E-kniha: Rok ve Svatojánu - Eva Francová

Rok ve Svatojánu

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.motto.cz

www.albatrosmedia.cz

Eva Francová

Rok ve Svatojánu – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.

ROK

V E S VAT OJÁ N U

E VA F R A N C OVÁ

P r a h a  

Ztráta mytologického vědomí

je vůbec největší ztrátou, jaká kdy lidstvo postihla.

Philip Wheelwright, americký lozof

Úvod

7

Roční doby nebyly vždycky čtyři, jak jsme dnes uvykli, ale

naši předkové rok rozdělili na částí osm a každá z nichzačínala v den nějakého křesťanského svátku. Takové dělení

roku je dokonce přirozenější než to současné a užívalo se

ještě koncem . století.

 • předjaří

od sv. Matěje . .

 • vesna

od sv. Josefa . .



od sv. Jana Nepomuckého . .



od sv. Medarda . .

 • polétí, podletí

od sv. Panny Marie kořenné . .

 • podzim

od sv. Matouše . .



od sv. Martina . .



od Narození Páně . .

Úvod

8

Další historickou zajímavostí je počítání nového dne nikoliv

od půlnoci, jak je zvykem dnes, ale od západu slunce. Den

byl samozřejmě rozdělen na den a noc, stejně jako nyní, ale

takový den vlastně začínal nocí – od slunce západu doroz

břesku – a končil dnem – od východu slunce do jeho zá padu.

Proto třeba Mikuláš s čertem chodí strašit děti užv před

večer svého svátku a Štědrým dnem oslavujeme vlastně

Ježíškovy narozeniny už večer předtím. Možná žei v někte

rých rodinách se slaví narozeniny o den dříve – a to je právě

pozůstatek tohoto zvyku. Z tohoto důvodu se většina rituálů

a obřadů provádí právě v předvečer řečených svátků.

Archetypální božstva plodnosti, ohně, světla, slunce,

jara, vegetace, moudrosti, války, smrti a tak dále jsou, ačkoliv

v textu používám různá jména, vlastně stále tatáž. Jenom je

různé kultury a národy nazývaly různými přízvisky. Brigit

je současně Vesna i Persefona. Holle je Hel, Perchta,Staře

na, Cailleach a zároveň Morana nebo Morgana. Demeter je

Ceres, Živa i Freya. Apollon je Hélios, Bel, Belenos, Lugh,

Sol i Dažbog. Jupiter je Perun, Taranis i  or. Zelený muž,

Jack in the Green, je Pán lesa a může být i bohem Panem.

Vnímejte je spíš jako mocnosti a síly přírody a příliš sine

lamte hlavu s jejich pojmenováním.

V  posledních letech se dostávají do popředí zájmu léčivé

byliny. Přírodní léčebné přípravky zažívají boom a mnoho

 rem bystře odhadlo, odkud kyne zisk. Bylinky se stalymó

dou, ale málokdo jim věnuje skutečnou pozornost a poctivé

studium. A to nejen v knihách, ale i přímo v lese, na lukách,

na stráních, u potoků a na skalnatých místech. K bylinám

musíte zahořet upřímnou láskou a ony vám ji stokrát vrátí.

Vaše láska pak obsáhne nejen takzvané užitečné bylinky, ale

všechno zelené, rostoucí, živoucí, celý přírodní svět. Pravý

milovník rostlin nikdy nepoužívá Roundup, to si pamatujte.

Rostliny tvoří jednu velkou rodinu, a když se jednomu jejímu

členu ubližuje, ostatní to velmi dobře vnímají. Nevěříte?

Láska k bylinám jde ruku v ruce s důvěrou v ně.Byli

náře nenapadne použít na řeznou ránu jodovou tinkturu

a antibiotickou mast, sáhne po jitroceli a ví, že jeho poranění

bude do dvou dnů zahojené. Při bodnutí včelou nepoužije

mast z lékárny, ale potře kůži rozkrojenou cibulí. Zkrátka

v bylinky má plnou a oprávněnou důvěru. Takovou důvěru

ale z knih nevyčtete, musíte ji získat vlastní zkušeností.Ta

hle knížka má za cíl navnadit vás, poslat vás ven, do přírody

a za poznáním. To ostatní už je na vás.

Říká se, že každý bylinář má několik oblíbených bylin,

na které přísahá. Ve skutečnosti jich opravdu nepotřebujeme

více než deset. Když si uvědomíme, jak všestranná vět šina

bylin je, je to jen logické. Pokud máte ve chvíli nouze a akutní

potřeby k dispozici třeba jen jednu nebo dvě léčivé rostliny,

většinou vám budou stačit. V  knize najdete byliny, které

používám já. Některé z  nich velmi zřídka a svátečně, jiné

naopak velmi často. Mezi ty patří kopřiva, černý bez,pope

nec, jitrocel, dobromysl, meduňka a třezalka.

Maria Treben píše: „Mohli bychom být všichni

o mnoho zdravější a měli bychom větší radost ze života,kdy

bychom měli více porozumění pro naše léčivé rostliny, které

vidíme na každém kroku. V  očích nevědoucích je to však

všechno plevel. Začněte se zajímat o léčivé byliny, a pomalu

se zbavíte všech těžkostí.“ S tím nelze než souhlasit, že ano?

Častým argumentem proti přírodní léčbě je jejíúdaj

ná neúčinnost. Musíme si ale uvědomit, že bylinné a ostatní

přírodní způsoby léčby působí zvolna a postupně, pomáhají

organismu v jeho samouzdravující práci, harmonizujípo

chody v těle a to nějakou dobu trvá. Nikoho ještě nevyléčil

9

jeden hrnek čaje. Pokud se rozhodnete pro přírodní léčbu,

je naprosto nezbytné, abyste byli trpěliví a disciplinovaní.

U chronických onemocnění může trvat léčba několikmě

síců, klidně i let. Říká se, že jak dlouho se nemoc rozvíjela,

tak dlouho bude odcházet. Pokud je třeba užívat lék třikrát

denně před jídlem, musíte to tak dělat, není možné vypít čaj,

jen když si náhodou vzpomenete. Přírodní léčba od násvel

mi často vyžaduje nějaká omezení, protože člověk zpravidla

onemocní, když je v jeho životě něco v nepořádku a je třeba

to změnit. Bez osobní angažovanosti a vůle k uzdravení se

vyléčit nemůžeme. K léčbě tudíž často patří vzdát sealko

holu, oblíbených jídel, kouření. Nebo naopak zařadit pohyb

na čerst vém vzduchu, dostatek spánku, vodoléčbu, meditaci.

Někdy dokonce k vyléčení stačí trvale změnit životní styl,

aniž bychom museli cokoliv užívat. S farmaceutickýmivý

robky je to zdánlivě snadné – lékař rozhodne za vás, jakým

způso bem se budete léčit, a vy pouze polykáte tabletky, nic

vás to nestojí, sami nemusíte odvést žádnou práci. Takové

vylé čení je ale mnohdy pouze zdánlivé a nemoc se poně

jaké době vrací v ještě horší a úpornější podobě, nehledě

na množ ství nežádoucích účinků a zátěž pro organismus.

Pokud nám tedy přírodní lék nezabere do týdne, skutečně

to neznamená, že je neúčinný, to se jen projevila našene

trpělivost. Pokud pijeme jaterní čaj, a přitom našeživoto

správa játra nadále příliš zatěžuje, výsledky se nedostaví.

Musíme k přírodní léčbě přistupovat vědomě a svou vůlí

se na uzdravení podílet.

Většina bylin se užívá vnitřně ve formě nálevu, jinak

též bylinářského čaje. To znamená, že zhruba polévkovou

lžíci suché byliny zalijeme  ml vroucí vody, zakryjeme

a  necháme asi  minut vyluhovat. Přecedíme a pijeme

nejčastěji dvakrát až třikrát denně, nejlépe bezdochucová

ní. Naproti tomu odvar působí razantněji a užívá se tudíž

10

převážně zevně: lžíci bylin vložíme do  ml studené vody,

přivedeme k varu, odstavíme a necháme ještě  minutod

stát. Přecedíme. Byliny velmi často také nakládáme do lihu,

tak dostaneme tinkturu –, nebo do rostlinného oleje. Obojí

se užívá jak vnitřně, tak zevně. V některých případechpo

užíváme i  čerst vou šťávu z  bylin, čerstvé podrcené byliny

jako obklad nebo prášek ze sušených bylin.

Obecně platí, že sušené byliny si podrží své účinky

pouze do další sezony, starší byliny rychle ztrácejí účinnost.

Pokud nemáme jinou možnost a máme k dispozici pouze dva

roky staré sušené byliny, v krajním případě zdvojnásobíme

dávkování.

11

JARO

JARO

Janí r nodennost

a Veik oc

Aby se něco krásného, čistého a nového mohlo zrodit, musí

něco jiného, starého a temného, zemřít. Není to nikterak

exotická představa, vždyť můžeme tento zázrakznovuzrození vidět každý rok na jaře. Z  černých větví a hnědých

tlejících listů vypučí zářivá záplava listů a květů a . až

. března, kdy je den stejně dlouhý jako noc, přicházíbohyně jara a rozprostře nad krajinou svůj světelný šat. Chodí

krajinou a vstupuje do našich srdcí. Copak někdo může říct,

že nikdy necítil ve vzduchu, že přišlo jaro, bez ohledu na

panující počasí? Bohyně Morana umírá a rodí se Vesna,trnkové květy jsou jejím pláštěm. Jaro osvobozuje duše stromů

ze zimní strnulosti.

Chudá zimní strava, chlad a strádání jsou u konce

a my se můžeme začít radovat. Je čas nasbírat časné jarní

byliny – měkké lístky kopřivy, šťovík, bršlici, popenec,mladé lístky kostivalu, sedmikrásky, orseje a břízy – a uvařit

z nich jarní očistnou polévku nebo připravit salát, který má

přímo magický význam. Čistí krev, v tom fyzickém imetafyzic kém smyslu.

Ptáci začínají se snůškou, vajíčko je krásným astarobylým symbolem nového života. Označení „krásné“ se kdysi

vztahovalo k červené barvě, vždyť v ruštině dosud znamená

14

Jarní rovnodennost a Velikonoce

красный červený. Odtud taky vznikla slova jako krášlit

(barvit červeně) a kraslice, což jsou vlastně červeněmalo

vaná vejce. Do červené barvy namáčená vejce se tak stávala

symbolem života, vitality, mladé energie, ohně, krve, radosti

a vzrušení. Symbolické předměty, kterými se obdarová vají

milenci odpradávna, měly vždy červenou barvu: jablko,

růže, kraslice, pentle, a dokonce i dnes jsou valentýnská

srdíčka červená.

Brzy po jarní rovnodennosti začínají Zelenýmčtvrt

kem i Velikonoce, křesťanské svátky velmi dobře zmapované

a popsané. Jde o mysterium Zmrtvýchvstání Krista, které

15

oslavuje celý křesťanský svět jako jeden ze svýchnejvýznam

nějších svátků vůbec. Oslava vegetace se tím z tohoto svátku

téměř vytratila.

Mnohé pohanské, původní zvyky „zelených lidí“ se

však staly součástí těchto oslav. Jarní vzkříšení zdánlivě

mrtvé přírody má v osobě Ježíše Nazaretského svoupara

lelu. Epidemie jarních chřipek je důsledkem toho, že jsme se

v zimě nesprávně chovali. Místo toho, abychom se v temném

období roku stáhli do svého nitra, odpočívali, meditovali,

čistili svou duši od nánosů strachu, sobectví amaterialis

mu, činíme pravý opak. Účastníme se řady večírků, plesů,

přátelských setkání, veselic, lyžování, bruslení, dokonce

odlétáme za teplem na jih. Horečka a odpočinek na lůžku,

kašel, rýma – tohle všechno můžeme považovat za očistné

procesy našeho těla. I země se po zimě očišťuje, aby mohla

znovu vykvést.

Římané slavili až do roku  př. n. l. příchod nového

roku . března, v měsíci zasvěceném bohu Martovi, vládci

astrologického znamení Berana.

Opět se polím a sadům přinášejí oběti, tentokrát

duchům přírody a růstu, a kdysi byly vskutku krvavé, aby

krev oplodnila půdu. Dokonce se do země zakopával zaživa

černý kocour a krev obětovaných jinochů, býčků, kohoutů

a jiných plodných samců kropila čerstvě vyoranou brázdu.

Slavnosti jarní rovnodennosti byly spojeny s oslavou plození

a praktikoval se i nevázaný sex v panenské půdě připravené

k osetí. Smrt a život, trýzeň a extáze se v tento denneroz

lučně spojily, všechny konvence a morálka pro tento den

upadly v zapomnění. Pán a Panna se setkávají jako mládenec

a dívka a spojují se v rituálu setí pod dohledem mytickébo

hyně Lady. Pokud se necítíme na to, pomilovat se v záhonu,

můžeme alespoň symbolicky zabodnout falický totem do

jarní země. Ale pokud marně toužíte po děťátku, láskyplný

16

17

akt na čisté zemi nemůže nic pokazit a třeba budete silou

tohoto kouzla překvapeni. Dnes už naštěstí krvavé oběti

nevykonáváme, můžeme ale pro bohy vegetace taképolo

žit pod keř to nejhezčí jablíčko, které máme, jablko je totiž

prastarým symbolem plodnosti. Záhony založené ve dnech

mezi jarní rovnodenností a Velkým pátkem jsou zárukou

té nejlepší úrody. Vždyť Kristova krev pokropila,požehna

la a oplodnila zemi. Můžeme také uplést věnec z různých

zelených rostlin, nejlépe z tisu, buku, jedle, vrby a smrku,

a připevnit jej na rovnoramenný kříž z pečlivě oloupaných

bezových větví. Loupaly se proto, že bez má schopnoststa

hovat vše negativní do svých listů, větví, pod kůru a ná

sledně pod zem. Kůru loupeme, abychom si zachycenéne

řády nepřinesli domů. Takový věnec se vyráběl dávno před

Kelty i křesťany a použité rostliny byly zasvěceny bohyni

střežící podsvětí, semena a duše zemřelých i nenarozených.

Zavěšoval se na vrata nebo vchodové dveře a chránil dům

proti čertům a démonům způsobujícím nemoci. Věnec je

možné také umístit do severovýchodního koutu místnosti,

ve kterém tradičně stávaly domácí oltáříky. Do dnešního

dne se podobné věnce s  křížem zdobí barevnými vajíčky

a  zavěšují se nad stůl nebo v  květnu na májku. Zvykem,

který můžeme s chutí a vervou provádět dodnes, je šlehání

dívek a samiček domácích zvířat čerstvě pučícími pruty

vrby, lísky nebo jeřábu, tento prastarý pohanský zvyk jim

totiž zajistí krásu, zdraví a plodnost. Ani nemusíme plést

pomlázky, ty jsou už relativně nové. Přímo z Čech pochází

zvyk dotýkat se takového proutku pouze rukou obalenou

čistým bílým plátnem nebo šátkem, je to výraz uctivosti.

Převažovat by ale měla radost a veselí. Krásným zvykem

v den jarní rovnodennosti je také cesta, výlet na posvátný

kopec. Je to dobrá příležitost se s nějakým takovým místem

v našem okolí seznámit. Česká kotlina je plná posvátných

18

Takže z čeho máme největší strach? Není to strašlivá epidemie z vesmíru,

jaderná válka, gigantické rostliny, duchové, oživlé mrtvoly. Máme strach

z toho, že nás Bůh opustil, že nerozumíme světu, že nikdy nepoznáme jeho

komplikovaný plán, že nám ho věda nevysvětlí, že jsme uvěznění ve svých

představách jako mouchy v jantaru. Tak vypadá dnešní horor.

Olga Tokarczuková, Okamžik medvěda

kopců a na mnohých z nich dnes stojí namísto posvátných

hájů kapličky.

Bylinou jarní rovnodennosti je petrklíč, kterýmotevírala Vesna nebe, a později se tohoto úkolu ujal svatý Petr.

Když budete pozorní, v jarní trávě už najdete několikčasných a cenných bylinek k jídlu. Je to předevšímmladá kopřiva, ale už začíná vyrážet i bršlice, popenec, pampeliškové

lístky a mladé lístky orseje, které se jedí jen do doby, dokud

nevykvete, a další skvělí zelení nedočkavci.

Mám pro vás několik tipů na jarní zelenou vzpruhu

organismu unaveného po zimě.

Bylinky ze záhonu i louky přidejte zasyrova dopolévky místo petrželky nebo do salátů, můžete si je nakrájet

na chleba s  pomazánkou nebo přidat do různých slaných

nákypů a koláčů. Lze je také rozmixovat s ovocem a vypít.

Teď na jaře mají nejvíc prospěšných látek, jsou doslovanabité energií.

Zkuste jimi posypat jednoduchou pizzu s rajčatovým

základem. Jarní divoké bylinky sbírejte na čistých místech,

pouze mladé, křehké a měkké lístky a květy.

19

 • Před konzumací doporučuji spařit horkou vodou

a pak teprve krájet a jíst. Jsou ovšem jedinci s plechovými

ústy, kterým zapíchané žahavé bodlinky nevadí, já k nimne

patřím. Mějte na paměti, že ne každému je po chuti typický

rumištní pach kopřivy, zpočátku radím kopřivu kombinovat

s ostatními bylinkami nebo třeba se špenátem, uvidíte, jak

vám zachutná.

 • Najdete ji obvykle na zahrádce, ale častozpla

ňuje. Je to vděčná, chutná bylinka, která je výtečnáceloroč

ně, nejen na jaře. Je to takový méně aromatický bratranec

středomořského oregana.

    • Moje oblíbené lupení, ale pozor, chutné

jsou pouze mladé, ještě lesklé a světlezelené lístečky, později

20

21

jsou tuhé a nahořklé. Budete překvapeni, jak lahodně avý

razně chutná.

 • U něj platí totéž co u bršlice, chutnají pouze mladé,

křehké, měkké lístky, později jsou tuhé a hořké. To znamená,

že právě teď je vhodná doba řebříček vyzkoušet.

 • Mladinké lístečky kostivalu jsou opravdu jedlé

a chutné. Opět pouze v dětském věku.

 • Další ze zahradních bylinek. Dorůstá impozant

ní velikosti, sklízí se celou sezonu. Doporučuji před zimou

ořezat a nasušit. Dokonce i sušená semínka jsou výborným

kořením, třeba místo kmínu do brambor.

 • Postaru openec. Moje nejoblíbenější bylinka, kdysi

se pro svou výraznou a trochu peprnou chuť používalav ku

chyni místo pepře. Popenec patří k bylinkám, které jsou

chutné celou sezonu, i když na jaře je samozřejmě nejlepší.

    • V současné době téměř synonymumdivo

kých bylinek, patrně jako jediný jejich zástupce dostupný

na trzích. Módní záležitost, jeho popularita ho vynesla až na

stránky časopisů o jídle, snad to nebude jeho konec. Listy se

sklízí na jaře, brzy vykvétá a zatahuje až do příštího jara.Ni

kdy jej netrhejte i s cibulkami a vždy nechte více nežpolovi

nu listů v trsu rostlině, ostatně, jsou její. Kdo nemá možnost

medvědí česnek nasbírat v lužních lesích, koupit na tržnici

nebo natrhat v zahradě (jako já), může s úspěchem použít

česnáček, který si s medvědím česnekem v ničem nezadá.

Bříz

pnensá nevěsta,

krátk ěká, něžná, mírná, a  neorožená

Bříza

Když se vás někdo zeptá, jaký strom pro vás symbolizuje

jaro, většinou si vzpomenete právě na břízu, jejíž světlá, jasně

zelená koruna a tenké vlající větvičky jsou takřka syno

nymem jarní radosti ze světla a slunce. Bříza je panenská

nevěsta, krátkověká, něžná, mírná, ale neohrožená, tvoří

pionýr ský předvoj ostatním stromům, připravuje podmínky

pro jejich budoucí příchod a růst. Vždyť byla jednímz prv

ních stromů vracejících se po době ledové zpět na sever. Tato

její obětavá vlastnost je lidmi chápána jako „plevelnost“, což

je oblíbený lidský termín. Bříza nechává ve svém světlém

stínu růst i byliny a keře, nenárokuje si prostor jako většina

ostatních stromů. Jemné větvičky, třepetavé lístky a bělostná

kůra těší srdce každého člověka, kterému je smutno, bříza

přináší světlo do temnoty.

Germánská runa Berkana, „bříza“, znamenámateř

ství, prsa, bezpečí a ochranu. Kolébky se tradičně vyráběly

z březového dřeva, aby ochránily miminka před zlem. Bříza

je pradávným symbolem plodnosti a byla využívánav obřa

dech tohoto zaměření. Je také stromem čistoty, obnovy,

nových začátků, příchodu světla a odchodu temnoty.

Březovými košťaty se vymetají všechny zlé a škodlivé

mocnosti, proto se na Hromnice zametá právě jimi. A to

ne jen domy, ale i svatyně, kapličky a rituální místa. Březové

metličky se používají i na prokrvení a očistu těla v saunách.

S potem se tak zbavujeme i malých démonů nemoci. Březové

metly a pruty byly ze stejného důvodu používány k trestání

provinilců.

Bříza byla spjata s Brigit, Venuší, Demeter, Friggou,

Afroditou, tedy bohyněmi světla, života, lásky a mateřství.

Možná proto se všechny jarní rituály spojené s plodnostía po

čátkem vegetačního období odehrávaly v březových hájích.

Březový háj, to je takový malý ráj na zemi. Bříza u domu nebo

chléva ochraňuje obyvatele před čarodějnicemi a démony.

23

Bříza je strom počátků – jara, roku, života,v sibiř

ském šamanismu hraje bříza roli stromu života. Ztělesňuje

nejmocnější sílu vesmíru – lásku. Tato její síla umožňuje

šamanům najít dveře do jiných světů, a především se jimi

zase navrátit zpět.

Mladé lístky břízy sbíráme (s ohleduplností kestro

mu!) vždy na jaře, v  dubnu a květnu. Sušíme je obvyklým

způsobem nebo je můžeme čerstvé přidávat do salátů.

24

• jako tonikum

• podpora látkové výměny

• povzbuzení metabolismu

• povzbuzení vylučování žluči

• ozdravení ledvin a močových cest

(lze i dlouhodobě) • detoxikace organismu • otoky ledvinového původu (vnitřně i zevně) • močový písek a kameny • arterioskleróza • obezita • celulitida • nemoci srdce • záněty • horečka • lehčí deprese a smutek • nespavost • artritida • dna a revmatismus

(vnitřně i zevně jako koupele) • bílkovina v moči • chronické ekzémy • nepravidelná menstruace • záněty v ústech • vypadávání vlasů • onemocnění štítné žlázy a hormonální

nerovnováha (ve formě nálevu z jehněd) • lupy (zevně)

Vhodn p žití bízy

25

Jako jarní očistná kúra se nálev z listů pije vždy tři týdny na

jaře v množství asi půl litru denně. Odvar z pupenů (trháme

výhradně pupeny ze stromů poražených při zimním průklestu) má výrazný účinek na sekreci žluči, léčí záněty kostí

a slinivky a pomáhá při osteoporóze. Odvar z březové kůry

je účinný při otocích a vodnatelnosti a při léčbě hnisavých

ran. Jehnědy pomáhají při dysfunkci štítné žlázy a dalších

hormonálních potížích. Takzvaný březový dehet získanýsuchou destilací dřeva a kůry léčí lupenku, ekzémy, mírněji na

kožní defekty působí odvar z listů. Míza (tzv. březová voda)

je výtečným posilujícím prostředkem na vlasy a kromě toho

vyhání ledvinové kameny. U nás je ale těžba mízy zakázaná,

protože stromy silně poškozuje a to nechceme, že ano?

Březový list je vhodný samostatně i do směsí.Nepodáváme dlouhodobě ve vysokých dávkách.

„Ničení přírody je těžko snesitelné. Vždyť jsme od přírody, která násobklouje, odděleni pouze ve své hlavě, ve svých představách. Ve skutečnosti námi

protékají éterické energie vycházející z lesů a kopců. Jenom to nevnímáme,

protože nás od toho stále odvádějí abstraktní myšlenky a obrazy. Jestliže

v přírodě vše probíhá harmonicky, pak to má také harmonizující účinek na

člověka, přicházejí k němu dobré sny a inspirující myšlenky. Kde ale v přírodě

vládne chaos a ničení, tam se i člověk stává agresivním nebo depresivním.

Když je zohavována příroda, les a jeho zvířata, pak – tak mi to řekli

in diáni – se duchové přírody rozzuří, vskočí do lidí, ti zešílejí a stanou se

sebepoškozujícími. Země je obrovský medvěd, řekl mi jeden indián Klamath.

Jednou bude mít všeho dost a města, která ho obtěžují jako klíšťata, svými

drápy jednoduše seškrábne.“

Wolf-Dieter Storl, Jsem součástí lesa

26

27

Čenolávek

květinu zvn včeí úl si nez nezm a

Černohlávek

Černohlávek obecný je něžná, nenápadná, ale krásnákytič

ka, lidově se jí říká včelí úl, protože jeho květ svým tvarem

právě úl připomíná a včelky na něm rády hodují. Svými

modro  alovými kvítky ozdobí trávník na celé léto. Tuhle

květinku si nelze nezamilovat.

Kvetoucí nať sbíráme během celého léta, dopoledne

za slunečného počasí. Ze sušené byliny připravujemenej

častěji nálev pro vnitřní a odvar pro zevní použití.

Slavný bylinkář Matthioli nazývá černohlávek boží

spásou pro jeho mimořádné protizánětlivé, antibakteriální

(salmonela), antivirové a fungicidní účinky. Funguje jako

účinné hemostatikum při vnitřním i vnějším krvácení. Spolu

s jitrocelem býval černohlávek významnou hojivou bylinkou

pro zraněné vojáky.

Černohlávek je bylinou zasvěcenou Venuši a drui

dové jej používali při léčebných rituálech a jako oběť či dar

Matce Zemi se pokládal na oltář.

Nežádoucí vedlejší účinky černohlávek nemá žádné, tuhle

laskavou bylinku můžete užívat bez obav. Pro dlouhodobé

užívání je nevhodný z důvodu možného vzniku zácpy. Jena

opak velmi vhodný do směsí s bylinami podobného účinku,

například s řebříčkem, šalvějí, heřmánkem, kontryhelem

nebo dobromyslí.nebo dobromyslí.

29

 

• zánětlivá onemocnění všeobecně

• zánět a bolest žaludku

• zánět dvanácterníku

• zánět nosohltanu

• zánět močového měchýře

• zápal plic

• zánět jater

• HIV

• hemoroidy (současně i zevně)

• vnitřní, kupříkladu pooperační,

krvácení (ve formě odvaru) • průjem • plísňové infekce • harmonizace hormonálního systému • harmonizace jaterní činnosti • horečka • žloutenka • otoky • prevence vzniku hypertenze • gynekologické obtíže spolu s kontryhelem,

levandulí a třezalkou

 

• angíny, záněty v ústech a dásní (jako kloktadlo)

• zanícené rány (ve formě obkladů z čerstvé

byliny nebo zásypu z mleté sušené byliny) • záněty v oblasti obličeje a hlavy • hemoroidy • kloubní a svalové bolesti

Vhodn p žití čenolávku

30

31

Čený bez

léčvá bylina s k zen oc

Černý bez

Černý bez  je velmi vážená léčivá a magická bylina odpra

dávna a vždy se vyskytoval v blízkosti člověka. Svědčí o tom

i  množství lidových názvů: bez domácí, bezoví, bezinka,

dar Boží, chebst, kozíček, bzí, bzinky, chebži, bez psí, černá

bezinka, habzina, hulák, hular, rostlinná apatyka, kozička,

kozinky, pukač, nebo dokonce smradlavka. Každémunevo

ní, ale já bez miluji bez výhrad a nekriticky. Každý máme

oblíbený strom. Tím mým je černý bez. Pro mě ne exis tuje

krásnější a milovanější rostlina. Možná to je tím, že mám

slabost pro opomíjené a opovrhované (lidi, zvířata i rost

liny), ale spíš si myslím, že tenhle nenápadný, vitální keř

nebo malý strom je zázračný. A nemyslím si to sama, černý

bez odpradávna  guroval v různých magických a rituálních

obřadech – a zcela oprávněně.

Už v antice byl bez využíván jako léčivá bylina,nej

častěji jeho kořen a plody. Bylinářské spisy klášterníchšpitá

lů popisují černý bez jako univerzální léčivo. Od středověku

byla bezu připisována kouzelná moc. Dřeň mladých větví se

nazývá bezová duše – nemluví už jen tohle samo za sebe?

Sám Rudolf Steiner považoval bez za rostlinu silně„astra

lizovanou“, naplněnou duší.

V keři žije dobrý a mocný duch, a když se keř kácí, je

třeba prosit o odpuštění. Nebylo myslitelné, aby se bezový

keř nebo stromek rostoucí u domu pokácel nebo poničil,

zničili bychom tím ochranu, kterou domu propůjčuje.Z vě

tévek bezu má bůh Pan svou  étnu. Podle Plinia vycházejí

z píšťal vyrobených z bezových prutů nejpronikavější tóny,

které svou silou předčí i kohoutí kokrhání. 

Bezový keř je spojen se Stařenou, paní Holle,Morri

gan – jednou z podob trojné Bohyně země v jejíochranitel

ské, léčivé a pečující podobě. To ona převádí duše zemřelých

lidí i zvířat do své podzemní říše, a když nastane čas, pošle je

zpět na zemi zrodit se v novém vtělení. To je důvodem, proč

33

se lidé vždy chovali k bezu s úctou, ohleduplnostía opatr

ností. Toto spojení se Stařenou bylo bohužel v  pozdějších

časech, kdy křesťanství zvítězilo nad pohanskými bohy,

chápáno jako spojení se zlem. Dokonce se podle některých

pramenů Jidáš oběsil na bezu a Ježíše ukřižovali na bezovém

kříži. Pokud topíte bezem, přivoláváte ďábla do domu.Ty

hle hloupé a zlé pověry a pomluvy uvádím jen jako smutný

povzdech nad takovým uvažováním.

Černý bez byl v předkřesťanských dobách rostlinou

bezpečí a nezbytnou kouzelnou rostlinou při svatbách,naro

zení i smrti. Téměř všude byl stromem dobrého ducha domu,

strážce dvora. V Dánsku se dosud uctívá jako strom života,

ochránce těhotných a rodiček. Bez je vtělením protikladů:

34

bílé květy, černé plody, léčivé účinky i toxicita, stromek je

světlý a zároveň působí temně. To je vliv trojné Bohyně,

která se z mladé Panny promění v bohyni Matku a později

ve Stařenu.

Bezový rovnoramenný křížek svázaný červenou nití

(podobně jako křížek z jeřábu) měl ochrannou moc a dával se

pod polštář dětem i dospělým a zavěšoval se nad vrata chléva

pro ochranu dobytka. Keltové zapichovali na čerstvěnavr

šený hrob bezový kříž, když zapustil kořeny a vykvetl, bylo

to znamením, že duše zemřelého je v zemi mrtvýchšťast

ná. Používal se i při pohřbívání a větvička bezu se vklá dala

zemřelému do rakve. O svátku Samhain se duše zemřelých

předků a duše dosud nenarozených potomků roze sazují na

bezovém keři rostoucím u domu, dívají se dovnitř a pozorují

nás. Můžeme je poprosit o radu a obdarovat je třeba miskou

mléka, chlebem nebo vínem. Vodu po koupání nemocných

nebo uhranutých dětí je třeba nalít pod domácí bezový keř,

bezová bohyně všechny démony a škodlivé síly stáhne k sobě

pod zem a dítěti už škodit nemohou. Dokonce i obvazy,

oblečení nemocných a šňůry, které v sobě symbolicky nesly

horečku a jiné neduhy, se přivazovaly na větve bezu a k tomu

se recitovalo příslušné zaříkání. Horečka a nemoc byla teď

pevně spjata s keřem a nemohla už trápit nemocného.

Když tento domovní bez uschne, je to prý znamení, že

někdo v domě zemře. Černý bez se nemá dokonce anivysa

zovat, protože paní Holle si sama musí vybrat, kde chce růst.

Pokud chceme někomu požehnat, posypeme muhla

vu bezovými květy. Bezová víla ho bude chránit. V Rusku

se bezem vyháněli zlí duchové a v Srbsku byly bezové pruty

nezbytnou ozdobou na svatbách. Pokud vypijí chlapecs dív

kou společně džbán piva s  bezovými květy, mohou se do

roka těšit na veselku. Těhotná žena by měla políbit bezový

keř, aby zajistila děťátku šťastný život.

35

Říká se, že když se na světě rozmohlo zlo, všechny víly

se skryly v bezovém keři. Bez má opravdu zvláštní moca vy

zařování, které nemusí být každému příjemné. Když jsme

unavení nebo otevření vlivům „skrytého světa“ a usneme

pod bezem, může se nám stát, že naše duše zabloudí na

„druhou stranu“, do světa šotků, skřítků, vil a démonů.

Květ a list sbíráme v květnu a červnu, nejlépe okolo

poledne. Nejsilnější účinky má prý květ sbíraný po ránu

o let ním slunovratu. Sušíme ve vzdušné místnosti bezpří

stupu přímého slunečního světla. Květ nesmí zhnědnout,

musí zůstat světlý. Květ se užívá pouze jako nálev neboma

cerát zastudena, třeba ve formě osvěžujících letníchlimo

nád a bylinných nápojů. Koncem léta a počátkem podzimu

sbíráme plod – bezinky, a to v  době plné zralosti, zelené

bobule nesbíráme. Sušíme je rychle, nejlépe při umělém

teple do  stupňů. Bezinky používáme i začerstva vefor

mě šťáv, likérů, kompotů, sirupů a zavařenin, které mají

léčebný účinek. Syrové bobule můžeme jíst, ale pouze

v malém množ ství. Listy používáme čerstvé (nebo sušené

a horkou vodou spařené) jako obklady při revmatismu a také

zevních nádorech nebo z nich připravujeme nálev a tenuží

váme vnitřně při akné a na podporu čištění krve. Čerstvá

šťáva z listů funguje jako účinný repelent a insekticid.Tink

tura z kůry vyvolává porod.

Z květů můžeme připravovat oblíbené jídlo – smaženékos

matice: natrháme si bezové květy, očistíme je od broučků

a  nečistot a necháme delší stopku, tu využijeme při ma

nipulaci během smažení. Dva žloutky rozkvedláme s tro

chou mléka a osolíme. Zašleháme malé množství polohrubé

36

Smažené kosmatice

mouky tak, abychom dostali hladké těstíčko. Nakonecvmí

cháme tuhý sníh ze dvou bílků. Bezové květy držíme za

stopku a namáčíme do těstíčka. Smažíme v pánvi s olejem.

Jakmile jsou květy na spodní straně osmažené, ustřihneme

stopku a obrátíme je. Podáváme se zeleninovým salátem.

Je báječný na různé nepříjemné nemoci z nachlazení,

krásně se po něm vypotíte, pomáhá vám s vykašláváním

a k tomu všemu je čaj z něho úžasně lahodný. Květ můžeme

s úspěchem přidávat do pleťových olejů.

Polévkovou lžíci sušeného květu zalijeme šálkem vroucí

vody a necháme  minut vyluhovat. Sladíme nejlépe medem

a pijeme třikrát denně. Jako prevence virových onemocnění

je účinný výluh zastudena: večer namočíme květy dostu

dené vody, ráno přecedíme a nápoj pijeme během dne.

Květ ani list nemá žádné nežádoucí účinky anikon

traindikace. Plody konzumujeme pouze sušené nebo čerstvé

převařené, jinak mohou způsobit nevolnost. Bez použí váme

do směsí s podobnými účinky, nejčastěji do čajů protina

chlazení a kašli.

37



• nachlazení

• chřipka

• horečka

• zahlenění a kašel

• je potopudný a močopudný

• záněty močových cest

• žaludeční koliky

• ledvinové potíže

• rakovina všeho druhu (prevence)

• hepatitida

• nadýmání

• nevolnost

• nespavost

• spalničky a spála

• nemoci cév

• vodnatelnost

• tvorba mateřského mléka

• zevně na léčbu kontaktních ekzémů

• zevně na zvláčnění pokožky a proti vráskám

• zevně jako obklad při křečových žilách

• jako inhalace při rýmě a zahlenění



• neuralgie

• zánět trojklaného nervu

• bolest zubů

• ischias

• migréna

• bolesti páteře

Vhodn p žití čeného bezu

38

• revmatismus a dna

• posílení imunity

• zácpa (kaše z čerstvých bobulí)

• průjem (odvar ze sušených bobulí)

• hypertenze

• akné

• čištění krve

• zácpa

• jako diuretikum

• zevně při revmatismu, nádorech,

ekzémech a akné

• zevně při popáleninách

• zevně při řezných ranách, pohmožděninách

a výronech

• zevně jako šťáva na pálící a unavené oči

• zevně povařené ve lněném oleji

jako obklad na hemoroidy

39

Jitrocel

Tak odp u jedu, nákaz a zlu,

kte přicázeí o kra .

Jitrocel

Babí ucho, babka, beraní jazyk, celdoň, celníček, celníkhojí

lek, itrocín, jitrocil, myší ocásek, myší ouško, olověný jazýček,

psí jazyk, psí uši, ranocel, skorocel, volský jazyk – to všechno

jsou starobylé a lidové názvy velmi běžné a nenápadnérost

linky s mnoha skvělými vlastnostmi. Jitrocel je téměřnena

hraditelná bylinka a já na něj nedám dopustit. Protože hodně

vařím, občas se mi stane, že se říznu nebo si způsobímně

jaké drobné zranění v kuchyni či v zahradě. Dláta na linoryt

jsou také poměrně ostrá. Velmi se mi osvědčilo a doporučuji

k vyzkoušení: jakmile dojde k nějakému menšímu zranění,

kde není třeba šití, nebo i předtím, než do nemoc nice na

chirurgii vyrazíte, utrhněte pár lístků, rozemněte,pomač

kejte je v prstech a přiložte na ránu. Když mám pořezaný

prst, omotám jej jitrocelem a natáhnu pruban (prodávají

v lékárně). Nechám třeba dvě tři hodiny, u větších ran přes

noc, v  klidu působit. Rána se zatáhne, vyschne, nemokvá

a velmi rychle se hojí. Funguje to spolehlivě, na mou duši.

Jitrocel roste skoro na celém světě a všude je známý

svou léčivou silou. V naší přírodě můžeme najít kroměji

trocelu kopinatého též jitrocel větší a prostřední, všechny

tři mají zhruba stejné účinky. Nejčastěji se používá jitrocel

kopinatý. Jitrocel větší je skvělý jako vystýlka bot předdlou

hým pochodem, puchýře nemají šanci.

Jedny z prvních zmínek o jitroceli pocházejí z antiky

a už tehdy byl ceněnou léčivkou. Pochvalně se o němzmi

ňuje Pedanius Dioscorides, Plinius Starší, Hildegardaz Bin

genu, Albertus Magnus, Jan Černý, Petr Ondřej Matthioli,

Johann Künzle, Sebastian Kneipp i Maria Treben. Lepší

vysvědčení abychom pohledali.

V anglosaském díle, jež vzdává hold léčivým bylinám,

se píše o jitroceli toto: „I ty, jitroceli, matko rostlin,otevře

ná k východu, mocná v nitru, přes tebe hrkotají vody, přes

tebe jezdí ženy, přes tebe jezdí ženiši, nad tebou odfukují

41

býčkové. Všem jsi vzdoroval a stavěl ses jim na odpor. Tak

odporuj i jedu, nákaze a zlu, které přicházejí do kraje.“ Inu,

lehký úkol tahle malá bylinka věru nemá!

Tohle píše o „jitrocelové vodě“ Jan Černý: „Všecky

toky střevní a chlípnění krvavé z nosa i ženské zavierá.Zim

nice z horkovlhkosti i z připálenosti užitečně hojí. Vředy

a rány stierá a hojie a žravost vředuov odjiemá. Zvředování

v ustech opravuje, bolest zubuov krotí. Chrkání krvízasta

vuje, zvředování plic a prsí čistí. Žlútenici prospěšně hojie.

Nežitóm a hlízám i horkostem hlavním i očí polehčení činí

obkládaním. Upadlému zvysoka a obraženým i pruotrhlým

žilám vnitř dobrá jest, neb žíly pruotrhlé zase zavierá.“

Jitrocel zavěšený v domě ochraňuje jeho obyvatele

před ranami osudu. Pokud si svazek jitrocele pověsíte v autě,

ochrání vás před havárií.

Ne zcela rozvité jitrocelové květy se mohou podusit na tuku

a podávat jako chutná příloha.

Jitrocel má silné protizánětlivé a antibiotické účinky. Sbírá

se list od května do srpna, někdy i kořen a semeno. Kořen

léčí strumu, a když jej žvýkáme, uleví nám od bolestí zubů.

Semeno snižuje hladinu krevního cukru a léčí žaludek i játra.

Mleté semeno se prodává jako psyllium a upravujeperistal

tiku tlustého střeva při zácpě. Podle starých bylinářských

knih působí semeno jitrocele také proti tvorbě ledvinových

kamenů. Nyní se k jitrocelovému semenu obrací pozornost

moderní vědy, protože v něm jsou obsaženy některé účinné

látky ve větším množství než v listu.

Jitrocel nemá žádné vedlejší účinky a nehrozí pře

dávkování, může se podávat i dlouhodobě. Je vhodný do

směsí s bylinami podobného účinku, například s popencem,

mateřídouškou, slézem nebo podbělem.

42

Vhodn p žití jitroceu

 

• suchý dráždivý kašel

• černý kašel

• astma

• tuberkulóza

• zánět průdušek

• chronický zánět plic

• zahlenění

• zánět dutin

• záněty v ústech (zevně i vnitřně)

• zánět hrtanu

• žaludeční a dvanáctníkový vřed

(ve formě čerstvé šťávy)

• vřed tlustého střeva

(vnitřně i ve formě klyzmat)

• Crohnova nemoc

• průjem

• čistí krev a zažívací trakt

• jaterní a žlučníkové potíže

• záněty močových cest

• trombóza

• posílení plic a ledvin

• neduživé děti

43

 

• rány všeho druhu (Pro rány zhnisané je lepší

použít nejprve jitrocel větší, který vytáhne

z rány hnis, a poté kopinatý, který ránu zahojí.)

• zánět očí a spojivek

• bodnutí hmyzem (ve formě čerstvé šťávy)

• zánět nehtových lůžek

• popáleniny

• ušní záněty

• bércové vředy (i zastaralé)

• otoky mízních uzlin

• struma (listy rozemnuté se solí)

• hemoroidy a záněty pochvy

(ve formě sedacích koupelí)

• dna (jako koupel)

• bolest hlavy (ve formě oleje) Jeden kilogram listů jitrocele umeleme na masovém strojku, dáme do smaltovaného hrnce, přidáme  litr vody,  kgnera novaného cukru a , kg medu. Na mírném ohni vaříme  minut, až sirup zhoustne. Necháme vychladnout, nejlépe přes noc, scedíme přes gázu nebo plátno a plníme dočistých lahví z tmavého skla. Z uvedeného množství surovin získáme dva litry sirupu. Užíváme při nachlazení, zánětu plic, kašli a průjmech.

44

Jitrocelový sirup

45

K tryhel

nositel nebes rosy

Kontryhel

Kontryhelů je více druhů, ale nejznámější je kontryhelžlu

tozelený. Má celou řadu lidových názvů, které se dnes již

nepoužívají, například husí nožka, alchemilka, arcisléz, divý

muškát, husí noha, konrádek, lvová stopa, hvězdoš, pláštík

Panny Marie, manžetka, přívratník, rosička, zlatodějka,

žindava.

Rodové jméno kontryhelu je Alchemilla a má se za to,

že toto pojmenování souvisí s alchymisty, kteří kapku rosy

vysráženou během noci uprostřed listu používali k výrobě

kamene mudrců. Tato kapka „nebeské rosy“ byla považována

za obzvláště magickou, zázračnou a ceněnou. Už v  antice

byl kontryhel zmiňován jako léčivá rostlina. Doporučuje jej

i Hildegarda z Bingenu a spisy klášterních špitálů.

Tato krásná bylinka je doma v  zahradách a všude

tam, kde najde humózní, vlhké a spíše zásadité půdy. Vevyš

ších polohách častěji než v nížinách. Roste dobře na slunci

i v  polostínu. Listy a kvetoucí nať kontryhelu sbíráme od

května do září. Na jaře sbíráme mladé lístky a přidáváme je

do salátů, pomazánek, očistných koktejlů a polévek.

Kontryhel je především „ženská“ bylinka, dokonce

i vypadá tak nějak žensky a působí na všechny žensképo

tíže. Vzhledem ke své ženské podstatě je kontryhel vhodný

pro harmonizaci ženské stránky, zvláště pak pro ženy, které

z jakéhokoliv důvodu odmítají nebo nenávidí svou ženskost.

V magických praktikách se proto používá pro spojenís Bo

hyní. Od doby nástupu křesťanství je zasvěcen Panně Marii.

Bez obav z nežádoucích účinků lze kontryhel užívati dlouho

době, je vhodný též do směsí, především s řebříčkem,hlu

chavkou, měsíčkem nebo kopřivou. Koupele v odvaruz kon

tryhelu pomohou slabým a neduživým dětem zesílit.

47

 

• tvorba mateřského mléka

• potíže s otěhotněním a donošením dítěte

• ženský výtok

• zánět dělohy

• zánět vaječníků

• poranění

• nespavost

• rozrušení

• nepravidelná, opožděná, silná nebo bolestivá

menstruace, zvláště v pubertě

• potíže v menopauze

• hladký porod (povzbuzení děložních

stahů a posílení děložních svalů,

od . měsíce těhotenství)

• šestinedělí (10 dnů po porodu pro zhojení

poporodních ran a zatažení dělohy)

• výhřez dělohy

• tříselná kýla

• ledvinové kameny

• gastroenteritida

• nadýmání

• průjem

• zánět dýchacích cest

• kašel

• tuberkulóza

• žaludeční vředy

• křeče hladkého svalstva

• cukrovka

Vhodn p žití k tryhe u

48

• vodnatelnost

• posílení jater, ledvin a srdce

• zánět močového měchýře

• krvácení všeho druhu včetně

gynekologického, i v době těhotenství

• podpora metabolismu

• obezita

 

• pohmožděniny

• poranění

• mokvající ekzémy

• oční záněty včetně zánětu spojivek

• akné

• afty v ústech

• bércové vředy

• hemoroidy

• jako kloktadlo při zánětu hrtanu

• výplachy úst po vytržení zubu

• výplachy nosu při krvácení

• jako klyzma při zánětu tlustého střeva

• sedací koupele při mykóze

a zánětu vaječníků

• jako kloktadlo při zánětu hrtanu

• jako klyzma při zánětu tlustého střeva

Uvažujeme-li ekologicky, pak tím, co je „pravdivé“ či „nepravdivé“, nejsou

primárně naše verbální výroky, ale spíše povaha vztahů, které udržujeme

s ostatní přírodou. Lidské společenství, které žije ve vzájemně prospěšném

vztahu s okolní zemí, je společenstvím, o němž můžeme říct, že žije v pravdě.

Způsoby mluvy, které jsou pro takovou komunitu obvyklé – tvrzení apře

svědčení, jež umožňují takovou vzájemnost uchovat –, jsou v tomtodůleži

tém smyslu PRAVDIVÉ. Jsou v souladu se správným vztahem mezi těmito

lidmi a jejich světem. Zato výroky a přesvědčení, jež podněcují násilí vůči

zemi, způsoby mluvy, které umožňují poškozování nebo ničení okolníhospo

lečenství bytostí, lze charakterizovat jako NEPRAVDIVÉ způsoby mluvení,

které podporují neudržitelný vztah se zemí, jež nás v sobě obsahuje.Civiliza

ce, která setrvale pustoší živou zemi, kterou obývá, není s PRAVDOU dobře

obeznámena, a to bez ohledu na to, kolik domnělých faktů o spočitatelných

vlastnostech svého světa shromáždila.

David Abram, Kouzlo smyslů

50

Uvažujeme-li ekologicky, pak tím, co je „pravdivé“ či „nepravdivé“, nejsou

primárně naše verbální výroky, ale spíše povaha vztahů, které udržujeme

s ostatní přírodou. Lidské společenství, které žije ve vzájemně prospěšném

vztahu s okolní zemí, je společenstvím, o němž můžeme říct, že žije v pravdě.

Způsoby mluvy, které jsou pro takovou komunitu obvyklé – tvrzení apře

svědčení, jež umožňují takovou vzájemnost uchovat –, jsou v tomtodůleži

tém smyslu PRAVDIVÉ. Jsou v souladu se správným vztahem mezi těmito

lidmi a jejich světem. Zato výroky a přesvědčení, jež podněcují násilí vůči

zemi, způsoby mluvy, které umožňují poškozování nebo ničení okolníhospo

lečenství bytostí, lze charakterizovat jako NEPRAVDIVÉ způsoby mluvení,

které podporují neudržitelný vztah se zemí, jež nás v sobě obsahuje.Civiliza

ce, která setrvale pustoší živou zemi, kterou obývá, není s PRAVDOU dobře

obeznámena, a to bez ohledu na to, kolik domnělých faktů o spočitatelných

vlastnostech svého světa shromáždila.

David Abram, Kouzlo smyslů

51

Kopřiv

zázračná univezání léčvá bylina

Kopřiva