načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Rodinné svátky o století zpátky aneb Oslavy a rituály v české domácnosti - Kamila Skopová

Rodinné svátky o století zpátky aneb Oslavy a rituály v české domácnosti

Elektronická kniha: Rodinné svátky o století zpátky aneb Oslavy a rituály v české domácnosti
Autor:

Rodinnými svátky o století zpátky uzavírá autorka řadu útlých knížek, jejichž titul má vždy dovětek „...o století zpátky". Předchozí publikace přiblížily čtenáři ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  62
+
-
2,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 76.5%hodnoceni - 76.5%hodnoceni - 76.5%hodnoceni - 76.5%hodnoceni - 76.5% 86%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » AKROPOLIS
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 95
Rozměr: 17 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-873-1011-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Rodinnými svátky o století zpátky uzavírá autorka řadu útlých knížek, jejichž titul má vždy dovětek „...o století zpátky". Předchozí publikace přiblížily čtenáři vánoční a velikonoční obyčeje, seznámily jej s dětskými hrami v minulosti a nyní přicházejí na řadu neméně významné svátky a oslavy rodinné. Tak jako z našeho života zmizela většina výročních kalendářních zvyků, obřadů a obyčejů, tak postupně mizejí i rituály a oslavy rodinné. Ale ani ony dnes nejsou zbytečným přepychem: uvítání dítěte na svět, křestní trachta, zásnuby, svatební obřadnost, ale také věci poslední, důstojné rozloučení se členem rodiny... Přezírání těchto staletých zvyklostí má neblahé důsledky. Náš život se stává citově chudším, je plochý, jednotvárný. Odkaz předků v podobě vžitých rodinných rituálů nelze nahradit. Je v nich tradice, úcta k minulosti vlastního rodu, jistota letitých kořenů. Kdo odmítá minulost, nemá budoucnost. Slavme tedy dobře, bodře, vesele i důstojně, jak to uměli naši pradědové a prabáby.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Kamila Skopová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

aneb

Oslavy a rituály

v české domácnosti

Kamila Skopová


© Text & Illustrations Kamila Skopová, 2010

© Graphic Design Filip Tomáš, 2010

© Front Cover Photo Jaroslav Beran, 2010

© Filip Tomáš – Akropolis s. r. o., 2010

ISBN 978-80-87310-27-4 (PDF)

ISBN 978-80-87310-28-1 (ePUB)


Motto:

Ze země jsem na zem přišel...



Tak jako z našeho života vymizela většina výročních

zvyků, obřadů a obyčejů, tak postupně mizí i rodinné

rituály a oslavy.

Funkce rodiny není dnes tak nezástupná jako vminulosti, život v ní přestává mít závazný řád. Narodinné uspořádání se leckdy pohlíží jako na určitý přežitek, ale zatím nikdo nevymyslel adekvátní náhradu.Především pro výchovu dítěte má život v rodinnépospolitosti zásadní význam.

Ustálené rituály, obřady a oslavy v rodině nejsou ani dnes zbytečným přepychem. Nemíním tím ovšem ony módní party, barbekjú, rauty, mejdany a oslavynarozenin v McDonald’s. Mám na mysli uvítání dítěte na svět, křestní hostinu, zásnuby, svatební obřady, ale i věci poslední, důstojné rozloučení se členem rodiny.

Dítě se dnes rodí v dokonalém, hygienickybezchybném a lékařsky kontrolovaném prostředí vporodnici, je to ale zároveň prostředí sterilní i citově. Po narození dítěte jen v křesťanských rodinách následuje křest, a tedy jakési oficiální a slavnostní uvítání dítěte do lidského společenství. Snahy nahradit tentověkovitý akt socialistickým vítáním občánků leckdetrochu pokulhávají.

Svatby se dnes mohou konat v neuvěřitelnýchsituacích – v oblacích, pod vodou. Tak trochu recese. Jen se někam vytratily tradiční zvyky – poděkovánírodi>7

ÚVOD


čům za výchovu, žádost o jakési požehnání donové

ho života a pak i ta společná oslava u velkého stolu, kam

se sezvala nejen široká rodina, ale také kmotři,sou

sedé, přátelé. A slavívalo se slavně – často několik dní,

dokonce i týden. Pravda, před sto lety byla rozluka

manželů něco zcela výjimečného. Nebyla tedy obava,

že se nevěsta za dva roky rozvede a bude za čas po

svých rodičích požadovat vystrojení dalšíhonáklad

ného obřadu.

A své rozjímání ukončím koncem. Snadnejbolavěj

ším tématem je v dnešních časech rozloučení sezem

řelým. Lépe řečeno – stále častější případy, kdy sežád

né rozloučení nekoná, pohřeb se nevystrojí, a dokonce

pozůstalí neprojeví ani zájem vyzvednout si urnu spo

pelem nebožtíka. Nechci tu rozebírat příčiny, ať už jsou

to předražené ceny smutečních obřadů nebo citovávy

8


prahlost zejména těch movitějších. Leccos tovypoví

dá o morálce naší společnosti. Spíše chci upozornit

na důsledky přezírání staletých zvyklostí, rituálů,ob

řadů a svátků v rodině. Bez nich se stává život citově

chudším, plochým a jednotvárným. Nedají se nahradit.

V ustálených tradicích a obřadech je naše minulost,

úcta k vlastnímu rodu, jistota letitých kořenů. Kdood

mítá minulost, nemá ani budoucnost.

Slavme tedy dobře, bodře, vesele i důstojně, jako

to uměli naši pradědové a prabáby.

9


Děťátko se narodilo, alelujá...

Příchod nového života na

svět byl oslavován od těch

nejpradávnějších dob po

dnešek ve všech kulturách

a lidských společenstvích.

Způsoby vítání novorozence procházely mnoha

změnami, ale vždy byly

v duchu radosti avděčnosti za dar života.

Kolem narození dítěte bývalo mnoho pověr, rituálů, obřadnosti i tajemství. Pomoc při těžké hodinceobstarávaly výhradně starší ženy, muži byli v tétozáležitosti odsunuti do pasivní role.

Úlohou muže bylo oplodnit ženu, vše ostatní už bylo záležitostí žen. Těhotenství a mateřství bylo odjakživa chápáno jako nejvýznamnější a nezastupitelnénaplnění ženina života. Už jenom lidová pojmenování těhotenství – je v požehnaném stavu, je v naději –vyjadřují závažnost očekávané události. Také se říká: „bude chovat, chodí s outěžkem, je samodruhá, chystá se do kouta, čeká se“ nebo „sukýnky se jí krátí“, což býval ovšem spíše výsměch dívce, chodila-li soutěžkem bez vdavek. NAROZENÍ

10


Plánovaná bezdětnost byla dřívetéměř vyloučená. Naopak neplodnost ženy byla vnímána jako trest boží. Spříadnou neplodností muže se vůbecneočítalo. Je třeba zdůraznit, že vminulosti se veškerá vina za nenaplněné manželství přičítala ženě a muž měl právo manželku, která mu nedaladědice, opustit.

V lidových zvycích, obřadnosti a obyčejích se odrážel význampřikládaný reprodukci v mnohaplodnostních rituálech. Nejvýrazněji se to projevilo v antice ve falickýchobřadech, v českém zvykosloví semnoho těchto prvků objevuje dosudpředevším v tradičních masopustních maskách a rituálech.

Já, bába po Bohu, pomohu, co mohu,

a co nemohu, nechám Pánu Bohu...

11


I když příchoddítěte byl většinouvítaný, přesto prochází

celou historií lidstva

snaha zabránitnežádoucímu početí nebo

se již počatého plodu

zbavit. Staršízkušené ženy, „bábybabicí“, které pomáhaly

rodičce při porodu,

často vykonávaly

souběžně také praxi

tzv. „andělíčkářky“, tedy pomáhaly nejrůznějšími

způsoby vyvolat u ženy potrat. O tom, že takovýzákrok končil často nešťastně nejen ukončenímmateřství, ale zároveň i úmrtím těhotné ženy, je mnoho

dokladů.

Písemná zmínka o pomocnicích u porodu je už z roku

1176. Teprve po téměř šesti stech letech, za panování

císařovny Marie Terezie, mimo jiné také mnohonásobné

matky, byly v roce 1760

uzákoněny povinnéodborné zkoušky žen, které

pomáhaly při domácích

porodech.

Porod dříve probíhal

běžně v domácnostirodičky za pomoci porodní

báby. Lékař se k porodu

volal výjimečně, pouze

v případě kritickéhoohrožení života rodičky.

12


Nám, nám narodil se...

Jásavý úryvek ze středověké vánoční písně jako by zazníval pokaždé, když šťastní rodiče drží poprvé v ruce své děťátko.

V minulosti provázela narození dítěte řada různých magických pověrečných úkonů, tradovaných pogenerace. Když po porodu bába dítě ošetřila a zavinula, položila ho na zem. Když muž dítě zvedl, přiznával se tímto gestem k otcovství. Znamenalo to zároveňsymboliku: „Ze země jsi na zem přišel...“

V novějších dobách se dítě na zem už nepokládalo, ale bába ho podala rovnou do náruče otce snapomenutím, aby ho řádně vychoval ke cti a slávě boží.

... nesla mu díťátko v strakatý peřince.

Co mi to neseš, pro Boha živého, neříkej na mě,

řekni na jiného...

13


Kde se muž neměl kotcovství, donesly mu sousedky

a kmotra rodičky kynutépečivo ve tvaru zavinutéhonovorozeněte nazývané „rodeník

nošenej“. Pokud údajný otec

pečivo přijal, přiznal se tímzároveň k otcovství, a tedy i kpovinnostem k matce a dítěti.

Hajej, dítě, kolíbu tě...

Bývalo zvykem, že manželvyrobil své ženě před narozením

prvního dítěte kolébku. Když si

na takovou práci netroufal,objednal ji u truhláře a ten ji často navíc ozdobil malbou. Nová kolíbečka se pyšnila srdíčky, růžemi, tulipány a ptáčky zpěváčky. Sloužila pak v rodině všem dalším potomkům. Pokud se kolébka zachovala nepoškozená, zůstávala ve stavení pro potřebu rodiny dalšíhohos>14


podáře, prvorozeného syna, který většinou převzal

grunt po otci. Tam, kde na kolébku nebylo, měli jenhejčadlo či konoušku. Byla to hrubá plachta, většinourozsívka, kterou uvázali ve čtyřech cípech a pomocíprovazů připevnili ke stropu. Kdo šel kolem, dítě pohoupal.

Nevím, jestli z toho nemělo miminko mořskou nemoc,

ale dříve asi byli i novorozenci otužilejší.

Spi, děťátko, spi, zamhuř očka svý.

Až se vzbudíš za chviličku,

maminka ti dá kašičku. Spi, děťátko, spi...

Hned po narození bába vykoupala dítě veškopíčku, do něhož vložila peníz, aby bylo dítě šťastné abohaté. Pak zabalila chlapečka do zástěry, aby se prý líbil děvčatům. Dívenku za podobným účelem balila domužské košile, aby se za ní mládenci otáčeli.

15


Na budoucí vlastnosti dítěte se usuzovalo podle dne narození.

Šťastné děti se prý rodí v neděli, v březnu, v máji, v lichém měsíci, první den v měsíci. Naopak neštěstí provází děti narozené v pátek, ovšem kromě Velkého pátku o Velikonocích.

Pokud se dítě narodilo jakkoliv poznamenané – ohněm, rozštěpem nebo nějakou deformací –,usvědčovalo to matku v očích okolí z porušení závazného, tradicí přikázaného chování ženy v době těhotenství. Matka mohla plod ohrozit leknutím, pohledem napožár, krev a ošklivé věci, na mrtvého, masky amaškary nebo postiženého člověka.

Když se rodilo výrazně víc chlapců, znamenalo to prý předzvěst blížící se války.

Každý jest na světě hostem,

den ke dni jen k smrti rostem...

16


Lidé věřili, že v některé ze tří nocí po narozenípřicházejí k dítěti tři staré ženy sudičky prorokovat jeho budoucí osud, přisoudit mu vlastnosti a životní pouť. Tomu rodiče přikládali velkou váhu a po tři večerypokládali na stůl chléb a sůl – pohoštění pro sudičky.

Děťátko malé, jak jsi ospalé.

Ptáčkové už dávno vstali,

písničky ti přezpívali a ty ještě spíš...

Novorozenec se balil do peřinky s nataženýmanožičkama a připaženými pažemi a peřinka se pevněpřevá>17


zala povijanem. Věřilo se, že takto z dítěte vyrostepěk

ně rovný jedinec. Věru velký rozdíl proti svobodnému

pohybu dnešních miminek ve volných vzdušnýchdu

pačkách. Na hlavu dostalo dítě pevný plátěný čepeček,

aby mu neodstávala ouška. Položilo se do úzkékoléb

ky stojící podél velké postele v rohu místnosti, kdespá

vali matka a otec dítěte. Aby měla šestinedělka alespoň

minimální soukromí ve velké světnici, kde kromědo

spělých přebývali také staří rodiče, čeleď, ostatní děti

a v případě silných mrazů třeba i koza, uchýlila se sdí

tětem do „kouta“. Kolem manželské postele sepo

věsila koutní plachta zvaná také koutnice. Zakrývala

postel, někdy i s kolébkou, a zaručovala ženěurči

tou intimitu.

Koutnice se bohatě vyšívaly, především červenoupří

zí, protože červená barva platila obecně za barvuochra

ny proti zlé moci. Často se dvě části plátna spojovaly

krajkovou nebo řídce tkanou vložkou, což umožňovalo

18


šestinedělce z úkrytu koutapozorovat dění ve světnici. Koutní

plachty bývaly o rozměru zhruba

2x2 metry a spoje byly řešeny buď

příčně, nebo svisle. Zejména voblasti jihovýchodních Čech sevyskytovaly nesmírně zajímavéfigurální výšivky těchto koutnic.

Aby při kolíbání děťátkonevyadlo, přepásala se kolébkapevným tkaným popruhem nebopovijanem.

Nesem nesem kohouta,

naší tetce do kouta...

Pokud žena porodila v pozdním podzimu, kdy užskončily polní zemědělské práce, úroda byla sklizena aveškerá práce sesoustředila do domácnosti,

mohla si v koutěpoležet a odpočinout.Pokud ovšem rodila v létě,

nezřídka se stávalo, že

už druhý či třetí den po

porodu šla na pole.

Bývalo zvykem, že

sousedky, kmotry apříbuzné nosilyšestinedělce do kouta dary,

zejména pokrmy anáoje. Byla to především

19


Toto je pouze náhled elektronické knihy.

Zakoupení její plné verze je možné v

elektronickém obchodě společnosti eReading.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist