cesta Romana Šebrleho, několikanásobného olympijského medailisty a držitele mnoha ocenění ze světových i tuzemských šampionátů? Publikace Romana Smutného vám přiblíží zrod atletické hvězdy od prvních krůčků přes největší úspěchy až po roli milujícího táty a moderátora televizních novin.

Zařazeno v kategoriích
Roman Smutný - další tituly autora:
Marek Hamšík: fotbalová superstar Marek Hamšík: fotbalová superstar
Gabriela Koukalová: miss biatlon Gabriela Koukalová: miss biatlon
Tomáš Vaclík: skromná hvězda Tomáš Vaclík: skromná hvězda
Milan Baroš: ostravský král Milan Baroš: ostravský král
Tomáš Rosický: malý Mozart Tomáš Rosický: malý Mozart
Ester Ledecká -- Zimní zázrak Ester Ledecká
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Roman Šebrle

biografie

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Roman Smutný

Roman Šebrle, biografie – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2019

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 1


SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 2


Roman Smutný

ROMAN ŠEBRLE

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 3


SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 4


SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 5


© Roman Smutný, 2019 © NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2019 © ČTK/ABACA/Hanh‐Nebinger‐Zabulon (photo), 2019 © ČTK/AP, ČTK/ABACA/Gouhier Nicolas, ČTK/AP/David J. Phillip,

ČTK/Petrášek Radek, ČTK/DPA, ČTK/AP/Anja Niedrinhgaus,

ČTK/AP/THOMAS KIENZLE, ČTK/Adámek Ladislav, ČTK/Vostárek

Josef, ČTK/Doležal Michal (photo), 2019

ISBN tištěné verze 978‐80‐7597‐522‐5

ISBN e-knihy 978-80-7597-537-9 (1. zveřejněnı́, 2019)

SEBRLE.qxp_sazba 15.08.19 11:20 Stránka 6


KAPITOLA

1

Když na XXVIII. letních olympijských hrách v řeckých

Aténách získal český desetibojař Roman Šebrle zlatou me‐

daili, stal se historicky devátým atletem, který pro Česko‐

slovensko, respektive Českou republiku, dokázal v rámci

klání pod vlajkou s pěti kruhy vybojovat placku z nejcen‐

nějšího kovu. Sbírku prestižního ocenění v atletice pro

malou středoevropskou zemi načal Emil Zátopek. Na olym‐

piádě v Londýně v roce 1948 nejprve triumfoval v běhu na

10 000 metrů, což však byla pouhá předehra ke zlatému

hattricku, kterým si podmanil celý svět sportu o čtyři roky

později v Helsinkách, kde opět zvítězil v desetikilometro‐

vém běhu, k tomu přidal i prvenství v závodě na pět kilo‐

metrů a navrch i v maratonu. Mimořádný úspěch výpravy

podtrhla i jeho manželka Dana, která nenašla přemoži‐

telku v hodu oštěpem. V pořadí šestý pomyslný korálek na

7

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 7


československý zlatý olympijský náhrdelník navlékla dis ‐

kařka Olga Fikotová v Melbourne roku 1956. Na další pří‐

růstek do rodiny se poté čekalo dvanáct let. Půst ukončila

výškařka Miloslava Rezková v Mexiku. V bavorské metro‐

poli Mnichově udělal na sklonku léta 1972 své zemi tu

nejlepší možnou reklamu diskař Ludvík Daněk. V jihoko‐

rejském Soulu roku 1988 zase ukázal Jozef Pribilinec, kte‐

rak si lze chůzí na 20 kilometrů zajistit doživotní sportovní

slávu. V Barceloně roku 1992 okusí oštěpař Jan Železný,

jak chutná výstup na nejvyšší stupínek vítězů, a zalíbí se

mu to do té míry, že si vše zopakuje i v Atlantě roku 1996

a také čtyři roky nato v australském Sydney. V hlavním

městě Katalánska začíná také slavná česká desetibojařská

éra oděná do zlatého hávu. Zahajuje ji Robert Změlík a na

jeho úspěch navazuje v roce 2004 v „kolébce demokracie“

dnes již legendární rodák z Lanškrouna známý pod pře‐

zdívkou Šéba. Zatím poslední osobností, které se podařilo

vystoupat na zlatý český olymp, je oštěpařka Barbora Špo‐

táková, hrdinka z Pekingu 2008 i Londýna 2012. Její dvě

zlaté medaile mají pořadové číslo patnáct a šestnáct.

Bylo by krajně nespravedlivé omezit příběh o úspěš‐

ných českých atletech pouze na ty, kteří uspěli na olym ‐

pijských hrách. Vždyť v kronice Mezinárodní asociace

atletických federací se v kapitole světové rekordy vyjímá

čtyřicet devět počinů československých, potažmo českých

atletů. Z naší země také vzešlo jedenáct mistrů světa v at‐

letice, z nichž mnozí triumfovali více než jednou, a zapo‐

8

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 8


menout bychom neměli ani na dvacet jedna mistrů Ev‐ ropy.

Patří již k obecně přijímaným faktům, že Češi se jako národ dělí na příznivce fotbalu a příznivce ledního hokeje. Zdálo by se tedy, že jsou to právě tyto dvě hry, které si za‐ slouží být označovány jako nejoblíbenější sporty své země. Jenže i zde platí, že záleží na úhlu pohledu. V některých aspektech kopaná i hokej výrazně zaostávají právě za atletikou. Když si na celou problematiku posvítíme z olym‐ pijských pozic, zjistíme, že v rámci her založených v antic‐ kém Řecku již v roce 776 př. n. l. je atletika se šestnácti zlatými medailemi, o nichž již byla řeč, suverénně nej‐ úspěšnějším českým sportovním odvětvím. Na druhém místě se nachází sportovní gymnastika s dvanácti zlatými plackami, třetí kanoistika s jedenácti, čtvrté střelectví se šesti a, světe, div se, hokej i fotbal se v tomto žebříčku krčí na poslední příčce, každý shodně s jedním vítězstvím. Kde jsou vlastně kořeny atletiky v českých zemích? Zastavme se nyní na chvíli v čase a vraťme se do dob, kdy Češi, Mo‐ ravané a Slezané ještě neměli svůj vlastní stát a královna sportu, jak se atletice odnepaměti přezdívá, byla na území jimi obývaném ještě v plenkách.

Polovina devatenáctého století představuje pro Rakou‐ sko‐Uhersko období neklidu. Kromě politických turbu‐ lencí, jejichž symbolem se stal revoluční rok 1848, prochází společnost proměnami rovněž v dalších oblas‐ tech života. Jednou z nich je i oblast sportu. Ve městech

9

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 9


i na venkově rostou jako houby po dešti tělocvičny, které

se stávají místem setkávání lidí nejrůznějších profesí. Ne‐

chybí mezi nimi i přední osobnosti národního obrození

a významní učenci své doby jako Jan Evangelista Purkyně

či František Ladislav Čelakovský. Roku 1862 vzniká tělo‐

cvičná jednota Sokol a pro náš příběh je zajímavé, že na

programu druhého všesokolského sletu v roce 1887 ne‐

chybí atletické disciplíny. Vše směřuje k jedinému cíli –

založení atletické unie. K tomu dochází 8. května 1897

v restauraci U Choděrů na dnešní Národní třídě v Praze.

K zakládajícím členům České amatérské atletické unie

(ČAAU) patří kluby nejrůznějšího zaměření. Nově vzniklá

organizace je proto doširoka rozkročená a kromě lehké

i těžké atletiky zastřešuje sporty jako kopaná, plavání, ly‐

žování, jachting nebo tenis. Prvním předsedou ČAAU je

zvolen Jiří Stanislav Guth‐Jarkovský, doktor filozofie, který

si své proslulé znalosti etikety osvojil v roli vychovatele na

náchodském zámku, čehož později velmi dobře využije ve

funkci ceremoniáře na Pražském hradě na počátku Masa‐

rykovy prezidentské éry. Člen Mezinárodního olympij‐

ského výboru horuje pro zvýšení počtu hodin tělesné

výchovy na školách a současně pracuje na založení Če‐

ského olympijského výboru. Toto úsilí přinese ovoce

v roce 1899. Guth‐Jarkovský bojuje proti vůli rakouských

úřadů, aby mohli čeští sportovci na Letních olympijských

hrách 1900 v Paříži startovat samostatně, a také za to, aby

byli označováni jako Češi, a nikoli jako Rakušané či Maďaři.

10

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 10


Díky tomu se tak svět dovídá, že na stupně vítězů vystou‐

pal první Čech v olympijských dějinách. Je jím diskař Fran‐

tišek Janda‐Suk, který dohodí až na stříbrnou medaili.

Pozoruhodný život Gutha‐Jarkovského se uzavírá v roce

1943. Jeho odkaz dnes připomíná i Český olympijský

výbor, který každoročně uděluje cenu Jiřího Gutha‐Jarkov‐

ského za nejlepší sportovní výkon.

Třicátá léta dvacátého století dají světu atletiky vynález

jménem tretry značky Adidas. Výrobce Adi Dassler je na‐

bídne před olympiádou v Berlíně atletovi Owensovi. Poté

co si v nich americký sprinter a dálkař doběhne pro čtyři

zlaté medaile, stávají se celosvětovým hitem. Českosloven‐

sko se ve stejné době těší z nového sletového a atletického

stadionu na pražském Strahově. Druhá světová válka na‐

opak všem především bere. Československé atletice napří‐

klad Evžena Rošického. Novinář a atlet – mnohonásobný

mistr Československa v běhu na 800 metrů – je v červnu

1942 spolu se svým otcem zastřelen poté, co byl odsouzen

na základě odposlechu telefonátu, v němž schvaloval aten‐

tát na Reinharda Heydricha. Jméno padlého sedmadvace‐

tiletého odbojáře nese multifunkční stadion stojící v sou‐

sedství Velkého strahovského stadionu a mezi lety 1948

až 1989 se konával také mezinárodní atletický mítink s ná‐

zvem Memoriál Evžena Rosického. Pochmurná padesátá

léta nabízí radosti asi tolik jako vrah mírumilovnosti. Ko‐

munisté využívají sport především k propagaci nově na‐

stoleného režimu. Přesto se i obloha olověné barvy občas

11

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 11


protrhne a na chvíli vykoukne slunce. K takovým vzácným

okamžikům patří léto 1952, olympijské Helsinky a tři he‐

roické výkony Emila Zátopka. V roce 1956 také vzniká ar‐

mádní klub Dukla Praha, z něhož v budoucnu vzejde hned

několik olympijských vítězů včetně Romana Šebrleho.

V roce 1969, na jehož počátku se student Jan Palach ne‐

úspěšně pokusil probrat československý lid z letargie, se

běží 35. ročník přespolního závodu Velká kunratická. Spor‐

tovní nadšenci se rovněž chystají na v pořadí 72. ročník

nejstaršího silničního závodu v Evropě Běchovice–Praha

a o pozornost si říká i novinka atletického kalendáře z os‐

travských Vítkovic Zlatá tretra. V roce 1984 přichází šok

pro stovky sportovců všech zemí tzv. východního bloku

s výjimkou Rumunska a Jugoslávie. Na začátku května

vydal Sovětský svaz prohlášení, že XXIII. letní olympijské

hry v americkém Los Angeles mají být zneužity k politic‐

kému boji, a tudíž je hodlá bojkotovat. K neúčasti se při‐

pojily i další země v jeho područí včetně Československa.

Absurdita dosáhla svého vrcholu. Sport byl znásilněn po‐

litikou. Zákaz startu na vrcholové akci znamená křivdu pro

celou jednu sportovní generaci a zmaření snů o poměření

sil na nejsledovanější sportovní akci světa. Diskařka Zu‐

zana Šilhavá tak musí kvůli důsledkům schizofrenie stu‐

dené války na dálku s trpkostí sledovat, jak v Los Angeles

vítězí Nizozemka Stalmanová poté, co dohodila do vzdá‐

lenosti 65 metrů, zatímco ona hází pod sedmdesát metrů

jen tehdy, když má hodně špatný den...

12

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 12


Letní olympijské hry v Barceloně jsou posledními, na kterých startují čeští a slovenští sportovci jako příslušníci společného státu. Právě zde se nastolují témata, která budou v následujícím čtvrtstoletí v souvislosti s českými zlatými zářezy rezonovat nejvíce. Oštěpařskou „dobu že‐ leznou“ zde startuje Jan Železný, který svou nástupkyni najde o dekádu později v Barboře Špotákové. Robert Změ‐ lík zase své desetibojařské žezlo předá Romanu Šebrlemu. Kdo bude dalším českým atletem, který se dotkne samot‐ ného sportovního nebe, ukáže budoucnost. Není pochyb o tom, že je jen otázkou času, kdy kolekci nejcennějších olympijských trofejí někdo rozšíří a posune jejich počet zase o něco blíž k číslovce dvacet.

Atletika totiž v České republice představuje fenomén, jenž oslovuje všechny společenské vrstvy, mladé i staré, lidi nejrůznějších profesí. Zasahuje i do mnoha dalších, jinak zcela odlišných sportů. Když se v devadesátých letech dělal průzkum mezi fotbalovými prvoligovými trenéry, zjistilo se, že většina z nich si fyzickou přípravu nedokáže představit bez atletických prvků. Josef Masopust dovedl v roce 1978 Zbrojovku Brno k titulu i díky propracovaným tréninkům s atletickými prvky. Jeden ze symbolů fotbalové Dukly Praha, stroje na tituly z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, Ladislav Vízek dodnes vzpomíná na galeje pod trenérem Jaroslavem Vejvodou, během nichž museli na atletickém oválu běhat čtyřstovku – a kdo se ne‐ vměstnal pod šedesát vteřin, musel ji opakovat. Trenér

13

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 13


Vlastimil Petržela je zase vyhlášený tím, že svým svěřen‐

cům nakládá bez ohledu na roční období. V zimě neko‐

nečně dlouhé běhy v náročných terénech, během sezony

kratší úseky od deseti do sta metrů kvůli zlepšení star‐

tovní rychlosti.

Zřejmě málokdo ví, že chybělo málo a místo znameni‐

tého herce se stal z Vlastimila Brodského atlet. Od čtrnácti

let trénoval ve Spartě pod Otakarem Janderou, který v něm

objevil předpoklady pro běhání čtvrtek a půlek. „Jenže

jsem neměl ani talent, ani trpělivost,“ ohlížel se člen mi‐

mořádně silné herecké generace Divadla na Vinohradech

v roce 1995 za atletickou kapitolou svého života poté, co

dorazil jako čestný host na vyhlášení ankety Atlet roku.

Královně sportu zůstal věrný i poté, co se rozhodl, že svůj

život spojí s prkny, která znamenají svět. Když jako divák

fandil v Houštce Emilu Zátopkovi v jeho boji o světový re‐

kord, křičel tak, že dalších pět dnů nemohl vykonávat své

řemeslo, jelikož pouze sípal. Později se mu splnil sen, když

se s manžely Zátopkovými seznámil osobně. „Vidět slzy ra‐

dosti atletky, která vyhrála nebo překonala rekord, ale

i slzy zklamání, proti tomu je někdy pláč Hamleta nad Ofé‐

lií úplný hadr,“ odhalil legendární Bróďa, že síle příběhů,

které píše atletika, nedokáže v jeho očích konkurovat ani

mistrovství takového dramatika, jakým byl William Shake ‐

speare. Představitel nezapomenutelných vodníků herec

Josef Dvořák zase během svého mládí v Kadani přišel na

chuť přespolnímu běhu. A když se na vojně v Havlíčkově

14

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 14


Brodě dostal ke službě na letišti a v chatrném plotě objevil

díry, neodolal. Zatímco jiní by nelegálního přívalu svobody

využili k vyhledání dámské společnosti, sportovec tělem

i duší běhal štreky, klidně i v trávě, která mu sahala až do

pasu, a připadal si jako Emil Zátopek při studiích na Vo‐

jenské akademii v Hranicích. „Sport mě naučil pěstovat

vůli. Když jsem potřeboval přestat kouřit nebo pít, prostě

jsem přestal. Naučil mě také pokoře. Někdo je prostě lepší,

někdo prohrává,“ zhodnotil přínos atletiky pro svůj život

muž, který se do povědomí diváků zapsal i díky roli Vác‐

lava Pěnkavy v Nemocnici na kraji města. Zpěvačka Marta

Kubišová se při studiu na gymnáziu dostala k zajímavé

kratochvíli v podobě vytrvalostního běhu a skoku do

výšky. To synové generálmajora Richarda Tesaříka, hrdiny

z druhé světové války, Richard a Vladimír zase mohli sotva

vyrůstat jinde než v armádních Dejvicích. Tajemné dvorky

tamních vnitrobloků bývaly dějištěm jejich prvních „závo ‐

dů“. V dospívání začali s opravdovou atletikou. Za 65 korun

si koupili bambusovou tyč a hrdě s ní kráčeli přes Klárov

a Chotkovy sady do své domovské čtvrti. Dlouho to vypa‐

dalo, že by na mapě československé atletiky mohla přibýt

jména potomků chrabrého válečníka, jenže osud nakonec

oba chlapce nasměroval hudebním směrem. Co se nena‐

plnilo v šedesátých letech, čekalo na svou příležitost a do‐

čkalo se realizace o dvě dekády později. Atletické geny si

proklestily cestu k Richardovu synovi Štěpánovi, z něhož

vyrostl šampion v běhu na 400 metrů překážek.

15

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 15


Mnohé ze sportovních aktivit, které učarovaly umělec‐

kým mistrům ve svých oborech, se snoubí v jednom vel‐

kém domě, v němž je deset pokojíčků a v každém z nich

bydlí jedna atletická disciplína. Na fasádě toho domu je ho‐

nosnými písmeny vyvedeno jeho jméno, které zní Deseti

boj. Pojďme se na něj zaměřit, prozkoumat jej od střechy

po sklep a zastavit se u jmen jeho stavitelů i nejvýznam‐

nějších obyvatel.

16

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 16


KAPITOLA

2

„Proč dělám desetiboj? Nebavilo by mě trénovat jen jednu

disciplínu, tak jich dělám raději deset.“ Takto jednoduše

odpověděl Roman Šebrle na otázku, proč si vybral zrovna

tento sport, v němž se schovává hned deset rozličných

atletických disciplín. „Desetiboj je zajímavá, všestranná

disciplína s minimem stereotypů. Jednou chybou nic ne‐

končí, ještě existuje devět šancí na nápravu. To například

ve sprintu není možné. Ve všestrannosti je naše síla. Jako

by tu platilo přísloví o zlatých českých ručičkách,“ dodává

na stejné téma Romanův dlouholetý souputník Tomáš

Dvořák a přiznává, že na desetiboji mu vyhovuje rovněž

bodový systém, které nikdo neuděluje, ale lze si je dohle‐

dat v tabulkách. „Když něco zvorám, můžu bejt nasranej

jenom sám na sebe, na nikoho jinýho to hodit nemůžu,“

uzavírá trojnásobný mistr světa. Desetibojaři ale za svou

17

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 17


práci odvádějí daň v podobě vždy přítomné bolesti. Na

frak dostávají kolena, kotníky, lokty, svaly i šlachy, zejména

ta Achillova. Již na konci prvního dne bolí takřka celý

člověk, o tom druhém ani nemluvě. „U desetibojařů to je

někdy jako u chlapů po padesátce. Když se ráno probudíte

a nic vás nebolí, jste tuhej,“ trefně vystihuje trpký úděl

všech, kteří jednoho dne udělají ten osudový krok a zvolí

si desetiboj za své povolání.

Požádejme nyní bývalého držitele světového rekordu

Tomáše Dvořáka, aby nám byl průvodcem po jednotlivých

zastávkách. Program celého galapředstavení začíná první

den během na 100 metrů. „V mém případě se od stovky

všechno odvíjí. Když se na ní cítím dobře, vím, že se z toho

dá udělat dobrý celkový výsledek,“ potvrzuje rodák ze

Zlína, jak moc záleží na dobrém začátku. Po stovce násle‐

duje skok daleký, přičemž atlet má k dispozici tři pokusy:

„S ním to bývá složité. Pravidlo, že kdo je rychlý na stovce,

skočí hodně do dálky, ne vždy platí. Maximální rychlost se

totiž vyvíjí až v posledních metrech rozběhu, ten je po‐

třeba pořádně zažít, hlavně jeho rytmus.“ Hod koulí o váze

7,25 kilogramu se podobá předchozí disciplíně. Pozvolný

rozjezd a potom prásk! I zde se lze o nejlepší výkon snažit

třikrát: „V první řadě musím zůstat klidný. Když pokazím

jeden pokus, pořád mám ještě dva další. Taky si nesmím

myslet, že to urvu silou. U nás desetibojařů síla nepomůže.

Na rozdíl od vrhačů jí nemáme na rozdávání a třeba sed ‐

mikilovou kouli jenom silou nikam daleko nedopravím,“

18

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 18


prozrazuje, že k úspěšnému hodu je kromě pořádné páry

třeba i vytříbené techniky. Na řadu přichází skok vysoký:

„Výškařem se člověk musí narodit, hlavně s citem pro po‐

slední tři kroky. Aby se dobře odrazil a věděl, kde ve vzdu‐

chu je.“ První den je zakončen „čtvrtkou“ neboli během na

400 metrů. Program druhého soutěžního dne zahajuje

překážkový běh na 110 metrů. Dle našeho průvodce není

vůbec jednoduché jít po něm házet diskem: „Je to krátká

trať, ale stojí dost energie. Deset překážek, tuhé nohy, vy‐

flákané kotníky. Několikrát se mi stalo, že jsem potom při

disku dvakrát přešlápl dva pokusy a při třetím se mi tak

rozklepaly nohy, že jsem s bídou hodil čtyřicet metrů. V ta‐

kové chvíli záleží na psychice. Člověk se musí uvolnit a my‐

slet na to, jak správně udělat otočku. Pokud se ten naučený

pohyb objeví, tak si nářadí samo najde cestu tam, kam má.

Naopak když si řeknu, že se do toho opřu, tak to většinou

skončí tak, že mi spadne ruka a hodím disk tak, jako bych

chtěl sestřelit slunce z nebe.“ Po hodu diskem se skáče

o tyči: „Je to stejné jako výška. Odraz, dopad do doskočiště

a nic mezi tím.“ I při hodu oštěpem jsou k mání tři pokusy:

„Člověk nesmí být bezhlavej a chtít hned hodit sto metrů.

Už se mi to párkrát nevyplatilo. Povedl se mi první pokus,

tak jsem si říkal, co kdybych hodil ještě dál. V Atlantě jsem

hodil sedmdesát metrů a místo toho, abych toho nechal,

házím znovu. Prd a loket v hajzlu! Oštěp je disciplína typu

dálka a koule. Rozběh, úsilí se stupňuje a pak se musí po‐

řádně bouchnout. Spousta desetibojařů je rychlejší na za‐

19

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 19


čátku než na konci. Snad jedině Honza Železný to umí do‐

konale. Pomalu se rozběhne a pak je jak rozjíždějící se

vlak,“ obdivuje bronzový medailista z olympiády v Atlantě

svého o šest let staršího kolegu, který však na rozdíl od něj

zasvětil svou kariéru pouze a výhradně hodu oštěpem.

Celý atletický koncert je zakončen lahůdkou v podobě

běhu na 1500 metrů: „Patnáctka je především o morálce.

Člověk moc chce, ale někdy to nejde. Je to mílařská záleži‐

tost. Jde o to naučit se běžet tři kola stejně rychle a závě‐

rečnou třístovku pustit, co to dá.“ Je konec. Přichází čas

zúčtování. Poté co dusání treter utichne a doskočiště osiří,

se jednotlivé výkony ze všech disciplín přepočítají na body,

které se každému závodníkovi postupně sčítají. Vítězem

se stává atlet s nejvyšším bodovým ziskem. V případě rov‐

nosti bodů se vítězem stává ten závodník, který dosáhl lep‐

ších výkonů ve vyšším počtu disciplín.

Historicky prvním atletem na světě, který v desetiboji

zazářil na olympiádě, byl Američan Jim Francis Thorpe. Na

olympijských hrách ve švédském Stockholmu získal zlaté

medaile nejen v desetiboji, ale i v pětiboji. Desetibojařská

vřava byla tehdy pro velký počet účastníků rozdělena do

tří dnů. Thorpe nedal nikomu šanci, ba co víc, světového

šampiona Švéda Huga Wieslandera před domácím publi‐

kem porazil o 700 bodů! „Pane, vy jste největším atletem

světa,“ vysekl mu poklonu sám švédský král Gustav V.

Rodák z Oklahomy, jemuž v žilách kolovala indiánská krev,

byl mimořádně všestranným sportovcem. Kromě vícebojů

20

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 20


se na profesionální bázi věnoval americkému fotbalu, ba‐

seballu i basketbalu. Paradoxně právě tato univerzálnost

se mu stala osudnou. Když jeden z novinářů přišel se só‐

lokaprem v podobě zjištění, že Thorpe hrál před třemi lety

profesionálně baseball a týdně pobíral příspěvek na stravu

25 dolarů, funkcionáři Mezinárodního olympijského vý‐

boru jej diskvalifikovali a zlaté medaile mu sebrali. Budiž

přičteno ke cti Švéda Wieslandera, že ze solidarity ke

svému rivalovi odmítl medaile nejvyšší hodnoty převzít.

Thorpe, kterého lidé oslovovali zásadně křestním jménem,

zemřel v bídě roku 1953. Jeho mrtvolu našli v obytném ka‐

ravanu na okraji Los Angeles. Trvalo dlouhé desítky let,

než Mezinárodní olympijský výbor velkou křivdu napravil

a zlaté medaile v roce 1983 vrátil Jimově dceři Glorii.

Prvním Čechem, který zaznamenal v desetiboji výraz ‐

nější úspěch, byl Luděk Pernica, který na Letní světové

univerziádě v Římě roku 1975 obsadil čtvrté místo a stal

se prvním atletem z Československa, který dle tehdejších

bodovacích tabulek překonal hranici 8000 bodů. Byla to

doba, v níž kraloval držitel světového rekordu Mykola Avi‐

lov ze Sovětského svazu. V osmdesátých letech posouvali

laťku světového rekordu dva nesmiřitelní kohouti – Brit

Daley Thompson a Němec Jürgen Hingsen. Thompsono‐

vův rekord překonal 5. září 1992 Američan Dan O’Brien.

Svým výkonem dosáhl na číslo 8891. Atletický svět v tento

den netušil, že O’Brienův počin za sedm let překoná Čech

Tomáš Dvořák. A toho opět trumfne Čech. Bude se jmeno‐

21

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 21


vat Roman Šebrle a na pokoření jeho rekordu nenajde

nikdo na světě recept neuvěřitelných jedenáct let! Nikdo

netušil, leč alespoň maličko tušit mohl. Dvacet devět dnů

před Američanovým zápisem do desetibojařské knihy re‐

kordů si totiž na olympiádě v Barceloně pověsil na krk zla‐

tou medaili desetibojař Robert Změlík. A v tom momentě,

v pozdních večerních hodinách 6. srpna 1992, začala v de‐

setiboji doba česká.

Robert Změlík se narodil 18. dubna 1969 v Prostějově,

ale dětství prožil v malé obci Ivaň, vzdálené 14 kilometrů

od „hanáckého Jeruzaléma“. V mládí jej formovala přísná

výchova, které se mu dostalo od otce. Robert si musel kres‐

lit týdenní plán, v němž bylo barevně vyznačeno vše, co

musí během dne stihnout. Kromě školních povinností měl

za úkol pomáhat doma při práci na zahradě či v péči o pra‐

sata a králíky. Své každodenní úkoly začínal plnit již v pět

hodin ráno. Úsilí směřované správným směrem musí být

korunováno minimálně solidním úspěchem, vštěpoval mu

odmala do hlavy táta. Od raného dětství pohybově na ‐

danému Robertovi učaroval devítinásobný majitel zlatých

olympijských medailí za sprint a skok do dálky Carl Lewis.

Když mu bylo šest let, postavil mu jeho starší bratr Vilém

na zahradě improvizované výškařské doskočiště, k čemuž

použil, co dům dal, například vysloužilé matrace a kon‐

strukce klepače na koberce. Robertův první skok vysoký

měl hodnotu 90 centimetrů. Později si Robert vybudoval

rovněž amatérské podmínky pro skok daleký a vytyčil si

22

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 22


nesnadný cíl: tak jako jeho idol ve čtrnácti letech i on chtěl

v tomto věku doskočit do dálky 686 centimetrů. V jede‐

nácti letech začal 360 centimetry a během tří let se vypra‐

coval tak, že výkon legendárního Američana ještě o šest

centimetrů vylepšil, čímž vytvořil československý národní

rekord v kategorii starších žáků! Ve čtrnácti letech činí Ro‐

bert osudový krok a odchází studovat do Ostravy. Potkává

se tam s trenérem Rudolfem Chovancem, který v Rober‐

tovi okamžitě odhalí předpoklady pro desetibojařskou

dráhu. Krátce nato se stane držitelem československého

dorosteneckého rekordu. V sedmnácti letech startuje na

juniorském mistrovství světa a v souboji se staršími sou‐

peři skončí desátý. O dva roky později si ze stejné akce od‐

váží stříbrnou medaili a jako bonus i juniorský národní

rekord. V jednadvaceti už soutěží v seniorské kategorii

a hned poměří síly na mistrovství Evropy. Je z toho čtvrté

místo, které zopakuje i o rok později na světovém šampi‐

onátu. Přichází rok 1992. Na konci února Robert vybojuje

stříbro na halovém mistrovství Evropy v sedmiboji, a když

na prestižním mítinku v Götzisu upraví svůj osobní rekord

na skvělých 8627 bodů, odjíždí na hry pod pěti kruhy do

Barcelony jako jeden z kandidátů na medaili. Věří, že

výkon z Götzisu může ještě vylepšit. Současně se již tady

hlásí o slovo bolavý loket a také kotník, hned dvě Achillovy

paty, které jej za pár let donutí předčasně ukončit kariéru.

Před startem životní výzvy vyřkne zbožné přání: „Ať vy‐

hraje olympiádu ten, kdo si to nejvíce zaslouží, protože

23

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 23


toho nejvíce odtrénoval a byl nejpoctivější.“ V tu chvíli totiž

cítí, že takovým člověkem je on sám. Po úvodní stovce je

čtvrtý. Ve skoku dalekém i v hodu koulí však exceluje. Po

prvním dnu je průběžně na druhém místě. Přichází sou‐

dný den. Na svých oblíbených překážkách s převahou

triumfuje a začíná si budovat náskok. Ve skoku o tyči se na

poslední pokus vyšvihne k 510 centimetrům, a co je důle‐

žité – těžce zkoušený loket nezradí svého majitele ani při

hodu oštěpem a Robert jej navzdory obavám odhodí do

vzdálenosti 59 metrů. Před patnáctistovkou má takový ná‐

skok, který může prohospodařit pouze tehdy, pokud po‐

běží jako hlemýžď. Doběhne si s přehledem pro konečný

účet 8611 bodů. Španěla Antonia Peñalvera porazí na jeho

domácí půdě o 199 bodů! Robert Změlík to dokázal. V ob‐

rovském vedru přemluvil své tělo a porazil 35 soupeřů.

V pouhých třiadvaceti stojí na absolutním vrcholu. Jako by

samotný Bůh věděl, že Robertova kariéra bude krátká,

a chtěl tohoto dříče rychle, dokud tělesná schránka ještě

slouží, královsky obdarovat za jeho poctivost a mimořádně

silnou vůli. „Myslím, že mám jednu kladnou vlastnost, že

nejsem nikdy spokojen, takže vlastně vrcholu nikdy nedo‐

sáhnu. To je stimul, který mě žene dál,“ hlásí s pokorou ví‐

tězů nový sportovní hrdina své země. Zlatou medaili poté

kvůli rozdávání podpisů zapomene v taxíku, takže mu

v Praze při pózování před objektivy fotoaparátů musí vy‐

pomoct jiný hrdina z Katalánska Jan Železný, který mu pro

tento účel na chvíli půjčí tu svou. K překvapení všech se

24

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 24


trofej se svým majitelem opět setká, a to díky poctivému

taxikáři, který cenný nález vrátí. „Když napíšeme, že Změ‐

lík překoná za pár let v desetiboji hranici 9000 bodů, bu‐

dete si myslet, že jsme blázni?“ míří na Roberta Změlíka

jedna z otázek novinářů. „Můžete napsat, že budete stejní

blázni jako Robert Změlík,“ odpoví jim rozjařeně mladík

z obce Ivaň, kterého jeho houževnatost katapultovala až

do samotného sportovního nebe. Budoucnost ukáže, že to

nebude on, kdo překoná bájnou bodovou hranici. Když se

ještě jednou, podruhé a naposledy, Robert Změlík zúčastní

letních olympijských her, bude hvězda onoho borce a ná‐

stupce trůnu Romana Šebrleho již stoupat vzhůru. Rok

1996 je součástí poměrně krátkého časového úseku, kdy

se všichni tři čeští desetibojařští mušketýři, každý v od‐

lišné etapě své kariéry, mohou pracovně potkávat takříka‐

jíc rameno vedle ramene. Robert Změlík, Tomáš Dvořák,

účastníci olympiády v Atlantě, a jednadvacetiletý Roman

Šebrle, který byl toho léta v Praze poprvé korunován

mistrem České republiky v desetiboji.

Robert Změlík dokáže přes všechny tělesné neduhy do‐

kráčet i na svou druhou olympiádu. V Atlantě skončí v de‐

setiboji sedmý, což se dá označit za důstojnou předzvěst

odchodu ze scény, který ohlásí o dva roky později v pou‐

hých dvaceti osmi letech. Tretry pověsí na hřebík a stane

se úspěšným podnikatelem. Od tohoto momentu zůstanou

na dlouhé roky už jen dva. Ten, který v létě 1996 zažije

první ze svých vrcholů, a ten druhý, jenž si toho času na

25

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 25


velké úspěchy už brousí zuby. Dva dlouholetí závodní

rivalové, ale i kolegové z pražské Dukly, až do roku 2001

svěřenci trenéra Zdeňka Váni, nebo také kamarádi, kteří

se na dlouhé cestě na nějaký čas rozkmotří, aby k sobě na‐

konec opět našli cestu. Když jeden vyhraje, případně po‐

sune desetibojařský rekord zase o něco výš, druhého jeho

úspěch bude motivovat a popohánět, aby jej při nejbližší

možné příležitosti překonal. Svět atletiky má před sebou

celé jedno desetiletí, během něhož si bude moci užívat

soupeření dvou velkých osobností z malé středoevropské

země. Příběh, který se před námi otevírá, by nebyl tím, čím

je, pokud by jednoho z nich nebylo.

Tomáš Dvořák poprvé spatřil světlo světa jedenáctý

májový den roku 1972 v Gottwaldově. Sportovně založení

rodiče vedli svého synka k lyžování, plavání nebo cyklis‐

tice. V deseti letech začíná dvakrát týdně docházet do at‐

letického kroužku. Později se věnuje překážkovému běhu

a studuje na sportovní škole ve třídě s atletickým zaměře‐

ním. Když na mistrovství světa 1983 v Helsinkách zvítězí

v běhu na 400 metrů překážek navzdory rozvázané tka‐

ničce, talentovaného chlapce z obuvnického města to

uchvátí. Tohle chci dělat, učiní nevratné vnitřní rozhod‐

nutí. Trenér Siblík jej vede k všestrannosti a párkrát do

roka mu dá ochutnat i desetiboj. Tomášovi je patnáct let

a blíží se moment jeho životního rozhodnutí. Zlín dal světu

nespočet herců, architektů, politiků či spisovatelů. Dosud

však žádného atleta. Není divu. Podmínky v metropoli vý‐

26

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 26


chodní Moravy nejsou pro tento sport zrovna příhodné. Ve

svých šestnácti letech se stěhuje do Prahy. Rodinný známý

a trenér z Dukly Praha Radek Skoumal je tím, kdo Tomáše

seznámí s trenérem Zdeňkem Váňou. Jak se později ukáže,

je to setkání osudové, a to nejen z profesního hlediska. Na

počátku babího léta roku 1988 posadí manželé Dvořákovi

v Otrokovicích svého syna do vlaku a ten si to v Praze na‐

míří rovnou na adresu dejvického armádního klubu, který

má od počátku šedesátých let svůj domov na místě něk‐

dejší cihelny a nese jméno Juliska podle stejnojmenné

ulice, ze které se do atletického svatostánku, využívaného

však i fotbalisty, vstupuje hlavním vchodem. Právě mu

začal první den nového života. Nastupuje na Gymnázium

Arabská a po vyučování se hlásí na tréninku u Zdeňka Váni,

někdejšího znamenitého běžce na 400 metrů. Domov v no ‐

vém městě najde v ubytovně, jen coby kamenem dohodil

od multifunkčního stadionu. Nelehkou adaptaci na nové

prostředí si Tomáš zpříjemní akvarijními rybičkami, které

si okamžitě pořídí. Později najde průvodkyni milionovým

městem v dceři svého trenéra Gabriele, dálkařce Slavie. Za

pár let si půvabnou brunetku vezme za ženu. V roce 1988,

v němž letní olympiádu hostí jihokorejský Soul, má Tomáš

unikátní možnost sledovat, jak jen kousek od něj trénují

taková esa, jakými jsou Imrich Bugár nebo Remigius Ma‐

chura. V tu chvíli někde hluboko v jeho nitru vytryskne

touha jednou být na jejich místě. Když se poprvé zúčastní

juniorského mistrovství Evropy v Soluni, píše se rok 1991

27

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 27


a Tomáš je na něm korunován vicemistrem kontinentu

v desetiboji. Roste z něj velký bojovník. Když jej zraněný

kotník nepustí do hry, přivydělává si prodejem turistic‐

kých předmětů – a okamžitě poté, co se zbaví sádrového

břemene, dře do úmoru s vidinou návratu k závodům. Po

ukončení střední školy a roční vojenské službě se stává vo‐

jákem z povolání. V březnu 1995 zaznamená úspěch v po‐

době stříbra v sedmiboji na halovém mistrovství světa

v Barceloně a o rok později si tutéž trofej pověsí na krk i na

halovém evropském šampionátu ve Stockholmu. Jsou to

postupné kroky, které vedou k velkému sportovnímu

vrcholu: k letním olympijským hrám v americké Atlantě.

Po prvním desetibojařském dni je šestý. Když v tyčce skočí

470 centimetrů, zdá se, že je po nadějích na cenný kov.

Jenže potom vrhne oštěpem a je z toho osobní rekord

70,16 metru. Znovu je ve hře. Před patnáctistovkou už je

čtvrtý. Přichází jeden z jeho parádních životních výkonů.

Američan Steve Fritz nasadí vražedné tempo hned na za‐

čátku a snaží se Tomáše setřást. Tím se dopouští fatální

chyby, která jej nakonec bude stát medaili. Jeho český sok

jej totiž plynulým během dožene a pak i předežene. Ba co

víc, na cílových čarách zdolá i Franka Busemanna, Němce,

který v konečném účtování bude brát stříbro. Bronz patří

po výborných výkonech v závěrečných dvou disciplínách

Tomáši Dvořákovi! Trojskokanka Šárka Kašpárková mu

placku předpověděla již předešlého večera, on sám v ni

začal věřit až po mimořádně povedeném oštěpu. Ziskem

28

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 28


8644 bodů navíc stanovuje nový český rekord. „Myslím si,

že to byl z pohledu desetibojaře nejen vůbec nejkvalitnější

závod v historii. Bylo to prostě super, super, super!“ září

čtyřiadvacetiletý muž, který kromě soupeřů musí zápasit

i s těžkou alergií a s pozátěžovým astmatem. Za léta tvrdé

práce a odříkání se dočkal opojné satisfakce. Dosáhl na

jednu z nejvyšších sportovních met a současně je nejlep‐

ším českým desetibojařem. Na olympiádě v Sydney za

čtyři roky bude vše už trochu jinak. Zdravotní patálie mu

znemožní bojovat o obhajobu medaile. Na lepší než šesté

místo mu jeho vyčerpaný organismus dosáhnout nedovolí.

U protinožců navíc bude naživo sledovat, jaký mu z jeho

kamaráda vyrostl konkurent par excellence. V určitý mo‐

ment bude nad slunce jasné, že jeho pozice krále českého

desetiboje je ve velkém ohrožení. Oním zlomovým bodem

bude 28. září 2000. Den, kdy stříbrnou medaili vybojuje

Roman Šebrle.

29

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 29


KAPITOLA

3

„Maminka měří 159 centimetrů. Nikdy neměla se sportem

nic společného. Větší zero není! Fakt. Ani v televizi ji to ne‐

baví, pokud teda zrovna nesledovala mě. Nikdy jsem ji

neviděl ani jedinkrát popoběhnout, popojet na kole nebo

si jít zaplavat. Můj tatínek je duší sportovec, ale televizní

sportovec. Akorát s námi dětmi jezdil na lyže, ale to je

všechno. Oba mí rodiče i moje sestra jsou velmi drobní.

Táta měří 175 centimetrů, já mám 180.“ Těmito slovy po‐

pisoval Roman Šebrle ryze nesportovní rodinu, z níž vze‐

šel, to vše jen pár dnů poté, co získal zlatou olympijskou

medaili a stal se jedním z nejlepších desetibojařů všech

dob. A potom ať někdo říká, že život není tím nejoriginál‐

nějším tvůrcem paradoxů. Inu, jak se i v tomto případě

ukazuje, jablko ne vždy padá nedaleko od stromu. Někdy

se může stát, že se zakutálí spíše do sadu svého strýce.

30

SEBRLE.qxp_sazba 07.08.19 18:00 Stránka 30




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist