načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Rok s retrívrem - Veronika Souralová; Dan Materna

  > > > > Rok s retrívrem  

Kniha: Rok s retrívrem
Autor: ;

Psí smečka, to jsou zlatí retrívři Rupert, Tedík a Oliver. Přidejte k nim kluka Kryštofa a máte po celý rok zaděláno na všelijaká dobrodružství a rošťárny. Na jaře s našimi ...
Titul je skladem 1ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  236
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  299 Kč
21%
naše sleva
7,9
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Rok vydání: 2017-06-07
Počet stran: 104
Rozměr: 210 x 297 mm
Úprava: 103 stran : barevné ilustrace
Vydání: 1. vydání
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2017-24
ISBN: 9788026415206
EAN: 9788026415206
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Psí smečka, to jsou zlatí retrívři Rupert, Tedík a Oliver. Přidejte k nim kluka Kryštofa a máte po celý rok zaděláno na všelijaká dobrodružství a rošťárny. Na jaře s našimi hrdiny navštívíte štěňátka a vyrazíte do zoo, v létě poznáte Psí ostrov, na podzim si zaplavete v listí a v zimě postavíte iglú. A to není zdaleka všechno, ba právě naopak… Kniha plná krásných fotografií a milých příběhů, volně navazující na předchozí knihu Já, zlatý retrívr, potěší všechny dětské i dospělé čtenáře. (příběhy psí smečky a kluka Kryštofa)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Veronika Souralová; Dan Materna - další tituly autora:
Já, zlatý retrívr Já, zlatý retrívr
Materna, Dan; Souralová, Veronika
Cena: 211 Kč
Včelí domeček - prázdniny v úlu Včelí domeček
Souralová, Veronika
Cena: 169 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

8
Štěňata
Jaro je také obdobím, kdy
do našich řad přibude hodně
nových kamarádů – narozených
štěňátek. Se štěňaty je větší
zábava než s dětmi. Víte proč?
Strašně rychle rostou – úplně
před očima. No vážně, můžu to
odpřísáhnout. Naší kamarádce
Sofii se totiž loni štěňata narodila
a naše smečka je často chodila
navštěvovat a pozorovat. První
den by nikdo neřekl, že z těch
pištících bochánků budou jednou
pejsci. Růžové čumáčky, úplně
mrňavé uši, oči žádné a nožičky,
které neuměli používat. No vážně,
hrůza. Páníček říkal, že jsem
také tak vypadal, když jsem se
narodil. Ale tomu nevěřím. Nikdy
jsem nemohl vypadat jako malá,
bezmocná myš! Málem jsem se
urazil. Abyste si nemysleli, že jsem
nějaký neurvalec. Sofince jsem
samozřejmě neřekl, že se mi její
děti nelíbí. Zdálo se, že je na ně
pyšná, a tak jsem jí nechtěl kazit
radost.
Ale už za pár dní, když jsme opět
přišli na návštěvu, bylo vidět, že
se štěňata začínají proměňovat.
S trochou představivosti získávala
podobu malých psíků, lezla sem
a tam, vyrostla a jejich kožíšky
byly buď úplně bílé, nebo dokonce
měly stejnou barvu jako ten můj.
Byl jsem hodně zvědavý, co se
bude dít dál...
S naší smečkou jsme měli jiné
plány a na další návštěvu jsme se
dostali až po delší době. Čekalo nás
překvapení. Z upištěných myší se
stali pejsci. Tedy spíš chlupaté koule
s nezbednýma černýma očkama.
Lezli jeden přes druhého, kousali
si navzájem uši. Bojovali o nejlepší
místo při krmení, hráli si s plyšovými
hračkami, skákali a ve stejném





9 Rok s retrívrem Rupertem
okamžiku usínali, jak je
jejich dovádění unavilo.
Byli prostě nádherní.
Přesně tak jsem musel
vypadat, když jsem
byl štěně. Hned jsem
Sofince pošeptal do
ouška, jaké má krásné
děti. A dnes jsem to
myslel upřímně!
Bylo jich osm – čtyři
holčičky a čtyři kluci.
Aby je páníčci poznali,
měli na zádech
namalované barevné
tečky. Také jsme se
dozvěděli, že všichni
už mají nové budoucí
rodiny a že jedna
holčička, ta fialová,
která se jmenuje Nelly,
bude bydlet blízko
nás, a tak se stane
naší kamarádkou. To je
skvělá zpráva. Pěkných
mladých slečen není
nikdy dost.
Ta mrňata všechna
pohromadě, než se
rozešla ke svým novým
páníčkům, jsme viděli
ještě dvakrát. Pokaždé
byla hezčí a hezčí.
Nádherní pejsci, se
kterými byla úžasná
zábava. Narostly jim
delší chlupy, do správné
velikosti dorostla ouška
i ocásky, učili se štěkat,
jíst z misky, chodit na
vodítku, čurat na travičku
a vůbec všechno
důležité, co má správný
pes umět. Jen nosit
bažanty ještě neuměl ani
jeden, to se musí naučit
až později při loveckém
výcviku. Teprve potom
to budou pořádní retrívři,
alespoň tak to vidím já.





10





11 Rok s retrívrem Rupertem





12
Jarní hrátky
Zdá se, že i našeho páníčka Dana jaro baví. Vstává brzy ráno, vezme si foťák a společně
vyrážíme na dlouhé procházky. Nejčastěji do Prokopského údolí, je tam krásně a každý
z nás si tam může dělat, co chce. Já nejraději čmuchám, honím bažanty a zajíce, Tedík
chodí rozvážně okolo a hledá nejlepší místo pro vyhrabání té nejhlubší díry a Oliver vyhlíží
fenky. Páníček mezi námi pobíhá a fotí. Potřebuje prý fotky do knížky. To je samé: sedněte
si spolu před tenhle keř a dívejte se na mne. Ruperte, kam se to koukáš? Down! Zůstaň!
Otoč hlavu! Otevři oči. Nedrbej se za uchem... No, mezi námi, být celebrita je pěkná otrava.
Ale jestli máme být jednou slavní, tak to musíme vydržet. Největší radost páníček má, když
si začneme společně hrát, skáčeme, koušeme si uši, pereme se o jeden klacek, válíme se
na zádech a jen tak z legrace na sebe ceníme zuby. To jsme pak „kluci šikovní, fotogeničtí“
a „pašáci“. Rádi mu vyhovíme. Nás to totiž taky dost baví.
Zábava se ještě zlepší, když s námi na procházku vyrazí další pes. Jedna z našich
nejoblíbenějších kamarádek je Jessina. Páníček říká, že je to vořech, ale moc se mi to
nezdá. Určitě musí mít krev a geny z nějakého loveckého psa. A to hodně šikovného. Je
totiž neuvěřitelně rychlá a mrštná. Kam se na ni my, retrívři, hrabeme. Když se rozeběhne,
vůbec jí nestačíme, a tak raději předstíráme, že nás víc baví čmuchání a hrabání a že
momentálně na běžecké závody nemáme náladu. Ona před námi poskakuje a štěká, ať
už si konečně jdeme hrát. My chvilku děláme fóry – to aby si nás vážila – a pak s ní několik
koleček oběhneme. Když se zadýcháme, lehneme si do stínu a povídáme si o psím životě,
o tom, co máme rádi, co kdo dokáže a tak.
Jednou, ani nevím proč, Jessina prohlásila, že ona je nejlepší skokanka z nás všech. A Tedík
hned na to: „ Nevytahuj se a dokaž to! Že nás nepřeskočíš všechny tři najednou?“ Jessina
se nenechala dlouho pobízet, řekla, že je to pro ni hračka. Odrazila se a dlouhým, ladným
skokem nás všechny tři lehce přeskočila, dalo by se říct, že téměř přeletěla. Ano. Má
pravdu. Skáče nejlépe ze všech psů, které známe.





13 Rok s retrívrem Rupertem






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist