načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Rogersovská psychoterapie pro 21. století -- Vybraná témata z historie a současnosti - Daniela Šiffelová

Rogersovská psychoterapie pro 21. století -- Vybraná témata z historie a současnosti

Elektronická kniha: Rogersovská psychoterapie pro 21. století
Autor: Daniela Šiffelová
Podnázev: Vybraná témata z historie a současnosti

Kniha Rogersovská psychoterapie pro 21. století představuje na našem knižním trhu jedinečnou odbornou publikaci, která zachycuje vývoj a proměny tohoto významného směru humanistické ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  302
+
-
10,1
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2010
Počet stran: 192
Rozměr: 24 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Druhy sociální pomoci a služeb
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2010
ISBN: 978-80-247-2938-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha Rogersovská psychoterapie pro 21. století představuje na našem knižním trhu jedinečnou odbornou publikaci, která zachycuje vývoj a proměny tohoto významného směru humanistické psychoterapie. Carl Rogers, jeden z nejvlivnějších psychologů a myslitelů 20. století, hluboce ovlivnil pojetí celého oboru i vztahu mezi terapeutem a klientem. Jak ukazuje autorka, i v dnešní době si tento originální přístup, zaměřený na člověka, ponechává svůj radikální ráz a nenásilnou cestou boří tradiční myšlenky o poskytování pomoci druhým lidem. Díky tomu kniha nabízí alternativní pohled i na problémy současné společnosti. Je určena pro psychoterapeuty, psychology a psychiatry, pro studenty těchto oborů, ale i pro další zájemce, kteří chtějí hlouběji porozumět sobě samým a mezilidským vztahům v jejich složitosti a s ohledem na jejich význam pro plnohodnotný život. (vybraná témata z historie a současnosti)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

PhDr. Daniela iffelová

ROGERSOVSKÁ PSYCHOTERAPIE PRO 21. STOLETÍ

Vybraná témata z historie a současnosti

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 4089. publikaci

Odpovědná redaktorka Drahue Maková

Sazba a zlom Milan Vokál

Zpracování obálky Radek Krédl

Počet stran 192

Vydání 1., 2010

Recenzovala:

PhDr. Vendula Junková

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Š Grada Publishing, a.s., 2010

Cover Illustration Š MUDr. Pavel áček

ISBN 978-80-247-2938-1

VERZE osvit 1 oprav; 26 July 2010


OBSAH

Předmluva .......................................9

ČÁST I. K POZADÍ PŘÍSTUPU ZAMĚŘENÉHO NA ČLOVĚKA

1. Ke kořenům přístupu zaměřeného na člověka ...................15

1.1 Přístup zaměřený na člověka jako součást humanistické psychologie ......15

1.2 Filosofické a psychologické kořeny přístupu zaměřeného na člověka ......16

1.3 Obraz člověka v humanistické psychologii a v přístupu zaměřeném

na člověka .....................................18

2. Východiska Rogersova pojetí psychoterapie ....................19

2.1 Ze ivotopisu Carla Rogerse ...........................19

2.2 Mylenky, které formovaly Rogersův pohled na člověka a psychoterapii ....20 3. Hlavní etapy ve vývoji přístupu zaměřeného na člověka ..............24

3.1 Zásadní publikace Carla Rogerse .........................25

3.2 K termínům v jednotlivých názvech .......................26

3.3 K rozdílům mezi označením přístup zaměřený na člověka, terapie

zaměřená na klienta a terapie zaměřená na člověka ..............28

4. Lidská přirozenost z pohledu přístupu zaměřeného na člověka a její vliv

na postoje terapeuta .................................31

ČÁST II. KLASICKÁ TEORIE PŘÍSTUPU ZAMĚŘENÉHO

NA ČLOVĚKA PODLE CARLA ROGERSE

1. Základní pojmy ....................................35

1.1 Aktualizační tendence (actualizing tendency) ..................35

1.2 Self ........................................36

1.3 Aktualizace self (self-actualization) .......................37

1.4 Základní potřeby rozvoje self a podmínky ocenění ................38

2. Teorie osobnosti jako teorie self ...........................40

2.1 Teorie self .....................................41

2.2 Původní formulace teorie osobnosti a chování z roku 1951 ...........42

2.3 Teorie osobnosti z roku 1959 ...........................43

2.4 Teorie osobnosti jako proces stávání se člověkem ................44

3. Teorie terapie a terapeutické změny .........................50

3.1 Nevyhnutelné a dostačující podmínky ......................50

3.1.1 Podmínka 1: Psychologický kontakt ...................53

3.1.2 Podmínka 2: Klientova inkongruence ...................55

3.1.3 Podmínka 3: Terapeutova kongruence (congruence) ...........56


3.1.4 Podmínka 4: Bezpodmínečné přijetí (unconditional positive regard) . . . 59

3.1.5 Podmínka 5: Empatické porozumění (empathic understanding) .....61

3.1.6 Podmínka 6: Klientova percepce .....................64

3.1.7 Kongruence, bezpodmínečné přijetí a empatické porozumění

ve vzájemném vztahu ...........................65

3.2 Jak vytvořit nápomocný vztah ..........................65

3.3 Terapeutický proces ................................67

4. Teorie plně fungujícího člověka ...........................71

5. Teorie mezilidských vztahů .............................75

ČÁST III. SOUČASNÝ VÝVOJ PŘÍSTUPU ZAMĚŘENÉHO

NA ČLOVĚKA

1. Nástin současného postavení přístupu zaměřeného na člověka ..........81

2. Vývoj přístupu zaměřeného na člověka .......................84

3. Kritika teorie a základních principů přístupu zaměřeného na člověka ......89 4. Přístup zaměřený na člověka z pohledu současných trendů ve výzkumu

psychoterapie .....................................93

5. Rozdíly mezi záitkovými směry v psychoterapii a klasickým přístupem

zaměřeným na člověka ................................96

5.1 Focusing ......................................96

5.2 Záitková terapie zaměřená na proces ......................97

5.3 Rozdíly mezi terapií zaměřenou na člověka a záitkovými terapiemi ......99 ČÁST IV. NĚKTERÉ NOVÉ PŘÍSPĚVKY K TEORII A PRAXI

PŘÍSTUPU ZAMĚŘENÉHO NA ČLOVĚKA

1. Rozíření Rogersovy teorie .............................103

2. Nové pojetí aktualizační tendence .........................105

2.1 Rekapitulace teorie aktualizační tendence ....................105

2.2 Sociální mediace (social mediation) .......................107

2.3 Aktualizační proces (actualizing process) ....................108

3. Nové pojetí self ....................................110

3.1 Pluralistická koncepce self ...........................110

3.2 Práce na hranici uvědomění ...........................114

4. Otázka nedirektivity .................................115

5. Přístup zaměřený na člověka a psychopatologie .................118

5.1 Úvod .......................................118

5.2 Specifika duevní poruchy z pohledu přístupu zaměřeného na člověka ....119

5.3 Nové koncepce psychopatologie ........................122

5.3.1 Preterapie .................................124

5.3.2 Styly procesu zpracovávání záitku ..................125

5.4 Aplikace přístupu zaměřeného na člověka v psychiatrii ............130 ČÁST V. PŘÍSTUP ZAMĚŘENÝ NA ČLOVĚKA JAKO

DIALOGICKÝ PŘÍSTUP

1. Úvod .........................................137

2. Člověk jako vztahová bytost ............................139

2.1 Člověk z pohledu filosofie dialogu .......................139

2.2 Psychické potíe jako odraz vztahu člověka k druhým i k sobě samému ....143 3. Setkání ve vztahové hloubce ............................146

4. Ukázka setkání ve vztahové hloubce ........................151

Závěr .........................................174

Literatura ......................................177

Dodatky ........................................184

Rejstřík věcný ....................................187

Rejstřík jmenný ...................................191

PŘEDMLUVA

Zdrím-li se zasahování do záleitostí druhých, starají se sami o sebe.

Zdrím-li se poroučení druhým, jednají sami za sebe.

Zdrím-li se kázání druhým, zdokonalí se sami.

Zdrím-li se zneuívání druhých, stanou se sami sebou.

O Carlu Rogersovi, jednom z nejvlivnějích psychologů a myslitelů 20. století, se často hovoří jako o tichém revolucionáři.

1

S jeho jménem je spojován rozvoj origi

nálního psychoterapeutického směru přístupu zaměřeného na člověka,

2

který vý

razně ovlivnil podobu současné psychoterapie a posunul nae úvahy o povaze člověka a mezilidských vztazích. Rogersovy mylenky byly mnohdy opravdu velice radikální a nenásilnou cestou bořily tradiční představy o poskytování pomoci druhým lidem.

Rogers vnesl do psychoterapie téma důvěry v člověka. Podle něj má v sobě kadý člověk obrovský potenciál porozumět sám sobě a svému proívání a má schopnost změnit své základní ivotní postoje, své sebepojetí i své chování. Kdy mu prokáeme důvěru, dokáe jedinec převzít zodpovědnost a řídit svůj ivot, který přirozeně směřuje k růstu a rozvíjení jeho vnitřních moností.

Rogersův terapeutický přístup zaměřil pozornost také na význam vztahu pro konstruktivní změnu v ivotě člověka. Nejen vztah mezi terapeutem a klientem, ale i vztahy mezi rodičem a dítětem, učitelem a studentem, mezi partnery, i vztahy ve skupině, kde je mnoho lidí, mohou být léčivé a podporovat rozvoj jedince. Kdy ve vztahu vytváříme prostředí plné důvěry a přijímající a otevřené atmosféry, kdy pootevřeme dveře pro bezpečné setkání dvou lidí, potom:

(...) lidé, kteří jsou akceptováni a oceňováni, záhy začínají mít větí zájem o své vlastní self.

3

Je-li lidem empaticky nasloucháno, umoní jim to mnohem spolehlivěji

naslouchat proudu vnitřních záitků. Jakmile si člověk porozumí a váí si sebe sama, bude jeho self v souladu s jeho proíváním. Tak se tento člověk stane opravdovějím

/ 9

Rogersovská psychoterapie pro 21. století

1

Jmenuje se tak i jeho ivotopisná kniha: Rogers, C., Russell, D. E.: Carl Rogers: The Quiet Revolutionary An

Oral History. Roseville, CA: Penmarin Books, 2002. 2

V knize pouívám jednotné označení přístup zaměřený na člověka, případně z něho vycházející terapie zamě

řená na člověka. Název Rogersova přístupu se v průběhu jeho vývoje měnil. V publikacích, které pocházejí

z USA, se setkáme také s původnějím označením terapie zaměřená na klienta. K vývoji označení a k jejich roz

dílům viz část I, kapitolu 3. 3

Protoe četina nemá odpovídající pojem, který by vysvětloval anglickéselfa běný překlad jako Já nepřesně

vystihuje jeho charakter v teorii a mohl by vést k neporozumění, zachovávám větinou originální výraz bez pře

kladu. Obdobně se pouití self ustálilo i v překladech rogeriánských knih, a pojem je tak běně srozumitelný psy

chologické veřejnosti. Zvolila jsem vak překlad anglického self-concept jako sebepojetí, protoe je naopak

srozumitelnějí v kontextu, v jakém Rogers self-concept pouívá. a autentičtějím. Tyto vnitřní tendence a terapeutovy postoje umoňují člověku stát se mnohem úspěnějím při změně vlastního self. Důsledkem je větí volnost k proměně v opravdovou, celistvou osobnost. (Rogers, 1998a, s. 93)

Rogers se snail ukázat, jak mocná je důvěra v člověka a jak radikálně můe snaha přijmout, ocenit a porozumět změnit nae obvyklé a pevně ukotvené představy o mezilidských vztazích či o astném člověku. Ve své práci a výzkumech se snail potvrdit a demonstrovat ty terapeutovy postoje, které umoňují otevřenou komunikaci a posilují jedince, aby plně dosáhl svého potenciálu. Popsal je jako nevyhnutelné a dostačující podmínky pro konstruktivní změnu. Tři z těchto podmínek jsou právě bezpodmínečné přijetí, empatické naslouchání a kongruence.

Rogers se nebál vstupovat do nových a neprozkoumaných zákoutí terapie a vytvářel nové metody, jak prokázat pravdivost svých idejí. A nespokojil se jenom s terapií. Potenciál svých poznatků spatřoval i v oblastech, jako je například problematika vzdělávání, nebo při řeení sociálních a politických konfliktů. Povaoval je za efektivní nástroj působící proti takovým zlům, jako jsou rasová a kulturní nesnáenlivost či individuální a skupinový egoismus.

Jméno Carla Rogerse si v psychologickém světě udruje stále veliký kredit. Rogers je zmiňován jako jeden ze zakladatelů humanistické psychologie, jako průkopník na poli psychoterapeutického výzkumu a jako člověk, který zásadně změnil podobu psychoterapie. Je proto překvapivé, kdy se dnes jeho pokračovatelé obávají o postavení přístupu zaměřeného na člověka mezi jinými psychoterapeutickými směry. Poukazují na tendence zlehčovat jedinečnost a efektivitu přístupu a redukovat jej na prostředek poskytující psychologické klima, ve kterém mohou být aplikované jiné techniky, metody a přístupy.

4

Setkáváme se s tím, e terapie zaměřená na člověka je

vnímána jako velice snadná a univerzální technika: ve, co je nutné pro práci terapeuta, je umět naslouchat a tu a tam zreflektovat klientova slova. Jak poznamenává Dave Mearns, dnes je velice módní dát si před název svojí sluby přívlastek na člověka zaměřená a hned získáme kredit, e jsme přívětiví, lidtí a hodní.

To, e v základech této zaměřenosti stojí originální filosofie, která vyaduje hluboké porozumění druhému člověku, která předpokládá od terapeuta tvrdou práci na sobě a obrovskou angaovanost, zůstává často nepovimnuté. Zaujal mě v této souvislosti výrok jednoho studenta psychologie, který se rozhodoval, jaký psychoterapeutický výcvik absolvuje. Nakonec jeho volba padla na psychoanalytický výcvik. Po přečtení Rogersova Způsobu bytí mu přístup zaměřený na člověka přiel nesmírně těký...

Tony Merry, ji zesnulý, významný učitel a obhájce terapie zaměřené na člověka, zdůrazňoval, e tato terapie je předevím způsob bytí s lidmi. Je zaloený na specifické teorii terapeutického vztahu, která vychází z, ji zmíněné, hluboké úcty a důvěry v jedince a v jeho kapacitu růst a rozvíjet se. Protoe takováto terapie je zaloená na skupině hodnot o lidské povaze a vztazích, člověk nemůe být zcela úspěný jako terapeut zaměřený na člověka, pokud s těmito hodnotami nerezonuje. Teorie nám pomáhá uchopit a utřídit to, co v sobě najdeme. Smysl má jen tehdy, pokud jsme schopni tyto poznatky transformovat do onoho způsobu bytí, který se projeví v naí schopnosti, v naem umění setkat se s druhým a se sebou sama. Na tomto buberovském vztahu 10 / Rogersovská psychoterapie pro 21. století 4

Podle T. Merryho. In: Wilkins, 2003, s. 2. a setkání Já a Ty spočívá podstata přístupu a terapie zaměřené na člověka. Pokud chceme tomuto přístupu plně porozumět, musíme tento předpoklad způsobu bytí přijmout jako výchozí podmínku, o kterou usilujeme.

V posledních letech se postavení přístupu zaměřeného na člověka ve světě obrací k lepímu a přístup zaznamenává nový zájem a oivení. Vznikla světová asociace, vychází mnoho nových publikací a časopisů a konají se mezinárodní konference. Představitelé přístupu se snaí navázat na bohatou výzkumnou tradici a obohacují původní Rogersovu teorii o nové poznatky a úvahy.

Přístup zaměřený na člověka má svou tradici a své zastánce i v České republice. Ji v edesátých letech přednáel na katedře psychologie rogersovskou psychoterapii R. Bursík a spolu s L. Kubičkou patřili mezi první průkopníky Rogersových mylenek u nás. Oba byli v písemném kontaktu s Rogersem, který jim zaslal kníky i nahrávky terapií. J. Vymětal, který v roce 1968 odjel na roční stá do Hamburku, kde studoval u profesora R. Tausche a absolvoval výcvik v rogersovské psychoterapii, je autorem první ucelené publikace o rogersovském přístupu. (Vymětal, 1996) První výcvik v přístupu zaměřeném na člověka se uskutečnil v roce 1984 z podnětu S. Kratochvíla a koncem 80. let probíhal na Slovensku mezinárodní výcvikový program, který řídil Rogersův spolupracovník, Ch. Devonshire. V roce 1992 byl v Praze zaloen Institut pro psychoterapii a poradenství zaměřené na klienta. V současnosti fungují v České republice dva instituty, které nabízejí akreditované výcviky v přístupu zaměřeném na člověka: Český institut pro přístup zaměřený na člověka vedený O. Tegzem, který má sídlo v Brně, a praský Institut PCA vedený J. Holeyovským.

Na českém trhu bohuel stále chybí větina ze zásadních Rogersových děl, ale i publikace současných autorů a představitelů přístupu zaměřeného na člověka, které by reflektovaly jeho aktuální vývoj ve světě a představovaly nové mylenky, které se v rámci jeho teorie a praxe rozvíjejí. Jedním z motivů ke vzniku této knihy byla právě potřeba hlouběji porozumět mylenkám Carla Rogerse a ukázat, e přístup zaměřený na člověka je stále aktivní a rozvíjející se směr, který má své oprávněné místo mezi současnými terapeutickými směry.

V první části knihy si představíme přístup zaměřený na člověka jako součást humanistické psychologie a podíváme se na východiska Rogersových mylenek a jeho pojetí terapie. Druhá část knihy je shrnutím klasické teorie osobnosti a terapie, tak jak ji formuloval Carl Rogers a která tvoří základ pro dalí směry i aplikace v rámci celého přístupu zaměřeného na člověka. V třetí části pojmenujeme a vysvětlíme některé z ji tradičních mýtů a předsudků, které Rogersův přístup doprovází, a zároveň poukáeme na aktuální problémy, se kterými se v současností potýká. Ve čtvrté části si představíme některé z nejnovějích teoretických koncepcí a zaměříme se na problematiku psychopatologie z pohledu terapie zaměřené na člověka. Poslední, pátá část popisuje originální pohled na kvalitu terapeutického vztahu, tzv. vztahovou hloubku, která poukazuje na dalí a hlubí monosti terapeutického doprovázení. Součástí této části je také přepis z terapeutického rozhovoru a jeho následná analýza, která nejenom ilustruje téma vztahové hloubky, ale je také výbornou ukázkou opravdové terapie zaměřené na člověka.

Vechna témata, která jsou zde zmíněna, by mohla být námětem pro samostatné publikace. Nesnaím se o jejich kritické hodnocení a srovnání s jinými psychoterapeutickými směry. Mým cílem je nabídnout českému čtenáři výběr z mylenek tohoto

Předmluva / 11


přístupu, které potvrzují, e stojí za to hledat svůj způsob bytía e se oplatí dovolit si projevit důvěru vůči druhému člověku.

Přála bych si, aby kniha přispěla k zamylení a hlubímu pohledu na mylenky a principy přístupu zaměřeného na člověka, který zcela jedinečným způsobem nahlíí na člověka, jeho monosti a vztahy s druhými a jeho podstata a hloubka jsou bohuel často mylně vykládány. V neposlední řadě si přeji, aby tato kniha byla inspirací k dalímu rozvoji, studiu a zkoumání moností tohoto přístupu.

Za vznik této knihy vděčím podpoře a důvěře mnoha lidí, kteří mě svým vlastním způsobem bytí učí bezpodmínečnému přijetí, empatickému naslouchání, a předevím opravdovosti a kongruenci. Setkání s nimi je pro mě vdy velkým obohacením. Praha, březen 2010 Daniela iffelová 12 / Rogersovská psychoterapie pro 21. století

Část I.

K POZADÍ PŘÍSTUPU

ZAMĚŘENÉHO

NA ČLOVĚKA

1. KE KOŘENŮM PŘÍSTUPU ZAMĚŘENÉHO

NA ČLOVĚKA

1.1 PŘÍSTUP ZAMĚŘENÝ NA ČLOVĚKA JAKO SOUČÁST

HUMANISTICKÉ PSYCHOLOGIE

Člověk je člověku výzvou.

(James Bugental)

Přístup zaměřený na člověka, který rozpracoval Carl Rogers, je zařazován

do hnutí humanistické psychologie. Rogers spolu s dalími psychology stál u zrodu tohoto hnutí, označeného A. Maslowem jako třetí cesta nebo vlna v americké psychologii. Vzelo z potřeby vytvořit asociaci a odborně zatítit rostoucí počet psychologických směrů, jejich pojetí člověka, vědy i psychoterapie se významně liilo od v té době převládajících přístupů behaviorismu (1. cesta) a psychoanalýzy (2. cesta).

Zpočátku se toto hnutí vymezovalo jako odmítnutí a reakce na výe zmíněné směry

a odliovalo se spíe negativním výčtem toho, čím není nebo proti čemu se staví. Záhy se vak ukázala potřeba definovat tento samostatný směr pozitivně, jeho vlastními slovy a jasným vymezením humanistického pojetí člověka. (Bugental, 1967, s. 511)

Humanistické mylenky, subjektivní přístup k poznávání, proívání, témata jako

láska, vůle, důvěra, svoboda či sebeurčení nejsou v psychologii nová. Humanistická psychologie je ale znovu vnesla do popředí zájmu jako imanentní součást kadodenního ivota člověka a jako charakteristiky a kvality, které jsou pro něj jedinečné a specifické. Tyto pojmy nechápe jen jako abstraktní filosofické pojmy, ale jako nezbytné kategorie nutné k popisu člověka a jeho proívání a chování. (Nakonečný, 1993)

Humanistická psychologie se začínala formovat koncem 50. let minulého století.

Z iniciativy A. Maslowa a C. Moustakase se konala setkání psychologů, kteří sdíleli podobné hodnoty a koncepce. V roce 1961 byla formálně zaloena Americká asociace pro humanistickou psychologii a začal vycházet její časopis. Mezi psychology, kteří stáli u jejího zrodu, patřili G. Allport, J. F. T. Bugental, Ch. Buhlerová, A. Maslow, R. May, G. Murphy, H. Murray a C. Rogers.

Společným tématem se stala potřeba nabídnout hlubí porozumění a plnějí kon

cept a záitek toho, co znamená být lidský. Behaviorismu a psychoanalýze je v tomto

směru vytýkán redukcionismus. Na jedné straně důraz behaviorismu na objektivní

vědecké metody, opírající se o tradici logického positivismu a empirismu, naturalis

tické pojetí psychiky a zjednoduené modelování chování, vyloučil vliv subjektivity

a intencionality vědomí člověka, nebo nejsou přístupné vědeckému poznání. Na

druhé straně (s jistou dávkou zjednoduení) psychoanalýza předpokládala, e lidské

/ 15

Část I. K pozadí přístupu zaměřeného na člověka

+


chování je v zásadě determinované tím, co se děje v nevědomí, a vědomí je jen výrazem těchto nevědomých tendencí. Humanistická psychologie uznává, e mysl je ovlivněna determinujícími silami ve společnosti a v nevědomí a e některé z nich jsou negativní a destruktivní. Nicméně humanistická psychologie zdůrazňuje předevím i nezávislost a důstojnost lidských bytostí. Uznává vědomou schopnost lidských bytostí rozvíjet se a utvářet svoji realitu. Pojímá člověka jako reflektující a uvědomující si bytost, která má monost svobodné volby při rozhodování o svém ivotě a zároveň je za tato rozhodnutí zodpovědná. Člověk cítí potřebu porozumět svému ivotu a nalézat v něm smysl. Stejně tak je pro něj důleitá potřeba někam patřit, vytvářet plnohodnotné vztahy a cítit se uznávaný. (Cain, 2006)

Mezi společné hodnoty, které zastávají psychologové hlásící se k mylenkám humanistické psychologie, patří víra v hodnotu člověka a snaha o rozvoj jeho potenciálu, porozumění ivotu jako procesu, kde změna je jeho nevyhnutelnou součástí, oceněním duchovního a intuitivního a přijetím zodpovědnosti k naději a konstruktivní změně.

5

1.2 FILOSOFICKÉ A PSYCHOLOGICKÉ KOŘENY

PŘÍSTUPU ZAMĚŘENÉHO NA ČLOVĚKA

Mylenky a postupy, s kterými vystoupila humanistická psychologie, mají

dlouhou tradici a inspiraci předevím v evropském filosofickém a psychologickém kontextu. U od 19. století můeme zaznamenávat hlasy z nejrůznějích oblastí společenských věd, zpochybňující určité tendence ve vývoji lidského uvaování a zkoumání světa. Jejich kritika se týkala legitimity lidské jedinečnosti a způsobu jejího zkoumání proti mechanistickému a objektivistickému postoji přírodních věd zaváděnému i do studia věd o člověku.

Humanističtí psychologové se vracejí ke klasické introspekci a inspirují se fenomenologií a existenciální filosofií. Tyto filosofické směry stojí v pozadí obrazu člověka a filosofie ivota, které ovlivňují teorii i praktické působení jednotlivých humanistických směrů. Ústředním tématem je (v kontextu doby) otázka existenciální situace člověka. Humanistická psychologie vnáí do popředí zájmu obyčejného člověka v celé jeho komplexnosti, chápe jej jako vědomého a aktivního tvůrce své existence a v tomto smyslu otevírá i jeho problematiku. Člověk je předevím potenciálně zdravý, rozvíjející se, tvořivý a hledající sebenaplnění. Je vak poznamenán situací:

(...) přibývajícího odcizování sobě samému, druhým, společnosti, jeho zvěcňování, byrokratizací lidského bytí, odlidování člověka v podmínkách velkoměstského ivota a industrializované společnosti (...). (Nakonečný, 1993, s. 56)

Metodologicky je humanistické psychologii blízká fenomenologie, jejím zakladatelem je E. Husserl. Jeho zpět k věcem vyjadřuje potřebu hledat takovou metodu, pomocí ní můe být lidská zkuenost poznávána v její bezprostřednosti (v protikladu k laboratorním podmínkám). Pozorovatel je schopen vzdát se svých předsudků 16 / Část I. K pozadí přístupu zaměřeného na člověka 5

Z prohláení Asociace pro humanistickou psychologii, dostupné na

http://www.ahpweb.org/aboutahp/whatis.html. o zkoumaném fenoménu a zároveň je schopen se ponořit do co největího mnoství aspektů daného jevu (kognitivní, intuitivní, afektivní). V psychologické praxi se takovýto fenomenologický přístup odráí v důrazu na aktuální vědomé záitky člověka při uchopování své reality a v předpokladu, e lidské chování můeme pochopit jen na základě poznání jeho individuálního a subjektivního vnímání této reality.

Z filosofických tradic má nejvlivnějí pozici existencialismus, který zpochybňuje podobu současného světa a jeho hodnot a ptá se po podstatě lidské existence, jejím smyslu a pravém výrazu. Heideggerovo být-ve-světě (in-der-Welt-sein) je výzvou k autenticitě a vnímavosti vůči vnitřnímu proívání, Sartrova odsouzenost k svobodě upomíná na nutnost volby a rozhodování, Tillichovo pochybování nutí k pohybu, otázce nesamozřejmosti, ale tím paradoxně ke zpevnění a růstu, a konečně Buberovo JáTy, které klade do centra pozornosti vzájemnost a vztah jako monost hlubokého záitku jedinečnosti a bohatosti člověka. Schneider a May (2005) poukazují na to, jak existencialistická filosofie přinesla zpochybnění dosavadních samozřejmostí, tradic či dogmat a zdůraznila otevřenost, svobodu, výběr. Zároveň vak varuje před přílinou decentralizací, neurčitostí a různorodostí a upozorňuje na potřebu jistého ohraničení, činí člověka zodpovědným za smysluplnost jeho svobody.

V 50. letech narůstá v USA i vliv mylenek východních duchovních tradic jako buddhismu, zenu či taoismu (viz např. literární odkaz beatniků). Jak poznamenává Jung (Jung, Wilhelm, 1997), východní filosofie přistupuje k člověku zevnitř a na rozdíl od tradiční západní vědy, která se zvnějku a postupným popisem jednotlivých částí, struktur a funkcí snaí proniknout k podstatě jevů, spoléhá se na intuici, vhled či pochopení proitím, které jí umoňuje uchopit člověka v celé jeho existenci, v její komplexnosti a celosti. Tento odliný model poznávání podporují nové poznatky v nejrůznějích oblastech vědy. (Nejmarkantnějí paralely popisují samotní fyzici, rozvíjející nové principy teorie relativity a kvantové mechaniky, např. W. Pauli, R. Oppenheimer, W. Heisenberg.) Je to předevím význam role pozorovatele na výsledný obraz experimentu a role subjektivního dávání významů vnímané realitě.

Kadá intervence za účelem měřit či studovat události v atomickém světě vytváří, navzdory univerzálnímu řádu, novou, jedinečnou a ne zcela předpověditelnou situaci. (Oppenheimer, in: Bugental, 1967, s. 6)

Psychologické kořeny, které měly vliv na formování obrazu člověka v humanistické psychologii, jednak navazují na americkou tradici Williama Jamese a na druhé straně jsou ovlivněny evropským mylením, které se utvářelo ve zcela odliných podmínkách. Situace v Evropě a následně druhá světová válka přinutily mnohé psychology emigrovat právě do Ameriky. Přinesli s sebou nové impulsy a témata, které rozířily psychologické mylení o řadu aspektů, jako jsou např. interpersonální a sociální vztahy (K. Horneyová, E. Fromm, O. Rank), zdůraznění, e celek je víc ne součet jeho částí (gestaltisté M. Wertheimer, W. Kohler, K. Koffka a K. Lewin), vznesli existenciální a humanistické otázky člověka (K. Goldstein, Ch. Bühlerová, F. Perls), a tak obohatili psychologii o filosofický a antropocentrický rozměr. (Nakonečný, 1993) Z psychologů, kteří nejvíce ovlivnili samotného Rogerse, jmenujme předevím Otto Ranka, Jessie Taftovou a Fredericka Allena.

6

Ke kořenům přístupu zaměřeného na člověka / 17

6

Blíe viz část I, kapitolu 2.2: Mylenky, které formovaly Rogersův pohled na člověka a psychoterapii. OBRAZ ČLOVĚKA V HUMANISTICKÉ

PSYCHOLOGII A V PŘÍSTUPU ZAMĚŘENÉM

NA ČLOVĚKA

Z jednotlivých filosofických a psychologických vlivů se postupně formoval

víceméně jednotný obraz člověka. V pozadí kadého terapeutického přístupu vytváří takový obraz předpoklady pro vysvětlení, co činí jedince tím, čím je, co ho motivuje, jaké má vlastnosti.

Merry (2004) shrnuje nejdůleitějí filosofické aspekty humanistické psychologie, které vykreslují její podobu lidské přirozenosti (ta má ale samozřejmě v kadém jednotlivém humanistickém přístupu svá specifika, která mohou být i výrazně odliná): n Fenomenologický přístup k člověku znamená, e jeho chování ve světě je vnímáno

jako reakce na jeho osobně proívanou realitu. Způsob, jakým svět proívá a jak na

něj reaguje, vyplývá z významu, který je odvozen z potřeb, zkueností a očekávání

daného člověka. Kadý člověk ije ve svém subjektivním světě, který nemůe být

plně a zcela nikým jiným pochopen. Realita pochází ze subjektivního záitku je

dince a jako taková nemůe být hodnocena objektivním pozorovatelem. Na rozdíl

od behaviorismu přístup zaměřený na člověka nehledá jediný platný záitek, obec

nou pravdu, kterou můeme odpozorovat a změřit, ale zajímá se o moji pravdu

v mém světě záitků, o to, čemu já věřím, e existuje. (Sanders, 2006) Fenome

nologická povaha teorie má význam předevím v tom, e vymezuje empatii jako

klíčovou cestu k porozumění klientova světa a od terapeuta vyaduje nepředpojatý

a nehodnotící přístup. n Pochopení lidské přirozenosti je moné jedině skrz ocenění osobního světa člověka

z jeho vlastního vztahového rámce, z jeho úhlu pohledu. Humanističtí psychologo

vé se zajímají o to, jak člověk na základě své zkuenosti dochází k významu, jak se

tento význam promítne do jeho sebeobrazu a jak se s tímto sebeobrazem cítí. Ně

které z teorií osobnosti jsou zaloené na této mylence, e chování se mění v dů

sledku změny vnímání. Jestlie klientova realita vychází z jeho vnímání světa, pak

změna tohoto vnímání vede ke změně v proívání a v chování. Tato proívaná rea

lita je odliná pro kadého, a proto Rogers říká, klient je expert, ne terapeut. n Existenciální pohled na svět a proces ivota zdůrazňuje potenciál individuální svo

body člověka a jeho schopnost převzít osobní zodpovědnost za své proívání. Člo

věk není jen pod kontrolou vnějích sil a nevědomých instinktů, ale má svobodnou

vůli. Lidstvo je zodpovědné za vechno, čím je (a čím se můe stát), protoe lidé si

ve značné míře mohou vybrat, kým a čím chtějí být. n Humanistická psychologie vnímá člověka vdy v procesu, vyvíjejícího se a nikdy

ne statického a fixního. I kdy proces stávání se můe být naruený, potenciál

pro růst je vdy přítomný. Lidé se vdy pohybují směrem k aktualizaci vlastního

potenciálu do té míry, do jaké jim to dovolují společenské a přírodní podmínky.

Z tohoto pohledu můeme o Rogersově teorii hovořit také jako o na růst oriento

vané teorii. Uzdravení tak není léčbou nemoci, opravením pokaeného či přepro

gramováním patných instrukcí, ale je rozvojem a růstem do nového způsobu bytí.

(Sanders, 2006) 18 / Část I. K pozadí přístupu zaměřeného na člověka

2. VÝCHODISKA ROGERSOVA POJETÍ

PSYCHOTERAPIE

2.1 ZE IVOTOPISU CARLA ROGERSE

Carl Ransom Rogers se narodil v roku 1902 v Oak Park, na předměstí Chica

ga. Jeho rodiče byli konzervativně náboensky zaloení, udrovali málo společenských kontaktů a svým esti dětem vtěpovali spartánský ivotní styl spolu s vyhraněnou protestantskou etikou. Zdůrazňovali morální chování, potlačování jakýchkoli projevů emocí a hodnotu tvrdé práce. Přísné náboenské učení nutilo Rogerse, aby il podle světového názoru druhých a ne podle svého přesvědčení a pocitů. Rodiče sice dosahovali svého jemnou formou, ale děti se musely podřídit asketickým poadavkům a zákazům tančit, hrát karty, chodit do kina, kouřit nebo projevovat jakékoli sexuální zájmy. Jak sám Rogers píe, jeho rodiče byli mistři v umění subtilní a milující kontroly.

Carl, prostřední z dětí, byl samotář, který stále četl. Kdy mu bylo dvanáct let, otec se rozhodl koupit farmu. Rodina se přestěhovala na venkov, kromě jiného i proto, aby se děti vyhnuly pokuení městského ivota. Otec se věnoval farmaření a Carl nael zálibu ve sledování chování housenek a motýlů a v četbě odborných knih z oblasti zemědělství. Intenzivně studoval a vykonával pracovní povinnosti na farmě. Nemohl se vak vůbec těit z ádné zábavy typické pro jeho věk a tento stresující způsob ivota vedl a ke zdravotním potíím, se kterými měl problémy do konce ivota.

Rogersův raný zájem o přírodní vědy studium motýlů jej přivedl k prvotní specializaci, ke studiu zemědělství na univerzitě ve Wisconsinu. Univerzita a studentské aktivity mu poskytly nový pohled na ivot. Akademická svoboda podněcovala jeho intelekt a ovlivnila i jeho náboenské názory. Ve třetím ročníku dostal příleitost na cestu do Číny, na světový kongres křesanských studentů. Pobyt v Číně a následně i na Filipínách rozířily jeho náboenský obzor, pomohly mu utvářet filosofické mylení a poskytly novou interkulturní perspektivu. Začal proto navtěvovat teologický seminář v New Yorku. Píe, jak studenty povzbuzovali k samostatnému mylení a natolik, e někteří z nichaonsámmezi nimi se mylením propracovali mimo náboenskou práci. Rogers přestoupil na pedagogickou fakultu Kolumbijské univerzity, kde získal v roku 1931 doktorát z klinické a pedagogické psychologie. Náboenské názory změnil od fundamentalistických k liberálním a dospěl k přesvědčení, e lidé mají právo opírat se předevím o vlastní zkuenost, poznání a pocity. Vlastní proívání se pro něj stalo nejvyí autoritou.

Jetě ve Wisconsinu se oenil se svou kolegyní ze studií Helenou Elliotovou. Měli spolu dvě děti Natálii a Davida a bylo to astné manelství.

V roce 1928 začal pracovat jako klinický psycholog na dětské poradenské klinice v Rochestru, která poskytovala diagnostické a terapeutické sluby delikventním a sociálně znevýhodněným dětem. Po dvanácti letech (v roce 1940) přestoupil na

/ 19

Část I. K pozadí přístupu zaměřeného na člověka




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist